Slovanský štít z hradiště Lenzen

V Praze se zhotovují sedla, uzdy a málo trvanlivé štíty užívané v jejich zemích.
Ibrahím ibn Jákub, 10. století

S radostí toužíme čtenářovi přednést čerstvé informace, které k nám dorazily od německých kolegů Erika Panknina a Reinera Liebentrauta, a sice detaily ohledně štítu, který byl nalezen v západoslovanském hradišti Lenzen (Braniborsko).

Před samotným popisem objektu je potřeba naznačit dosavadní stav poznání. Problematika absence štítů v archeologickém materiálu slovanském prostoru je badatelům i reenactorům dobře známa. Badatelé – můžeme zmínit Petra Luňáka (2007) a Pawła M. Rudzińského (2009) – shromáždili řadu literárních zmínek, ikonografie a artefaktů interpretovatelných jako štítové fragmenty, které svědčí o tom, že Slované štíty vyráběli a používali. Jelikož se bavíme o ohromném množství lidí, kteří žili na velkém území v různých stoletích, nelze se bavit o jednotném provedení štítů. Katalog, který sestavil Rudziński, jasně eviduje nejméně 37 kovových komponentů, zejména puklic, které poukazují na používání dovozových štítů. Toto množství je samozřejmě velmi malé, což si výše zmínění badatelé vykládají tak, že typický slovanský štít měl organickou konstrukci, a tak se jednoduše nedochoval.  Zatímco konstrukce zůstává neznámá, základní materiály bylo možné odhadnout – dřevo, kůže, lýko, proutí a podobně. Nutno podotknout, že reenactoři zpravidla používají kruhové štíty s kovovou puklicí.

mikulčiceHypotetická rekonstrukce velkomoravského štítu na základě držadla z Mikulčic.
Převzato z Luňák 2007: obr 42.

Že klíč leží u Polabských Slovanů z dnešního Německa, se někteří badatelé domnívají už delší dobu. Často je zmiňována možná dřevěná puklice z Groß Radenu (Schuldt 1985: 171–2), která mohla odpovídat dřevěné puklici usazené na štítu z Tirské bažiny (Lotyšsko) z 9. století. Konkrétně první štít z Tirské bažiny poukazuje na zajímavé užití organických materiálů – kromě dřevěné puklice je prkenný korpus z obou stran potažen nejspíše vyčiněnou kůží, přičemž prostor mezi deskou a kůží je na přední straně vycpán travou (osobní diskuze s Rolfem Warmringem). Na základě této nepříliš vzdálené analogie se nám podporuje předpoklad, že slovanské štíty mohly být vyrobeny z organických materiálů.

gross_radenMožná dřevěná puklice z Groß Radenu. Převzato z Schuldt 1985: 172.

Do tohoto rozpoložení nám vstupuje štít nalezený v domě č. 8 v Lenzenu, který spadá do sídlištního horizontu 7, datovaného do 2. poloviny 11. století (Kennecke 2015: 91–2). Štít není kompletní – jedná se o fragment kruhové či mírně oválné desky, která měří zhruba 70 cm v průměru. Deska je vyrobena z dvouvrstvé překližky, jejíž vrstvy k sobě byly přilepeny tak, že vlákna směřují kolmo od sebe. Takto laminované štíty byly známy z doby římské, ale doklad z raného středověku chyběl, pokud nepočítáme píseň Waltharius (10. století), která hovoří o třívrstvých a sedmivrstvých štítech (Dickinson – Härke 1992: 50). Nejbližší analogií je v tomto ohledu štít z Trondheimu, o kterém bude ještě řeč. Nález z Lenzenu je o to zajímavější, pokud si uvědomíme, že „dvouvrstvé překližky není možné dosáhnout bez velmi efektivního lepidla a lisovacího nářadí“ (Dickinson – Härke 1992: 50). Dalším výjimečným rysem je neobvykle vyztužený okraj. Plocha cca 10 cm od samého okraje je zaplněná nejméně šesti soustřednými kruhy čtvercových otvorů. V soustředných kruzích mezi otvory byly umístěny pruhy splétaného lýčí, které byly obšity rovněž lýkem. Tento konstrukční rys dobře koresponduje se skandinávskými štíty, jejichž zužované okraje byly občas vyztuženy kovovými objímkami, či s již zmíněnou travou použitou coby tlumící vrstvy. V centrální části nacházíme také šest měděných nýtů s železnými hlavičkami. Nýty jsou uspořádané do dvou trojúhelníků a poblíž jsou umístěné další dva čtvercové otvory. Předpokládá se, že nýty a otvory sloužily k uchycení madla. Analýza zaznamenala na čelní straně stopy červené barvy. Červenou barvu užitou na štítech lze prokázat také u skandinávských štítů a může indikovat nákladnější provedení. Puklice u štítu z Lenzenu absentuje a není vůbec jasné, zda byla použita. Dnes je štít uložený v Zemském archeologickém muzeu v Brandenburg an der Havel (Landesmuseum Brandenburg).

lenzen
Nákres štítu z Lenzenu. Převzato z Kennecke 2015: 92; Abb. 128.

lenzen
Fotografie štítu z Lenzenu. Fotografii poskytl Erik Panknin.

Konstrukce okraje štíty za použití trávy.
Převzato z https://asmund-pgd.blogspot.cz/.

Jako analogie štítu z Lenzenu můžeme uvést nálezy z pohřebiště Usadel (Mecklenburg-Strelitz). V tamějších hrobech 38, 100 a 119 byly nalezeny poměrně uniformní a jasně rozpoznatelné pozůstatky dřeva, kůže a nýtů, zatímco v hrobech 83, 94 a 120 byly nalezeny pouze fragmenty dřeva a nýtů a přináležitost ke štítům je problémová (Kennecke 2015: 92). Ve velkomoravském prostředí lze uvažovat nejméně o dvou štítech pohřbených v bohatých hrobech v lokalitě Staré Město – Na Valách (Luňák 2007: 3441), o kterých víme pouze to, že byly organické a obsahovaly dílčí kovové komponenty. Poměrně často hovoří o možném fragmentu štítu z Mikulčic, který je ovšem oficiálně interpretován jako dno sudu (Poláček et al. 2000: 252). Pokud opustíme slovanský prostor, můžeme zmínit také další překližkový štít nalezený roku 1973 v Trondheimu. Jedná se o oválný štít o rozměrech 1 m × 0,5 m, který je pokrytý kůží a který je datovaný do 10. až 11. století.

Překližkový oválný štít z Trondheimu. Fotografie pořídil Håkon Torstensen.

Věříme, že se nám podařilo otevřít novou kapitolu raně středověké výzbroje, která může pomoci při dalším bádání a rekonstrukci dob dávno minulých. V případě zájmu či poznámek se neváhejte ozvat!


Bibliografie

Dickinson, Tania – Härke, Heinrich (1992). Early Anglo-Saxon Shields, Society of Antiquaries Archaeologia 110, London.

Kennecke, Heike (2015). Burg Lenzen : Eine frühgeschichtliche Befestigung am westlichen Rand der slawischen Welt, Materialien zur Archäologie in Brandenburg 9, Rahden.

Luňák, Petr (2007). Slovanské štíty v archeologických nálezech na území ČR. Bakalářská práce, Masarykova Univerzita, Brno.

Poláček, L. – Marek, O. – Skopal, R. (2000). Holzfunde aus Mikulčice. In: Poláček, L. (ed.). Studien zum Burgwall von Mikulčice IV, Brno, s. 177–302.

Rudziński, Paweł M. (2009). Tarcza we wczesnośredniowiecznej Polsce na tle europejskim : od plemienia do państwa. In: Acta Militaria Mediaevalia, t. 5 (2009), s. 21–78.

Schuldt, E. 1985: Gross Raden. Ein slawischer Tempelort des 9.–10. Jahrhundert in Mecklenburg, Schwerin.

Typologie amuletů Þórových kladiv

V tomto přehledovém článku představíme typologii amuletů Þórových kladiv, jak byla prezentována Jörnem Staeckerem roku 1999. Jak bylo řečeno v článcích „Přátelství s bohem“ a „Ryji runy léčby“, v době vikinské měla už jen zmínka nebo vyobrazení Þóra a jeho zástupných symbolů apotropaickou funkci: obrázek kladiva vyrytého na runovém kameni má stejnou funkci jako runové fráze „Þór posvěť tento památník“ (Þórr vígi þessi kuml) nebo „Þór posvěť tyto runy“ (Þórr vígi þessar rúnar). Co činilo Þóra funkčním bohem, je fakt, že každé jeho zmínění posvěcuje (vígja) a ochraňuje (gæta). Fráze „Þór tě posvěť, þursů vládče“, kterou známe z dobových písemných pramenů, ukazuje, že posvěcení kladivem může fungovat proti obrům, což dokládá také Norská runová báseň, kde je obr označen jako původce ženských nemocí. Amulety kladiv, hromové kameny a některé další amulety, jakož rytiny kladiva a jméno Þór je třeba chápat jako zdroj univerzálního posvěcení, které mělo ochraňovat, přinášet štěstí, léčit, zajistit plodnost v loži a prosperující potomstvo (Boudová 2012: 34–37; Elgqvist 1934). S tím by mohl korespondovat fakt, počet amuletů kladiv v hrobech čítá 28% : 72% ve prospěch ženských hrobů (Jensen 2010: 107).

Amulety kladiv se obvykle rozdělují do dvou základních kategorií – samostatná kladiva (loose hammers) a kladiva na železných náhrdelnících (Thor’s hammer-rings). V této práci se budeme věnovat samostatnými kladivy. Jensen (2010) ve svém katalogu shromáždil celkem 237 nálezů. Přes 100 z nich bylo nalezeno v sídlištním kontextu, přes 60 pochází z hrobů, zhruba 40 bylo uloženo v depotech a zhruba 35 z nich bylo nalezeno náhodně. Staecker rozdělil samostatná kladiva na základě prostých kritérií do tří hlavních typů:

1. Prostá kladiva

Jednoduchá, nezdobená kladiva vyrobená ze železa, jantaru, bronzu, olova či stříbra.

  • 1.1 Železná kladiva
    Jak dokládá četnost těchto kladiv (Jensen eviduje okolo 130 kusů), jednalo se o velmi populární model, který lze datovat do 9. a 10. století. Některé kusy jsou opatřeny kruhem na zavěšení.

kladiva-typ1.1Rozšíření kladiv typu 1.1. Staecker 1999: Karte 41.

kladivo-aggersborgkladivo-hasta
Kladiva z Aggersborgu (vlevo) a Hästy (vpravo).
Staecker 1999: Abb. 111; katalog SHM ve Stockholmu.

  • 1.2 Jantarová kladiva
    Tento typ kladiv, který se zdá být rozšířený kolem Baltského moře, se nachází zhruba v patnácti exemplářích. Lze jej zařadit do 10. století.

kladiva-typ1.2Rozšíření kladiv typu 1.2. Staecker 1999: Karte 42.

kladivo-wolinkladivo-nordby
Kladiva z Wolinu (vlevo) a Nordby (vpravo).
Stanisławski 2013: Rys. 43f; Staecker 1999: Abb. 112.

  • 1.3 Kladiva odlitá z bronzu
    Bronzové exempláře jsou rozprostřené ve velkém geografickém i časovém rozptylu. Celkem zhruba 15 zástupců pochází z období 8.-10. století. Jsou známé také odlévací formy.

kladiva-typ1.3Rozšíření kladiv typu 1.3. Staecker 1999: Karte 43.

kladivo-birka kladivo-haithabu
Kladiva z Birky (vlevo) a Haithabu (vpravo).
Arbman 1940: Taf. 104:6; Staecker 1999: Abb. 113.

  • 1.4 Kladiva odlitá z olova
    Nakolik je nám známo, existuje zhruba deset kusů, které zapadají do tohoto podtypu. Nepocházejí z doby mladší než 11. století.

kladiva-typ1.4Rozšíření kladiv typu 1.4. Staecker 1999: Karte 44.

  • 1.5 Kladiva odlitá ze stříbra
    Stříbrné odlitky byly, jak ještě uvidíme, velmi populární. Jörn Staecker eviduje 18 nálezů, zatímco Bo Jensen ve svém katalogu zmiňuje zhruba 30 kusů. Největší zastoupení mají nezdobená kladiva v depotech, ojediněle se vyskytují také v hrobech. Datována jsou do 9.-11. století.

kladiva-typ1.5Rozšíření kladiv typu 1.5. Staecker 1999: Karte 45.

kladivo-upplandkladivo-stens-prestgard
Kladiva z Låby (vlevo) a Stens prestgård (vpravo).
Montelius 1874: kat č. 624; Staecker 1999: Abb. 114.

 

2. Zdobená kladiva

Zpravidla stříbrná kladiva, odlitá či zhotovená z plechu, která jsou ozdobená. Zdobení je dosaženo odlitím, ražením, granulací či filigránem.

  • 2.1 Stříbrná kladiva s ražbou

    • 2.1.1 Kladiva s ražbou
      Raznicemi ozdobené amulety se zdají být další populární kategorií. Staecker shromáždil 15 nálezů, zatímco Jensenův katalog čítá 19 položek. O dalším, novějším nálezu, jsme referovali ve článku „Amulet kladiva z Flekstadu“. Téměř všechny kladiva pocházejí z depotů nebo náhodných nálezů. Zdá se, že datace směřuje k 10. a 11. století.

kladiva-typ2.1.1Rozšíření kladiv typu 2.1.1. Staecker 1999: Karte 46.

kladivo-hallandkladivo-tagemosen
Kladiva z Slottsmöllanu (vlevo) a Tågemosenu (vpravo).
Montelius 1874: kat č. 626; Staecker 1999: Abb. 115.

    • 2.1.2 Kladiva s ražbou ve tvaru kříže
      U prozatím šesti kladiv je klasická ražba doplněna o motiv kříže, v jednom případě i tří křížů. Nakolik je nám známo, všechny pocházejí z depotů, které jsou datované do konce 10. století a 11. století. 

kladiva-typ2.1.2Rozšíření kladiv typu 2.1.2. Staecker 1999: Karte 47.

kladivo-haithabu2
Kladivo z Haithabu. Staecker 1999: Abb. 116.

  • 2.2 Kladiva s rostlinnými motivy
    Speciální kategorií jsou kladiva s florálními ornamenty, kterých evidujeme 5 kusů. Dekorace je, zdá se, dosaženo odlitím. Čtyři kusy známe z depotů, zatímco jen jeden pochází z hrobu. Datace směřuje k 10. a 11. století.

kladiva-typ2.2Rozšíření kladiv typu 2.2. Staecker 1999: Karte 48.

kladivo-palstorpkladivo-mickels
Kladiva z Pålstorpu (vlevo) a Mickelsu (vpravo).
Montelius 1874: kat č. 627; Staecker 1999: Abb. 117.

  • 2.3 Kladiva zhotovená z tenkého plechu
    Stříbrná kladiva, která jsou zhotovena z tenkého plechu, patří k těm nejzdobenějším a tudíž dnes nejpopulárnějším a nejčastěji napodobovaným. Čtyři kusy, které jsou nám známé, jsou pozlacené či zdobené filigránem a granulací. Některé kusy mají nápadné podobnosti s přívěsky typu Hiddensee. Datace směřuje k 10. století.

kladiva-typ2.3Rozšíření kladiv typu 2.3. Staecker 1999: Karte 49.

kladivo-skane
Kladivo ze Skåne. Katalog SHM ve Stockholmu.


kladivo-bredsatra
Kladivo z Bredsätry. Staecker 1999: Abb. 118.

 

3. Větší počet kladiv zavěšených na jednom kruhu

Do tohoto typu náleží všechna kladiva, která jsou na kruh zavěšena ve více než jednom kusu. Staecker eviduje 9 kusů, zatímco Jensen shromáždil kolem patnácti exemplářů. Jsou známé především z hrobů, kde musely plnit speciální funkci, podobně jako kladiva na železných náhrdelnících. Datace směřuje k 10. století.

kladiva-typ3Rozšíření kladiv typu 3. Staecker 1999: Karte 50.

kladivo-hilda
Amulet z Hildy (vlevo). Katalog Unimus.


kladivo-thumby

Kladiva z Thumby-Bienebek. Staecker 1999: Abb. 119.

 

Bibliografie

Boudová, Eliška (2012). Tórovo kladivo: Význam Tórova kladiva v mýtu a kultu. Masarykova univerzita [bakalářská práce]. Dostupné na adrese: http://is.muni.cz/th/362009/ff_b/.

Elgqvist, Eric (1934). Brudhammare och hammarsäng. In: Folkminnen och Folktankar, XXI: 1–19.

Jensen, Bo (2010). Viking Age Amulets in Scandinavia and Western Europe, Oxford.

Montelius, Oskar (1874). Sveriges forntid. Försök till framställning af den svenska fornforskningens resultat, Text: 1. Stenäldern. 2. Jernäldern, Stockholm.

Staecker, Jörn (1999). Rex regum et dominus dominorum. Die wikingerzeitlichen Kreuz- und Kruzifixanhänger als Ausdruck der Mission in Altdänemark und Schweden, Stockholm.

Stanisławski, Błażej M. (2013). Jómswikingowie z Wolina-Jómsborga. Studium archeologiczne przenikania kultury skandynawskiej na ziemie polskie, Wrocław.

Meče s organickým jílcem

Pokud hovoříme o mečích, často si na základě naší zkušenosti či znalosti nálezů představíme kovové kusy s organickými, v drtivé většině dřevěnými rukojetěmi (zdá se, že se po pádu Západořímské říše parohové rukojeti objevují spíše sporadicky; viz MacGregor 1985: 165). Takto zkonstruovaný meč splňuje všechny nároky na bezpečnost a robustnost, která zajistí dlouhodobou funkčnost. Pokud odhlédneme od těchto standardních kusů, kterým by dnes velmi dobře odpovídaly různé značky luxusnějších telefonů, můžeme nalézt řadu mečů, které by šly označit jako netypické. V tomto přehledovém článku si klademe za cíl shrnout jednu z jejich kategorií, a sice meče s parohovými, slonovinovými a mrožovinovými záštitami a hlavicemi, ukázat jejich četné zastoupení v čase a prostoru a poukázat na možnosti při jejich rekonstrukci.

Ač jsme zvyklí na to, že organické materiály podléhají zkáze a že se v archeologickém materiálu obtížně detekují, v níže přiloženém katalogu jsme byli schopni shromáždit nejméně 22 nálezů z let 700–1100, které lze zařadit do této skupiny. Tento soubor a jeho analogie nás opravňují k tvrzení, že organické komponenty se u evropských mečů používaly přinejmenším v období let 100–1300. Obecně vzato je možné říci, že se všechny z nich snaží napodobovat tradiční kovové varianty, a to až do té míry, že věrně kopírují designové prvky, které u organických materiálů nemají žádný užitek. Některé například kopírují dvoudílné hlavice, třebaže samy jsou jednodílné. Organické komponenty samozřejmě vyvolávají otázku, zda meče jimi opatřené byly určeny ke stejným účelům, jako kovové varianty. Není nám znám kus, který by nesl známky poškození, a několik kusů dokonce působí dojmem nepodařených kusů, které byly vyhozené. Nakolik můžeme soudit, organické komponenty byly určitě součástí kovových mečů, a nelze tedy mluvit například o hračkách.

Jak je průběžně zmiňováno v řadě prací, mnoho mečů doby vikinské splňuje dekorativní spíše než mechanické vlastnosti, což reflektuje sociální změny tehdejší doby, kdy bylo důležité vlastnit tento element elitní kultury a symbol moci i postavení, i když byl k boji užit opravdu zřídka, pokud vůbec (viz Fedrigo et al 2017: 433 s názornými příklady). Schopnost organického materiálu odolat silným ranám se podceňuje (MacGregor 1985: 165), a jako takový navíc nabízí nové možnosti v oblasti zdobení, kompletace a finálních úprav, nemluvě o snížené váze celkového výrobku. Zohlednit bychom měli také skutečnost, že kost a paroh mohly být v mnoha případech snadněji dostupné materiály než kov (viz MacGregor 1985: 30–43). Na parohové varianty můžeme nahlížet jako na produkty, které zastupují celokovové meče, a aby plnily estetického ducha doby, výrobky podléhají obecných módním trendům. Andrew Halpin (2008: 160) poznamenává, že kostěné a parohové komponenty naznačují méně majetné majitele, zatímco Alfred Geibig (1992/1993: 225) přímo hovoří o improvizaci a nejpodřadnějších možných materiálech. Meče s komponenty bohatě zdobenými či z cennějších materiálů (slonovina, mrožovina) jsou poněkud odlišnou kapitolou, jelikož se zdají přináležet aristokracii, a svou exkluzivností se rovnají kovovým variantám, či je dokonce předbíhají. Toto nám prozrazují jak meče samotné, tak nejméně dva písemné zdroje, a sice Sága o lidech z Lososího údolí (kap. 29: „Byla to mocná a dobrá zbraň, jejíž jílec byl vyroben ze zubu. Nebylo na něm žádné stříbro. Čepel byla ostrá a neulpívala na ní rez.“) a Sága o Magnúsovi Bosém (kap. 26: „[Král] byl opásán mečem, který se jmenoval Leggbítr. Jílec měl z [mrožího] zubu a rukojeť byla omotána zlatem.“). Badatelé se s tímto ztotožňují; Tesch (2015: 27) přisuzuje zdobenou parohovou záštitu ze Sigtuny královské osobě a Kara (1988: 418) se domnívá, že polské nálezy patřily družiníkům nebo knížecím místodržícím. Podceňovat bychom, dle našeho soudu, neměli ani možnost využití těchto zbraní jako zástupných insignií při pohřebních rituálech, jak je nám známo z pozdního středověku.

Než přikročíme k výčtu samému, rádi bychom se zmínili o problému rozlišení různých organických materiálu. V řadě případů lze materiál určit pouze z detailní fotografie, v několika případech jsme odkázáni pouze na archeologické zprávy. Je jistou praxí, že jsou materiály označeny vágně, například „roh“ nebo „kost“. Přesvědčivou analýzu musí provést fundovaný přírodovědec, a to formou zpravidla invazivní a tudíž trvale poškozující. To je důvod, proč se k analýzám mnohdy nepřistupuje, a používají se výše zmíněné zastřešující pojmy, pod kterými se může skrývat kost, roh, paroh, slonovina a mrožovina. Nakolik můžeme říci, většina kusů se zdá být vyrobena z parohu a kosti, výjimečně ze zuboviny.

 

Katalog

Zde předložený katalog je v současné době nejpropracovanějším seznamem předmětů, který k danému období existuje. Shromažďuje materiál z Anglie, České republiky, Dánska, Irska, Německa, Polska a Švédska, a to od největšího souboru k nejmenšímu. Ke každému předmětu se snažíme najít inventární číslo, typ, materiál, rozměry, nálezový kontext a další detaily.

Švédsko

Ve Švédsku byl nalezen největší soubor organických mečových komponentů, čítající 9 kusů. Hned šest jich bylo nalezeno v tzv. Černé zemi (Svarta jorden) v Birce, následují dva nálezy ze Sigtuny a jeden nález z Gotlandu. Tradice organických jílců má ve Švédsku hluboké kořeny; nález ze Stenhagenu na Ålandských ostrovech, který se vyznačuje organickou rukojetí a záštitou, se datuje do období stěhování národů (Lehtosalo-Hilander 1984: 343). Tato tradice se udržela až do středověku, jak ukazují dvě kostěné záštity a jedna hlavice z Lundu z 12.14. století (Bergman – Billberg 1976: Fig. 339, 340, 342). Švédské organické jílce byly precizně zpracovány Fedirem Andoščukem (2014).

  • Birka, SHM 5208:542. Koruna hlavice meče neznámého typu, která je vyrobena z kosti (katalog SHM) či z parohu (Androščuk 2014: Up 10; Graham-Campbell 1980: 71, Cat. no. 252). Délka 5,9 cm, výška 1,7 cm, tloušťka 3 cm. Poblíž konců se nacházejí dva otvory, ze spodní strany zahloubené, které sloužily k přinýtování koruny k postavě hlavic. Na spodní straně, na místě, kde byl roznýtován řap na podstavě, lze spatřit jamku. Podél spodního okraje se nachází špatně viditelný cikcak motiv. Předmět byl nalezen během Stolpeho vykopávek (1871–1874 a 1878).

Birka1Birka2 Birka3Birka, SHM 5208:542. Převzato z katalogu SHM (mis.historiska.se).

  • Birka, SHM 5208:543. Fragmentární hlavice meče typu C, která je vyrobena z kosti (katalog SHM) či z parohu (Androščuk 2014: Up 11). Délka 8,5 cm, výška 4,3 cm, tloušťka 2,2 cm. Uvnitř byl nalezen kus železného řapu meče, který byl roznýtován na horním vrcholu. Předmět byl nalezen během Stolpeho vykopávek (1871–1874 a 1878) v hloubce dvou stop.

birka5 birka6Birka, SHM 5208:543. Převzato z katalogu SHM (mis.historiska.se).

  • Birka, SHM 5208:544. Záštita speciálního typu 1, která je vyrobena z kosti (katalog SHM) či z parohu (Androščuk 2014: Up 12; Graham-Campbell 1980: 71, Cat. no. 253). Délka 9,4 cm, výška 2,1 cm, tloušťka 2,7 cm. Fasetovaná záštita je oválného tvaru a osmiúhelníkového průřezu. Otvor v záštitě se příliš nezužuje; na jedné straně je 4,8 cm dlouhý, na druhé straně dosahuje 5,2 cm (Graham-Campbell 1980: 71). Předmět byl nalezen během Stolpeho vykopávek (1871–1874 a 1878).

birka6 birka7Birka, SHM 5208:544. Převzato z katalogu SHM (mis.historiska.se).

  • Birka, SHM 5208:545. Záštita neznámého typu, která je vyrobena z kosti (katalog SHM) či z parohu (Androščuk 2014: Up 13). Délka 9,9 cm, výška 2,1 cm, tloušťka 2,7 cm. Katalog SHM udává délku 10,7 cm. Záštita vykazuje podobnost s SHM 5208:544, zdá se být rovněž fasetovaná, je oválného tvaru a zřejmě také osmiúhelníkového průřezu. Otvor v záštitě se zužuje a kopíruje odsazení řapu. Předmět byl nalezen během Stolpeho vykopávek (1871–1874 a 1878) v hloubce pěti stop.

birka8Birka, SHM 5208:545. Převzato z katalogu SHM (mis.historiska.se).

  • Birka, SHM 5208:546. Záštita neznámého typu, zřejmě nehotový nebo poškozený výrobek, a to kvůli neuměle řezaným tvarům. Záštita je vyrobena z kosti (katalog SHM) či z parohu (Andoščuk 2014: Up 14). Délka 8,2 cm, výška 1,8 cm, tloušťka 2,9 cm. Katalog SHM udává délku 8,6 cm. Otvor v záštitě se zužuje a kopíruje odsazení řapu. Předmět byl nalezen během Stolpeho vykopávek (1871–1874 a 1878) v hloubce tří a půl stop.

birka9Birka, SHM 5208:546. Převzato z katalogu SHM (mis.historiska.se).

  • Birka, SHM 5208:547. Záštita zřejmě speciálního typu 1, zřejmě nehotový nebo poškozený výrobek, a to kvůli neuměle řezaným tvarům. Záštita je vyrobena z kosti (katalog SHM) či z parohu (Androščuk 2014: Up 15). Délka 10,2 cm, výška 1,5 cm, tloušťka 1,7 cm. Katalog SHM udává délku 10,4 cm, výšku 1,6 cm a maximální tloušťku 1,8 cm. Otvor v záštitě není vycentrovaný a kopíruje odsazení řapu pouze na jedné straně. Předmět byl nalezen během Stolpeho vykopávek (1871–1874 a 1878) v hloubce tří stop.

birka10

Birka, SHM 5208:547. Převzato z katalogu SHM (mis.historiska.se).

  • Sigtuna, SF 1965. Záštita meče typu Z, která je vyrobena z losího parohu (Androščuk 2014: Up 163; Tesch 2015: 14). Délka 10 cm, výška 2,4–3,7 cm, tloušťka 1,6–2,3 cm (Androščuk 2014: Up 163). Předmět byl nalezen roku 1939 v centru Sigtuny (blok Handelsmannen). Obě jeho strany jsou bohatě dekorovány řezbou v kombinaci stylů Mammen a Ringerike, což záštitu datuje k roku 1000 (Graham-Campbell 1980: 140). Na jedné straně tvoří motiv maska, zatímco na druhé straně pozorujeme stočeného draka. Oba tyto motivy mají ve Skandinávii četné paralely.

sigtunaSigtuna, SF 1965. Převzato z Graham-Campbell – Kidd 1980: 169, Fig. 98.

  • Sigtuna, 1976/1005. Záštita meče typu Z, která je vyrobena z losího parohu (Androščuk 2014: Up 164; Tesch 2015: 21). Třebaže nákres předmětu byl publikován (Douglas 1978: 63, Fig. 38:6), dlouhou dobu jsme nedisponovali žádným detailním popisem. V osobní diskuzi nám Fedir Androščuk dokonce sdělil, že záštitu nebyl schopen dohledat ve sbírkách sigtunského muzea, a tak obrázky a informace, které nám Anders Söderberg z výše zmíněného muzea zaslal, jsou prvními zveřejněnými detaily. Záštita je obecně mnohem jednodušších rysů než–li předchozí a známější záštita ze Sigtuny (Tesch 2015: 21). Jedno z ramen záštity je poškozeno; v současné podobě je záštita dlouhá 9,4 cm, zhruba 2 cm široká a ve středové části dosahuje tloušťky 1,7 cm. Otvor v záštitě, který je na spodní straně se zužuje a kopíruje odsazení řapu. Artefakt byl nalezen roku 1976 při vykopávkách vedených Mariette Douglasovou v parku Humlegården. Vrstva, ve které byla záštita nalezena, je datována do 11. století (Androščuk 2014: Up 164). Jsme nesmírně zavázáni Andersovi Söderbergovi, který nám ochotně záštitu zdokumentoval.

sigtuna2 sigtuna3 sigtuna4 sigtuna5
Sigtuna, 1976/1005. Zdroj: Douglas 1978: 63, Fig. 38:6 a Anders Söderberg, Muzeum v Sigtuně.

  • Gotland, SHM 10498. Záštita meče typu B (Androščuk 2014: Go 179) či typu C (Petri 2016: 188; Thunmark-Nylén 2000: 899), která je vyrobena z parohu (Androščuk 2014: Up 179). Jedná se o skvěle zachovalý a vymodelovaný set hlavice a záštity, který byl amatérsky nalezen na konci 19. století na neznámé lokalitě a prodán muzeu (Thunmark-Nylén 2000: 899). Hlavice má délku 5 cm, výšku 3,2 cm a tloušťku pouhých 0,5 cm. Záštita dosahuje délky 6,5 cm, výšky 2,1 cm a tloušťky 1,5–1,9 cm. Otvor pro čepel je dlouhý pouze 3,6 cm, což svědčí o velmi úzké, snad jednobřité čepeli. Na obou předmětech se nacházejí rytiny, které jsou na záštitě doplněny nečitelným runovým nápisem (G 353), jehož písmena jsou 6 mm vysoká. Nález lze datovat do 9. století (Petri 2016: 183).

Gotland
Gotland
Gotland, SHM 10498. Zdroj: Thunmark-Nylén 1998: Pl. 231:1 a z katalogu SHM.

 

Anglie

Druhý největší známý soubor byl nalezen v Anglii. Tento čítá pět kusů, pokud nepočítáme meč nalezený v Cumberlandu, jehož jílec je kompletně vyřezán z kravského rohu (MacGregor 1985: 166, Fig. 87f). Unikátnost tohoto nálezu ze 7. století je podtržena zlatými ozdobami, které jsou do organického jílce nabity. Organické jílce se v Anglii objevují od 1. století našeho letopočtu (MacGregor 1985: 165). Anglický materiál dobře zpracoval Arthur MacGregor (1980; 1985; 1999).

  • York, 1979.7.4752. Proslulá hlavice meče typu K (MacGregor et al. 1999: 1945), která je vyrobena z velrybí kosti. Předmět má délku 7,1 cm, výšku 4,1 cm a tloušťku 2,1 cm (Roesdahl 1981: 114). Vyznačuje se pětilaločnatou korunou a neobvykle zaoblenou podstavou. Celou hlavicí se táhne kruhový otvor. Hlavice byla nalezena ve vrstvě datované do 12. století, ale datace je odhadována na 9. či 10. století (MacGregor et al. 1999: 1945).

york
York, 1979.7.4752.
Zdroj: MacGregor et al. 1999: 1945, Fig. 905 a z webové stránky Jorvik Viking Center.

  • York, YM C560. Záštita neznámého typu meče, která je vyrobena z kosti (Roesdahl 1981: 114) či parohu (MacGregor 1985: 167; MacGregor et al. 1999: 1945; Waterman 1959: 72). Předmět má délku 8,6 cm, výšku 2 cm a tloušťku 1,8 cm (Roesdahl 1981: 114). Otvor v záštitě se zužuje a kopíruje odsazení řapu. Bližší datace ani typologické zařazení není možné; MacGregor (1980: 148) předmět zařadil do materiálu z 9.–12. století a přiklání se ke spodní hranici tohoto rozpětí, což z ní činí pozdně saský či vikinský artefakt (MacGregor 1985: 167). Záštita byla nalezena při vykopávkách na ulici Clifford Street (Waterman 1959: 72). Hlavice a záštita z Yorku jsou často vyobrazovány jako komponenty jednoho meče, ale nálezové situace svědčí o tom, že pocházejí ze dvou různých celků.

york2york3
York, YM C560. Převzato z Waterman 1959: 72, Fig. 5:3, www.historyofyork.org.uk a http://jjwargames.blogspot.com.

  • York, Anglian Fishergate 5612. Hlavice či podstava zřejmě speciálního typu 1, která je vyrobena z kosti (Rogers 1993: 1431). Předmět má délku 7,2 cm, výšku 0,85 cm a tloušťku 2,45 cm, je mírně vypouklý a jeho horní hrany jsou zbroušené. Otvor byl vytvořen navrtáním a následným spojením tří děr; je určen pro koncovou část řapu o obdélníkovém průřezu. Záštita byla nalezena při vykopávkách v Yorku na lokalitě 46–54 Fishergate v letech 1985/6. Datování proběhlo na základě kontextu i typologie a směřuje k první polovině 8. století (Rogers 1993: 1431).

york3
York, Anglian Fishergate 5612. Převzato z Rogers 1993: Cat. no. 5612.

  • Lakenheath Fen, Suffolk, kat. č. neznámé. Hlavice neznámého typu meče, která je vyrobena z parohu (MacGregor 1980: 149; 1999: 1945). Předmět je oválný a při čelním pohledu nabývá přibližně tvaru obdélníku. Boční stěny jsou zdobeny čtyřmi drážkami, které oddělují jednotlivá pole a tvoří plastický dojem. Ve středu se nachází otvor pro řap, který byl kruhového průřezu. Záštita nebyla publikována s detaily, a tak jsme museli rozměry vypočítat poměrově – délka činí zhruba 8,5 cm, výška 2,3 cm a tloušťka 2,5 cm. Datace bohužel není známa. Dnes je záštita uložena v Britském muzeu.

fen
Lakenheath Fen, Suffolk, kat. č. neznámé. Převzato z MacGregor 1980: Fig 52B.

  • Londýn, inv č. 4016. Hlavice neznámého typu meče, která je vyrobena z parohu (MacGregor et al. 1999: 1945) nebo kosti (osobní diskuze s Hazel Forsyth). Vyznačuje se řezbou skládající se z pletencového ornamentu. V literatuře jsou detaily o této hlavici prakticky neznámé (absenci referencí v osobní diskuzi potvrdil i britský badatel David Constantine), a tak jsou informace, které nám poskytla Hazel Forsyth z Muzea Londýna, jedinými zveřejněnými detaily. Podle této vědkyně je předmět 6,5 cm široký, 5 cm vysoký, 1,7 cm tlustý a váží 63,77 g. Uprostřed se nachází provrtaný otvor pro řap, který je v horní části užší než v části spodní. Předmět byl náhodně nalezen na pozemku Gooch and Cousens’ Warehouse v londýnské City v letech 1866–1910, přičemž byl uložen v Guildhall Museum, které se roku 1976 sjednotilo s Muzeem Londýna. Arthur MacGregor ji řadí do vikinského období (1985: 165–167; 1999: 1945), zatímco Hazel Forsyth o ní referuje jako o sasko-normanské a Fedir Androščuk v osobní diskuzi vyslovil pochybnost a předmět by spíše zařadil do pozdního středověku. Tímto velmi děkujeme Royi Stephensonovi a Hazel Forsyth, kurátorům Londýnského muzea, za promptní a precizní identifikaci a dokumentaci předmětu.

london
Londýn, inv. č. 4016. Převzato z MacGregor 1985: 166, Fig. 87i.

londýn2Londýn, inv. č. 4016. Fotografie: Hazel Forsyth, Muzeum Londýna.

 

Polsko

Další země, která má poměrně vysoké zastoupení organických jílců, je náš severní soused. Polský materiál čítá rovněž pět kusů – jeden kompletní meč, tři hlavice a jednu záštitu, a to nepočítáme nákončí vyrobené z losího parohu, které bylo nalezeno v Kołobrzegu-Budzistowě a které pochází z 11. století (Kara 1988: 417, Rys. 5). Polský materiál byl výjimečně dobře zpracován Karou (1988) a Markem (2004). Osobně jsme jej navíc prodiskutovali s Leszkem Gardełou, Piotrem Kotowiczem a Michałem Bogackim, kteří nás ubezpečili o pravosti informací a úplnosti souboru.

  • Czersko Polskie, voj. Bydgoszcz, kat. č. 507. Meč komplikovaného typu, s jílcem vykonaným z parohu (Kara 1988). Starší autoři řadili meč ke skandinávskému typu T (např. Sarnowska 1955: 304), ale od tohoto se výraznější měrou odlišuje. Další generace přiřadila meč ke Kirpičnikovovu „místnímu typu A“ (Kara 1988; Kirpičnikov 1966: 36). Ačkoli tento ruský typ je tvarově opravdu podobnější, ornament spíše odpovídá jiným polským nálezům, a tak vznikla potřeba vytvořit „piastovský“ typ meče, který by zdůrazňoval místní výrobu, která samozřejmě mohla být ovlivněna skandinávskými i ruskými modely (Marek 2004: 32, Tab. 17). Meč byl vyloven před rokem 1938 z řeky Brdy a bohužel byl zničen během 2. světové války. Jednalo se o jeden z nejdelších polských mečů, který měl celkovou délku 99,3 cm; dvousečná čepel byla 82 cm dlouhá a 4 cm široká, s 1,2 cm širokým žlábkem, který dosahoval až do poloviny rukojeti. Záštita měla délku 12,2 cm, výšku 2,2 cm a tloušťku 1,6 cm. Otvor v záštitě se zužuje a kopíruje odsazení řapu – rozměr spodního otvoru činil 4×0,6 cm, rozměr horního otvoru byl 2,4×0,6 cm. Délka hlavice byla 7,2 cm, výška 5,4 cm a tloušťka 1,8 cm. Jílec byl bohatě dekorován pletencovým ornamentem, rostlinnými motivy, linkami, vlnovkami, kruhy a hvězdami. Meč je datován do 11. století, s větší pravděpodobností do jeho první poloviny (Kara 1988; Marek 2004: 32; Sarnowska 1955: 304).

czersk
czersk2Czersko Polskie, Bydgoszcz, kat. č. 507. Zdroj: Sarnowska 1955: Rys. 5a,b,c.

  • Czersk, voj. Varšava, IHKM PAN inv. č. 466/61. Hlavice „piastovského“ typu meče (Marek 2004: Tab. 17), která je vyrobena z parohu (Kara 1988). Hlavice má délku 6,8 cm, výšku 5,4 cm a tloušťku u základny 2,2 cm. Je opatřena kruhovým otvorem, který prochází celým předmětem. Povrch hlavice je členěn do několika polí, které jsou zdobeny rostlinnými motivy, kruhy a trojúhelníky. Artefakt byl nalezen roku 1961 v kulturní vrstvě, kterou lze datovat do období od 2. poloviny 11. století po 1. polovinu 12. století (Kara 1988).

czersk3
Czersk, voj. Varšava, IHKM PAN inv. č. 466/61. Zdroj: Kara 1988: Rys.4:3.

czersk4Czersk, voj. Varšava, IHKM PAN inv. č. 466/61. Autor: Dmitrij Chramcov.

  • Międzyrzecz Wielkopolski, voj. Gorzów Wielkopolski, IHKM PAN inv. č. R/42/58. Záštita „piastovského“ typu meče (Marek 2004: Tab. 17), která je vyrobena z parohu (Kara 1988). Je 12,5 cm dlouhá, 2,2 cm vysoká a 2,2 cm tlustá. Otvor v záštitě se zužuje a kopíruje odsazení řapu – velikost spodního otvoru je 5,5 × 0,8 cm, zatímco rozměry horního otvoru jsou 3,5 × 0,8 cm. Dekorace sestává z rostlinných a geometrických motivů včetně kruhů a trojúhelníků. Artefakt byl nalezen roku 1958 a je datován do 11. století, s větší pravděpodobností do jeho první poloviny (Kara 1988).

velkopolský
Międzyrzecz Wielkopolski, voj. Gorzów Wielkopolski, IHKM PAN inv. č. R/42/58.
Zdroj: Kara 1988: Rys.1.

  • Hnězdno, inv. č. 29/82. Hlavice meče typu R či S (Sawicki 1990: 234), která je vyrobena ze slonoviny (Kara 1988; Sawicki 1990: 234 a diskuze s Jamesem Barrettem, Leszkem Gardełou, Michałem Bogackim), ačkoli nebyla podrobena invazivní analýze. Hlavice je 7,5 cm dlouhá, 3,5 cm vysoká a 2,2 cm tlustá u podstavy. Je opatřena oválným otvorem o rozměru 0,8 × 1 cm, který prochází celým předmětem. V centrální části jedné strany se nachází pletencový ornament. Hlavice byla nalezena roku 1982 v lokalitě Góra Lecha na stanovišti 15d. Datace se různí; Kara (1988) ji považuje za produkt 11.–12. století, Sawicki (1990: 234) ji datuje ke konci 10. století a toto zařazení se reprodukuje doposud (osobní zjištění na výstavě Wikingowie w Polsce? v Hnězdně, 2017).

gnezdnoHnězdno, inv. č. 29/82. Zdroj: Sawicki 1990: Rys. 1; muzeumgniezno.pl.

  • Robity, okres Pasłęk, inv. č. neznámé. Hlavice meče neznámého typu, která je zhotovena z kosti (Trupinda 2004: 116). Délka předmětu činí 4,6 cm, výška 3,6 cm. Tloušťka nám není známa. Na spodní straně se nachází obdélníkový otvor pro řap. Povrch je zdoben řezbou propleteného kříže, který je lemován řadou teček. Naleziště Robity patří k raně středověkovému staropruskému osídlení. Předmět je datován do 10.–12. století (Trupinda 2004: 116) či do 11. století (Jagodzinski 2009: 181). V současné době je hlavice uložena v Krajském úřadu pro ochranu památek v Elblągu.

robityRobity, okres Pasłęk, inv. č. neznámé. Zdroj: Trupinda 2004: 116, Kat. č. 240.

 

Dánsko

Je evidentní, že také v Dánsku měly organické jílce dlouhou tradici, která sahá až po kostěné, dřevěné a slonovinové nálezy římského typu z Nydamu a Vimose (MacGregor 1985: 165). Do propasti mezi dobou římskou a dobou vikinskou zapadají dvě podstavy vyrobené z velrybí kosti, které byly nalezené v Lejre a které lze datovat do 7. století (Christensen 2015: Kat. nr. 222–223, Fig. 11.30; osobní diskuze s Fedirem Androščukem a Larsem Krants Larsenem). Na rozdíl od dobře zdokumentovaných nálezů z jiných zemí nás v Dánsku zarazí, že se organickými jílci doby vikinské nikdo systematicky nezabýval. Situaci jsme diskutovali s předním dánským odborníkem Sørenem Sindbækem, který nám nedokázal pomoci s mapováním dánského souboru. Můžeme tak pouze poukázat na několik zajímavých nálezů, které by měly být předmětem dalšího zkoumání. Meče s organickými jílci si v Dánsku udržely svou popularitu i po době vikinské, o čemž svědčí honosný meč uložený v kodaňském muzeu. Meč s inventárním číslem 9105, zřejmě vyrobený ve 12. či 13. století, má pravděpodobně mrožovinový jílec (Goldschmidt 1923: 142, Taf. XLIX).

kodaň21779291_610842592320844_2083266667_n
Meč uložený v kodaňském muzeu, inv. č. 9105.
Zdroj: MacGregor 1985: 166, Fig. 87g a Gvido Libmanis.

  • Køge Havn, NM 15556. Krásně modelovaná hlavice meče typu S, která je vyrobena z parohu (Androščuk 2014: 88) nebo kosti (katalog NM). Na základě obrázku, který nám poskytla Anne Pedersen z Národního muzea v Kodani, jsme vypočítali, že délka předmětu činí přibližně 9 cm a výška zhruba 5,7 cm. Hlavice byla uložena v Národním muzeu poté, co byla roku 1856 nalezena při čištění říčního dna v ústí řeky Køge Å (Lund 2004: 203 a diskuze s Anne Pedersen). Uložení ve vodě může mít kultické konotace (viz Lund 2003 a 2004). Hlavice vykazuje známky koroze, což svědčí o umístění na železném řapu (diskuze s Anne Pedersen). Nález lze datovat do 10. století (Petri 2016: 184). Tímto děkujeme Anně Pedersen a Muzeu v Køge za poskytnuté informace.

koge
Køge Havn, NM 15556. Převzato z Androščuk 2014: 87, Fig. 39.

koge2
Køge Havn, NM 15556. Fotografie: Anne Pedersen, Národní muzeum v Kodani.

  • Při zkoumání dánského materiálu jsme si všimli tří nápadných artefaktů z parohu, které připomínají záštity či podstavy. Podle obecně přijímané teorie jde o držadla vycházkových holí. Jde o nálezy z Kodaně, Klimu a Viborgu. Nález z Kodaně byl nalezen na konci 90. let 20. století při hloubení stanice metra Kongens Nytorv (Fabricius 1999: 176). Archeologové tehdy narazili na velmožský statek, který se datuje do nejstarší fáze města, tedy počátku 11. století. Záštitě či kladivu podobný parohový předmět o délce 14,5 cm a výšce 2,5 cm byl nalezen v odpadní jámě na tomto statku. Stěny objektu jsou zdobené propleteným ornamentem. Předmětem prochází kruhový otvor, kterým se odlišuje od ostatních artefaktů interpretovaných jako záštity. Kruhový otvor má také nález z Klimu, nalezený roku 1978. Tento 13 cm dlouhý, hrubě řezaný parohový kvádr je posetý rytinami (tři různé kříže, trikvetra, uzly, linie a zvířeti podobná silueta), které jej umožňují datovat do začátku 11. století (Liebgott 1978). Poslední nadějný kandidát, o kterém se zmíníme, byl nalezen ve Viborgu. Je datován také do 11. století a má rovněž dekorovaný povrch (Fabricius 1999: 176).

kodan
Kodaň, Kongens Nytorv. Držadlo hole nebo záštita.
Zdroj: Fabricius 1999: Fig. 96.

klimKlim. Držadlo hole nebo záštita. Zdroj: Liebgott 1978.

viborgViborg. Držadlo hole nebo záštita. Zdroj: Fabricius 1999: Fig. 97a.

 

Irsko

Nejstarší doklad používání organických jílců v Irsku se datuje do 3. století, kdy římský historik Solinus zanechává zprávu, že Irové „pěstují zálibu ve zdobení mečových jílců zuby velkých mořských zvířat“ (Riddler – Trzaska-Nartowski 2011: 121). První hmotný důkaz je o něco mladší – jedná se o záštitu z velrybí kosti, která se datuje do 5. nebo 6. století a která byla nalezena Collierstownu (Riddler – Trzaska-Nartowski 2009). Do námi vybraného období zapadají dva předměty z Dublinu, z nichž jeden je s určitostí záštitou meče. Není nám známo, že by se tradice organických jílců projevila i v irském středověku.

  • Dublin, DWP612. Záštita neznámého typu meče, která je vyrobena z parohu (Halpin 2008: 160–162). Je zhruba 9,2 cm dlouhá, 1,2 cm vysoká a 1,3 cm tlustá ve středové části. Otvor v záštitě se zužuje a kopíruje odsazení řapu – velikost spodního otvoru je 5,8 × 0,6 cm, zatímco rozměry horního otvoru jsou 3,2 × 0,6 cm. Záštita se k ramenům zužuje. Druhý dublinský parohový kus – DWP614 – má tvar, dekoraci i velikost záštity, ale otvor neodpovídá, stejně jako u dánských nálezů z Kodaně či Klimu. Halpin zastává názor, že mohlo jít záštitu či o držadlo (Halpin 2008: 162). Velikost tohoto předmětu je zhruba 8,2 cm × 1,3 cm × 1,7 cm, zatímco obdélníkový otvor má rozměry 1,3 × 0,7 cm. Oba předměty byly nalezeny při vykopávkách v letech 1962–1981.

dublin dublin3
Dublin, DWP612 a DWP614. Zdroj: Halpin 2008: 161, Fig. 62, Pl. XVII.

 

Německo

V první zveřejněné verzi tohoto článku nebyla tato podkapitola zahrnuta. Náš německý kolega Reiner Liebentraut nás dodatečně upozornil na nález z Hamburku, který představuje – nakolik je nám známo – jediný exemplář nalezený v Německu. Tento byl skvěle popsán v článku Ingo Petriho (2016).

  • Hamburk, inv. č. 1965:39. Podstava neznámého typu meče, která je vyrobena z parohu jelena lesního (Petri 2016: 181). Je 10,1 cm dlouhá, 2,4 cm vysoká a 2,1 cm tlustá. V centrální části objektu se nachází obdélníkový otvor, na spodní straně veliký 1,5 × 0,8 cm, na horní straně 1,4 × 0,7 cm, který je vyplněn těžce zkorodovaným kusem řapu, který byl roznýtován na horní straně. Předmět, který je zdobený řezbou, byl nalezen při vykopávkách na ulici Große Reichenstraße roku 1954 a s největší pravděpodobností lze datovat do 11. století (Petri 2016: 181).

hamburkhamburk2
Hamburk, inv. č. 1965:39. Zdroj: Petri 2016: Abb. 1-5.

 

Česká republika

Ač to může být s podivem, v Praze je uložen nejlépe dochovaný exemplář raně středověkého meče s organickým jílcem – svatoštěpánský meč. Nakolik je nám známo, žádný jiný analogický meč, ať již starší či mladší, se v České republice nevyskytuje, jsou nám však známy nejméně tři velkomoravské meče, které měly dřevěné záštity (diskuze s Jiřím Koštou a Romanem Králem).

  • Praha, inv. č. K 10. Tzv. svatoštěpánský meč, který odpovídá Petersenovu typu T. Navzdory často opakovanému tvrzení, že jílec je vyrobený ze slonoviny, se současní badatelé přiklánějí k parohu (diskuze s Jiřím Koštou a Jamesem Barrettem), přestože analýza nikdy nebyla vykonána. Jakožto relikvie nebyl nikdy archeologizován, a tak je s jistotou jeden z nejzachovalejších existujících raně středověkých mečů. K jeho výrobě došlo v letech 950–1025. Čepel nese damaškový nápis Ulfberht. Bohatá plastická dekorace ve stylu Mammen poukazuje na skandinávskou výrobní dílnu, kde mohla být čepel osazena. Neznámým způsobem se meč dostal do Maďarska, kde zřejmě sloužil ke korunovaci arpádovské dynastie, až se za pohnutých okolností ve 13. či 14. století ocitl v Praze, kde setrvává, až na občasná zapůjčení do Maďarska, dosud (Fodor 2004: 159). Celkově vzato jde o krátký meč s celkovou délkou 76 cm. Čepel je 61,3 cm dlouhá a 4,2 cm široká. Záštita je 9,5 cm dlouhá, 3,5 cm vysoká a 2 cm tlustá. Hlavice je dlouhá 6,1 cm, vysoká 3,9 cm a tlustá 2 cm. Rukojeť, která je obtočena několika druhy drátu, je dlouhá pouze 7,2 cm. Podle mínění Jiřího Košty mohla být hlavice dodána později, což jílec zkrátilo. Nutno také podotknout, že meč v současném perfektním stavu váží 403 gramů, což z něj činí nejlehčí nám známý meč raného středověku. Za detailní popis jsme nesmírně vděčni Jiřímu Koštovi, který poskytl data ze svého připravovaného katalogu.

svatoštěpánský mečsvatoštěpánský meč2svatoštěpánský meč3
Praha, inv. č. K 10. Svatoštěpánský meč.
Zdroj: Fodor 2004: Abb. 1, 2, 3.

Norsko a Island

V zemi, ve které evidujeme největší počet raně středověkých zbraní, neznáme ani jeden příklad organického jílce (diskuze s Vegardem Vikem a Kimem Hjardarem), které absentují rovněž na Islandu. Výše zmíněné pasáže ze ság se však vztahují přesně k tomuto prostoru, a tak je možné, že se v něm organické jílce v omezené míře vyskytovaly a chybí jejich hmotné doklady.

 

Frísko

Co se týče organických jílců, z fríských mohyl odkrytých na terpech známe přinejmenším dvě záštity a jednu hlavici z doby římské (Roes 1963: 75, Pl. LVIII:3,4,5). Roesová nadto vyobrazuje dva blíže nepopsané předměty, které se nápadně podobají nálezům z Klimu a Dublinu (Roes 1963: Pl. LVIII:8,9).

 

Rekonstrukce

Prvotní inspirací k vytvoření tohoto článku byla rekonstrukce, kterou vyrobil ruský reenactor Alexandr Něsterov na začátku prosince 2017. Jedná se o meč zkonstruovaný na základě výše popsaných komponentů z Birky. Celková délka Alexandrova meče činí 86 cm. Čepel je 70 cm dlouhá, 5 cm široká a 5 mm tlustá. Na řap je nasunuta záštita, která je zhotovena z losího parohu. Záštita je dlouhá 9 cm, vysoká 2 cm a 2,6 cm tlustá. Zajímavým faktem, že bylo nutné čepel předehřát, aby bylo možné záštitu dobře napasovat. Rukojeť, která je dlouhá 10,5 cm, tvoří oválný bloček z jasanového dřeva. Řap je roznýtován na podstavě, která je 7 cm dlouhá, 1,9 cm vysoká a 3,2 cm tlustá. Na podstavu je pomocí dvou železných nýtů přinýtována koruna, jež je dlouhá 6,2 cm, vysoká 2,6 cm a tlustá 2,8 cm. Také hlavice je zhotovena z losího parohu. Celková váha meče je 950 gramů.

alexander1 alexander5alexander6

Nutno podotknout, že meč je tupý a určený k boji na současných bitvách. A jak se meč chová? Majitel je spokojený. Přestože není příliš obratný s parohem, meč je dle jeho vlastních slov velmi pohodlný, dobře sedí v ruce a je lehký. Alexandr nám sdělil, že po několika soubojích se záštita začala mírně kvedlat.

Často se na předměty, jako je tento meč, pohlíží optikou bezpečnosti – a pokud předmět není shledán dosti bezpečným, nedochází k jeho rekonstrukci. Raně středověcí lidé byli zejména lidé praktičtí, a pokud by po svých zbraních vyžadovali, aby poskytovaly ochranu ruky, nebyl by pro ně problém takové zbraně vyrobit. Krátké jílce, lehké štíty, absence rukavic a jiných ochranných prostředku svědčí o speciální práci, při které se bojovník více soustředí na práci se štítem (viz zde). Dochází k neustálé kontrole oponenta a ruka není přesouvána do exponovaných pozic, a tak je permanentně schována za předsunutým štítem, odkud jsou prováděny seky. Z tohoto důvodu není třeba pohlížet na organické mečové komponenty s despektem jen proto, že neposkytují dostatečnou ochranu.

alexander10alexander9alexander2

 

 

 

 

 

Poděkování

Článek by nevznikl bez pomoci řady badatelů a přátel, které jsem téměř měsíc obtěžoval všetečnými otázkami a prosbami o pomoc. Kromě Alexandra Něsterova, který dodal námět, je to zejména Fedir Androščuk (Univerzita ve Stockholmu), James Barrett (Univerzita v Cambridgi), Michał Bogacki (Muzeum počátku polského státu, Hnězdno), Matt Bunker, Sławomir CegowskiDavid Constantine, Hazel Forsyth (Londýnské muzeum), Leszek Gardeła (Univerzita v Rzeszówě), Lars Grundvad (Muzeum v Sønderskovu), Kim Hjardar, Dmitrij ChramcovKlaudia Karpińska (Univerzita v Rzeszówě), Tim JorgensenJiří Košta (Národní muzeum, Praha), Piotr Kotowicz (Historické muzeum v Sanoku), Roman KrálLars Krants Larsen (Muzeum v Moesgårdu), Reiner Liebentraut, Mikko Moilanen (Univerzita v Turku), Anne Pedersen (Národní muzeum, Kodaň), Søren Sindbæk (Univerzita v Aarhusu), Roy Stephenson (Londýnské muzeum), David Swift, Anders Söderberg (Muzeum v Sigtuně) a Vegard Vike (Kulturně historické muzeum, Oslo). A na posledním místě, nejčestnějším, bych chtěl poděkovat Sedlu, že mi dodávala motivaci a sílu i v těch nejtěžších chvílích.

 

Bibliografie

Sága o lidech z Lososího údolí = Laxdæla saga, ed. Einar Ól. Sveinsson, Íslenzk fornrit V, Reykjavík 1934. Do češtiny přeloženo jako: Sága o lidech z Lososího údolí, přel. L. Heger, in: Staroislandské ságy, Praha 1965, 187–319.

Sága o Magnúsovi Bosém = Magnús saga berfœtts, ed. Finnur Jónsson, Heimskringla : Nóregs konunga sǫgur, København 1911.

Androščuk, Fedir (2014). Viking Swords : Swords and Social aspects of Weaponry in Viking Age Societies, Stockholm.

Bergman, Kjell – Billberg, Ingmar (1976). Vapen. In: Anders W. Mårtensson (ed.). Uppgråvt forflutet for PKbanken i Lund, Archaeologica Lundensia, VII, Lund, s. 179–186.

Douglas, Mariette (1978). Medeltidsstaden 6. Sigtuna, Stockholm.

Fabricius, Hanne (1999). Københavns Topografiske Udvikling indtil 1300. In: Aarbøger for Nordisk Oldkyndighed og Historie 1998, København, 5–278.

Fedrigo, Anna et al. (2017). Extraction of archaeological information from metallic artefacts—A neutron diffraction study on Viking swords. In: Journal of Archaeological Science: Reports, 12, s. 425–436.

Fodor, István (2004). Das Schwert Stephans des Heiligen. In: Folia archeologica 51, Budapest, s. 159–174.

Geibig, Alfred (1992/1993). Der Hort eines Edelmetallschmiedes aus der frühslawischen Siedlung von Rostock-Dierkow. In: Offa 49/50, Neumünster, s. 215–227.

Graham-Campbell, James (1980). Viking Artefacts: A Select Catalogue, London.

Graham-Campbell, James – Kidd, Dafydd (1980). The Vikings, London.

Halpin, Andrew (2008). Weapons and Warfare in Viking and Medieval Dublin. Medieval Dublin Excavations 1962–81: Ser.B Vol.09, Dublin.

Christensen, Tom (2015). Lejre bag myten. De arkæologiske udgravninger, Højbjerg.

Jagodzinski, Marek F. (2009). Zagadnienie obecnosci Skandynawów w rejonie ujscia Wisly we wczesnym sredniowieczu. In: Pruthenia, tom. 4, Olsztyn, s. 117–192.

Kara, Michał (1988). Wczesnośredniowieczny jelec z poroża z Międzyrzecza Wielkopolskiego, woj. gorzowskie, Archeologia Polski, t. 33, z. 2, s. 403–424.

Kirpičnikov, A. N. (1966). Древнерусское оружие. Вып. 2: Копья, сулицы, боевые топоры, булавы, кистени IX – XIII вв, Москва.

Lehtosalo-Hilander, Pirkko-Liisa (1984). Keski- ja myöhäisrautakausi. In: Laaksonen, E. – Pärssinen, E. (eds.) Suomen Historia 1, Espoo, 250–405.

Liebgott, N.-K. (1978). Ornamentalt tilbageblik. In: Skalk 1978/5: 10–15.

Lund, Julie (2003). Hændelser ved vand – en analyse af våbendeponeringer fra vikingetid på Sjælland og i Skåne. Institut for arkæologi og etnologi. Københavns Universitet. København.

Lund, Julie (2004). Våben i vand. Om deponeringer i vikingetiden. In: Kuml. Årbog for Jysk Arkæologisk Selskab, s. 197–220.

MacGregor, Arthur (1980). Skeletal materials: their structure, technology and utilisation c. A.D. 400–1200, Durham theses, Durham University.

MacGregor, Athur (1985). Bone, Antler, Ivory & Horn: The Technology of Skeletal Materials Since the Roman Period, London.

MacGregor, Arthur et al. (1999). Small finds : bone, antler, ivory and horn from Anglo-Scandinavian and medieval York. The Archaeology of York Vol. 17: The Small Finds, Fasc. 12, York.

Marek, Lech (2004). Wczesnośredniowieczne miecze z Europy Środkowej i Wschodniej : dylematy archeologia i bronioznawcy, Wrocław.

Petri, Ingo (2016). Ein beinernes Schwertgefäßteil des 11. Jahrhunderts aus Hamburg-Zeuge eines Slawenüberfalls? In: Biermann, F. P. – Kersting, T. – Klammt, A. (Hrsg.). Die frühen Slawen – von der Expansion zu gentes und nationes, Teilband 2, Langenweissbach, s. 181–192

Riddler, Ian – Trzaska-Nartowski, Nicola (2011). Chanting upon a Dunghill: Working Skeletal Materials. In: M. C. Hyer – G. R. Owen-Crocker. The Material Culture of Daily Living in the Anglo-Saxon World, s. 116–41.

Riddler, Ian – Trzaska-Nartowski, Nicola (2009) Collierstown 1, Worked Antler and Bone Objects. In: O’ Hara, Robert. Report on the Archaeological Excavations at Collierstown, County Meath, Drogheda, s. 4–7.

Roes, Anna (1963). Bone and Antler Objects from the Frisian Terp-mounds, Haarlem.

Roesdahl, Else (1981). The Vikings in England and in their Danish homeland, London.

Rogers, Nicola S. H. (1993). Anglian and Other Finds from 46-54 Fishergate, The Archaeology of York: The Small Finds 17/9, York.

Sarnowska, Wanda (1955). Miecze wczesnośredniowieczne w Polsce. In: Światowit, t.21, s. 276–323.

Sawicki, Tomasz (1990). Wczesnosredniowieczna nakladka glowicy miecza z Gniezna. In: Gniezno, tom. 3, s. 223–236.

Tesch, Sten (2015). Att parera eller paradera. Ett tusenårigt svärdshjalt från Sigtuna och dess europeiska sammanhang. In: Situne Dei 2015. Årsskrift för Sigtunaforskning och historisk arkeologi, Sigtuna, s. 14–27.

Trupinda, Janusz (red.) (2004). Pacifica terra: Prusowie – Słowianie – Wikingowie u ujścia Wisły: katalog wystawy, Malbork.

Thunmark-Nylén, Lena (1998). Die Wikingerzeit Gotlands II : Typentafeln, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (2000). Die Wikingerzeit Gotlands IV:1–3 : Katalog, Stockholm.

Waterman, Dudley M. (1959). Late Saxon, Viking, and Early Medieval Finds from York. In: Archaeologia 97, s. 59–105.

Zdobené miniatury štítů z Birky

Drahý čtenáři,

po krátké předvánoční odmlce se opět hlásíme s plodem spolupráce skupin Herjan a Marobud. Tentokrát jde o slovenský překlad studie Wladyslawa Duczka o štítových miniaturách z Birky. Práci jsme doplnili o aktuální informace a některé další zajímavé nálezy a paralely.

kruhové přívěšky

Některé varianty kruhových přívěsků z Birky. Arbman 1940: Taf. 97, 99.

Kruhové prívesky zo strieborného plechu s razenými vzormi” je práce, která se snaží ukázat na dosud příliš neobjevenou kapitolu rekonstrukce doby vikinské. Práci tímto věnujeme jako vánoční dárek všem milovníkům historie, reenactorům a čtenářům, kteří nás sledují po celou dobu naší existence. Přejeme Vám ničím nerušené strávení svátků a úspěšný rok plný zajímavých zjištění a zkušeností.

Studii si můžete stáhnout prostřednictvím tohoto odkazu:

Interní soutěž skupiny Herjan

Slovenská skupina Herjan, jejíž jsem čestným členem, v minulých dnech přišla se zajímavou soutěží – a sice každý přihlášený obdrží pět stránek katalogu švédského Historického muzea (mis.historiska.se), ze kterých si může vybrat pět nálezů a ty okomentovat.

SHM 5208:1999

SHM 5208:1999. Jantarová miniatura sekerky, nalezená v “Černé zemi” v Birce.

Soutěž je jednoduchý mechanismus s přidanou hodnotou, který přiměje jednotlivé členy ke studiu nálezů. Jednotlivci se při této činnosti mohou přiučit kritickému myšlení a psaní, mohou se mezi sebou porovnávat, a všechny soutěžní příspěvky nadto obohatí celý kolektiv. Nálezy vybrané do této soutěže pocházejí výhradně ze sídlištního kontextu Birky, a jsou tedy jen málo – pokud vůbec – publikované tiskem. Krátký komentář může pomoci zařadit předměty do kontextu jak daného města, tak celé Skandinávie, což mohou – v případě publikování internetovým médiem – ocenit i další zájemci mimo skupinu. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl zveřejnit svůj příspěvek, kterýžto tímto předkládám k posouzení komunity.

Rozhovor s Petrem Matouškem

Zdravím tě, Petře, a děkuji, že sis na nás udělal čas. Myslím, že jsi člověkem, který má díky svým znalostem mnoho co říci. V úvodu bych tě požádal, zda bys mohl čtenáři představit sebe a svou tvorbu – kdo jsi, čemu se věnuješ a jaké metody a přístupy k tomu používáš.

Ahoj. Předem děkuji za důvěru a zájem. Odpovím rád, snad budou mé odpovědi dostatečné a jasné. Než se pustím do samotných odpovědí, chtěl bych poprosit o shovívavost čtenářů, neboť nepíšu často veřejně na toto téma. Bude-li mít snad někdo dojem, že text působí samolibě, či nadneseně, je to v důsledku mé neschopnosti se vyjádřit lépe. Vážím si zájmu všech lidí, kteří jsou jakkoliv zapojeni do pole historie a činností s ní propojených.

Petr - portrét

Petr Matoušek. © Fotoschulz Ateliér.

Jmenuji se Petr Matoušek a narodil jsem se v roce 1979 v Olomouci. Cvičit jsem začal ve svých jedenácti letech. Prošel jsem docela pestrou myriádou zkušeností mezi ringem a ulicí. V roce 1997 jsem se poprvé začal aktivně účastnit “historického šermu”. Od té doby jsem stále aktivní. Co stojí za zmínku je má zkušenost s rekonstrukcí rytířského umění (šermu a zápasu) a hlavně její srovnání s jinými systémy různě po světě. Přestože jsem zaměřený na pozdní středověk a renesanci, kde máme nejvíce dochovaných písemností a také hmotné kultury na toto téma, nevyhýbal jsem se sbírat poznatky i z jiných období, včetně raného středověku. Asi také stojí za zmínku, že jsem díky svému kamarádovi z mládí stále v přátelském kontaktu s Archeocentrem v Olomouci a též lidmi z Vlastivědného muzea v Olomouci a Muzea v Přerově, německém Emdenu a skupinou německých historiků z katedry v Augsburgu.

Dnes po letech šermování a poznávání stojím ve vedení Cechu Sv. Michaela, který jsme založili před osmi lety s Martinem Pulchartem. Cech je společnost, která učí rytířskému umění v co možná co nejautentičtější podobě. Podkladem pro výuku jsou především původní texty a také související zdroje od shora zmíněných kontaktů, cestování a neméně také cvičení s cizinci v jejich domácích krajinách. V posledních letech jsme se rozhodli knižně vydat Knihu Joachyma Meyera, která je rozdělena na čtyři části pod názvy “Šerm mečem“, “Šerm tesákem“, “Šerm rapírem“, “Šerm dýkou a dřevcovými zbraněmi”. Mimo toto vydání jsme po dobu více než deseti let postupně zpracovávali různé texty o šermu, včetně Walpurgis kodexu I.33. Společně s Peterem Kocurem jsme před pár lety zahájili projekt výcviku boje pro raný středověk, kde jsou všichni vítáni.

Tedy kdo jsem a čemu se věnuji je snad dostatečně uvedeno. Nerad bych šel do asi zbytečných podrobností o sobě, tématem by měly být odpovědi na všechny otázky. Metody a přístupy. Dnes již podpořen více než dvaceti lety cvičení a názory těch, kterých si vážím, se snažím dívat se na téma vzdělání v rytířském umění jako učitel, který přemýšlí o tom, jak co nejlépe vytvořit studijní prostředí pro zájemce a studenty. Vlastně je tak trochu nutím studovat pokud možno původní texty, aby alespoň trochu nasály ten autentický tón. Výuku máme postavenou komplexně se základem v neozbrojeném boji, protože nejen v evropské tradici je zbraň jen prodloužená ruka. Důraz se klade na velké svalové skupiny – tzv. sílu celého těla, obratnost a minimalizaci rozhodovacího procesu. Z praxe víme, že sbíráním “technik” se vyhodnocení a řešení krizového momentu naopak komplikuje a dochází pak bud k dysfunkci technologie, nebo si lidé začnou měnit parametry výukového prostředí, aby zachovali funkci “technik”. Velmi hrdý jsem na rozvojové prvky, které jsem designoval sám a bez jakékoliv spojitosti jsem je objevil u dnešních speciálních sil u Rusů. Bylo to pro mne velmi příjemné, protože se potvrdil můj dohad, že forma je odvozena ze záměru funkce. Paradoxně u Rusů, díky mým kontaktům se Sergejem Borščevem, který mimo Systemy, zápasu a jiných, šermuje také šavlí, jsem narazil na řadu propojení právě s ranou formou boje mečem a štítem. Přesto, že nemají dochované písemné prameny, zachovaly se u nich některé původní postupy empiricky.

Tady už ale asi opravdu skončím, abych nenudil.

Pojďme se nyní bavit o raném středověku, který má nejen v České republice mnoho fanoušků. Jak na tebe toho období působí, a jak bys obecně shrnul boj vedený v takovém prostředí.

Raný středověk (dále budu používat RS) je jistě fascinující téma. Pro mě stále zůstává tajemný právě pro mnohem menší objem reálií v porovnáním s pozdějším obdobím. Toto tajemno nám nabízí docela široký prostor pro vlastní interpretaci a projekci toho, co zkrátka není ani v muzeu ani v textech. Na jednu stranu jistě dobře, neboť je v tom nádhera a romantika, na druhou stranu se dostáváme na tenký led, co tam tedy vlastně patří a proč.

Boj vedený v RS stejně jako kdykoliv jindy musí být vnímán v souvislosti se společenským nastavením doby a místa. Existuje docela jednoduchá linie otázek proč by někdo chtěl někoho zabít, jak a jaký to bude mít společenský dopad. Kloním se k názoru, že některé fenomény pozdější doby byly identické, zároveň však zůstává pravdou, že v RS jsou specifika, která jsou později společensky vyřešena a mění se spolu s dobou. Abych byl konkrétní. Vidím to hlavně ve vývoji technologie, konfrontace a potřeby překonávat nepřátele nejen vojensky, ale také technologicky a ekonomicky. To nutně vede I dnes k proměnám vedení boje a užívání prostředků k němu potřebných.

Vždy si musíme upřímně říci o jaké společenské vrstvě v dané době chceme hovořit, protože se od toho bude odvíjet nejen výzbroj a výcvik, nebo chceme-li chování, ale také společenský mandát, který tehdejší společnost umožňovala.

Považuji za zbytečné rozepisovat preference výzbroje. Meč vnímáme jako zbraň a také symbol stavu. V hromadných střetech povětšinou dominují dřevcové zbraně, spolu s údernými, a nad tím vším stojí všudypřítomné sekery. Jak se s nimi bojovalo, lze si to vůbec představit? Tady si nedovolím moc polemizovat. Domnívám se, že RS na rozdíl od pozdního středověku či renesance nevytvářel potřebu zaštitovat výuku tak organizovaně. Válečnická vrstva, družiníci, rytíři atd. měli dostatečné kapacity pokrýt tyto potřeby a tak nevznikaly školy bojových umění, tak jak to víme z doby pozdější. Víme že se školili, víme, že používaly k výcviku dřevěné zbraně, víme že zápasili. Bližší podrobnosti si však nedovolím odvozovat. Co zůstává je morfologie zbraní a koncept ochranné zbroje, které nám pomáhají si představit alespoň vzdáleně, jak by to mělo fungovat.

Dále navážu na další otázku.

Nutno dodat, že nejdůležitější zbraní byl štít, se kterým se pracovalo aktivně a od kterého se musely odvíjet veškeré akce. Je mi jasné, že se bavíme o době, které předcházelo vzniku učebnic a traktátu o šermu. Zajímalo by Mne, nakolik se můžeme bavit o šermu, o jeho výuce, technikách.

Půjdeme-li metodou vývoje, který máme velmi zřetelný od 15. století, a uděláme si procházku řekněme na dvě stě let, získáme jakousi představu o proměně a vývoji. Jdeme-li s texty a hmotnou kulturou (vývojem zbraní a zbrojí) cestou k naší době, máme jasný rys vývoje. Podobně můžeme udělat cestu zpět, a když tak učiníme, začínají nám postupně scházet písemné materiály, ale dochovává se nám pořád dostatečné množství nálezů zbraní a zbrojí. Z tohoto pak lze – ne však úplně – odvodit jakýsi obraz ranějšího období.

Paradoxně i s ohledem na zkušenosti z Asie, se některé věci zase tak moc nemění. Je tomu, domnívám se, stejně i v případě RS. Člověk má dvě ruce a dvě nohy. Má volní a nevolní část vědomí a míra reflexivních projevů pod tlakem emocí (strachu) se jistě nemění během stovek let. Tedy naše čití a vnímání nebude zase tak daleko od lidí žijících v RS. Jistě, jsme změkčilí a zpohodlnělí, ale naše základní smyslové vybavení se prokazatelně zase tak moc nezměnilo, jestli vůbec.

Je jisté, že si lidé předávali pokud možno jen funkční postupy, které se tradovaly velmi dlouho. Nejen pro jejich účinnost v boji, ale také pro usnadnění chápaní jevů, které nastávají až pod skutečným tlakem. Také proto se např. šerm dlouhým mečem udržel jako metodická pomůcka a technologická fosilie až do 19. století, kdy se od studentů stále žádaly jakési znalosti práce s touto zbraní. Jsem přesvědčen, že v RS tomu nebylo jinak a mnoho věcí se tak dochovalo snad až ze starověku.

Je-li šerm reálná obrana na reálný útok (etymologie anglosaských ekvivalentů pro “šerm” se kloní k významu ochrany), potom nutně hovoříme o školeném pohybu. Technika – nebo spíše technologie – má uživatele chránit a poskytovat mu zázemí pro jeho práci se soupeřem. Školení je tedy nutné a nezbytné, jinak ten, kdo školený není, zaostává za tím, který je.

Výuka, jak jsem shora zmínil, je docela tajemná. Upřímně nevím o školách v RS. Domnívám se, že to bylo řešeno lokálně. Předáváním ze starší generace na mladší. Víme, že se užívalo veršovaných pouček, ale kolik z těch pozdně středověkých má kořeny v RS, si nedovolím říct.

Petr - portrét2

Petr Matoušek. © Sebi Berens.

Mohu snad jen dodat, že tomu by nasvědčovalo ono “poslání na výchovu” ke kmotrům u aristokracie, která zřejmě denně cvičila. Ale pokračujme dále. Je mi zřejmé, že v tehdejší bojové společnosti se od téměř každého muže očekávala jistá dovednost zacházení se zbraní. K jakému rozdílu ale podle tebe docházelo mezi profesionály a příležitostnými bojovníky co do výzbroje a zkušenosti?

Tady se odpověď nabízí sama. Jak bylo shora zmíněno, válečnická vrstva si udržovala výchovu k plnění společenských povinností, což bylo především umět bojovat a sloužit záměrům pána, či země. Příležitostní bojovníci mohli ve výjimečných případech podat výjimečný výkon, statisticky se ale dle mého nemohli rovnat cvičeným bojovníkům. Jak výcvikem a taktikou, tak vybavením. Obecně si dovolím říci, že rozdíl této kondice byl propastný. Dám příklad z dnešní doby. Vezmeš-li cvičeného sportovce, a nemusí to být zrovna z oblasti úpolu nebo kontaktního sportu, tak kdo má naběháno, naplaváno nebo je jinak koncepčně připravován, je obecně neporovnatelně výkonnější než necvičený jedinec. Poslední věc, která do jisté míry bourá tento pohled, jsou přirozeně talentovaní a fyzicky dobře fundovaní jedinci. Ti však nehrají roli, hovoříme-li o hromadném boji, kde součinnost jednotek převyšuje výkon jednotlivce.

Jak si představuješ válečnický ideál tohoto období, a jak je to s jeho dodržováním.

Uf, rytířství, nebo jak říkáš válečnický ideál, je nenaplněný obraz. Legenda je pro nás vodítkem a hlavně projekcí – promítnutím toho, co bychom sami rádi. Vnímám to jako vodítko tam, kde si uvědomíme odklon od ideálu či obrazu hodnot, které se rozhodneme následovat a naplňovat.

Má osobní představa je taková: mladý či starý bojovník je vzorem ostatním a zejména mladším. Jeho chování vytváří archetyp, vzor, v případě, že vykonává výjimečné věci či výjimečně plní svou roli ve společnosti. Je uvědomělý, stále na sobě pracuje. Svou sílu na počátku využívá k vybudování své pozice, kterou postupně kultivuje, a z toho, co má navíc, obohacuje své okolí. Je štědrý, odvážný, pilný, milující. Chrání slabší a ve svém životě uvažuje v širším kontextu i o svém okolí.

V dochované tradici se nám pak rýsuje docela jasná linie toho, jak by měl rytíř vypadat, ale my dnes víme, že to byly skutečně jen výjimky, které opravdu naplnily obecně vnímaný kodex.

boj dýkou

Boj dýkou © Petr Matoušek.

Snad proto jsou ságy o Islanďanech často zaměřené na statečného jednotlivce, který i přes záporné charakterové vlastnosti provádí výjimečné činy, které je záhodno předávat. A i když velká část z nich končí tragicky, slouží takové příběhy jako exampla. Petře, co bys rád v závěru vzkázal čtenářovi. Kam bys ho nasměroval a co bys mu doporučil.

Cvičte se s v mužnosti. Překročte své pohodlí a najděte hranice svých možností, fyzických, psychických, materiálních a společenských. Buďte silní, abyste si mohli dovolit být mírní a shovívaví v momentech, kdy ostatní nemají tento fond! Hledejte informace a poznání u těch, kteří ho skutečně mají, ne jen ve slovech či internetové prezentaci.

Zápaste, šermujte, přemýšlejte nad mírou věcí z titulu okamžiku, kdy není válka. Uvědomte si, jak žijete dnes Vy, kolik času věnujete svým denním povinnostem a kolik času máte na své cvičení, či koníčky. Z toho pak selským rozumem nahlížejte na období, které Vás zajímá.

Raný středověk má, na rozdíl od pozdního a renesance, jednu výhodu. V této době nedocházelo k deformaci výcviku pro měšťany, tak jak tomu bylo později. Vše mělo své místo v pevně definované společenské struktuře. Proto, rozhodnete-li se pro realizaci role bojovníka, máte možnost hledět zpříma selským rozumem směrem k tomu nejúčinnějšímu řešení, které tato doba poskytovala, technologicky, materiálově a zvykově.

Snad se mi podařilo odpovědět na vše dostatečně jasně. Přeji všem úspěch v jejich konání a budu se těšit na společná cvičení.

S pozdravem
Petr Matoušek

Užitečné odkazy:

Vikings were not racists, but …

In last few weeks, I had the chance to read several articles that connect Viking Age with racist and anti-racist movements of different countries. For a person living in the Czech Republic, whose re-enactment scene is not contaminated by racists and is more focused in authenticity, this is an incomprehensible problem. However, I feel the need to intervene, when it comes to misinterpretation of history.

In fact, no real history enthusiast would ever combined “medieval/Viking” and “racism” in one sentence. There are at least two reasons. Firstly, we cannot simplify the main problems to yes or no questions, because actual reality is too complex for being comprehended by the answer. That means, a misleading question gives you a misleading answer. As my favourite speaker professor Stanislav Komarek says:

Europe is used to think in a cold way – in yes or no questions. This could lead to the invention of computers, for example, but not to mind harmony or to realistic perception of the world. In medias, we can hear a lot of pseudo-questions, like “Is human nature peaceful or aggressive?”, “Is capitalism good or bad?”, “Is human purpose to work or to have fun?”. These questions are totally goofy. […] It is important to stress that a person from a different culture cannot understand this kind of questions.

Secondly, it is not possible to judge the past, based on our modern experience and value system. The fact we have the word “racism” in our dictionaries for around 100 years and we understand the meaning (“Prejudice, discrimination, or antagonism directed against someone of a different race based on the belief that one’s own race is superior“) does not determine the same kind of knowledge in previous cultures and societies. This phenomenon is called cultural relativism.

anders-meeting

A meeting of Norse people and Indians in Newfoundland, 1003–1007. Drawn by Anders Kvåle Rue.

More correct questions would be “What was the relationship of Old Norse people (including Vikings) to other European and non-European societies?” or “Are there any sources that show Old Norse people acting as what we call racists?”. To find out, we have to describe the main signs of the period. We are talking about millions of people, living in several centuries, different circumstances, weather climate and with various customs. It will always be difficult to summarize such a huge, inhomogeneous mass of people. The Early medieval world was cosmopolitan in the transport of both people and objects, but – at the same time – relatively closed with regard to traditions and habits. Old Norse culture was fixed to customs of fathers, very similar to what we can see in “primitive” societies of the modern world. Changes were accepted in the span of decades and centuries, not months and years as is normal today. The life in that period was much more focused on continuation, on the long-term aspects and the connection to a family, land and traditions.

In the world where – due to the lack of the centralized mechanism – every person can easily kill her/his non-related opponent, one will develop a very good sense for suspiciousness, self- and kin-defence, fame and shame. From our point of view, Viking Age Scandinavia would be a very hostile place to be, with a fragile peace sticking the community together; a typical feature of an uncentralized society that is infested by continual struggle for domination. Speaking of supremacy, it is natural that people feel mutually superior to others, mainly to foreigners, strangers and poorer people. Judging by Sagas of Icelanders that are full of local micro-conflicts, there is no doubt that oppressions took place not only on the geographic level, but also on the hierarchic level. A kin from one side of a fjord felt superior to a kin from the other side, people of Firðafylki felt superior to the people of Sygnafylki, Norwegians felt superior to Icelanders, elites were mocking at lower classes and so on. In contrast to our modern society, there was also functional slave system that used a lot of prejudices and stereotypes (see the table below). It is way easier to became a suprematist in the world where people have different life values given by the law. Using modern terminology, these states could be called “hierarchical supremacy”, “ethnocentrism”, “kinship-centrism” or “proto-racism”, but definitely not “racism” as we know it.

Stereotypes of the Viking Age, gathered from Rígsþula (“The Lay of Ríg”).

Class Description
Slaves (þrælar) Slaves are ugly but strong, with twisted backs and crooked limbs. Their skin is sunburnt, black and wrinkled. Their palms are rough, fingers thick. Slaves have no valuable property. They live in a cottage that has door open (everybody can go in and check them). There is a fireplace, a simple table, a bowl and a rough bed inside their house. Speaking of clothing, they have old, not fitted clothes. Probably no shoes at work. They eat tough, whole grain bread and broth. Their best meal is boiled calf meat. Slaves work for their masters. Their labour is hard, dirty and inferior, including the daily and intensive work with animals. They have much more children than others.
Free men (karlar / bændr) Free men are beautiful and generous to their friends. Their hair and beards are trimmed. They have good senses. They own a house and lands. The house can be locked. Inside the house, there is not only a fireplace and a soft bed, but also some furniture (a chest) and tools (a weaving loom, a distaff). Free men have fitted, practical and fashionable clothing with some pieces of jewellery. They are their own masters. They are independent multicrafters, devoted to farming and precise crafts, like woodworking and weaving.
Elites (jarlar, konungar) Elite people represent the top level of the society. They are young, bright-haired, pale-skinned, beautiful and kind. Men are robust warriors, generous with weapons, horses and jewellery. They have advanced knowledge of runes. Elite people own several halls, each of them has doors with a knocker. The floor of the hall is covered with straw. There is a linen patterned cloth on the table, together with beakers and silver plates. People sleep in velvety beds. Elite people wear coloured, fashionable clothing made of top materials. They also wear golden jewellery. Elites eat wheat bread, roasted birds and bacon. Their drink is wine. Generaly speaking, they do not work at all. In their free time, they are having discussion, men are training, competing, hunting, ruling and fighting, women are taking care of their appearance and of the guests.

It is true that the most of Early medieval Scandinavian population had what we call white skin, as is probable that bright-coloured hair was more prestigious than dark one. For a non-travelling person, the chance to meet a person with a different skin colour was rather low in the period. However, do sources attest any bad behaviour towards a person of a different skin colour? To avoid any misleading and concluding answer, let’s say that approaches surely varied and were not uniform. As the table shows, the lower status and worse physical appearance, the worse behaviour. If Rígsþula is not taken in account, there are two more examples. In the Eddic poem Hamðismál (“The Lay of Hamðir”), heroic brothers Hamðir and Sǫrli are mocking of their half-brother Erpr, who is said to be jarpskammr (“brown little one”). After a short conversation full of misunderstandings, Erpr is killed. The crucial fact behind the relevant word is probably that brothers consider their half-brother to be illegitimate and of half-Hun origin. The second source, Eiríks saga rauða (“The Saga of Erik the Red”), mentions the first meeting of a Norse group with a group of so-called Skrælingar (Indians/proto-Inuits) in what is now Newfoundland. The group of aboriginals are described in these words: “They were black men, ill-looking, with bad hair on their heads. They were large-eyed, and had broad cheeks.” In the source, the negative look plays the role of the first presage of later misunderstandings and fights. Eventually, two native boys are captured and taught the Norse language. A very similar behaviour can be seen in case of slaves that were captured in Ireland and taken to Iceland, where they were assimilated.

Landnámabók (“The Book of Settlement”) mentions three upper class or elite men with the infamous byname heljarskinn (“skin blue as hell”); two of them were probably sons of a Bjarmian concubine and there are some theories their bynames could be related to a possible Finnic / Mongolian origin. Despite the fact that Saami people are described as despicable seiðr-practitioners, shapeshifters and miraculous archers in some sources, these mentions seem to be a common literary formula, contradicting to a more realistic description (for example Ohthere). What is more, aggresive slave characters named as blámenn (“blue men”, men from the Northern Africa) sometimes occur at king’s courts in some sagas, but these could be a copy of the literary invention of High and Late medieval romances, where heroes use to slay dozens of angry Saracens, berserkir and blámenn.

The battle between Norse people and Indians. Drawn by Angus McBride.

Non-Scandinavian sources, the most promising group of evidence, seem to lack any relevant mention. Persian and Arabic sources mention rather positive relations with Norse people. Ahmad ibn Rustah noted that Rus had “the most friendly attitude towards foreigners and strangers who seek refuge.” Ahmad ibn Fadlan even recorded his good-humoured conversation about burial practises:

One of the Rūsiyyah stood beside me and I heard him speaking to my interpreter. I quizzed him about what he had said, and he replied, “He said, ‘You Arabs are a foolish lot!’” So I said, “Why is that?” and he replied, “Because you purposely take those who are dearest to you and whom you hold in highest esteem and throw them under the earth, where they are eaten by the earth, by vermin and by worms, whereas we burn them in the fire there and then, so that they enter Paradise immediately.” Then he laughed loud and long.

By this positive quote, we should end this short article. To sum up, it is impossible to use the word “racism” in the context of the Viking Age. The period people would probably not understand the concept of exclusively racial supremacy. However, the distinction was based on the status, property and appearance, and the final discriminating result could be similar. Before the very end, let me remind several notes. Do not forget that by asking yes and no questions, you are supporting the idea the world is black and white. Learn more about history and various cultures, do not expect people of the past to have the same manners as you. Remember one of the most important Old Norse principles – the foreign world is a place of strangenesses and dangers, but – simultaneously – it is a place of great potential and gain.

Реконструкция пояса из Гокстада

gokstad1


Тогда и сейчас: курган после вскрытия и его нынешнее состояние.

Дорогой читатель, добро пожаловать на сайт, посвящённый исследованиям и реконструкции!

В этот раз мы рассмотрим фрагменты ремня из могильника Гокстад, находящегося в южной Норвегии. Будучи скрытым под курганом 50х43 метра, он содержал богато украшенный корабль, что сделало его одним из наиболее известных скандинавских захоронений эпохи викингов (больше здесь и здесь). Погребённый был, вероятно, высокопоставленным, приближённым к правящей верхушке, мужчиной. Благодаря дендрохронологическому анализу, удалось установить возраст древесины, из которой была сделана погребальная камера — Х век — что позволяет отнести всё захоронение к этому периоду (Bonde – Christensen 1993).

Несмотря на то, что погребение было разграблено и практически все оружие и ценности пропали, наличие органического материала — костей, кожи и дерева — а также литья делает это захоронение довольно значительным. Однако единственное научное исследование находки было опубликовано Николаем Николайсеном в 1882 году. Может показаться, что некоторые объекты не были упомянуты, но нельзя забывать, что курган в 1925 и 1928/9 г., вскрывали. Начиная с 1950 года академики несколько раз исследовали захоронение, а именно, занимались анализом костей, дерева и металлов, детальным рассмотрением деревянных элементов, а также документированием кургана и его окрестностей. Эта кропотливая работа пролила свет на то, каким пышным госктадское погребение было изначально (например Bill 2013).

gokstad3

Реконструкция Гокстадского захоронения. Ragnar L. Børsheim. Arkikon.no.

Помимо всего прочего, в Гокстаде было найдено довольно много компонентов ремней. Однако прежде, чем мы перейдём к практической части статьи, необходимо заметить, что нельзя определить, к какому набору относятся детали, так же, как нельзя понять, были ли они частями пояса или конской амуниции. Это значительно усложняет реконструкцию, делает её практически невозможной. Всего было найдено как минимум шесть пряжек, девять хвостовиков, семьдесят четыре накладки одиннадцати разных видов и три шлёвки. Полный список можно посмотреть и/или скачать здесь. Принимая во внимание тот факт, что в захоронении были останки двенадцати лошадей, восьми собак, нескольких птиц и т.д., можно предположить, что большинство ремешков принадлежало животным. Ниже вы можете прочитать о разных подходах двух опытных реконструкторов, целью которых была попытка воссоздать образ высокопоставленного норвежского мужчины родом из IX-X века.

gokstad3

Реконструкция узды из Борре. Unimus.no.

gokstad3

Реконструкция узды из Гокстада.

 

gokstad3

Подборка компонентов поясов из Гокстада. Источник: Nicolaysen 1882.

joschДжош Вайнбахер

Mannschaft der Ormrinn Brands, Австрия

Пояс — это ключевая деталь в костюмах. Я считаю, что он относится к одной из базовых вещей; им реконструктор должен обзавестись сразу после того, как приобретет рубаху, штаны, обувь и простой нож. Для представителя «низшего класса», поясом может служить всё, чем можно подвязать рубаху. Существует, однако, тенденция к использованию богато украшенных поясов, и реконструкторы часто покупают красивые ремни, строение которых не имеет под собой никакой исследовательской основы. В начале я и сам был таким. Купил пояс, выполненный, якобы, в «стиле викингов», но абсолютно не подходящий ни к региону, ни ко времени, которые я хотел воссоздать (Норвегия IX века). Позже выяснилось, что он, на самом деле, не относился ни к Скандинавии, ни даже раннему Средневековью.

Всего этого можно было бы избежать, если бы я провёл вначале некоторые исследования, и не старался охватить сразу всё. Простой D-образной пряжки и полоски кожи, куска конопляной верёвки или плетёной тесьмы было бы достаточно.

Спустя некоторое время, когда мои амбиции, а вместе с ними и навыки выросли, я выявил для себя одну большую проблему: рубахи, штаны и обувь выглядят примерно одинаково, поэтому только по ним сложно определить регион и временные рамки. Для этого лучше всего служат особенности пояса, а точнее, украшений в общем. То есть, увидев, например, у женщины фибулы с Готланда на норвежском хангероке, можно с уверенностью сказать, что она просто не провела соответствующую исследовательскую работу. То

же самое и с ремнями: смешиваются регионы и временные рамки, люди носят лошадиную амуницию, а также украшения, предназначенные для противоположного пола. Поэтому я решил приобрести что-то, что лучше отражает интересующий меня регион и временные рамки. Захоронение из Гокстада показалось мне наиболее подходящим, потому что я лидер клуба и мой комплект должен показывать определенные статус и финансовое состояние.

Честно говоря, это было сложно. Образ богатого человека заставляет тебя быть богатым и в реальной жизни. Конечно, стоимость современной реконструкции несравнима с оригиналом, но, всё равно, это достаточно дорого.

Когда я решил, что мой ремень должен быть основан на находках из Гокстада, я сначала обратился к нескольким мастерам из Германии. Цены оказались ошеломительными, поэтому, в итоге, заказал не самый лучший вариант из интернет-магазина. У того пояса были только нужные пряжка и хвостовик, да и они по размеру оказались меньше, чем оригинал. С ним я проходил несколько лет. Потом, совершенно случайно, узнал о мастере из Польши, который изготавливал нужные мне элементы, да ещё и за вполне приемлемую цену. Сборка ремня не была идеальной, потому что все металлические компоненты были видны только если пояс был завязан распространенным в реконструкции, но не имеющим никаких исторических оснований для использования, узлом. Поэтому я заказал только детали и решил собрать пояс сам.

В то же время, я спросил у одного коллеги по клубу, который уже имел опыт в аутентичной покраске кожи, не мог бы он покрасить ремень в ярко-красный цвет, чтобы законченное изделие выглядело более впечатляющим. Он решил остановиться на рецепте из книги «Mappae Clavicula», в нем использовались красное вино и кермес. Вместо последнего мы решили взять кошениль, опять-таки, из соображений экономии. Результат превзошёл все ожидания. Пояс не стал ярко-красным, как задумывалось, а наоборот, более тёмным, почти пурпурным. Я понял, что это именно тот цвет, который мне нужен. Так что теперь я удовлетворён результатом.

Даже не смотря на то, что пояс ещё не полностью готов, потому что я всё ещё в поисках одной особенной детали.

Подводя итог — моё «путешествие» к идеальному поясу было долгим, и оно всё ещё не закончено, но я рад, что мой комплект снова стал немного лучше. А путь к идеалу действительно бесконечен.

 

tomasТомаш Власаты

Marobud, Чехия

За всю мою «карьеру», у меня было пять или шесть поясов. Некоторые были просто импровизацией, некоторые всё же основаны на определённых находках. В начале 2016 года я понял, что мне нужен ещё один, который подходил бы моему комплекту (Норвегия Х века). И, к сожалению, в этом регионе непросто найти хорошо сохранившийся пояс с пряжкой и хвостовиком. Поэтому я решился использовать материал из Гокстада. Мой друг Ян Бана из мастерской Storvarra, взялся за изготовление этого заказа. Он также присылал мне фотографии процесса, поэтому я мог вносить какие-либо корректировки практически онлайн. Спустя несколько месяцев я получил бронзовый набор по вполне приемлемой цене. В него входили: пряжка (C10437), хвостовик (C24239c) и двенадцать накладок (6×C10445 и 6×C10446). Мой друг и коллега Якуб Збранек согласился собрать все детали воедино не обработанной коже.

Правда, мой выбор оказался довольно поспешным и был мотивирован, в основном, стремлением к обладанию уникальной вещью. В самом деле, некоторые фрагменты и были воспроизведены, по моим подсчётам, впервые за 1100 лет. также, согласно моему решению, мы сделали пряжку немного меньше оригинала, с бронзовым язычком и без бляшки (в качестве аналога можно привести находку из Хедрума (T1620)). Другая ошибка заключалась в том, что ни одна деталь не была позолочена. Но самый большой провал состоял в использовании накладок, которые, по всей вероятности, были частью лошадиной амуниции. Так, если бы я провёл чуть больше

времени за изучением информации, я бы сохранил свои деньги, а мой комплект был бы более точным. С другой стороны, именно эта ошибка и вдохновила меня на написание статьи. Я уверен, что скоро закажу ещё один пояс, и его уже можно будет назвать репликой.

И перед тем, как я закончу, хочу выразить благодарность Джошу Вайнбахеру. Также, если вы найдёте эту статью интересной или вам будет, что добавить, то делитесь и оставляйте комментарии. Любите прошлое, наслаждайтесь настоящим и стремитесь в будущее!

 

И перед тем, как я закончу, хочу выразить благодарность Джошу Вайнбахеру. Огромное спасибо Виктории Заблоцкой, которая сделала перевод. Также, если вы найдёте эту статью интересной или вам будет, что добавить, то делитесь и оставляйте комментарии. Любите прошлое, наслаждайтесь настоящим и стремитесь в будущее!

БИБЛИОГРАФИЯ
  • Bill, Jan (2013). Revisiting Gokstad. Interdisciplinary investigations of a find complex investigated in the 19th century: In: Sebastian Brather – Dirk Krausse (ed.), Fundmassen. Innovative Strategien zur Auswertung frühmittelalterlicher Quellenbestände, Darmstadt: Konrad Theiss Verlag, s. 75–86.
  • Bonde, Niels – Christensen, Arne Emil (1993). Dendrochronological dating of the Viking Age ship burials at Oseberg, Gokstad and Tune, Norway. In: Antiquity. A quarterly review of archaeology vol. 67, 256, p. 575–583.
  • Nicolaysen, Nicolay (1882). Langskibet fra Gokstad ved Sandefjord = The Viking-ship discovered at Gokstad in Norway, Kristiania.

Interview with Ragnar L. Børsheim

Making reconstructions is a way to how to understand the past.

ragnarRagnar L. Børsheim is Norwegian archaeologist and artist. After doing his thesis in 1995, he participated several excavations and started to make illustrated reconstructions as a hobby. In those days, he was also learning himself digital and 3D illustrations. After 12 years, in 2007, Ragnar launched his company Arkikon that makes archaeological reconstructions in the form of illustrations and animations, mainly set in Prehistory, Viking Age and Middle Ages. His reconstructions became quite famous among Scandinavian academia and reenactors, mostly because plenty of them are online.

Interior of the Old Norse hall. Made by Arkikon.

Welcome, Ragnar, and thank you for your time. Let me ask you how many reconstructions have you done? Where can people see your works?

I do not know how many reconstructions I have done, it’s been quite a few. Usually, the illustrations are either for use in books, information signs at heritage sites or for exhibitions at museums. Most of our customers are museums, or other heritage departments, institutions and publishers. On the other hand, many of the illustrations can be seen at Arkikon, at my Vimeo channel or on Youtube. For instance, a short movie we made about the medieval town hall in Bergen, Norway, and the chieftain manor from Tissø, Denmark. In 2009, we made the documentary of the Viking burial in Myklebust.

Reconstruction needs a deep knowledge. What are your sources and to what extent you can use your own fantasy?

Our reconstruction is always based on archaeological finds. Archaological traces are frequently fragmented and sparse, and then we have to rely on general knowledge of the period, analogies, style and technical levels of the period. A reconstruction usually is an interpretation that hopefully is as close to the original as possible, but we can never be sure. However, the main goal is to be true to the archaology and time period.

One example is the design Arkikon did for the great hall at Borre (designs are available here). There were georadar oulines of the hall which gave us the ground dimensions. The design of the building is a combination of traditional trestle built longhouse and elements from the oldest stave churches. The designs should be belieavalbe and in accordance with known Viking/Early Medieval buildings techniques and materials, and also show the grandour and wealth of the chieftain/local king who built it.

The great hall at Borre. Made by Arkikon.

From your point of view, what are the most interesting aspects of past periods, including the Viking Age?

All periods have their thing. As an archaologist that is focused on Iron Age, I find this period (including the Viking period) maybe the most fascinating, because of the richness of the material culture. I am fascinated by the impressive craftmanship, their worldview, and that the prehistory is in many ways a completely different world to ours. Most people lived hard short lives, death was always around the corner, but they found time to make beautiful art, develop top skill metalwork, and trade over huge distances. At the same time, they were also societies with slaves, high death-rate, much violence and warfare. Trying to uncover the past is fascinating, thats why I became an archaologist in the first place.

The mound of Oseberg, Norway. Made by Arkikon.

What a reconstruction means to you?

Making reconstructions is a way how to understand the people of the past. Especially in archaeology, visual reconstructions are an excellent way of how to make interpretations understandable, since the actual remains found in excavations often are fragmented and poorly preserved and the actual iconography from prehistoric times in Northern Europe is poor. By good visual reconstruction, you can easily deliver the meaning across both age and language barriers. With increased knowledge, the reconstructions of tomorrow will probably be somewhat different from those of today.

Every period has their own understanding and reconstructions of the past. Our knowledge is changing after new finds are unearthed, and new interpretations arise as new tools are developed. For example, our understanding of the Iron Age farm structure and its houses has changes drastically in last 20-30 years in Scandinavia, after the introduction of a new excavation method (topsoil stripping) in 1980’s. Today, the advancing geo-radar technology gives archaeology new knowledge that was unavailable earlier.

Thank you very much for your answers, Ragnar. The Forlǫg Project wishes you good luck and fruitful moments in the future.

Reconstruction of the burial chamber from Myklebust, Norway. Made by Arkikon.

Gokstad belt recreations

gokstad1


Then and now : the mound after the opening and the current state.

Dear reader, welcome back on this site that is dedicated to research and reenactment!

This time, we will examine belt components from Gokstad mound, Southern Norway. Being covered with 50×43 meters big mound and consisting of a richly furnished ship, the grave is one of the most well-known Scandinavian burials (more here and here). The buried person was probably a man of high rank that was connected to ruling family. Thanks to dendrochronological analysis, it was found that the timber for the burial chamber was cut in the first decade of the 10th century, and therefore the whole grave can be dated to this period (Bonde – Christensen 1993).

Even though the grave was robbed and all weapons and valuables were presumably taken, the presence of organic remnants – like skeletons, leather and wooden objects – as well as some cast products, makes the grave significant. However, the only scientific overview of the find was published by Nicolay Nicolaysen in 1882. It might seem some objects are not even treated in the book, while others are not depicted or described, but we have to realize that the mound was re-opened several times, namely in 1925 and 1928/9. From around 1950 onwards, Gokstad grave has been given academic attention several times, that covered bone, wood and metal analysis, detailed scanning of wooden objects and non-destructive documentation of the mound and near landscape. This delicate work has brought some light into how colourful the grave was originally (for example Bill 2013).

gokstad3

The grave of Gokstad recreated. Made by Ragnar L. Børsheim, Arkikon.no.

Among the finds, there were also many belts components. Before the experimental part of this article, it has to be said that it is not able to determine the sets, nor which components could be waist-worn and which were used as parts of horse bridles. That makes reconstruction extremely difficult, virtually impossible. To sum up, there are at least six belt buckles, at least nine strap-ends, at least seventy-four mounts of eleven different kinds and at least three belt slides. The complete list can be seen or downloaded here. Given the fact the burial consisted of twelve horses, eight dogs, several birds etc., it is very probably the most of belts belonged to animals. In the text below, you can read two different approaches of experienced reenactors and owners of custom-made Gokstad belt recreations. They both try to portray Norwegian high rank men from the 9th/10th century.

gokstad3

Reconstruction of the bridle from Borre. Taken from Unimus.no.

gokstad3

Reconstruction of the bridle from Gokstad.

 

gokstad3

Selection of belt components from Gokstad. Taken from Nicolaysen 1882.

joschJosch Weinbacher

Mannschaft der Ormrinn Brands, Austria

Belts are a crucial parts of reenactor kits. I consider them to belong to the basics, that everyone should get for a start, next to a tunic, trousers, shoes and a simple everyday-use knife. For a lower class character basically everything that can bind the tunic at the waist can serve as a belt. There is, hovever, a tendency towards richly decorated belts, and reenactors often purchase beautifully looking belts with rich fittings, even before doing proper research. I was no different in the beginning, I have to admit. When I started, I bought the first „viking-style“ belt, labelled so because of an overall nordic style, but absolutely not fitting to the region and time I wanted to depict (Norway in the 9th century). It was, in fact, not nordic, nor even early medieval at all, as I found out later.

I could have avoided that by doing my research, but also by taking smaller steps first. A simple D-shaped buckle would have served me perfectly, as I now recognize, and in my opinion even a simple leather strap, a piece of hemp rope or a pleated band would have been sufficient.

After a while, when my ambitions grew and my methods of research got better, I recognized that the issue with belts was a big one, because of a simple fact: tunics, trousers, shoes and knifes are somewhat generic in their overall look, it is hard to specify a reenactors region and timeframe by them alone. The fittings of a belt, however, can identify a person, if they are shaped according to a specific find. That is not only true for belts, but for jewellery in general. That’s way you can easily spot for example a brooch from Gotland on Norwegian woman’s apron, and it can be supposed she did not do her research properly. For belts it is much the same, regions and timeframes get mixed and mingled with others or are chosen wrongly, horsegear appears on people, and even unintended crossdressing can happen. Therefore, I decided that I had to purchase something that would fit the region and timeframe our group depicted better. The Gokstad ship-burial seemed obvious in that regard, because I am the leader of our group and was supposed to show some wealth in my kit.

This was actually of a great difficulty for me. Showing wealth in your kit is, to some extent, forcing you to be wealthy in reality too. Of course a modern recreation of a period piece does not match the worth of the original, but they can be quite expensive anyways. Needless to tell any reenactor that this hobby is an expensive one, I am sure.

When I decided to get myself Gokstad belt, I checked out some artisans who cast belt-fittings, located in Germany. The prices were stunning, and in the end I went along with a kind of poor recreation from an e-shop, that only featured the buckle and strap-end I desired, but no further ornaments, and it was smaller in size than the original. I went along with that for some years, but I was never fully satisfied. It was by mere chance that I later discovered a maker in Poland, who had quite reasonable prices and sold belts with Gokstad fittings. The assambling of the belt was not perfect, because the fittings were placed in a way, that they would be visible if one used the famous belt-knot that is widely accepted in reenactment, but for which there is not real evidence I have knowledge of. So I ordered the fittings only, and intended to assemble the belt myself.

Meanwhile I asked one of our group members, who had allready gained some experience in dying leather with period ingredients, if he could dye a strap for my belt in a bright red, making the finished piece more imposing. He came up with a recipe he found in the Mappae Clavicula, speaking of red wine and kermes. Cochineal was used as a replacement for kermes, again a matter of finances. The result was great. The belt did not become bright red, as intended, but took on dark, almost purple red, much like the colour of wine. For me, it is mostly that colour that makes the belt so great. When the ormaments arrived in the end, I only had to assamble the whole thing. Now I’m finally satisfied with my attire, even if the belt is not yet finished, since I’m still lacking one specific fitting, that I will add when I manage to find it. So my journey to a beautiful belt was a long one, and I have not yet fully completed it, but I am happy that my kit is again a bit improved. And that is, by all means, a process, that can never really end.

 

tomasTomáš Vlasatý

Marobud, Czech Republic

During my reenactment “career”, I have had about five or six belts. Some of them were done with pure fantasy, others were based on particular finds. In the beginning of 2016, I started to feel the need for a new belt, that would fit to my 10th century Norwegian impression. To be honest, it is not so easy to find a well-preserved belt, consisting of a buckle and a strap-end, in the region. Therefore, I decided for Gokstad.

My incredibly skilled friend Jan Bana from Storrvara took the task and made the set to order. During the process, he kept me updated by photos, so I could make some correction online. After several months, the bronze set was done, for a really reasonable price. The set consists of a buckle (C10437), a strap-end (C24239c) and twelve mounts (6×C10445 and 6×C10446). My friend and fellow Jakub Zbránek mounted the components to an impregnated belt for me.

It is true that my choice was quite hasty and motivated by the urge of recreation of unique objects. Indeed, some components are, to my best knowledge, the first imitations after 1100 years. Due to my decision, we were forced to make the buckle a bit smaller than the original, with a bronze tongue and without a folded sheet; the find from Hedrum (T1620) can be an analogy, when it comes to reconstruction. Another mistake is that no component is gilded. The biggest fault, however, is the usage of mounts, that were, with high probability, parts of horse bridles. If I spent more time doing the research, I would save money, and more importantly, my kit would be more accurate. On the other hand, my mistakes encouraged me to write this article. The fact that I was wrong is very important for me and my future progress. I am sure that I am going to order a new one in some time, a belt that would be more accurate and that could be called “a replica”.

 

Before the very end, let me express my thanks to Josch Weinbacher. In case you found this article inspiring, feel free to share it in your community or let us know. For any questions or notes, please, use the comment board below. Love the past, enjoy the present and look forward to the future!

BIBLIOGRAPHY
  • Bill, Jan (2013). Revisiting Gokstad. Interdisciplinary investigations of a find complex investigated in the 19th century: In: Sebastian Brather – Dirk Krausse (ed.), Fundmassen. Innovative Strategien zur Auswertung frühmittelalterlicher Quellenbestände, Darmstadt: Konrad Theiss Verlag, s. 75–86.
  • Bonde, Niels – Christensen, Arne Emil (1993). Dendrochronological dating of the Viking Age ship burials at Oseberg, Gokstad and Tune, Norway. In: Antiquity. A quarterly review of archaeology vol. 67, 256, p. 575–583.
  • Nicolaysen, Nicolay (1882). Langskibet fra Gokstad ved Sandefjord = The Viking-ship discovered at Gokstad in Norway, Kristiania.