Karel’s journey – pilgrimage to Rome

In the time of fast way of living and the focus on making money, one young man decided to break the yoke of modernity, to leave his home and set off for Rome, only in early medieval clothing and with limited knowledge of English. The will to live is his weapon, an unbeatable sense of humor is his shield. His name is Karel Sýkora, and this is the story of his travel.

karel1Around one year ago, my mate from Marobud, advanturer and good friend Karel Sýkora (25) decided to embark on a long and hard journey traveling on foot, only in historical costume. After doing his final exams on forging in June 2016, we participated in Viking Age festivals throughout most of Europe. Meanwhile, the plan was set – when “the season is officially over”, he ends with his job, leaves all his property at his parent’s house and sets off to Rome. It means ca. 1500 kilometers or 1000 miles. This incredible plan actually happened and Karel is on his way at this very moment!

 

 

The main purpose of all of this is to be free as much as possible, to be your own master. Karel was fed up with a lot of stress and obligations in our modern world, he needed his head cleaned. The second reason is the fact he feels he is getting older each year and there will be no real freedom in the future because of work and family. In his opinion, the way is the goal, he wants to test his experiences in reality and to make some new memories that could be worthy of remembrance. Since there is no other way to became more historically accurate, he decided to take his tablet and to document complete travel. Besides the tablet, the only unhistorical things are ID cards, money, bottles, glasses, and a hammock. It is necessary to say that he keeps unhistorical objects unvisible for the most of the travel and he has them only for practical purposes.


The travel started on Sunday, September 11th by the monastery in Velehrad, Moravia, Czech Republic. The plan was and still is to go via Slovakia, Hungary, border areas of Austria, Slovenia and Italia. The way is not given, but it leads mainly by rivers, through forests and national parks with rests at our friends, churches, monasteries, historical open-air museums and kind native. The traveler slept the first night in a house in Archaeological open-air museum Modrá. The next significant stop was Mikulčice by Morava River on Thursday, September 14th and Pohansko by Dyje River the next day. Karel crossed the Czech-Slovakian border on September 16th, that means ca. 100 km per 5 days.

 

Until that time, Karel was barefoot, but he was suffering from lots of small wounds, so he started to wear shoes, which turned to be a mistake in rocky Little Carpathians and on modern roads since shoes are almost destroyed by now. The traveler visited a hill called Vysoká and military area Záhorie with its nice sand dunes. From Sunday, September 18th to Tuesday, September 20th, Karel spent his time with our friend Samuel, the leader of Herjan group, in Pezinok, where he recovered a bit.


After that, Karel continued to Danube River that forms the border between Slovakian and Hungary. He managed to get to the river on September 22th and he slept in the protected natural area Dunajské luhy, which is located between two braches of one of the biggest European rivers and is accessible only by a ferry. Karel missed the second ferry to the Hungarian side, so he decided to change the way, go back to the Slovakian side of the river and to continue to the border point Medveďov.

 

So it happened and Karel crossed the river and Slovakian-Hungarian border on September 24th in the morning. The next stop was the city of Győr. By that time, the travel has already taken ca. 250 kilometers in 13 days. In Győr, he met new early medieval friends – reenactors – and spent a beautiful weekend with them. They held a banquet, consisting of traditional Hungarian goulash and a lot of alcohol, and visited Pannonhalma Archabbey, which was founded in 996. There the party divided, and Karel continued in the direction Szombathely.

 

On September 26th, Karel visited the village Vaszar and was forced to repair the torn strap on his backpack. He moved forward to old town of Pápa the next day.

 

What lies in the future of this project? Check our Facebook project out to find more!

Interview with Rolf F. Warming

A few notes on Viking Age Shields

rolf

Rolf F. Warmring. Photo taken by Jacob Nyborg Andreassen, Combat Archaeology.

Rolf Fabricius Warming is Danish archaeologist, whose studies have preeminently been on the subject of combat and conflict in the past, ranging from Mesolithic violence to organized state formation in the early modern period. He holds an MA degree in Maritime Archaeology and is currently finalizing his dissertation project for another MA degree (in prehistoric archaeology), which is focused on Viking Age shields and martial practices. He has the rank of sergeant in the Royal Danish Army and is a master and the chief instructor of a martial arts system, teaching classes and seminars on a national and international level. He is the founder of Combat Archaeology, an organization committed to researching and interpreting material and issues on the subject of combat in the past.


How many shield fragments have we found in Viking Age Denmark?

At the time of writing, we have exactly 40 positively identified shield remains from Viking Age Denmark (including Schleswig and Scania). There are an additional 3 miscellaneous or missing artefacts which may represent other shield finds but too many uncertainties exist as to the nature of these finds at this point.

rolf_shields

An overview of shield fragments from Viking Age Denmark.

What does the average shield look like?

Nu scolo menn vapn sin syna sem mælt er i logum. scal maðr hava breiðöxe.
æða sverð. oc spiot. oc skiolld þann at versta koste er liggia scolo
iarnspengr 
þriar um þveran. oc mundriði seymdr með iarnsaumi.
Gulaþingsl
ǫg hin fornu

rolf_shields2

A scheme of  the shield construction. Made by Sergei Kainov and Oleg Fedorov.

It is difficult to offer a simple description of what the average shield would look like. The shield remains signal quite individualized designs, both in terms of constructional elements and dimensions, at least as far as shield bosses are concerned. Some shields were fitted out with more reinforcing or decorative fittings while other shields differed in terms of shield boss morphology and dimensions. Several shield types also appear to have been in use during the Viking Age. The flat round shield is the most well-known of these, but convex round shields also appear to have been used. It is possible, too, that some forms of kite shields could have been employed as early as the 10th century, although these shields are conventionally understood to appear around the time of the Bayeux Tapestry (c.1070) which contains the earliest depictions of such shields.

However, at the risk of losing scientific rigor, the following observations may be given to offer a basic description of features that may be said to characterize the majority of the common flat round shields. The vast majority of Viking Age shield finds are sparse in metal. Often the shields are only recognized by the surviving fragments of the shield boss, the metal centerpiece of the shield, which frequently constitutes the only metallic part of the shield. However, it is possible that shields constructed of purely organic material may have existed as well, judging from the nearly intact shield from Tira, Latvia, which is dated to the 9th century and was equipped with a wooden shield boss. The iron shield boss of Viking Age round shields was usually fastened to the board with 4-8 iron rivets over a somewhat circular hole. The shield board itself consisted of c. 6-8 softwood planks which had a thickness of no more than 1 cm in the center and tapered gently towards the edges of the shield. In cases which have allowed for an estimation of shield board diameters, the measurements have yielded a range between c. 75 and 90 cm. Typically, the wooden handle, which could consist of hardwood or some more rigid timber compared to the planks, appears to have spanned across the shield board and riveted onto here in multiple places. For the sake of economy and ensuring a lightweight construction, it was desirable to let two of the rivets from the shield boss flange pass through the handle. The shields were most likely equipped with a thin leather facing which was applied to the front of the shield board; assumedly, a similar leather facing could also be applied to the back of the shield. A rawhide edge could be stitched to the shield rim with a thread of some organic material, perhaps sinew or leather. Later round shields of the Medieval period appear to have been of a more robust construction and included, among other things, more reinforcements of iron, if we are to judge from the historical sources.

rolf_shields3

A version of the shield construction suggested by Kim Hjardar and Vegard Vike.

What about more expensive shields?

Baugs þá ek bifum fáða       bifkleif at Þorleifi.
Þjóðolfr hvinverski : Haustlǫng

rolf_shields4

Typology and chronology of some types of Scandinavian shield bosses. Made by Kim Hjardar and Vegard Vike.

In the case of more expensive round shields, the fastening of the rawhide edge could be further enforced by use of a few bronze or iron clamps. In a few exceptional finds from Valsgärde and Birka in Sweden, however, the clamps cover larger parts of the shield rim, even its full circumference, in which case it is more likely that they have served to reinforce the rim as a whole. Other more elaborate shields are fitted out with trefoil-shaped handle terminals of copper-alloy which have been decorated with human masks and animal heads. These appear to have fastened the handle more firmly to the shield board. The back of the long handle and grip could be reinforced with copper-alloy or iron fittings which are sometimes seen decorated with silver plating, ribbon lacing or braiding patterns and human masks. Occasionally, the entire grip or handle appears to have been constructed out of metal. In only exceptional cases is the flange of the shield boss given a more elaborate shape – such as a toothed flange, or the shield boss adorned with non-ferrous metal – such as thin bronze strips – which could be fastened around it’s flange or the wall. So, although some of these fittings are of a more elaborate kind, there is no evidence for superfluous or purely decorative fittings, which, by contrast, are known from the war booty sacrifices of preceding periods. The fittings, or that to which they are attached, all have a function and are largely for the purpose of providing additional strength. However, when using such elaborate fittings, the Viking Age Scandinavians do not appear to have shunned away from the opportunity to display excessive decorative elements. The human mask, animal heads as well as the ribbon lacing and braiding patterns appear to have been recurring themes. Both historical sources and microscopic traces of color also indicate that the shield boards themselves could be decorated, although this is, strictly speaking, not limited to expensive shields.

Weaponry has throughout history been given as gifts. And judging from both the archaeological record and historical sources, there is no doubt that also shields could be perceived as highly valued objects. The shields could be painted and further accentuated by beautiful decorations. Associating a high quality shield with mythology or ancestral achievements would of course render the shield an object of much admiration and a fitting gift.

Designs of shields based on pictorial evidence. Made by Marobud.

How could shields be used?

“Upp óxu þar      Jarli bornir,
hesta tǫmðu,       hlífar bendu,
skeyti skófu,      skelfðu aska.”
Rígsþula

Given the development and coexistence of different shield types and shield boss types as well as regional discrepancies in offensive weaponry preferences, it is clear that no single answer can be given as to how the shields were used. It is, in fact, even difficult to speak of a so-called “Viking fighting style”, as such! Instead, the material suggests that combative styles varied in the course of the Viking Age and across the various Scandinavian regions, expressing also influences from other cultures, such as the Carolingians. What also complicates matters is that the functional aspects of shields can be examined on many levels, including the operational, tactical and strategic levels of warfare. Nonetheless, it is evident that any inferences made into any functional aspects of shields must be grounded in knowledge about how the shield was used on an individual level.

Let us focus on the common flat round shield, which is commonly thought to characterize Viking Age combat, and how it was employed in the context of close quarter combat. Like the military combative systems and martial arts of the modern world, there probably existed various approaches to combat and even nuances of what some considered the same combative styles. Nonetheless, the construction of the flat round shields allows us to examine some of the main underlying principles that may have governed most combative uses of this shield. The flat round shield was a thin, lightweight shield which was held by the center grip, without any enarmes (i.e. straps that could fasten the shield more firmly to the forearm). This, along with the center hole (protected by the shield boss), which allowed the hand to grip the shield closer to its center of mass, and the circular shape of the shield greatly facilitated maneuverability. The fragility of the shield necessitated precisely such maneuverability since the shield-bearer would have to make use of the concept of deflection if he did not want the shield to break easily. Rather than a mere passive defense, the shield was used actively. This could be done with the shield held flat in front of one´s body or at an oblique angle with the rim facing roughly forwards. In both cases, however, practical experimentation with a sharp sword and round shield reconstruction indicates that there is a strong correlation between the degree of deflection and the extent to which the shield is actively thrusted forward. If this use of the shield did not contribute to the notorious aggressive behavior of the Vikings, it is at least very much in line with the bequeathed image of these light and aggressive infantrymen that assumedly reflect the nature of Scandinavian combatants throughout most of the Viking Age.

rolf-stit

Actively used shield. Reenactor Roman Král.

In short, what we have is a very actively used shield. In defensive situations the shield could be thrusted forward or maneuvered in a manner that would better deflect incoming attacks; in offensive situations, where the shield-bearer himself would attack, the shield could act as an offensive striking weapon that could be used to create openings for one’s axe or sword, particularly through powerful strikes with the shield rim. Assuming that round shield construction did not deviate to any extreme extent, the shields were employed by using these principles in both the context of single combat and in formation fighting; there is, to my knowledge, no supportive evidence of static shield use, even when speaking of such concepts as “shield-walls”. The case is different in the medieval period where more robust shields are used. Interestingly, there is also some evidence suggesting that this tradition of actively used shields continues beyond the Viking Age, now merging with some branches of the medieval sword and buckler tradition.


With all my respect and admiration, I would like to thank to Rolf Warming and his unique project Combat Archaeology for the interview.

Norské saxy a bojové nože

Nůž z Osebergu.

Po článcích o bojových nožích z Haithabu, Švédska a Ruska mám tu čest představit přehled norských dlouhých nožů doby vikinské. Každý exemplář je opatřen krátkým popisem a pokud možno obrázkem. Kromě nožů jsou rozebrány také pochvy.

Článek je možné prohlédnout či stáhnout zde:
Norské saxy a bojové nože doby vikinské



English summary

This article is a short summary of what we know about long knives in the Viking Age Norway. Two main sources were used – Petersen’s Vikingetidens Redskaper and UNIMUS catalogue. The result is only a representative number; the article is not complete.

In Norway, long knives were used until the 10th century. From 16 more or less preserved blades, 2 knives belong to the Merovingian type (ca. 100 years old by that time) and were deposited in 9th century graves. In the 9th century, Merovingian type was replaced with lighter, narrower and shorter knives. The typical knife used in Viking Age Norway had a straight blade with relatively uniform features:

  • 20–50 cm in length (ca. 10 cm long handle), 2–3 cm in width

  • in most cases, both blade and back are evenly straight; the blade tapers near the point

  • the wooden handle, sometimes with a bronze ferrule

Sheaths covered both blades and handles and were decorated sometimes. Sheaths show that Anglo-Saxon seaxes and Swedish scabbard knives were rarely used in Norway .

In 14 cases, knives were found in graves/mounds, eight times with a sword, seven times with an axehead, six times with a spearhead, sometimes with other tools. Graves belonged to women in at least two cases.

The function is difficult to guess. Merovingian type were probably deposited from symbolical reasons. Light long knives could serve as kitchen knives, hunting knives and weapons in case of need.

Two-handed axes

Introduction

For all my reenactment career (ca. 10 years), I encounter so-called Dane axes, two-handed axes used in second lines on the battlefields. These weapons are very popular and terrifying and the same time. What the most problematic part of fighting with this kind of weapon is the fact that modern warriors tend to implement their own ideas of what works on modern battlefields and they avoid of those ideas, which are, in their opinion, not functional. Historical background of this weapon is put aside, when the weapon is replicated and used; simply because modern rules of fighting are different and historical background is unknown or unattractive to many warriors.

There are many kinds of early medieval axes that could be considered as two-handed; however, there is no strict line between one-handed and two-handed axes and we can only judge by our common sense. This short overview will discuss two main types of two-handed axes that were used in Scandinavia; this time, we disregard Baltic axes of Kirpičnikov type IV (however, they can be added in the case of interest). I am absolutely aware of the fact that some reenactors and modern warriors will disagree with the result of this article. In such a case, please feel free to write your comments below and to bring your evidence.

13835486_1074730145895973_611471894_o

A replica of the type M, made by Petr Floriánek, carried by Petr Váka. Courtesy: Radka Opočenská.

Archaeology

In this chapter, axeheads, shafts and methods of fixing will be discussed.

Petersen´s axe typology.

Axehead (Petersen type M)

When referring to a “Dane axe”, we actually refer to axeheads of Petersen type M. The type M was introduced around ca. 950 and it was so popular it was used from England to Russia until 13th century (Petersen 1919: 46–47). The type was developed from older types of Scandinavian axes (like F, G, H), due to the need for bigger war axes. One of the reasons can be associated with the fact that protective parts of war gear were used more often; Petersen type M should be seen as a reaction to usage of maille and helmets.

Petersen type M is defined as an iron broad axehead with expanded, wedge-shaped and very thin (sometimes 2 mm) blade and projecting lugs on either side of the head. Axes of type M from Birka are 20–22 cm long, 16–18 cm broad and they weigh 385–770 grams (Vlasatý 2016). 12 axes of type M from Danish graves are ca. 13–24.6 cm long and ca. 10–21.7 cm broad (Pedersen 2014: 131–134, Find list 2). Russian axes belonging to the type M are 17–22 cm long, 13–20 cm broad and they weigh 200–450 grams (Kirpičnikov 1966: 39). Baltic axes of the same type are 12.5–23.5 cm long and 12–22.5 cm broad (Kazakevičius 1996: 233). 13 Polish axes of type M (IIIA.5.1 and IIIA.5.3 according to Kotowicz) are 13.6–21 cm long, 11–20.6 cm broad and they weigh 200–450 grams (Kotowicz 2014).

The most massive example I am aware of comes from the River Thames (see here); it is 24.4 cm long, 28 cm broad and it weighs 966 grams. The given weight of axes is only partial; many axes are rusted, but the original weight can be counted from the amount of iron material that remained in axes to modern times. For example, the axe from Langeid (C58882/4; 20.7 cm long and 25.4 cm broad) weighs 550 g in current state, but it originally weighted ca. 800 grams. It has to be said that there are at least three phases in the evolution of the type M; the older versions are smaller and have narrower necks, while the more recent are bigger and more massive (see the chart). The type M is often mistaken for Petersen type L, which was developed at the same time (Petersen 1919: 45–46). Generally speaking, the type L is shorter (ca. 11–20,5 cm) and narrower (ca. 6.5–17 cm). Nevertheless, some bigger examples of the type L (like B 9694) can be easily mistaken, since they have average sizes of the type M. It is true that the line between types L and M is very narrow sometimes (and artificial!), but both types have their own specific nuances, when it comes to proportions (as well as the symmetry and thickness) of the blade, the neck and the eye.

It has to be mentioned that “In the 10th cent. in the northern part of our continent, especially after Christianisation, the number of axes in graves increases significantly. They often belonged to persons of lower social position. As a rule, they were the only military equipment of the dead” (Kotowicz 2013: 51-52). Piotr Kotowicz (2011: 52) pointed that axes became “a symbol of the warrior’s profession” by that time. It is true that most of axeheads are found alone in graves; on the other hand, I was able to collect at least 19 Scandinavian graves that contain axehead of type M together and another type of weapon or riding equipment (the list is here) – the spearhead is the most common second weapon (13), as well as shield boss (9), sword (7), the second axe (3), weapon knife (2) and arrows (2). In these graves, riding equipment occur in 11 cases. What is more, two Gotlandic axes of Petersen type M were put to graves with men wearing lamellar armours (Snäckgärde, SHM 484, see this article). That’s why I tend to say that Petersen type M axeheads are indicators of the high status, or at least warrior status.

A considerable number of Petersen type M is decorated and the decoration (often consisting of a cross) can be distinguished into five types:

  1. engraved ornaments. The axe from Blichowo (Kotowicz 2013: 44, Fig. 4; see here) has the butt carved with a Greek cross.
  2. punched dots and grooves. This type can be seen on one axe from the River Thames (Paulsen 1956: 87, Abb. 32; see here). Vertical pairs of grooves can (or could) be seen on axes from Kongsgården (Rygh 558; C 3210; see here) and Lednica (Sankiewicz – Wyrwa 2013: cat. no. 81; grooves are now invisible, see here).
  3. inlay. The axe from Hultsjö (SHM 737; see here) is inlayed with ornaments (including cross) in silver. The same method can seen on the axe from Skensta (SHM 6814; Paulsen 1956: 112, Abb. 48; see here). Three famous Finnish axes are inlayed with silver as well: Posio (KM 24379; Paulsen 1956: 116, Abb. 50, see here), Humikkala (KM 8656:H47:5; Paulsen 1956: 117, Abb. 51; see here) and Köyliö (Kotowicz 2013: 49, Fig. 9; see here).
  4. overlay. The famous axehead from Botnham (Ts 11937; see here) is decorated with Ringerike ornament in gold. The grid to which gold was hammered is still visible.
  5. The last kind of decoration is special and it covers so-called “axes with crosses” – axes with blades decorated in their inner parts with incised Latin crosses (and sometimes with grooves as well). There are 5 Scandinavian finds of the type with open blades, the list can be seen here; all of them are dated to the second half of the 10th century. Another example comes from the vicinity of Plock, Poland (Kotowicz 2013: 51, Fig. 11; see here).
decoration

Examples of decoration. From left: the axes from Thames, Skensta, Hultsjö, Bothamn and Närke. Taken from Hjardar – Vike 2011: 163.

There are at least two Swedish axes (Nässja, SHM 5237; Tåby, SHM 6126) that prove the mixing of Scandinavian and Eastern traditions. These two axes have Petersen type M blades, but instead of projecting lugs, they have an egg-shaped or rounded middle piece (sides the eye for the shaft) and a projecting butt with round or square cross-section. Axes like these show how variable this of weapon is, combining two functional elements into one piece.

Schematic pictures of both methods.

The axehead could be made by at least two methods. On the beginning of both methods, there was an iron ingot or a welded billet containing iron plates of different quality. The material could be folded several times for better quality. Afterwards, the body of the axehead was shaped. The first method, the easier one, is about forging the rough shape, splitting the frontal part, inserting the high-carbon steel blade and punching the eye for the shaft in the end. The second method lies in forging the rough shape in unwrapped (opened) symmetrical or asymmetrical shape – without the need to punch the eye for the shaft – and welding the frontal part, splitting the frontal part and inserting the high-carbon steel blade. On some examples, the ridge formed by inserted blade is very visible. In both cases, some finishing touches might be needed, as well as decoration, polishing, sharpening etc.

Very good example of the first method can be seen in the video below:

Axehead (Lunow type)

In my recent article “Axes from Birka“, I discussed a very interesting type of axehead, so-called Lunow type. The type is characteristic with its massive and long T-shaped blade, sometimes with four projecting lugs on either side of the head and a small butt.

taparox2

The distribution of Lunow type. Taken from Michalak – Kotowicz 2014: 112. Fig. 5.

Michalak and Kotowicz (2014: 112) register 22 finds of this type, coming from what is now Denmark, Germany, Poland, Russia and Sweden. It seems that the centre of this type was situated in Greater Poland, Brandenburg and Pomerania. They can be dated to ca. 940–1050 AD. Sizes varies between 13–21.4 cm × 13–29 cm. The best known examples were found in Lunow, Brandenburg an der Havel and Poznań-Dębiec, however, there are 9 examples found in Scandinavia (mainly Denmark), including axes from Birka (SHM 35245:95), Haithabu (two examples), Over Hornbæk (grave BPW), Rosenlund (grave KR), Suderbys (SHM 11128), Lindholm Høje (grave 2149), Ulbjerg and Lund. The examples from Birka and Lund very similar to the best known specimens from Poland and Germany; they are decorated with silver and copper inlays as well, the rest consists of typologically similar axes. I would like to suggest that examples from Dolmer and Trelleborg should be included among the rest as well, as they belong to the same tradition. The full list of Scandinavian finds with sizes can be seen here. Similarly to some axes of Petersen type M, the example from Rosenlund was found together with a sword, a spearhead, a shield-boss, stirrups and spurs. We can connect these axes with so-called taparøx, rare Slavic axes mentioned in literary sources.

lunow

Some axes of Lunow type 1 – Poznań-Dębiec (Luboń), Poland; 2 – Brandenburg an der Havel, Germany; 3 – Lunow, Germany; 4 – Lund, Sweden; 5 – Birka, Sweden; 6 – Over Hornbæk, Denmark; 7 – Lindholm Høje, Denmark; 8 – Haithabu, Germany; 9 – Suderbys, Gotland, Sweden; 10 – Rosenlund, Denmark.

Shafts

The question of shafts is problematic, since there are not so many complete examples from the period and those that survived are not well known. Let’s begin with the length.

Sankiewicz and Wyrwa (2013: 7778) made probably the most comprehensive list of complete axe shafts from early, high and late medieval Europe. From their list and some other finds these authors were probably not aware of, a very interesting result arises:

  • 2460 cm: 13 examples (18.57 %)
  • 6090 cm: 49 examples (70 %)
  • 90+ cm: 8 examples (11.43 %)

The length of 6090 cm (mainly 7080 cm) is the most common and both aforementioned and many other researchers consider this length to be a standard; Kirpičnikov (1966: 28) suggests 80 cm to be an average length, as well as Mäntylä (2005: 110) gives the length of 7090 cm and Kotowicz (2008: 447) writes that shafts varied between 60 and 80 cm. They agree on the statement that longer shafts should be seen as two-handed. In our simplified list, there are 8 examples of shafts longer than 90 cm, consisting of shafts from Behren-Lübchin (94 cm; 12th century), Lednica no. 85 (97 cm; 9501050 AD), Novyja Valosavičy (100 cm; the end of 10th century – the beginning of 11th century), Lednica no. 84 (107.5 cm; 11th century), Kirkkomäki (108 cm; 11th or 12th century), Pahošča (110 cm; the end of 10th century – the beginning of 11th century), Vorma (111 cm; 13th century) and Břeclav (115 cm; 9th or 10th century, see here). What is more, three Petersen type M axes found in Lough Corrib probably had shorter shafts, around 80 cm, as well as other finds, axes from the River Robe and the River Shannon (see here). As will be mentioned in following chapters, these lengths are most likely typical for two-handed shafts of battle axes.

Some axes with shafts: 1 – Vorma, 2 – Lednica (no. 84), 3 – Kirkkomäki, 4 – Lough Corrib.

Some shafts included to the list were simply made from young trees of various shapes, but shafts longer than 90 cm were as a rule made by splitting of massive log. Thanks to this method, shafts were (relatively) straight and hard. In spring and summer 2016, I made a research on what species of wood were used to construct shafts in Middle Age Europe (the result can be seen here – this research is not complete!). The result is that combination of hard and light wood growing in the vicinity of the site was the desired quality of the shaft material. Evergreen wood species were used very rarely (only 1 example). The most common species are hornbeam (61 examples; 29.33 %), maple (44 examples; 21.15 %), ash (36 examples; 17.31 %) and oak (19 examples; 9.13 %).

shaft_cross

Cross section of shaft fragments of axes from Lundehall and Langeid.

Shafts of three Petersen type M axes from Lough Corrib were made from cherry wood, as well as the fragment of wood found with type M axe from Langeid. The shaft of axe from Vorma is made from spruce. Shafts of axes from Lednica are made from hornbeam (no. 85) and maple (no. 84). The most common wood species found in Viking Age Scandinavia as materials of axe shafts are maple (6 examples: 2× Barshalder, 2 × Sønder Onsild, 1 × Grimstrup, 1× Træhede), birch (3 examples: 2× Oseberg, 1 × Sønder Onsild), alder (1 example; Fyrkat), elm (1 example; Nyrbo), beech (1 example; Haithabu) and cherry (1 example; Langeid).

The eye usually has an oval, egg (droplet) shaped or round cross section. Sizes of eyes varies between ca. 24.2 cm × 24.2 cm (Polish: 2.4–4.2 cm × 2–2.8 cm, Russian: 3.5 × 2–2.5 cm, Baltic: 3 × 2–4,22 cm). From my experience, most shafts have droplet shaped cross section and preserved fragments of shafts prove it.

 

The only type of decoration of shafts we are able to find consists of metal. There are only two kinds of such a decoration, including:

  • plate ferrules in the upper part of the shaft. The meaning of such a ferrule is obvious – it makes the axe firmer in the strained part and makes the axe to look more splendid.
    • made from iron. An iron ferrule was found with the Petersen type E axe from Hemse (Hemse annex; SHM 5645; see here), but is now missing. Another one was found with Petersen type M in a 11th century grave in Bilczewo, Poland (see here). For more Polish, Russian and Hungarian analogies from different periods, see Kotowicz (2008: 451453).
    • made from brass/bronze. Six examples of this decoration were found in Norway (C 24243, C 25583, C 27132, C 29866, C 57235, C 58882see here). The ferrule of axe from Langeid is made from rectangular plate that is 0.5 mm thick; the plate is nailed to shaft with 12 brass nails (11 mm long, 2.5 mm thick). It has to be mentioned that a slight layer of wood under the ferrule was removed, so there is no visible step between the undecorated part of shaft and the decorated one. At least two Norwegian ferrules (C 27132, C 29866) have four projections in the lower part peeping under the axehead. Another six examples come from Gotland (SHM 484 Gr. 4, SHM 4815, SHM 14855, SHM 14885, SHM 19273, SHM 22297). There are two more finds discovered in the River Thames, one of them is ornated with rich motives and has 9 projections in the lower part (see here). Another example of brass ferrule comes from Klincovka, Kaliningrad Oblast (see here, I am indebted to Piotr Kotowicz for this information). There are at least two finds of decorated shaft wrapping from brass plate from 10th century Latgalian graves in Lithuania (see here and here, Kotowicz 2008: 452453).
    • made from silver. A very nice example comes from Kalihnovščina, Nothern Russia (see here). The ferrule is placed below the axehead and ends in four cross-shaped projections in the lower part.
  • a butt on the bottom part of the shaft. The only find of this decoration comes from Barshalder (SHM 27778: 11, see here).

The schema of Langeid axe. Made by Vegard Vike.

Fixing of the axehead to the shaft

There are two major methods, how axeheads were fixed. The first one is mounting the axe head from the tapered bottom. This method could be combined with a kind of securing of the axehead, for example with leather. The second method lies in mounting from the upper end of the shaft and securing the axehead with a wooden or metal wedge or nail. Both methods were used in the Viking Age Europe; for example, the first one can be seen on one of Oseberg axes and on many axes from Lednica and Mikulčice. Since the upper end has to be thicker and forms so-called forskapti (for example axes from the River Robe and the River Shannon), the first method can be easily recognized. Axes with shafts decorated with ferrules were mounted from the upper end, but the wedges do not occur in their case. Even though wedges are not common, we can find some evidence. Three axes from Lough Corrib were secured with wooden wedges. The Petersen type M axe from Ballinderry Crannóg was secured with a wooden wedge and a metal nail (see here). One axe from Lednica (no. 102; Sankiewicz – Wyrwa 2013: 204205; see here) is secured with a metal wedge. The recently found axe from Hårup was secured with one big nail that goes through the eye (see here).

Sheaths

In one of my previous article, I mapped all finds of Viking Age axe sheaths (see here). To sum up, there are 13 finds of wooden sheaths from Haithabu, 2 finds from Schleswig and 2 finds from Dublin. They belong to two types and are made from willow, yew, oak, ash, spruce and birch wood. In our contexts, the most interesting one comes from Schleswig; the sheath is decorated with two pictures of two-handed axes, one of them belonging to the Petersen type M. Thus, the function of this object is clear and there is no doubt that sheaths like these served to protect blades from blunting and rust.

                           Type 1                                                                  Typ 2
sekera4sekera_tom1

Literary sources

Sagas and chronicles contain some pieces of information that can be useful for comparing with what we know from archaeology. The most importantly, we can learn how two-handed axes were called, used and perceived.

It should be said in the first place that Old Norse people did not call these axes “Dane axes”. Petersen type M axes, together with axes of type F, belong to a broader term breiðøx. Literary sources work carelessly with terms, so it is sometimes hard to say which passage refer to two-handed axe. Terms like þunnsleginn øx (“axe that is hammered thin”), háskeptr øx (“long-handled axe”) or simple “big axe” are small clues that can refer to two-handed axes. Let’s have a look on The Saga of the Sworn Brothers (Fóstbræðra saga), where we can find typical passages:

Þorgeirr had a broad axe, a mighty weapon, keen-edged and sharp, with which he had sent many a man to dine [in Valhalla].” (ch. 3)

Bjarni forged a broad axe for Þormóðr, according to his will. The axe was hammered right down to the cutting edge, had no weal to obstruct it and was thus extremely sharp.”  (ch. 23)

Even though Þorgeirr´s axe is a mighty broad axe, he use it as a one-handed weapon in fight (for example ch. 8). As the result, to be sure we refer to two-handed weapons, we have to pick passages about breiðøxar that are held on both hands; even this approach can be wrong, because warriors, in case they had no shields, used weapons with both hands (see for example here). In such a way, only two axes in sagas can be named as two-handed – Hel, the axe of Óláfr Haraldsson (Saint Óláfr) and his son Magnús the Good, and Rimmugýgr, the axe of Skarphéðinn Njálsson.

Literary sources are far from being much descriptive. They contain information only about owning, carrying and fighting with what we could call two-handed axes. As we can see, axes have their own names and are owned by famous people. It corresponds nicely with what we can see from their occurrence in warrior graves and their decoration – Petersen type M axes are markers of the high rank, of a status similar to “hero”, “champion”, “professional warrior”. With no doubt, axes of this type were owned and used by noblemen and their hirðir (“retinues”).

One of the most interesting passages from Old Norse sources can be searched in Saga of Magnus the Good (Magnús saga góða), where King Magnús, just before the battle of Hlýrskógheiðr (1043), throws away his own chain-mail and runs to the array of enemy, starting the battle with two-handed axe Hel (tha axe that used to belong to his father) in his hands. I believe this mention corresponds to depicted fighting scenes that incude two-handed axes:

Then King Magnús stood up, and ordered the war trumpets to sound, and at that moment the Víndland army advanced from the south across the river against him; on which the whole of the king’s army stood up, and advanced against the heathens. King Magnús threw off from him his coat of ring-mail, and had a red silk shirt outside over his clothes, and had in his hands the battle-axe called Hel, which had belonged to King Óláf. King Magnús ran on before all his men to the enemy’s army, and instantly hewed down with both hands every man who came against him. So says Árnórr jarlaskáld:

‘The unsluggish ruler stormed forth with broad axe, and cast off his byrnie; a sword-clash [BATTLE] arose around the ruler of the Hǫrðar [NORWEGIAN KING = Magnús], as the prince clenched both hands around the shaft, and the shaping guardian of heaven [= God] allotted earth; Hel clove pallid skulls.‘’” (ch. 29)

At least two English sources mention “the apologetic gift” of earl Godwin of Wessex given to Harðaknútr, the last Danish king of England, in 1040. The gift consisted of a ship of 80 warriors equipped with gilded “Dane” axes:

Each of them had a gilded helmet on the had, a Danish axe on left shoulder and a spear in right hand.” (William of Malmesbury : Gesta regum Anglorum, II, § 188)

Also, each of them had a chain-mail, a partially gilded helmet, a sword with gilded handle by the waist and a Danish axe, decorated with gold and silver, hanging on the left shoulder. In the left hand, each of them had a shield, whose bosses and rivets were gilded as well, and they had spears in their right hands, the one, which is called atagar in English language.” (Florence of Worcester : The Chronicle)

runove

Axe-bearers from pictures stones from Tängelgårda I and Alskog Tjängvide I, Gotland.

It should be streesed that these are the oldest mentions of the Latin term “Danish axe” (securis Danica), together with the passage from De Miraculis Sancti Eadmundi (ch. 21), written by Hermannus The Archdeacon in late 11th century (“According to Danish fashion, Osgod Clapa had armrings on both hands and gilded axe was hanging on his shoulder.“). It is accepted (see for example DeVries 1999: 217) that Petersen type M came to England during the Conquest of Knútr the Great, and two-handed axes could be weapons of his troops called þingmenn. This elite retinue survived until 1066, as an be seen on the Bayeux Tapestry and skaldic poetry, and these troops were understood as very tough opponents by Norwegians in 1066 (see Úlfr stallari : Lausavísa). DeVries (1999: 217) thinks that English warriors used Petersen type M axes more commonly than Scandinavians. However, the Scandinavian origin of this weapon was still understood, as it was called “Danish axe”. In his major work The History of The English (Historia Anglorum), Henry of Huntingdon, 12th century historian, mentioned the popular story of Norwegian warrior, who killed more than 40 chosen Englishmen with the axe during the Battle of Stamford Bridge (1066):

Here a single Norwegian, whose name ought to have been preserved, took post on the bridge, and hewing down more than forty of the English with a battle-axe, his country’s weapon, stayed the advance of the whole English army till the ninth hour. At last some one came under the bridge in the boat, and thrust a spear into him, through the chinks of the flooring.” (Historia Anglorum, VI, §27; trans. Forester 1853: 209)

The same story, but with slightly different details, can be found in The Anglo-Saxon Chronicle (version C) and Deeds of the Kings of the English (Gesta regum Anglorum) of William of Malmesbury (see here). Even though details vary – in other versions of the story, the axe and the number of slained opponents are missing, the Norwegian is equipped with a chain-mail and the way of his death is different as well – these passages are important proof of the skill of owners of these axes. I have to add that the popular theory that the Norwegian was a berserkr is rather a result of modern creativity.

“Danish axes” occur several times in high medieval sources, mostly in connection with King Stephen of England (Battle of Lincoln 1141; he allegedly fought with the axe until it was broken) and Richard the Lionheart (Battle of Jaffa 1192). Also, they are included in Old French romans in the form hasche Danoise (“Danish axe”).

irishmen

Irishmen equipped with two handed axes. Topographia Hibernica, Royal MS 13 B VIII, folio 28r.

What is insteresting is the fact that literary sources can show how axes were carried. In connection to “Danish axes”, Latin sources from England contain the phrase in humero dependente (“hanging on the shoulder”), in humero sinistro (“on the left shoulder”) and in sinistro humero pendentem (“hanging on the left shoulder”). In Old Norse literature, there is a quite nice parallel to this phrase, hann hafði øxi um ǫxl (“he had axe across the shoulder”) – one occurrence of the phrase is connected with Skarphéðinn Njálsson, the owner of two-handed axe Rimmugýgr (“Skarphéðinn was foremost. He was in a blue cape, and had a targe, and his axe aloft on his shoulder“; Njáls saga, ch. 92). The aforementioned quote from Florence’s Chronicle is important as well – we can see that warriors could have many weapons, including hanging axes, and could change them. The design of hanging device is unknown and to learn more, experiments are needed. The picture from Hunnestad Monument shows a warrior with his two-handed axe on the right shoulder. Similarly, Varangian guardsmen greeted the Emperor by axes raised on right shoulders:

Guardsmen were holding them in the right hand, leaning the blade against the left wrist. When the Emperor came, they brought up the axes to lean them on their right shoulders. During the time of the name-day of the Emperor, the Varangians saluted him and banged their axes, which emitted rhythmical sound.” (Kotowicz 2013: 52)

Slavic axes called taparøxar (from Slavic topor, “axe”, and Old Norse øx, “axe”) are mentioned in sagas and The Anglo-Saxon Chronicle (version A) sometimes. In sagas (Ljósvetninga saga, Njáls saga, Vatnsdœla saga), they occur as prestigious objects among Norwegian-Icelandic elite. The shape is not know, nor the length of the shaft; however, I believe that Lunow type or Russian types of one-handed axes (like Kirpičnikov types I, II, III) are possible. I think the best mention of the axe comes from Ljósvetninga saga (ch. 2), where it occurs as a gift of jarl Hákon, the ruler of Norway in ca. 970995:

Jarl [Hákon] said he [Sǫlmundr] should first deliver his gifts, a Russian hat to Guðmundr the Mighty and taparøx to Þorgeirr Ljósvetningagoði.

langeid_rec

A replica of the axe from Langeid, made by Vegard Vike and Anders Helseth Nilsson.

In literary sources, axeheads and shafts are frequently decorated. We already mentioned English sources, where axeheads are gilded. In sagas, what is interesting is the fact that axes decorated with gold are mentioned as gifts from specific rulers (Haraldr hárfagri, jarl Hákon, Sigurðr Hloðvirsson, Haraldr harðráði) and are given to important Icelanders. It seems that mentions like these are oral formulas – for example, both Þorkell from Vatnsdœla saga (ch. 43) and Þorstein from Þorsteins saga Síðu-Hallssonar (ch. 1) receive øx gullrekna (“gilded axe / axe inlayed with gold”) from Sigurðr Hloðvirsson, jarl of Orkney, and in an analogical manner, both Brandr from Brands þáttr ǫrva (ch. 1) and Halli from Sneglu-Halla þáttr (ch. 10) get in possession of øx gullrekna thanks to generous Haraldr harðráði. My point is that the quantity of mentions is not so important, since it rather reflects features of orally-derived prose of high and late medieval Iceland. If we study material like this in order to get relevant information about weapons, we should focus on what parts of weapons are decorated and what is the context. To sum up, saga literature mentions axeheads decorated with gold (gullrekinn and gullbúin) and shafts covered with silver or iron wrappings (vaf) or plates (spengðr). The “fore-haft” (the part above the axehead) of the axe, that was given to Sneglu-Halli, was decorated with “a big silver knob [silfrhólkr] with a precious stone on it” (Sneglu-Halla þáttr, ch. 10). Let’s fsay that gold, silver and any other kind of decoration is mentioned as an indicator of the maximum richness and the status, and such a decorated gift is a proof of king’s favour, which gives the importance to the receiver of a gift, the character of the story, and his descendants.

Before we move forward to the next chapter, the last thing – the terrifying aspect of axes – has to be mentioned. Unlike swords, axes are named after Norns, troll-women and monsters etc. in poetry (for example Norn skjaldar, “the norn of the shield”, or brynflagð, “the troll-woman of the chain-mail”, and so on). One of the most illustrative mention I know comes from Halldórr ókristni’s Eiríkrflokkr (st. 7), it says: “slender monsters of the land of Þriði [ÞRIÐI = ÓÐINN, LAND OF ÓÐINN = SHIELD, MONSTERS OF THE SHIELD = AXES] yawned with iron-mouths at people“. In literary sources, axes are often synonyms of awe, brutality or hard power (“Even though we are not lawmen, we will solve the suit with axe butts” says Þorsteinn in my favourite sentence in Vatnsdœla saga, ch. 37). No wonder, because axes are very destructive tools and weapons, designed for chopping and they can not be easily blocked. On the other hand, facing to these deadly weapons is the feature of a brave man.

Depictions (pictorial evidence)

In this chapter, I divided the pictorial evidence between four groups from different areas and periods. Only those axes that resemble Petersen type M were included. Groups are:

  • Bayeux Tapestry. This group contains no less than 20 axes.
  • Scandinavian pictures. This group contains at least 3 axes.
  • Another (Byzantine and Russian pictures). This group contains only 2 depicted axes.
  • High Middle Ages pictures. 12 axes were selected to this group.

To sum up, 37 axes were included. 35 of them are depicted together with men. We can distinguish two basic functions and forms:

  1. standard axes, with the length varying between 3 and 4 feet (91122 cm). Sankiewicz and Wyrwa (2013: 76) suggested the length of approximately 3 feet and 6 thumbs (107 cm). Axes of this length are usually depicted in the fight. 31 depicted axes belong to this form.
  2. above-standard axes, with very long shafts reaching to the head of the wielder. Edge and Paddock (1988: 31) calculated the length to 4 or 5 feet (122152 cm). The axe depicted on Byzantine ivory plaque seems to be even longer. The context suggests they were used as symbols during ceremonies; these symbols are important for stressing the crucial persons in the piece of art and their sizes could be disproportionally enlarged. On the other hand, axeheads are not enlarged, so we can assume these symbolic axesdid in fact have long shafts. 6 depicted axes belong to this form.

Axes of the first form seem to be weapons of renowned warriors. As the rule, wielders of axes are tall. In 21 cases, warriors with axes wear chain-mails (+ 2 gambesons). Similarly, in 24 cases, warriors have helmets. Together with 29 axes, 10 swords and 6 shields are depicted, what is in agreement with aforementioned statements (warriors could have many weapons […] and could change them). One axeman holds a blowing horn. Two depicted men from pictorial evidence are described as Leofwine Godwinson and King Stephen of England. On the contrary, five axes are shown in hands of men not dressed in armour; two of them seem to be peasants, not warriors.

At least in three cases, two-handed axes of the first form are depicted in hands of men leading the attack/defense (in one case, a flag is right behind the leader). Axes seem to be very good weapons during the siege and the fight against cavalry. In one high medieval case, a two-handed axe is used on horseback. In a scene from the Bayeux Tapestry, a man holds a shield in the left hand, a spear in the right hand and the axe is hanging in his back, analogically to what we already mentioned. Two depicted shields are located on backs of their wielders, and even though they are not actively used, they could give some kind of protection. In two cases, men fight with a two-handed axe just in one hand in combination with a shield. One depicted axe had the axehead cut off by a sword.

A considerable number of warriors (12) hold the axe in the left-hand forward grip; however, we can find some men with the right-hand forward grip (7). It is speculative whether the artists wanted to show the real fighting techniques or the perspective of period style was more important. To avoid any misleading result, let’s say that the owners knew how to use these axes in the most effective way and probably changed the grip in order to gain the advantage.

Regarding the second form of two-handed axes, we can try to count all the contexts of their usage. Harold Godwinson is depicted to hold his axe during the meeting with messangres of Duke William. In two cases, axes are used during a meeting of King Edward the Confessor and Harold Godwinson. Another two axes are shown when Harold Godwinson is offered the English crown. In all five cases from Bayeux Tapestry, long two-handed axes are connected with the English ruling power, King Edward the Confessor and Harold Godwinson. The maker of the Tapestry probably wanted to stress their nationality and status by giving them the typical weapon (on the contrary, Normans are always depicted with swords as symbols). Finally, the sixth axe is depicted on a small Byzantine ivory plaque, dated to the 10th or 11th century (see here). The plaque shows a man in underpants, holding the axe in the right hand and (Petersen type X) sword in the left hand. The axehead seems to have the similar design to what we previously called “open blade”. In my article “Axes with crosses“, I agreed with Kotowicz (2008: 447-448, Note 16), who put these axes in connection with pelekophori (“axe-bearers”), Varangian guards. It seems probable this kind of axe served for ceremonial greeting of the Emperor, as mentioned above.

The most of depicted axes of both types seem to be top-mounted, since the shafts are thicker in the lower part. At least three (high medieval) pictures shows bottom-mounted axes. No visible decoration of both axehead and shafts is visible; the colour of axeheads can be interpreted in many ways. The bronze axe amulet from Haithabu shows the shaft with a large knob (the curved bottom end of the shaft).

A note for reenactors
scott

A replica of the type M, made by Scott Roush.

We can clearly see that original two-handed axes were used in completely different way than modern versions. The most visible difference is the length of the shaft, causing the need to fight in the first line with the lacking protection of limbs (gloves). Modern versions of two-handed axes are based on 6 aforementioned axes with very long shafts, which are not shown to be used on the battlefield. Such an approach is an ignorance of the majority (28) axes and archaeological material. In the real fight, two-handed axes require a lot of free space, so they have to be placed in the first line or on the side of the formation. The sharp axe is almost unstoppable, destroying both shields and bodies. The placing in the first line and the shorter shaft have to be compensated by quality armour that reduces the risk of mortal wounds. However, there are no period gloves able to give the protection against sharp weapons. From my experience, I can say that a man with a 110 cm long axe has to be enormously movable, in order to be safe and effective. If we are talking about the real fight, stopping in front of the enemy line is the worst idea, the best option is to run forward and attack. A combination ow two-handed axe and a shield passively hanging in front of the warrior, which is a common trend today, is ineffective in the real fight (it can be pierced with a spear anytime), slows down the warrior and has no real support in historical sources (on the Bayeux Tapestry, warriors had shields on their backs). The act of deploying two-handed axes always has a great morale impact on both sides. As a result, warriors with two-handed axes, leaders, and their retinues belonged to the heaviest armoured infantry and the most skilled troops that occured on late Viking Age and high medieval battlefields.

ronan

A replica of the type M, made by Ronan Jehanno.

To be fair, modern versions (with 2.5 metres being the maximum length I have seen) are perfect weapons for a modern way of fight and its rules. In the “Eastern style”, rules are set to be “dead” after the first proper hit into the areas covered with armour – the system that is illogical from the historical perspective. Long two-handed axes are good for this purpose, as well as the hooking of shields and weapons. That’s why we should draw a very clear line between what is period and what is modern. However, when we make compromises, I tend to advise the length of the axe that reaches to the chest or the chin of the wielder. Such a length allows the wielder perfect control of the weapon. In any case, the length should be referential, not standardized to the particular number.

I hope you liked this article. In case of any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon.

Bibliography

Sources

The Anglo-Saxon Chronicle = The Anglo-Saxon Chronicle. Edited and tranlated by Michael Swanton, New York 1996.

Florence of Worcester : The Chronicle = The chronicle of Florence of Worcester with the two continuations; comprising annals of English history, from the departure of the Romans to the reign of Edward I. Translated by Thomas Forester, London 1854. Online. Latin version can be reached here.

Henry of Huntingdon : The History of the English (Historia Anglorum) = The chronicle of Henry of Huntingdon. Edoted and traslated by Thomas Forester, London 1853. Online. Latin version can be reached here.

Hermannus The Archdeacon : Miracles of St. Edmund (De Miraculis Sancti Eadmundi) = Hermanni archidiaconi liber der miraculis sancti Eadmundi. Edited by Thomas Arnold. In: Memorials of St Edmund’s Abbey, vol. 1, London, 1890, 26-92. Online.

William of Malmesbury : Deeds of the Kings of the English (Gesta regum Anglorum) = William of Malmesbury’s Chronicle of the kings of England. Translated by John Allen Giles, London 1847. OnlineLatin version can be reached here.

Njal’s Saga (Njáls saga) = Njal’s Saga. Translated by Robert Cook. In: The Complete Sagas of Icelanders III Reykjavík, 1997 : 1–220. Icelandic version of the saga can be reached here.

The Saga of Magnús the Good (Magnús saga góða) = Sagan af Magnúsi góða. Edited by N. Linder an H. A. Haggson. In: Heimskringla Snorra Sturlusonar III, Uppsala 1872. Online.

The Saga of the Sworn Brothers (Fóstbræðra saga) = The Saga of the Sworn Brothers. Translated by Martin S. Regal. In: The Complete Sagas of Icelanders II, Reykjavík, 1997 : 329–402. Icelandic version of the saga can be reached here.

The Saga of the People of Ljósavatn (Ljósvetninga saga) = Ljósvetninga saga. Edited by Benedikt Sveinsson, Reykjavík 1921. Online.

The Saga of the People of Vatnsdal (Vatnsdœla saga) = Vatnsdœla saga. Edited by Einar Ól. Sveinsson. In: Íslenzk fornrit VIII, Reykjavík, 1939, 1–131. Icelandic version of the saga can be reached here.

The Saga of Þorsteinn Síðu-Hallssonar (Þorsteins saga Síðu-Hallssonar) = Þorsteins saga Síðu-Hallssonar. Ed. Jón Jóhannesson. In: Íslenzk fornrit XI, Reykjavík 1950. Icelandic version of the saga can be reached here.

The Tale of Brand the Generous (Brands þáttr ǫrva) = Brands þáttr ǫrva. Edited by Einar Ól. Sveinsson and Matthías Þórðarson. In: Íslenzk fornrit IV, Reykjavík 1935. Icelandic version of the story can be reached here.

The Tale of Sarcastic Halli (Sneglu-Halla þáttr) = Sneglu-Halla þáttr. Edited by Jónas Kristjánsson. In: Íslenzk fornrit IX, Reykjavík, 1956: 261–295. Icelandic version of the story can be reached here.


Literature

DeVries 1999 = DeVries, Kelly (1999). The Norwegian invasion of England in 1066, Woodbridge.

Edge – Paddock 1988 = Edge, David – Paddock, John Miles (1988). Arms and Armour of the Medieval Knight, London.

Hjardar – Vike 2011 = Hjardar, Kim – Vike, Vegard. Vikinger i krig, Oslo.

Kazakevičius 1996 = Kazakevičius, Vytautas (1996). Topory bojowe typu M. Chronologia i pochodzenia na źiemiach Bałtów. In: Słowiańszczyzna w Europie średniowiecznej, Wrocław: 233–241.

Kirpičnikov 1966 Кирпичников А. Н. (1966). Древнерусское оружие: Вып. 1. Мечи и сабли IX– XIII вв./ АН СССР, Москва.

Kotowicz 2008 = Kotowicz, Piotr N. (2008). Nie tylko żeleźca. O rzadziej postrzeganych elementach średniowiecznych toporów. In: “Ad oderam fluvium”: księga dedykowana pamięci Edwarda Dąbrowskiego, Zielona Góra: 441–465. Online.

Kotowicz 2013 = Kotowicz, Piotr N. (2013). The Sign of the Cross on the Early Medieval Axes – A Symbol of Power, Magic or Religion? In: Weapons Brings Peace? Warfare in Medieval and Early Modern Europe, Wratislavia Antiqua 18, Wrocław: 41–55. Online.

Kotowicz 2014 = Kotowicz, Piotr N. (2014). Topory wczesnośredniowieczne z ziem polskich : Katalog źródeł, Rzeszów.

Mäntylä 2005 = Mäntylä, Sari (2005). Broad-Bladed Battle-Axes, Their Function and Symbolic Meaning. In: Rituals and Relations. Studies on the Society and Material Culture of the Baltic Finns, Helsinki: 105–130.

Michalak – Kotowicz 2014 = Michalak, Arkadiusz – Kotowicz, Piotr N. (2014). Wczesnośredniowieczne cmentarzysko z okolic Bukowca w powiecie międzyrzeckim, czyli o pewnym odkryciu w archiwum w Wünsdorfie. In: Wielkopolskie Sprawozdania Archeologiczne, t. 15: 107–124.

Paulsen 1956 = Paulsen, Peter (1956). Axt und Kreuz in Nord- und Osteuropa, Bonn.

Pedersen 2014 = Pedersen, Anne (2014). Dead Warriors in Living Memory. A study of weapon and equestrian burials in Viking-age Denmark, AD 800-1000, Publications from the National Museum. Studies in Archaeology & History Vol. 20:1 2. (Catalogue), Copenhagen.

Petersen 1919 = Petersen, Jan (1919). De Norske Vikingsverd, Kristiania.

Sankiewicz – Wyrwa 2013 = Sankiewicz, Paweł – Wyrwa (2013), Andrzej M. Topory średniowieczne z Ostrowa Lednickiego i Giecza, Lednica. Online.

Vlasatý 2016 = Vlasatý, Tomáš (2016). „Sekeru s sebou“ – katalog seker z Birky, komentář a srovnání [“Carrying the axe” : a catalogue of axes from Birka, a commentary and comparison]. Projekt Forlǫg Reenactment a věda. Online.

novgorod

A 14th century depiction of both handed axe from Novgorod. Taken from Paulsen 1956: 99, Abb. 39.

“Stříhat a česat”

úprava vlasů a vousů ve vikinské Skandinávii

V tomto dlouho připravovaném článku se pokusím nastínit, jakým způsobem se ve Skandinávii doby vikinské přistupovalo k úpravě hlavového porostu. Jedná se o komplikovanou problematiku, kterou je možno zkoumat z nejrůznějších možných úhlů. Tento článek proto bude spíše shrnujícím úvodem a tokem mých myšlenek, který bude průběžně doplňován o nové poznatky a obrázky.

1. Jak k minulosti přistupovat z naší perspektivy?
Článek, který svým námětem nepochybně přiláká zástupce z řad reenactorů, musí začít popisem toho, jak ke zkoumání něčeho tak neuchopitelného, jako jsou tradice úpravy hlavy, máme přistupovat. V současnosti si totiž pod pojmem “viking” nejčastěji představujeme dva modely, a sice:

  1. neupraveného, špinavého, zarostlého válečníka
  2. válečníka s velmi dlouhými vlasy a vousy

Přeskočíme nesrovnalost, že laická představa o vlasech staroseverských žen je zřejmě odlišná, a přesuňme se v této úvaze dále. Výše zmíněné pohledy jsou způsobeny zejména dvěma faktory. Jedním z nich je běžný a nadčasový jev zvaný juvenoia, který spočívá v tom, že každá generace se cítí být vyspělejší než ta předchozí. Vědomě či nevědomky si tak říkáme, že naši předci byli méně nároční na hygienu, a tak vzniká přirozená tendence vyobrazovat středověk – a dobu vikinskou obzvlášť – jako dobu hrubosti, surovosti a jednoduchosti. Druhým faktorem je fakt, že velká část současná generace, pomineme-li její složitý vývoj za posledních 50 let, akceptuje myšlenku, že dlouhé vlasy jsou symbolem volnosti a vzdoru proti diktujícímu systému, řádu nebo společnosti. Do této množiny populace často patří posluchači tvrdé muziky, z nichž – podle mé zkušenosti – pochází nejvíce zájemců o dobu vikinskou. V této “vikinsko-metalové subkultuře” vzniká představa, že čím delší vlasy, tím drsněji, atraktivněji a “vikinštěji” daný jedinec vypadá.

Z těchto dvou hlavních důvodů – a samozřejmě mnoha dalších – dochází k idealizaci, díky které je stará látka stravitelná pro moderního člověka a může ho oslovit. Je však zcestné pokládat moderní archetyp vikinga, totiž metalistu s kladivem na krku a vlasy po pás, za dokonalý odraz staroseverské předlohy, k jejíž věrné rekonstrukci je třeba vynaložit čas a úsilí. Nemluvě o tom, že původní předloha by moderního zájemce nemusela zaujmout, protože nepůsobí dostatečně volnomyšlenkářsky nebo drsně. Proto bych tuto kapitolu zakončil tím, že rekonstrukce staroseverských účesů a zvyků při jejich tvorbě je možná, leč po jedinci vyžaduje, aby se oprostil od současné kultury a začal bádání úplně od začátku, s nepopsaným papírem. Tímto začneme i my.

2. Čistota a špína

Vhodný začátek spatřuji v poněkud obecnějším pojednání o hygienických nárocích doby vikinské. Náš pohled na hygienu doby vikinské je často ovlivněn spornou pasáží Ibn Fadlanovy Risaly. Ta kromě toho, že udává, že se Seveřané nemyjí po vykonání malé a velké potřeby a ani po souloži, zachycuje známý moment: otrokyni chodící mezi členy družiny s mísou, do níž muži smrkají a ve které si myjí hlavu. Tyto pasáže je třeba chápat z Fadlanovy perspektivy – v tehdejším islámském světě bylo běžnou praxí, že po každém použití tělesných funkcí následovala očista (Montgomery 2000: 7, pozn. 23). Je velmi pravděpodobné, že Fadlan, uvyklý tradici, že jednou použitá voda již nesmí být znovu využita, viděl v nádobě s vodou zdroj nečistoty, ačkoli voda byla vyměňována po každém použití.

Na tehdejší evropské poměry byly Skandinávci kromobyčejně čistotní. Bylo tradicí se v sobotu po večeři vydávat na kolektivní koupel (laug) k teplým pramenům (Cleasby–Vigfússon 1874: 49, 374, hesla bað, laug). Díky tomu je ve skandinávských jazycích sobota dodnes označována jako „koupací den“ (stsv. laugardagr; nor. a dán. lørdag, švéd. lördag). Tutéž informaci podává i s přídavkem anglický mnich a kronikář Jan z Wallingfordu ze 13. století:

Podle zemského zvyku si [Dánové] každý den česali vlasy a koupali se o soboty, jakož si často pravidelně měnili oblečení a svá těla zdobili mnohými povrchnostmi. Tím ohrožovali počestnost vdaných žen a dokonce přesvědčovali vznešené dcery, aby se stávaly jejich souložnicemi.

(Jan z Wallingfordu: Kronika, O utrpení svatého Eduarda, krále a mučedníka)

Koupání o soboty nepřímo potvrzuje tzv. Masakr na den sv. Brikcí (13. 11. 1002), kdy anglický král Æðelréd II. nechal z obavy o svůj trůn pobít všechny Dány ve svém království, včetně vysoce postavených a asimilovaných obyvatel. Při této příležitosti využil toho, že byla sobota a Dánové se koupali. Zda bylo při těchto koupelích využívány byliny, jako například mydlice, není známo.

Kromě sobotní koupele můžeme říci, že běžný a průměrně čistotný starý Seveřan začínal svůj den kolem sedmé hodiny ranní hygienou, která sestávala z omytí rukou, obličeje a vlasů, učesáním a odstraněním nepříjemných vší:

Každý den ráno přichází otrokyně s velkou nádobou plnou vody, kterou podává svému pánovi. Ten si ve vodě omývá ruce, obličej a vlasy, poté noří hřeben do vody a češe si vlasy, smrká a plive do nádoby.
(Ibn Fadlan: Risala, § 89)

Nadto lze prokázat mytí rukou před jídlem, přičemž v citaci ze Ságy o Njálovi si můžeme povšimnout, jak náročný je Flosi při výběru ručníku, když pohrdá děravou osuškou a použije lněný ubrus:

Vody potřebuje,
kdo k jídlu přišel,
utěrky a uvítání (…).”
(Výroky Vysokého 4)

Pak byly prostřeny stoly a Flosi a jeho lidé si omyli ruce. Flosi se podíval na ručník a viděl, že je plný děr a na jednom konci že je ho kus utrženo. Nechtěl se do něho utřít a odhodil jej na lavici. Utrhl pak kus ubrusu, utřel si do něho ruce a podal jej svým lidem. Pak se posadil za stůl a vybídl ostatní, aby jedli.”
(Sága o Njálovi 116)

umyvadla

Misky nalezené v elitních dánských hrobech. Převzato z Pedersen 2014b: 179, Map 16.

Omytí rukou, obličeje a vlasů a následné česání a sušení jsou zřejmě nejpodstatnějšími a nejčastěji zaznamenanými projevy hygieny. Pokud by se zdálo, že tyto literární zmínky mohou být fikcí a nemusí se vztahovat k žité realitě, můžeme se ještě zaměřit na archeologické nálezy. Na základě četnosti hřebenů v archeologickém materiálu se předpokládá, že hřeben (kambr), podobně jako nůž a brousek, nebyl sdíleným předmětem celé komunity, nýbrž každý dospělý jedinec měl svůj vlastní (Ambrosiani 1981: 161). Totéž platí o břitvách (viz článek “Zavírací nože“). Archeologicky lze doložit několik malých stolků (ve staroseverštině označených jako skutill, borðskutill, trapiza), které zřejmě sloužily k odkládání misek s vodou při osobní hygieně (Voss 1991: 198–199; viz článek “Staroseverské stoly a stolky“). K osobní hygieně mohlo být užito hned několik druhů misek, ale nejpatrnější jsou zřejmě bronzové, které byly nalezeny v elitních hrobech obou pohlaví a které povětšinou pocházejí z Anglie či Irska: Pedersen (2014a: 136) eviduje až 35 bronzových misek z historického Dánska, zatímco Petersen (1951: 387) vytřídil 36 podobných misek z Norska. Z pochyb nás zaručeně musí vyvést fakt, že v některých miskách byly objeveny kusy lnu (lněných ručníků, Pedersen 2014a: 134) a že se na bronzové misce z norského Kaupangu, která se datuje do let 875–925, nachází runový nápis í mundlaugu (doslova “v nádobě na mytí rukou”; Stylegar 2007: 97–99). Dochází tudíž ke skvělé shodě mezi písemnými a hmotnými prameny.

Čistota nemá pouze praktický a estetický význam, ale někdy až rituální. Překvapit nás nemůže zvyk, podle nějž se zesnulým patřilo “nachystat koupel (…), omýt ruce a hlavu, učesat a osušit ji” (Píseň o Sigrdrífě 34). Stejně tak Snorri Sturluson zanechává poznámku “Dlužno proto připomenout pro výstrahu, že zemře-li člověk s neostříhanými nehty, rozmnoží stavivo lodi Naglfaru, kterou by bozi i lidé nejraději nikdy neviděli hotovou.” (Gylfiho oblouzení 51). Zajímavěji již působí neupravené vlasy a nemyté ruce, které jsou podle eddické poezie (Vědmina věštba 33, Baldrovy sny 11) známkou truchlících pozůstalých. Můžeme předpokládat, že zanedbávání každodenní očisty bylo průvodním jevem devítidenního pohřebního obřadu, a musí souviset s narušením řádu. Zármutek je tak vyjádřen změnou fyzického vzhledu. Něco podobného platí i u slibů – Harald Krásnovlasý měl údajně vykonat slib, že si neostříhá ani neučeše vlasy, dokud si nepodrobí celé Norsko, aby odhodláním svého ducha oslnil spanilou Ragnhild. Když se mu sjednocení povedlo, neměl prý vlasy “ostříhané a učesané po deset zim, a proto se mu přezdívalo lúfa [se scuchanými vlasy]” (Sága o Haraldu Krásnovlasém 23). O určité formě rituální čistoty můžeme uvažovat při čtení příběhů o Þórólfu Mostrarskeggu, který se svěřil do Þórovy ochrany, zabral na Islandu mys Þórsnes, kde konal na něm význačný sněm, a sněmoviště a přilehlý kopec Helgafell považoval za tak posvátná místa, že se na nich nesměla vykonávat potřeba, nesměla na nich být prolita krev a nesmělo se na ně hledět, pokud člověk nebyl umytý (Kniha o záboru země 85 [verze S]), Sága o lidech z Eyru 4).

3. Vlasy
Hlava je – kromě centra inteligence – tou částí těla, podle které se lidé rozeznávají. Lidské oko jí proto přirozeně věnuje nejvíce pozornosti, zatímco ostatní části těla jsou při rozeznání spíše vedlejší. Hlava hraje důležitou roli při určování etnické a sociální příslušnosti, záměrů, vlastností, stáří a (ne)sympatií. Vlasy a vousy byly a jsou klíčové zejména v otázce praktičnosti, módnostistáří a příslušnosti, a jejich úprava je zástupným vyjádřením kolektivních (tradice, móda) nebo individuálních hodnot.

Velmi dlouhé vlasy jsou nepraktické, protože ztěžují každodenní činnosti a jsou náročné na údržbu. Na těchto dvou důvodech například fungují současné armády, které potřebují uniformního vojáka, kterému nepolezou vlasy do očí a který v případě války nebude sužován a zdržován parazity. Tuto analogii však lze promítnout do doby vikinské pouze částečně. Je nutné podotknout, že vlasy mají svou cenu pouze tehdy, když jsou udržované. Neupravené vlasy slouží pouze k hanbě. Vlasy, o něž nebylo pečováno na denní bázi, byly znakem tuláků a žebráků, jako například tuláka Oddiho ze Ságy o pobratimech 23), který si vysloužil příjmí Veš (Lúsa-Oddi).

Když se podíváme do staroseverské literatury, můžeme si povšimnout něčeho, co bychom s trochou nadsázky mohly nazvat posedlostí vlasy. Domnívám se, že se jednoduše zachovalo poměrně velké množství informací, ze kterého lze zpětně rekonstruovat. Vlasy spolu s vousy ve staroseverské obrazotvornosti představují hlavový porost (hǫfuðhár), který se liší od tělního porostu (líkhár) a který vyrůstá z hlavové pokožky (svǫrðr) jako stromy ze země. Mezi základní vlasová kritéria logicky patřily barva (hárslitr), kvalita (jemnost/hrubost, rovné/kudrnaté), hustota a účes (háralag, hárferðhárskurðr).

Seveřané evidentně znali celou škálu barev od zlaté (glóbjartr), přes zrzavou (rauðr), hnědou (jarpr) až černou (svartr); častěji však užívali pojmy jako “světlovlasý” (bjartr / fagr /hvítr / ljóss á hár) nebo “tmavovlasý” (dǫkkr / svartr á hár). Světlé vlasy, které se ve skaldské poezii asociují se sněhem, byly považovány za vznešenější, což se zrcadlí jak v etymologii (fagr je zároveň “světlý”, “krásný” i “jemný”), tak v literatuře, ve které jsou kladní hrdinové blonďatí a záporní hrdinové tmavovlasí. Šedé vlasy jsou označovány jako hæra (prošedivělé vlasy jako stokkit hár), přičemž se k nim pojí některá úsloví – například rčení “nečesat šediny” (kemba ekki hærur) se pojí s člověkem, který zemřel příliš brzo. Není mi znám jediný doklad barvení vlasů, ale zároveň jej úplně nevyvracím.

Podobné škály bychom mohli hledat i v souvislosti s kvalitou a hustotou vlasů, třebaže nejsou v pramenech tak patrné. Žádoucí byly husté (mikill, þykkr) a současně jemné vlasy, na rozdíl od vlasů řídkých (þunn) a “drsných jako metla” (hárið er eins og þyrill):

Poté dal jarl Rǫgnvald Haraldovi příjmí Krásnovlasý, a všichni, kteří jej viděli, pravili, že je to velmi trefné příjmí, protože měl vlasy husté a krásné.
(Sága o Haraldu Krásnovlasém 23)

Měl vlasy husté a krásné [/jemné] jako hedvábí, ovázané kolem hlavy zlatou čelenkou.”
(Sága o svatém Óláfu 28)

Byly známy jak rovné (beinn), tak kudrnaté vlasy. Existuje řada výrazů pro kudrnaté vlasy. Nejčastěji se pojí s adjektivy hrǫkkr (viz termín “kudrnatý jako hobliny”, hrǫkkr sem lokarspánn) a kárr. Také slovo  označuje kudrnaté nebo vlnité vlasy a souvisí s výrazem lóð (“chomáček vlny”). Také slova leppr/lokkr a sveipr označují kadeře, pramínky kudrnatých vlasů.

V kultuře, která přikládala vlasům takový význam, není překvapivé, již samotný akt přípravy účesu byl jasně čitelným gestem. Stejně jako vyholené vlasy, tak i “příprava” vlasů (greiða hár/breyta hár) někoho jiného byla znakem podřízenosti. Dlouhé vlasy merovejským králům, kteří se označují také jako “dlouhovlasá dynastie”, propůjčovaly právo vládnout. Násilné ostříhání bylo chápáno jako zneuctění a bylo užíváno ke znemožnění vlády a k politické neschopnosti (viz Bartlett 1994). Z toho důvodu také merovejská a karolinská nařízení draze penalizují ostříhání dětských vlasů v klášterech bez souhlasu rodičů.

3.1. Mužské účesy

Mužské účesy lze považovat za relativně dobře zdokumentovatelné, ačkoli jsou stále opředené mnoha otazníky. Jak bylo řečeno v úvodu, v současné době si pod typickým mužským účesem doby vikinské představujeme vlasy dosahující až po pás. Některé prameny, pokud bychom je nečetli kriticky, takovýto účes podporují, jako například Příběh o Hauku Hábróku (kap. 5):

“Král Harald byl nad ostatní muž krásnější a vznešenější. Měl vlasy tak jasné jako hedvábí nebo tepané zlato, které mu spadaly v kadeřích tak nízko, že si je mohl zastrčit za opasek (svá fagrt sem silki eðr barit gull, ok liðaðist í stórum lokkum, ok var svá sítt at hann mátti drepa undir belti sitt)”.

U takových pramenů – kterých naštěstí není mnoho – je problém, že referují o době vzdálené několik století a že mají jiný cíl, než věrohodně zaznamenat veškeré historické peripetie. Autor výše zmíněného příběhu tak pouze předkládá důkaz, že král Harald Krásnovlasý měl opravdu majestátní vlasy a že byl hoden svého jména. Střízlivější prameny, a sice skaldská a eddická poezie a tehdejší umění, předkládají poněkud odlišnější a obsahově ne tak bohatý obrázek, nicméně stále vypovídající.

Zdaleka nejběžněji zmiňovaná úprava mužských vlasů se nazývá skǫr. Píseň o Rígovi (strofa 15) jej jmenuje jako typický účes mužů střední třídy (“nad čelem byl skǫr“), zatímco v jiných básnických dílech se jedná o účes boha Þóra a několika skaldů (např. Egil Skallagrímsson, Sigvatr Þórðarson). Skǫr doslova znamená “obruba, lem” (krátké vlasy lemující obličej?) a mohlo jít o škálu podobných účesů dosahujících uší až ramen. Pokud s touto úpravou vlasů spojíme některá vyobrazení, zjistíme, tento sestřih mohl být kombinován s pěšinkou (reik) či ofinou (brúsi / toppr), případně mohl být zčesán dozadu (aptr-kemba). O velmi podobném účesu referuje autor Královského zrcadla (§ 30) ze 13. století:

Než předstoupíš před krále, ujisti se, že máš vlasy a vousy pečlivě upravené podle dvorní módy, když chceš, aby tě přijal ke dvoru. Když jsem byl u dvora já, byly módní krátké vlasy nedosahující ani ušních lalůčků a zčesané dolů tam, kam vlasy přirozeně spadaly. Ale později se začala zastřihávat ofina [toppr] nad obočím.

Výběr uměleckých děl z let 600–1300.

V případě vlasů “spadajících na ramena” lze uvažovat o tom, že mohly být nošeny rozpuštěné nebo svázané do ohonu (skopt / skoft).

 

Mezi další úpravy hlavy lze počítat pleš (skalli) a nakrátko ostříhané vlasy (spé-skorinn). Často se setkávám s otázkami, zda staří Seveřané nosili nebo akceptovali vyholené hlavy nebo dredy. Dredy můžeme s ohledem na výše uvedené informace okamžitě zavrhnout. V případě vyholené hlavy se musím vyjádřit tak, že částečně (na způsob normanského účesu) nebo úplně vyholené vlasy byly v severském prostředí považovány za rys otroků (Foote – Wilson 1990: 76), i ve 12. století byly považovány za směšné (viz Rǫgnvaldr jarl Kali Kolsson : Lausavísa 4) a ještě nejméně do 14. století měli kněží problém s pravidelným holením tonzury:

Kněží nesmějí chodit v roztrhaném oblečením (…) a mají si holit své kníry a vousy a stříhat temeno [krúna] jednou do měsíce.
(Grágás: Oddíl křesťanského práva, §6 [Grágás : Konungsbók, ed. Finsen, str. 21])

Duchovní by si měli holit vousy a temena tak často, jak je třeba, a měli by mít tak krátký kruhový účes [hárskurð kringlóttan svo stuttann], aby byly vidět ušní lalůčky, nebo zaplatí marku [stříbra].” (Nařízení Eilífovo a Jónovo 36; Diplomatarium Islandicum II, str. 532)

Poněkud překvapivým zjištěním pro mne byl fakt, že existovala “národní móda”. Jsme schopni zaznamenat něco, co bychom mohli nazývat “norské účesy” a “dánský účes”:

“[…] těla, vynesená mořem na pobřeží, mají být pohřbívána, mají-li po norsku ostříhané vlasy [hafa hárskurði norræna].
(Starší borgarþinský zákoník I: 9 [Norges gamle Love indtil 1387, str. 345])

“Také ti povím, bratře Edwarde, když ses mě na to zeptal, že jednáš nesprávně, když se zříkáš anglických způsobů, kterých se přidržovali tví otcové, a miluješ způsoby pohanů, kteří tě omezují na životě, a tímto dáváš najevo, že pohrdáš svým rodem i staršími, když je urážíš přečiny, že se odíváš do dánské módy s holým krkem a vlasy zaslepujícími oči.”
(Dopis bratru Edwardovi, rok cca 1000 [Bremmer 2007: 33]).

uces1

Goliáš z Eadwigova žaltáře, fol. 93r, 1012–1023.

Nevíme, v čem přesně spočíval rozdíl mezi “norskými účesy” a “dánským účesem” a zda se oba výrazy nevztahují k jednomu účesu. Osobně bych se přikláněl k tomu, že “po norsku ostříhané vlasy” do sebe zahrnují skandinávské účesy. Přinejmenším v případě “dánského účesu” je zmíněn holý krk a ofina, kterou popisuje i norské Královské zrcadlo. Byla vyslovena teorie, že dánský sestřih je možné spatřit v anglosaských iluminacích – je možné, že umělci 11. století záměrně zvýrazňovali zlé Goliáše tím, že je zobrazili jako typické Dány, tehdejší nepřátele anglosaské Anglie (Ewing 2006: 17).

Obecně vzato lze vysledovat větší množství mužských účesů, z nichž většina dosahovala po uši nebo po ramena. Nejsem si vědom jediného důkazu mužských vlasů dosahujících po prsa. Jednalo se o praktičtější módu, která nebyla nepodobná běžným účesům dnešní doby a která se všemožně snažila vyvarovat podobnosti se ženskými účesy. Při úvahách na účesy bychom neměli zapomínat, že každý člověk má odlišně tvarovaný obličej, takže každému sluší jiný účes, a že účes odrážel postavení. Zároveň bychom neměli vyřazovat roli tradičních, lokálních účesů. Nejsme schopni zaznamenat postřižiny, ačkoli vlasy mohly sehrát jistou úlohu při přechodu chlapce v muže – stejně jako franské capillatura a barbatoria. Je možné, že vlasy panovníků byly považovány za posvátné, a přinejmenším v případě Óláfa Svatého byla jeho svatost dokazována i takovým zázrakem, že na jeho lebce rostly vlasy (Sigvat Þórðarson: Posmrtná dráápa na svatého Óláfa 23). Stojí za zmínku, že v elitních okruzích se vlasy spínaly hedvábnými čelenkami protkanými zlatými nebo stříbrnými nitěmi (silkihlaðgullhlað) – Einar Helgason ve své básni Vellekla (13) z 10. století opisuje norského vládce Hákona jako nositele hedvábné čelenky, zatímco v mohyle objevené v severonorském Nessu, která se datuje rovněž do 10. století, byla nalezena karetkovaná tkanice z hedvábí a stříbra připevněná na zadní straně lebky 50–60tiletého muže (Vedeler 2014: 42–43).

3.2. Ženské účesy
V dochované ikonografii a literárních zmínkách mají ženské vlasy poměrně uniformní délku, úpravu i barvu. Za nejhonosnější barvu je, stejně jako v případě mužských vlasů, pokládána blond zlatá, což má i mytologickou analogii v bohyni Sif a jejích zlatých vlasech. Délka vlasů dosahovala nejméně po prsa, nejdéle až po zem, v závislosti na postavení a denních činnostech:

Když pak Hallbjǫrn osedlal koně, šel do ložnice, kde Hallgerð seděla na stupni a česala si vlasy, do kterých se mohla se mohla celá skrýt a které jí sahaly až po zem. Ze všech žen na Islandu měla ona a Hallgerð snúinbrók nejkrásnější vlasy.
(Kniha o záboru země 152 [verze S])

Je zajímavé, že stará severština používala pro ženské vlasy výraz haddr, což doslova znamená “dlouhé vlasy vyžadující česání”. Zjevně bylo nepřijatelné, aby si žena zkrátila vlasy na mužskou délku (skera sér skǫr):

Oblékne-li si žena mužské šaty, ostříhá-li si vlasy na skǫr [tj. na mužskou délku] či kvůli své úchylnosti chopí do ruky zbraň, bude potrestána vyhnanstvím (…).
(Šedá husa [Grágás] K254; Starý 2010: 203.)

Při zkoumání ženských účesů si můžeme povšimnou tří základních variant. První z nich jsou rozpuštěné vlasy (laust hár), které byly znakem neprovdaných dívek a panen. Další úpravou byly vlasy nošené ve v jednom nebo ve dvou copech (hárflétta; “hárið fléttask niðr á bringu” [vlasy v copáncích spadaly na prsa]).

 

Interpretace uzle: svázaný šátek.

Nejhonosnější úpravou byly vlasy nošené v uzlu. Tento účes se objevuje na mnoha desítkách sošek a rytin valkýr přinejmenším z období 8. do 10. století. Evidentně slouží jako identifikátor soudobého ideálu krásy. Pokud tato umělecká díla odrážejí skutečné účesy, pak musely být nošeny význačnými ženami při význačných událostech, například při hostinách. Byl vysloven i názor, že uzel ve skutečnosti představuje svázaný šátek, ale tuto teorii ve světle nejnovějších nálezů nelze akceptovat. Moje kamarádka, kolegyně Jana Břečková, tento účes otestovala, a povšimla si několika důležitých informací. Uzel je na uměleckých dílech uvázán na zátylku nebo temeni hlavy, v několika případech tvoří drdol. Nejsme schopni říci, jakým způsobem byl vázán – jeho schématičnost a uniformnost naznačuje jednoduchou konstrukci (viz zde). Na rozdíl od názorů, že tento účes lze považovat za honosný, protože byl časově náročný, jsme se shodli, že uzel lze vyrobit velmi rychle, ale vyžaduje velmi dlouhé vlasy, které by běžné pracující ženě překážely. Uzel vlasy velmi zkrátí, a pokud na soškách valkýr vidíme vlasy dosahující v uzlu pod pás, bez uzlu by tyto vlasy dosahovaly ke kolenům. Uzel sám od sebe příliš dlouho nevydrží a rychle se povoluje, a proto je potřeba jej fixovat, například jehlicí nebo stuhou (hárdregillhársíma). Z toho vyplývají dvě možné konstrukce uzlu: nejdřív svázat vlasy následně dělat uzel × udělat uzel a následně svázat vlasy pod uzlem. Jana na závěr dodává, že podle jejího názoru je lepší vázat uzel z mírně uleželých vlasů.

Obecně vzato, písemné prameny nejsou v otázce ženských účesů příliš informativní, ale zase jsou v relativní shodě s ikonografickým materiálem, který v drtivé většině vyobrazuje ženy z profilu. Ženské účesy, přinejmenším honosný uzel, vykazují značnou uniformnost napříč časem i prostorem. Nevěsty a provdané ženy své vlasy navíc zakrývaly závoji, čelenkami, čepci a šátky, o kterých pojednává samostatný článek.

 

4. Vousy

Jestliže Hannah Probert (2014) v úvodu svého článku “Bigger is Better: Anglo-Saxons and their Beards” píše, že “pro Anglosasy mohl být vous stejným nebo větším ukazatelem mužnosti než genitálie“, pak můžeme s čistým svědomím prohlásit, že totéž platí i pro staré Seveřany. Nikde se však nemůžeme dočíst, že by se ve vikinské Skandinávii objevila kritika nošení dlouhého vousu na způsob kárající dopis anglosaského mnicha Alcuina, který vytýká northumbrijskému králi Æthelredovi okázalou výzdobu vlasů a vousů šlechty, která byla potrestána božím zásahem – nájezdem na Lindisfarne (793):

Popřemýšlej o oblečení, o úpravě účesu a o požitkářských návycích vládců i prostého lidu. Pohleď, jak úpravou vousů a vlasů napodobujeme pohanský způsob.
(Alcuin: Dopis Æthelredovi [Alcuin of York, přel. G. F. Browne, s. 130-1])

Vous musíme vnímat jako známku fyzicky vyspělého muže, jako sexuální znak, který souvisí s mužovou plodivou silou. Jako příklad si můžeme uvést islandské rčení “jsem tak starý, že si vidím na kníry” (jeg er nú svo gamall, sem á grönum má sjá). Vousy jsou kromě toho kromobyčejně praktické v chladnějším a/nebo větrnějším klimatu. Na bezvousé (skegglauss) dospělé muže staří Seveřané pohlíželi přinejmenším zvláštně, jak dokládá výběr pasáží o významném islandském právníku Njálovi, kterému nerostly vousy:

“[…] tvůj otec, bezvousý stařík [Njál]. Mnozí, kteří ho poprvé vidí, nepoznají, je-li to muž nebo žena.” (Sága o Njálovi 123)

‚Z čeledi jsme viděli jen jednoho, a ten vozil hnůj nahoru na louku.’
‚Proč právě tam?’
‚Říkal nám, že tam roste lepší seno než na jiných místech.’
‚I Njál dovede prohloupit,’ pravila Hallgerð, ‚přestože jinak na vše ví radu.’
‚Jak to myslíš?’ ptaly se ženy.
‚Řeknu vám hned: protože si nepohnojí svou bradu, aby byl jako jiní muži. A říkejme mu bezvousý stařík a jeho synům pohnojené brady. A ty, Sigmunde, udělej na to nějaký verš, ať ukážeš, že jsi básník.’
(Sága o Njálovi 44)

U starých Seveřanů můžeme zaznamenat tři hlavní úpravy vousů. První z nich je plnovous (skegg), druhá je bradka (barð) a třetí knír (ve staroseverštině vždy v plurálu, grǫn, kanpar). U některých vyobrazených knírů můžeme spekulovat o použití vosku. Chmýří se nazývalo  nebo hýungr. Vousy měly svou cenu pouze tehdy, když byly udržované a zastřihávané (skapat), stejně jako vousy sedláka v Písni o Rígovi (strofa 15) nebo vousy skulptur na oseberském vozíku. K udržování vousu mohlo být užíváno hřebenu, nůžek a břitev (hárknífr). Neexistuje jediný doklad korálků nošených ve vousech. Autor Královského zrcadla (§ 30) podává čtvrtou úpravu vousů – kotlety – které se dostaly do módy až po době vikinské:

A zatímco dříve bylo zvykem nosit krátký vous a malý knír [snǫggvan kamp], poté se začaly nosit kotlety [jaðarskegg] podle německé módy, a já pochybuji, že kdy přijde móda, která je vhodnější do boje.”

 

5. Vlasy a vousy v zákonech

Vlasy a vousy se v zákonících objevují za různých okolností, které jsou, podle mého názoru, důležité pro širší pochopení problematiky.

Z výše zmíněného citátu ze zákoníku Šedé husy je patrné, že délka vlasů byla nejen v době vikinské důležitým distinktivním rysem, který odděloval mužské pohlaví od ženského. Společnost vytvářela jasné hranice mezi mužským a ženským světem a jejich překročení, čili narušení normality, byť jen nošením účesu, oblečení nebo předmětů přináležící do sféry vlivu opačného pohlaví, bylo tvrdě trestáno jako projev úchylky.

Další důležitým zjištěním je míra, do jaké vlasy a vousy souvisí s osobní ctí. Modernímu člověku se může zdát až směšné, že dotek nebo poničení porostu – tedy něčeho, co může znovu bez problémů dorůst – bylo penalizováno přísněji, než trvalé ublížení na zdraví. Útok na pečlivě a dennodenně ošetřovaný sexuální symbol pochopitelně cílí na zesměšnění vzhledu jedince, což mělo dalekosáhlejší důsledky než zranění. Proto se ve staroseverských zákonících můžeme dozvědět, že:

Uchopíš někoho za vlasy jednou rukou, zaplatíš dvě unce. Uchopíš oběma, zaplatíš půl marky.
(Gotlandský zákoník 19: §26 [Samling af Sweriges Gamla Lagar, VII. band, str. 41])

Když se muž dotýká kníru jiného muže zhoubnou rukou, zaplatí plnou náhradu. Když se muž dotýká vlasů jiného a tahá za ně, zaplatí polovinu náhrady. Když dělá oboje a ještě ho mlátí, nazývá se to ‚zápolení’ [tuttan] a zaplatí mu plnou náhradu. Když muži zahodí své zbraně a vzájemně se tahají za vlasy, nazývá se to ‚přátelská rozepře’ [vingretta], a nikdo neplatí náhradu.
(Starší gulaþinský zákoník §195 [Norges gamle Love indtil 1387, str. 70])

Podobné zákony můžeme najít po celé soudobé Evropě. Vybral jsem ilustrační ukázky z anglosaské Anglie a Kyjevské Rusi:

O vousu. Kdo poškodí vous a zůstanou [po tomto činu] stopy a [na ulici] vyběhnou lidé, pak [zaplatí] knížeti pokutu 12 hřiven; když u toho nebudou lidé a nic nebude dokázáno, potom se pokuta neplatí.“ (Ruská pravda §67 [Svatí a hříšníci, ed. a přel. M. Téra, str. 250])

Když mu ostříhá vlasy, aby mu uškodil na vzhledu, zaplatí náhradu 10 šilinků.
Když mu ostříhá vlasy na způsob mnicha, aniž by ho spoutal, zaplatí náhradu 30 šilinků.
Když mu ostříhá vous, zaplatí náhradu 20 šilinků.
Když ho spoutá a pak mu ostříhá vlasy na způsob mnicha, zaplatí náhradu 60 šilinků.
(Kniha zákonů Alfréda Velikého §35 [The Laws of the Earliest English Kings, přel. F. L. Attenborough, str. 79])

Vlasy můžeme v zákonících najít i v souvislosti se zakázanými čarodějnickými amulety:

Pokud se v povlečení a polštářích nalezne [důkaz] čarodějnictví, lidské vlasy, nehty, žabí nohy nebo jiné předměty, kterých je zapotřebí k čárům, nechť je vedena žaloba (…).”
(Starší borgarþinský zákoník II: §25 [Norges gamle Love indtil 1387, str. 362])

Další kontexty zmínek vlasů jsou různorodé. Jako příklad si můžeme uvést, že pokud byl člověk zasažen zbraní na tom místě, “které nekryly vlasy ani ošacení”, měl nárok na áljóseyrir, “náhradu za utrpění na vzhledu” (Zákoník sněmu ve Frostě III: §45). Vlasy se objevují nejméně ve dvou orálních formulích, hold eða hár (“maso a vlasy”; v souvislosti s pochovanými nebožtíky) a horn ok hár (“roh a vlasy”; v souvislosti s čarodějnicemi).

 

6. Srovnání ženských a mužských vlasů na zlatých fóliích

Cenným zdrojem informací jsou v mnohých ohledech tzv. “zlaté fólie” (guldgubber), které v tisícovkách nalézáme na sídlištích doby vendelské a vikinské. Jedná se o miniaturní plíšky ze zlata, které vyobrazují antropomorfní nebo zoomorfní postavy. V tomto článku zmíníme pouze ty, které se znázorňují páry. Jejich interpretace se různí, stejně jako jejich nálezové okolnosti. Zlaté fólie jsou jedinečným ikonografickým materiálem, na němž lze ukázat stereotypy staroseverského odívání.

Tyto fólie vždy vyobrazují honosně vystrojený pár, přičemž žena a muž si čelí – někdy na sebe pouze koukají, někdy si předávají větévku, jindy se objímají a často se líbají. Na základě těchto kritérii badatelé interpretují tento pár jako nejrůznější mýtické páry, např. Freye a Freyju, nebo častěji Freye a Gerðr. Pokud bych mohl vyslovit své vlastní stanovisko, tak tento druh fólií souvisel se šťastným domovem, harmonií a láskou (mohou tematizovat svatbu, nebo prostě poklidné soužití), což lze potvrdit tím, že některé fólie byly nalezeny v základových jámách síní. Postavy jsou vždy vyobrazeny velmi podobným způsobem; pokud to nesvědčí o podobné módě, přinejmenším je to důkazem o výrobním stereotypu. Postavy jsou oděny ve formálních šatech. Muži jsou oděni do tunik či kaftanů, kalhot, bot, někdy plášťů a náramků. Jejich vlasy dosahují uší či ramen a nejčastější úpravou vousů je plnovous a bradka, což může být způsobeno schématičností tohoto typu pramene. Ženské postavy jsou oděny do dlouhých šatů s vlečkou, někdy zástěry a přehozu. Jejich vzhled umocňují dlouhé vlasy svázané v uzlu a občasný náhrdelník nebo brož. Pouze ve výjimečných případech jsou mužské vlasy natolik dlouhé a ženské vlasy natolik krátké, že mezi jejich délkami není takřka rozdíl.

 

7. Historicky korektní účesy a úpravy vousů

7

Fredrik Hellman.

johan johansson

Johan Johansson.

1

Viktor Kralin.

roman-uces

Roman Král.

makar

Makar Babenko.

9

Pavel Voronin.

vasek

Václav Štursa.

3

Ingrid Aune Nilsen.

10

Natália Barboriaková.

 

Bibliografie

Ibn Fadlan: Risala Ibn Fadlan and the Rusiyyah, přel.  James E. Montgomery, in: Journal of Arabic and Islamic Studies 3, 2000, 1–25. Dostupné online z: https://www.library.cornell.edu/colldev/mideast/montgo1.pdf.

Kniha o záboru země = Landnámabók I-III: Hauksbók, Sturlubók, Melabók, ed. Finnur Jónsson. København 1900.

Sága o Njálovi = Njáls saga. Přel. Ladislav Heger. In: Staroislandské ságy, Praha 1965: 321–559. Původní text je dostupný z: http://www.snerpa.is/net/isl/njala.htm.

AMBROSIANI, Kristina (1981). Viking Age combs, comb making and comb makers : in the light of finds from Birka and Ribe, Stockholm.

https://archive.org/stream/diplomatariumisl02kaupuoft#page/510/mode/2up

Robert Bartlett Symbolic Meanings of Hair in the Middle Ages. In: Transactions of the Royal Historical Society Vol. 4 (1994), pp. 43–60

CLEASBY, Richard – VIGFÚSSON, Gudbrand (1874). An Icelandic-English dictionary, Toronto.

PEDERSEN, Anne (2014a). Dead Warriors in Living Memory. A study of weapon and equestrian burials in Viking-age Denmark, AD 800-1000, Publications from the National Museum. Studies in Archaeology & History Vol. 20:1 1. (Text), Copenhagen.

PEDERSEN, Anne (2014b). Dead Warriors in Living Memory. A study of weapon and equestrian burials in Viking-age Denmark, AD 800-1000, Publications from the National Museum. Studies in Archaeology & History Vol. 20:1 2. (Catalogue), Copenhagen.

PETERSEN, Jan (1951). Vikingetidens redskaper, Oslo.

STYLEGAR, Frans Arne (2007). The Kaupang Cemeteries Revisited. In: D. SKRE (ed.). The Kaupang excavations, vol. 1, Århus: 65–101. Online.

FOOTE, Peter – WILSON, David M. (1990). The Viking Achievement, Bath.

EWING, Thor (2006). Viking Clothing, Stroud.

VEDELER, Marianne (2014). Silk for the Vikings, Oxford–Philadelphia.

Alcuin of York, přel. G. F. Browne https://archive.org/details/alcuinofyorklect00browuoft

Attenborough, F.L., trans. 1922. The Laws of the Earliest English Kings. Cambridge: Cambridge University Press. p. 79

O použití slov „viking“, „vikinský“

Při odkazování na aktivity raně středověkých Skandinávců 8.–11. století se běžně užívají slova jako „vikingové“ nebo „vikinský“. V tomto příspěvku se pokusím ukázat, že jde o poněkud zavádějící označení, která se někdy používají z důvodu úspory času a prostoru a z absence lepšího označení, zatímco jindy se z neznalosti používají zcela mylně.

Začnu poněkud obecněji. České slovo viking, které se zásadně používá s malým v a adjektivum zní vikinský (nikoli vikingský), je převzato ze staroseverského víkingr. Termín víkingr označuje člověka, který se vydává na víking („nájezd“, ženského rodu; ze slova vík, „zátoka“), sezónní nájezd podél pobřeží. Slovo víking se obvykle pojí se slovesy vara („být“) a leggja („ležet“) – vara í víking („být na víkingu“), leggja í víking („ležet/dlít na víkingu“).

Pojem víkingr mělo zcela jistě mnoho zabarvení, protože někdy je použito v záporném, jindy v neutrálním nebo někdy dokonce oslavném kontextu. Zjevně dost záleželo na sociálním statutu víkinga a také na pleněné oblasti. Vyhoštěné psance, kteří se shlukovali do bratrstev a za mysy číhali na obchodní lodě, neměl nikdo v lásce, jejich skutky byly odsuzované a králové se všemožně snažili jejich konání zabránit vysíláním úderných jednotek. Svobodní muži, kupříkladu z Islandu, kteří by se rozhodli vyplenit dánské pobřeží, by zcela jistě upadli v nelibost dánského krále, ale před domácím publikem by získali věhlas. Zejména panovníci jsou oslavováni pro své vikinské aktivity, v čem musíme spatřovat projev propagandy. Jak jsem ukázal ve svém článku „Dobrodruh a pecivál“, společnost doby vikinské tíhla k oslavě zahraničních výprav, při nichž se projevovala statečnost, prokazovala se fyzická síla a získávaly se peníze. Touto optikou je potřeba pohlížet i na tento problém. Jak jinak bychom si mohli vykládat slova sedmiletého Egila Skallagrímssona, který, když mu jeho matka po prvním zabití v dětské hře řekla, že z něj bude dobrý víkingr, složil slavnou strofu „Þat mælti mín móðir“, pojednávající o jeho budoucích vikinských aktivitách a zabíjení protivníků; strofu, kterou se dodnes učí islandské děti (video níže)?

Možnost našeho bádání je ztížena tím, že prameny jsou poměrně různé povahy. Některé prameny mluví o vikinzích jako lidech na okraji společnosti, krvelačných nebo bojem ostřílených vyhnancích a záporácích, a jakmile se v textu objeví, obvykle to znamená varování. Někdy se dozvídáme poměrně bizarní informace, jako například:

„V Norsku žil proslulý muž jménem Ǫlvi Dítě a byl velikým víkingem. Dostalo se mu přídomku Dítě, protože nedovolil vrhnout děti na hroty kopí, jak to víkingové dělávali.“

(Kniha o záboru země)

Jiné ságy podávají realističtější pohled, se kterým se osobně ztotožňuji více, a sice vikingové jako sezónní nájezdníci, kteří se na vrcholu svých fyzických sil vydávají do zámoří, aby shromáždili cennosti a věhlas, a zimu tráví na svých statcích daleko od místa nájezdu:

„Úlf byl muž tak velký a silný, že neměl sobě rovného, a za mládí dlel na víkingu a plenil. (…) A když skončili s pleněním, (…) [oženil se a] odešel na své statky. Úlf byl muž bohatý na země a hotové peníze, přijal úřad zemana, tak jako jeho mužští předkové, a stal se mocným mužem.“

(Sága o Egilu Skallagrímssonovi, kap. 1)

Celkově vzato jde o to, do jaké míry byli vikinské aktivity průvodním jevem staroseverské společnosti a nakolik byli akceptované. Dříve jsem zastával názor, že vikinské nájezdy byly podnikány zejména psanci a že byly odsuzované společností. V posledním roce jsem svůj názor přehodnotil. Rozhodně neexistuje jednoduchá odpověď:

Vikinské nájezdy jasně ukazují několik soudobých trendů. Například souvisí s absencí efektivně fungujících armád – králové byli obklopeni svými dobře vyzbrojenými družinami, ale jejich přesun vyžadoval čas. I nájezd několika málo lodí byl v době, kdy už 60 mužů čítalo velké vojsko, velkým problémem, se kterým si místní předáci nemohli poradit, a museli vyčkat příjezdu autority s dostatečnou silou. Nájezdy fungující metodou bleskové války tak skončily mnohem dříve, než na ně mohl někdo zareagovat, a proto byly tak účinné a tehdejší lidé v nich viděli možnost zaručeného výdělku. To, že takové nájezdy byly možné jen díky kvalitním lodím, je známou skutečností. Nájezdy dále odráží tehdejší soudnictví. Právo bylo omezeno geograficky, respektive na populaci obývající jisté území. Našemu myšlení, které je uvyklé Interpolu, se vzpírá myšlenka, že někdo vykoná trestný čin v zahraničí, vrátí se domů a zůstane nepotrestaný nebo bude dokonce oslavován. Tehdejšímu člověku ale toto přišlo jako samozřejmost – právo platí pouze tam, kde je někdo ochotný ho vymáhat. V praxi to znamená, že tehdejší Nor mohl odplout do Irska, vyrabovat zlato, ukořistit pěkné Irky a vrátit se do Norska, protože irské autority (tehdy zaměstnané bojem o moc v samotném Irsku), jej těžko mohly stíhat – teoreticky by to mohly udělat jen dvěma způsoby, a sice se pomstít, anebo přijet k norskému soudu a vymáhat odškodnění, což jsou oboje dost neuvěřitelné představy. Neexistovala žádná moc, která by nájezdníkům nakazovala ve smyslu „Nesmíš plenit v zahraničí“. A představa morálních apelů typu „Není to trochu nefér, krást lidem jejich cennosti?“ je naivní. V první řadě, svědomí je až křesťanský výdobytek a staroseverská společnost založená na kultuře cti a hanby by se na takové apely koukala dosti nevěřícně. Logicky by následovala odpověď ve stylu „Já ho férově získal.“ Stejně nerozumné by bylo si myslet, že víkingové tvořili nějakou sounáležitou uniformní masu, která systematicky napadala země v okolí Skandinávie, právě naopak. Norští vikingové plenili v Dánsku, dánští vikingové plenili ve Švédsku a tak dále. Potíž mohla nastat jenom tehdy, když svobodný muž – nájezdník chtěl přepadnout statky někoho, kdo měl dost peněz nebo moc vymáhat pomstu nebo náhradu, případně přepadl někoho ze stejné země. Věřím, že různý kontext v pramenech (záporný, neutrální, kladný) reflektuje, zda jde o výčet skutků člověka, který se proslavil skutky v cizině, nebo jde o popis nájezdu na domácí půdu – každý nájezd tak má dvě odezvy, kladnou v domácím prostředí a zápornou ve vypleněné zemi. Již zmíněný Egil Skallagrímsson, se vydal z Islandu do Kuronska, po cestě plenil, následně obchodoval, poté zase plenil a na zpáteční cestě vyplenil město Lund, jednoduše proto, že ho hnala vidina finančního zisku a neexistovala žádná moc, která by mu zabránila v jeho získání. Tím se dostáváme k tomu, že vikinská výprava šla ruku v ruce s obchodem – do značné míry byly plenitby jen další konsekvencí obchodu a naopak. Obchod je živnost nestálá, a ve chvíli, kdy se nezdaří, je nájezd první logické východisko, jak z dané situace vytěžit aspoň nějaké peníze, které zaplatí posádku, jídlo a třeba i chod domova; stejně tak je třeba nashromážděný lup a otroky někde směnit za mnohem skladnější a univerzálnější měnu – stříbro -, nejspíše v obchodním městě. Značná část nájezdníků nebyla jen tupými piráty ve smyslu dnešních somálských pirátů (ačkoli takoví jistě existovali rovněž), nýbrž byli finančně gramotnými obchodníky a zároveň zkušenými bojovníky – v jedné ruce drželi váhy a v druhé kopí. S tím také souvisí fakt, že většina takových nájezdníků určitě nebyla nízkého původu, a nebyli hnáni hladem a podobně. Tedy alespoň ne hladem fyzickým. Finanční gramotnosti se člověk musel někde naučit, nejspíše na dobře prosperujícím statku, a totéž se týká bojového vybavení, které si nemohl dovolit každý a ne každý s ním uměl zacházet. Opuštění domova v tomto období znamená odchod z lidu, do něhož se člověk narodil, a také ztrátu statusu, který si člověk pracně budoval, takže statek musel být zajištěn rodem nájezdníka po celou dobu jeho nepřítomnosti. Představuji si to tak, že vůdce výpravy a vlastník lodi (která je sama o sobě velkým bohatstvím) shromáždil posádku mladíků z lepších rodin v kraji, u kterých byla naděje, že budou dostatečně vybavení, zasvěcení do boje a mořeplavby, inteligentní a disciplinovaní. Pro mladíky výprava představovala možnost, jak poměrně rychle zbohatnout, proslavit se a podívat se do zahraničí, což byla ceněná zkušenost. Ačkoli principy nájezdných výprav, a sice prokazování statečnosti, fyzické síly a vydělávání peněz, byly vlastní celé společnosti, vikingové představovali pouze určité procento populace, zatímco většinovou společnost tvořili statkáři. Proto je zcestné, když hovoříme o vikinské společnosti, vikinské mytologii nebo vikinském válečnictví, protože se dopouštíme synekdochy a zaměňujeme část za celek. Je to jako říct „pirátská společnost“, „pirátská mytologie“ nebo „pirátské válečnictví“. Nejzřetelněji je to vidět na faktu, že vikingové ani nemuseli být Seveřané; známe také skotské nebo estonské vikingy. Slovo víkingr tedy neoznačuje etnicitu nebo příslušnost k určitému národu, nýbrž určitou činnost nebo profesi. Právě proto je třeba psát české slovo viking s malým v. Pro většinovou populaci Skandinávie používáme pojem „staří Seveřané“, zatímco ona sama sebe zvala buďto Seveřany, nebo se nazývala pomocí přináležitosti k protonárodu (Dán, Nor, Švéd) nebo kmeni (Skåňan, Rogalanďan, Gotlanďan atd.). Laicky řečeno: ne každý Seveřan byl viking, a ne každý viking byl Seveřan.

Ještě je potřeba se zmínit o době, kdy se můžeme bavit o vikinských nájezdech. Tradiční datace doby vikinské je 793–1066. Za počátek doby vikinské pokládá rok 793 u příležitosti vyplenění Lindisfarne, ale pravda je taková, že první severské lodě do Anglie připluly plenit již roku 789. Tendence k rozpínavosti však měli Skandinávci dříve. Za doby vendelské docházelo k expanzi do Pobaltí. První nájezd, který je mi známý, byl podniknut roku 515 do dnešní Francie. Proto je poněkud nerozumné spojovat dobu vikinskou s nájezdy, byť v období let 793–1066 dochází k jejich kulminaci. Daleko spíše za počátek doby vikinské můžeme označit jazykové a kulturní změny ve Skandinávii, které proběhly v 2. polovině 8. století a které Skandinávii oddělily od zbytku germánského obyvatelstva a které byly dovršeny kolem roku 800. Totéž platí i o konci doby vikinské, za který lze pokládat velmi postupné přijímání křesťanských inovací a budování centralizovaných států. Dobu vikinskou tak spíše můžeme řadit do let 800–1100, přičemž jde o umělé mezníky, díky kterým může moderní člověk tuto dobu lépe uchopit.

Nyní se pojďme podívat, jakým způsobem s pojmy „viking“ a „vikinský“ pracuje mezi různými skupinami obyvatel.

Většinová populace České republiky chápe pojem „vikingové“ ve smyslu „nájezdníci, příslušníci severských kmenů“. Takového interpretaci se nemůžeme divit, jelikož je založena na pramenech západní provenience, zatímco severské prameny, které poskytují ucelenější obrázek, jsou málokdy brány v potaz. V některých případech je slovo „viking“ použito jako označení pro nezvykle zarostlého a barbarsky vypadajícího muže. Není pochyb o tom, že na celém světě, tedy včetně země, která nemá zkušenost s vikinskými nájezdy, dochází k řadě stereotypů. Doba vikinská, vikingové a termíny jako „vikinský“ fungují jako zástupné pojmy, do nichž si lidé vkládají vlastní představy a tužby. 

Obecné povědomí nejvíce ovlivňuje televize a internet a obsah těchto médií. Jako příklad si můžeme uvést píseň, kterou na serveru Youtube nalezneme pod názvem „icelandic vikings battle song“. Pokud se začneme pídit po zdroji této libé melodie, zjistíme, že se jedná o cover na středověkou švédskou baladu o dvou sestrách (De två systrarna), který vytvořila skupina In Extremo. Tudíž píseň není ani islandská, ani válečná, ani se nikterak nepojí s dobou vikinskou. Co nás musí překvapit nejvíce je ale fakt, že si tuto píseň pustilo již na tři čtvrtě milionu posluchačů. A podobných případů můžeme najít desítky a stovky.

Mým dalším oblíbeným příkladem je „11th century Rus boot“, která v koluje na Pinterestu a kterou shlédne každý zájemce o dobovou obuv, která zadá relevantní heslo do vyhledávače Google. Každý poctivý reenactor však musí poznat, že měřítko použité u fotky pochází ze švédského historického muzea, a při troše snahy se lze dopátrat, že bota pochází ze 14. století.

Stejné jednání vykazují i poučení laikové, kteří pod pojmem „vikingové“ chápou uniformní skandinávské kmeny, které obývali Skandinávii výhradně v letech 793–1066. Nepřipouštějí si fakt, že se doba vikinská rodila v kulturní a jazykové změně a expanzi do pobaltského a severomořského prostoru v 7. a 8. století a byla završena dlouhodobým kulturním přerodem do křesťanské společnosti a pomalým ustáváním nájezdů, které trvaly až hluboko do středověku, a namísto toho píší články s překvapujícími nadpisy typu „Viking Age Started Earlier than Previously Thought, Archaeologists Say“. Konkrétně tento článek reflektuje obchod se sobím parožím mezi Norskem a Dánskem na počátku 8. století, ale hovoří o něm jako o „důkazu, že vikingové navštívili Ribe, nejstarší Skandinávské město, ještě před svým nechvalně známým pleněním“. Další příklad jsem uvedl ve článku „Paraziti v době vikinské“, který je reakcí na článek „Did marauding Vikings have such a bad attitude because they suffered from chronic WORMS?“. U těchto poučených laiků často dochází k chybné interpretaci odborných studií.

Řada odborníků, zejména skandinávských a anglických, používá pojem „vikinský“ ve smyslu „vztahující se k letům 800–1100“, což jim ve světle tohoto článku nelze vytýkat. Za hranou však stojí obvyklý pojem „vikingové“ užitý ve smyslu „všichni obyvatelé vikinské Skandinávie“. Další generalizace se v odborné literatuře dopouští například ti badatelé, kteří zkoumají „vikinské“ meče. Tento přídomek si raně středověké meče vysloužily pouze proto, že k jejich prvnímu detailnímu zmapování byly užity norské meče doby vikinské. Pojem „vikinský“ v tomto ohledu nabývá smyslu „vyrobený v době vikinské“.

Fascinace dobou vikinskou se za poslední století stala světovou záležitostí a promítá se do chápání laiků i odborníků. Obecně lze říci, že pojmů „viking“ a „vikinský“ se rozhodně nadužívá, a to kvůli zjednodušení nebo neznalosti. V mnoha ohledech korektnější by byly pojmy „starý Seveřan“ a „staroseverský“, ačkoli ty se mohou ve svých nejextrémnějších smyslech mohou vztahovat na období let 500–1500. Zatímco v českých odbornějších kruzích se pomalu začíná používat termín „starý Seveřan“, v zahraničí kulminuje použití generalizujícího slova „viking“, v lepším případě „Viking Age“. V případech pojmů „viking“ a „vikinský“ jde o nesmírná zjednodušení, díky nimž lze tuto historickou epochu a její obyvatele co nejsnadněji pojmenovat. V jiném případě by byl potřeba obsáhlý komentář či výklad, pro který se nedostává prostoru. Kvůli absenci takového výkladu se však dostáváme do slepé uličky, jež nám neumožňuje plně vstoupit do myšlenkového světa starých Skandinávců.

Archaeology of Viking Age Færoe Islands

I have to privilege to present you the article of Czech archeologist, linguist, re-enactor and my friend Ľubomír Novák. This article is an English translation of his two previous articles on Færoese archaeology: Archeologie bez nálezů: nejstarší minulost Faerských ostrovů and Archeologie (skoro) bez nálezů: doba vikinská na Faerských ostrovech.

Archaeology of Viking Age Færoe Islands

Mgr. Ľubomír Novák, Ph.D.,
lubomir_novak@nm.cz

«Maðr er nefndr Grímr kamban; hann byggði fyrstr manna Færeyjar. En á dǫgum Haralds hins hárfagra flýðu fyrir hans ofríki fjǫldi manna; settusk sumir í Færeyjum ok byggðu þar, en sumir leituðu til annarra eyðilanda.»
“There was a man named Grímur Kamban who was the first to settle in the Færoe Islands. In the days of Harald Fairhair, a great number of men were seeking refuge from the tyranny of the King; some men settled themselves in the Færoe Islands and farmed there, while other men sought out other deserted places.”
(Færeyinga saga, 1)

 

Map of the Færoe Islands (source: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b6/Map_of_the_Faroe_Islands_en.svg)According to the Saga of the Færoemen (Færeyinga saga; Fae. Føroyingasøga) from the beginning of the 13th century, the Færoe Islands were first settled by Grímur Kamban. Originally, it was supposed, that Grímur Kamban settled the Færoes during the rule of Norwegian king Harald Fairhair (c. 872-930) as in the same time many people fled from Norway and colonised Iceland, Shetland, Orkneys and many other places in North Atlantic. The Færoese Saga, however, does not bring the oldest information concerning human presence on the islands – Irish monk Dícuill in his Liber De Mensura Orbis from ca. 825 mentions an archipelago northwards from Britain that was settled by Irish hermits for some hundred years.

Many other islands lie in the northerly British Ocean. One reaches them from the northerly islands of Britain, by sailing directly for two days and two nights with a full sail in a favourable wind the whole time…. Most of these islands are small, they are separated by narrow channels, and for nearly a hundred years hermits lived there, coming from our land, Ireland, by boat. But just as these islands have been uninhabited from the beginning of the world, so now the Norwegian pirates have driven away the monks; but countless sheep and many different species of sea-fowl are to be found there…” (Dícuill, Liber De Mensura Orbis, 7.2)

Viking farm at Kvívík on Streymoy eroded by sea waves (source: https://vikingexplorer.files.wordpress.com/2012/07/21_kvivik.jpg)There is quite a long tradition of archaeological study of the Færoe Islands; however, there are no many suitable locations where excavations may take place. On the individual islands of the archipelago there is a relatively little space suitable to establish a settlement, thus almost all contemporary Færoese settlements (býlingar) are located on places of older villages – one can state, that approximately a half of the present villages existed already in the 15th century. Majority of Færoese villages (and towns) is located on the shore of the individual islands, there is virtually no inland settlement – such statement fits as well for contemporary settlement pattern as well as for the mediaeval settlement. For the Viking Age settlement there are typical shepherd shielings (ærgi, locally argi, ergi or eyrgi – this word comes from Old Irish áirge; Modern Irish áirí, Scottish Gaelic àirigh or àiridh, Manx eary; cf. also Old Norse ǽrgi or Danish erg) which are located in Færoese inland areas and reflect pastoral economy based on sheepherding. Indeed, the name of the Færoe Islands (ON Færeyjar, Fae. Føroyar) is supposed to mean “Sheep Islands”.

Hiberno-Norse ringed pin from a grave at Tjørnuvík on Streymoy (source: S. Dahl – J. Rasmussen: Víkingaaldargrøv í Tjørnuvík. In: Fróðskaparrit 5, 1956, Fig. 6)In its beginnings the Færoese archaeology focused on understanding of the original settlement of the islands, which was connected with the Viking Age, eventually there was an attempt to find some traces of an older, pre-Viking settlement. Historical sources mention so-called papar (i.e. fathers = priests or monks), who lived in the Færoe Islands before the coming of Norsemen. Several Færoese place-names contain words of Irish origin or point to presence of the Irish: e.g. the village of Vestmanna (Old Færoese Vestmannahǫfn) on Streymoy – vestmaður (pl. vestmenn) ‘Westerner, Westerling’ is an archaic name for the Irish, thus the village (or better harbour – Fae. havn, ON hǫfn) was more likely founded/settled by people originally from Ireland and/or Scotland, or by Norsemen who came there from Norse colonies in the British Isles. Of Irish origin are names of islands of Mykines (from Old Irish *muccinis ‘pig island’; cf. ModIr. muc inis; ScG. muc innis, Mnx. muc innis/insh/innys/ynnys) and (Stóra and Lítla) Dímun (from OIr. dímuin ‘two hills/tops’; cf. ModIr. dhá mhuin; ScG. dhà mhuin, Mnx. ghaa vooin); also the Mannafelsdalur plain (under the Skælingsfjall mountain on Streymoy) more likely comes from Old Irish Mag inna bFál (cf. Middle Irish Maġ na ḃFál, ModIr. Magh na bhFál, ScG. Magh na Fàl, Mnx. Magh ny Vaal) ‘plain of the wall’ (instead of Fae. ‘dale of fallen men’) – the plain used to be an important place on Færoese history as there ran the border between the Færoese sýslur (sg. sýsla ‘district’). On the Mannafelsdalur plain there took place annual meeting of the alþing and probably here it was decided to accept the Christian faith in 999 AD.

Section of Viking house at Sandur on Sandoy (source: M. J. Church – S. V. Arge – K. J. Edwards – Ph. L. Ascough – J. M. Bond – G. T. Cook – S. J. Dockrill – A. J. Dugmore – Th. H. McGovern – C. Nesbitt – I. A. Simpson: The Vikings were not the first colonizers of the Faroe Islands. In:  Quaternary Science Reviews 77, 2013, Fig. 2)Presence of the Irish in the Færoe Islands prior to the Norse colonisation (landnám) may be observed in combination of several sources, such data, however, cannot fully prove Dícuill’s description of a set of Atlantic Islands with the Færoese Islands as the Dícuill’s islands also may be ascribed to Shetland (?) – Irish words in Færoese toponymy may have appeared also during the landnám. Another source may be a genetic analysis of the contemporary Færoese population – it shows, that the Færoese (as well as the Icelanders) have ‘Celtic’ (i.e. Hiberno-Scottish/ Gaelic) ancestors: 87% of Færoese men are genetically of Norse/Scandinavian origin, on the other hand, 84% of Færoese women are of Hiberno-Scottish origin. Genetics brings valuable information, but it cannot tell the date – the Hiberno-Scottish origin of Færoese women thus may be explained in two ways. (1) The landnám of the Færoe Islands had two directions, part of the Færoese originated in Norway, another part settled the islands from Scotland and Ireland – in both cases the settlers were probably ‘ethnic’ Norse (mainly among men). The colonisers from the British Isles brought Gaelic women with them. The Gaelic women may have been slaves as well. Such hypothesis may be indirectly supported by the beginning of the Færoese Saga – the byname of Grímur Kamban probably comes from Old Irish cambán ‘crooked’ (ModIr. camán, ScG. caman, Mnx. camane). (2) The Færoe Islands were settled by the Gaels even before the landnám, the high ration of women of ‘Celtic’ origin may be explained by genocide of original male population, women were either then enslaved or the Norse settlers married them. A third interpretation is at hand as well – a combination of the two theories given above.

Southern wall of the Viking house at Sandur on Sandoy (source: S. V. Arge: Viking Faroes: Settlement, Paleoeconomy, and Chronology. In: Journal of the North Atlantic 7, 2014, Fig. 5)Archaeology is thus the only possibility to answer the question concerning the earliest settlement of the Færoe Islands. Origins of Færoese archaeology can be set to the year 1898, when was founded the Færoese Antiquary Society (Føroya Forngripagoymsla) – a company connected mostly with the name of the Færoese nationalist leader and poet Jóannes Patursson (1866–1946), who pushed for beginnings of collecting archaeological finds in the Færoe Islands. The Færoese antiquarians initially focused on research of the landnám of the Færoe Islands, along with the development of archaeology as a discipline also the research focus changed, the focus on archaeology of the Viking period, however, continues today. As I mentioned above, a complication for Færoese archaeologists is the fact that virtually all spots suitable for human settlement have been taken already during the landnám, however, with increasing population of the archipelago old villages grew in size and new villages have been established as well. The continuity of the settlement pattern complicated archaeological study as many archaeological features have been disrupted or destroyed by younger activities. Another problem is geological processes – present coastline differs from the situation ca. 1000 years ago as the archipelago gradually sinks. Such feature is well observable e.g. in Kvívík on Streymoy, where were unearthed two Viking Age houses, lower parts of both of the houses have eroded by the sea.

For understanding of the older history of the Færoe Islands it is necessary not to focus just on traditional archaeological methods based mainly on artefactual studies since there are known only few archaeological finds. Archaeological research of last two decades focuses on collection of environmental data – such data brought unexpected results. According to a research of the Icelandic botanist Jóhannes Jóhansen presence of plantain (Plantago lanceolata; Fae. jóansøkugras) was found that on all of the islands of the Færoese archipelago. Plantain does not occur naturally in the Færoes; it had to be brought there by men. Samples obtained on various places with Viking Age sites showed occupation since the second half of the 7th century, i.e. long before presumed come of Northmen. Much more interesting are samples acquired at Sandur on Sandoy dated to 390 BC and even from the Saksunarvatn inlet by the village of Saksun on Streymoy – here the oldest date shows interval 3330-3145 BC! Saksunarvatn is not the only site that shows rather an old sign of human presence in the Færoes, other prehistoric evidence of plantain pollen comes from Hoydalur on Streymoy – 1905 BC. Evidence of plantain pollen shows human presence in the Færoe Islands in the Aeneolithic period, however, there are no other data to validate human settlement, we cannot even tell anything about its duration or from where were the islands colonised.

Excavations of a Viking Age longhouse at á Sondum at Sandur on Sandoy yielded layers that contained charred barley seeds dated to the 4th century AD. By the analysis of charred barley it was possible to identify two settlement stages that preceded the Norse landnám – a younger stage from the period of 6th-8th centuries AD and an older stage dated to the 4th-6th centuries AD. Barley, as well as plantain, does not occur naturally, thus its presence on Sandoy testifies human presence. Evidence of human presence from the period of the 6th-8th centuries in not only proved by palaeobotanical data from á Sondum, comparable data are known as well from other sites as e.g. Tjørnuvík on Streymoy, Gøta on Eysturoy or Hov on Suðuroy; older settlement horizon is attested as well at Argisbrekka by the village of Eiði on Eysturoy. As for the supposed prehistoric settlement of the Færoes, also the pre-landnám habitation on the Færoes brings rather more questions than answers. It is certain, that there was grown barley between the 4th and 8th centuries AD in the Færoe Islands. According to testimony of Dícuill we may also suppose sheep breeding, but there are no other data. As for the interpretation of prehistoric pollen samples from Saksunarvatn we have no information on ethnicity or geographic origin of these settlers. It is known from written sources, that Irish monks settled uninhabited areas of the Atlantic Ocean, however, palaeobotanical data from the Færoes can be interpreted not only as an evidence of hermits from the British Isles.

According to recent archaeological and palaeobotanical research in the Færoe Islands it is more than obvious that the Norse landnám is not linked with the first colonisation of the archipelago, which was rather a necessary stop on a journey between the British Isles or Norway further towards Iceland. Importance of the Færoes increased just after the discovery of Iceland and Greenland – economic matters allowed the local population to retain good condition for the development of their own culture. The preceding settlement was probably only a short-term occupation of the isles, present state of knowledge cannot precisely determine how long the islands were occupied in prehistory or before the landnám. An unanswered question still remains from where came the forgotten inhabitants of the Færoes before the coming of Norse (and British) colonisers in the Viking Age. Despite the fact that research confirming pre-landnám settlement of the Færoe Islands brings more questions than answers, they are a valuable source for understanding the past of this piece of land hidden in the waves of the Atlantic.

Title page from the Færoese Saga (source: http://heimskringla.no/images/1/1b/Færeyinga_saga_manuskript.jpg)The beginnings of the Viking Age on the Færoes is conventionally set to 825 AD – according to Dícuill, in this year Norse pirates drove out Irish monks inhabiting an archipelago located two days and two night sail from the northernmost islands of Britain. Other testimony in also the Færoese Saga (the Saga as such was compiled by Carl Christian Rafn in the beginning of the 19th century from several Icelandic saga manuscripts, it is supposed, that there was an original pre-13th-century Saga of the Færoe Islanders, such saga is, however, not preserved), which mentions the first Norse settler – Grímur Kamban (ON Grímr kamban). By the testimony of the Saga, it was originally supposed, that Grímur Kamban settled the Færoes in the days of Harald Fairhair, but according to Dícuill, it is now supposed, that Grímur Kamban arrived with the Norse pirates mentioned by Dícuill around 825 AD and the main colonisation of the Færoes took place later during the rule of Harald Fairhair. The Færoese Saga is a valuable source concerning the history of the Viking Age Færoes during ca. 960–1035 AD, lot of events described in the Saga, however, take place in Norway, so other sources of knowledge of Færoese history are needed as well. Archaeology of the Færoes was in its beginnings connected with an attempt to find evidence of Viking settlement – such aim was linked with growing national self-awareness of the Færoese and also with an effort to gain independence on Denmark.

Viking trade routes in the Northern  Atlantic (source: Steffen Stummann Hansen:  Aspects of Viking-Age Society in Shetland and the Faroe Islands. In: D. Waugh (ed.): Shetland’s Northern Links: Language and History. Lerwick (: The Scottish Society for Northern Studies), 1996, s 118.)

As the Færoese antiquarians initially tried to prove ancient Norse settlement of the archipelago, their main source was the study of the Færoese Saga. Such happened in case of a burial mound by Hov on Suðuroy – the mound was identified with a burial of a “great idolater” Havgrímur of Hov. The mound was dug in 1835 by a local farmer; finds of fragments of iron and a skull cannot be further investigated, but it is judged that they may have belonged to a high status person as was Havgrímur from the Saga – for this reason the mound is today called Havgrímsgrøv ‘grave of Havgrímur’.

The first archaeologically excavated site in the Færoes were ruins at Fransatoftir by Hvítanes on Streymoy, which have been excavated in the beginnings of the 1930’s – originally it has been supposed that these ruins come from the period of the Scanian War (1675–1679), the excavations, however, unearthed a Viking Age house. Regarding the Faroese Viking Age archaeology, one of the most important excavations was a research of a landnám farm at niðri á Toft at Kvívík on Streymoy. The excavations took place in 1940’s and were led by the first Færoese archaeologist Sverri Dahl. More information yielded excavations from the 1980’s at á Toftanesi at Leirvík on Eysturoy – during these excavations there were used modern archaeological methods that yielded new, unexpected results.

Reconstruction of the farm in Leirvík on Eysturoy (source: Steffen Stummann Hansen – Inga Merkyte – Joanna Bending: Toftanes, a Viking Age Farmstead in the Faroe Islands: archaeology, environment and economy. Acta Archaeologica 84/1. Oxford (: Willey, Blackwell), 2013, s. 188)Norse farms belong to the best known sources of knowledge of the Viking Age Færoes. In Kvívík there were unearthed relics of two stone buildings – a longhouse (Fae. skáli, langhús) and a byre (fjós), the byre was later enlarged by a barn (løða). Both buildings were built of two dry stack walls made of stone and turf; the walls were filled with earth. The longhouse was a hall structure with a long hearth (langeldur) in the middle of the house; along the walls there were earthen benches (bekkur, pl. bekkir) which were joined with a pole structure that supported the roof. The Kvívík byre was internally arranged by several wooden partitions for livestock housing; in the middle there was a groove, which led cattle feces out of the byre. The Kvívík farm is a typical representative of a Viking Age farmstead in the North Atlantic, similar farms have been found also on other sites in the Færoes, e.g. at heima á Oyrini and á Toftanesi at Leirvík and at vesturi í Horni at Syðrugøta on Eysturoy or at við Hanusá at Sørvágur on Vágar. All Færoese farms show many common features – apart from the same construction type they all have the same orientation in north-east direction with entrance facing east – moreover, such features are not characteristic just for the Færoese longhouses, the same orientation has been observed in Orkney, Shetland, Iceland and Greenland as well. All villages were located by the sea on a place, where it is possible to pull a ship ashore – this feature is linked to boat-houses; such structures are archaeologically unknown, their existence, however, may be supposed by references in the Færoese Saga.

Wooden bowls (source: Steffen Stummann Hansen – Inga Merkyte – Joanna Bending: Toftanes, a Viking Age Farmstead in the Faroe Islands: archaeology, environment and economy. Acta Archaeologica 84/1. Oxford (: Willey, Blackwell), 2013, s. 102)Færoese archaeologists tried to find places mentioned in the Færoese Saga – such happened for villages of Gata (Fae. Gøta) on Eysturoy and Sandvík (Fae. Sandvík, earlier also Hvalvík) on Suðuroy; villages such as Hof (Fae. Hov) on Suðuroy, Dímun on Stóra Dímun, Skúfey (Fae. Skúvoy/Skúgvoy) on Skú(g)voy, Sandey (Fae. Sandoy) on Sandoy, Þórshǫfn (ON Tórshavn) on Streymoy and Svíney (Fae. Svínoy) on Svínoy often bear their Saga name even today, their existence has not been, however, proved archaeologically. An exception may be only the village Sandey named after the island on which it is located may be identified with the modern village of Sandur – there on the site of við Kirkjugarð (i.e. ‘by the Church’) was found and partially unearthed a large cemetery; moreover at the site of undir Junkarisfløtti there was mainly by use of methods of natural sciences found out, that at this place there should have been an important centre of the southern part of the archipelago. Such interpretation of Sandur is supported by the fact that there stood an early 11th century church; at Sandur there were also identified remains of a boat-shaped longhouse. Another important centre of the Færoes, the village of Kirkjubøur, which later became the seat of the Færoese bishop of the Færoes, is not mentioned in the Saga. There is a question why, as we have to suppose an existence of an important settlement at Kirkjubøur even before the Christianisation of the Færoes, otherwise it would be impossible that there would be established an important centre of Færoese ecclesial history. Such site may be linked with the nearby village of Velbastaður (ON *Vébólstaðr; cf. ON ‘pagan shrine’).

Soapstone bowl (source: Sverri Dahl: Um tíðarfesting av føroyskum fitisteinsfundum. In: Fróðskaparrit 4, 1955, s. 76)There are no many archaeological finds from the Færoes. The finds are usually objects of daily use. Pottery is less common, instead of ceramic vessels were used vessels made of soapstone; pottery more often appears in the late Viking Age. According to material it may be judged, that majority of the pottery production was made locally. Common finds are whorls and weaving weights, which prove a developed textile production – according to the Færoese Saga (and other sagas as well) it is known, that the Færoese exported so-called vaðmál (Fae. vaðmal), i.e. homespun woollen cloth. Other common finds include net and line sinkers, which prove importance of fishing in the Færoes. Jewellery finds are quite rare – there have been find glass (usually blue and yellow) and amber beads, at Leirvík there was also unearthed a bronze brooch decorated in Borre style, the brooch has analogies in Trelleborg, Hedeby, Birka and Novgorod; and a ringed pin of so-called Hiberno-Norse style, which is a typical artefact of the Viking Age North Atlantic. An exceptional find is a jet (lignite) arm ring, which shows links with the British Isles. At Kvívík there was found a skin shoe.

Kvívík shoe (source: Margarethe Hald: Primitive Shoes. Copenhagen (: National Museum of Denmark), 1972, s. 160)

Hnefatafl from Leirvík on Eysturoy (source: Steffen Stummann Hansen – Inga Merkyte – Joanna Bending: Toftanes, a Viking Age Farmstead in the Faroe Islands: archaeology, environment and economy. Acta Archaeologica 84/1. Oxford (: Willey, Blackwell), 2013, s. 94)In comparison to other areas of the Viking world there are quite well attested wooden finds from the Færoe Islands – in many cases these finds represent building waste, but there are also many wooden tools or their fragments. Kitchen utensils such as bowls and spoons even show preference of specific kinds of wood used for their production; except for kitchen utensils there are also finds of barrel and bucket fragments and a large scale of other utility tools. An interesting find is a two-sided gaming board from Leirvík – on one side there is a game field for the Viking game called hnefatafl (Fae. nevatalv), on the other side there is Nine Men’s Morris. Wood was used also for toys such as boats or horses. Juniper branches were used for ropes.

Færoe Islands in the Viking age (source: Símun Vilhelm Arge – Guðrún Sveinbjarnardóttir – Kevin J. Edwards – Paul C. Buckland: Viking and Medieval Settlement in the Faroes: People, Place and Environment. In: Human Ecology 33/5, Historical Human Ecology of the Faroe Islands, 2005, p. 603)There are not many known Viking Age graves in the Færoes – except for the Havgrímsgrøv burial mound on Suðuroy, also other mound has been excavated unprofessionally – the mound Øttisheygur by Giljanes on Vágar. The biggest excavated cemetery is yviri í Trøð at Tjørnuvík on Streymoy. At Tjørnuvík there were excavated several graves, the first certain Viking Age grave was excavated in May 1956. The graves were oriented head towards the north and all except one were covered with stones. An exception was a single grave without a stone mound – this grave was surrounded by stones in the shape of a Viking ship. There are only few finds; one grave yielded a Hiberno-Norse ringed pin. Other cemeteries were unearthed at Syðrugøta on Eysturoy and at við Kirkjugarð at Sandur on Sandoy. Still unexcavated is the burial mound Tormansgrøv by Vágur on Suðuroy – this mound resembles Havgrímsgrøv in many aspects.

Toys – wooden boats from Lerivík on Eysturoy (source: Steffen Stummann Hansen – Inga Merkyte – Joanna Bending: Toftanes, a Viking Age Farmstead in the Faroe Islands: archaeology, environment and economy. Acta Archaeologica 84/1. Oxford (: Willey, Blackwell), 2013, s. 100)

Glass beads from Leirvík on Eysturoy (source: Steffen Stummann Hansen – Inga Merkyte – Joanna Bending: Toftanes, a Viking Age Farmstead in the Faroe Islands: archaeology, environment and economy. Acta Archaeologica 84/1. Oxford (: Willey, Blackwell), 2013.s. 93)Majority of raw materials for production of objects of daily use were imported to the Færoe Islands – there were only a few trees on the Færoes, especially juniper and willow; valuable source of wood was also driftwood from North America or Siberia. Local sources of wood disappeared shortly after the landnám and wood was usually imported; wood was used mainly for tool production or for buildings; instead of firewood was used dried peat. Alike it was with other raw materials – of local origin was only tuff and basalt, other materials such as soapstone and slate were imported, same as iron or non-ferrous metals. Imported material was often re-utilised – e.g. shards of soapstone vessels were used again for spindle-whorls or sinkers. All luxury objects were of course imports. Main commercial ties of the Færoe Islands were connected to the Norwegian trade routes, whether directly from Bergen or Trondheim, or with intermediate stop in Shetland; the second direction of (not only) business contacts aimed for the British Isles, particularly to Shetland and the Hebrides. The Færoe Islands played an important role, especially as an intermediate stop on the way to Iceland – this is also mentioned in Icelandic sagas.

Brooch from Leirvík on Eysturoy (source: Steffen Stummann Hansen – Inga Merkyte – Joanna Bending: Toftanes, a Viking Age Farmstead in the Faroe Islands: archaeology, environment and economy. Acta Archaeologica 84/1. Oxford (: Willey, Blackwell), 2013, s. 85)An evidence for contacts with Scandinavia is above the imports mentioned above also a unique coin hoard from the very end of the Viking Age from heima á Sandi at Sandur on Sandoy. The hoard was found by an accident in 1863 while digging a grave. The 98 coins, dated from the end of the 10th century to the second half of the 11th century AD, are really a unique find. Together with the coins was found also a silver arm ring. The coins from this hoard are not the only coins found in the Færoes – in a nearby cemetery at við Kirkjugarð there was unearthed a fragment of a Central Asian Samanid Kufic coin.

Samanid coin from Sandur on Sandoy (source: Símun Vilhelm Arge: Forn búseting heima á Sandi. In: Frøði 5, 2001, s. 10)

Owners marks from Leirvík on Eysturoy (source: Steffen Stummann Hansen – Inga Merkyte – Joanna Bending: Toftanes, a Viking Age Farmstead in the Faroe Islands: archaeology, environment and economy. Acta Archaeologica 84/1. Oxford (: Willey, Blackwell), 2013, s. 98)The most important part of the Færoese economy was sheep herding together with cow and swine breeding. Significant was also fishing and catching of sea birds. In agriculture prevailed barley cultivation; agriculture, however, played only a minor rôle when compared to livestock breeding. Sheep herding was important for the ancient Færoemen in two ways – the first one was meat and milk, the other was wool. Due to a toponymic study it is known, that there were shepherd’s shielings in the Færoes, such shielings were quite distant from villages. The shielings are known as ærgi in the Færoese language – the word is of Old Irish origin and it points to a similar sheep herding in Scotland – sheep herding on ærgi was typical for the Viking Age Færoe Islands, but it changed by the end of the 13th century AD as it may be understood from a legal document called the Sheep-letter (Fae. Seyðabrævið).

Archaeology is not the only source that can help to understand Norse settlement of the Færoes – helpful may be also toponymy (as it was demonstrated in case of ærgi above), e.g. names of villages Ørðavík (from ON *Hǫrðavík ‚inlet of people from Hordaland‘) on Suðuroy and Signabøur (ON *Sygnabǿr ‚village of people form Sogn‘) on Streymoy point to the origin of their settlers from Hordaland (ON Hǫrðaland) and Sogn in Norway. The rune stone from the village of Sandavágur on Vágar, dated to ca. 1200 AD, reminds a settler from Norwegian Rogaland: »Þorkæll Ǫnondarson, austmaðr af Rogalandi, bygði þenna stað fyrst« (Fae. Torkil Onundarson, eystmaður av Rogalandi, bygdi henda stað fyrst) – ‘Þorkell Ǫnundarson, Easterner/Easterling from Rogaland was the first settler in this area’.

Hiberno-Norse ringed pin from Leirvík on Eysturoy (source: Steffen Stummann Hansen – Inga Merkyte – Joanna Bending: Toftanes, a Viking Age Farmstead in the Faroe Islands: archaeology, environment and economy. Acta Archaeologica 84/1. Oxford (: Willey, Blackwell), 2013, s. 89)Archaeology of the Færoe Islands in many aspects proved information written in the Færoese Saga, modern archaeological methods may, however, bring even more answers on questions concerning the Norse settlement of the archipelago. Problem of archaeological excavations is the fact that many present villages disappeared under modern buildings as present villages lie roughly on the same places as earlier settlements. Another complication is gradual sinking of the Færoes and thus many monuments are eroded by the sea. Despite the fact that there are only little archaeological finds from the Færoe Islands, we can quite well study life conditions of the local population in the Viking Age. According to the context of found artefacts can be concluded that the apparent isolation of the archipelago from the outside world did not prevent their contact with the surrounding areas – Norway, Iceland, Shetland, Orkney, Hebrides, and also Denmark.

Selected bibliography:

Thomas D. Als – Tove H. Jorgensen – Anders D. Børglum – Peter A. Petersen: Highly discrepant proportions of female and male Scandinavian and British Isles ancestry within the isolated population of the Faroe Islands. In: European Journal of Human Genetics 14 (2006), pp. 497–504. <http://www.nature.com/ejhg/journal/v14/n4/full/5201578a.html>

Símun Vilhelm Arge: The Landnám of the Faroes. In: Arctic Anthropology 28, 1991, pp. 101-120. <http://www.jstor.org/stable/40316279?seq=1#page_scan_tab_contents>

Símun Vilhelm Arge: Viking Faroes: Settlement, Paleoeconomy, and Chronology. In: Journal of the North Atlantic 7 (2014), s. 1-17. <http://www.bioone.org/doi/abs/10.3721/037.002.sp701>

Símun Vilhelm Arge – Guðrún Sveinbjarnardóttir – Kevin J. Edwards – Paul C. Buckland: Viking and Medieval Settlement in the Faroes: People, Place and Environment. In: Human Ecology 33/5, Historical Human Ecology of the Faroe Islands, 2005, pp. 597-620. <https://www.jstor.org/stable/4603592?seq=1#page_scan_tab_contents>

Mike J. Church – Símun Vilhelm Arge – Kevin J. Edwards – Philippa L. Ascough – Julie M. Bond – Gordon T. Cook – Steve J. Dockrill – Andrew J. Dugmore – Thomas H. McGovern – Claire Nesbitt – Ian A. Simpson: The Vikings were not the first colonizers of the Faroe Islands. In: Quaternary Science Reviews 77 (2013), pp. 228-232. <http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0277379113002230>

Sverri Dahl: The Norse settlement of the Faroe Islands. In: Medieval Archaeology 14, 1970, London, s. 60-73. <https://archaeologydataservice.ac.uk/archiveDS/archiveDownload?t=arch-769-1/dissemination/pdf/vol14/14_060_073.pdf>

Hans Jacob Debes: Problems Concerning the Earliest Settlement in the Faroe Islands. In: Fróðskaparrit 38-39 (1989-1990), pp. 23-34. <http://timarit.is/view_page_init.jsp?pageId=929942&issId=49308&lang=i>

Jóhannes Jóhansen: Jóansøkugras (Plantago lanceolata) og forsøgulig búseting í Føroyum. In: Fróðskaparrit 34-35 (1986-1987), pp. 66-75. <http://timarit.is/view_page_init.jsp?pageId=929666>

Ditlev L. Mahler: Sæteren ved Argisbrekka. Økonomiske forandringer på Færøerne i vikingetid og tidlig middelalder. Tórshavn (: Faroe University Press), 2007. <https://books.google.cz/books?id=48QZm8HU0gwC&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false>

Carl Christian Rafn: Færeyinga saga oder Geschichte der Bewohner der Färöer im isländischen Grundtext mit färöischer, dänischer und deutscher Übersetzung. Kopenhagen (: Schubothe), 1833. <https://books.google.cz/books?id=3bddAAAAcAAJ&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false>

Steffen Stummann Hansen: Aspects of Viking-Age Society in Shetland and the Faroe Islands. In: D. Waugh (ed.): Shetland’s Northern Links: Language and History. Lerwick (: The Scottish Society for Northern Studies), 1996, p. 118. <http://ssns.org.uk/resources/Documents/Books/ShetlandNL_1996/10_Hansen_ShetlandNL_1996_pp_117-135.pdf>

Steffen Stummann Hansen – Inga Merkyte – Joanna Bending: Toftanes, a Viking Age Farmstead in the Faroe Islands: archaeology, environment and economy. Acta Archaeologica 84/1. Oxford (: Willey, Blackwell), 2013. <http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/aar.2013.84.issue-1/issuetoc>

Arne Thorsteinsson: Forn búseting í Føroyum. In: Fróðskaparrit 26 (1978), pp. 54-80. <http://timarit.is/view_page_init.jsp?pageId=928540>

Jonathan Wylie: The Faroe Islands: Interpretations of History. Lexington (: University Press of Kentucky), 1987. <https://books.google.cz/books?id=SkeKjJC4GeoC&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false>

George Vaughan Chichester Young: From the Vikings to the Reformation: A Chronicle of the Faroe Islands Up to 1538. Douglas (: Shearweter Press), 1979. <https://books.google.cz/books?id=SkeKjJC4GeoC&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false>

Sekery z Birky

Bj750

Dřevorubecká sekera Petersenova typu F nalezená v hrobu Bj 750. Převzato z Arbman 1940: Taf. 14:2.

Po dlouhé a náročné práci mohu čtenářům představit svůj nejnovější článek „Sekeru s sebou“: katalog seker z Birky, komentář a srovnání. Tato práce si klade za cíl popsat, jakým způsobem byly sekery chápány a používány, zmapovat všechny dosud nalezené sekery z Birky, typologicky je zařadit, v případě zahraničních seker správně určit provenienci, a srovnat soubor z Birky se sekerami z okolních zemí.

Článek jsem doplnil mnoha odkazy na obrázky a citacemi z dobových básní. Kromě toho navrhuji řadu metodologických úprav, které by pomohly zlepšit následující bádání.

Doufám, že se Vám práce bude líbit!

Článek „Sekeru s sebou“ si můžete prohlédnout nebo stáhnout prostřednictvím tohoto odkazu.

Lamellar Armours of the Viking Age

This article is a translation of my Czech article “Lamelové zbroje ze Snäckgärde?” (Lamellar Armour from Snäckgärde?). The article was well accepted and was later translated to Spanish (“Armadura lamellar en la Escandinavia vikinga“) and Portuguese (“Armadura lamelar na Escandinávia Viking“). If you like my research, you can write me anytime or support me on my Patreon site.

Lamellar armours in Scandinavia
vikingerikrig

The reconstruction of the Birka warrior. Taken from Hjardar – Vike 2011: 347.

The question of lamellar armour is popular among both experts and reenactors. I myself have dealt with this issue several times and I have collected the literature. My research led me to virtually unknown finds from Snäckgärde, which lies near Visby on Gotland. These finds did not survive, but are described by priest Nils Johan Ekdahl (1799–1870), which is called “the first scientific gotlandic archaeologist.”

The reason why finds from Snäckgärde are unknown is that they were discovered almost 200 years ago and were lost. The literature about them is hardly accessible and mostly unknown for scholars of non-Swedish origin.  All I managed to find is this: in the year 1826, four graves with skeletons were examined in the site called Snäckgärde (Visby, Land Nord, SHM 484), and the most interesting of these four graves are those with number 2 and 4 (Carlson 1988: 245; Thunmark-Nylén 2006: 318):

Grave no. 2: grave with skeleton oriented in the south-north direction, spherical mound lined with stones. The funeral equipment consisted of an iron axe, a ring located at the waist, two opaque beads in the neck area and “some pieces of armour on the chest” (något fanns kvar and pansaret på bröstet).

Grave no. 4: grave with skeleton in east-west direction, spherical mound, 0.9 meter high, with sunken top. Inside the mound, there was a coffin of limestone, with dimensions of 3 m × 3 m (?). A ringed-pin was found the right shoulder of the dead. At waist level, a ring from the belt was discovered. Another parts of the equipment were an axe and “several scales of armour” (några pansarfjäll), found at the chest.

Judging by the funerary remains, it can be assumed that two men were laid in these mounds with their armours. Of course, we can not say for sure what kind of armours they were, but they seem to be lamellar armour, especially because of analogies and the mention of scales (Thunmark-Nylén 2006: 318). Dating is problematic. Lena Thunmark-Nylén mantioned both armours in her publications about Viking Age Gotland. Pins and belt fragments also points to the Viking Age. However, what is the most important are axes – according to Ekhdal´s drawings, the axe from the grave no. 2 is a broad axe, while the axe from the grave no. 4 had the handle decorated with brass. A broad axe could be dated from the end of the 10th or from early 11th century, and the brass coated handle is a feature of some axes from the early 11th century (Thames, Langeid and another sites on Gotland, see my articles “Several Notes to Usage of Broad Axes” and “Grave Langeid 8 : an example of elite Norwegian grave from early 11th century). It seems logical to suppose that both graves were constructed in the same century, although there are some minor differences in the construction and the orientation of graves.

lamely_birka

The hall of Birka with finds of chainmail rings and lamellae. Taken from Ehlton 2003: 16, Fig. 18. Made by Kjell Persson.

In Scandinavia, only one analogy of lamellar armour (or rather fragments) has been known so far, from Birka (see for example Thordeman 1939: 268; Stjerna 2001; Stjerna 2004Hedenstierna-Jonson 2006: 55, 58; Hjardar – Vike 2011: 193–195; Dawson 2013 and others). Lamellae were scattered around the so called Garrison (Garnison) and they number 720 pieces (the biggest piece consisted of 12 pieces). 267 lamellae could be analyzed and classified into 8 types, which probably served to protect different parts of the body. It is estimated that the armour from Birka protected the chest, back, shoulders, belly and legs down to knees (Stjerna 2004: 31). The armour was dated to the first part of 10th century (Stjerna 2004: 31). Scholars agree on it´s nomadic origin from Near or Middle East and it´s closest paralel comes from Balyk-Sook (for example Dawson 2002; Gorelik 2002: 145; Stjerna 2004: 31). Stjerna (2007: 247) thinks that armour and other excelent objects were not designed for war and were rather symbolic („The reason for having these weapons was certainly other than military or practical“). Dawson (2013) stands partially in opposition and claims that the armour was wrongly interepreted, because only three types from eight could be lamellae and the number of real lamellae is not enough for a half of chest armour. His conclusion is that lamellae from Birka is only piceces of recycled scrap. In the light of armours from Snäckgärde, which are not included in Dawson´s book, I consider this statement to be hasty.

lamelovka_birka

The reconstruction of the Birka armour on the basis of Balyk-Sook armour. Taken from Hjardar – Vike 2011: 195.

People often think that there are many finds from the area of Old Russia. In fact, there are only a few finds from the period of 9th-11th century and they can be interpreted as eastern import, just like the example from Birka (personal conversation with Sergei Kainov; see Kirpichnikov 1971: 14-20). From this early period, finds come for example from Gnezdovo and Novgorod. The Russian material dated between 11th-13th is much more abundant, including about 270 finds (see Medvedev 1959; Kirpichnikov 1971: 14-20). However, it is important to note that until the second half of the 13th century, the number chainmail fragments is four times higher than fragments of lamellar armour, pointing out that the chainmail was the predominant type of armour in the territory of Old Russia (Kirpichnikov 1971: 15). With high probability, Old Russian lamellar armour from the Viking Age came from Byzantium, where they were dominant thanks to their simpler design and lower cost already in the 10th century (Bugarski 2005: 171).

A Note for Reenactors

The lamellar armour has become very popular among reenactors. At some festivals and events, lamellar armours counts more than 50% of armours. The main arguments for usage are:

  • Low production price
  • More protection
  • Faster production
  • Great look

While these arguments are understandable, it has to be stressed that lamellar armour is in no way suitable for Viking Age reenactment. The argument that this type of armour was used by Rus can be counteracted by the fact that even in the time of the greatest expansion of lamellar armours in Russia, the number of chainmail armours was four times higher. What is more, lamellar armours were imported. If we keep the basic idea that the reenactment should be based on the reconstruction of typical objects, then it must be clear that the lamellar armour is only suitable for Nomad and Byzantine reenactment. The same applies to leather lamellar armour.

An example of well reconstructed lamellar armour. Viktor Kralin.

On the other hand, the finds from Birka and Snäckgärde suggest that this type of armour could occur in the eastern part of Scandinavia. Before any conclusion, we have to take into consideration that Birka and Gotland were territories of strong influences of Eastern Europe and Byzantium. This is also the reason for accumulation of artifacts of Eastern provenance, otherwise not known from Scandinavia. In a way, it would be strange if we had not these finds, especially from the period when they were popular in Byzantium. However, this does not mean that the lamellar armours were common in this area. Lamellar armour stands isolated from Norse warrior tradition and armours of this type sometimes occured in Baltic region until the 14th century (Thordeman 1939: 268269). Chainmail armour can be identified as the predominant form of armour in Viking Age Scandinavia, like in Old Russia. This statement can be verified by the fact that the chainmail rings were found in Birka itself (Ehlton 2003). Regarding the production of lamellar armour in the Scandinavian and Russian territory, there is no evidence to support that this was happening and such a production is highly improbable.

If lamellar armour should be tolerated in Viking reenactment, then

  • the reenactor has to reenact Baltic area or Rus area.
  • it has to be used in limited number (1 lamellar armour per group or 1 lamellar armour per 4 chainmail armours).
  • only metal lamellar armours are allowed, not leather ones or visibly lasered ones.
  • it has to correspond to finds from Birka (or Gnezdovo or Novgorod), not Visby.
  • it can not be combined with Scandinavian components like buckles.

The armour has to look like the original and has to be supplemented by appropriate gear, like Russian helmets. If we are in a debate between two positions “Yes to lamellar armours” or “No to lamellar armours“, ignoring the possibility “Yes to lamellar armours (without taking aforementioned arguments in account)“, I choose the option “No to lamellar armours”. And what is or opinion?

Literature

Bugarski, Ivan (2005). A contribution to the study of lamellar armors. In: Starinar 55, 161—179. Online: http://www.doiserbia.nb.rs/img/doi/0350-0241/2005/0350-02410555161B.pdf.

Carlsson, Anders (1988). Penannular brooches from Viking Period Gotland, Stockholm.

Ehlton, Fredrik (2003). Ringväv från Birkas garnison, Stockholm. Online: http://www.erikds.com/pdf/tmrs_pdf_19.pdf.

Dawson, Timothy (2002). Suntagma Hoplôn: The Equipment of Regular Byzantine Troops, c. 950 to c. 1204. In: D. Nicolle (ed.). Companion to Medieval Arms and Armour, Woodbridge, 81–90.

Dawson, Timothy (2013). Armour Never Wearies : Scale and Lamellar Armour in the West, from the Bronze Age to the 19th Century, Stroud.

Gorelik, Michael (2002). Arms and armour in south-eastern Europe in the second half of the first millennium AD. In: D. Nicolle (ed.). Companion to Medieval Arms and Armour, Woodbridge, 127–147.

Hedenstierna-Jonson, Charlotte (2006). The Birka Warrior – the material culture of a martial society, Stockholm. Online: http://su.diva-portal.org/smash/get/diva2:189759/FULLTEXT01.pdf.

Kirpichnikov, Anatolij N. (1971). Древнерусское оружие. Вып. 3. Доспех, комплекс боевых средств IX—XIII вв, Moskva.

Medvedev, Аlexandr F. (1959) К истории пластинчатого доспеха на Руси //Советская археология, № 2, 119—134. Online: http://swordmaster.org/2010/05/10/a-f-medvedev-k-istorii-plastinchatogo-dospexa-na.html.

Stjerna, Niklas (2001). Birkas krigare och deras utrustning. In: Michael Olausson (ed.). Birkas krigare, Stockholm, 39–45.

Stjerna, Niklas (2004). En stäppnomadisk rustning från Birka. In: Fornvännen99:1, 28–32. Online: http://samla.raa.se/xmlui/bitstream/handle/raa/3065/2004_027.pdf?sequence=1.

Stjerna, Niklas. (2007). Viking-age seaxes in Uppland and Västmanland : craft production and eastern connections. In: U. Fransson (ed). Cultural interaction between east and west, Stockholm, 243–249.

Thunmark-Nylén, Lena (2006). Die Wikingerzeit Gotlands III: 1–2 : Text, Stockholm.

Rozhovor #2, Jan Kozák

jankozak

Jan Kozák při výkladu

Minulý rok jsem měl možnost udělat rozhovor se svým přítelem Janem Kozákem, religionistou, šermířem, mnohostranně zručným a neuvěřitelně moudrým člověkem.

Mgr. Jan Kozák PhD. vystudoval religionistiku a latinu na FFUK v Praze. Hlavní náplň jeho výzkumu tvoří komparativní indoevropeistika a lingvistika. Kromě staroseverské literatury se věnuje překladu Tolkienovy tvorby, grafice a výuce šermu. Janovu publikovanou tvorbu můžete nalézt zde:

KOZÁK, Jan – RATAJOVÁ, Kateřina. Funkce mohyl podle staroseverských ság. In: Archeologické rozhledy, 60/1, Praha 2008: 3–35. Online.

KOZÁK, Jan. Þórova výprava ke Geirrøðovi. Diplomová práce: Filozofická fakulta UK v Praze, 2008. Online.

Sága o Hervaře – Hervarar saga, přel. Jan Kozák. Praha 2008.

KOZÁK, Jan. Cesta do Útgardu: Struktura a motivy cesty do Jiného světa ve staroseverském mýtu a hrdinské epice, Praha 2009. Nepublikováno tiskem. Online.

KOZÁK, Jan. Heiðrekovy hádanky. In: Plav. Měsíčník pro světovou literaturu, č. 9, Praha 2009: 33–38.

KOZÁK, Jan. Óðinn a medovina básnictví: Dva aspekty iniciačního procesu. In: Religio, 18/2, Brno 2010: 191–215. Online.

KOZÁK, Jan – STARÝ, Jiří. Hranice světů: Staroseverský Midgard a Útgard ve strukturalistických a poststrukturalistických interpretacích. In: Religio, 18/1, Brno 2010: 31–58. Online.

KOZÁK, Jan. Cosmos inside the Skull: The Metaphor of the Head as a Part of the Macrocosm-Microcosm Analogy. In: Head-Motif in Comparative Perspective, Bytów 2012, 23–28. Online.

KOZÁK, Jan. The Dialectic of Seduction: Óðinn and Vǫlundr. In: The 15th International Saga Conference, Aarhus 2012, 354–357. Online.

Jako úvodní otázka se nabízí: Jak lze definovat staroseverské náboženství? Lze to vůbec?

To je otázka hodná samostatného článku, ne-li monografie. Ale když to pojmu velmi zkratkovitě, tak základní problém spočívá v pojmu *náboženství*. Ten termín je zatížen určitou kulturní „bagáží“, takže se nám při jeho zmínění obvykle vybavuje nějaká institucionalizovaná církev, která má svoji svatou knihu, věnuje se primárně „duchovní péči“, její věrouka má nějaké definované základní články typu krédo nebo katechismus a podobně. Nic z toho neplatilo pro staroseverskou kulturu. Prvky, které bychom dnes nazvali náboženskými, byly neoddělitelně prorostlé do zbytku kultury a neexistovala žádná jednotná autorita, která by říkala, jak se na metafyzické rovině věci „doopravdy“ mají. V kultuře existovala velká variace. Řekněme spíš, že „staroseverské náboženství“ byla taková kulturní oblast, kde lidé sdíleli nějaké zvyky, příběhy, a když si to dáme dohromady, tak to mělo určitý svébytný charakter a styl, který dokážeme identifikovat, podobně, jako poznáme něčí rukopis, nebo styl nějakého osobitého malíře.

Ta svébytnost sama ale povstávala z části jakožto originální směs různých ingrediencí, protože staroseverská kultura byla velmi aktivní, pokud jde o styky s okolím, zvlášť s oblastí na východě, se Sámy, se Slovany, s ostatními Germány, s potomky Keltů – a pak Seveřané se byli podívat až do Itálie, Arábie a Byzance. Všechny tyto kontakty ovlivňovaly nějakým způsobem staroseverské představy o světě a vyprávěné příběhy, ale bylo krátkozraké, kdybychom na základě těchto vlivů popřeli jakoukoli identitu této kultury, protože její charakter spočíval právě ve specifickém zacházení se všemi těmi zdroji a měl emergentní charakter, tedy byl něčím víc, než jen souhrnem svých částí, byl specifickým celkem. Jenom jej zkrátka nemůžeme definovat v bodech, které by měly doktrinální charakter a byly by všechny všem společné. To prostě nejde a myslím, že to tak nejde prakticky u žádné kultury, přesto však jasně vidíme určité dominanty a specificitu různých kultur – když si pomůžu příkladem z kulinářství, tak můžeme mluvit o „mexické kuchyni“ a „italské kuchyni“ nebo „thajské kuchyni“ abychom postihli určitý obecný charakter těch jídel, i když víme, že v rámci toho existuje tisíc a jedna variace, včetně občasných výjimek, jež jdou zdánlivě proti tomu charakteru samému.

V každé kultuře existují odchylné názory lidí, kteří si myslí něco trochu nebo úplně jiného než většina ostatních lidí, a proto je tedy nesmyslné si představovat tehdejší lidi jako uniformní masu, v níž jsou všichni na stejné úrovni vědomí a věří otrocky svým příběhům. I oni měli své primitivy, a své hloubavce, a své skeptiky a lidi, kteří, kdyby se narodili o tisíc let později, tak by se věnovali fyzice a matematice; anebo měli lidi, kteří, kdyby se narodili o tisíc let později, tak by z nich byli romantičtí básníci nebo strukturalističtí lingvisté, nebo geologové, nebo programátoři, protože jejich mysli a charaktery tíhly k tomu nebo onomu způsobu myšlení. V každé kultuře najdeme jak lidi praktické a přízemní, kterých je většina, tak lidi různým způsobem podivné a výjimečné, kteří ale často přispívají ke kultuře větším dílem, než který by odpovídal jejich nepočetnosti – a to ať již po sobě své jméno zanechají, nebo zůstanou v anonymitě tradice. Tímhle způsobem je potřeba o tom přemýšlet.

Vždycky je to napnuté mezi kolektivnosti a individualitou. Individualita je v řadě děl prominentní, zvláště třeba u skaldů, dvorských básníků, u nichž známe víc jejich jmen, než kolik se dochovalo básní. Kolektivita je zase patrná třeba u starých a tradičnějších žánrů, které musely nějakým způsobem projít tradicí, u těch se individualita smazává a jde o to, že je to kolektivní produkt, který má specifický náboj, který zjevně přišel celé řadě lidí po sobě natolik podnětný, aby ho předali dál – čili je profiltrovaný obecnějším sítem, promlouval pro víc lidí a je zřetelným svědectvím toho, co bylo pro tu kulturu bylo důležité.

Co bys řekl k otázce vřazení staroseverského náboženství do indoevropského kontextu? Mělo by se to dělat? Nemělo by se to dělat?

Domnívám se, že dneska, podobně jako je v kurzu dekonstrukce a skepticismus vůči velkým teoriím, tak je také trendy určitý partikularismus a fachidiotismus, který se brání jakémukoliv srovnávání, protože se zdůrazňuje spíše jedinečnost, než podobnost. Je to zkrátka „politický vítr“, který si žádá v rámci obrany proti globalizačnímu glajchšaltování kompenzační ideologickou strategii, jejímž programem je nadměrné zdůrazňování unikátnosti každé individuality, ať už osobní, nebo kulturní, a její nesrovnatelnost s ničím. Je otázka, jestli ta strategie je doopravdy obranou proti tlaku globalizace, nebo spíš jejím pomocníkem, protože to v praxi funguje často tak, že praxe globalizační „meltingpotizace“ destruující svébytné kultury je přímo ruku v ruce s verbální propagací jedinečnosti kulturních tradic.

Jsem toho názoru, že vždy existují jak podobnosti, tak rozdíly a že v současné době jsou nezdravě a jednostranně upřednostňovány jen rozdíly a tudíž je načase vrátit podobnosti do hry, samozřejmě poučeni kritikou a sebereflexí. Časy Dumézila jsou bohužel za námi. Na druhou stranu, jeho přínos trvá: kdo si přečte kosmogonické nebo eschatologické mýty napříč indoevropským spektrem, tak si nemůže nepovšimnout řady velmi detailních podobností, které tam existují, a které jsou často současně motivického, etymologického a strukturálního charakteru. S tím jde dohromady jazyková podobnost a u některých i kulturní instituce a podobně.

Na druhou stranu, i když tam podobnosti nepochybně jsou, tak je dost zřejmé, že každá z kultur s těmi velmi podobnými obrazy pracovala trochu jiným způsobem, to znamená, že ve svém konkrétním kontextu často artikulují něco trochu jiného, což je třeba brát stále v patrnost. To ale nakonec není nic jiného, než problém, který jsme řešili už na úrovni každé jednotlivé kultury – každé jednotlivé mytologické dílo má svůj charakter a artikuluje věci specificky, přesto nám to nebrání srovnávat jeden řecký mýtus s jiným, podobně to lze dělat s menším „zoomem“ i mezi příbuznými kulturami. Při obecnějším komparativním pohledu je zřejmé, že pokud jde o eschatologii, tak ve všech případech jde o to, že kultura bojuje s obrazem konce věcí, a to je všem společné. Čili v rámci této problematiky je zde zase to samé napětí mezi pólem „nemají nic společného a pojďme řešit každý jednotlivý prvek samostatně“ a na druhém konci je „jsme všichni lidi a všichni řešíme např. zrození a smrt“. V tomhle směru je potřeba našlapovat opatrně, ale myslím si, že by bylo hloupé vyhodit indoevropský kontext z okna, protože mýty napříč IE spektrem na sebe vzájemně vrhají světlo naprosto kouzelným způsobem.

V souvislosti s tímto mě napadla další otázka, na kterou bych se chtěl zeptat. Když jsme řekli, že existovala nějaká staroseverská kulturní oblast, která měla stejné příběhy, stejné tradice, stejné zvyky, tak do jaké míry byla uniformní a do jaké míry se mohly vyvíjet nezávisle na sobě a vznikaly místní tradice a místní zvyky, jako například u blótů, o kterých se dozvídáme to, že někde byly zasvěcené álfům nebo podobným bytostem a jinde je nemůžeme zaznamenat.

pohreb

Archeologicky zachycený průběh některých pohřbů. Převzato z: SVANBERG, Fredrik. Death Rituals in South-East Scandinavia AD 800-1000 : Decolonizing The Viking Age Vol. 2, Stockholm 2003: 7, Fig. 2.

Obzvlášť ty zvyky je hrozně těžké statisticky zachytit. Kdyby šlo o živou kulturu, tak by se dala udělat nějaká přibližná analýza založená na terénním výzkumu. V případě staroseverské kultury je to občasný literární odkaz, který navíc prošel určitým selekčním sítem, plus sem tam němá archeologická památka, nad níž se divoce spekuluje. Čili těžko říci, máme deset dílků z puzzle o sto dílcích, a to je ještě dost optimistický odhad. Domalovat rekonstrukci toho, co se nacházelo v prázdném prostoru mezi dochovanými dílky, je nesmírně obtížné. V principu mám zato, že to nejde nějakou mechanickou cestou či jednostrannou teorií, ale spíš pečlivým „načucháním“ charakteru kultury, což, přiznávám, není žádná objektivní metoda.

Osobně si myslím, že to příliš uniformní nebylo, ale zároveň existovaly nějaké sdílené představy, které často na určitých místech daly vzniknout různým nebo trochu odlišným rituálům. To znamená, že rituály nikdy nebyly srovnané do latě v tom smyslu, že by vždycky měly stejnou sekvenci, ale že existovala nějaká společná ideologie, z níž vyrůstaly, v podobném smyslu jako je saussurovská langue, tedy systém určitého jazyka a pak jsou jednotlivé paroles, konkrétní promluvy, které zakládají svou smysluplnost ve sdíleném aparátu hláskosloví, lexika a gramatiky daného jazyka. V případě mýtu a rituálu se jedná o určitou implicitní kosmologii, představu světa – tj. zjednodušeně že jsou Ásové, kteří dávají řád a garantují ho, a pak jsou hranice, a za těmi hranicemi je nebezpečné neznámo, odkud mohou přicházet nepřátelé, přírodní pohromy a nemoci, zkrátka „říše tursů“. Existovaly obecné představy sdíleného vesmíru, ale jsem přesvědčený, že rituály i představy se vždycky vyvinuly na míru prostoru, ve kterém probíhaly, že je jednalo o organický proces, neustálou adaptaci, jejíž rytmy a charakter ale můžeme postihnout a chápat; čili když to byla aristokratičtější rovina, tak měly jinou dispozici, než když to byla vesnická rovina. Když to bylo místo odlehlé a komunikačně izolované, tak byly konzervativnější, zatímco když to bylo místo položené na centrálních tepnách, tak podléhalo rychlejší inovaci.

Je to zajímavé, protože archeologicky bylo dokázané, že aristokratické hroby jsou v celé Skandinávii poměrně uniformní, zatímco řekněme jednodušší hroby, tak ty se velice často proměňují a pohřební ritus variuje v každém kraji odděleném třeba řekami, bažinami, lesy. Pojednává o tom jedna studie (SVANBERG, Fredrik. Death Rituals in South-East Scandinavia AD 800-1000 : Decolonizing The Viking Age Vol. 2, Stockholm 2003).

Přiznám se, že konkrétně tuhle studii neznám, ale v případě té relativní uniformity aristokratických hrobů bych to přičítal určité „kosmopolitní“ povaze tehdejší aristokracie, která byla zcestovalá a často udržovala daleko užší spojení mezi sebou navzájem, než s prostým lidem. Tehdejší aristokratická družina (staroseversky drótt, latinsky comitatus) měla svou specifickou ideologii, která se replikovala na řadě míst v podobném stylu. Ale je rozhodně zajímavé, že je to takhle pěkně archeologicky doložené.

jihovychod_pohrby

Kraje v jihovýchodní Skandinávii s různými pohřbívacími tradicemi. Převzato z Archeologicky zachycený průběh některých pohřbů. Převzato z: SVANBERG, Fredrik. Death Rituals in South-East Scandinavia AD 800-1000 : Decolonizing The Viking Age Vol. 2, Stockholm 2003: 148, Fig. 61.

Existuje tam kremační a inhumační tradice, ale vždycky byla doprovázena podobnou výbavou, například otroky, psy, koňmi a loděmi. A je zajímavé, že kam jsem se po soudobé Evropě podíval, tam byly tyto pohřební výbavy dost podobné. Díval jsem se například na balkánské hroby, do kterých byly uloženy koně, ostruhy, vědra, tedy podobné věci, jako například v Dánsku, kde je takových hrobů dost.

hroby_lode

Skandinávské žárové a kostrové bohaté hroby uložené v lodích a člunech. Převzato dle MÜLLER-WILLE, Michael. Das Bootkammergrab von Haithabu, (Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu ; Bericht 8), Neumünster 1976, 124, Abb. 53.

Mě k tomu napadá jenom taková marxistická myšlenka, a to, že určité světonázory, to znamená kosmologie a s ní spojené způsoby rituální praxe (tady konkrétně pohřbívání), jsou dané určitým společenským uspořádáním. A je jedno, jestli jsou kultury příbuzné, jestli spolu komunikují nebo jsou zcela oddělené, ale jakmile dostoupí do určitého typu uspořádání, tak spolu s tím vznikne i velice podobný model světa, který si sám vynutí určitý ráz mýtu a rituálu, jako třeba konkrétně v tomhle případě aristokratická vrchní vrstva, která hodně cestuje, dobývá si kořist a slávu a vydržuje si básníky, kteří mají oslavovat jejich činy. Heslem je v tomto případě „nesmrtelná sláva“, obvyklý to slovní obrat (odrážející mocnou vůdčí myšlenku) doložený napříč indoevropskými epickými a mytickými látkami (viz kniha od Calverta Watkinse, How to Kill a Dragon). Když bych měl ten proces společenského uspořádání provázaného organicky s určitými světonázory k něčemu přirovnat, zkusil bych asi příměr teploty (koneckonců o kulturách se někdy hovoří jako o „chladných“ a „horkých“), kdy je to podobné, jako když ohříváme led – v jednu chvíli se rozpustí krystalová mřížka a vznikne kapalná forma. Nebo jako u minerálů vznikají různé krystalické mřížky podle toho pod jakým tlakem a v jaké teplotě docházelo k formaci krystalu. Stejně tak i určité typy teplot v kultuře způsobují určité typy krystalizací představ a s nimi spojené praktiky.

Mám tu ještě jednu otázku a vím, že bude složité na ni odpovědět, a to do jaké míry víra ovlivňovala každodenní život. Vím, že odpověď není jednoduchá, protože prameny jsou proselektované, ale spíš mi jde o nějaké obecné rámce nebo obecnou představu, v čem jsou rozdíly mezi naším a tehdejším světem.

Na to opravdu nedokáži nějakým konkrétním způsobem odpovědět. Jediné, čím si dokáži pomoct, je pomocí paralel. To znamená, vzít třeba nějaké kultury, o nichž máme komplexnější poznatek a víme o nich, že byly na podobné kulturní úrovni, a podívat se, nakolik náboženství ovlivňovalo každodenní život. Z těch pramenů, které máme dochované, je jasné, že došlo k určité selekci, například v případě, že referovali o své minulosti, se radši do náboženství příliš nepouštěli, pojednávali o tom, kdo s kým jak bojoval a společnost stavěli spíše poloateisticky, aby nemuseli řešit, jestli ta sága bude přijata. Ti lidé, kteří to psali už v křesťanské době, byli sami křesťani, takže tam nechávali náboženské odkazy jako takové folklorní jednohubky a zajímavůstky. Motivovala je buď touha po senzačnosti „podivných zvyklostí starých pohanů“, nebo antikvářský zájem „aby zvyklosti našich dědů byly zaznamenány“. V případě snaživých kleriků samozřejmě také implicitní nebo explicitní snaha předkřesťanskou tradici očernit a démonizovat.

Myslím si ale, že nejčastěji v zájmu toho, aby ten příběh nevzbuzoval odpor, z něj opatrně vyřadili věci, které tam nutně nemusely být. Pak se nám staroseverská společnost často jeví jako pragmatická nebo nenáboženská. Kdybychom měli možnost vyzpovídat tehdejšího tradenta kultury, tak že by nám to popsal jinak, než jak nám to popisuje spisovatel ságy, obávám se, že by velmi záleželo na tom, koho bychom oslovili. Víra, nebo lépe světonázor, spíše prorůstala jejich praktickou existencí a stejně jako v každé kultuře byli lidé, kteří na to byli víc a kteří tím žili (žreci, věštci, specialisté), ale pro většinu normálních lidí, ostatně jako dneska, měla víra spíše sociální funkci, to znamená, že se účastnili komunálních aktivit, zvlášť tehdy, když byly spojené s prestižností, stejně jako u nás lidé chodí do kostela často proto, že se to prostě „má dělat“, nebo proto, aby porovnali, kdo má na sobě dražší oblečení. A to naplňuje jejich náboženské potřeby. Naprostá většina tohle dělala, ještě větší většina provozovala kouzla a čáry, zatímco dneska zase frčí esoterika. Člověk si myslí, že bude zdravý, když si koupí od nějakého cizince zázračný lék z Indie, tak u nich to mohl být zázračný lék z Arábie nebo něco podobného. Magie tam určitě kvetla, o tom máme dokladů dost. Určitě existovalo takové to pragmatické náboženství typu „účastním se obětí, účastním se hostin“. A pak můžeme předpokládat, že existovaly řekněme společnosti nebo osoby, které tím žily obecně víc, protože v tom buď byly vychovány, nebo je to zkrátka bralo, a z nich se pak rekrutovali třeba þulové, autoři písní nebo odborníci na posvátno, třeba vědmy, o kterých víme, že se uměly uvádět do transu a navazovaly spojení s Jiným světem. Mě osobně zajímá perspektiva spíše těchto specialistů, než prostého lidu, podobně jako když bych šel studovat matematiku, tak mě bude zajímat víc, co si o ní myslí matematikové, než co si o ní myslí člověk na ulici, i když i ten ji denně používá.

Vlastně jsou i doklady toho, že existovaly celé skaldské rody, ve kterých se předávaly vědomosti. A například, když Hallfreð přijímá kvůli Óláfu Tryggvasonovi křest, tak říká, že to dělá neochotně, protože celý jeho rod uctíval Óðina. Takže tomu naprosto věřím. A pak jsou ti extatičtí berserkové a úlfheðinové. A také věřím, že byli lidé, kteří tomu věřili méně, viz některé ságové postavy, které radši věří ve svou sílu.

Ano, „věří ve svou vlastní moc a sílu“. Typické vyjádření některých ságových postav na otázku, v co věří. Diskutuje se o tom, jestli to nebyl signál toho, že předkřesťanská tradice už ztrácela půdu pod nohama a že to byl takový přechodový moment v rámci postupné christianizace. Pak jsou badatelé, kteří to vykládají tak, že to byl způsob, jak vlastně retrospektivně literárně vykreslit postavu typu „noble pagan“, tedy někoho, kdo sice ještě neměl úplně příležitost se stát stoprocentním věřícím, ale který již spontánně odmítal „dáblovy svody“ v podobě předkřesťanské tradice. Taková třetí možnost je, že toto podivné (vlastně dost nietzscheánské) krédo celkem výstižně odráželo praktický a chlapácký charakter řady reálných Seveřanů, kteří prostě neměli náturu na dlouhé teoretizování o Nebích, Peklech a Ásgardech, a věřili jen tomu, co mohli uvidět a osahat a sami zmáknout. Můj osobní názor je, že druhé dvě možnosti jsou nejblíže pravdě, tj. že u některých lidí tenhle postoj opravdu existoval a následně se ho ochotně chopili autoři ság, aby ho přidělili těm, u nichž to potřebovali k vykreslení charakteru.

Pokud jde o vrstvy udržující tradice, případně nějakou esoterní nauku. V kontrastu k Indům, Irům a starým Keltům nás udivuje málo zřetelná přítomnost nějaké vyloženě vrstvy specialistů, jako byli u Indů bráhmani a Keltů druidové, zkrátka „gilda“, která by nějakým způsobem zajišťovala duchovní kulturu. Já si ale myslím, že to není tak ostrý kontrast, jak se někdy vnímá, že takové lidé byli, jenom nejspíše neutvářeli žádnou pojmenovanou a organizovanou „vrstvu“ nebo „kastu“. Že se jednalo spíš o poměrně individualizovanou situaci. Tady narážíme na to, že nám zkrátka povětšinou chybí dílky ve skládačce. Je třeba přiznat, že je klidně možné, že situace u Seveřanů byla v tomhle směru podobná situaci ve starém Řecku, kde také takováto „bráhmanská“ vrstva zcela absentovala. Kde existovali věštci, básníci, různí specialisté, ale nevytvářeli žádnou „kastu“, která by kolektivně pečovala o věci posvátné. Pokud jde o situaci na Severu, tak myslím, že rozhodně existovala nějaká střediska, třeba kolem velkých templů, nebo velkých rodů, že existovali „kultičtí mluvčí“ a vědmy, ale opravdu žádný „cech“.

Já si myslím totéž. Nejvyšší rody, myslím třeba Ynglingy nebo Háleygjovce, tak ti zcela jistě odvozovaly svůj původ od božstev a okolí v nich vidělo potomky bohů nebo bohy samotné. A byly to právě nejvyšší rody, které organizovaly sněmy a rituály. Proto s tímhle souhlasím. A také je zajímavé, jak vlastně oni o té své víře mluvili. Označovali ji jako „zvyky“ (siðir), že? Nebo je i nějaký jiný výraz, „víra otců“?

Je to tak, forn siðr („dávný zvyk“). Ale já bych byl opatrný. Myslím, že tady právě narážíme na ten problematický koncept, že se jako kdyby hledá nějaké krédo nebo „náboženská ústava“ nebo něco, čeho by se lidé měli konkrétně držet, a že právě to dělá z té jejich „věci“ teprve opravdické náboženství.

Když se podíváme na dějiny, tak vidíme, že některá náboženství mají zakladatele, a většina z těch, která mají zakladatele, mají nějaký kánon, který je přisuzovaný tomu zakladateli. Někdy to ten člověk ani neřekl, ani nenapsal, ale je mu to přisuzováno. A to je ta posvátná část a na tom se pak vše zakládá, a tím pádem vzniká nějaká ortodoxie, tedy ti, kteří údajně následují faktického zakladatele a tak dále. To je jeden typ náboženství, řekněme. A pak je jiný typ, kde nikoho takového nevidíme a kde se to prostě táhne do pradávné minulosti a je to tradice předků, je to tradice otců, je to tradice, která se táhne do šerého dávnověku. Je jakoby spontánně nesená kulturou, a ten proces sám není nijak racionálně reflektovaný – celkem přirozeně, protože fungující ideologie je pro tradenty kultury neviditelná, což platí pro ně tehdy, jako pro nás dnes.

V některých kulturách to samo dospěje do okamžiku, kdy to začnou rodící se filozofové reflektovat, většinou i kritizovat, jako v Řecku nebo Indii, zkrátka proto, že ta konkrétní forma světonázoru začíná nějakým způsobem přesluhovat, podobně jako když krab roste a jeho starý exoskeleton mu už nepasuje. A jen co se tam objeví tito jedinci, tak první, co začnou říkat a navrhovat, je buďto niternější, opravdovější nebo jindy spíše zas racionálnější přístup (podle typu kultury a daného mudrce), protože se jim zdá, že jejich otcové jenom hopsají s rituálními předměty a věří v nesmysly. To se jim zdá proto, že už k nim nepromlouvají staré mýty a rituály, typicky proto, že tito reformátoři ty mýty čtou konkrétníma, doslovnýma či racionálníma očima a nevidí jejich metaforickou hodnotu, která byla šitá na starší symbolickou soustavu.

Je pravděpodobné, že kdyby nepřišlo křesťanství, tak u Slovanů a Germánů, u Keltů, by ta kultura spokojeně žila možná ještě několik set let, než by vyprodukovala první filozofy, kteří by začali kritizovat a začali by zakládat nové, reformované, tradice na základě jejich kritiky a reflexe toho spontánního a tradičního, co měli kolem sebe. Čili než by si prošli tím, čím si prošly jižnější kultury, které měly – to je opět trochu marxisticky řečeno – víc zdrojů, takže se ta jejich polévka do určitého stádia dovařila dřív. Paralely se tedy dají hledat i v jiných kulturách, třeba i kulturách o stovky let starších, ale člověk musí být opatrný, aby vždy věděl, proč je srovnává a v jakém ohledu, a aby to nebylo jenom „frazerování“, to znamená vytahování jednoho detailu odněkud a jiných detailů odjinud bez ohledu na kontext.

Příchod křesťanství do značné míry přeťal tenhle výše načrtnutý svébytný vývoj a v podstatě vnutil lidem „etickou kritiku“ před tím, než by si k ní došli sami spontánně. Je to věčná škoda, protože místo toho, abychom viděli rozkvést vlastními květy roztodivné byliny v důsledku sebereflexe vlastní tradice, tak byla všude naroubována jen jedna jediná sebestředná a agresivní řepka. Jiné světové náboženství, buddhismus, na Východě nechal žít starší tradice, třeba v Japonsku šintó, nebo v Tibetu bön, vedle sebe, jistě ne bez napětí a bez vzájemných vlivů, ale nechal je žít. Bohužel, křesťanství takovouto velkorysost postrádá. Tato sebevýlučnost je integrální rys abrahamovských monotheismů, která je cizí jak povaze náboženských tradic vzniklých z indoevropského okruhu, tak těch dálněvýchodních. Je to rys, který mi vždy přišel bytostně nevlastní a nepochopitelný. Kdykoliv někdo říká, že „křesťanství je naše kultura“, tak si říkám, že asi tak stejně, jako je křesťanství „vlastní“ kulturou severoamerických Indiánů.

Naše společnost je nyní už na úplně jiném stupni kolektivní existence, než byla za časů před christianizací, takže již není cesty zpátky do „staré tradice“ a „starého pohanství“, protože mýty a rituály promlouvaly k tehdejší formě a zkušenosti života, ale myslím, že někde existuje cosi, co je nám šité na míru a co by bylo bývalo pokračováním těchhle našich vlastních tradic. Naprosto netuším, jak by to mělo vypadat, ale zajímavé o tom popřemýšlet.

A jak je to s runami. Jsou světské nebo sakrální?

manknowslittle

Nápis nalezený na kusu dřeva v oseberské lodi, který říká „Člověk ví málo“ / „Nemoudrý muž“.

Je zřejmé, že máme hodně velkou propast mezi tím, jak je máme zachované a jak se o nich hovoří v Eddě. Ve většině případů byly runy na dřevě nebo na jiném materiálu, který se nám málokdy dochoval. Většinou se dochovaly kameny, pamětní nápisy a nápisy na předmětech typu „patřím tomu a tomu“ nebo „toto je kladivo“. Často jsou to nápisy víceméně světského charakteru. Sice je u nich nějaký ochranný aspekt, zvlášť v kombinaci s obrázkem na tom daném kameni nebo s formulí „ať Þór posvětí“ (Þórr vígi), ale v zásadě jsou to nápisy „ten a ten vytesal tomu a tomu“.

Velmi odlišně vyznívají runy, jak se o nich hovoří v Eddě, obzvlášť ve Výrocích Vysokého a v Písni o Sigrdrífě, kde se runy jeví jako něco velmi posvátného a tajemného. A myslím si, že Píseň o Sigrdrífě je užitečná v tom, že v ní jsou postupně vyjmenované typy run a člověk může vidět, že ten výčet stoupá od relativně světského použití typu „vyryji si to do meče“ až po runy, které se ryjí do paměti nebo do slov, tedy do něčeho velmi nehmatatelného. Takže je zřejmé, že u run existovalo určité významové spektrum, na jedné straně sloužily k poměrně praktickým a všednodenním účelům, případně s lehce magickým nábojem, jako jsou případy nápisů na zbraních atd., a na druhé straně byly pojmenováním pro mystérium vědění a mohly být synonymní s čarovnými písněmi či poznáním skrytého. Nejednalo se podle mě o dva protiklady – „duchovní“ vs. „světský“, ale o dvě strany téže mince, nebo spíš o takové kontinuum.

Je zajímavé, že když člověk něco napíše, tak člověk, který nezná písmo, je slepý. A kdo písmo zná, tak jakoby vidí skrz a chápe sdělení. Myslím, že tohle je jeden aspekt toho, proč jsou runy zvoleny jako dobrý symbol tajného vědění. Když člověk, který ví, jak číst svět, je v mnoha aspektech tím moudrým, protože kouká na věci a čte v nich – existuje takové rčení: „Hlupák nevidí stejný strom, jaký vidí mudrc.“ Každý čte svět jiným způsobem, takže když runy trochu zmetaforizujeme, tak je to písmo, které dobře vyjadřuje, že je pro někoho skryté a pro někoho odkryté, a číst ho dokáže pouze ten, kdo je zasvěcený, ať už normální nebo hlubší nápisy. Runa obecně znamená nějaké tajemství, něco, co se šeptá, něco, co se předává skrytě, takže když člověk zná heslo nebo trik, tak dokáže rozplést kenning nebo složitý ornament nebo nápis, a když ho nezná, tak nemá přístup. Tenhle princip je podle mě tady ve hře.

Možná by se o runách dalo uvažovat v souvislosti s většinou, která uctívala zvyky na určité úrovni, jak jsme tu bavili. Jiří Starý říká, že většina lidí ovládala runy na takové úrovni, že si dokázali přečíst kameny, dokázali je interpretovat. Přeci jen spousta kamenů je na veřejných místech, na mostech, na sněmovištích a často je na nich poznámka „interpretuj“ (ráð þessir). A pak byli lidé, kteří byli zasvěceni do víry, a ti mohli runy používat úplně jinak. A je zajímavé, že dost často jsou to skaldové. Existuje několik runových nápisů, které byly vytesány skaldy, kteří se podepsali, a zdá se, že skald byl preferovaná osobnost pro tesání run, protože měl nějaké kulturní znalosti. Jiří Starý ještě ve svém článku (STARÝ, Jiří. Runové písmo. In: Souvislosti: Revue pro literaturu a kulturu, 15/3, Praha 2004: 138-154) říká, že runy jsou prostě sdělovací a k sakrálním účelům se používaly proto, že nic jiného nebylo k dispozici, že po konci doby vikinské a s nástupem latinky se z run a z aktu jejich zapisování stává něco magického, přinejmenším v písemných pramenech, a že běžný uživatel doby vikinské používal runy asi tak, že vyryl runy do ráhna, a když se mu zlomilo, tak obvinil obry a pak spravil ráhno sám.

Já nevím, jestli to ráhno odkazuje na nějaký konkrétní nález, ale v Písni o Sigrdrífě se říká, že existují runy plavby nebo lodí, které je třeba rýt do stěžně a dalších věcí. Je zřejmé, že v kultuře to funguje tak, že ve chvíli, kdy nemáme „background knowledge“, tak je pro nás ten nápis nerozluštitelný. Kdo ví, co má znamenat nápis „toto je kladivo“ na amuletu. Nám to přijde jako banální sranda, ale kdybychom to četli v kontextu Písně o Sigrdrífě, tak runy jsou jenom stopa odkazující na něco víc. A my můžeme těžko říct, co to něco víc je, protože se přerušila tradice. Kdybych trochu elaboroval, tak u spousty kultur, zvlášť těch, které právě nebo nedávno objevily písmo, existuje velká fascinace tím, jak je to možné, že nějaké čáry dokáží zaznamenat myšlenku nebo v sobě dokáží skrýt jméno věci. A archaičtější mentalita, teď nemyslím primitivnější, ale pouze zanořenější v mýtickém čase, má přirozeně silnou asociaci jména věci a její mocí. Pak se v tom jméně může skrývat potence, kterou dneska neuvidíme, protože zkrátka vidíme jenom nápis, jako „toto je kladivo“. Už jsme od sebe odlepili slovo, věc a myšlenku, ale u nich byly tyto tři věci slepené v jedné nebo měly k sobě daleko blíž.

Děkuji za podnětný rozhovor, Honzo!