Replicating the Viking Silver Alloy

My friend, crafter Aaron Richards from the Silverhand Jewelry workshop offered me a short article that revolves around the silver purity in Viking Age. I believe that the most interesting result of the work is that it shows the difference of the period silver alloy compared to the modern standardized alloy 925/1000.


My journey into the world of Viking era jewelry has been a bit of a rabbit hole. I made my first jewelry a little over 2 years ago due to wanting shiny things and not being able to buy them. I started with modern sterling silver and made a few basic bangles. I thought to myself, “Hey, I got this!” I next made some stamps to mimic that of the Viking hoards. The hoards I focused on were the Cuerdale, Spillings and Skaill Hoards. After a while I began to make money rings and hack silver items, still out of modern silver both sterling and fine. I decided to take it further by making my own custom silver blend.

One of the questions I had was where the silver was coming from. The predominant source of silver in Scandinavia was from Islamic regions. One of the primary mines was in Baghdad; this mine began to dry up in the 10th century. Once this happened the Vikings began to look to Europe for its silver (note 1). One of the sources of silver was from a mine in Lower Saxony. The Goslar mine was at the base of Mt Rammelsberg, in the Harz mountain chain in Germany (note 2).


The position of Harz in Germany. Source: note 3.

I began digging into the Cuerdale Hoard. The hoard was discovered in Lancashire, England in 1840. It contained over 8000 items with a mix of coins, jewelry and ingots. This hoard was believed to have been buried around 905-910 based on the dates of the coins in the hoard (note 4).

I suspected the silver in the hoard could not have been the same as modern silver. In my research I found a study that used XRF (x-ray fluorescence), a non-destructive analytical technique to determine the composition of a material (note 5). In this study they tested silver ingots from nine different hoards. Ingots are lumps of material that can be used as currency or made into things. Of the nine hoards tested one was the Cuerdale Hoard. These studies show that the silver content in the Cuerdale Hoard ranged from 90.9-99.47% (note 6). There was a large diversity of purities represented in the findings. I believe there is no single source for the silver found in the hoard. The XRF results showed that some of the items tested had a very close make up to Anglo-Saxon coins, leading me to believe the coins could have been melted down to make the ingots (note 7). Another part of hoard contained a high level of silver purity, approximately 96%. This purity was inline with many Arabic coins in the hoard (note 8). A particular item I worked from in the Cuerdale hoard was ref# v1059 which was 96.1% pure. It also contained 2.1% copper, .2 % zinc, .6% gold, .9% lead and other trace elements such as tin (note 9). Another thing I found while looking into the silver of the hoard was that I believe the vikings had a working knowledge of alloying. This is supported by the fact that some of the large thistle brooches found are made with more than one purity of silver based on the part.


The thistle brooch of Cuerdale Hoard. Source: note 10.

For example, the balls of the brooches were made of a higher purity silver thus making them easier to work and shape. The pin on this “Thistle” brooch was made of a lower purity silver with a higher copper content. The copper content would have allowed the pin to be much stronger. The increased amount of copper allows the silver to work harden, more than with fine silver (note 11).  The term work harden refers to using a hammer to gently hit the metal, every hit makes it slightly harder than it was before. In my modern work I use a rawhide hammer as the rawhide is softer than the silver so it does not mark the silver. There is evidence of hammers made of antler from Birka and Jarrow. I believe these would have been used to work silver since they are hard but not harder than silver (note 12).

Antler hammers. Source: note 12.

During the Viking era the standard type of forge for a portable set up would have been a small circle surrounded by chunks of sod or stones to contain the coal for the fire (note 13). There would also be a bellows shield to protect the bellows from heat. There is an example found in Denmark. This example is called the Snaptun Stone.

Display of a ground hearth. Source: note 14.


Snaptun stone bellows stone. Source: note 15.

There would have most likely been a pair of double bellows to increase the heat produced by the coals. Using double bellows means there is always a draft of air being blown into the coals. The use of these bellows are depicted in Carving of Sigurd and Regin, located in Hylestad Stave Church, Norway. This carving is from 12th Century CE.


Carving of Sigurd and Regin, Hylestad Stave Church, Norway. Source: note 16.

A permanent set up would be very similar. The biggest difference would have been the bellows and bellows shield would have been placed on a raised platform. This was done to increase the comfort of the smith. The wood carving from the church in Norway shows it raised. Crucibles used during the Viking age were special. They were made of clay. Typically clay cannot withstand the heat of a forge. To combat this the Vikings tempered the clay with sand or ground quartz (note 17). In addition to forging tools there would have been ingot molds. These came in a variety of shapes, sizes and materials. The mold material was soapstone. An example of this can be seen from this mold found in Denmark. The silver would be added to the crucible and melted down in the coals of the forge. Once melted it would have been poured into the appropriate shaped mold to form an ingot.


Picture of a soapstone mold for casting ingots. Source: note 18.

Now that I had found the particular silver I wanted it was time to experiment and map out my blend. First thing I did was remove the gold (pricey), then decided to get rid of the lead and zinc (unhealthy) and the remaining trace elements, leaving silver and copper. Some of my future projects will explore how lead and zinc would affect the working properties of the alloy.

My alloy is around 96.2% pure, +/-.5% to allow for possible impurity in my crucible and possible oxides on the silver. I say around because I don’t personally have a way to test it. Based on math my alloy is 96.2% pure. I used 96.2grams of silver and 3.8g of copper for a total of 100g. I will be sending out a few samples to have it tested in the near future. When I first started I used the same crucible that I melted sterling silver and fine silver in, this would cause a small amount of variation. I also get my silver from a pawn shop, less expensive than buying online, and instantly available. I now use a seperate crucible for each type of silver to maintain accuracy for creating my alloy. I have also started to pickle all of my silver. This removes the contaminants from the silver before melting. Once done pickling I have a dish of clean water to remove the pickling chemical from the silver. The first step in my process of alloying is to get my silver molten, once molten I add a small amount of flux then small chunks of copper. The flux helps the molten silver to flow better for casting and gathers impurities together. I then stir it around to get the materials mixed well, I do this with a graphite rod. Then if I am making an item I pour the silver into the appropriate mold, if I am not making an item I pour into a glass jar of clean water for later use. After being poured into the water it makes small little beads that are easier to work with than large chunks of silver and much easier to weigh out.

Silver grains I made (note 19).

Some working information about modern silver and my alloy
Modern sterling silver is 92.5% pure, one of my favorite things about sterling is that it gets very hard once worked making it ideal for everyday items. The con of this is if the item has to be reshaped often it must be annealed to make it soft again or risk breaking the item. Fine silver, 99.9% pure, on the other hand is a dream to work; it forms and allows for detail very easily, perfect for delicate items. Its down side is it is pretty soft over all and can become misshapen easier than sterling. My alloy 96.2% sits in the middle, hardens very nicely but remains easily workable much longer. As part of this small project I made 3 rings. One made from each type of silver. I left them unpolished to show the color. The sterling is much darker than the rest due to the higher copper content. Fine silver is very light with a whitish luster. Finally my alloy came in with a nice middle tone.

Picture of 3 rings selfmade out of each alloy (note 20).

This whole process has been very rewarding. I have since converted all my jewelry to this alloy for a few reasons. One to work in silver that is closer to what the Vikings would have actually used. It also gives my jewelry something unique to set it apart from the crowd. It also works nicely for forging work. I will be diving deeper into some elements of the alloying in the future, as well as making an ingot that uses gold, lead and zinc for a personal ingot to have.

Here we will finish this article. Thank you for your time and we look forward to any feedback. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.


Notes

1.  Graham-Campbell, James. Silver Economy in the Viking Age. Left Coast: Walnut Creek, CA. (2007)

2. https://en.wikipedia.org/wiki/Rammelsberg

3. https://www.uncommon-travel-germany.com/travel-to-the-harz.html

4. Englishmonarchs.co.uk

5. Thermofisher.com

6. Kruse & Tait. “XRF Analysis of Viking Age Silver Ingots,” Proceedings of the Society of Antiquaries of Scotland, vol 122, pg 320 (1992)

7. Kruse & Tait. “XRF Analysis of Viking Age Silver Ingots,” Proceedings of the Society of Antiquaries of Scotland, vol 122, pg 311 (1992)

8. Kruse & Tait. “XRF Analysis of Viking Age Silver Ingots,” Proceedings of the Society of Antiquaries of Scotland, vol 122, pg 312 (1992)

9. Kruse & Tait. “XRF Analysis of Viking Age Silver Ingots,” Proceedings of the Society of Antiquaries of Scotland, vol 122, pg 320 (1992)

10. The British Museum, https://research.britishmuseum.org/research/collection_online/collection_object_details.aspx?objectId=65058&partId=1

11. Kruse & Tait. “XRF Analysis of Viking Age Silver Ingots,” Proceedings of the Society of Antiquaries of Scotland, vol 122, pg 317 (1992)

12. Bone, Antler, Ivory and Horn: The Technology of Skeletal Materials Since the Roman period by Arthur MacGregor page 172

13.  Denise Heredia, Martin Hewitt, Angela Hosbein, Jenny Wang. Skallagrim’s Forge. 2016 (https://static1.squarespace.com/static/580d8074b8a79bd9bb9dac13/t/585496ee6a49635877197bda/

14. Reconstruction of Viking-age ground forge at the Cranbrook Institute of Science, 2003. Designed by Darrell Markewitz

15. Moesgård Museum, Denmark. Snaptun stone

16. Carving of Sigurd and Regin, Hylestad Stave Church, Norway. 12th Century CE, Museum of Cultural HistoryOslo

17. Lamm, K. “Early Medieval Metalworking on Helgö in Central Sweden,” Aspects of Early Metallurgy. Oddy, W. A. (Ed.). British Museum Occasional Paper No 17. London, 1980.

18. National Museum of Denmark, https://en.natmus.dk/historical-knowledge/denmark/prehistoric-period-until-1050-ad/the-viking-age/religion-magic-death-and-rituals/christianity-comes-to-denmark/

19. Picture of self made gains

20. Picture of 3 rings selfmade out of each alloy

Le casque de Gjermundbu

Le 30 mars 1943, Universitetets Oldsaksamling à Olso fut avisé qu’un fermier, nommé Lars Gjermundbo, à trouvé et creusé un énorme tumulus sur sa terre près de la ferme de Gjermundbu, dans le conté de Buskerud au sud de la Norvège. L’endroit fut examiné par des archéologues (Marstrander et Blindheim) le mois suivant et les résultats sont fascinant

gjerm1
Plan du tumulus, de Grieg 1947 : Pl. I.

Le tumulus était d’une longueur de 25 mètres, large de 8 mètre à son point le plus large et d’une hauteur de 1m80 au centre. La plupart du tumulus était composé de terre rocailleuse; cependant, l’intérieur de la partie centrale était fait de grandes pierres. Certaines de ces pierres ont même été retrouvées à la surface du tumulus. Au centre, à environ un mètre sous la surface, une première tombe à été découverte, dénommée Grav I. À 8 mètres de Grav 1, dans le même tumulus, une deuxième tombe à été découverte, Grav II. Les deux tombes sont des enterrements crématoires de la seconde moitié du 10è siècle et sont catalogués C27317. Les deux tombes ont été documentés par Sigurd Grieg dans Gjermundbufunnet : en høvdingegrav fra 900-årene fra Ringerike en 1947.

Grav I consiste en quelques douzaines d’objets identifiés comme étant des effets personnels et utilitaires à d’autres activités variées comme le combat, le tir à l’arc, l’équitation, le jeu et la cuisine. Entre autres, les trouvailles les plus intéressantes sont des objets uniques, comme le haubert et le casque, et sont devenues très connues et mentionnées dans chaque publication sur le sujet.

Předpokládaná rekonstrukce bojovníka uloženého v Gjermundbu, 10. století. Podle
Une reconstitution possible de l’équipement retrouvé dans Grav I de Gjermundbu. Pris dans Hjardar – Vike 2011 : 155. La forme de l’éventail reste le point faible de cette reconstitution.

© 2016 Kulturhistorisk museum, UiO

Le casque est souvent décrit comme étant complet, et comme étant le seul casque restant de l’Époque Viking. Cependant, au moins deux raisons contredisent ceci. D’abord, le casque n’est en aucun cas complet. Il présente plusieurs signes de dommage et consiste en seulement 17 fragments, ce qui ne représente qu’un quart ou un tiers du casque complet. Pour être franc, les fragments du casque sont collés sur une matrice de plâtre (et certains d’entre eu sont dans la mauvaise position!) qui à la forme approximative du casque original. Des chercheurs mal informés présentent souvent cette version comme étant une reconstitution dans diverses sources, et cette tendance est par la suite copiée par les reconstituteurs et le public. Je suis d’accord avec Elisabeth Munksgaard (Munksgaard 1984 : 87) qui écrit : « Le casque de Gjermundbu n’est ni bien préservé, ni restauré. » 

L’état actuel du casque. Photo prise par Vegard Vike

Ensuite, ce n’est pas le seul casque existant, car il y a au moins 5 autres fragments de casques dispersés en Scandinavie et dans des zones de forte influence scandinave (Voir l’article Scandinavian helmets of the 10th century). Je suis au courant de l’existence de plusieurs trouvailles et descriptions non publiées, et dont la fiabilité ne peut être prouvée. Tout particulièrement, les fragments de casque trouvés à Tjele, au Danemark, sont très proches du casque de Gjermundbu, puisqu’ils consistent en un masque et huit étroites bandes de métal de 1 cm de large (Voir l’article The helmet from Tjele). En se basant sur le casque de Gjermundbu, les fragments de Tjele et le masque de Kyiv (la forme du casque du fragment de Lokrume est inconnue), on peut clairement dire que le casque à lunettes avec un masque décoré ont évolué des casque de la période Vendel et était la forme la plus dominante de casque scandinave jusqu’à l’an 1000, quand les casque coniques à nasal devinrent populaires.

gjermbu8

Une vieille reproduction du casque, par Erling Færgestad. Pris dans Grieg 1947: Pl. VI.

Pour être plus exact, le casque de Gjermundbu est le seul casque à lunettes de l’Époque Viking dont la construction est connue. Allons y jeter un œil!

gjermundbu

Schéma du casque. Fait par Tomáš Vlasatý et Tomáš Cajthaml.

Mon ami Tomáš Cajthaml à fait un très beau schéma du casque, selon mes instructions. Le schéma est basé sur les illustrations de Grieg, les photos du catalogue Unimus et les observations faites par le chercheur Vegard Vike

Le dôme du casque est formé de quatre plaques triangulaires (Bleu foncé). Dans l’espace entre les plaque, il y a une mince bande plate, qui est rivetée à une bande incurvée au dessus de l’espacement entre les deux plaques (Jaune). De l’arrière à l’avant, la bande plate est formée d’une seule pièce, aplatie en son centre (le haut du casque) et forme la base pour la pointe (Bleu pâle, le moyen de fixer la pointe m’est inconnue). Il y a deux bandes plates latérales (Vert). Les plaques triangulaires sont rivetées à chaque coin de la partie prolongée du morceau arrière-avant. Une large bande, avec des lignes visibles profilées, est rivetée au rebord du dôme (Rouge, on ne sait pas commence les boutes de ce morceau étaient connectés). Deux anneaux sont fiés au rebord de la large bande, probablement des restants d’un éventail. Devant, le masque décoré est riveté sur la bande.

© 2016 Kulturhistorisk museum, UiO

Puisque toutes les dimensions connues sont présentées dans le schéma, je vais ajouter quelques informations supplémentaires. D’abord, quatre bandes en quelque sortes incurvées sont montrées un peu différemment sur le schéma : elles sont plus incurvées au centre et affaissées proche de l’extrémité. Deuxièmement, la pointe est un détail très important et plus esthétique que pratique. En ce qui attrait à l’éventail, 5 anneaux avec les fragments du rebord du casque ont été retrouvés, espacés de 2,4-2,7 cm. Contrairement aux anneau du haubert, les anneaux du casque sont très épais et probablement buttés, car aucune trace de rivets n’est présent. On ne peut pas dire si ils représentent l’éventail, et si oui, ce à quoi il ressemblait ou si il était fixé à un fil passé à l’intérieur des anneaux (voir mon article sur les manières d’accrocher les éventails à l’époque). Le plus grand nombre d’anneaux ayant pu être accrochés autour du rebord est 17. Pour le masque, une analyse aux rayons X ont montré au moins 40 lignes formant des cils, similaires au masque du casque de Lokrume (voir l’article sur le casque de Lokrume). Les lignes sont trop peu profondes pour avoir été incrustées avec des fils de métal. À la place, un alliage de plomb et d’étain y a été appliqué et a fondu durant la crémation. Le masque démontre une construction en deux parties, se chevauchant et soudées à la forge au niveau des tempes et de la région du nez (selon une image aux rayons X prise par Vegard Vike). Il y a une différence importante entre l’épaisseur des plaques et de la large bande et celle du masque; le masque en lui-même montre des différences d’épaisseur. La surface du casque pouvait initialement avoir été polie, selon Vegard Vike.

Je suis prêt à parier que ces informations vont aider la nouvelle génération de reconstituteurs plus proches de l’historicité. Sans compter les anneaux, le casque pourrait avoir été composé de 14 pièces et au moins 33 rivets. Une telle construction est un peu surprenante et semble ne pas présenter une grande solidité. Selon moi, ce fait peut mener les reconstituteurs à un débat quant à savoir si le casque représente un objet à connotation martiale ou cérémonielle/symbolique. Je crois personnellement qu’il n’y a aucune raison de voir ces deux fonctions comme étant distinctes.

Je dois remercier mille fois mes amis Vegard Vike, qui a répondu à toutes mes réponses irritantes, au jeune artiste et reconstituteur Tomáš Cajthaml et Samuel Collin-Latour. J’espère que vous avez aimé lire cet article. Si vous avez des questions ou des commentaires, contactez moi ou laissez un commentaire sous l’article. Si vous souhaitez apprendre plus et supporter mon travail, vous pouvez financer mon projet sur Patreon ou Paypal


Bibliographie

GRIEG, Sigurd (1947). Gjermundbufunnet : en høvdingegrav fra 900-årene fra Ringerike, Oslo.

HJARDAR, Kim – VIKE, Vegard (2011). Vikinger i krig, Oslo.

MUNKSGAARD, Elisabeth (1984). A Viking Age smith, his tools and his stock-in-trade. In: Offa 41, Neumünster, 85–89.

Les armures lamellaires de l’Époque Viking

Cet article est une traduction de mon article en tchèque “Lamelové zbroje ze Snäckgärde?(L’armure lamellaire de Snäckgärde?). Cet article eut une bonne réception et fut traduit en espagnol (“Armadura lamellar en la Escandinavia vikinga“), allemand (“Lamellenrüstungen der Wikingerzeit“), polonais (“Pancerze lamelkowe w Skandynawii“), hongrois (“Lamellás vértek Skandináviában“), russe (“Ламеллярные доспехи эпохи викингов“), italien (“Armature Lamellari di epoca vichinga in Scandinavia“) and portugais (“Armadura lamelar na Escandinávia Viking“).

Les armures lamellaires en Scandinavie
vikingerikrig

Reconstitution du guerrier de Birka. Pris de Hjardar – Vike 2011 : 347

Le débat sur les armures lamellaires est populaire autant chez les experts que dans le milieu de la reconstitution. J’ai moi-même été impliqué dans ce débat plusieurs fois et j’ai collecté de la bibliographie sur le sujet. Ma recherche me mena à des trouvailles inconnues sur le web venant de Snäckgärde, près de Visby au Gotland. Ces trouvailles n’ont pas survécu, mais sont décrites par le prêtre Nils Johan Ekdahl (1799 – 1870), communément appelé « le premier archéologue scientifique du Gotland. »

La raison pour laquelle les trouvailles de Snäckgärde sont inconnues est qu’elles ont été découvertes il y a presque 200 ans et sont aujourd’hui perdues. La bibliographie à ce sujet est difficilement accessible et est la plupart du temps inconnue des chercheurs qui ne sont pas d’origine suédoise. Tout ce que j’ai réussi à trouver est ceci : en 1826, quatre tombes avec squelettes furent examinées sur le site dénommé Snäckgärde (Visby, Land Nord, SHM 484), et les plus intéressantes de ces tombes sont les numéros 2 et 4 (Carlson 1988 : 245; Thunmark-Nylén 2006 : 318) :

Tombe #2 : Tombe avec squelette aligné en direction nord-sud, butte ronde cerclée de pierres. L’équipement funéraire consistait en une hache de fer, un anneau au niveau de la taille, deux perles opaques au niveau du cou et « quelques pièces d’armure sur le torse » (något fanns kvar and pansaret på bröstet).

Tombe #4 : Tombe avec squelette aligné en direction est-ouest, butte circulaire, 0.9 mètres de haut, avec un sommet affaissé. À l’intérieur de la butte se trouvait un cercueil de calcaire, dimensions de 3m x 3m (?). Une fibule à été trouvée sur l’épaule droite du squelette. Au niveau de la taille, un anneau venant de la ceinture à été découvert. D’autres pièces d’équipement étaient une hache et « plusieurs écailles d’armure » (några pansarfjäll), trouvées sur le torse.

À en juger par les reste funéraires, on peut en déduire que deux hommes reposèrent dans ces tumulus avec leurs armures. Bien sûr, on ne peut pas dire avec certitude de quelles sorte d’armures il s’agissait, mais tout porte à croire qu’elles étaient des armure lamellaire, entre autres à cause des analogies et de la mention d’écailles (Thunmark-Nylén 2006 : 318). La datation est problématique. Lena Thunmark-Nylén à mentionné les deux armures dans ses publications sur le Gotland de l’Époque Viking. Les broches et fragments de ceinture indiquent également la même époque. Cependant, le plus important reste les haches. Selon les dessins d’Ekhdal, la hache de la tombe #2 est une grande hache, tandis que celle de la tombe #4 était décorée de laiton. Une grande hache pourrait être datée de la fin du 10è siècle ou du début du 11è siècle, et le manche de laiton est une caractéristique de certaines haches du début du 11è siècle (Thames, Langeid et d’autres sites du Gotland, voir mon article « Two-handed axes »). Il semble logique de supposer que les deux tombes furent érigées dans le même siècle, même si il y a des différences légères dans la construction et l’orientation de celles-ci.

lamely_birka

Le hall de Birka, où étaient les restants d’anneaux de haubert et les lamelles. Pris dans Ehlton 2003: 16, Fig. 18. Fait par Kjell Persson

En Scandinavie, seulement un exemple d’armure lamellaire (ou plutôt des fragments) est connu à ce jour, venant de Birka (Voir, par exemple, Thordeman 1939: 268; Stjerna 2001Stjerna 2004Hedenstierna-Jonson 2006: 55, 58; Hjardar – Vike 2011: 193–195; Dawson 2013 et autres). Des lamelles étaient éparpillées autour de ce qui est appelé la Garnison et sont au nombre de 720 pièces (le plus gros fragment comportant 12 pièces). 267 lamelles ont pu être analysées et classées en 8 types, qui étaient probablement utilisées pour protéger différentes parties du corps. On pense que l’armure de Birka protégeait le torse, le dos, les épaules, le ventre et les jambes jusqu’aux genoux (Stjerna 2004 : 31). L’armure est datée dans la première moitié du 10è siècle (Stjerna 2004 : 31). Les chercheurs s’accordent à dire qu’elle est d’origine nomade du Proche ou Moyen Orient et son plus proche parent vient de Balyk-Sook (Par exemple, Dawson 2002; Gorelik 2002: 145; Stjerna 2004: 31). Stjerna (2007: 247) pense que cette armure et d’autres objets exclusifs n’étaient pas faits pour la guerre, mais plutôt utilisés pour leur connotation symbolique (« La raison de l’existence de ces armes était certainement autre que pour son utilisation militaire ou pratique »). Dawson (2013) est d’avis partiellement contraire et dit que cette armure fut interprétée de façon erronée, car seulement trois des huit types peuvent être des lamelles et le nombre de vraies lamelles est insuffisant pour couvrir la moitié du torse. Sa conclusion est que les lamelles de Birka ne sont que des pièces de ferrailles recyclées. À la lumière des armures de Snäckgärde, qui ne sont pas inclues dans le livre de Dawson, je considère cette conclusion comme étant hâtive.

lamelovka_birka

Reconstitution de l’armure de Birka, basée sur l’armure de Balyk-Sook. Pris de Hjardar-Vike 2011 : 195.

Il est souvent pensé qu’il existe plusieurs trouvailles dans la région de la vieille Russie. Dans les faits, il n’y a que quelques trouvailles de la période du 9è au 11è siècle et peuvent être considérées comme étant des importations orientales, tout comme l’exemple de Birka (Conversation personnelle avec Sergei Kainov; voir Kirpichnikov 1971 : 14-20). Dans cette période, les trouvailles viennent par exemple de Gnezdovo et de Novorod. Le matériel de Russie daté entre le 11è et le 13è siècle est bien plus abondant, comptabilisant environ 270 trouvailles (Medvedev 1959; Kirpichnikov 1971 : 14-20.) Cependant, il est important de tenir en compte que jusqu’à la seconde moitié du 13è siècle, le nombre de fragments de cottes de mailles retrouvé est quatre fois plus important que celui de lamellaires, ce qui montre que le haubert était le type d’armure prédominant sur le territoire de la vieille Russie (Kirpichnikov 1971 : 5). Il est très probable que les lamellaires russes de l’Époque Viking soit originaires de Byzance, où elles étaient abondantes grâce à leur conception plus simple et leur coût moindre au 10è siècle (Bugarski 2005 : 171).

 

Note pour les reconstituteurs

L’armure lamellaire est devenue très populaire dans le milieu de la reconstitution. Dans certains festivals et événements, les lamellaires forment plus de la moitié des armures présentes. Les principaux argument justifiant son utilisation sont :

  • Un faible coût de production
  • Une meilleure protection
  • Une production plus rapide
  • Un bon rendu visuel

Bien que ces arguments soient compréhensibles, il doit être mis de l’avant que l’armure lamellaire n’est, en aucun cas, approprié pour la reconstitution de l’Époque Viking. L’argument selon lequel ce type d’armure était utilisé par les Rus peut être contré par le fait que même à la période où les lamellaires étaient le plus utilisées, le nombre de cottes de mailles était quatre fois plus élevé. Plus encore, les lamellaires étaient des produits importés. En gardant le postulat de base que la reconstitution devrait se baser sur la reproduction d’éléments typiques, il est clair alors que l’armure lamellaire n’est appropriée que pour la reconstitution de peuples nomades ou byzantine. Le même postulat s’applique pour les lamellaires de cuir.

Un exemple d’une bonne reconstitution d’une armure lamellaire. Viktor Kralin.

En contrepartie, les trouvailles de Birka et Snäckgärde suggèrent que ce type d’armure aurait pu être utilisé à l’est de la Scandinavie. Avant de sauter aux conclusions, il faut garder en tête que Birka et le Gotland étaient des territoires fortement influencés par l’Europe de l’Est et Byzance. C’est également l’origine du grand nombre d’artefacts d’origine orientales, autrement inconnues en Scandinavie. En un sens, il serait étrange de ne pas avoir de telles trouvailles, particulièrement dans la période où elles elles étaient populaires à Byzance. Par contre, cela ne veut pas dire que les armures lamellaire étaient communes à cette époque. L’armure lamellaire reste séparée de la tradition guerrière Norroise et les armures de ce type étaient parfois utilisées dans la région de la Mer Baltique jusqu’au 14è siècle (Thordeman 1939 : 268-269). La cotte de mailles est le type d’armure prédominant dans la Scandinavie Viking, tout comme en Russie. Cette information est confirmée par le fait que des anneaux de cotte de mailles ont été trouvés à Birka-même (Ehlton 2003). Pour la production d’armures lamellaires en régions Scandinaves et Russes, il n’y a rien qui prouve qu’une telle activité se produisait et une telle production est fortement improbable.

Si l’armure de lamellaire peut être tolérée dans la reconstitution viking alors 

  • le reconstituteur doit incarner un personnage issu des régions baltiques ou Rus.
  • elle doit être utilisée en quantité limitée (Une lamellaire par groupe, ou 1 lamellaire pour 4 cottes de mailles).
  • seules les lamellaires de métal sont autorisées, pas celles de cuir ou visiblement faites au laser.
  • elle doit correspondre au trouvailles de Birka, Gnezdovo ou Novgorod, pas Visby.
  • elle ne peut pas être combinée avec des éléments Scandinaves, comme des boucles de ceintures par exemple.

L’armure doit avoir l’air originale et être accompagnée d’équipement aux origines correspondantes, comme un casque russe. Si nous devons débattre entre les camps du « Oui au armures lamellaires » ou du « Non au armures lamellaires », en ignorant la possibilité du « Oui aux armures lamellaires (sans prendre en compte est arguments susmentionnés) », je choisis l’option « Non au armures lamellaires ». Quelle est votre opinion?


J’espère que vous avez aimé lire cet article. Si vous avez des questions ou des commentaires, s’il-vous-plaît contactez moi ou laissez en commentaire sous l’article. Si vous souhaitez apprendre plus et supporter mon travail, vous pouvez financer mon projet sur Patreon ou Paypal


Bibliographie

Bugarski, Ivan (2005). A contribution to the study of lamellar armors. In: Starinar 55, 161—179. Online: http://www.doiserbia.nb.rs/img/doi/0350-0241/2005/0350-02410555161B.pdf.

Carlsson, Anders (1988). Penannular brooches from Viking Period Gotland, Stockholm.

Ehlton, Fredrik (2003). Ringväv från Birkas garnison, Stockholm. Online: http://www.erikds.com/pdf/tmrs_pdf_19.pdf.

Dawson, Timothy (2002). Suntagma Hoplôn: The Equipment of Regular Byzantine Troops, c. 950 to c. 1204. In: D. Nicolle (ed.). Companion to Medieval Arms and Armour, Woodbridge, 81–90.

Dawson, Timothy (2013). Armour Never Wearies : Scale and Lamellar Armour in the West, from the Bronze Age to the 19th Century, Stroud.

Gorelik, Michael (2002). Arms and armour in south-eastern Europe in the second half of the first millennium AD. In: D. Nicolle (ed.). Companion to Medieval Arms and Armour, Woodbridge, 127–147.

Hedenstierna-Jonson, Charlotte (2006). The Birka Warrior – the material culture of a martial society, Stockholm. Online: http://su.diva-portal.org/smash/get/diva2:189759/FULLTEXT01.pdf.

Kirpichnikov, Anatolij N. (1971). Древнерусское оружие. Вып. 3. Доспех, комплекс боевых средств IX—XIII вв, Moskva.

Medvedev, Аlexandr F. (1959) К истории пластинчатого доспеха на Руси //Советская археология, № 2, 119—134. Online: http://swordmaster.org/2010/05/10/a-f-medvedev-k-istorii-plastinchatogo-dospexa-na.html.

Stjerna, Niklas (2001). Birkas krigare och deras utrustning. In: Michael Olausson (ed.). Birkas krigare, Stockholm, 39–45.

Stjerna, Niklas (2004). En stäppnomadisk rustning från Birka. In: Fornvännen 99:1, 28–32. Online: http://samla.raa.se/xmlui/bitstream/handle/raa/3065/2004_027.pdf?sequence=1.

Stjerna, Niklas (2007). Viking-age seaxes in Uppland and Västmanland : craft production and eastern connections. In: U. Fransson (ed). Cultural interaction between east and west, Stockholm, 243–249.

Thordeman, Bengt (1939). Armour from the Battle of Wisby: 1361. Vol. 1 – Text, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (2006). Die Wikingerzeit Gotlands III: 1–2 : Text, Stockholm.

Les origines du « Vegvisír »

Après avoir publié un très populaire article à propos des origines du Kolovrat, on m’a demandé d’écrire un article similaire sur un symbol connu sous le nom de « Vegvisír » (littéralement « qui pointe le chemin », « orienteur ») au sein des adeptes de mythologie nordique. Dans ce cas-ci, la situation est beaucoup plus simple en comparaison avec d’autres symboles. Dans cet article, nous allons plonger dans quelques interprétations modernes du symbole, en plus de ses vraies origines.

Développement des représentations du « Vegvisír » du 19è siècle jusqu’à aujourd’hui.
Source : Forser 2013 – 2015.


Le concept moderne du « Vegvisír »

Aujourd’hui le « Vegvisír » est connu au sein des communautés néo-païennes, des musiciens, du milieu de la reconstitution et spécialement des amateurs de séries télé et d’autres médias de masse tournant autour de l’époque Viking. On ne peut pas ignorer son utilisation dans l’industrie du vêtement, sans compter celle de la joaillerie et du tatouage. Les adeptes de la reconstitution ont tendance à l’utiliser comme décoration de bouclier ou comme ajout à leurs costumes. Parmi cette catégorie de personnes, il est souvent reconnu que le « Vegvisír » soit « un ancien symbole runique germain et viking, qui sert de compas et qui était sensé protéger les guerriers Viking lors des voyages en mer, offrant un guide et une protection de la part des dieux ». Une telle interprétation ne peut cependant être trouvée que dans la littérature populaire et dans la fiction romantique crée des 30 dernières années.


Un tatouage « Vegvisír ». Source : http://nextluxury.com/.


L’Origine du « Vegvisír »

Le symbole que nous appelons « Vegvisír » peut être trouvé dans trois grimoires islandais du 19è siècle. Le premier et plus important d’entre eux, le manuscrit de Huld  (ÍB 383 4to) fut écrit par Geir Vigfússon (1813 – 1880) à Akureyri en 1860. Le manuscrit consiste en 27 pages contenant 30 symbole magiques au total. Le « Vegvisír » est dessiné à la page 60 (27R) et est représenté avec les numéros XXVII et XXI. Il est accompagné d’un autre symbole non spécifié et la description suivante (Foster 2015 : 10) :

Beri maður stafi þessa á sér villist maður ekki í hríðum né vondu veðri þó ókunnugur sé.”

« Porte ce signe avec toi et tu ne te perdra pas dans les tempêtes ou dans le mauvais temps, même si tu te trouve en des lieux étrangers. »

Parmi d’autres symboles populaires dans le masuscrit de Huld se trouve le « Symbole de Salomon » (Salómons Insigli; nr. XXI) et le « Signe contre les voleurs » (þjófastafur; nr XXVIII).

Le deuxième grimoire, connu sous le nom de « Livre des sorts » (Galdrakver) a survécu comme manuscrit avec la désignation Lbs 2917 a 4to. Il fut écrit par Olgeir Geirsson (1842 – 1880) à Akureyri en 1868 – 1869. Le manuscrit contient 58 pages, le « Vegvisír » étant représenté à la page 27 comme étant le symbole numéro 27. Il est accompagné d’un texte écrit partiellement en latin, partiellement en runes :

Beri maður þennan staf á sér mun maður trauðla villast í hríð eða verða úti og eins rata ókunnugur.

« Porte ce signe avec toi et tu ne te perdra pas dans les tempêtes, ni mourra dans le mauvais temps froid, et tu trouvera facilement ton chemin à partir de l’inconnu. »

Parmi d’autres symboles populaires dans le masuscrit de Huld se trouve le « Symbole de Salomon » (Salómons Insigli; nr. XXI) et le « Signe contre les voleurs » (þjófastafur; nr XXVIII).

Le troisième grimoire est un autre « livre de sorts » (Galdrakver), celui-ci prséervé sous la désignation Lbs 4627 8vo. Même si l’auteur, le lieu et la date de son écriture sont inconnus, nous sommes certains qu’il fut écrit au 19è siècle dans la région d’Eyjarfjord, proche d’Akureyri. Le manuscrit consiste de 32 pages et le « Vegvisír » est représenté à la page 17v. On peut encore une fois retrouver dans le manuscrit plus de symboles similaires que le « Signe de Salomon » et le « Signe contre les voleur ».. Le texte accompagnant le symbole est plutôt unique, et la traduction qui suit en est la première tentative depuis l’exploration du manuscrit en 1993. Il est clair, en se basant sur le texte, que le symbole avait une connotation influencée par la foi chrétienne :

At maður villist ekki : geim þennan staf undir þinni vinstri hendi, hann heitir Vegvísir og mun hann duga þér, hefir þú trú á honum – ef guði villt trúa i Jesu nafni – þýðing þessa stafs er falinn i þessum orðum að þú ei i (…) forgangir. Guð gefi mér til lukku og blessunar i Jesu nafni.”

«Pour éviter de se perdre : Gardez ce signe sous votre bras gauche, son nom est Vegvisír et vous servira si vous y croyez – Si vous croyez en Dieu et au nom de Jésus – La signification de se symbole est cachée dans ces mots, afin que vous ne puissiez périr. Que Dieu me donne la chance et me bénisse au nom de Jésus. »

 

Symboles des manuscrits ÍB 383 4to (27r), Lbs 2917 a 4to (27), Lbs 4627 8vo 17v).

Parme d’autres symboles, le « Vegvisír » est très probablement venu en Islande à partir de l’Angleterre, où les symboles étoilés peuvent être retracés jusqu’à aussi tôt que le 15è siècle, tel que le « Testament de Salomon » (Harley MS 5596, 31r). Les symboles originaux trouvent leur symbolisme dans le mysticisme chrétien. Une étude plus approfondie pourrait confirmer l’utilisation de symboles magiques dans des périodes antérieures.

Le premier écrit contenant la version islandaise du « Vegvisír » fut très certainement un article de Ólaf Davíðsson sur les symboles et livres magiques islandais en 1903 ( Davíðsson 1903: 278, Pl. V). La seconde apparition apparut dans les écrit en 1940 avec le livre d’Eggertson sur la magie (Eggertson 1940 : colonne 49; Eggertson 2015 : 126). Il est souvent crût à tort que le « Vegvisír » apparût également dans le « Livre des sorts » (Galdrabók). Ce mythe apparut à la fin des années 1980, quand Stephen Flowers publia The Galdrabók: An Icelandic Grimoire, dans lequel le « Vegvisír » apparaît en effet (à la page 88), mais seulement comme note en marge sur les grimoires islandais. Comment cela se fait-il que le symbole soit si populaire aujourd’hui?

On croit que l’auteur Stephen Flowers eut un rôle important dans la propagation du symbole, grâce à la grande propagation de son article dans les débuts d’Internet. Ce fut une époque où l’intérêt pour la culture norroise était grandissante et la communauté de reconstitution commençait à devenir de plus en plus grande. Ceux intéressés par le sujet, probablement plus par manque de ressources que par mauvaise volonté, se sont basé sur les meilleurs livres disponible avec des symboles ayant un certain aura d’authenticité à cause de leurs origines islandaises. Avec sa popularité grandissante, le « Vegvisír » est également devenu attirant pour les boutiques en ligne ciblant un marché précis, en plus des boutiques touristiques islandaises (voir Tourisme en Islande), qui d’ailleurs présentent toujurs le « Vegvisír » comme étant un « authentique symbole viking » pour des raisons commerciales. Une autre figure importante pour la promotion du symbole fut la chanteuse islandaise Björk, qui se fit tatouer le symbole en 1982 et commença à le décrire comme étant un « ancien symbole viking, que les marins se peinturaient avec du charbon sur leur front pour trouver le bon chemin » depuis les années 1990 (gudmundsdottirbjork.blogspot.com). Ceci fit du « Vegvisír » un élément des portfolios d’artistes tatoueurs et, grâce au deux influences mentionnées, le symbole est devenu l’un des motifs les plus souvent tatoués dans les communautés néo-païennes, chez les musiciens ainsi que chez les adeptes de reconstitution historique ou de culture nordique.

Il est important de noter qu’aujourd’hui, la variante circulaire, parfois accompagné d’alphabet runique, est la plus utilisée, même si les versions originales étaient de forme carré et sans aucune runes.


Conclusion

Le symbole connu sous le nom de « Vegvisír » est un élément de folklore islandais emprunté à la magie occulte continentale du « Testament de Salomon ». Il est âgé d’environ 160 ans et son utilisation est limitée à la seconde moitié du 19è siècle dans la ville islandaise d’Akureyri. Les seules sources littéraires que nous avons qui viennent de tradition islandaise sont quelques mentions dans trois manuscrits, qui sont basés les uns sur les autres. Le « Vegvisír » n’est pas un symbole utiisé ou puisant ses origines dans l’époque viking, et en raison de l’écart de 800 ans ne devrait pas y être associé. Le « Vegvisír » original islandais est de forme carrée, avec des variantes circulaires apparaissant au 20è siècle. Sa popularité actuelle est liée à la popularisation d’Internet et sa forte propagation dans des médias en ligne, qui sont facilement accessibles par les adeptes actuels du symbole.

J’aimerais remercier mes amis qui m’ont inspirés à composer cet article, ainsi que tous ceux qui m’ont fournis une aide très appréciée. J’exprime ma gratitude à Václav Maňha pour l’idée initiale, à Marianne Guckelsberger pour les corrections des textes islandais et à René Dieken pour m’avoir fourni différentes sources anglaises.


J’espère que vous avez aimé lire cet article. Si vous avez des questions ou des commentaires, s’il-vous-plaît contactez moi ou laissez en commentaire sous l’article. Si vous souhaitez apprendre plus et supporter mon travail, vous pouvez financer mon projet sur Patreon ou Paypal.


Bibliographie

Davíðsson, Ólafur (1903). Isländische Zauberzeichen und Zauberbücher. In: Zeitschrift des Vereins für Volkskunde 13, p. 150-167, 267-279, pls. III-VIII.

Eggertson, Jochum M. (1940). Galdraskræða Skugga, Reykjavík : Jólagjöfin.

Eggertsson, Jochum M. (2015). Sorcerer’s Screed : The Icelandic Book of Magic Spells, Reykjavík : Lesstofan.

Flowers, Stephen (1989). The Galdrabók: An Icelandic Grimoire, York Beach, Me. : S. Weiser.

Foster, Justin (2013 – 2015). Vegvísir (Path Guide). In: Galdrastafir: Icelandic Magical Staves. Available at:
http://users.on.net/~starbase/galdrastafir/vegvisir.htm

Foster, Justin (2015). The Huld Manuscript – ÍB 383 4to : A modern transcription, decryption and translation. Available at:
https://www.academia.edu/13008560/Huld_Manuscript_of_Galdrastafir_Witchcraft_Magic_Symbols_and_Runes_-_English_Translation

Inspiration #6, a trader from Gotland

The sixth issue of our inspiration series introduces Radomír Jelínek, a well-known Slovak reenactor. Radomír aims to reconstruct a trader from Gotland in late 10th/early 11th century.

We can see from the photos that Radomír wears a brown tunic made from herringbone wool and hemmed with geometrically patterned silk. The tunic is belted with a girdle inspired by various Gotland finds. Its buckle, strap end and belt lamellae come from Rone and Hense graves, while hanging straps are derived from Ense. There is a bag on the belt decorated with sheet brass and silk, a purse based on a Birka find (Radomír currently works on a new one based on a find from Barshalder), a whetstone with a colourful mosaic, tinderbox based on a Birka find and a comb based on a find from Eskelhem. A small pattern-welded steel knife is hanging on his neck, adorned with silver and brass and based on a find from Rone. Then we can see a hammer pendant on a chain – Radomír intends to swap that one for a cross. He covers himself with a brooch-fastened, semi-circular brown cape from herringbone wool (Radomír wears three types of brooches based on Visby finds). There is a fur-hemmed woolen hat on his head, decorated with silk embroidery and a hat top replica based on Birka (the hat will be also decorated with ornamental posament). On his hands we can see some brass and silver bracelets with punched decoration. Finally his profession is symbolized by simple weighing scales which have been found in several locations (Visby, Akeback, Oja).

On his legs we can see wide breeches made according to Gotlandic pictures stones depictions and a find from Haithabu. Breeches are dyed with indigo and tansy. Shoes with two buttons are a replica of Dorestad shoes. There are white nålbinding socks covering his shins with a thin lace fastened with two small (2 cm) pins.

Weapons are also a part of this trader‘s costume. It is a sharp H type pattern-welded steel sword (unfinished) with Geibig type 3 blade (80 cm long and 6 cm wide), a sharp pattern-welded steel seax (Radomír owns two of these but plans to rebuild both, one of them is a Gotland find replica), a sharp pattern-welded steel spear of type I with brass crosspieces (according to a Gotland find) and a mace which is going to be replaced by a more authentic replica.

Aside from this Radomír plans to make a new silken printed caftan, maybe a new hat, satchel, purse, archer‘s equipment, strap divider for the sword with a belt according to Rone and Hense finds and crampons.


I would like to thank Radomír Jelínek for providing photos and a detailed description of his costume. Here we will finish this article. Thank you for your time and we look forward to any feedback. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.

Inspiration # 5, A Retainer from Gnezdovo

In the fifth part of Inspiration series, we will show a rich men’s costume from Gnezdovo, Russia. This time we will look at the costume of German reenactor Alexander Kluge. Alexander tries to reconstruct a retainer from Gnezdovo, 2nd half of 10th century. It is based mostly on grave C-160 from Gnezdovo.

At the pictures, we can notice a blue tunic, which is based on textile fragments from grave C-160 (see article from Mrs Ščerbakova). Knife, fire striker, whetstone, belt and a bag are replicas of objects found in the same grave. The belt and bag are better described by Muraševa in her book. Pants and leg wraps are based on Scandinavian finds and illustrations, because there are not any finds documented in Kievan Rus. The leg wraps are pinned with hooksone has been discovered in Rurikovo Gorodishche. His leather shoes are inspired by those found in Novgorod and Haithabu.

The third picture shows a green woolen caftan with bronze buttons. Since caftans are rarely preserved (only their closing parts), this is one of the possible variants. Some buttons are preserved in several graves in Gnezdovo (see this article). However, Alexander is not satisfied with his caftan and intends to remake it. The rest of his clothing and jewellery is based on findings from different graves in Gnezdovo (Alexander refers to literature: Фехнер М.В., Ткани Гнёздова // Труды Государственного исторического музея ; Каинов С., Древнерусский дружинник второй половины X века ; Авдусин Д. А. , Пушкина Т. А., Три погребальные камеры из Гнездова // История и культура древнерусского города).

Battle version of the costume is complemented with a helmet; replica of helmet so called Gnezdovo I, from 10th century (this helmet has its analogies in finds from Stromovka and Bojná), mail armour made of flat rings worn over padding, gloves with mail armour, wooden shield, replica of axe from grave C-160, and not very well-crafted sword, which will be replaced by Alexander.

I would like to thank Alexander Kluge for granting me permission to use his photographs and for detailed description of his costume. Here we will finish this article. Thank you for your time and we look forward to any feedback. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.

Staroseverská literatura v češtině

Lingvista, archeolog a staroseverský nadšenec Ľubomír Novák vytvořil seznam staroseverské literatury, která byla přeložena do českého jazyka. Tento seznam může pomoci badatelům, studentům skandinávských jazyků a reenactorům, kteří se věnují rekonstrukci duchovní kultury starého severu.


Audun ze Západních fjordů (In: Staroislandské povídky; přeložila Veronika Dudková, Dauphin 1999) 

Býk Brandkrossi (In: Staroislandské povídky; přeložila Veronika Dudková, Dauphin 1999) 

Darraðaljóð. Bitevní píseň (přeložil Jiří Starý; In: „Skaldská poezie“, Plav, měsíčník pro světovou literaturu 9/2009 – Staroseverština: Soumrak bohů) 

Delší příběh o Stúfovi Slepém (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložil David Šimeček, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Druhý příběh o Halldóru Snorrasonovi (In: Staroislandské povídky; přeložila Veronika Dudková, Dauphin 1999) 

Edda (přeložil Ladislav Heger, SNKLHUedice Živá díla minulosti, 1962; upravila Helena Kadečková, Argo 2004 a 2013) / Edda. Bohatýrské písně (přeložil Emil Walter, Evropský literární klub, Praha, 1942) / Tři eddické písně(Skírnova cesta, Píseň o Völundovi a Píseň o Gudrúně) (přeložil Emil WalterLad. Kuncíř v Praze, X. svazek edice Philobiblon, 1930) / Věďmina věštba (přeložil Emil WalterDružstvo knihtiskárny, Hranice na Moravě, 1937) 

Edda, Snorri Sturluson (In: Edda a Sága o Ynglinzích; přeložila Helena Kadečková, Odeon, 1988; Argo, 2003) Okouzlení krále Gylfa(přeložil Emil Walter; Arkún, Praha, 1929) 

Eddica minoraHrdinské zpěvy ze staroseverských ság (ed. Jiří Starý a kol., Herrmann & synové, 2015) 

Gunnar, který zabil Tidranda (In: Staroislandské povídky; přeložila Veronika Dudková, Dauphin 1999) 

Guta-saga(přeložil Leopold Zatočil, In: Hrst studií a vzpomínek. Prof dr. Ant. Beerovi jeho žáci. Odbočka Jednoty českých filologů v Brně 1941:17-59) / Guta saga: dějiny lidu z ostrova Gotland(editoval Miroslav Černý, Edice X, Pečky, 2014) 

Hákonarmál, Eyvind Finnsson. Píseň o Hákonovi, Eyvind Finnsson (přeložil Jiří Starý; In: „Skaldská poezie“, Plav, měsíčník pro světovou literaturu 9/2009 – Staroseverština: Soumrak bohů) 

Halli Prostořeký (In: Staroislandské povídky; přeložila Helena Kadečková, Dauphin 1999) 

Hreidar Hňup (In: Staroislandské povídky; přeložila Veronika Dudková, Dauphin 1999) 

Hvenská kronika(In: Sága o Volsunzíchpřeložil Leopold Zatočil, Státní pedagogické nakladatelství, 1960) 

Kniha o IslanďanechAri Þorgilsson (přeložila Marie Novotné; In: Plav, měsíčník pro světovou literaturu 9/2009 – Staroseverština: Soumrak bohů) 

Královo zrcadlo(z angličtiny přeložil Jan Alex Voltr, Tribun EU, 2019) 

Lilie, Eysteinn Ásgrímsson (přeložil Emil Walter, Křesťanská akademie, Edice Vigilie, Řím, 1961) 

O runzivalské bitvě (In: K čemu tak velká slova? Staroseverská rytířská literatura Ipřeložila Markéta IvánkováFilozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2018) 

Ófeig (In: Staroislandské povídky; přeložila Veronika Dudková, Dauphin 1999) 

Ögmund Rána a Gunnar Půlka (In: Staroislandské povídky; přeložila Veronika Dudková, Dauphin 1999) 

Píseň Haralda Smělého (přeložil František Ladislav Čelakovský, In: F.L.Č: Čtení o počátcích dějin vzdělanosti a literatury národův slovanských:202, F. L. Čelakovský: Básnické spisy II, 1916:311) 

Pivní čapka (In: Staroislandské povídky; přeložila Veronika Dudková, Dauphin 1999) 

Povídka o Nornagestovi(In: Sága o Volsunzíchpřeložil Leopold Zatočil, Státní pedagogické nakladatelství, 1960) 

První grónský biskup (In: Staroislandské povídky; přeložila Veronika Dudková, Dauphin 1999) 

První příběh o Halldóru Snorrasonovi (In: Staroislandské povídky; přeložila Veronika Dudková, Dauphin 1999) 

Předsmrtná píseň Šípového Odda (přeložil Ondřej Himmer; In: Plav, měsíčník pro světovou literaturu 9/2009 – Staroseverština: Soumrak bohů) 

Příběh o Arnórovi Skaldovi jarlů (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložila Lucie Korecká, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Příběh o Einaru Skúlasonovi (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložila Magda Králová, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Příběh o Eyvindu Finnssonovi, zvaném Kaziskald (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložila Magda Králová, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Příběh o Gíslu Illugasonovi (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložil Jiří Starý, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Příběh o Hrafnu Guðrúnarsonovi (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložil Ondřej Vaverka, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Příběh o Hrómundovi Kulhavém (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložila Veronika Dudková, redakčně upravil Ondřej Vaverka, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) / Hrómund Kulhavý (In: Staroislandské povídky; přeložila Veronika Dudková, Dauphin 1999) 

Příběh o Ívaru Bílém a Sighvatu Þórðarsonovi (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložila Lucie Korecká, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Příběh o Ívaru Ingimundarsonovi (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložil Ondřej Vaverka, Magda Králová, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Příběh o Jǫkulu Bárðarsonovi (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložila Marianna Gorroňová, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Příběh o králi Sigurðovi Slině, synu Gunnhildinu (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložil Jiří Starý, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Příběh o Mánim z Islandu (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložila Lada Halounová, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Příběh o obyvateli hor (In: Sám spatříš svět stínů. Hranice mezi světy vpozdních ságách o Islanďanech; přeložila Lucie Korecká, Herrmann & synové, 2018) 

Příběh o obyvateli mohyly (In: Sám spatříš svět stínů. Hranice mezi světy vpozdních ságách o Islanďanech; přeložila Lucie Korecká, Herrmann & synové, 2018) 

Příběh o rybáři (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložila Lucie Korecká, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Příběh o Sighvatu Þórðarsonovi a Příběh o Óttaru Černém (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložil Ondřej Vaverka, Magda Králová, Jiří Starý, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) Příběh o Óttarovi Černém (přeložil David Šimeček; In: „Příběhy o skaldech“, Plav, měsíčník pro světovou literaturu 9/2009 – Staroseverština: Soumrak bohů) 

Příběh o Sneglu-Hallim (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložila Helena Kadečková, redakčně upravila Magda Králová, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Příběh o Sǫrlim, Heðinovi a Hǫgnim (In: Sám spatříš svět stínů. Hranice mezi světy vpozdních ságách o Islanďanech; přeložila Lucie Korecká, Herrmann & synové, 2018) 

Příběh o Stefnim Þorgilssonovi (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložila Magda Králová, Lada Halounová, Kristýna Králová, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Příběh o Stúfu Þórðarsonovi (přeložil David Šimeček; In: „Příběhy o skaldech“, Plav, měsíčník pro světovou literaturu 9/2009 – Staroseverština: Soumrak bohů) 

Příběh o Sturlovi Þórðarsonovi (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložila Lucie Korecká, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Příběh o Þjóðólfovi z Hvínů (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložila Magda Králová, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Příběh o Þórarinu Krátkém plášti (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložila Kristýna Králová, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Příběh o Þórarinu Loftungovi (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložil Jiří Starý, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Příběh o Þórðu od Ásy Zlaté (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložila Magda Králová, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Příběh o Þorgrímu Hallasonovi a Bjarnim Gullbrár-Skaldovi (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložil Ondřej Vaverka, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Příběh o Þórim Álfhildarsonovi (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložila Lucie Korecká, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Příběh o Þorleifu Ásgeirssonovi (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložil David Šimeček, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019; In: „Příběhy o skaldech“, Plav, měsíčník pro světovou literaturu 9/2009 – Staroseverština: Soumrak bohů) 

Příběh o Þormóðu Kolbrúnarskaldovi (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložila Magda Králová, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Příběh o Þorsteinovi Býčí noze (In: Sám spatříš svět stínů. Hranice mezi světy vpozdních ságách o Islanďanech; přeložila Lucie Korecká, Herrmann & synové, 2018) 

Příběh o Þorsteinovi Staviteli stanů (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložil Ondřej Vaverka, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Příběh o Þorsteinu Bœjarmagnovi (přeložil David Šimeček; In: Souvislosti: „Kauza Kundera” rok poté 2009, č.4: 114–125) 

Příběh o Þorvaldu Zcestovalém (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložila Helena Kadečková, redakčně upravila Lucie Korecká, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) / Torvald Zcestovalý (In: Staroislandské povídky; přeložila Helena Kadečková, Dauphin 1999) 

Příběh Orma Stórólfssona (In: Sám spatříš svět stínů. Hranice mezi světy vpozdních ságách o Islanďanech; přeložila Lucie Korecká, Herrmann & synové, 2018) 

Příběhy o Bragim Boddasonovi (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložil Jiří Starý, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Ríma o Skíðim(přeložil Jiří Starý; In: Plav, měsíčník pro světovou literaturu 3/2015 – Populární středověk) 

Sága o Álim Flekovi (In: Lživé ságy starého Severu; přeložila Markéta PodolskáHerrmann & synové, 2015; In: Plav, měsíčník pro světovou literaturu 9/2014 – Toto není mystifikace!) 

Sága o Bárðovi Snæfellsássovi(přeložila Kristýna Králová; In: Plav, měsíčník pro světovou literaturu 3/2015 – Populární středověk) 

Sága o Bósim a Herrauðovi (In: Sága o Völsunzích a jiné ságy o severském dávnověku; přeložila Helena Kadečková; Argo 2001) / Sága o Bósim – erotický thriller? (přeložila Helena Kadečková; In: Plav, měsíčník pro světovou literaturu 9/2009 – Staroseverština: Soumrak bohů) 

Sága o Egilovi a Ásmundovi (In: Lživé ságy starého Severu; přeložila Kateřina RatajováHerrmann & synové, 2015) 

Saga o Egilovi synu Skallagrímově(přeložil Karel Vrátný; 1926) 

Sága o Eiríkovi Zrzavém (In: Staroislandské ságy; přeložil Ladislav HegerSNKLU, 1965; Garamond 2015) / Sága o Eiríkovi Rudém (In: Helge Ingstad: Kolumbus nebyl první, Praha,1971s. 45-55) 

Sága o Erexovi, Artušovu rytíři (In: K čemu tak velká slova? Staroseverská rytířská literatura Ipřeložila Markéta IvánkováFilozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2018) 

Sága o Gíslim (In: Staroislandské ságy; přeložil Ladislav HegerSNKLU, 1965; Garamond 2015) 

Saga o Grettim(přeložil Ladislav Heger, SNKLHUedice Živá díla minulosti, 1957) 

Sága o Grónsku (In: Helge Ingstad: Kolumbus nebyl první, Praha, 1971; s. 32-44) 

Saga o Gunnlaugovi Hadím jazyku(přeložil Emil Walter; Ludvík Bradáč 2019) 

Sága o Hákonovi Dobrém, Snorri Sturluson (In: Královské ságy; převyprávěl Jaroslav Kaňa, Albatros 1982) 

Sága o Hálfdanovi Černém, Snorri Sturluson (In: Královské ságy; převyprávěl Jaroslav Kaňa, Albatros 1982) 

Sága o Hálfdanu Eysteinssonovi (In: Lživé ságy starého Severu; přeložil Ondřej HimmerHerrmann & synové, 2015) 

Sága o Haraldovi Krásnovlasém, Snorri Sturluson (In: Královské ságy; převyprávěl Jaroslav Kaňa, Albatros 1982) 

Sága o Haraldovi Šedém Kožichu, Snorri Sturluson (In: Královské ságy; převyprávěl Jaroslav Kaňa, Albatros 1982) 

Sága o Hervaře(přeložil Jan Kozák, Herrmann & synové, 2009; druhý svazek s komentáři 2009) / Sága o Hervör a králi Heidrekovi Moudrém(z angličtiny přeložil Miroslav Černý, Perplex, Opava, 2009) / Píseň o hunské bitvě (In Slezský sborník 1946:30-34) / Heiðrekovy hádanky (přeložil Jan Kozák; In: Plav, měsíčník pro světovou literaturu 9/2009 – Staroseverština: Soumrak bohů) / Heidrekovy hádanky (přeložil Miroslav Černý; In: Plav, měsíčník pro světovou literaturu 9/2009 – Staroseverština: Soumrak bohů) 

Sága o Hjálmþérovi a Ǫlvim (In: Lživé ságy starého Severu; přeložil Jiří StarýHerrmann & synové, 2015) 

Sága o Hǫrðovi a psancích zostrova (In: Sám spatříš svět stínů. Hranice mezi světy vpozdních ságách o Islanďanech; přeložila Lucie Korecká, Herrmann & synové, 2018) 

Saga o Hrafnkelovi, knězi Freyově (přeložil Emil Walter, In: Časopis Obrození 1912:102-114, 161-171přeložil Karel Vrátný, Hynek 1920) 

Sága o Jarlmannovi a Hermannovi (In: Lživé ságy starého Severu; přeložil David ŠimečekHerrmann & synové, 2015) 

Sága o krásném Bæringovi (In: K čemu tak velká slova? Staroseverská rytířská literatura Ipřeložila Markéta IvánkováFilozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2018) 

Sága o lidech z Eyru (In: Staroislandské ságy; přeložil Ladislav HegerSNKLU, 1965; Garamond 2015) 

Sága o lidech z Lososího údolí (In: Staroislandské ságy; přeložil Ladislav HegerSNKLU, 1965; Garamond 2015) 

Sága o lidech z údolí Svarfaðardal (In: Sám spatříš svět stínů. Hranice mezi světy vpozdních ságách o Islanďanech; přeložila Lucie Korecká, Herrmann & synové, 2018) 

Saga o lidech z Vatnsdalu(přeložil Emil Walter; Müller a spol., 1929) 

Sága o Njálovi (In: Staroislandské ságy; přeložil Ladislav HegerSNKLU, 1965; Garamond 2015) 

Sága o Óláfu Tryggvasonovi, Snorri Sturluson (In: Královské ságy; převyprávěl Jaroslav Kaňa, Albatros 1982) 

Sága o plášti(přeložila Markéta Podolská; In: Plav, měsíčník pro světovou literaturu 2/2015 – Hory přenáší) 

Sága o Ragnaru Huňaté nohavici (In: Sága o Völsunzích a jiné ságy o severském dávnověku; přeložila Helena Kadečková; Argo 2001) 

Sága o Sigurðovi Mlčenlivém (In: Lživé ságy starého Severu; přeložila Lucie KoreckáHerrmann & synové, 2015) 

Sága o skaldech Haralda Krásnovlasého (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložil Jiří Starý, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Sága o Sǫrlim Silném (In: Lživé ságy starého Severu; přeložil Pavel VondřičkaHerrmann & synové, 2015) 

Sága o svatém Olavu, Snorri Sturluson (přeložil Ladislav HegerLidová demokracie, 1967) 

Sága o Torgilsovi Orrabeinsfostri (In: Farley Mowat: Polární vášeň. Praha 1973; s. 13-24) 

Sága o Tristramovi a Ísoddě (In: K čemu tak velká slova? Staroseverská rytířská literatura Ipřeložila Markéta IvánkováFilozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2018) 

Sága o Vilmundu Mimoňovi (In: Lživé ságy starého Severu; přeložila Marie NovotnáHerrmann & synové, 2015) 

Sága o Volsunzích(přeložil Leopold Zatočil, Státní pedagogické nakladatelství, 1960) / Sága o Völsunzích (In: Sága o Völsunzích a jiné ságy o severském dávnověku; přeložila Helena Kadečková a Veronika Dudková; Argo 2001) 

Sága o Ynglinzích, Snorri Sturluson (In: Edda a Sága o Ynglinzích; přeložila Helena Kadečková, Odeon, 1988; Argo, 2003; In: Královské ságy; převyprávěl Jaroslav Kaňa, Albatros 1982) 

Sen Oddiho Hvězdáře (In: Sám spatříš svět stínů. Hranice mezi světy vpozdních ságách o Islanďanech; přeložila Lucie Korecká, Herrmann & synové, 2018) 

Sen Torsteina Hallssona (In: Staroislandské povídky; přeložila Helena Kadečková, Dauphin 1999) 

Severské balady (přeložili Ladislav Heger a Marie Novotná, Aurora, Praha, 2000) 

Smrt krále Haralda Sigurðarsona (In: „A tehdy pronesl strofu…“ Staroseverské příběhy o skaldech; přeložila Lucie Korecká, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019) 

Štědrý Brand (In: Staroislandské povídky; přeložila Veronika Dudková, Dauphin 1999) 

Torstein (In: Staroislandské povídky; přeložila Veronika Dudková, Dauphin 1999) 

Torstein Neochvějné srdce (In: Staroislandské povídky; přeložila Helena Kadečková, Dauphin 1999) 

Víkarsbálkr – Úryvek o Víkarovi (přeložila Kateřina Ratajová; In: Plav, měsíčník pro světovou literaturu 9/2009 – Staroseverština: Soumrak bohů) 

Ze Ságy o Hrólfu Krakim (přeložila Tereza Vachunová; In: Plav, měsíčník pro světovou literaturu 9/2009 – Staroseverština: Soumrak bohů) 

Long knives from Haithabu

Dear reader.

Hereby I present another article from the series about long knives and seaxes. In the following translation, you can find the long knives from Haithabu / Hedeby.

The article can be read or downloaded via the following button:


 Thank you for your time and we look forward to any feedback. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.

Středověké evropské kostěné sekery

Při pročítání výtečné práce Petra Luňáka Velkomoravské sekery mne zaskočila věta “Zatímco dřevěné meče se v průběhu středověku občas objevují (…), dřevěné sekery mi nejsou známy. Snad bylo zbytečné takto všudypřítomný předmět napodobovat ve dřevě (…)” (Luňák 2018: 108). Překvapila mne zejména proto, že z evropského středověku známe hned několik desítek kostěných a parohových seker. Abych zvýšil povědomí o tomto zajímavém typu nálezů, rozhodl jsem se zmapovat kostěné a parohové sekery a mlaty ze středověké Evropy. V následujících interpretacích budu přihlížet i k zauralským nálezům, které mohou na korpus vrhat zajímavé světlo. Nutně však musí zaznít, že seznam, který níže předkládá 49 nálezů a tři kandidáty, je prvním serioznějším pokusem o zpracování celoevropského fenoménu v češtině, a protože jde o problém archeology špatně probádaný, je velmi pravděpodobné, že některé předměty byly opomenuty. Proto budu rád za upozornění na jakýkoli nález.


Rozšíření seker z kosti a parohu.
Modrá barva = velrybí kost; šedá barva = kost; žlutá barva = paroh; zelená barva = neznámé.

Naprosto zásadní prací na poli kostěných a parohových seker a mlatů je Paulsenova kniha Axt Und Kreuz bei den Nordgermanen (1939) a její následné rozšíření Axt und Kreuz in Nord- und Osteuropa (1956). Paulsen v těch knihách vymapoval 11 kusů a 1 možného kandidáta. Jisté navázání na Paulsena představuje Artemev (1994), který jej reflektuje a podává informaci o třech novějších staroruských sekerách. Na Paulsena v roce 2000 navázal Mugurēvičs (2000) svou výjimečnou prací, která mapuje 12 nových lotyšských nálezů organických seker a mlatů. Další rozšíření představují práce Plavinského (Plavinskij 2014) a zejména Jeremejeva, jehož práce, která sebrala 35 seker, je v současnosti nejlepším počinem na tomto poli (Jeremejev 2015: 612-625). Další východoevropší badatelé, kteří popisovali tatarstánské a permské nálezy – reprezentovaní Zakirovou (1988), Lenzem (2002) a Krylasovou (2013) – nereflektují ani Paulsena, ani jeho následovníky. Estonští badatelé Luik a Haak (2017) analogicky reflektují pouze Paulsena. Vznikají tak tři paralelní proudy, které o sobě navzájem nevědí. Dalším úskalím provázejícím bádání tohoto fenoménu je fakt, že organické sekery nejsou začleňovány do stejných prací, jako jejich železné protějšky. Například Kotowicz již na počátku svého monumentálního katalogu uvádí, že sekery z jiných materiálů než železa nejsou zahrnuty (Kotowicz 2014: 7). Badatel, který by v moderních monografiích o sekerách hledal sekery organické, by hledal marně, a mohl tak by dojít k přesvědčení, že podobné nálezy vůbec neexistují.

Nakolik se zdá, sekery z kosti a parohu nejsou závislé na kultuře, avšak je důležité podotknout, že prostor, kde o nich máme evidenci, se nápadně kryje s prostorem, ve kterém se vyskytuje los (Bělorusko, Dánsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Polsko, Rusko, Ukrajina). Z dostupných informací lze říci, že losí paroh představoval preferovaný materiál pro výrobu tohoto typu předmětu. Dalším možným zdrojem materiálu pro výrobu seker byly lopatky velkých zvířat (Hołubowicz 1938: 95). Velrybí kost se v korpusu objevuje výjimečně u grónského nálezu. Paulsen tvrdí, že použití organického materiálu svědčí o nedostatku železné rudy (Paulsen 1939: 52), s čímž nemůžeme souhlasit. Organické sekery jsou výrobky záměrně vyráběné pro jiný účel.

Již z letmého prozkoumání je patrné, že máme co dělat s heterogenní skupinou předmětů. Tvarově často lépe či hůře kopírují kovové varianty, zatímco jindy mají velmi hrubé tvary a sekerám se podobají pouze vzdáleně a další jsou spíše podobné kladivům. Některé dodržují ostřený břit, ale větší množství má břit tupý a široký 1-2 cm. V celkové délce variují mezi cca 8-19 cm, přičemž velká část se pohybuje okolo délky 12-15 cm. Nadpoloviční většina shromážděných nálezů je dekorována; dekor variuje od jednoduchého pletence až celoplošnou výzdobu. Konečně datace seker je sama o sobě problematická, zdá se však směřovat do období 10.-15. století. Jeremejev uvádí, že hlavní období užívání organických seker v ruských městech nastává ve 13. století, avšak již v 10.-11. století se tento fenomén etabluje (Jeremejev 2015: 618). Tyto rozdílnosti znemožňují interpretovat předměty pouze jedním, univerzálním způsobem. Pokusíme se shrnout teorie, které by mohly objasnit výrobu těchto nezvyklých předmětů.

  • hračka
    Nejčastější interpretací kostěných a parohových seker zní, že jde o dětské hračky. Jakkoli je sekera nejběžnější slovanskou zbraní, jejich dřevěné imitace určené pro děti se objevují výjimečně – v Novgorodu bylo do roku 1998 známo 87 dřevěných mečů, 5 nožů, 14 luků a pouze jediná sekera, zatímco ve Staré Ladoze bylo objeveno 28 dřevěných mečů, 4 kopí a žádná sekera (Jeremejev 2015: 625). Dřevěná sekera z polského Těšína je vykládána jako hračka (Hensel 1965: 208). Jako hračky byly interpretovány parohové sekery ze Pskova (Kildjuševskij 1980) a Roždestvenského hradiště (Krylasova 2013), miniaturní sekerka ze zauralského Ňagaňu (11.-12. století, Goskatalog 2020) a imitace seker ze Chantsko-mansijského autonomního okruhu a Salechardu (Zykov – Kokšarov 2001: 92. Рис. 40, 19). Zejména malé kusy s délkou 8 cm (Ňagaň) lze interpretovat tímto způsobem. Nelze si však nepovšimnout, že se někteří autoři řídí spíše vlastní fantazií než-li důkazy; Krylasova doslova píše: “když byly na sekeře objeveny stopy po zubech štěněte, okamžitě se nám vyjevil obrázek dítěte hrajícího si se psem” (Krylasova 2013: 128). Na druhou stranu Jeremejev poukazuje na nápadný nedostatek celodřevěných seker, který vykládá tím, že odolnější parohové sekery byly pro tento účel vhodnější.

 

  • tréninková zbraň, zbraň do města
    Pokud některé ze seker byly hračkami, mohly současně velmi dobře posloužit jako výuková pomůcka při učení šermu. Pokud Luňák navrhuje, že výuka šermu mohla probíhat se sekerami chráněnými pouzdry či obalenými do látek (Luňák 2018: 108), pak organické sekery představují poměrně dobrou alternativu. Tupé břity mohou být odrazem právě této praktické funkce. Petrohradský archeolog Ivan Jeremejev navrhuje, že organické sekery představují zbraně adolescentů používané při pouličních bitkách (Pskovskaja Lenta Novostej 2017). Nález z estonského hradu Otepää má do tupého břitu zaraženo několik železných hřebů, což si autoři studie vykládají tak, že sekera mohla sloužit jako plnohodnotný kyj (Luik – Haak 2017: 87).

 

  • odznak
    Paulsen zmiňuje používání kostěných seker s topůrky v baltském prostoru až do 18. století, kdy takový předmět představoval mocnářský odznak důstojnosti a spravedlnosti (Paulsen 1939: 86; Paulsen 1956: 58).

 

  • pokusný výrobek
    Sekery mohou reprezentovat pokusné výrobky, které sloužily jako šablony pro lepší odhadnutí tvaru nebo dekorace. Tato teorie byla použita A. Kirpičnikovem u kamenné dekorované sekery z 10. století, nalezené ve Staré Ladoze (Kirpičnikov – Sarabjanov 2013: 67, 69).

 

  • řemeslný nástroj či hudební nástroj
    Lenz navrhuje, že parohové sekerky z hradiště Anjuškar jsou praktickými nástroji ke štípání parohu (Lenz 2002: 222). Lze se ptát, jak k tomuto zjištění autor dospěl, nicméně ani takovou funkci bychom neměli vyloučit, zejména pokud zohledníme skutečnost, že se v některých případech sekerky nalezly v řemeslných dílnách (Mugurēvičs 2000: 64-7; Zakirova 1988: 236, Рис. 100.8) a že některé námi vymezené mlaty velikostí i tvarem připomínají kladívka. Sekerka by tak mohla být pevným a lehkým kladívkem, rydlem nebo štípacím nástrojem, podobně jako kladívka zhotovená z parohu (Luik – Haak 2017: 86-7; MacGregor 1985: 171-2). Další teorií je, že lehká kladívka mohla posloužit jako paličky na buben (Rainio 2013).

 

  • votivní dar
    Jak jsem popsal na jiném místě (Vlasatý 2019), sekera jakožto nástroj lidské práce hrála důležitou symbolickou úlohu při kultivaci země, a tak se již od pravěku setkáváme s deponovanými sekerami, které demarkují hranice statků (Rønne 2008Starý – Kozák 2010: 44–45). Fenomén organických seker může souviset s rozmachem miniaturních seker ve východní Evropě a/nebo změnou sídelní struktury vrcholného a pozdního středověku (Vlasatý 2019). Teorii o votivních kostěných variantách skutečných seker prosazují Golognev a Zaicev (1992: 12-13) u hradištních nálezů z 11.-12. století ze západní Sibiře. Organické sekeromlaty navíc silně připomínají kamenné prehistorické sekeromlaty, které se ve středověku i v novověku těšily velké oblibě, byly sbírány a aktivně používány v domácnostech pro své údajné schopnosti odhánět negativní agenty (např. Boudová 2010: 22).

 

  • souvislost s ceremoniemi, přechodovými a cyklickými rituály
    Paulsen zmiňuje norský a švédský zvyk, že pokud se mladík ženil, dostával darem hůl ve tvaru sekery, která byla předávána z generace na generaci a představovala otcovskou sílu, a naznačuje, že kostěné sekery mohou odrážet tentýž zvyk (Paulsen 1939: 86; Paulsen 1956: 59). Dobrou analogií jsou zde sekery valašky. Oproti tomu Kulakov a Skvorcov navrhují, že kostěné sekery byly rituálními předměty, reprezentujícími kult Perkuna a užívanými ke symbolickému klučení na počátku jara, což mělo označovat začátek polních prací (Kulakov – Skvorcov 2000: 184, 188). Podle pskovských archeologů vedených Sergejem Salminem byly organické sekery používány během svátků k nápodobě skutečného boje (Pskovskaja Lenta Novostej 2017).

 

  • kultický předmět
    Mugurēvičs (2000: 70-71) interpretuje lotyšské sekery a mlaty, které jsou průměrně menší a méně propracované, jako kultické objekty, které sloužily mužům “k odhánění zlých duchů, zajištění zdraví a plodnosti, uctívání nebeských těles a pravděpodobně věštění budoucnosti“. Tuto teorii zakládá autor jak na samotné dekoraci, tak na materiálu, který porovnává se středověkými literárními zmínkami, které popisují použití kostěné lopaty k věštění. Faktickým nedostatkem však je skutečnost, že kostěné lopaty byly praktickými nástroji používanými již od pravěku, a nejedná se o speciálně vyráběný věštící nástroj; jejich využití pro věštění je tak náhodné či podmíněné nějakou skutečností. Fakt, že organické sekery a mlaty jsou natolik rozšířené, může právě tak naznačovat, že šlo spíše o užitkové předměty, které byly v některých případech využity ke kultickým aktivitám. Darkevič (1961: 91) uvádí existenci litevského kultu kladiva v 15. století.

 

  • zástupný pohřební předmět
    Podceňovat bychom neměli ani možnost využití těchto zbraní jako zástupných insignií při pohřebních rituálech, jak naznačují některé meče ve středověkých pramenech i skutečných hrobech (Vlasatý 2017). V případě organických seker toto naznačují nálezy z Øster Egesborg, z Jaunpiebalgy, ale také ze Starého Města, kde se v hrobě 307/AZ objevuje zřejmě dřevěná sekera či jí podobný předmět (Luňák 2018: 167-8).

Katalog

BĚLORUSKO

  • Mscislaŭ, Bělorusko. Kostěná bradatice, nalezena roku 1905 v Mscislaŭ na Zámkové hoře a nyní uložená ve Vilniu, má kruhový otvor umístěný uprostřed své délky. Na listu je pak oboustranně zdobena rytými linkami a cikcak ornamentem, které jsou orientovány souběžně s břitem. Délka sekery 13,8 cm, délka břitu 9,2 cm. Tlouk a břit jsou ztupené; tlouk má přibližně čtverhranný průřez a je vyboulený, břit má šíři 1,5 cm. Druhá sekera nalezená ve městě Mscislaŭ, rovněž dekorována a s kruhovým otvorem, byla objevena ve vrstvě B přesně pod požárovým horizontem označujícím rok 1359, a může tak být datována do 14. století (Jeremejev 2015: 613-5).
    LiteraturaJeremejev 2015: 613-5, Рис. П.4.12; Paulsen 1939: 82, Abb. 37.3; Paulsen 1956: 54, Abb. 20c.

První sekera z Mscislaŭ. Paulsen 1939: Abb. 37.3.


Druhá sekera z Mscislaŭ. Jeremejev 2015: Рис. П.4.12.

  • Druck (Друцк), Bělorusko. Na hradišti Druck byly nalezeny dvě parohové sekery (Plavinskij 2014: 396-397, Рис. 12.25). Jedna z nich má vytvarované břit, tupé ostří a velmi drobný, pouze naznačený násadový otvor. Druhý předmět představuje sekeromlat.
    LiteraturaPlavinskij 2014: 396-397, Рис. 12.25.

Sekery z hradiště Druck. Plavinskij 2014: Рис. 12.25.

  • Turov (Туров), Bělorusko. V Turovu byly nalezeny dvě hrubě opracované sekery. Jedna z nich, sekera bez ryté dekorace, byla nalezena ve 4. stratigrafické úrovni, datované do první poloviny 13. století. Druhá sekera se spirálovitým ornamentem byla nalezena na periferii Turova na vrchu kulturní vrstvy a není možné ji datovat.
    LiteraturaJeremejev 2015: 613, Рис. П.4.11; Lysenko 2004: 72-3.

Sekery z Turova. Jeremejev 2015: Рис. П.4.11.

  • Minsk, Bělorusko. Další dvě sekery byly nalezeny při vykopávkách provedených v Zámčišti v Minsku. První sekera byla nalezena v roce 1988 ve vrstvě z 12.-13. století, má tupé ostří, kruhový otvor a drobnou rytou dekoraci. Druhá sekera, jejíž přesná datace není známa, je mlatem s kruhovým otvorem a poškozeným čelem.
    LiteraturaJeremejev 2015: 613, Рис. П.4.11; Plavinski 2007: 73–74.

Sekery z Minsku. Jeremejev 2015: Рис. П.4.11.

  • Polock, Bělorusko. Sekera z Polocku byla objevena při vykopávkách ve Vrchním hradě. Jedná se o bradatici s kruhovým násadovým otvorem, která je z obou stran zdobena rytou dekorací. Sekeru je možné datovat do 12.-13. století.
    LiteraturaJeremejev 2015: 613, Рис. П.4.12; Polock 2012: рис. 36: 7.


Sekera z Polocku. Jeremejev 2015: Рис. П.4.12.

  • Vitebsk, Bělorusko. Sekera z Vitebsku je bradaticí s kruhovým otvorem a nepříliš tupým břitem. Její list je dekorován rytými linkami. Sekeru je možné datovat do 12.-13. století.
    LiteraturaJeremejev 2015: 613, Рис. П.4.12; Levko 2010: 89–90, рис. 40: 11, фото 29.

Sekera z Vitebska. Jeremejev 2015: Рис. П.4.12.

 

DÁNSKO

  • Vesterbygden, Grónsko (Kbhn.D 11706). Hlava široké sekery vyrobená z velrybí kosti, která svým tvarem připomíná kovovou sekeru nalezenou v grónském Eirikfjordu, datovatelné do 10.-11. století. Délka 13 cm, délka břitu 8,6 cm. Jedna ze stran je vyleštěná, zatímco druhá je ponechána v surovém stavu. Násadový otvor je z jedné strany ulomen, tlouk se zdá být tupý. Břit je ponechán ostrý.
    Literatura: Paulsen 1939: 80, Abb. 37.1; Paulsen 1956: 52, Abb. 19c; Nørlund 1934: 69.


Sekera z velrybí kosti, Vesterbygden, Grónsko.
Paulsen 1939: Abb. 37.1.

  • Øster Egesborg, Dánsko (Kbhn. 11776). Široká sekera, která je ze všech stran leštěná a která má oválný násadový otvor. Byla nalezena v hrobu vedle těla zemřelého. Délka 18,2 cm, délka břitu 8,2 cm. Tlouk je tupý, zaoblený. Břit je ponechán ostrý.
    Literatura: Paulsen 1939: 80, Abb. 36.1; Paulsen 1956: 52, Abb. 19a.


Sekera z Øster Egesborgu.
Paulsen 1939: Abb. 36.1.

 

ESTONSKO

  • Řeka Pärnu, Estonsko (PäMu 4 A 1335 Gl 717). Sekera z Pärnu, nalezená mezi lety 1920-6, byla dlouho považována za prehistorický artefakt, dokud nebyla podrobena analýze, která zjistila dataci do 14.-15. století. Sekera je vyrobena z losího parohu a je zřejmě podélně prasklá. Ze zachované většiny sekery je patrné, že násadový otvor byl kruhový a umístěný ve středu délky předmětu. Břit je tupý. List je vyzdoben řadou soustřednými kruhy.
    Literatura: Luik – Haak 2017: 78, 80, Fig. 2.

Sekera z řeky Pärnu. Luik – Haak 2017: Fig. 2.

  • Otepää (AI 3371: 289), Estonsko. Sekera z hradu Otepää je vyrobena z losího parohu a má kruhový násadový otvor umístěný uprostřed délky předmětu. Téměř není zužována. Do břitu je zaraženo 5 železných hřebů a jeden hřeb je zaražen do tlouku. Snad jde o snahu zpevnit měkčí, pórovitý materiál. List je oboustranně dekorován linkami a rozetou.
    Literatura: Luik – Haak 2017: 80, Fig. 4.

Sekera z hradu Otepää. Luik – Haak 2017: Fig. 4.

 

LITVA

  • Rokiškis, Litva. Úzká sekera z kosti s oválným násadovým otvorem. Jedna strana se takřka nezužuje, zatímco druhá se plynule zužuje. V linii u břitu je sekera zdobena jamkami. Délka sekery 14,2 cm, délka břitu 8 cm. Tlouk a břit jsou ztupené; tlouk má přibližně čtverhranný průřez 4,3 × 4,5 cm. Sekera je zřejmě uložena v Berlíně.
    Literatura: Paulsen 1939: 80, Abb. 36.2; Paulsen 1956: 52-3, Abb. 19b.


Sekera z Rokiškis.
Paulsen 1939: Abb. 36.2.

  • Svėdasai, Litva. Široká sekera, nalezená zřejmě ve vodě poblíž litevského Svėdasu, je podobná předchozí sekeře. Je opatřena kruhovým otvorem a rytými dekoracemi na bocích. Dekorace sestává z linek a křivek. Délka sekery 13 cm, délka břitu 10 cm. Tlouk a břit jsou ztupené; tlouk má přibližně čtverhranný průřez a břit je velmi poškozen. Sekera je zřejmě uložena v Kaunasu.
    LiteraturaPaulsen 1939: 82, Abb. 38.1; Paulsen 1956: 54, Abb. 21a.

Sekera ze Svėdasu.
Paulsen 1939: Abb. 38.1; Paulsen 1956: Abb. 21a.

  • Vilnius, Litva. Vaitkevičius (2019) ve svém blogovém příspěvku referuje o sekeromlatu, který byl nalezen v Geminidově hradním kopci (Gedimino kalnas) ve Vilniu a který je velmi podobný nálezu z Jaunpiebalgy. Podle tohoto autora k nálezu došlo roku 1982 ve 7. horizontu, který se datuje do 10.-11. století. Sekeromlat je vyroben k parohu, na délku má 11 cm a je ozdoben svastikami, které jsou umístěné proti sobě. V současné chvíli je sekeromlat umístěn ve sbírkách Litevského národního muzea.
    Literatura: Vaitkevičius 2010: 123; Vaitkevičius 2019.

Sekera z Vilniu. Vaitkevičius 2019.

  • Jurgaičiai, Litva. Na hradišti Jurgaičiai byly nalezeny dva parohové předměty – mlat a sekera. Oba mají kruhový násadový otvor. Mlat je dekorován rytými linkami. Sekera má ostrý břit.
    LiteraturaJeremejev 2015: 619, Рис. П.4.14; Mahčiulis – Kuzmickas 2012: fig. 14, 18.

Sekera z Jurgaičiai. Jeremejev 2015: Рис. П.4.14.

 

LOTYŠSKO

  • Jaungulbene, Lotyšsko (Riga, CVVM 64707, DMI 1857). Široká sekera vyrobená z losího parohu. Otvor se nachází uprostřed a je oválného tvaru o průměru 1,5 × 2 cm. List sekery je zdoben jamkami, které jsou uspořádány tak, že při pohledu od tlouku představují kříž s kroužkem visící na náhrdelníku. Délka sekery 14 cm, délka břitu 12,1 cm. Tlouk a břit jsou ztupené; tlouk má přibližně čtverhranný průřez o rozměru 3,5 × 4,3 cm, břit je velmi poškozen a má tloušťku zhruba 2 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12.-13. století.
    Literatura: Katalog … 1896: 100, Taf. 28.20; Paulsen 1939: 80-1, Abb. 38.2; Paulsen 1956: 53-4, Abb. 21b; Mugurēvičs 2000: 63, 69.

Sekera z Jaungulbene.
Paulsen 1939: Abb. 38.2; Paulsen 1956: Abb. 21b.

  • Jaunpiebalga, Lotyšsko (Cēsis, CM 8325:3). V hrobu č. 4 v lotyšské lokalitě Jaunpiebalga byl roku 1960 spolu s kopím nalezen oboustranný sekeromlat z losího parohu. Otvor se nachází zhruba uprostřed a je kruhového tvaru o průměru 2,3 cm; vězel v něm kus násady, který byl jištěn 7,5 cm dlouhým hřebem. List sekery je zdoben jamkami uspořádanými do kruhů a linkami. Délka sekery 11,3 cm, šířka sekery 4,1-4,6 cm. Tlouk se zdá být tupý, břit je poněkud ostrý. Tloušťka sekery 2,5-3,4 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 14. století.
    Literatura: Mugurēvičs 2000: 63-4, 69, Abb. 1.


Sekera z Jaunpiebalgy. Mugurēvičs 2000: Abb. 1.

  • Koknese, Lotyšsko (Riga, LVI 62/1755). Ve 2. výkopu v podhradí lotyšské pevnosti Koknese byl roku 1962 nalezen hrubě opracovaný mlat z losího parohu. Otvor je kruhového tvaru o průměru 1,7 cm. Délka mlatu 12,6 cm, šířka mlatu 6,7 cm, tloušťka úderné plochy 2,7 cm. Tlouk i břit jsou tupé. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12. století.
    Literatura: Mugurēvičs 2000: 64, 69, Abb. 2.3.


Mlat z Koknese. Mugurēvičs 2000: Abb. 2.3.

  • Koknese, Lotyšsko (Riga, LVI 62/2521). Ve 4. výkopu v lotyšské pevnosti Koknese byl roku 1962 nalezen opracovaný mlat či sekera z losího parohu. Otvor je oválného tvaru o průměru 2,1-2,5 cm, bok oka je poškozen a ulomen společně s přední částí předmětu. Strany předmětu jsou zdobeny jamkovou dekorací. Délka v současném stavu 9,5 cm, šířka 6,3 cm, rozměry tupého tlouku 3,5 × 5 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12.-13. století a byl nalezen v souvislosti s dílnou, která zpracovávala kosti.
    Literatura: Mugurēvičs 2000: 64, 69, Abb. 2.1.

Mlat či sekera z Koknese. Mugurēvičs 2000: Abb. 2.1.

  • Koknese, Lotyšsko (Riga, LVI 62/7338). Ve 10. výkopu v podhradí lotyšské pevnosti Koknese byla roku 1962 nalezena opracovaná a mírně prohnutá, hraněná sekera z losího parohu. Otvor je oválného tvaru o průměru 1,5-1,8 cm. Délka sekery 10,7 cm, šířka břitu 7,2 cm, tloušťka břitu 1,6 cm, šířka tlouku 3,3 cm. Tlouk i břit jsou tupé. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 10.-11. století.
    Literatura: Mugurēvičs 2000: 64, 69, Abb. 2.2.


Sekera z Koknese. Mugurēvičs 2000: Abb. 2.2.

  • Sabile, Lotyšsko (Riga, LVI 200/735). Ve 12. výkopu na lokalitě Sabile byl roku 1977 nalezen opracovaný mlat z losího parohu. Otvor je oválného tvaru o průměru 0,8-1,2 cm. Strany předmětu jsou zdobeny jamkovou dekorací. Délka mlatu 6,6 cm, úderné hrany mají šířku 3-3,3 cm, tloušťka předmětu 1,9 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12.-13. století a byl nalezen v souvislosti s výrobní dílnou.
    Literatura: Mugurēvičs 2000: 67, 69, Abb. 3.2.

Mlat ze Sabile. Mugurēvičs 2000: Abb. 3.2.

  • Sabile, Lotyšsko (Riga, LVI 200/803). Ve 13. výkopu na lokalitě Sabile byla roku 1977 nalezena opracovaná sekera z losího parohu. Otvor je kruhové tvaru o průměru 1,2 cm. Strany předmětu jsou zdobeny jamkovou dekorací. Délka sekery 8,1 cm, šířka břitu 3,1 cm, tloušťka břitu 2,6 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12.-13. století a byl nalezen v souvislosti s výrobní dílnou.
    Literatura: Mugurēvičs 2000: 67, 69, Abb. 3.3.

Sekera ze Sabile. Mugurēvičs 2000: Abb. 3.3.

  • Sabile, Lotyšsko (Riga, LVI 200/907). Ve 13. výkopu na lokalitě Sabile byla roku 1977 nalezena hrubě opracovaná sekera z losího parohu. Otvor je přibližně oválného tvaru o průměru 0,6-1,5 cm. Délka sekery 12,2 cm, šířka břitu 10,7 cm. Břit je ztupený. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12.-13. století a byl nalezen v souvislosti s výrobní dílnou.
    Literatura: Mugurēvičs 2000: 67, 69, Abb. 2.6.

Sekera ze Sabile. Mugurēvičs 2000: Abb. 2.6.

  • Sabile, Lotyšsko (Riga, LVI 200/891). Ve 16. výkopu na lokalitě Sabile byl roku 1977 nalezen opracovaný mlat z losího parohu. Otvor je oválného tvaru o průměru 1,3-2,2 cm. Strany předmětu jsou zdobeny jamkovou dekorací, čela mlatu jsou opatřeny hlubokými jamkami. Délka mlatu 7,8 cm, šířka 3,1 cm, tloušťka předmětu 2,6 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12.-13. století a byl nalezen v souvislosti s výrobní dílnou.
    Literatura: Mugurēvičs 2000: 67, 69, Abb. 3.1.

Mlat ze Sabile. Mugurēvičs 2000: Abb. 3.1.

  • Sabile, Lotyšsko (Riga, LVI 200/1143). Ve 26. výkopu na lokalitě Sabile byl roku 1977 nalezen hrubě opracovaný mlat z losího parohu. Otvor je oválného tvaru o průměru 1,1-2,2 cm, konického profilu. Délka mlatu 8,5 cm, šířka 2,7 cm, tloušťka předmětu 3,5 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12.-14. století a byl nalezen v souvislosti s výrobní dílnou.
    Literatura: Mugurēvičs 2000: 67, 69.

 

  • Daugavpils, Lotyšsko (Riga, LVI 265/312). Ve 2. výkopu na lokalitě Daugavpils byla roku 1982 nalezena sekera z losího parohu. Otvor je oválného tvaru o průměru 1,4-2,1 cm. Délka sekery 10,9 cm, šířka břitu 7,7 cm, tloušťka tupého břitu 1,9 cm, tloušťka tlouku 3,1 cm. Sekera je dekorována kruhovými útvary a linkami uspořádanými do křížů. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 14. století a souvisí s hradištním osídlením.
    Literatura: Mugurēvičs 2000: 67-9, Abb. 4.

Sekera z Daugavpils. Mugurēvičs 2000: Abb. 4.

  • Daugavpils, Lotyšsko (Riga, LVI 265/526). V 1. výkopu na lokalitě Daugavpils byla roku 1983 nalezena sekera z losího parohu. Otvor je kruhového tvaru o průměru 2,1 cm. Délka sekery 10,5 cm, šířka břitu 7,9 cm, tloušťka tupého břitu 1,6 cm, tloušťka tlouku 2,6 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12-13. století a souvisí s hradištním osídlením.
    Literatura: Mugurēvičs 2000: 68-9, Abb. 2.5.


Sekera z Daugavpils. Mugurēvičs 2000: Abb. 2.5.

  • Daugavpils, Lotyšsko (Riga, LVI 265/1138). V 1. výkopu na lokalitě Daugavpils byla roku 1984 nalezena sekera z losího parohu. Otvor je kruhového tvaru o průměru 1,3 cm. Délka sekery 9,3 cm, šířka břitu 9,1 cm, tloušťka tupého břitu 1,5 cm, tloušťka tlouku 3 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12-13. století a souvisí s hradištním osídlením.
    Literatura: Mugurēvičs 2000: 68-9, Abb. 2.4.


Sekera z Daugavpils. Mugurēvičs 2000: Abb. 2.4.

 

POLSKO

  • Czeszowo, Polsko (Muzeum Uniwersytetu Jagiellońskiego, Krakov). Široká sekera, která má násadový otvor posunut směrem do středu sekery. Otvor je obdélného průřezu. Délka 14 cm, délka břitu 12 cm. Tlouk a břit jsou ztupené; břit má šířku 1,5 cm.
    Literatura: Paulsen 1939: 80, Abb. 37.2; Paulsen 1956: 52, Abb. 20a.


Sekera z Czeszowa.
Paulsen 1939: Abb. 37.2.

  • Tarnobrzeg, Polsko. Široká sekera, která má násadový otvor posunut směrem do středu sekery. Otvor je obdélného průřezu. Délka 14,5 cm, délka břitu 13,5 cm. Tlouk a břit jsou ztupené. Je jedné straně listu je patrný pletenec. Sekera je směrem od tlouku po list prasknutá.
    Literatura: Paulsen 1956: 58, Abb. 20b.


Sekera z Tarnobrzegu. Paulsen 1956: Abb. 20b.

  • Bydhošť, Polsko. Bradatice, nalezená při výkopu kanalizace v prostoru náměstí Rybi Rynek, věrně napodobuje kovou předlohu a patří mezi nejdekorovanější zástupce organických seker. Má kruhový otvor, přičemž oko je na jedné straně zničené. Na všech čtyřech stranách je sekera zdobena rytými linkami a cikcak ornamentem. Délka sekery 12,5 cm, délka břitu 8,8 cm. Tlouk mohl být původně vyboulený. Břit je ztupené a má šíři 1,5 cm. Sekera je zřejmě uložena v Bydhošti.
    LiteraturaPaulsen 1939: 82, Abb. 37.4; Paulsen 1956: 54, 58, Abb. 20d.

Sekera z Bydhoště.
Paulsen 1939: Abb. 37.4.

  • Ełk, Polsko. Sekera z losího parohu nalezená v polském Ełku patří mezi nejdekorovanější zástupce organických seker. Má kruhový otvor, který je umístěn do středu délky. Na všech čtyřech stranách je sekera zdobena rytými linkami, florálním ornamentem, kroužidlovým ornamentem, pletenci a křížky. Délka sekery 14,5 cm, délka břitu 10,5 cm. Tlouk a břit jsou ztupené, břit má šíři 2 cm.  Sekera je mírně prohnutá. Paulsen za základě dekorace navrhuje dataci do 12.-13. století. Sekera byla uložena v kaliningradském muzeu, její současný osud je nejasný.
    LiteraturaPaulsen 1939: 82, Abb. 39; Paulsen 1956:58, Abb. 22.

Sekera z Ełku.
Paulsen 1939: Abb. 39.

 

RUSKO

  • Deučevo (Деушево), Tatarstán, Rusko. Velmi podobná předchozí sekeře je sekera nalezená v tatarstánském Deučevu. Otvor je kruhového průřezu. Tlouk a břit jsou ztupené.
    Literatura: Paulsen 1939: 80, Abb. 36.4; Paulsen 1956: 52, Abb. 19a; Tallgren 1918: Taf. VI.37.


Sekera z Deučeva.
Paulsen 1939: Abb. 36.4.

  • Novgorod, Rusko. Kostěná sekera z Novgorodu vyniká v souboru tím, že je šestiboká. Má kruhový násadový otvor a je dekorována rytými vlnovkami ve tvaru písmene S. Nacházela se v bezkontextovém prostředí, a tak je její datování složité.
    Literatura: Artemev 1994: Рис. 5.

Sekera z Novgorodu. Artemev 1994: Рис. 5.

  • Nižnij Novgorod a Pskov, Rusko. Kromě Novgorodu Artemev uvádí také analogické nálezy z Nižního Novgorodu a Pskova, kde byly nalezeny jednotlivé sekery lišící se výzdobou. Kildjuševskij uvádí, že sekera nalezená při vykopávkách na ulici Prvního Máje ve Pskovu kopíruje sekery 14.-15. století a je dětskou hračkou. Jejich bližší dokumentaci bohužel nemáme k dispozici. Místní pskovský tisk roku 2017 informoval, že byla nalezeny další organická sekera, tentokráte v Mstislavském rozkopu ve Pskovu (Pskovskaja Lenta Novostej 2017). Nález je pouze fragmentární, ale je patrné, že má tupý břit, list dekorovaný výčnělkem a jamkami poskládanými do tvaru kříže.
    Literatura: Artemev 1994: Рис. 5; Kildjuševskij 1980; Pskovskaja Lenta Novostej 2017.

Fragmentární sekera ze Pskova. Pskovskaja Lenta Novostej 2017.

  • Roždestvenské hradiště, Perm, Rusko. Při archeologické expedici na Roždestvenském hradišti v Permské oblasti v letech 2008-2011 byly nalezeny dvě organické sekery. První, zřejmě vyrobena z losího parohu, byla objevena roku 2010 ve výkopu VII a má tvar bradatice, délku 9,7 cm, šířku břitu 5,8 cm, má ztupený břit a je dekorována jamkami. Druhá sekera byla objevena roku 2011 ve výkopu V, má délku 10,5 cm a maximální šířku břitu 4,2. Druhý sekerka je rovněž zdobena jamkovou dekorací, a byla po celém povrchu ohlodána psem. Tato skutečnost vede Krylasovou k domněnce, že jde o dětské hračky, které lze datovat do 12.-13. století.
    Literatura: Krylasova 2013.

Sekery z Roždestvenského hradiště. Krylasova 2013: Рис. 1.

  • Kylasovo hradiště (Кыласово городище), Perm, Rusko. Lenz popsal dva parohové předměty pocházející z Kylasova hradiště (permsky Anjuškar), z nichž jeden zapadá do užší skupiny námi vymezených seker. Sekera je vymodelovaná, má oválné oko, tlouk a ostrý břit. V listu, který je ozdoben rytinou ptačí stopy, se nachází otvor. Předměty jsou interpretovány jako nástroje na štípání parohu. Datace směřuje do 12.-14. století.
    Literatura: Lenz 2002: 222, Рис. 70.13-14.

Sekery z Kylasova hradiště. Lenz 2002: Рис. 70.13-14.

  • Bulgar, Tatarstán, Rusko. V polozemnici 3 ve výkopu 36 v tatarstánském Bulgaru byl nalezen oboustranný sekeromlat z parohu, který má kruhové oko a tupé břity. Je zdoben kružidlovou dekorací. Objekt, ve kterém byl předmět nalezen a který je datován do 13. století, je interpretován jako nožířská dílna.
    Literatura: Zakirova 1988: 236, Рис. 100.8.


Sekera z Bulgaru. Zakirova 1988: Рис. 100.8.

  • Hranice Jurjevy hory, Usvjat (Урочище Юрьевы Горы, Усвят), Rusko. Při 2. výkopu byla objevena parohová sekera, tvarově odpovídající široké sekeře Petersenova typu M. Otvor je kruhový, konicky se zužující směrem vzhůru. Břit je ztupený. Předmět lze datovat do 10.-13. století.
    LiteraturaJeremejev 2015: 283-4, Рис. 165.


Sekera z hranice Jurjevy hory. Jeremejev 2015: Рис. 165.

  • Toropec, Rusko. V souvislosti s budovou č. 19 v lokalitě Toropec byla nalezena parohová sekera bez násadového otvoru. Sekera má tupý, poškozený břit, a není dekorovaná. V budově byl také nalezen fragment bronzového svícnu typického pro 12.-13. století.
    LiteraturaJeremejev 2015: 619, Рис. П.4.12.


Sekera z lokality Toropec. Jeremejev 2015: Рис. П.4.12.

  • Voronič, Rusko. Ve výkopu 5 byla roku 2004 nalezena spolu s keramikou také parohová sekera, která má kruhový otvor a tupý břit. Lze ji datovat do 12.-13. století.
    LiteraturaJeremejev 2015: 615, Рис. П.4.15.


Sekera z Voroniče. Jeremejev 2015: Рис. П.4.15.

  • Znamenka, Kaliningradská oblast, Rusko. Kandinátem na polotovar sekery je parohový nález ze Znamenky (Hoppenbruch), objevený v 19. století. Tomuto předmětu chybí násadový otvor. Jedna strana se takřka nezužuje, zatímco druhá se plynule zužuje. Boční strana předmětu je zdobena křížky a polokruhy, na základě čehož ho Paulsen datuje do 11. století. Délka předmětu 13 cm, délka břitu 8,5 cm. Tlouk je ztupený, břit je ostrý, nicméně svažitý.
    LiteraturaPaulsen 1939: 80, Abb. 36.3.


Možný polotovar sekery ze Znamenky.
Paulsen 1939: Abb. 36.3.

 

UKRAJINA

  • Verchnestriženskoje 2 (Верхнестриженское 2), Ukrajina. V této lokalitě byla byla v letech 1984-5 objevena jáma se staroruskou keramikou a hrubě opracovanou parohovou sekerou bez otvoru a s tupým břitem. Jedná se o nejstarší nález na území Staré Rusi.
    Literatura: Gorjunova et al. 1985Jeremejev 2015: 615-8, Рис. П.4.16.


Sekera z Verchnestriženskoje 2. Jeremejev 2015: Рис. П.4.16.

  • Kyjev, Ukrajina. Dalším kandidátem může být opracovaný kus parohu z Kyjeva, který nabývá tvaru sekery s ostrým břitem. Předmět není opatřen otvorem. Na listu je zvýrazněn propletenec, který umožňuje dataci do 10.-11. století.
    Literatura: Jeremejev 2015: Рис. П.4.16; Sergejeva 2011: табл. 24, 64.

Možná sekera z Kyjeva. Sergejeva 2011: табл. 24, 64.


Poděkování

Při přípravě tohoto článku jsem se neobešel bez pomoci Aleksandry Ščedriny, která mne nezištně vybavila ruským materiálem a pomohla s jeho překladem. Za tuto pomoc jsem velmi vděčný a moc za ni děkuji.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Bibliografie

Artemev 1994 = Артемьев А.Р. Орнаментированные топоры из раскопок средневекового Новгорода // Новгород и Новгородская земля: История и археология. Новгород, 1994. Вып. 8. С. 156— 166.

Boudová, Eliška (2012). Tórovo kladivo: Význam Tórova kladiva v mýtu a kultu. Masarykova univerzita [bakalářská práce]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/362009/ff_b/.

Darkevič 1961 = Даркевич В. П. Топор как символ Перуна в древнерусском язычестве // СА 1961. М. Вып. 4. С. 91–102.

Golognev – Zaicev 1992 = Головнев А.В., Зайцев Г.С. История Ямала. Тобольск, 1992.

Gorjunova et al. 1985 = Горюнова, Романова, Щеглова А-1985 – Горюнова В. М., Романова Г. А., Щеглова О. А. Отчет о работе Днепровского Левобережного отряда Ленинградского отделения Института археологии АН СССР на поселениях Верхнестриженское 2 и 3 близ с. Сибереж Репкинского района Черниговской области в 1984–1985 гг. // НА ИА АН Украины. 1985/153.

Goskatalog (2020). Костяной топорик. Elektronický zdroj: http://goskatalog.ru/portal/?fbclid=IwAR0nAlyfPBK7JUSK677vMQ22PRD7-y_G-ehs-KvaLzhWk597XH1U1l4JKDk#/collections?id=16262510, navštíveno 16.4.2020.

Hensel, Witold (1965). Słowiańszczyzna wczesnośredniowieczna. Zarys kultury materialnej. Wyd. 3, Warszawa.

Hołubowicz, Włodzimierz (1938). Wczesnohistoryczny toporek kościany z Mścisławia. In: Z Otchłani Wieków : pismo poświęcone pradziejom Polski, 13 /7-8, 94-95.

Jeremejev 2015 = И. И. Еремеев. Древности Полоцкой земли в историческом изучении Восточно-Балтийского региона : (очерки средневековой археологии и истории Псковско-Белорусского Подвинья), Санкт-Петербург 2015.

Katalog der Ausstellung zum X archäologischen Kongress in Riga 1896, Riga 1896.

Kildjuševskij 1980 = Кильдюшевский В.И. Раскопки в г. Пскове на ул. Первомайской // Археологические открытия 1979 года. М.: Наука, 1980. С. 9.

Kirpičnikov – Sarabjanov 2013 = Кирпичников А.Н., Сарабьянов В.Д. Старая Ладога. Первая столица Руси. СПб.; Изд. «Славия», 2013.

Kotowicz, Piotr N. (2014). Topory wczesnośredniowieczne z ziem polskich : Katalog źródeł, Rzeszów.

Krylasova 2013 = Крыласова Н.Б. Роговые топорики с Рождественского городища // Российская археология. – 2013. – №3. – С. 125-128.

Kulakov – Skvorcov 2000 = Кулаков В. И., Скворцов К. Н. Топорик из Варген // Slavia Antiqua, XLI, 2000. С. 173–190.

Lenz 2002 = Ленц Г.Т. Косторезное производство в Верхнем Прикамье // Очерки по археологии Пермского Предуралья, Пермь, 2002. С. 213-238.

Levko 2010 = Левко О. Н. Витебск. Минск, 2010.

Luik, Heidi – Haak, Arvi (2017). Decorated antler hammers and axes from Estonia. In: Archaeologia Baltica, 24, 78−92.

Luňák, Petr (2018). Velkomoravské sekery, Brno: Masarykova univerzita [disertační práce].

Lysenko 2004 = Лысенко П. Ф. Древний Туров. Минск, 2004.

MacGregor, Athur (1985). Bone, Antler, Ivory & Horn: The Technology of Skeletal Materials Since the Roman Period, London.

Mahčiulis, M. – Kuzmickas, A. (2012). Jurgaičių piliakalnis ir papėdės gyvenvietė // Archeologiniai
tyrinėjimai Lietuvoje 2011 metais, Vilnius. S. 81–90.

Mugurēvičs, Ēvalds (2000). Die Funde der Hammeräxte und Hämmer aus Horn auf dem Territorium Lettlands und ihre mythologische Deutung. In: Iš baltų kultūros istorijos, Vilnius, 63-74.

Nørlund, Poul (1934). De gamle Nordbobygder ved verdens ende, København.

Paulsen, Peter (1939). Axt Und Kreuz bei den Nordgermanen, Berlin.

Paulsen, Peter (1956). Axt und Kreuz in Nord- und Osteuropa, Bonn.

Plavinski 2007 = Плавінскі М. А. Сякеры другой паловы XI–XIII стст. З раскопак Мінскага Замчышча // Acta Archaeologica Albarutenica. Miнск, 2007. Vol. II. С. 68–77.

Plavinskij 2014 = Плавинский Н.В. Оружие и доспехи // Левко О.Н., Довнар А.Б., Мацук А.В. Древнейшие города Беларуси. Друцк – Минск, 2014.

Polock 2012 = Древнейшие города Беларуси. Полоцк. Минск, 2012.

Pskovskaja Lenta Novostej 2017 = Редкий костяной топорик для боев «понарошку» нашли на Мстиславском раскопе в Пскове // Псковская Лента Новостей, 2017. Elektronický zdroj: https://pln-pskov.ru/culture/282935.html, navštíveno 17.4.2020.

Rainio, Riitta (2013). A shaman drum hammer from the medieval city of Turku, Finland. In: R. Jimenéz – R. Till – M. HOWELL (eds). Music & Ritual. Bridging Material & Living Cultures. Publications of the ICTM Study Group on Music Archaeology, 1. Berlin, 307-326.

Rønne, Ola (2008). Langhus, økser, gårder og grenser under senneolitikum. In: Konstantinos Childis – Julie Lund – Christopher Prescott (eds.), Facets of Archeology: Essays in Honour of Lotte Hedeager on her 60th Birthday, Oslo, 577-584.

Sergejeva 2011 = Сергеева М. С. Косторізна справа у стародавньому Киеві. Киïв 2011.

Starý, Jiří – Kozák, Jan (2010). Hranice světů: Staroseverský Midgard a Útgard ve strukturalistických a poststrukturalistických interpretacích. In: Religio, 18/1, Brno, 31–58.

Tallgren, A.-M. (1918). Collection Zaoussailov au Musee Historique de Finlande a Helsingfors. Vol. II: Monographie de la section de l`Âge du Fer et l`époque dite de Bolgary, Helsingfors.

Vaitkevičius, Gediminas (2010). Vilniaus įkūrimas, Vilnius.

Vaitkevičius, Vykintas (2019). Gedimino kalne – prieš 1000 metų vykusių apeigų pėdsakas. In: Vykinto keliai. Elektronický zdroj: https://www.vykintokeliai.lt/post/gedimino-kalne-prie%C5%A1-1000-met%C5%B3-vykusi%C5%B3-apeig%C5%B3-p%C4%97dsakas, navštíveno 16.4.2020.

Vlasatý, Tomáš (2017). Meče s organickým jílcem. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda. Dostupné z: http://sagy.vikingove.cz/mece-s-organickym-jilcem/

Vlasatý, Tomáš (2019). Možné funkce „Perunovy sekery“. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda. Dostupné z: http://sagy.vikingove.cz/mozne-funkce-perunovy-sekery/

Zikov – Kokšarov 2001 = Зыков А.П., Кокшаров С.Ф. Древний Эмдер. Екатеринбург, 2001.

Zakirova 1988 = Закирова И.А. Косторезное дело Болгара // Город Болгар. Очерки ремесленной деятельности. М., 1988. С. 218-241.

The Bag from Kyiv, Ukraine

When I was browsing through the literature, I came across the remains of a bag that seemed so unusual that I decided to describe it in a separate article. My hope is that it will gain more popularity among the reenactors and will help to better understand the topic of Eastern European organic material culture.


Circumstances of the find and its content

In the years 1997-1999, The Archaeological Institute of the Academy of Sciences of Ukraine (Інститут археології НАНУ) led an excavation of the premises of St. Michael’s Cathedral in Kiev, which discovered the burial site from 10th-11th century. At this point, we will only be interested in the tomb designated as 49 or A14 (Ivakin 2011: 34-35). It was a grave of a young woman aged 16-18, whose skeleton was partially preserved. The grave chamber had dimensions of 4 × 3.45 × 0.9 m, was reinforced with wooden planks inside and was oriented to the west. During the construction of the monastery in the 12th century, the grave was partially damaged.

The grave’s inventory consisted of more than 70 metal artifacts (gold, silver, bronze and iron), glass, wood and fabric remnants. On the skull, there were preserved remains of the headband with silver embroidery (width 1.5 cm). Right of it, there was a silver plate in the shape of a diamond. A necklace with 26 pieces of jewelry was stretched around the neck of the deceased, containing 19 glass beads, a gold wire ring and three silver pendants (diameter 2.4 cm) decorated with granulation in the middle. Closer to the edges of the necklace, there were two more silver and gilded pendants – former belt fittings with soldered eyelets, that were decorated with floral ornaments from the rear side. On the deceased’s chest, there were four pieces of silver jewelry linked by a chain, dominated by a round granular brooch of the Terslev type (3.9 cm diameter). A remains of decayed object, most likely a bag with two silver crosses, which will be examined separately, laid by the left elbow at waist heigh. Next to it, there was a knife with a handle wrapped in silver wire. Right of the deceased (at a distance of 0.7 m), a wooden box with fragments of iron fittings and 27 glass decorative plates was placed. The box contained scissors, tweezers, a copper alloy buckle, a copper alloy bowl, and glass beads. In the foundations of the monastery fence, two other beads were found, which probably also came from the grave (Ivakin – Kozubovskij 1999: 5-6; Ivakin – Kozjuva 2003a: 40; Ivakin – Kozjuva 2003b: 96–99; Ivakin 2005: 288-289; Ivakin 2011: 34-35).

The Old Russian crosses from graves are found almost exclusively in the elite women’s graves from the mid-10th century. Androshchuk interprets this fact as the buried women belonged to the retinue of Princess Olga, alongside whom they attended important negotiations with the Byzantine elites (Androshchuk 2013: 169-186). These negotiations, including their participants, are documented, as is the fact that crosses were given during masses, and it is not impossible that the crosses found in the graves come from Byzantium.

Diagram of the grave no. 49 / A14 from the Cathedral of St. Michael in Kiev.
Androshchuk 2011: Fig. 7. In our opinion, the indicated reconstruction is wrong.

A selection of finds from grave no. 49 / A14 from the Cathedral of St. Michael in Kiev.
Ivakin 2011: Рис. 22, 26, 30-33, 35-38.


Drawn reconstruction of the equipment buried in the grave no. 49 / A14 of Cathedral of St. Michael in Kiev.
Source: Oleksii Malev.


The bag

The object that laid at the left elbow in the waist area is generally described as a bag (Androshchuk 2011: 81; Androschchuk – Zocenko 2012: 92; Androshchuk 2013: 182), less often as a wooden bowl (Ivakin 2011: 34-35) or reliquary (personal interview with Vera Viktorovna Pavlova). Upon closer examination of the organic parts, and especially when comparing with wooden vessels with a similar type of decoration (see Vlasatý 2020), we agree with Vsevolod Ivakin, the son of the archaeologist leading the expedition Hlib Ivakin, who interprets the remains as a bag (personal interview with Vsevolod Ivakin). In our opinion, the theory which considers fragments as remains of a book cannot be supported by any analogous example. In addition, the position in the wait area may indicate hanging on the belt. Therefore, we will treat the object as a bag in the following part of the work.

The silver fittings found in connection with the bag indicate the likely shape and construction. Let us now describe them in sequence:

  • cross-shaped fitting
    The bag included a silver fitting in the shape of a cross, corresponding to Staecker type 1.2.2 (Androshchuk – Zocenko 2012: 92; Staecker 1999: 91-96). The cross is decorated with punched decoration. The size of the fittings is 3 × 3 × 0.05 cm, while the arms are 0.7-1.2 cm wide. This fitting is with legs on the underside which have been fixed to the leather, the fragments of which are still preserved (as can be seen in Androshchuk – Zocenko 2012: 92). It can be assumed that the position of this fitting on the bag was central and that the fitting was not part of the fastening mechanism. A suitable place for such a fitting could be the center of the lid. One more cross was found in the bag, which is provided with an eye, and apparently was inside the bag.


The cross-shaped fitting.
Source: Androshchuk 2011: Fig. 7:21; Androshchuk – Zocenko 2012: Fig. 58.

  • arrow-shaped fitting
    Another piece of decoration is silver metal fitting in the shape of an arrow or a strap-end. The dimensions are approximately 2 × 0.9-1.2 cm, which is very similar to the cross arm. The fitting was fixed to the surface with five nails. In the middle of this fitting, there is a rectangular hole approximately 1 × 0.2 cm. It can be assumed that the position of the fittings was in the central line of the face side, at the same level as the cross-shaped fitting and the central arrow-shaped clamp, with which it formed an aesthetic and functional set. The arrow-shaped fitting and the central arrow-shaped clamp almost certainly formed the fastening system; in our opinion, this fitting was placed on the bottom of the bag just below the lid, which partially overlapped it. The main purpose of this fitting is to reinforce the stressed part of the bag.


The arrow-shaped fitting.
Source: Androshchuk 2011: Fig. 7.

  • central arrow-shaped clamp
    The third silver fitting is the largest arrow-shaped clamp, measuring approximately 1 × 0.9-1.2 cm, a width similar to the previous two fittings. Inside the fitting, there were organic fragments, especially leather, which was secured by five nails. The fragment of the preserved leather is straight, without curvature. It can be assumed that this fitting was a central ornament on the edge of the bag lid, and was in the same line as the cross-shaped fitting and arrow-shaped fitting. It is very likely that this fitting was involved in the fastening system. After closing the bag lid, the central clamp apparently partially covered the arrow-shaped fitting.


Central arrow-shaped clamp.
Source: Androshchuk 2011: Fig. 7.

  • small arrow-shaped clamps
    In the bag area, 19 silver fragments of small clamps were discovered, which could represent roughly 14 complete clamps. These clamps with irregular dimensions of about 0.7-1 × 0.7-1 cm enclose organic material, leather and textile, apparently coming from the bag lid. They probably accompanied the central arrow-shaped clamp. A fragment of the preserved leather found in clamps is straight, without curvature. One of the leather fragments kept two clamps close to each other, indicating that the clamps were not very spaced.

Small arrow-shaped clamps.
Source: Androshchuk 2011: Fig. 7.

Essential information from chemical analysis of organic residues is that the leather was dyed and that the bag contained silk. The leather described as blue or dark, while silk is Byzantine samite (Ivakin – Kozjuva 2003a: 42; Ivakin 2007: 189; Androshchuk 2011: 81). Dyed leather from the early Middle Ages is a rare phenomenon. It is caused not only by small number of analyzed leather, as dyed leather is absent in carefully studied collections (eg Cameron 2000: 6; Mould et al. 2003: 3220). The only discovery of dyed leather from Early Medieval Europe except the Caucasus are the red-dyed covers of the Anglo-Saxon Gospels – St Cuthbert Gospel and Codex Bonifatianus I (Cameron 2000: 6). Manuals for dyeing leather appear either in the fading ancient tradition, which was well-known and continued to be copied in the Early Middle Ages, or in manuscripts since the 12th century. In connection with our bag, the most important source is Naturalis Historia of Pliny the Elder, which mentions the coloring red and black. The black was achieved with atramentum (atramentum sutorium). For the sake of completeness, we can add that Mappae clavicula provides various manuals for dyeing the leather purple, red and shades of green, while Stockholm papyrus provides a method of staining the leather to stabilize the color. The Norman manuscript British Library MS Cotton Titus D.XXIV from the late 12th century mentions dyeing red (Hunt 1995). Veterans in the field of historical reconstruction mention the coloring the leather dark using walnut hulls, vinegar and iron, which is simple and safe, compared to the period procedures.

Silk has been found in connection with the clamps and is therefore likely to be a decoration of the lid and not the content of the bag. The silk used in bag construction can be regarded as an exceptional feature. The closest analogy is the silk bag from Moshchevaya Balka that has the the front decorated with sewn leather applications (Orfinskaya 2001: Рис. 2.21). The assumption that Old Hungarian and Old Russian tarsoly bags applied silk was not possible to prove, but a combination of silk and leather could be found in period shoes, belts, saddles and caftans (personal discussion with János Mesteller). A shoe also found in Moshchevaya Balka has red-dyed leather and a silk hem (Jerusalimskaya 2012: Il. 137). If we expanded the search outside Europe, we can mention the bag stored in the Chinese National Silk Museum, which is dated to 10th-12th century. The rear side of the lid is lined with silk, that is attached with a silk hem (China National Silk Museum 2017). Bags made completely of silk were used in a wide area from China to the Caucasus and rare find are also known from Europe (personal discussions with János Mesteller). In general, two possible options are acceptable, namely that the lid has been covered with silk from the top, or silk has been sewn on the underside of the lid. It is possible that the silk preserved inside the clamps comes from a narrow strip forming the hem.

If we put together the information we have mentioned so far, the following two schematic variants arise. They take into account the way of attaching the individual components, the shape of the lid given by the leather fragments, the number of components and the used materials.

Suggested drawn reconstruction of the bag from the grave no. 49 / A14 of Kiev.
Made by Tomáš Cajthaml.

In the mentioned variants, we do not propose a fastening system that is questionable. Due to the absence of a buckle in the bag area (the buckle was found in the box on the opposite side of the grave), it is evident that the bag was not fastened in this way. In addition, the type of bag that uses the buckle is characterized only by riveted fittings without clamps, as can be for example seen in the tarsola found in the grave of A12 from the same burial ground (Ivakin 2011: Рис. 29; Makarov 2012: 323, Рис. 18). Significantly higher similarity can be found in two bag remains from the chamber grave 2 of Pskov. This grave, which is an excellent analogy to the grave no. 49 / A14 from Kyiv, contains fragments of two bags, one consisting of seven clamps, the other consisting of two clamps and one central fitting (Yakovleva 2015: 70, Cat. 23, 26). The center fitting of the latter one is remarkably similar to our arrow-shaped fitting, but since it has no pair fitting, its position on the bag is harder to determine. However, it is highly likely that it participated in the fastening system and that it strengthened the stressed part of the bag. Another example of the bag that had central fittings and apparently had no buckle is the bag from Islandbridge, Ireland (Harrison – Ó Floinn 2014: 178-180). The finds from Kiev, Pskov and Islandbridge are characterized by fittings with central holes, but the Kiev piece is unique in its vertical position, making it impossible to find parallels.

We will propose four theoretical ways to solve the fastening, and we would like to ask the reenactors if they could try and share their experiences. We will gladly share any attempt.

  1. variant: from the rear side of the lid, from the space of the central arrow-shaped clamp, a narrow strip of leather ran out, passing through a slider made of very thin leather that came out through the arrow-shaped fitting.
  2. variant: two ends of the strap protrude from the inside of the bag through the arrow-shaped fitting, one being pushed through an opening in the central arrow-shaped clamp and tied to the other end, which until then remains free.
  3. variant: a strap protrudes from the inside of the bag through the arrow-shaped fitting, which is pushed through an opening in the arrow-shaped central clamp and a knot is formed thereon.
  4. variant: in the unfilled space in the central arrow-shaped clamp, there is a strap that extends out on both sides, passes through the leather slider in the arrow-shaped fitting and is then knotted.

Tarsoly bag from the grave no. A12, Kyiv.
Ivakin 2011: Рис. 29; Makarov 2012: 323, Рис. 18


Seven clamps from Pskov and their interpretation.
Yakovleva 2015: 70, Cat. 23; interpretation done by Makar Babenko.

Two clamps and central fitting from Pskov and their interpretation.
Yakovleva 2015: 70, Cat. 26; interpretation created by Tomáš Cajthaml.


Acknowledgments and conclusion

The Kiev bag is an extremely valuable artifact that not only expands the mosaic of purses, bags, satchels and wallets known from the Viking Age, but suggests previously unknown methods of leather decoration and combining leather with silk, a practice that has only been speculated in European context. In terms of costly decorating, it ranks among the top finds. Another positive aspect of the find is that  t comes from a well-documented grave. This find has a great potential to influence the reenactor community, but also to understand the Christianization processes taking place in Kievan Rus.

Finally, I would like to thank Roman Král from the workshop King’s Craft, who, despite my endless questions, intensively consulted the find. My thanks also deserve Vsevolod Ivakin and Oleksii Malev that provided me with the important literature. In the last, most honest place, I would like to pay tribute to Tomáš Cajthaml, who quickly and unselfishly created great graphics, thanks to which this artifact can be appreciated by people from all over the world.

Here we will finish this article. Thank you for your time and we look forward to any feedback. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.


Bibliography

Androshchuk, Fedir (2011). Symbols of Faith or Symbols of Status? Christian Objects in Tenth-Century Rus´. In: Garipzanov, I. – Tolochko, O. (eds.). Early Christianity on the Way from the Varangians to the Greeks, Kiev, 70-89.

Androshchuk, Fedir (2013). Vikings in the east: essays on contacts along the road to Byzantium (800 – 1100), Uppsala.

Androshchuk – Zocenko 2012 = Андрощук Ф. O. – Зоценко В. Скандинавские древности Южной Руси: каталог, Paris, 2012.

Cameron, Esther A. (2000). Sheaths and Scabbards in England AD 400-1100. BAR British Series 301, Oxford.

Harrison, Stephen H. – Ó Floinn, Raghnall (2014). Viking Graves and Grave-Goods in Ireland. Medieval Dublin Excavations 1962-81, Series B, Dublin.

Hunt, Tony (1995). Early Anglo-Norman Receipts for Colours. In: Journal of the Warburg and Courtauld Institutes, 58, 203-209

China National Silk Museum (2017). Embroidered leather bag with jin-silk and damask hems, Accession No. 3433. In: China National Silk Museum. Available from: http://www.chinasilkmuseum.com/zggd/list_103.aspx

Ivakin 2005 = Ивакин Г.Ю. Погребения X — первой половины XI вв. из раскопок Михайловского Златоверхого монастыря (1997–1999) // Русь в IXXIV векахВзаимодействие Севера и Юга. М., 2005, стр. 287–303.

Ivakin, Hlib (2007). Excavations at St. Michael Golden Domes Monastery in Kiev. In: Aibabin, A. – Ivakin, H. (eds.). Kiev – Cherson – Constantinople, Kiev, Simferopol, and Paris: Ukrainian National Committee for Byzantine Studies, pp. 177–220.

Ivakin 2011 = Ивакин В. Г. Киевские погребения Х в. // Stratum plus № 5. 2011, стр. 1-44.

Ivakin – Kozjuva 2003a = Івакін Г., Козюба В. Нові поховання Х – ХІ ст. Верхнього Києва (з розкопок Архітектурно-археологічної експедиції 1997 – 1999 рр.)  // Дружинні старожитності Центрально-Східної Європи VІІІ–Х ст.: матеріали Міжнародного польового археологічного семінару, 17-20 липня 2003. Чернігів: Сіверянська думка, 2003, стр. 38–50.

Ivakin – Kozljuva 2003b = Івакін Г. Ю., Козюба В. К., Поляков С. Є.. Поховання Х—ХІ ст. В: Нікітенко Н. М. (відп. ред.). Нові дослідження давніх пам’яток Києва. Київ: Софія Київська, 2003, стр. 93—103

Ivakin – Kozubovskij 1997 = Івакін Г. Ю.; Козубовський Г. А.; Козюба В. К.; Поляков С. Є. Науковий звіт про архітектурно археологічні дослідження комплексу Михайлівського Золотоверхого монастиря в м. Києві у 1996—1997 рр. // НА ІА НАНУ, 1997/103.

Jerusalimskaya 2012 = Иерусалимская, А.А. (2012). Мощевая Балка. Необычный археологический памятник на Северокавказском шёлковом пути, СПб.

Makarov et al 2012 = Русь в IX–X веках: археологическая панорама / Ин-т археологии РАН; отв. ред. Н. А. Макаров. – Москва; Вологда: Древности Севера, 2012.

Mould, Q., Carlisle, I, Cameron, E. (2003). Craft Industry and Everyday Life: Leather and Leatherworking in Anglo-Scandinavian and Medieval York. The small finds 17/16, York.

Orfinskaya 2001 = Орфинская, О. В. (2001). Текстиль VIII-IX вв. из коллекции Карачаево-Черкесского музея: технологические особенности в контексте культуры раннесредневековой Евразии, Москва.

Staecker, Jörn (1999). Rex regum et dominus dominorum. Die wikingerzeitlichen Kreuz- und Kruzifixanhänger als Ausdruck der Mission in Altdänemark und Schweden, Stockholm.

Vlasatý, Tomáš (2020). Lathed Tableware with Metal Brim. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda. Available from: http://sagy.vikingove.cz/lathed-tableware-with-metal-brim/.

Yakovleva 2015 = Яковлева, Е. А. Камерное погребение 1 // Древнерусский некрополь Пскова X – начала XI в.: В 2 т. Т. 2. Камерные погребения древнего Пскова X в. (по материалам археологических раскопок 2003 – 2009 гг. у Старовознесенского монастыря), СПб., 2015, стр. 28–83.