Atgeirr – luštění vikinské halapartny

Atgeirr – solving the viking halberd”

Summary

This article comments the knowledge we have about Old Norse weapon called atgeirr (atgeir in modern Icelandic). Many experts and reenactors believe that atgeirr represents a weapon similar to a halberd or a bill. However, the thesis of Mr. McMullen, as well as my own research, points to the conclusion that there is high probability that atgeirr corresponds to spears of Petersen type D2, F, G, H or to winged spears. The haft of the spear could be slightly shorter than usual, so atgeirr could be used as a throwing weapon. Therefore, atgeirr was very suitable for naval battles.
This article aims to highlight that atgeirr is not a mythical weapon or a weapon which has not yet been found. Rather, we should examine spearheads between the found material and have a discussion on which types match up with literary references.


Když jsem si před mnoha lety četl překlady ság o Islanďanech, narazil jsem v nich na slovo “halapartna” a řekl jsem si, že musím zjistit více. Vyhledal jsem, že v původních textech se pod touto halapartnou nejčastěji skrývá zbraň, která nese název atgeirr. Tím jsem narazil na jednu z největších záhad vikinského boje, kterou se snažili rozluštit mnozí překladatelé i laikové z řad reenactorů.

V současné islandštině se výrazem atgeir skutečně označuje halapartna. To vedlo řadu odborníků (Ewart Oakeshott, William Short) k závěru, že atgeirr byl předstupněm halaparten, které vznikly ve 14. století ve Švýcarsku. Hlavním argument pro tento soud představovala ságová literatura, podle které se atgeirr (a jiné málo zmapované druhy tyčových zbraní, jako kesja nebo hǫggspjót) využíval k sekání a bodání zároveň. Přiznávám se, že jsem pod vlivem tohoto závěru dlouhou dobu zastával názor, že atgeirr mohl být podobný kůsám. Umírnění jazykové namísto toho zastávají názor, že existoval-li nějaký takový druh zbraně, nelze o jeho konstrukci říci více než to, že se jednalo o tyčovou zbraň.

Písemné prameny chápou atgeirr jako reálnou zbraň používanou od doby vikinské (poprvé se slovo atgeirr objevuje v poezii Egila Skallagrímssona v 10. století) až po 13./14. století. K severským písemným zmínkám je ale třeba přistupovat opatrně, protože mají různou relevanci a různý stupeň pravdivosti – například rodové ságy jsou ve vztahu k atgeirům příliš fantaskní (například atgeirr Gunnara z Hlíðarendi vydával před každým bojem zvuk), zatímco skaldské básně spolu Královským zrcadlem (Konungs skuggsjá) představují věrohodnější, leč méně detailní prameny. Zásadní informace může přinést etymologie slova atgeirr, kterou se dosud nikdo detailně nezabýval ve vztahu k rozšíření tohoto typu zbraně. Analogie totiž můžeme najít ve staré angličtině (ætgár, ætegár, ætgǽre), staré francouzštině (atgier, algier), staré fríštině (etgér), staré horní němčině (azgér) a střední horní němčině (atigér, azigér). Z tohoto důvodu se domnívám, že atgeirr spíše představuje kontinentální zbraň rozšířenou mezi germánskými národy. Také slovník Cleasby&Vigfússon (Cleasby–Vigfússon 1874: 30) se domnívá, že jde o “nepochybně zahraniční zbraň”, která je “zřídka zmíněná v ságách”.

Samo označení atgeirr doslova znamená “bojový oštěp” ve smyslu “oštěp na blízko”. Výzkum skupiny Hurstwic, který mapuje používání jednotlivých zbraní a zbrojí v rodových ságách, potvrzuje, že v 65% případů se atgeirr používá k bodání. O tom, že atgeirr mohl být druhem kopí či oštěpu, svědčí také Královské zrcadlo, které doslova říká: “Odlévaní ježci z olova a dobré atgeiry jsou rovněž dobré zbraně na lodi.” S tím koresponduje také zpráva o skvěle vybavené posádce královské lodi, kterou zaznamenal Florentius z Worcesteru ve své Kronice (rok 1040): “Každý měl také kroužkovou zbroj, částečně pozlacenou přilbu, meč s pozlaceným jílcem u pasu a dánskou sekeru zdobenou zlatem a stříbrem pověšenou na levém rameni. V levé ruce každý třímal štít, jehož puklice a nýty byly také pozlaceny, a v pravé ruce držel kopí, kterému se v anglickém jazyce říká atagar.”

Dosud se uvažovalo o atgeiru jako o nepříliš rozšířené skandinávské zbrani, která nemá oporu v archeologických nálezech. Sám se snažím poukázat na to, že se jednalo o tak rozšířenou zbraň, že by bylo podivné, kdyby se nenalézala mezi souborem nalezených zbraní. Stejný názor jsem objevil také v práci Kennetha J. McMullena “Góð vopn á sjó og landi: An examination of the atgeirr and kesja in Old Norse literature and Scandinavian archaeology“, která se stala podnětem pro sepsání tohoto článku a kterou doporučuji všem zájemcům o tento typ zbraně. McMullen (McMullen 2014: 2931) se domnívá, že atgeirr je specializovaný typ kopí s širokým a relativně tenkým hrotem (typu D2, F, G či H) na kratším ratišti, které umožňovalo použití jako vrhacího oštěpu:

“Ve výsledku lze o atgeiru říci to, že šlo o zbraň primárně určenou k bodání, která však v případě potřeby mohla být použita jako sečná zbraň. Na základě informací z Královského zrcadla, zkoumaných ság a iluminace na straně 9v rukopisu M 736 lze soudit, že zbraň byla ideální pro námořní boj – a možná byla k tomuto účelu výhradně určena.” (McMullen 2014: 31)

Časové i geografické rozšíření nahrává také kopím s křidélky, které jsou na některých iluminacích vyobrazeny v jedné ruce v kombinaci se štítem. Rodové ságy o svědčí o tom, že ačkoli jsou atgeiry vrhány (z výzkumu skupiny Hurstwic vyplývá, že jsou vrhány stejně často, jako je jimi sekáno), jedná se o primární (nikoli poboční) zbraně, což opět poukazuje spíše na kopí. Poměrně důležité je, že se o atgeiru začíná přemýšlet jako o reálné zbrani, ke které lze najít odpovídající archeologické nálezy. Pokládám také za důležité poznamenat, že z anglosaských glos je zřejmé, že pojem ætgár v průběhu století nabýval různých významů, “vrhacím oštěpem” počínaje a “velkým kopím” konče (Swanton 1966: 517–525).

O výsledné podobě této zbraně se však ještě bude muset diskutovat; v ideálním případě by mělo dojít na diskuzi filologů, kteří mohou z písemných pramenů získat cenné informace, archeologů a reenactorů, kteří mohou mezi objevenými hroty nalézt kusy odpovídající literárním předlohám a mohou je podrobit zkoušce v boji. Dost možná se v budoucnosti pokusím o teoretickou rekonstrukci, takže se máte nač těšit!

Použitá literatura / Bibliography:

Královské zrcadlo (Konungs skuggsjá) – Speculum regale. Konungs-skuggsjá. Konge-speilet. Ed. Rudolph Keyser, Peter Andreas Munch, Carl Rikard Unger. Christiania 1848. Online. Anglický překlad.

Staroislandské ságy. Přel. Ladislav Heger, Praha 1965.

Florentius z Worcesteru : Kronika – Florence of Worcester. The chronicle of Florence of Worcester with the two continuations. Přel. Thomas Forester. London 1854.

CLEASBY, Richard – VIGFÚSSON, Gudbrand. An Icelandic-English dictionary, Toronto 1874.

FALK, Hjalmar. Altnordische Waffenkunde. NVAOS. No.6., Kristiania 1914.

Hurstwic. “Viking Age Arms and Armor Other Viking Weapons”. Online.

Hurstwic. “A Statistical Summary of Weapons Usage in Sagas of Icelanders”. Online.

McMULLEN, Kenneth J. Góð vopn á sjó og landi: An examination of the atgeirr and kesja in Old Norse literature and Scandinavian archaeology, Reykjavík 2014, Magisterská práce. Online.

OAKESHOTT, Ewart R. The Archaeology of Weapons: Arms and Armor from Prehistory to the Age of Chivalry, London 1960.

O’SULLIVAN, Angelika. Waffenbezeichnungen in althochdeutschen Glossen. Sprach- und kulturhistorische Analysen und Wörterbuch, Berlin 2013.

SWANTON, M. J. (1966). The spear in Anglo-Saxon times, Durham theses, Durham University. Available at Durham E-Theses Online: http://etheses.dur.ac.uk/10354/

VRIES, Jan de. Altnordisches etymologisches Wörterbuch, Leiden-Boston-Köln 2000.

1 Comment

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>