Dva zajímavé velkomoravské meče

Velkomoravské období představuje, co se týče mečů, epochu, kdy se na našem území objevují velmi kvalitní meče typu X a Y, které dlouhou čepelí s navařenými břity, dlouhou záštitou a jednodílnou hlavicí předbíhají svojí dobu takřka o jedno století. Jejich nárůst je nepochybně spjat s jezdeckou elitou, která tyto meče preferovala z důvodu lepší funkčnosti při kavalérním boji. Více informací k tomuto fenoménu poskytuje Jiří Košta (např. Košta – Hošek 2014; rozhovor s Jiřím Koštou).

Oproti této progresivní skupině mečů jistě existuje skupina, která si udržuje tradiční konstrukci s kratší čepelí, krátkou záštitou a vícedílnou hlavicí. V tomto článku se zaměříme na dva meče, které zapadají přesně do této skupiny, a vykazují poměrně netypický prvek – organické komponenty jílce.


Popis

Dva meče pocházející z Olomouce – Nemilan a Starého Města mají konstrukci, jež spočívá v osazení dvoubřité čepele – v případě nemilanského nálezu velmi kvalitní čepele s nápisem – pomocí dřevěných jílcových komponentů, které byly potaženy kovovým plechem (Hošek et al. 2019: ID No 164 a 226). Záštita takového typu meče byla poměrně krátká a příliš nepřesahovala šířku čepele. Plech, který překrýval dřevěný oválný bloček, mohl být zdobený, jak ukazuje příklad ze Starého Města, který byl tausován mosazí.

Nejzajímavějším zjištěním posledního výzkumu jsou detailní pozorování konců řapů, které ukazují, že se na nich nacházejí otvory a fragmenty dřeva. Podle všeho byla ke konci řapu skrze otvor přikolíčkována dřevěná hlavice, jejíž podobu neznáme, a proto nemůžeme žádný s mečů typologicky zařadit. Kolíčky byly zřejmě také dřevěné, jelikož v otvorech se nenachází kovové fragmenty. S jistou mírou jistoty můžeme odhadovat, že původní hlavice mohla být jedno či dvojdílná, přičemž podstava byla podobně masivní záštita a koruna nabývala pyramidového tvaru anebo byla členěna do tří laloků. Datování nemilanského meče směřuje do 9. či začátku 10. století (Hošek et al. 2019: 195), zatímco staroměstský meč je datován do období od 2. pol. 8. do 1. pol. 9. století (Hošek et al. 2019: 245).

Analogie, které by kombinovaly tvar a použité materiály, z tehdejší Evropy chybí. Podobně masivní oválné záštity zdobené tausií, jaké vidíme u staroměstského exempláře, bychom v sousedním Německu mohli najít u mečů z 8.-9. století (Geibig 1991; Westphal 2002). Jistou analogií mohou být také meče, které mají jílce vyrobeny z parohu či kosti a které byly v období 9.-10. století známy ve velké části Evropy (Skandinávie, Anglie, Polsko, Česká republika a Maďarsko); zpravidla kopírovaly standardní typy mečů (Vlasatý 2017). Kombinaci kovu a dřeva použitou u jílcových komponentů lze najít u mečů z období stěhování národů až do 7. století (např. Davidson 1962: Fig. 49-53), ze kterých meče 8.-10. století formálně vycházejí, avšak časový odstup znemožňuje jakékoli bližší propojení obou skupin. Otvor na konci řapu je rys, který můžeme najít na alanské šavli z katakomby 52 z Dmitrijevského hradiště, pocházející z 9.-10. století (Pletneva 1989: 73).


Meč z hrobu 116/51 ze Starého Města – Na Valách. Hrubý 1955: Obr. 27.2.


Meč z Olomouce – Nemilan

Meč z Olomouce – Nemilan byl nalezen při archeologických vykopávkách roku 1999 v hrobu mladého dospělého muže, který dále obsahoval nůž, dvě vědra a vajíčka (Hošek et al. 2019: 195-6, ID No 164). Meč není možné typologicky zařadit, chronologicky spadá do 9. – začátku 10. století. V dnešní době tvoří meč pouze čepel s fragmenty jílce a pochvy. Délka meče v tomto stavu je 936 mm a váha 852 g. Čepel, která je dlouhá 800 mm, široká 63,4 mm a tlustá 5-3 mm, se skládá z ocelového jádra a navařenými ocelovými břity. Na aversu čepele se nachází nápis IVLFBERHTI, na reversu mřížka – oba prvky byly provedeny z damaskových prutů. Žlábek je v nejširším místě široký 32,5 mm a končí 80 mm od hrotu. Řap je dlouhý 136 mm. Rukojeť, která byla 100 mm dlouhá a řap je v těchto místech 42-20 mm široký a cca 5 mm tlustý, je stále částečně pokryta dřevěnými fragmenty. Záštita byla tvořena organickým materiálem, byla cca 15 mm tlustá a její pozice byla v době otevření hrobu stále patrná. Hlavice byla rovněž tvořena organickým materiálem, jehož fragmenty se zachovaly. Ve vzdálenosti 20 mm od konce řapu se nachází přikorodovaný pozůstatek plechu o tloušťce cca 2 mm, který pokrýval organickou hlavici. Hlavice byla k řapu připevněna pomocí kolíčku, který byl prostrčen otvorem na konci řapu. Fragmenty pochvy se skládají ze dřeva, které bylo vystláno třemi druhy keprové textilie. Dnes je meč uložen v Archeologickém centru v Olomouci pod registračním číslem 22/99-841-1.

Meč z Olomouce – Nemilan. Hošek et al. 2019: 195.


Meč z hrobu 116/51 ze Starého Města

Meč ze Starého Města byl nalezen při archeologických vykopávkách roku 1951 v hrobu muže v pokročilé věku, který dále obsahoval ostruhy, dva nože a vědro (Hošek et al. 2019: 245-6, ID No 226). Meč není možné typologicky zařadit, chronologicky spadá do období od poloviny 8. – do poloviny 9. století. V dnešní době tvoří meč pouze čepel se záštitou, fragmenty jílce a pochvy. Délka meče v tomto stavu je 872 mm a váha 728 g. Čepel, která je dlouhá 727,5 mm, široká 62 mm a tlustá 5-4 mm, nebyla metalurgicky zkoumána, ale rentgen potvrdil, že oblast žlábku se skládá z panelů ze stáčeného damasku a že 18 mm pod záštitou se nachází kruh o šíři 14,5 mm, jehož interpretace je nejistá. Žlábek je v nejširším místě široký 30 mm, probíhá celou délkou zachované čepele a zužuje se na 20 mm. Řap je dlouhý 114,5 mm. Rukojeť, která byla 92,5 mm dlouhá a řap je v těchto místech 32-22 mm široký a 6 mm tlustý, je stále částečně pokryta dřevěnými fragmenty. Velmi krátká a vysoká záštita oválného tvaru byla tvořena dřevěným základem, který byl kolem dokola potažen železným plechem. Tento plech byl tausován drátem o složení 73,9% Cu, 25,7% Zn, 0,4% Sn tak, aby vynikl vzor větévky či rybí kosti. Vrchní strana záštity byla pokryta plechem ze slitiny mědi. Délka záštity je 75 mm, výška 34-30 mm, původní tloušťka cca 31 mm. Hlavice byla rovněž tvořena organickým materiálem, jehož fragmenty se zachovaly. Hlavice byla usazena ve vzdálenosti 22 mm od konce řapu, kde se trn zužuje. Lze předpokládat, že hlavice byla k řapu připevněna pomocí kolíčku, který byl prostrčen otvorem umístěným 16,5 mm od konce řapu, a že hlavice byla pokryta plechem. Fragmenty pochvy se skládají ze dřeva, které bylo potaženo několika vrstvami textilu a kůže. Meč byl v minulosti špatně zrekonstruován a konzervován, je proto ve velmi špatném stavu. Dnes je meč uložen v Moravském zemském muzeu v Brně pod registračním číslem 116/51.

Meč z hrobu 116/51 ze Starého Města – Na Valách. Hošek et al. 2019: 245.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Bibliografie

Davidson, Hilda R. Ellis (1962). The Sword in Anglo-Saxon England. Its Archaeology and Literature, Oxford.

Geibig, Alfred (1991). Beiträge zur morphologischen Entwicklung des Schwertes im Mittelalter : eine Analyse des Fundmaterials vom ausgehenden 8. bis zum 12. Jahrhundert aus Sammlungen der Bundesrepublik Deutschland, Neumünster.

Košta, Jiří – Hošek, Jiří (2014). Early Medieval swords from Mikulčice, Brno : Institute of Archaeology of the Academy of Sciences of the Czech Republic.

Hošek, Jiří – Košta, Jiří – Žákovský, Petr (2019). Ninth to mid-sixteenth century swords from the Czech Republic in their European context, Praha – Brno.

Hrubý, Vilém (1955). Staré Město: Velkomoravské pohřebiště „Na Valách“, Praha.

Pletneva 1989 = Плетнева, С. А. (1989). На славнно-хазареком пограничье (Дмитриевский археологический комплекс), Москва.

Vlasatý, Tomáš (2017). Meče s organickým jílcem. Projekt Forlǫg : Reenactment a věda. Dostupné z: http://sagy.vikingove.cz/mece-s-organickym-jilcem/, citováno: 15. 2. 2020.

Westphal, Herbert (2002). Franken oder Sachsen? Untersuchungen an frühmittelaterlichen Waffen, Oldenburg.

Were plantfibers cultivated in medieval Iceland?

It is my honour to present the article “Were plantfibers cultivated in medieval Iceland?” that was written and offered to me by my friend Marianne Guckelsberger, a textile master active in Iceland. The article discusses the Icelandic textile production, especially the production of linen.

The article can be downloaded via the following button:


I hope you liked reading this article. If you have any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.

„Svět na dlani“

konstrukce a symbolika oválných broží

Tento článek si klade za cíl uvést do českého jazyka problematiku skandinávských oválných broží. Popíšeme, o jaký typ artefaktu se jedná, jak byl používán, jaké jsou jeho výpovědní hodnoty a jak byl konstruován. Pomocí příkladů dobře zachovaných kusů naznačíme původní vzhled standardních typů. V neposlední řadě se budeme věnovat symbolice tohoto typu šperku.


Úvod

Jako oválné brože nazýváme párový šperk, který nacházíme v bohatě vybavených ženských hrobech skandinávského kulturního okruhu. Četnost kolem 4000 kusů z nich tvoří významnou skupinu předmětů, které se v severském prostředí může rovnat snad jen skupina mečů (Jansson 1985: 12, 221). V Norsku je známo přes 1500 kusů tohoto šperku, ve Švédsku rovněž 1500, 160 v bývalém Sovětském svazu, 120 v Dánsku, 75 v Anglii, 50 v Haithabu a 35 na Islandu (Jansson 1985: 12). Toto zastoupení naznačuje, o jak všudypřítomný kulturně, sociálně a genderově identifikační šperk šlo. Množství také poukazuje na masovou produkci, která byla možná díky začínajícím skandinávským proto-městům a která v podstatě znamenala, že šperky vykazují jen drobné odchylky od základních modelů (Jansson 1985: 221; Sindbæk 2014: 168).

Příklad oválných broží. 
Nález z norského Ryggu (B6177). Ryghův typ 652, Petersenův typ P51. Délka 10,6 a 11 cm.

Základní práci při třídění broží odvedl Oluf Rygh (Rygh 1885), kterého následně rozšířil Jan Petersen ve své práci Vikingetidens Smykker (Petersen 1928: 4-76). Petersenovo rozdělení je používáno dodnes a názvy typů odkazují na čísla obrázků v jeho práci. Nejzásadnější práci na poli oválných broží odvedl Ingmar Jansson, který vytvořil dosud používaný katalog hrobů s brožemi a detailně popsal oválné brože z Birky. Kromě toho významně rozšířil Petersenovu typologii (Jansson 1985: 24-94). Jansson doslova říká: „Rozdělení oválných broží doby vikinské se nepotýká s žádnými významnými problémy, protože většina broží spadá do vysoce standardizovaných typů. Slovo typ zde označuje skupinu broží, jejichž vzor je částečně nebo zcela identický. Podobnosti ve vzoru musí být tak veliké, že jediným způsobem, jak mohlo dojít z reprodukci, bylo pomocí zkopírování již hotového odlitku“ (Jansson 1985: 221-2). Na základě svých kritérií Jansson vyčleňuje dvě hlavní skupiny vikinských broží, ke kterým přiřazuje jednotlivé typy:

  • brože bez výrazné mřížky
    Povrch brože není členěn do pravidelné mřížové struktury.

    • skupina Berdal (P11-24)
    • skupina Borre/Jelling (P47-50, P57)

Brože skupiny Berdal.
Petersen 1928: Fig. 11-24. Větší rozlišení zde.

Brože skupiny Borre/Jelling.
Petersen 1928: Fig. 47-50, 57.

  • brože s výraznou mřížkou (P25-46, P51-56)
    Povrch brože je členěn do pravidelné mřížové struktury.

Brože s výraznou mřížkou.
Petersen 1928: Fig. 25-46, P51-56. Větší rozlišení zde.

Nutno podotknout, že kromě standardních typů je i množství unikátních typů, které se objevují pouze v jednom kuse. Rozšíření standardních typů v některých případech nastartovalo lokální produkce, které přetrvaly do doby, kdy se ve Skandinávii již oválné brože dávno nenosily – například v oblasti dnešního Lotyšska se brože vyvíjely až do 13. století a mají vlastní typologii (Spirgis 2007).

Primární funkcí těchto předmětů bylo sepnutí ramínek svrchních vlněných šatů, které by bylo možné hodnotit jako slavnostní či společenské oděvy (Geijer 1938: 153-5) anebo kroje, vzhledem k faktu, že v každém zemi či regionu se preferoval jiný druh textilie (viz článek Textilní vazby vikinské Skandinávie v rámci tohoto blogu). Šaty, mající dva páry ramínek postavených proti sobě (dlouhá ramínka byla umístěna na zádech, kratší ramínka na hrudi), byly sepnuty tím způsobem, že jehla spony byla nejdříve navlečena na kratší přední ramínko a následně dlouhé zadní ramínko a zacvaknuta. Brože tak byly exponované na hrudi, zdůrazňovaly poprsí a prezentovaly postavení majitelky. Badatelé poukazují, že množství broží, variující kvalita napříč jednotlivými typy a fakt, že takřka všechny brože jsou vyrobeny ze slitiny mědi, znamená, že nepatřily nejvyšší vrstvě společnosti (Jørgensen 2008: 116-117). Pozlacení a stříbření sledovalo jednoduchý cíl – majestátnější vzhled (Lønborg 1999: 262-263). Při detailním průzkumu distribucí broží v jednotlivých krajích vidíme, že brože jsou nacházeny v oblastech s příhodnějšími zemědělskými podmínkami (Jørgensen 2008: 125). Zdá se, že brože byly vlastněny prosperujícími farmáři, kteří jimi demonstrovali svou movitost, což bylo v sociálně nepříliš rozvrstvené vikinské Skandinávii důležité gesto (Jesch 2015: 97). Toto zřejmě potvrzuje i Píseň o Rígovi (Rígsþula), eddická píseň z 10. století, když ve strofě 16 líčí, že spolumajitelka hospodářství má „na ramenou trpaslíky“ (dvergar á ǫxlum). Právě pojem „trpaslíci“ (dvergar) může být původním staroseverským názvem oválných broží (Dronke 1997: 223).

Schématický způsob zapínání broží na ramenou.
Geijer 1939: Abb. 49-50; Paterson et al. 2014: Fig. 27, upraveno.


Konstrukce standardních typů

Základem oválné brože je plášť odlévaný ze slitiny mědi. V případě broží typů P11-39 a P47 je plášť pouze jeden, na jeho přední straně se nachází dekorace – v některých případech je přední strana osazena pukličkami – a na zadní straně nacházíme upevňovací systém. Brože typů P40-46 a P48-57 jsou obvykle tvořeny plášti dvěma (spodní můžeme nazvat např. bází, svrchní korunou), které jsou k sobě připevněny nýty. Vrchní strana báze je ponechána hladká a veškerá dodatečná aplikace je usazována na korunu brože.

Oválné brože standardních (Petersenových) typů byly odlévané do dvoudílných forem vyráběných z jílu zpevněného jemným pískem a nějakým organickým materiálem, například dobytčím trusem (nejnázorněji ukazuje Söderberg 2018). Oba segmenty dvojplášťovových broží musely být odlévány separátně, což časově prodlužovalo jejich výrobu.

Odlévání jednoplášťové brože

V archeologické literatuře již skoro sto let probíhá aktivní debata o tom, zda odlitky vznikaly častěji otisknutím předlohy do jílu, anebo zda byl voskový model častěji obalen jílem. Tato diskuze přinesla zajímavé poznatky i ohledně lití oválných broží, z nichž vyplývá, že metoda lití do ztraceného vosku je při masové produkci, kterou u tohoto šperku očekáváme, časově nejúspornější a dosahuje nejlepšího převedení detailů (Jansson 1985: 12; Söderberg 2018). Současně nabízí možnost dodatečných úprav na voskových modelech, nikoli na hotových výrobcích. Přesto nevylučujeme, že se používaly i jiné výrobní postupy, které povedou ke stejným výsledkům. V následujícím fotonávodu popíšeme výrobu jednoplášťové oválné brože, jak ji vyrábí kurátor muzea v Sigtuně a nadšený experimentální archeolog Anders Söderberg.

Voskový model oválné brože typu P27 (Söderberg 2018: Fig. 24). Původní brož byla otisknuta do mokrého jílu, který byl následně vyplněn voskem. Jak můžeme vidět, detaily jsou velmi dobře převedeny. Pomocí této metody je možné vyrobit 60 voskových modelů za půl hodiny a odhaduje se, že tři řemeslníci jsou za měsíc schopni při pracovní době 7 hodin vyrobit 1000 kusů šperku (Hedegaard 1992: 77).

Přední část voskového modelu je obalena měkkým jílem. Následně je forma zahřáta a tekutý vosk odstraněn (Söderberg 2018: Fig. 25). 

Jakmile je přední strana zaschlá, je vnitřní strana vyložena textilií, na které jsou vymodelovány výstupky pro uchycení jehly. Textilie je dále obložena jílem a vzniká tak zadní strana formy (Söderberg 2018: Fig. 31).

Formování spodní části formy z jílu (Söderberg 2018: Fig. 28).

Po menším proschnutí můžeme formu jednoduše otevřít, abychom textil vyjmuli (Söderberg 2018: Fig. 32).

 

Jak můžeme vidět, textilie se pěkně rozložila po celé spodní části formy a zajistila hladký povrch (Söderberg 2018: Fig. 33).

Textilii je možné z formy jednoduše sloupnout (Söderberg 2018: Fig. 34).

Formu je třeba znovu složit a spoj zapečetit jílem, aby byla zajištěna nepropustnost (Söderberg 2018: Fig. 29).

Hotová forma čekající na proschnutí. Jelikož přední strana je již proschlá, zadní strana se začne při sesychání zmenšovat a praskat. Veškeré praskliny je třeba ihned zamazávat jílem (Söderberg 2018: Fig. 30).

Průřez nevypálenou formou. Při sesychání se vnitřní prostor mírně zvětší, zhruba o 2 mm, takže odlitek získaný z takové formy není tenký jako textilie, ale je přesto úžasně tenký, stejně jako originální kusy (Söderberg 2018: Fig. 36).

Získaný odlitek, který čeká na zbroušený krempy a vyleštění. Známkou dobrého odlití je, pokud není potřeba nijak opravovat ornament (Söderberg 2018: Fig. 38).

Dokončená oválná brož (Söderberg 2018: Fig. 39).

Nýtovaný dekor typu P47

Typ P47, který náleží do skupiny Borre-Jelling, má unikátní konstrukci – na bázi je nanýtovaný centrální kříž, který je dokolem dokola obklíčen dvanácti odlívanými ornamenty, které jsou na bázi nanýtovány. Vzhledem k tomu, že jednotlivé díly jsou umístěny do různých výšek, je výsledný efekt je podobný, jako u dvojdílných prolamovaných broží. Stejný způsob nanášené odlévané dekorace můžeme vidět i u některých raritních kusů, jako například nezařaditelná brož z hrobu Bj 845 z Birky.

Brož z hrobu Bj 950 z Birky. Arbman 1940: Taf. 60.3.

Poznámka k odlévání dvouplášťové brože

Jelikož historicky věrnou výrobu dvouplášťové brože zřejmě nikdo doposud zdokumentoval, budeme si muset postačit s popisem a předpoklady, které prokáže až experiment. Výroba obou plášťů musela probíhat separátně a lze odhadnout, že měla velmi podobný průběh, jako můžeme vidět ve výše přiloženém fotonávodu. Je důležité poznamenat, že při případném kopírování musely být oba kusy otisknuty odděleně, takže brož bylo třeba roznýtovat.

Báze je tvořená kupolí a krempou. Krempa a spodní část kupole jsou mnohdy dekorovány plošným ornamentem po celém obvodu, zatímco vrcholek kupole je vždy naprosto hladký. Vnitřní strana skrývala výstupky pro upevnění jehly, jinak byla zpravidla hladká, ačkoli známe také dekorace nacházející se na vnitřních stranách (zdobená krempa např. C4727; trny a spirály v okolí jehly viz níže). Forma zřejmě zohledňovala četné otvory, které na bázích nacházíme a které byly určeny k připevnění koruny a obvodových drátů. Nejmenší počet otvorů pro připevnění koruny jsou 4, nejvyšší je 9. Otvory pro obvodové dráty se obvykle nacházejí párově na čtyřech protilehlých stranách brože (= 8 otvorů), méně často párově na dvou protilehlých (= 4 otvory) nebo pouze na jednom místě (= 2 otvory). Obvyklá pozice otvorů pro dráty je na úrovni vrchního okraje obvodové dekorace kupole. Nacházíme i brože, které mají otvory rovněž na úrovni spodního okraje obvodové dekorace kupole a otvory pro dráty jsou tak ve dvou liniích nad sebou. Současně je potřeba vést v patrnosti, že na krempách byly rovněž vytvářeny velké otvory pro upevnění kroužků, anebo se na krempách objevují malé výstupky ve tvaru antropomorfních či zvířecích hlav, takže báze není dokonale oválná.

Koruna brože je určena ke krytí té části báze, která má hladký povrch a která je u různých typů různě velká. U všech dvouplášťových broží je koruna plošně zdobena ornamentem, který je v drtivé většině typů (kromě P55-56) proděravělý a nabízí pohled na hladkou kopuli báze. Přední část formy byla po otištění předlohy zřejmě zalita voskem, čímž se dosáhlo věrného zachování proděravělého motivu. Zda byla forma rozbita a model dotvarován či zda byla forma ihned překryta zadní stranou, musí ukázat až výzkum. Söderberg (2018) na základě zkoumání broží typu P42 z Birky navrhuje, že všechny byly vytvořeny ze stejného základu, avšak byly drobné modifikovány ve stádiu voskového modelu. Totéž naznačují i raritní úpravy krempy, jako například ražené ornamenty. Součástí proděravělého motivu byly i otvory pro nýty, které musely lícovat s otvory v bázi. V případě, že koruna dvouplášťové brože měla všechny pukličky odlévané, byly nýtky zavedeny do jiných částí broží než do pukliček – například vedle odlévaných pukliček (např. Ts754).

Příklad dvouplášťové brože v rozebraném stavu. 
Nález z norského Kalnesu (T17716). Ryghův typ 657, Petersenův typ P43. Délka 11,7 cm.

Rozdíl ve výrobě typu P41

Zatímco ostatní dvojdílné typy disponují korunou, která vyplňuje velkou část kupole báze, typ P41 je charakteristický tím, že koruna se omezuje pouze na vrcholek kupole a je ohraničena pukličkami. Báze má na vnější části odlitou dekoraci s výjimkou hladkého kosočtverce, který je následně překryt proděravělou korunou a zanýtován devíti pukličkami. Petersen (1928: 46) ve své době v Norsku znal 7 nálezů z 5 lokalit.

Švédští badatelé zkoumající brož typu P41 z hrobu 36 ze Staré Uppsaly přišly se zajímavým zjištěním – báze brože byla odlita ze slitiny mědi, následně pozlacena a opatřena korunou odlitou ze stříbra, pod níž byl vložen barevný textil, který byl patrný skrze proděravělý dekor (Larsson 2014). Na místě je otázka, zda podobnou textilní vložkou nedisponovaly i další dvoudílné brože.

Kresebná rekonstrukce brože typu P41 z hrobu 36 ze Staré Uppsaly.
Larsson 2014.


Bližší pohled na dílčí aspekty

Připevnění jehly

Hlavní částí zapínacího mechanismu byla jehla. Ta byla takřka vždy vytvořená ze železa, výjimečně ze slitiny mědi, a takřka výlučně byla kovaná (Jansson 1985: 114-7). Vždy byla vytvořena s mírným prohnutím a zpravidla s ocáskem sloužícím jako pružinka. Její délka se u větších broží pohybovala kolem 6-7 cm, u menších broží pak 3,5-5 cm. Tloušťka dosahovala 3-5 mm. Jehla byla připevněna pomocí drátku k výstupkům, které vytvořené při tvorbě formy (viz fotonávod) a které měly dvě základní podoby:

  1. výstupek byl pouze jeden a jehla jej svírala z obou stran; uprostřed jehly se nacházel otvor
  2. výstupky byly dva a svíraly jehlu z obou stran; uprostřed jehly se nenacházel otvor

V některých unikátních případech bylo zapínání řešeno i jinými způsoby, například nanýtováním destiček (Arbman 1943: Abb. 78). Kvůli volbě materiálu jehly, který zajistil dlouhodobou funkčnost, se do dnešní doby jehly příliš často nedochovávají, a pokud ano, ve velmi poškozeném stavu.

Příklad zadní strany báze oválné brože.
Nález z norského Norheimu (S4105). Ryghův typ 652, Petersenův typ P51. Délka 10,8 a 10,1 cm.

Dvě hlavní metody upevnění jehly společně s příklady jehel. Jansson 1985: Fig. 103-4.

Dekorace vnitřní strany báze typu P42.
C2865, C4728, B7268, Bj 606, Bj 466. Katalog Unimus; Jansson 1985: Fig. 107; Arbman 1943: Abb. 78.

 

Ražený ornament

Na vnější straně krempy některých oválných broží (a zcela výjimečně také na vnitřní straně, např. C4727) se nachází ornament, který byl vyražen razidlem na voskový model (Jansson 1985: 113-4). Tento typ dekorace není příliš obvyklý. Použitá razidla měla tvary trojúhelníčků s jednou či třemi tečkami anebo cikcakové linky.

Ražený ornament na základě broží z Birky. Jansson 1985: Fig. 102.

Zlacení

Pokud se zaměříme na povrch broží pozorněji, můžeme si všimnout, že velká část broží byla na předních stranách zlacena. Tomuto detailu se v minulosti věnovala jen opravdu malá pozornost – ve skutečnosti pouze dvě brože z Birky se dočkaly bližší analýzy. Výsledek analýzy zní, že brož P51 z hrobu Bj 644 byla zlacena v ohni, zatímco brož P52 z hrobu Bj 943 měl plátkové zlacení (Oldeberg 1943: 222, 271; Oldeberg 1966: 187).

Zlacení v ohni “se zakládá na přirozené difuzi atomů. V tomto případě se míchá zlato se rtutí, čímž vzniká amalgám, který se rovnoměrně nanáší na povrch předmětu. Rtuť v amalgámu podporuje a urychluje difuzní reakci mezi podkladem a potahovou vrstvou, přičemž se z potahové vrstvy vypařuje po dosažení teploty 250–350 °C a ve zlaté vrstvě zanechává velmi malé, leč charakteristické množství 5–25 % rtuti. Z důvodu amalgámové pasty se zlacení v ohni hodí ke zlacení slitin mědi, předmětů s hluboce profilovanými a nerovnými povrchy a odlévaných předmětů. Spotřeba zlata je u této metody vyšší, jelikož tloušťka potahové vrstvy se pohybuje kolem 100 µm” (Aufderhaar 2009: 244-6). Zdá se však, že v době vikinské nebylo použito rtuti, nýbrž se stejnému výsledku docházelo pomocí olova (Aufderhaar 2009: 246). Významným důvodem pro použití této metody byl fakt, že nabízela všestranné použití, vysoce kvalitní provedení a nejlépe se osvědčila při zlacení masivních a hluboce profilovaných předmětů ze slitin mědi (Aufderhaar 2009: 250; Jansson 1985: 107).

Plátkové zlacení sestává z mechanického nanášení plátků zlata do tloušťky 6 µm na kovový nebo nekovový podklad (Aufderhaar 2009: 244). Podklad je buďto zdrsněný a nanášení se provádí tlakem, nebo se plátky na povrch lepí. Naopak výhodou plátkového zlacení je relativně malé a snadno měřitelné množství potřebného zlata. Tenké plátky však mohou být jednoduše poškozeny doteky a další manipulací.

Analýzy dalších broží mohou potvrdit, která metoda byla více preferovaná pro který typ broží. Prozatím můžeme předpokládat, že koruny dvouplášťových broží měly větší pravděpodobnost být zlaceny v ohni. Zda toto platí i pro jejich báze, nedokážeme v tuto chvíli říci.

Příklad pozlacené brože. 
Nález z norského Nomelandu (C1283). Ryghův typ 652, Petersenův typ P51.

Panely ze stříbra, dekorace filigránem a niellem

Na brožích se v rámci koruny i báze objevuje řada čtvercových, obdélníkových, trojúhelníkových a jinak tvarovaných panelů, které byly zhotoveny ze stříbrného plechu, který byl ozdoben rytím, tepáním nebo filigránem a byl mechanicky nanesen na povrch brože (Jansson 1985: 108-111). Ve vzácných případech byly rytiny vyplněny niellem.

Tepání mohlo být dosaženo podobně, jako je uvedeno v podkapitole ražený ornament. Nutno však podotknout, že ražba byla prováděna na zadní stranu stříbrného plechu, Technika filigránu spočívá v nanášení jemného profilovaného drátku na kovový povrch tak, že tvoří vzorec. Často se tato metoda zaměňuje s granulací, která k dosažení stejného výsledku využívá nanášení drobných kovových kuliček (Duczko 1985: 15).

Niello je výzdobná technika, která spočívá v nanášení pastovité substance do rytých ornamentů provedených na rovném stříbrném povrchu. Pasta je vyrobena následovně: stříbro, mosaz, olovo a síra jsou ve správném poměru (Theophilus Presbyter doporučuje poměr 2 díly stříbra : 1 díl mosazi : 0,5 dílu olova a síry) umístěny do nádoby a po zahřátí smíchány. Výsledkem této směsi je po zchladnutí křehká, sklovitá hmota. Ta je v hmoždíři spolu s vodou rozdrcena na prášek, který je nanesen do drážek ornamentu. Po vypaření vody je předmět zahřát (Heinrich-Tamaska 2007: 254).

Stříbrné panely zdobené tepáním a filigránem. Jansson 1985: Fig. 96.

Stříbrné panely s rytinami zaznamenané u jednotlivých typů broží v Birce.
Jansson 1985: Fig. 100.

Rytiny ve stříbrných panelech, které byly vyplněny niellem, korpus broží z Birky. Jansson 1985: Fig. 98.

Drátky a plíšky tvořící mřížku

Brože, jejichž koruny byly osazené čtyřmi a více neodlévanými pukličkami, jsou často zdobeny stříbrnými drátky a plíšky, které díky kontrastu vizuálně tvoří mřížku. Obě varianty si blíže představíme, protože tyto komponenty se příliš často nezachovávají.

Stočené stříbrné drátky v počtu dvou až tří prutů nacházíme zpravidla v připravených kanálcích, které spojují jednotlivé pukličky. Drátky běžně objevujeme u dvouplášťových proděravělých typů, které jsou zčásti nebo kompletně osazené neodlévanými pukličkami, mají kanálky a jsou opatřeny otvory pod pukličkami – tedy typů P42-44, P51 a P54. Obvyklá logika této dekorace je, že kontrastní dráty vytvoří hranice kosočtverců, do kterých je koruna těchto broží rozčleněna, a konce drátků přitom zůstanou skryty pod korunou mezi oběma plášti. U některých broží typu P42, které nemají otvory pod pukličkami, drátky nejsou zavedeny pod úroveň koruny (např. B7731). U některých variant P51 nacházíme řešení, že drátky jsou zavedené pod odlévané pukličky, zatímco pod neodlévanými pukličkami nezasahují pod povrch koruny (např. T13189, Bj 860B). Drátky se výjimečně objevují také u typu P37, kde se nacházejí na vodících kolejničkách a nejsou zavedeny pod povrch brože, nýbrž končí pod pukličkami, podobně jako plíšky, o nichž bude řeč. Z dochovaných kusů je zřejmé, že drátky zasahující pod úroveň koruny byly nataženy buď v jednom obvodu (schématicky “” anebo “⬄”), anebo ve dvou obvodech (schématicky “ೲ”). V případě, že prostřední puklička byla odlévaná a dráty byly nataženy v jednom obvodu ve schématu ““, bylo křížení ponecháno poměrně nevzhledně viditelné skrze okénka pukličky. Brože, které mají všechny pukličky lité, nikdy nemají dráty a kanálky spojující pukličky jsou u těchto broží vždy jen schématické a připomínají vodící kolejničky.

Brož z norské lokality Ryum (C4029). Drátky jsou nataženy v jednom obvodu ve schématu “∞”. 

Brož z norské lokality Jåttå (S1748). Drátky jsou nataženy v jednom obvodu ve schématu “∞”. 

Brož ze švédské lokality Byn (SHM 14506). Drátky jsou nataženy v jednom obvodu ve schématu “⬄”.

U typů P33-34 a P38-41, které nemají žádné odlévané pukličky a nejsou opatřeny otvory umístěnými pod pukličkami, byly kanálky nahrazeny vodícími kolejničkami a drátky byly nahrazeny stříbrnými plíšky. Plíšky jsou zavedeny pod dvě sousední pukličky a tam jsou zakončeny. Plíšky tohoto typu se objevují také u některých variant broží typu P51 (např. S2562). Některé plíšky jsou zdobené dekorací (B12550). Typy P24, P52, P54 a P56 patří mezi typy, které navíc měly prostor mezi pukličkami vyplněný stříbrnými panely, který by bylo možné považovat za plíšky a které mohly být zdobeny dekorací popsanou v předchozí kapitole. Je zajímavostí, že norská brož S2095 typu P24 je namísto plíšku zdobena filigránovým ornamentem.

Brož z norského Gjemmestadu (B12550). Ryghův typ 647, Petersenův typ 33. 

Brož z hrobu Bj 556 ze švédské Birky. Petersenův typ 37. 

Brož z norského Frøylandu (S12295). Ryghův typ 647, Petersenův typ 33. 

Pukličky

Hlavním důvodem sepsání tohoto přehledového článku bylo kritické zpracování neodlévaných pukliček, které v nálezovém korpusu v drtivé většině chybí a při rekonstrukcích na ně buďto není brán zřetel vůbec, anebo se k jejich výrobě používají materiály, které u původních pukliček nebyly použity (např. perly).

Naše vědomosti ohledně původního vzhledu broží typů P14-17, P20, P33-34 a P38-44, P51 a P54 se zakládají především na dobře zachovaných kusech z Birky, Norska a Dánska. U těchto broží nacházíme svítivé pukličky, oproti odlévaným pukličkám značně konstrastním, které si při jistém odstupu můžeme splést s perlami, ale při bližším pohledu jasně vidíme, že jsou tvořeny stříbrem. Není to však úplná pravda – hlavní masu těchto pukliček tvoří slitiny na bázi cínu nebo olova a stříbrný je pouze plech, který je přes pukličku jádro přetažen (Jansson 1985: Fig. 95). Hlavní smysl těchto pukliček nám dlouho unikal, ale nyní již s jistotou víme, že slitiny z cínu/olova sloužily jako pájka a hlavním smyslem pukliček bylo držet nýty ze slitiny mědi, které připevňují korunu k bázi (rozbor např. Watson et al. 2011: 50). Vedlejším smyslem pukliček bylo přidržovat či krýt drátky nebo plíšky, které mezi nimi byly natažené; v některých výjimečných případech pukličky slouží k uchycení velkých plátů stříbra, které korunu překrývají a tvoří jakýsi další plášť brože (např. Bj 857 v Birce). Stříbrný plech, který pukličky překrýval, byl vždy nějakým způsobem zdobený, zpravidla tepáním nebo filigránem (Jansson 1985: 108-111). Tato dekorace se mohla omezovat pouze na krempu pukliček, anebo se uplatňovala po celém povrchu včetně kupole pukličky.

Některé konkrétní typy, např. P52 anebo atypické kusy patřící do berdalské skupiny, mají na vrcholku koruny centrální odlévanou pukličku ze stříbra nebo slitiny mědi. Tyto centrální pukličky jsou nanýtované pouze ke koruně a neslouží k připevnění koruny k bázi. Centrální pukličky mají prominentní tvar, připomínají královskou korunu, a často jsou duté.

Stejnou funkci jako pukličky zastávají zvířecí hlavy typu P54, které byly také vyrobeny z kontrastního materiálu. Speciální případem jsou také odlévané destičky, které jsou dodatečně připevněny na místa, kde bychom čekali pukličky (např. C19367 a C19859). Přesný způsob upevnění těchto destiček mi v tuto chvíli není znám, nicméně se zdá, že byly opatřeny trnem, který zasahoval pod úroveň koruny brože.

Stříbrné plechy pukliček zdobené tepáním a filigránem. Jansson 1985: Fig. 96.

Brož z norského Ytterdalu (B6371). Ryghův typ 657, Petersenův typ P43. Délka 12,2 cm. 

Brož z norského Kyrkhusu (B6371). Ryghův typ 652, Petersenův typ P51. Délka 11,4 cm. 

Brož z norského Tegle (S3857). Ryghův typ 652, Petersenův typ P51. Délka 10,9 cm. 

Jedna z nejlépe zachovaných norských broží.
Lokalita Bakkan (T8524). Ryghův typ 657, Petersenův typ P41.

Obvodové dráty

Poslední fází výroby je aplikace stříbrného drátu na hranici mezi korunou a bází. Ten je zpravidla výraznější masivnější než drátky použité při členění koruny. Jeho hlavním smyslem je nejen dozdobit brož, ale zejména zamaskovat přechod mezi dvěma komponenty brože. Jak bylo řečeno u výroby dvojdílné brože, otvory pro obvodové dráty se obvykle nacházejí párově na čtyřech protilehlých stranách brože (= 8 otvorů), méně často párově na dvou protilehlých (= 4 otvory) nebo pouze na jednom místě (= 2 otvory). Drát tak mohl být rozdělen na čtyři díly, dva díly anebo vcelku obkružoval celý obvod. Nicméně se zdá, že často jsou použity jen některé z připravených otvorů, a výrobci tak pouze kopírovali model, který stranil více možným aplikacím. Jsou také případy broží, které mají jednodílný drát obkružující celou obvod, jenž je připevněn drobnými úchyty k bázi.

Nacházíme i brože, které mají otvory pro drátu rovněž na úrovni spodního okraje obvodové dekorace kupole, respektive na úpatí krempy. V takovém případě byly obvodové dráty vedeny ve dvou liniích nad sebou. Pokud jsme zmínili centrální odlévané pukličky typů P52 a jiných typů, je potřeba říci, že i tyto byly někdy obtočeny drátem – například brož typu P52 z hrobu Bj 965 z Birky má obvodové dráty vedeny na všech třech popsaných úrovních.

Brož z hrobu Bj 550 z Birky. Katalog SHM.


Symbolika

Ve světle popsané konstrukce se oválné brože jeví jako jedny z nejkomplikovaněji vyráběných skandinávské šperků své doby a jsou demonstrací celé řady šperkařských technik – odlévání, kování, zlacení, nýtování, pájení, ražení, tepání, zdobení filigránem, aplikace niella a výroba drátu. Použitá dekorace odpovídá proudům oficiálního staroseverského umění, které do sebe mísí jak domácí tradici, tak vlivy z jiných částí Evropy; některé raritní brože z rané fáze disponují zapracovanou křesťanskou symbolikou, která však s masovou produkcí 9. století zmizela (Sindbæk 2014). Majitel šperku rozhodně chtěl být viděn jako nositel oficiální a progresivní skandinávské kultury – kultury, která se rázem ujala po velké části známého světa od Island po Rusko a zpětně do Skandinávie dovážela ideje a jiné inspirační zdroje odjinud. Jak trefně dodává Ingmar Jansson: „Masová produkce šperků, které nosila pomalu každá skandinávská žena, mohla mít na umělecký vývoj větší vliv, než prvotřídní dřevořezby někde na královském dvoře“ (Jansson 1985: 189).

Je samozřejmě velmi obtížné hodnotit symboliku šperků, které natolik variují, a pravděpodobně je to i zbytečné, protože řemeslníci sami zřejmě žádné speciální významy do šperků nevkládali a produkovali je ve velkých množstvích. Nicméně bych rád poukázal na některé zajímavé paralely, které by mohly mít jistou míru relevance.

Oválný tvar tohoto typu šperku podle Callmera silně odkazuje na plodnost (Callmer 2006: 193). Tomuto odpovídá také umístění šperku na hrudi, velikost a použití pukliček. Do jisté míry se brože dají vnímat jako extenze poprsí, jakési „prsní implantáty své doby“. V tomto ohledu je poměrně snadné hledat analogie s moderním světě, kde jsou plastické chirurgie přeplněné převážně vdanými ženami toužícími po větším, symetrickém poprsí, které jim přinese krásu, sebejistotu, uznání partnera a sociální prestiž (Gladfelter – Murphy 2008). Nedomnívám se, že není možné přenášet některé z těchto motivací do prostředí raného středověku.

Zastávám názor, že zásadní vhled mohou do problematiky symboliky oválných broží přinést poznatky religionistů o chápání dvou fenoménů – horizontality a vertikality staroseverského světa a hranice a konstituce řádu. V českém jazyce byly oba tyto fenomény bravurně shrnuty a doplněny Janou Michalíkovou (Michalíková 2012) a duem Jiří Starý a Jan Kozák (Starý – Kozák 2010). Při srovnání závěrů fenoménu horizontality a vertikality staroseverského světa s konstrukcí dvouplášťových broží, které v dochovaném korpusu tvoří zhruba polovinu, nám vyvstávají zajímavé paralely:

„Ve staroseverském myšlení existují dva základní mytologické subsystémy, horizontální a vertikální. Horizontální subsystém je tvořen třemi říšemi, říší bohů, lidí a Þursů, uspořádanými v soustředných kruzích, z nichž říše bohů leží uprostřed. Vertikální subsystém je tvořen říší mrtvých Hel dole, v podzemí, lidskou říší uprostřed a sídlem bohů nahoře, na nebesích. (…) Tato dvě odlišná vnímaní času lze vysledovat i na makrokosmické rovině. Horizontálně-kosmologický model koresponduje s každodenní žitou realitou spojenou s přírodními a zemědělskými cykly. Vertikálně-eschatologický model nesouvisí s realitou všedního dne jako takovou, ale s tím, co každodennosti tvoří jakýsi rámec. V rámci každodenní zemědělské zkušenosti a zkušenosti s pozorováním přírodních cyklů, střídáním dne a noci počínaje a ročním cyklem konče, se staroseverskému člověku čas vyjevuje ve své cykličnosti. Z perspektivy vlastního života se však jedná o lineární cestu od narození ke smrti. Linearita času se člověku vyjevuje skrze jeho vlastní smrtelnost.“ (Michalíková 2012: 89-90)

Co zde chci naznačit je to, že brož může reprezentovat znázornění obou základních staroseverských modelů kosmu. K tomuto čtení poskytují samy brože řadu vodítek. Jejich tvar nabízí dvě možné čtení – při pohledu zpředu a zboku. Koruna brože, nejdekorovanější část šperku, jejíž prolamovaná konstrukce záměrně vytváří hru světla a stínu, tvoří síť rovnoměrně rozmístěných pukliček v počtu devíti, což je číslo, které se zdá mít určitou vazbu k mýtickému uspořádání světa (Tang 2015). Pukličky jsou propojeny sítí vazeb, člení prostor koruny na kosočtverce – tento prvek naznačuje jakousi demarkaci a členění symbolicky důležitého prostoru (Sindbæk 2014: 188). Zdá se, že velkou důležitost napříč všemi typy broží měla zvířata: rané brože jsou často celé stylizované do tvaru zvířete s výrazným hřbetem, zatímco s nástupem masové produkce tento tvar mizí, ale objevují se svázaná zvířata i antropomorfní postavy s výraznými zvířecími prvky. Tato zvířata mohou představovat blízkost Jinému světu. Zvířata spoutaná zapracováním do ornamentu se zdají být něčím, co prostupuje celou staroseverskou kulturou, a ačkoli se objevují interpretace, že symbolizují bitvu nebo dávaní darů (Domeij Lundborg 2006), osobně se domnívám, že koncept spoutaného zvířete je obecnější a jeho hlavní význam spočívá v nemožnosti ublížit a schopnosti těžit z tohoto dočasného stavu. S tímto konceptem staroseverská mytologie často pracuje, a následující pasáž, popisující sféry staroseverského mýtu a jejich překročení, v podstatě velmi dobře popisuje scény, které vidíme v dekoraci broží:

Funkčními metaforami je zde svazování, osvobození se a útočení. Spoutáním či omezením přirozených sil s nimi bohové přestali interagovat, přestože jejich pozice je pouze dočasná. Jednou ze známek nadcházející destrukce mýtického světa je moment, kdy se tyto síly osvobodí a rozutečou se (jak jim káže přirozenost) po celém světě.“ (Clunies Ross 1994: 53)

Schéma koruny zcela jistě nahrává čtení skrze fenomén hranice a konstituce řádu. Koruna představuje bezpečný centrální prostor, zemi lidí a bohů, ve které funguje právo, řád, kultura a příroda, reprezentovaná zvířaty, má jasně vytyčenou pozici – jedná se o prezentaci Ásgarðu a Midgarðu, „o dvě části téhož celku, dobře uspořádaného a ochraňovaného božsko-lidského kosmu“ (Starý – Kozák 2010: 33-35). S tímto konceptem může souviset také stříbrný obkružující drát, který korunu překypující dekorací odděluje od méně dekorované krempy. Tento drát lze do jisté míry vnímat jako hranici mezi dvěma světy a výrazný předěl na horizontální úrovni. V mýtech bychom mohli takové významné předěly najít dva – val kolem Miðgarðu a had Jǫrmungandr. Prostor za okrajem koruny by tak mohl být vykládán jako Útgarð, zemi na periferii, vyznačující se chaosem, jinakostí a divokou, nespoutanou přírodou (Starý – Kozák 2010: 35-6). Dělení některých brožích na tři úrovně pomocí drátů také může poukazovat k tomuto fenoménu.

Pokud by snad takový výklad mohl znít jako divoká fantazie, rád bych poukázal, že podobnosti nacházíme i v jiných oblastech staroseverské a staroanglické mentality. Jak názorně ukazují Starý a Kozák, staroseverský člověk o svém hospodářství uvažoval jako o mikrokosmu, kde mu statek suploval centrální a řád zajišťující prostor, zatímco prostor vně valu byl divoký a nespoutaný (Starý – Kozák 2010: 39-45). Některá elitní sídla, jako například královský dvorec v Jellingu, byla navržena tak, že jejich půdorys představoval kosočtverec s centrálním umístěním královské mohyly – v případě Jellingu je toto rozvržení vnímáno jako „velmi záměrné a pečlivě promyšlené použití architektonických prvků ke zhotovení koherentního celku, který představoval jasně rozpoznatelné odkazy na starší aristokratická prostředí a nesl jasnou, propagandistickou strategii“ (Holst et al. 2012: 498). Věřím, že není náhoda, že hospodářky vládnoucími nad statky (mikrokosmy) byly majitelky luxusních šperků, jejichž konstrukce a dekorace naznačují, že mohly reprezentovat mýtický model světa. Brož v neposlední řadě připomíná skandinávský dlouhý dům. Brož tak mohla být mimo kromě jasně čitelný symbolem, že její majitelka byla vlastníkem prosperujícího hospodářství, a toto poselství bylo zprostředkováno pomocí společenských událostí.

Komplex královského statku v Jellingu v 2. polovině 10. století. Holst et al. 2012: Fig. 14.

Na závěr by mělo rovněž zaznít, že název broží dvergar může odkazovat na trpaslíky držící nebesa na čtyřech protilehlých stranách okrajích světa (Dronke 1997: 223), které jsou ve Snorriho Eddě popsáni pomocí světových stran (Gylfiho oblouzení 8). S tímto velmi dobře koresponduje vizualizace makrokosmu ve staroanglické tradici, kterou zde bude reprezentovat diagram Byrhtfertha z Ramsey (zřejmě z počátku 11. století). Diagram, který se zachoval ve dvou rukopisech z  12. století (British Library Harley MS3667, St John’s College MS 17), je vizualizovanou snahou o popsání struktury makrokosmu a jeho sjednocení s lidskými aktivitami v průběhu roku i celého lidského života. Má tvar oválu, který má stejnou strukturu, jako brože s devíti pukličkami. Diagram vyznačuje světové strany, roční období s jejich projevy, měsíce, živly, slunovraty a rovnodennosti, stádia lidského života a znamení zvěrokruhu. Důležitou jednotící linkou celého diagramu a ostatně celé anglosaské tradice již od Bedy Ctihodného je čtyřpólový model světa, který je příznačný nejen pro období raného středověku. I tato anglosaská analogie ukazuje k tomu, že brože lze vnímat jako sjednocení obou modelů světa a jako makrokosmos reflektovaný v mikrokosmu.

Diagram Byrhtfertha z Ramsey.
Vlevo: St John’s College MS 17, 7v. Vpravo: Harley MS 3667, 8r.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Bibliografie

Gylfiho oblouzení (Gylfaginning). In: Snorri Sturluson. Edda a Sága o Ynglinzích. Přel. Helena Kadečková. Praha 2003: 37–101.

Píseň o Rígovi (Rígsþula). In: Edda. Přel. Ladislav Heger. Praha 1962: 169–181.

Arbman, Holger (1940–1943). Birka I. Die Gräber. Text (1943), Tafeln (1940), Stockholm.

Aufderhaar, Iris (2009). From the goldsmith’s point of view: gilding on metals during the first millennium AD – techniques and their development in the Germanic area. In: Guerra, M. F. – Rehren, T. (ed.). Authentication and Analysis of Goldwork. ArchaeoSciences. Revue d’Archéometrie 33, 243-253.

Callmer, Johan (2006). Ornaments, ornamentation, and female gender : Women in eastern central Sweden in the eighth and early ninth centuries. In: Andrén, Anders et al. (ed.). Old Norse Religion in Long-term Perspectives: Origins, Changes, and Interactions : an International Conference in Lund, Sweden, June 3-7, 2004, Lund, 189-194.

Clunies Ross, Margaret (1994). Prolonged Echoes: Old Norse myths in medieval Northern society Volume 1: The myths, Odense.

Dronke, Ursula (ed.) (1997). The Poetic Edda. Vol. 2. Mythological Poems, Oxford.

Duczko, Wladyslaw (1985). Birka V: The Filigree and Granulation Work of the Viking Period, an Analysis of the Material from Björko, Stockholm.

Domeij Lundborg, Maria (2006). Bound animal bodies. Ornamentation and skaldic poetry in the process of Christianization. In: Andrén, Anders et al. (ed.). Old Norse Religion in Long-term Perspectives: Origins, Changes, and Interactions : an International Conference in Lund, Sweden, June 3-7, 2004, Lund, 39-44.

Geijer, Agnes (1938). Birka III. Die Textilfunde aus den Gräbern, Uppsala.

Gladfelter, Joanne – Murphy, Diane (2008). Breast Augmentation Motivations and Satisfaction. In: Plastic Surgical Nursing 28(4), 170–174.

Hedegaard, Ken R. (1992). Bronzestøberhåndværket i yngre germanertid og tidlig vikingetid i Skandinavien – teknologi og organisation. In: Lag 1992, Højbjerg, 75–93.

Heinrich-Tamaska, Orsolya (2007). Avar Age Metalworking Technologies in the Carpathian Basin (Sixth to Eighth Century). In: Curta, Florin (ed.). “The” Other Europe in the Middle Ages: Avars, Bulgars, Khazars and Cumans, Leiden – Boston, 237–261.

Holst, M. K. – Jessen, M. D. – Wulff Andersen, S. – Pedersen, A. (2012). The Late Viking-Age Royal Constructions at Jelling, central Jutland, Denmark : Recent investigations and a suggestion for an interpretative revision. In: Praehistorische Zeitschrift 87(2), 474-504.

Jansson, Ingmar (1985). Ovala spännbucklor: En studie av Vikingatidastandardsmycken med utgängspunkt från Björköfynden, Uppsala.

Jesch, Judith (2015). The Viking Diaspora. Medieval World Series, London.

Jørgensen, E. (2008). Ovale Spenner i Trøndelag – En Arkeologisk Analyse av Opphav og Betydning, NTNU.

Larsson, Annika (2014). Vikingatida kvinnodräkt berättar, delprojekt I / A Viking age women’s costume speaks, part I, Gustavianum, Stockholm. Dostupné z:
https://www.arkeologi.uu.se/digitalAssets/349/c_349388-l_3-k_delproj_i_webb.pdf

Lønborg, Bjarne (1999). Vikingetidens kvindedragter. In: KUML. Universitetsforlaget i Aarhus, 259-267.

Michalíková, Jana (2012). Horizontalita a vertikalita ve staroseverských kosmologických představách. In: Religio, 20/1, Brno, 73-92.

Oldeberg, Andreas (1943). Metallteknik under förhistorisk tid II, Stockholm.

Oldeberg, Andreas (1966). Metallteknik under vikingatid och medeltid, Stockholm.

Paterson, C. – Parsons, A. J. – Newman, R. M. – Johnson, Nick – Howard-Davis, Ch. (2014). Shadows in the sand : excavation of a Viking-age cemetery at Cumwhitton, Cumbria, Lancaster.

Petersen, Jan (1928). Vikingetidens Smykker, Stavanger.

Rygh, Oluf (1885). Norske Oldsager, Christiana.

Sindbæk, Søren (2014). Crossbreeding beasts : Christian and Non-Christian Imagery in Oval Brooches. In: Garipzanov, Ildar (ed.). Conversion and Identity in the Viking Age, Turnhout, 167–193.

Spirgis, Roberts (2007). Liv Tortoise Brooches in the Lower Daugava area in the 10th-13th Centuries. In: Stockholm Studies in Archaeology 44. Cultural interaction between east and west. Archaeology, artefacts and human contactsnin northern Europe, Stockholm, 197–204.

Starý, Jiří – Kozák, Jan (2010). Hranice světů: Staroseverský Midgard a Útgard ve strukturalistických a poststrukturalistických interpretacích. In: Religio, 18/1, Brno: 31-58.

Söderberg, Anders (2018). Viking Jewellery Mould Making. Experimental and Reconstructive Aspects. In. Dvořáková, K. et al (eds). EXARC Journal 2018:4, Leiden.

Tang, Li (2015). Number Symbolism in Old Norse Literature : A Brief Study, Reykjavík : Háskóli Íslands.

Welander, R. D. E. – Batey, Colleen – Cowie, T. G. (1987). A Viking burial from Kneep, Uig, Isle of Lewis. In: Proceedings of The Society of Antiquaries of Scotland 111 (1987), London, 149-174.

Watson, J. – Graham, K. – Gao, J. – Schaeder, U. – Skinner, L. – Jones, J. – Fell, V. (2011). Townfoot Farm, Cumwhitton, Cumbria : Investigative Conservation of Material from the Viking Cemetery: archaeological conservation report, Swindon: English Heritage Research Department.

Inspiration #1, A Woman From Birka

This article will start a series of articles that will focus on concrete costumes. The aim of this series is to inspire reenactent audience.

We will start with my Belarusian acquaintance Julia Kovalevskaja, who was the first to provide her photos and description of her costume. Julia’s costume represents a rich woman from Birka in the second half of the 10th century. She considers her attempt to be a reconstruction.

Costume consists of linen underwear (there are three in the pictures – white, blue and light purple), which is closed by a replica of the brooch from the grave Bj 642 at the neck. Over the underwear, Julia wears a blue woolen apron (hangerock) woven in diamond twill weave. The apron is decorated with decorative wool laces along the seams. On the linen loops, there are two oval brooches type P55, which were discovered in graves Bj 865, 959 and 960. Julia wears a green woolen caftan woven in diamond twill weave, which is lined with linen and closed by a replica of the trefoil brooch from the grave Bj 954, over the outer dress. In some photos we may notice a fur vest, which has no background and comes exclusively from Julia’s imagination. The uppermost layer is a dark green woolen shawl woven in a complex diamond twill weave. On the head we can see woolen (diamond twill and lined with linen) hood or woolen or silk caps with woolen / linen cords.

Accessories include a bone comb with a case (which is not based on Birka material) and a knife, both hinged on brooches. There are many silver, gold and glass beads around her neck and between the brooches, which are based on various finds from Birka. On a separate cord, she wears a replica of the cross from the grave Bj 660.

Author: Xenia Luchkova.

Author: Xenia Luchkova.

Author: Xenia Luchkova.

Author: Xenia Luchkova.

Author: Xenia Luchkova.

Author: Olga Tarasevich

Author: Olga Tarasevich

Author: Bouzin.

Author: Allbelphoto.

Author: Allbelphoto.

Author: Allbelphoto.

Author: Allbelphoto.

Author: Allbelphoto.

 I would like to thank Julia Kovalevskaja for granting me permission to use her photographs and for detailed description of her costume. 


I hope you liked reading this article. If you have any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.

Řemeslníci #3 – Craftsmen #3

Vítám Vás u v pořadí třetího dílu série o řemeslnících! Tentokrát se zaměříme na výrobu mečů a představíme si svět mého přítele Jana Motyčky, který se již řadu let věnuje výrobě výborných zbraní pod jménem Elgur.


Welcome to the third part of the Craftsmen series! This time we will focus on the production of swords and present the world of my friend Jan Motyčka, who has been dedicated to producing excellent weapons for many years.

Jan o sobě říká následující: “Jsem mečířem na plný úvazek. Toto řemeslo mě pohltilo. Líbí se mi na něm, že pro jeho zvládnutí musíte absorbovat plno jiných řemesel, minimálně v jejich základní formě, jako je kovářství, brusičství, tesařství, šperkařství, sedlářství, slévárenství atd. Je stále co objevovat, stále co se učit. Nejbližší je mi období raného středověku. Řemeslný um a cit pro estetiku tehdejších řemeslníků mi učaroval a obdivuji, co dokázali s daleko menšími prostředky a nástroji, než máme dnes. V mém hledáčku není jen tvorba dle nálezů, ale také tvorba vlastní, kde se snažím uplatnit svou lásku k symbolice.”


Jan says the following: “I am a full-time swordmaker and I am engulfed in this craft. I like the fact that a person has to absorb a lot of other crafts to master it, at least in their basic form, such as smithing, grinding, carpentry, jewelery, saddlery, foundry, etc. There is still much to discover and much to learn. The period I can relate myself the best is the early Middle Ages, the craftsmanship and aesthetics of the period craftsmen fascinated me. I admire what they accomplished with far less resources and tools than we have today. I do not only recreate weapons based on finds, but I also create also my own works, where I try to exercise my passion for symbolism.”

Janovy meče můžete shlédnout na jeho webové stránce www.sword-elgur.com nebo na Facebookové stránce Swordmakery Elgur. Jako vlastník meče od Jana mohu potvrdit, že jsem se nikdy nesetkal s mečířem, který by pracoval s takovým smyslem pro detail, láskou ke svému řemeslu a úctou k zákazníkovi. Jan je rovněž skvělým konzultantem, který svému zákazníkovi vždy ochotně poradí a meč mu vyrobí na míru. K mečům může vyrobit i pochvy.


Jan’s swords can be viewed on his website www.sword-elgur.com or on Facebook page Swordmaker Elgur. As an owner of a sword made by Jan, I can confirm that I have never met a swordmaker who would work with such a sense for detail, love for his craft and respect for the customer. Jan is also a great consultant who is always willing to advise his customer and make a custom made sword. Jan can make accurate scabbards too.
Meč Petersenova typu M.

Petersen type M sword.

Meč Petersenova typu X.


Petersen type X sword.

Meč Petersenova typu H.

Petersen type H sword.

Meč Petersenova typu Z.

Petersen type Z sword.
Příklad tausované záštity. 

An example of inlayed cross-guard.

Příklady dalších prací.


Examples of other works.

Zde výběr zakončíme. Pokud Vás Janovy práce zaujaly, jsem si jist, že velmi rád zodpoví Vaše dotazy. Lze jej zkontaktovat přes jeho osobní web, jeho Facebookovou stránku nebo po emailu ElGur@sword-elgur.com.

Here we finish the selection. If you are interested in Jan’s products, I am sure that he will be happy to answer your questions. He can be contacted via www.sword-elgur.comSwordmaker Elgur Facebook page or email ElGur@sword-elgur.com.

 

Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


I hope you liked reading this article. If you have any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.

Specifický typ moravského opasku

Zdravím Vás, přátelé i náhodní kolemjdoucí!

V tomto článku bych rád otevřel vskutku fascinující problematiku, na kterou se dva roky připravuji, a sice specifický typ opasku, který se používal, nakolik je mi známo, výlučně na velkomoravských lokalitách. Tento článek si klade za cíl popsání tohoto typu a jeho základní charakteristiky, uvedení nejdůležitějších nálezů a představení rekonstrukcí. V neposlední řadě se vyjádřím k symbolice takového opasku.


Popis

Typ opasku, který bych rád popsal, se vyznačuje tím, že přezka postrádá jazýček. Podle tohoto výrazného rysu lze tento typ opasku v archeologickém materiálu snadno identifikovat. Jazýček je pak suplován kováním ve tvaru ptáčka, jehož zvednutý krk se po protažení opírá o oblouk přezky a opasek zapíná. Toto kování nahrazuje také otvory v opasku. V následujícím rozboru prozkoumáme, jak byla kování umisťována na opasek a v jakých množstvích.

Kování samostatná
Kování je v daném místě opasku tvořeno pouze jedním ptáčkem, který vyplňuje šíři opasku. Kování bylo připevněno pomocí dvou (navrhuje Galuška ve své rekonstrukci; Galuška 2013: 63, Obr. 40) nebo tří nýtů (hrob 13 ve velmožském dvorci v Pohansku u Břeclavi; Kouřil 2014: 359), anebo pomocí dvou trnů (hroby 360 a 433 od 3. mikulčického kostela; Kouřil 2014: 355, 363), které tvořily spodní část odlitků. Tyto trny, které měly podobu plošky s otvory kolmými vůči celkové orientaci předmětu, byly protaženy kůží a kovovou vymezovací destičkou na vnitřní straně opasku a následně byly skrze otvory zajištěny drátem. Tato vymezovací destička se dochovala u kování z hrobu 433 od 3. mikulčického kostela (Kouřil 2014: 355). Zdá se, že drát bylo možné vyjmout a celé kování mohlo být poměrně jednoduše odstranitelné, což se mohlo hodit pro dodatečnou úpravu opasku.

Opaskové kování z hrobu 13 u velmožského dvorce v Pohansku u Břeclavi. Kouřil 2014: 359.

Opaskové kování z hrobu 360 od 3. mikulčického kostela; Kouřil 2014: 363.

Opaskové kování z hrobu 433 od 3. mikulčického kostela; Kouřil 2014: 355.

Rekonstrukce kování z hrobu 22 v Modré. Galuška 2013: 63, Obr. 40.
Ptáčci jsou do opasku zasunuti obráceně.

Kování složená
Kování je v daném místě opasku tvořeno dvěma ptáčky, kteří bok po boku vyplňují šíři opasku. Ptáčci byli buď rozděleni a představovali pár samostatných kování, anebo byli spojeni do jednoho odlitku. Příkladem rozdělených ptáčků může být kování z hrobu 156/49 ze Starého Města (Hrubý 1955: 194, 440, Obr. 36), které je připevněno dvěma nýty. Nelze vyloučit, že i některá samostatná kování s trny byla použita v páru, avšak není to příliš pravděpodobné. Spojení ptáčci byli buďto připevněni dvěma (detektorářský průzkum Mikulčic 2011) či čtyřmi nýty (hrob 390 od 3. mikulčického kostela; Kouřil 2014: 362), nebo měli tři (hrob 100 od 2. mikulčického kostela; Kouřil 2014: 366) nebo čtyři trny s otvory (hrob 50 od 6. mikulčického kostela, hrob 295 od 3. mikulčického kostela; Kouřil 2014: 362, 371). Na rozdíl od samostatných kování s trny se zdá, že složená kování s trny neměla vymezovací destičky, nýbrž byla zajištěna dráty, které byly napnuty mezi jednotlivými otvory (nejviditelnější v případě hrobu 50 od 6. mikulčického kostela; Poulík 1975: 100, Obr. 25). U jednoho z kování z hrobu 50 od 6. mikulčického kostela si můžeme všimnout, že drátky byly zřejmě propojeny jakýmsi páskem, jehož funkci v tuto chvíli nedokážeme odhadnout.

Opaskové kování z hrobu 390 od 3. mikulčického kostela; Kouřil 2014: 362.

Opaskové kování z hrobu 50 od 6. mikulčického kostela; Kouřil 2014: 364; Poulík 1975: 100, Obr. 25.

Opaskové kování z hrobu 100 od 2. mikulčického kostela; Kouřil 2014: 366; Poulík 1975: Tab. 37.

Kresebná rekonstrukce opasku z hrobu 156/49 ze Starého Města. Hrubý 1955: 199, Obr. 36.

Kování mohla být na opascích rozprostřena v několika řadách: máme doklady jedné řady (hrob 13 u velmožského dvorce v Pohansku; hrob 360 od 3. mikulčického kostela), dvou řad (hrob 156/49 ze Starého Města; hrob 50 od 6. mikulčického kostela) i tří řad (hrob 100 od 2. mikulčického kostela; hroby 295, 390 a 433 od 3. mikulčického kostela). Tato četnost vrhá světlo na další velkomoravské opasky a na raně středověké opasky jako celek. Potvrzuje se, že opasky byly dělány na míru a nebyly o moc delší, než činil obvod pasu nositele. Za zmínku také stojí, že u opasku z hrobu 156/49 ze Starého Města jsou kování umístěna v rozmezí 4-5 cm od sebe (Hrubý 1955: 194), což přibližně odpovídá rozmístění dírek na moderních opascích.

Co se týče materiálu, je potřeba zmínit, že kování je takřka vždy vyrobeno ze slitiny mědi, někdy též pozlacené (hrob 13 u velmožského dvorce v Pohansku; hrob 100 od 2. mikulčického kostela; hrob 295 od 3. mikulčického kostela; hrob 50 od 6. mikulčického kostela), a to i v případě, že ostatní komponenty opasku jsou ze stříbra. Důvodem je snad lepší pevnost slitiny mědi oproti stříbru, které by se snadněji ohýbalo. Lze snadno rozlišit kování, která jsou vyrobena z plechu (hrob 156/49 ze Starého Města) a která jsou odlévána (hrob 13 u velmožského dvorce v Pohansku; hrob 310/48 z Dolních Věstonic – Na Pískách; hrob 100 od 2. mikulčického kostela; hroby 295, 360, 390 a 433 od 3. mikulčického kostela; hrob 50 od 6. mikulčického kostela). Kusy z plechu jsou výrazně schématičtější, na rozdíl od odlitků, které představují poměrně věrné miniatury ptáků s propracovanými detaily (složená křídla). Je příznačné, že v sousedních zemích (nástupnických státních útvarech) – Čechách a piastovském Polsku – se objevují přejatá kování, která jsou vyrobena i z jiných materiálů – železo (Libice nad Cidlinou) a stříbro (Wolin).


Katalog

Hrob 100 od 2. mikulčického kostela

Opasek, který byl nalezen v hrobu č. 100 od 2. mikulčického kostela, se skládal ze osmi komponentů (Kouřil 2014: 366). Stříbrná přezka s rozměry 4,7 × 4,4 cm byla k opasku připevněna pomocí dvou nýtů. Stříbrné a částečně pozlacené nákončí s rozměrem 5,1 × 3,2 cm je oboustranně dekorováno, na rubové straně rytou postavou oranta. Nákončí bylo na opasek nanýtováno pěti zřejmě stříbrnými nýty. Tělo opasku bylo zdobeno třemi kováními ve tvaru ptáčků o rozměru 1,8 × 1,6 cm z pozlacené slitiny mědi. Tato kování byla připevněna pomocí tří trnů. Opasek byl dále ozdoben třemi pukličkami ze stejného materiálu o rozměru 2 × 1,5 cm, které byly připevněné nýtem. Velmi podobná puklička se zesíleným okrajem a nýtem uvnitř, podle popisu vyrobená z bronzového pozlaceného plechu, byla v Mikulčicích nalezena volně v terénu v roce 1967, ve čtverci K14; dost možná odpadla z podobného opasku. Celý hrob je datován do 9. století.

Kovové komponenty opasku z hrobu 100 od 2. mikulčického kostela. Kouřil 2014: 366.

Hrob 295 od 3. mikulčického kostela

Opasek, který byl nalezen v hrobu č. 295 od 3. mikulčického kostela, se skládal ze čtyř komponentů z pozlacené slitiny mědi (Kouřil 2014: 371). Přezka absentuje. Nákončí s rozměrem 3,5 × 2,3 cm je jednostranně dekorováno vrubořezem a zdá se být k opasku nanýtováno čtyřmi nýty. Tělo opasku bylo zdobeno třemi kováními ve tvaru ptáčků o rozměru 1,9 × 1,6 cm, 1,9 × 1 cm, 1,9 × 1 cm. Tato kování byla připevněna pomocí trnů. Inventární kresba zachycuje kromě nákončí a záponek také domnělý plíšek ze slitiny mědi, který měl pocházet z nákončí, ale pravděpodobněji představoval destičku, která přidržovala přezku. Celá souprava měla být uložena u levé lýtkové kosti, opasek byl na tělo zřejmě volně položen. Celý hrob je datován do 9. století.

Kovové komponenty opasku z hrobu 295 od 3. mikulčického kostela. Kouřil 2014: 371.

Hrob 360 od 3. mikulčického kostela

Opasek, který byl nalezen v hrobu č. 360 od 3. mikulčického kostela, se skládal ze tří komponentů (Kouřil 2014: 363). Přezka ze pozlacené slitiny mědi o rozměru 3,7 × 3,2 cm je na obroučce zdobena vlnovkou a k opasku byla připevněna pomocí dvou nýtů. Nákončí ze stejného materiálu s rozměrem 3,4 × 2,3 cm je jednostranně dekorováno vrubořezem a počet nýtů není znám. Tělo opasku bylo zdobeno jedním kováním ve tvaru ptáčka o rozměru 1,8 × 0,6 cm. Toto kování bylo připevněno pomocí dvou trnů. Celý hrob je datován do 9. století.

Kovové komponenty opasku z hrobu 390 od 3. mikulčického kostela. Kouřil 2014: 362.

Hrob 390 od 3. mikulčického kostela

Opasek, který byl nalezen v hrobu č. 390 od 3. mikulčického kostela, se skládal z pěti komponentů (Kouřil 2014: 362). Tento opasek bezesporu patří mezi jeden z nejhonosnějších opasků Velké Moravy. Stříbrná přezka o rozměru 6,3 × 3,5 cm je na obroučce zdobena linkami a chybí jí přidržovací destička, která byla původně nalezena, ale v průběhu času se rozpadla. Stříbrné nákončí s rozměrem 7,2 × 4,2 cm je na lícové straně zdobeno barevnými skly a antickou gemou, na rubové straně pak rytou postavou oranta. Počet nýtů na nákončí je zřejmě sedm. Tělo opasku bylo zdobeno třemi kováními ve tvaru ptáčků o rozměru 2,1 × 2,7 cm, provedených ze slitiny mědi. Toto kování bylo připevněno pomocí čtyř nýtů. Na spodní straně kování se nachází otisk textilu, a je tak velmi pravděpodobné, že opasek byl potažen látkou. Celý hrob je datován do 9. století.

Kovové komponenty opasku z hrobu 390 od 3. mikulčického kostela. Kouřil 2014: 362.

Hrob 433 od 3. mikulčického kostela

V hrobu 433 od 3. mikulčického kostela byla nalezena 3 kování ve tvaru ptáčka (Kouřil 2014: 355; Klanica et al. 2019: 241). Mikulčice. Die nekropole an der dreischiffigen basilika, Brno.). Kování je vyrobeno ze slitiny mědi a má rozměr 2,2 × 0,9 cm. K opasku byla připevněna pomocí dvou trnů, na které je navlečena kovová vymezovací destička a které byly zafixovány obtočeným drátem. V hrobu byla nalezena také přezka s trnem ze slitiny mědi a dvě stříbrná nákončí různých velikostí, není však jasné, zda tyto komponenty tvořily jeden nebo více setů (Ungerman 2002: 114-5).

Ptáčci z hrobu 433 od 3. mikulčického kostela. Kouřil 2014: 362.

Hrob 50 od 6. mikulčického kostela

Opasek, který byl nalezen v hrobu č. 50 od 6. mikulčického kostela, se skládal ze čtyř komponentů z pozlacené slitiny mědi (Kouřil 2014: 364). Přezka o rozměru 3,6 × 2,6 cm k opasku byla připevněna pomocí dvou nýtů. Nákončí s rozměrem 3 × 2,1 cm je jednostranně dekorováno vrubořezem a byla k opasku připevněna pomocí čtyř nýtů. Tělo opasku bylo zdobeno dvěma kováními ve tvaru ptáčků o rozměrech 2,3 × 2,7 cm a 2,2 × 2,5 cm. Toto kování bylo připevněno pomocí trnů, mezi kterými byl natažen drát a pásky (Poulík 1975: 100, Obr. 25). Celý hrob je datován do 9. století. Nutno podotknout, že přezka původně zřejmě měla jazýček, který se však nedochoval. Věříme, že přezka z tohoto hrobu, a velmi pravděpodobně také nákončí, byly franskými výrobky, které byly v domácích poměrech upraveny a doplněny o kování ve tvaru ptáčků. Svědčí o tom také to, že velmi podobný set s identickou přezkou, avšak bez ptáčků, byl nalezen v hrobu Bj 750 ve švédské Birce (Arbman 1940: Taf. 86.1).

Kovové komponenty opasku z hrobu 50 od 6. mikulčického kostela. Kouřil 2014: 364.

Detektorové nálezy z let 2010-2011, Mikulčice

Petr Luňák, který se zúčastnil detektorových průzkumů Mikulčic, nás upozornil, že roku 2010 byla nalezena dvě kování – jedno bylo identické, jako kování z hrobu 13 u velmožského dvorce v Pohansku, a druhé bylo totožné s kováním z 295 od 3. mikulčického kostela. O rok později pak bylo nalezeno kování složené ze dvou ptáčků ve stylu např. 295 od 3. mikulčického kostela, ale se vymykalo tím, že na vrchní straně skrze stylizovaná křidélka byly symetricky navrtány dva otvory, skrze které byl předmět přinýtován. Všechny tři nálezy byly vyrobeny ze slitiny mědi bez známky zlacení. Prozatím nejsou publikovány.

Hrob 156/49 ze Starého Města

Opasek z 156/49 je zhruba 7,5 cm široký. Jeho přezka je tvořena oválnou přezkou z prutu ze slitiny mědi, na které byla navlečena destička zřejmě ze stejného materiálu, jež byla pomocí tří nýtů připevněna ke kožené části opasku. Rozměry přezky jsou 8,7 × 4,6 cm. Kování ve tvaru ptáčka o délce 2,3 cm je na opasek umístěno ve dvou párech a je vyvedeno v blíže neurčeném kovu. Kování je k opasku připevněna pomocí dvou nýtů. Na opasku se nacházejí otvory, které mohly souviset s podélným prošíváním (Hrubý 1955: 440). Na konci opasku se nachází duté válečkovité nákončí o velikosti 7,7 × 1 cm, svinuté z příčně žebrovaného bronzového plechu. Zdá se, že žádný komponent tohoto opasku nebyl odléván (Hrubý 1955: 194, 440, Obr. 35.19, Obr. 36).

Kovové komponenty opasku z hrobu 156/49 ze Starého Města. Hrubý 1955: Tab.59.1-3.

Schématický nákres nákončí z hrobu 156/49 ze Starého Města. Hrubý 1955: Obr. 35.19.

Hrob 13 u velmožského dvorce v Pohansku

Opasek, který byl nalezen v hrobu č. 13 u velmožského dvorce v Břeclavi-Pohansku, se skládal ze tří komponentů z pozlacené slitiny mědi (Kouřil 2014: 359). Přezka s rozměry 4,3 × 4,3 cm je na obroučce zdobena soustřednými kroužky a byla připevněna pomocí tří nýtů k opasku. Kování ve tvaru ptáčka o rozměru 2,2 × 1,6 cm bylo připevněno pomocí tří nýtů na kožený opasek. Nákončí s rozměrem 3,8 × 2,6 cm je oboustranně dekorováno, na rubové straně rytým maskovitým dekorem. Nákončí bylo na opasek nanýtováno třemi nýty, mezi kterými se zřejmě nacházely ozdobné pukličky imitující nýty. Celý hrob je datován do 9. století.

Kovové komponenty opasku z hrobu 13 u velmožského dvorce v Pohansku. Kouřil 2014: 359.

Hrob 310/48, Dolní Věstonice – Na Pískách

V hrobu č. 310/48 v lokalitě Dolní Věstonice – Na Pískách bylo nalezeno kování ze slitiny mědi reprezentující dva ptáčky (Poulík 1948-50: 81, obr. 40, 164). Zdá se, že toto kování bylo druhotně použito, neboť leželo u lebky a pohřbený byl kolem pasu vybaven opaskem s prostou, železnou přezkou s trnem.

Bojná I – Valy

Nález záponky z pozlacené slitiny mědi o rozměru 2,8 × 1,8 × 1,3 cm byl Kouřilem publikován jako knižní kování (Kouřil 2014: 444), avšak Ungerman zastává názor, že teorie o knižních kováních není průkazná a předmět dobře zapadá mezi kování ve tvaru ptáčků (Ungerman 2015: Pozn. 21). Předmět byl na podklad připevněn třemi nýty. Datování zapadá do 9. století.

Kování ve tvaru ptáčka z Bojné I – Valy. Kouřil 2014: 444.

Hrob E229, Nitra – Šindolka

Nález záponky ze slitiny mědi o 2,6 × 1,7 byl Kouřilem publikován jako knižní kování (Kouřil 2014: 444), avšak Ungerman zastává názor, že teorie o knižních kováních není průkazná a předmět dobře zapadá mezi kování ve tvaru ptáčků (Ungerman 2015: Pozn. 21). Předmět byl na podklad připevněn třemi nýty. V hrobu E229, který se datuje do 10.-11. století, byl ptáček použit sekundárně jako šperk na náhrdelníku.

Kování ve tvaru ptáčka z hrobu E229 z lokality Nitra – Šindolka. Kouřil 2014: 444.

Libice nad Cidlinou

Z Libice nad Cidlinou pocházejí celkem tři nálezy, které svědčí o vlivu velkomoravské módy na české prostředí. Na první z nich nás upozornil Petr Luňák. Jedná se o železnou záponku ve tvaru ptáčka, která se podobá nálezu z Bojné I – Valy, s níž sdílí vysoce zvednutý krk a přinýtování pomocí tří nýtů. Nakolik je nám známo, nález není publikován a je vystaven v Národním muzeu.

Další dva nálezy ze slitiny mědi pocházejí z detektorových nálezů a budou vypublikovány Janem Maříkem. V tento okamžik můžeme pouze prozradit, že první kování bylo nalezeno roku 2012 a je takřka identické s nálezem z lokality Nitra – Šindolka, zatímco druhý nález byl objeven roku 2017 a je prakticky identický s nálezem z Pohanska.

Kování ve tvaru ptáčka z Libice nad Cidlinou. Foto: Petr Luňák.

Hrob 42, Ciepłe, Polsko

Skvělý doklad o užívání záponek ve tvaru ptáčků v piastovském Polsku představuje nález z hrobu 42 v Ciepłe (Wadyl 2019: 141-4, Tabl. 38-9). Záponky, které byly vyrobeny ze slitiny mědi, zde byly použity v párech při fixování vysoce zdobených a symbolikou přeplněných ostruh. Hrob je datován zhruba do začátku 11. století.

Kování ve tvaru ptáčků z hrobu 42 v Ciepłe. Wadyl 2019: Tabl. 38-9.

Wolin, Polsko

Stříbrné kování ve tvaru ptáčka bylo nalezeno také ve slavném přístavním emporiu Wolin (Janowski 2014: 32). Záponka není blíže popsána a čeká na další publikování. Je datována autorem práce do 10. století a jedná se o bezkontextový nález.

Kování ve tvaru ptáčka z Wolinu. Janowski 2014: 32.

Giecz, Polsko

Leszek Gardeła, který zpracovával tento typ kování v Polsku, nás upozornil, že Hedči bylo nalezeno ještě jedno bezkontextové kování. Bohužel nedisponujeme jeho fotografií, které příslušné instituce odmítají vydat.


Shrnutí

Typ opasku, který jsme právě popsali, se objevuje na nejvýznačnějších velkomoravských lokalitách na Moravě a Slovensku, zejména v Mikulčicích, odkud pochází celých 12 kusů (a další hroby, ve kterých se vzhledem k absenci jazýčku přítomnost předpokládá, např. hroby 240 a 248 od 3. kostela). Podle Ungermana se móda tohoto opasku šířila právě z Mikulčic (Ungerman 2002: 100). Jistý inspirační zdroj nejen ptačí symboliky, ale také četných dekorací opasků, pocházel z avarského prostředí (Nováková 2015: 27-30), avšak byl přetvořen do svébytného výzdobného stylu. Opasek se skládá z přezky, nákončí a kování, které jsou vytvarovány do podoby ptáka. Toto kování nahrazuje jazýček a otvory v opasku a je současně výraznou dekorací opasku. Kování bylo v drtivé většině vyráběno ze slitiny mědi, výjimečně ze železa. Kování byla původně na opasek nanýtována, anebo byla připevněna pomocí dvou trnů. Zdá se, že v případě trnových variant bylo možné kování jednoduše odmontovat a posunout podle potřeby. Celkově hodnoceno se jedná o luxusní typ opasku, od kterého existovaly jednodušší varianty. Jak zdůrazňuje Ungerman, opasky s kováním ve tvaru ptáčků se vyskytují „výhradně u luxusních pásů, skoro nikdy u prostých bronzových či železných garnitur“ (Ungerman 2002: 100). Datace tohoto typu opasku směřuje do 9. století a představuje „jakési originální řešení zapínání, které vzniklo v domácím prostředí“ (Ungerman 2002: 100-1). Jestliže však Ungerman dodává, že “po zániku Velké Moravy zase upadlo v zapomnění” (Ungerman 2002: 101), nemůžeme s tímto tvrzením ve světle nových nálezů souhlasit. Jeví se totiž jako zřejmé, že kování byla užívána v Čechách a výrazné popularity se dočkala také v piastovském Polsku během 10. století a doznívají ve století následujícím. Je příznačné, že formující se státy Čech a Polska navázaly z důvodu své legitimnosti na velkomoravskou tradici nejen v ohledu církevní organizace (např. Sommer – Třeštík – Žemlička 2013: 233), ale také užitím důležitých předmětů reprezentujících kulturu Velké Moravy.

Symbolika ptáčka, která je u těchto opasků demonstrována, se objevuje u řady předmětů vytvořených velkomoravskou a přemyslovskou kulturou. Kromě opasků se jedná o gombíky, rukojeti nožů, vědra, nákončí pochev, sekery, prsteny a dekorativní terčíky. Názor, že se „symbolika ptáčka obvykle vztahuje ke konkrétním zoologickým druhům, nikoliv k ptáčkům obecně“ (Nováková 2015: 30), je dle mého soudu založen na přílišné interpretaci schématických zoomorfních motivů a nemá oporu ve skutečnosti. Lze tvrdit, že pokud se ptáčci objevují bez lidské postavy nebo kořisti, zpravidla nepůsobí dojmem dravého ptáka, spíše vypadají jako holubice, polní a vodní ptactvo a případně pávi nebo bažanti, což se může při srovnání například se skandinávskou symbolikou, která je přeplněna dravci, jevit jako pozoruhodné.

Nenalezl jsem žádnou přesvědčivou práci, která by přistupovala k symbolice ptáčka komplexně a pokoušela se o výklad. Rozhodně šlo o symbol s pozitivním významem. Není nemožné, že ptáček byl na Velké Moravě zakomponován i do křesťanské symboliky, jak nasvědčují liturgické nádoby (Kouřil 2014: 434), nicméně se zdá, že jeho význam není svázán pouze s křesťanstvím. Je důležité zmínit, že se ptáček objevuje u vysoce kvalitních a hodnotných šperků a jiných předmětů, které souvisely s určitou společenskou vrstvou. Snad mohl mít jisté postavení v dynastickém mýtu nebo mýtu o stvoření. Další možný výklad lze spojovat s faktem, že člověk má významný předpoklad asociovat se se zvířetem, se kterým si je biobehaviorálně podobný (Batt 2009), mohl ptáček pro tuto vrstvu vyjadřovat odraz některých žádoucích kvalit. Studie zkoumající popularitu různých druhů zvířat z roku 2009 hodnotí ptáky vysoce pozitivně, což si autorka studie vykládá fyziologickou podobností savcům, častou sociální povahou, faktem že jsou dvojnozí a mají párové vazby s vysokou úrovní zapojení obou rodičů do výchovy mláďat (Batt 2009). Zapomínat bychom neměli další pozitivní kvality – volnost a ušlechtilost – které se zdají být do ikonografie nepřímo zahrnuty a které nejvyšší sociální skupině jistě připadaly atraktivní. Opasky samotné byly vnímány jako statutové předměty (Klanica 1970: 78), a umístění ptáčka na pohyblivou část opasku jistě vytvářelo silnou imaginativní symboliku, která miniatury zvířat „přiváděla k životu“. Zdá se, že v piastovském Polsku symbolika kování ve tvaru ptáčků byla zapojena do komplexních mytologických příběhů, které sloužily jako skupinová identifikace (Gardeła – Kajkowski – Söderberg 2019).

Mgr. Jiří Dynda ze Slovanského ústavu AV ČR poskytl následující konzultaci:

U výkladu symboliky ptáčků bych primárně uvažoval v křesťanských horizontech: zejm. holubice jako duch svatý – byť tedy nevím, jestli je to pro 9. a 10. století přijatelné. Ale přiznám se, že ta kování, kde se nacházejí dva ptáčci vedle sebe, mi asociovala kosmogonický Earth Diver myth, který byl mezi (pravda, jen jižními a východními) Slovany znám (např. apokryf o Tiberiadském moři ad. texty) a vystupují v něm většinou právě vodní ptáci, hohol nebo kachna. Je to hodně spekulativní, ale na druhou stranu by takové úvahy šly směrem, jak uvažuje např. Leszek Gardeła o ostruhách nebo Jiří Macháček o nákončích se žábou a hadem – že by tyto zdánlivě utilitární luxusní předměty mohly být nositeli nějakých předkřesťanských mytologických nebo kosmologických symbolik.

Výběr velkomoravských a přemyslovských předmětů se symbolikou ptáčka.

1 – plaketka opasku z hrobu č. 24/48 ze Starého Města (Hrubý 1955: Obr. 37); 2 – nákončí opasku z hrobu č. 190/50 ze Starého Města (Hrubý 1955: Obr. 35.13); 3 – terčík ze Starého Města (Galuška 2004: 99); 4 – gombík z hrobu č. 251/49 ze Starého Města (Hrubý 1955: Obr. 39.1); 5 – gombík z hrobu č. 282/49 ze Starého Města (Hrubý 1955: Obr. 39.3); 6 – gombík z Kačic (Kalina 2010: Tab. II); 7 – gombík z Budče (Bartošková 2014: Obr. 10.13); 8 – gombík z hrobu č. H84 v Lumbeho zahradě na Pražském hradě (Frolík – Smetánka 2014: 152); 9 – kostěné obložení z Budče (Bartošková 2014: Obr. 30); 10 – prsten z Levého Hradce (Tomková 2012: Obr. 179.3); 11 – sekera z Hořicka (Muzeum východních Čech v Hradci Králové 2020); 12 – dekorace liturgické nádoby z hrobu č. 300 od 3. mikulčického kostela (Kouřil 2014: 434).


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Bibliografie

Arbman, Holger (1940–1943). Birka I. Die Gräber. Text (1943), Tafeln (1940), Stockholm.

Bartošková, Andrea (2014). Budeč: Významné mocenské centrum prvních Přemyslovců, Praha.

Batt, Sarah (2009). Human attitudes towards animals in relation to species similarity to humans: a multivariate approach. In: Bioscience Horizons: The International Journal of Student Research, Volume 2, Issue 2, June 2009, 180–190.

Frolík, Jan – Smetánka, Zdeněk (2014). Pohřebiště v Lumbeho zahradě na Pražském hradě. Díl I Katalog, Praha.

Galuška, Luděk (2004). Slované – doteky předků. O životě na Moravě v 6.-10. století, Brno.

Galuška, Luděk (2013). Hledání původu : Od avarských bronzů ke zlatu Velké Moravy, Brno.

Gardeła, L. – Kajkowski, K. – Söderberg, B. (2019). The Spur Goad from Skegrie in Scania, Sweden: Evidence of Elite Interaction Between Viking Age Scandinavians and Western Slavs. In: Fornvännen 114, 57-74.

Hrubý, Vilém (1955). Staré Město: Velkomoravské pohřebiště „Na Valách“, Praha.

Janowski, Andrzej (2014). W wolińskim porcie … / In Wolin’s port …, Wolin.

Kalina, David (2010). Raně středověké gombíky z Čech, Praha : Univerzita Karlova v Praze [bakalářská práce].

Klanica, Zdeněk (1970). Symbolika velkomoravských ozdob. In: Sborník Národního muzea A, XXIV, č. 1–2, 73–79.

Klanica, Z. – Kavánková, B. – Kouřil, P. (2019). Mikulčice. Die nekropole an der dreischiffigen basilika, Brno.

Kouřil, Pavel (ed.) (2014). Velká Morava a počátky křesťanství, Brno : Archeologický ústav AV ČR.

Muzeum východních Čech v Hradci Králové (2020). Jak se konzervovala unikátní ptačí sekerka. Muzeum východních Čech v Hradci Králové. Dostupné z: https://muzeumhk.cz/aktuality/748-jak-se-sanovala-unikatni-ptaci-sekerka.html

Nováková, Jana (2015). Avarské výzdobné motivy v době avarské a jejich transformace v době velkomoravské, Praha: Univerzita Karlova v Praze [bakalářská práce].

Poulík, Josef (1948-50). Jižní Morava – země dávných Slovanů, Brno.

Poulík, Josef (1975). Mikulčice – sídlo a pevnost knížat velkomoravských, Praha.

Sommer, P. – Třeštík, D. – Žemlička, J. (2013). Čechy a Morava. In: Berendová, Nora (ed.). Christianizace a utváření křesťanské monarchie. Skandinávie, střední Evropa a Rus v období 10.-12. století, Praha, 219–261.

Tomková, Kateřina (2012). Levý Hradec v zrcadle archeologických výzkumů, Praha.

Ungerman, Šimon (2002). Konstrukce honosných velkomoravských opasků. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. M, Řada archeologická, Brno: Masarykova univerzita, roč. 7, č. 1, 93-121.

Ungerman, Šimon (2015). Mečové pásy z 9.–10. století v západní a střední Evropě (typologie, chronologie, provenience a symbolika). In: Bojná 2. Nové výsledky výzkumov včasnostredovekých hradísk, 251-279.

Klanica, Z. – Kavánová, B. – Kouřil, P. – Ungerman, Š. (2019). Mikulčice – Die Nekropole an der dreischiffigen Basilika. Studien zum Burgwall von Mikulčice (SBM) XII, Brno: Archeologický ústav AV ČR Brno, v. v. i.

Wadyl, Sławomir (2019). Ciepłe. Elitarna nekropola wczesnośredniowieczna na Pomorzu Wschodnim, Gdańsk.

Řemeslníci #2 – Craftsmen #2

Vítám Vás u druhého dílu série o řemeslnících! V tomto díle se podíváme na práci mého letitého přítele Romana Krále, který se historické rekonstrukci ve nejvyšší úrovni věnuje přes deset let. Roman je zřejmě nejvýraznějším představitelem reenactora, který se věnuje Velké Moravě, tedy rekonstrukci proto-státního útvaru na území rozkládajícím u řeky Moravy  při moravsko-slovenské hranici. Šíře jeho zájmu reflektuje průřez životem v raném středověku – věnuje se řemeslu, duchovnu i válečnictví.


Welcome to the second part of the Craftsmen series! In this episode, we will have a look at the work of my long-time friend Roman Král, who has been devoted to historical reconstruction at the highest level for more than ten years. Roman is probably the most prominent representative Great Moravian reenactors – Great Moravia was a rich proto-state formation in the territory spreading along the Morava River near the Moravian-Slovak border. The scale of his interest reflects the cross-section of life in the early Middle Ages – he devotes himself to craft, spirituality and warfare.

Roman se ve svém řemesle věnuje zejména výrobě slovanských, skandinávských a chazarských opasků, peněženek, nožů, břitev a mečových pochev. Bravurně ovládá jemnou práci s kovy a kůží. Jako jeden z mála řemeslníků provádí tausování do železného povrchu. Jeho největší přednost plyne z pochopení funkce předmětů, jejichž je častým uživatelem, a tak jeho výrobky jsou nejen věrně vyrobeny podle předlohy, ale také s nejvyšším ohledem na praktičnost. Romanovy práce můžete shlédnout na jeho facebookové stránce Královo řemeslo.


Roman focuses mainly on the production of Slavic, Scandinavian and Khazar belts, wallets, knives, razors and sword scabbards. He brilliantly performs fine work with metals and leather. As one of the few artisans, he offers inlays done in an iron surface. His greatest advantage stems from the understanding of the function of objects, of which he is a frequent user, and so his products are not only faithfully made copies, but they also pay the utmost respect for practicality. Roman’s works can be seen on his Facebook page King’s Craft.

 

Velkomoravské nože se zdobenými kostěnými střenkami podle nálezů z Mikulčic a Přerova.


Great Moravian knives with decorated bone handles, based on finds from Mikulčice and Přerov.

 

Nůž inspirovaný nálezy z Gotlandu. Nůž s mosaznými kováními a rukojetí ovinutou stříbrným drátem. Pochva bohatě  zdobená mosazným kováni s prolamováním.

Knife inspired by finds from Gotland. The handle has brass fittings and is wrapped in silver wire. The sheath is richly decorated with brass fittings with openwork.

 

Vikinský sax s pochvou inspirovaný nálezem z Gotlandu.

Viking seax with sheath inspired by a find from Gotland.

Nůž a pochva podle nálezů z Haithabu.

Knife and sheath based on finds from Haithabu. 

 

Nůž s dřevěnou pochvou a mosaznými kováními inspirovaný nálezy z oblasti chazarského chanátu.

Knife with wooden sheath and brass fittings inspired by findings from the Khazan Khanate area.

Nůž alanských pastevců z Moščevé Balky s dřevěnými pochvami omotané kožený řemínkem.


Knife of Alan shepherds from Moschevaja Balka with wooden sheaths wrapped in leather strap.
Nůž západních slovanů (Německo). Nůž s rukojetí inspirovanou nálezem z hradiska Gross Raden a pochva šitá koženým řemínkem s mosazným kováním podle nálezu z Lübecku.

Knife of Western Slavs (Germany). Knife with handle inspired by the find from the hillfort Gross Raden and sheath sewn with a leather strap with brass fittings based on the find from Lübeck.

 

Opasek s nožem baltských kmenů pobitý mosaznými segmenty inspirovaný nálezy z Litvy.

Belt with knife of Baltic tribes, brass segments inspired by finds from Latvia.

 

Sada břitev z různých evropských lokalit raného středověku.

Set of razors from different European locations of the early Middle Ages.

 

Velkomoravské železná opasková kování s nákončím se třemi vývalky, typickým pro oblast hradiska Bojná.

Great Moravian iron belt fittings, the strap-end is decorated with three protrusion and is typical for the Bojná hillfort area.

 

Honosné podvazky zdobené stříbrnou tauzií s kováním podle nálezu z Mikulčic. Původně kování řemínků ostruh.

Luxurious garters decorated with silver inlay, based on finds from Mikulčice. Originally spurs straps.

 

Peněženka vyrobená podle hrobu Bj 819 v Birce. Přední strana peněženky je potažena zdobeným dekorovaným mosazným plechem.

Wallet based on the find from grave Bj 819 in Birka. The front of the wallet is covered with decorated brass plate.

 

Franská peněženka zdobená prošívaným motivem z lokality Roswinkel v Holandsku.

A replica of Frankish decorated wallet, based on the find from Roswinkel in Holland.

Pár velkomoravských tašvic s mosaznými kováními podle nálezu z Hulína-Pravčic a Starého Města.

A pair of Great Moravian wallets with brass fittings, based on finds from Hulín-Pravčice and Staré Město.

Mečová pochva pro velkomoravský meč. Kování řemení je inspirované nálezem trojlístkového kování z Mikulčič a kování ústí pochvy je inspirované nálezem z Pražského hradu.

Sword scabbard of Great Moravian sword. The belt fitting is inspired by the find of the trefoil fitting from Mikulčieč and the mouth fitting is inspired by the find from Prague Castle.

 Mečová pochva pro meč 11.-12. století s bohatou výzdobou rytými a malovanými medailony s kříži.

Sword scabbard of 11th-12th century with rich decoration, consisting of engraved and painted medallions with crosses.

 

Zde výběr zakončíme. Pokud Vás Romanovy výrobky zaujaly, jsem si jist, že velmi rád zodpoví Vaše dotazy. Lze jej zkontaktovat přes jeho osobní Facebook, jeho Facebookovou stránku nebo po emailu kralik.roman@centrum.cz.

Here we finish the selection. If you are interested in Roman’s products, I am sure that he will be happy to answer your questions. He can be contacted via his personal Facebook, his Facebook page or by email kralik.roman@centrum.cz.

 

Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


I hope you liked reading this article. If you have any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.

Etymology behind objects

or objects behind etymology?

We, 21st century people, often use language only as a means of understanding and do not think about the origins of words. As the result, we often miss interesting connections, which tell us about the state of things that is already gone. In this short article, I would like to draw attention to a few interesting connections between a piece of organic material and the name of an object (etymology), mainly in Central European languages and Old Norse of which I am a user. In each case, I will briefly describe the etymological relationship. I am sure that there are many similarities like these in European languages, and I will be very pleased if you send me examples from your language. I would like to also stress that the examples suggest that prehistoric people excelled at recyclation and using the most of animal bodies during livestock slaughter.


Ox-bone shoulder bone → shovel, chopping board

Since the Neolithic until relatively recent times, shoulder bones of large animals, especially cows, have been used for shovel production. Finds of ox-bone shovels can be found in whole Europe and Near East. It is therefore interesting to note that in all Slavic languages, there is a direct link between words shoulder blade (cz. lopatka; sk. lopatka; pol. łopatka) and shovel (cz. lopata; sk. lopata; pol. łopata). Rejzek suggests the starting point of lopata is Indo-European *lēp-, *lōp-, *lƏp- (“something flat”) and could derive from *lopъ, whose meaning would be “a tool similar to a leaf”, similar to Lithuanian lãpas (Rejzek 2007: 362). The same connection is present in Latin scapula, which is derived from the meaning shovel (de Vaan 2008: 543), or more precisely, from a root *(s)kep-, from which Slavic kopati (“to dig”) is derived.

An ox-shoulder bone shovel from Árbær Open Air Museum.
Picture taken by Marianne Tóvinnukona.

Hungarian language borrowed the Slavic connection lapocka (“shoulder blade”) and lapát (“shovel”) no later than in 14th century (Zaicz 2006). What is more, my Hungarian friend Gábor Suba confirmed that words lapicka and lapító denote “a chopping board” in some parts of Hungary. However, in case of lapító, the etymology is probably different, derived from Urallic *lapp (“smooth surface”).


Bone → die (game piece)

In various Slavic languages, game dice have direct connection to bone: for example cz. kost – kostka, sk. kosť – kocka, pol. kość – kość do gry, ru. кость – игральная кость. According to Rejzek, dice were made of talus bone, which can be tracked back to Indo-European languages (Rejzek 2007: 315).

Bone dice, made by Michal Dienstpier.


Pig bristle → brush

In both Germanic and Slavic languages, words for bristle are connected to a brush. All the Germanic words for bristle and brush are derived from Proto-Germanic *burstiz (“bristle”), while all the Slavic equivalents are derived from *ščetь (“bristled type of solid hair”). The fact that brushes were made of bristles is very well archaeologically attested (for example Hjermind 1998: 294).


Wooden peg → revenue stamp

In Czech and Slovak languages, words kolek and kolok mean revenue stamp and little peg at the same time (Rejzek 2007: 295). This association is particularly interested when we compare it to small wooden cyllinders known from 10th and 11th century Novgorod (Janin 2007: 266268). These items served as seals on the ropes to which marten skins were attached. Alternatively the rope could be wrapped around the money bag. The knot was stored inside a cyllinder, which was sealed from the side with a wooden peg so that the knot could not be pulled and untied. The cyllinders themselves contain inscriptions with names, amounts and royal signs. There is a presumption that similar cyllinders were used durin Early Medieval times in present-day Poland.

The construction of wooden cyllindrical seal. Janin 2007:  268.


Guts → bow-string

In Old Norse tradition, a word for “a bow-string” is the same as for “guts” – þǫmb (Cleasby–Vigfússon 1874: 756). This is especially visible in case of the famous Norwegian nobleman and archer Einarr þambarskelfir, whose nickname can be translated as “String-shaker”. Even though we do not have any hard evidence, this could lead to the fact that some bow-strings were made of animal guts.


Ash wood → spear

Archaic cultures tend to use word for “ash” basically for anything made of that kind of wood. In Old Norse, askr denotes not only an ash tree, but also a kind of ship, a vessel and a spear (Cleasby–Vigfússon 1874: 25). It is an archaeologically attested fact that ash wood was used as a preferred material for spear shafts. A similar logic in language can be seen in Homer’s Iliad, where spears are called “ashes”.


Jawbone → sledge

The last example is a true masterpiece. In Czech and Slovak languages, there seems to be a kind of connection between “a jaw” (cz. sanice, sk. sanice) and “sledge” (cz. saně, sk. sane). The connection seems to be based on “sliding movement”, however, Rejzek suggests that sanice is derived from saně (Rejzek 2007: 590). Analogically, Old Norse kjálki denotes “jawbone” and “sledge” (Cleasby–Vigfússon 1874: 340). This is particularly interesting because of the ancient tradition to make sledges out of horse and cattle jawbones, which is very well archaeologically attested (for example MacGregor 1985: 145-6).

Jawbone sledges. Stopp – Kunst 2005: Fig. 9.

I hope you liked reading this article. If you have any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.


Bibliography

Cleasby, Richard – Vigfússon, Gudbrand (1874). An Icelandic-English dictionary, Toronto.

de Vaan, Michiel (2008). Etymological Dictionary of Latin and the other Italic Languages, Leiden – Boston : Brill.

Hjermind, J. (1998). Pensel. In: Hjermind. J. – Iversen, M. – Kristensen, H. K. (red.). Viborg Søndersø 1000- 1300. Byarkæologiske undersøgelser 1981 og 1984-85, Viborg, 294.

Janin, Valentin Lavren (2007). Středověký Novgorod v nápisech na březové kůře, Červený Kostelec.

MacGregor, Athur (1985). Bone, Antler, Ivory & Horn: The Technology of Skeletal Materials Since the Roman Period, London.

Rejzek, Jiří (2007). Český etymologický slovník, Praha : Leda.

Stopp, Barbara – Kunst, Günther Karl (2005). Slegde runners made of cattle mandibles? : Evidence for jawbone sledges from the Late Iron Age and the Roman Period in Switzerland and Austria. In: Muinasaja teadus 15, 187-198.

Zaicz, Gábor (2006). Etimológiai szótár: Magyar szavak és toldalékok eredete, Budapest: Tinta Könyvkiadó.

The Axe from “Falköping Museum”

Greetings!

As you probably know, I am a huge axe fan and I collect all the information about Early Medieval axes. This time, I would like to present a fascinating axe, which is unfortunately not so well known by academia, yet it is a remarkable and noteworthy piece. Let’s have a look at it!

The axe from “Falköping Museum” (Paulsen 1956: 64, Abb. 25d).

The axe was published by only one researcher – Paulsen – in 1939 (Paulsen 1939: 37, 53, Abb. 21.4) and in 1956 (Paulsen 1956: 40, 64, Abb. 25d). Both sources shares the same picture and description. All the information that Paulsen gives us is:

Decorated axe. The blade is open and filled by a palmette. The shaft hole area is particularly emphasized by round bumps above and below it. The shaft hole lobes are triangular. The hammer is slightly tilted down.” (Paulsen 1956: 40)

The axe is said to have inventory number 1108:59 and it should be stored in Falköping Museum, Sweden. Unfortunately, when we contacted Cecilia Jensen from the museum, she denied the object belonged to the collection. The axe is also missing in SHM catalogue (Statens historiska museum; National Historical Museum). It seems the object is no longer available and was probably destroyed.

The axe belongs to Kotowicz type IA.6.33, which is distingushied by its narrow, symmetrical blade and button-shaped hammer. As Paulsen states, the blade is open and decorated with incised plant ornament. The neck and hammer are decorated with bulges. Based on analogies, which will be described later, it can be dated to 10th – 11th century. The size can be roughly estimated (Paulsen indicates approximate scale) to 10-11 cm × 4.5-5.5 cm, unfortunately we have no guarantee this size is correct. It is unknown, whether the axe was decorated with non-ferrous metals.

The closest analogies of the axe belong to Kirpichnikov type I (Kirpichnikov 1966: 33) and can be found in the present-day Russia (Caucasus, Kuban, Middle Volga, Ryazan and Tatarstan). This area was probably the place of production and the type was spreading from there to Kievan Rus and Scandinavia. As the result, we can find quite a huge number of typologically similar axes as far as Scandinavia and Poland (Kotowicz 2018: 117-8; Vlasatý 2016). The axe, which is the closest in both shape and decoration, comes from Central Volga area, Kazan Region, and is dated to 11th century (Williams 2014: 88, Fig. 20). The axe from “Falköping Museum” is, however, unique by its open blade with a palmette, which resembles four Danish and Swedich axes from 10th-11th century (Kotowicz 2013: 49). However, the closest example with an open blade comes from the collection of the Krasnodar State Historical and Archaeological Museum-Reserve (see here). A similar Kotowicz type IB.6.33 (basically the version with an asymmetrical blade) is roughly dated to 10th – mid 12th century by Kotowicz (Kotowicz 2018: 117-8). The hammer-axe from Bj 644 in Birka is also dated to 10th century (Vlasatý 2016).

A selection of axes of Kirpichnikov typ I from Scandinavia, Germany and Russia.

1 – Falköping, Sweden (Paulsen 1956: 64, Abb. 25d); 2 – Birka, Sweden (SHM); 3 – Rjazan Region, Russia (metal detector find); 4 – Simunde, Gotland, Sweden (Thunmark-Nylén 1998: Taf. 260, 7); 5 – Tåby, Sweden (SHM); 6 – Gotland, Sweden (Paulsen 1956: 41, Abb. 13c); 7 – Söderköping, Sweden (Paulsen 1956: 41, Abb. 13a); 8 – Haithabu, Germany (Westphalen 2002: Taf. 17, 4); 9 – Broby, Sweden (SHM).

The axe from Central Volga area, Kazan Region, dated to 11th century (Williams 2014: Fig. 20).

Reconstruction

My friend Carlos Benavides from Chile prepared a beautiful visual reconstruction of the axe. A 3D model was then also printed and can be used for replicating the axe. In case you are interested in the model, please, contact Carlos. Let me also say that any possible misleading details are caused by the lack of information from previous research.


I hope you liked reading this article. If you have any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.

Bibliografie

Kotowicz, Piotr N. (2013). The Sign of the Cross on the Early Medieval Axes – A Symbol of Power, Magic or Religion? In: Weapons Brings Peace? Warfare in Medieval and Early Modern Europe, Wratislavia Antiqua 18, Wrocław: 41–55.

Kotowicz, Piotr N. (2018). Early Medieval Axes from Territory of Poland, Kraków.

Kirpichnikov, A. N. (1966). Древнерусское оружие: Вып. 1. Мечи и сабли IX– XIII вв.// АН СССР, Москва.

Paulsen, Peter (1939). Axt Und Kreuz bei den Nordgermanen, Berlin.

Paulsen, Peter (1956). Axt und Kreuz in Nord- und Osteuropa, Bonn.

Thunmark-Nylén, Lena (1998). Die Wikingerzeit Gotlands II : Typentafeln, Stockholm.

Vlasatý, Tomáš (2016). „Sekeru s sebou“ katalog seker z Birky, komentář a srovnání. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [cit. 2020-02-01]. Available at: http://sagy.vikingove.cz/sekery-birka/

Westphalen, Petra (2002). Die Eisenfunde von Haithabu. Die Ausgrabungen in Haithabu 10, Neumünster.

Williams, Gareth (ed.) (2014). Vikings: Life and Legend, London.

Возможное назначение «топоров Перуна»

Перевод выполнила Владимирцева Василина, КИР «Усталые Лисы».

В данной статье мы сфокусируемся на раннесредневековых фигурках топоров, так называемых «Топориков Перуна», которые в последнее время всё больше привлекают к себе внимание реконструкторов и нео-язычников. Мы попробуем обозначить ключевые источники информации и поразмышляем над возможными функциями этого символа, который, несомненно, является очень противоречивым.

Важно отметить в самом начале, что по крайней мере в IX – XII вв. миниатюрные топорики использовались на территории от Ирландии до Руси, и их находки не привязаны к землям славянских народов, как принято считать. Видимо, форма топориков копирует исходную форму местных топоров, и в случае, когда мы находим миниатюру, которая не соответствует форме местного орудия, мы можем предполагать о передвижениях людей или об импорте товаров. В основном миниатюры делались из медных сплавов (бронзы), янтаря, серебра, железа, оловянных сплавов, свинца и кости. Название «Топор Перуна», (в последствии мы расскажем об этом поподробнее), основан на интерпретации из 1960г., что не находит отражения в современных исследованиях. По этой причине мы будем использовать термин «миниатюры».

Исследования топоров-миниатюр прошли через века интерпретаций, вследствие чего существуют самые различные взгляды на эту тему. Неэффективная каталогизация и недостаток взаимообмена опытом между западноевропейскими, скандинавскими и восточноевропейскими исследователями привело к появлению неполных каталогов, данные которых не пересекаются. На данный момент лучший источник по западноевропейским миниатюрам-топорикам – каталоги P. Kucypera, P. Pranke a S. Wadyl (Kucypera – Pranke – Wadyl 2010Kucypera – Pranke – Wadyl 2011), которые насчитывают 154 образца с X по XIII век. Скандинавские и западноевропейские миниатюры были описаны Бо Дженсеном (Jensen 2010) и насчитывают 44 единицы. После публикации этих каталогов было сделано ещё много находок, некоторые из которых были опубликованы на сайте (Vlasatý 2018aVlasatý 2018b).

Находки миниатюр топоров в западной, северной и восточной Европе.
Источник: Jensen 2010: 44; Kucypera – Pranke – Wadyl 2011: 33, Map nr. 3.

Западноевропейские миниатюры, о которых мы будем говорить в этой статье, могут быть разделены на следующие категории (Kucypera – Pranke – Wadyl 2011: 11–26, 29):

  • Тип I по Макарову (74 образца), датированы от середины XI до конца XII века.
  • Миниатюры, похожие на I тип по Макарову (21 образец), датированные второй половиной XI века – серединой XIII века.
  • Тип II по Макарову (30 образцов), датированные от начала XI века до первой половины XII века.
  • Нетипичные миниатюры (29 образцов).

Назначение

Большое количество однотипных предметов разожгло интерес ряда исследователей и побудило к интерпретации их функционального назначения . На данный момент существует несколько версий, самые популярные из которых:

  • Обереги, которые владельцы носили скрытно (Jensen 2010: 43–45; Koktvedgaard Zeitzen 1997: 3, 17; Beck – Jahnkuhn 1973: 567–568),
  • Предметы, связанные с божеством грома (Darkevič 1961; Kulakov 1993),
  • Дары мальчикам во время ритуала инициации\посвящения в мужчины (Paulsen 1939: 159; Panasiewicz – Wołoszyn 2002: 261),
  • Предметы, связанные с членами древнерусской дружины (Makarov 1992: 48–51; Wołoszyn 2006: 591–593),
  • Предметы, связанные с культом святого Олафа, (Kucypera – Pranke – Wadyl 2010: 116),
  • Детские игрушки (Shetelig 1912a; Paulsen 1939: 159; Nadolski 1953: 390).

Нет никаких сомнений в том, что некоторые из миниатюр выполняли функцию подвесок на ожерелья, т.к. они найдены с кольцами или целыми цепочками – несмотря на то, что существуют только три такие находки (Kucypera – Pranke – Wadyl 2010: 36). Это доказательство того, что даже некоторые другие миниатюры в виде топоров выполняли схожую функцию, т.к. они очень маленькие и имеют небольшое отверстие или ушко. Подвески в форме топора известны в Европе ещё со времен античности (eg. Tejral 1982: 131). По крайней мере в одном случае в раннем средневековье миниатюра топора подвешена на маленькую булавку для одежды (Paulsen 1956: Abb. 98g) – это очень интересная деталь, учитывая булавку из Даугмале, к которой также привешена фигурка в форме топора (Paulsen 1956: Abb. 99d). По меньшей мере два топорика без отверстий, которые были найдены в женских захоронениях, располагались на груди вместе с другими амулетами и бусинами, формируя ожерелья.

Источник: Kucypera – Pranke – Wadyl 2010: Tabl. VII:9, VIII:3, XIV:6; Paulsen 1956: Abb. 98g

Связь с богом грома, чаще всего с Перуном, в большей степени основана на орнаменте, который порой находится на миниатюрах. Тем не менее, эта интерпретация имеет свои проблемы, и есть целый ряд критиков, которые относятся к ней с осторожностью (Kucypera – Pranke – Wadyl 2011: 43). Орнамент изначально просто предполагает, что миниатюры могли иметь декоративное назначение, о чем также свидетельствуют материалы изготовления. Зачастую создается впечатление, что украшения и орнаменты лишь копируют орнаменты, используемые на обычных топорах.

Обычные топоры (верхний ряд) в сравнении с их миниатюрами, X – XII век. Источник: Atgāzis 1998; Paulsen 1956; Kucypera – Pranke – Wadyl 2011. Ссылка на высокое разрешение.

Но схожесть с оригинальными топорами прослеживаются не только в орнаментах. Края этих миниатюр заостряются на широком конце, как и настоящие топоры. Как минимум в 10 случаях (это 7% от общего количества) миниатюры крепились на деревянных рукоятках, от которых остались лишь фрагменты (Kucypera – Pranke – Wadyl 2010: cat. 13, 21, 48, 51, 57, 65, 120, 124, 135, 152). Ешё две находки металлоискателей из Белоруссии и Украины были опубликованы Koršun (Koršun 2012: cat. D-6, D-44). Одна находка на данный момент выставлена на продажу на eBay (eBay 2019), другая на порталах Mešok (Mešok 2019) и Violity (Violity 2019). Три спорных предмета можно обнаружить на сервере Аркаима (Arkaim 2019). По меньшей мере в одном случае миниатюрный топор закреплен клином (Kucypera – Pranke – Wadyl 2010: cat. 21, tabl. III: 3). Кажется вполне возможным, что гораздо большее число миниатюр топоров имели деревянную рукоятку, но только несколько сохранились до наших дней.

Фрагменты деревянных рукояток.
Источник: Kucypera – Pranke – Wadyl 2010: Tabl. II:1, III:3, IV:8, V:1,6, VI:3, XI:1,5, XIV:3; Koršun 2012: 152, 160, kat. D-6, D-44; eBay 2019; Mešok 2019; Violity 2019; Arkaim 2019.

Более половины всех миниатюр были найдены в городищах на территории поселений. Довольно большое количество найдено вне какого-либо захоронения. Важно отметить, что 11 находок сделаны в захоронениях (5 – в мужских, 2 – в женских). Всего 7 в детских могилах. Чаще всего топорики помещались у правого бедра, на ногах, а в случае с женщинами – также на груди (Kucypera – Pranke – Wadyl 2011: 30).


Миниатюры топоров, найденные в захоронениях.
Источник: Kucypera – Pranke – Wadyl 2011.

Основываясь на наличии рукояток у топориков, авторы последнего каталога предположили, что подобные предметы не носились как ожерелья, а скорее носились на поясе (Kucypera – Pranke – Wadyl 2011: 37). В случае некоторых детских захоронений мы не слишком отдалимся от правды, если предположим, что миниатюрные топоры символически представляли образ настоящего топора. Миниатюрные топоры с рукоятками также встречаются и в других европейских регионах – некоторые носились как ожерелье, те же, у которых нет ушка, скорее предназначались для носки в кошельке.

Миниатюрные топоры с рукоятками.

Слева направо: железная миниатюра топора из Эстонии (источник: Edvards Puciriuss), мыльный камень из Рибе, Дания (Источник: The Northern Emporium project), янтарные топоры из Рибе, Дания ( найдены в 2018 и 1990/1, источник: The Northern Emporium project), бронзовая миниатюра из Хедебю, Германия (Elsner 2004: 79), Бронзовая миниатюра из Мюльхайма, Германия (Koch 1970), Бронзовая миниатюра из Менцлина, Германия (Schoknecht 1977).

Как можно увидеть, приведенные миниатюры весьма различны – они сделаны из разных материалов, разными способами и также они разной формы. Западноевропейские миниатюры, с другой стороны, формируют единообразные группы и отличаются лишь в деталях. Если мы также считаем находки металлоискателей, мы можем говорить о сотнях миниатюр и о феномене, широко распространённом по частотности, времени и географии. Идея о том, что большая часть этих топориков служила подношением мертвецам или была частью ожерелья, не подтверждается в случае с находками в захоронениях, т.к. они представляют собой менее 10% от всего найденного количества официально исследованных образцов. Мы также хотели бы добавить к уже существующим интерпретациям миниатюр несколько своих в попытке всё-таки понять их цель и назначение.


Иные интерпретации, предлагаемые автором

Тот факт, что миниатюры находят на территории всей западной Европы на протяжении нескольких веков – важный знак, говорящий о том, что топоры могли быть высоко ценимой вещью, как практичной, так и красивой. Мы пытаемся объяснить частотность находок, предлагая три дополнительные версии, отличные от версий ожерелий и символического подношения.

Выборка плащевых игл из Западной, Северной и Восточной Европы.
Источник рисунков: Tomáš Cajthaml, grafikacajthaml.cz.

 

Плащевые иглы

Миниатюрные топоры с рукоятками можно сравнить с 30 костяными и 5 бронзовыми плащевыми иглами\шпильками для волос из Западной и Северной Европы. Давайте исследуем эту аналогию. Начиная с Голландии мы знаем более 20 находок костяных иголок в форме топора (Roes 1963: 67–69, Pl. LIV: 1–9). Также по меньшей мере 6 раннесредневековых костяных игл найдены на территории Великобритании (MacGregor 1985: 118, Fig. 64). Ещё 3 иглы найдены в Хедебю в Германии (Schwarz-Mackensen 1976: 27, Abb. 7: 2–3; Schietzel 2014: 355). Известен также ещё один образец из Орхуса, Дания (Roesdahl et al. 2014: 285).

Костяные иглы в форме топоров.
Источник: Roes 1963: Pl. LIV: 1–9; MacGregor 1985: Fig. 64: 15–17, 22; Schwarz-Mackensen 1976: Abb. 7: 2–3.

Металлические варианты игл-топориков довольно редки, но тем не менее, они существуют. Одна находка была сделана в Аггерсборге, Дания (Roesdahl et al. 2014: 283–285). Также нам известна другая игла из Дании, найденная в Авнсогарде (Pedersen 2014: 239, Fig. 7.5). Третья находка – топорик из Айлэндбридж, Ирландия (Harrison – Ó Floinn 2014: 157–158, III. 90). Четвертый образец был найден в Свингесэтер, Норвегия (Shetelig 1912b: 206, Fig. 482). Пятая миниатюра родом из Бьоланда, Норвегия (Petersen 1951: 338, Fig. 184).

Металлические иглы в виде топориков.
Источник: Roesdahl et al. 2014
: 283; Pedersen 2014: Fig. 7.5; Harrison – Ó Floinn 2014: 158, III. 90; Shetelig 1912b: Fig. 482; Petersen 1951: Fig. 184.

Несмотря на недостаток достоверных доказательств из-за плохой сохранности западноевропейских миниатюр с топорищами, есть несколько аргументов в пользу этой интерпретации:

  • Существует почти 40 аналогий из Европы и в том числе топоровидные предметы или миниатюры на некоторых булавках из Восточной Европы.
  • Практичная и полезная конструкция, которая была доказана экспериментально.
  • Эстетический знак, указывающий на социальный статус.
  • Иглы не различаются ни формой, ни материалами от других раннесредневековых плащевых игл с длинной иглой.
  • Традиция использования скандинавских игл с кольцом и игл с миниатюрным флюгером в Восточной Европе (Chvoščinskaja 2004; Schmidt 2005).
  • Специфично сломанные рукоятки прямо под миниатюрным топором.
  • Размещение в могилах с правой стороны тела не отрицает возможность использования в качестве плащевой иглы, т.к. много северо- и восточноевропейских игл носились таким образом (Thunmark-Nylén 1984: 11, Abb. 2.3; Lehtosalo-Hilander 2000: 206–207; Stepanova 2009: Rys. 19, 194) и весь миниатюрный топор из Никольского III был «завёрнут в ткань» (Kucypera – Pranke – Wadyl 2011: 88, kat. 56).

Эксперимент: Бронзовый литой миниатюрный топор (производство: Wulflund) с деревянной иглой, которая скрепляет ткань. Мы пробовали несколько способов крепления шнурка, в итоге двусторонняя фиксация на игле оказалась наиболее эффективной.

Я представил эту теорию Павлу Куцыпера, автору каталога западноевропейских миниатюр топоров, который прокомментировал эксперимент следующим образом: «Я не могу отрицать такую возможность. Идея сравнить миниатюры топоров с плащевыми иглами интересна, однако данный концепт невозможно проверить до конца». Нам следует подождать дальнейших находок миниатюр, которые смогут доказать или опровергнуть эту теорию.

Реконструкция ножен для лезвия топора, найденных в Шлезвиге, Германия. Автор: Stephan Meinhardt.

 

Клин, фиксирующий ножны для лезвия топора

Несмотря на то, что это маловероятно в связи с недостаточным количеством проводимых раскопок, нельзя отрицать возможность, что часть миниатюр с топорищем могла функционировать как клинья для фиксации ножен на лезвии топора. Начиная с раннесредневековой Европы, нам известны только одни такие клинья, в частности, из Хедебю, Германия (HbH.432.002; Westphal 2007: 55, Taf. 30:3), которые были вставлены во внутреннюю часть ножен со стороны топора. Хотя есть и другие ножны, предполагающие использования клинышек. В частности, мы говорим о ножнах из Новгорода, в которых есть отверстия на его выступах, что соотносятся с отверстиями на восточноевропейских топорах (Kainov – Singh 2016). Так, мы можем предположить, что эти отверстия на топорах служили как простой способ привязывания ножен, которые затем закреплялись клином со стороны. Такое универсальное решение потребовало бы огромного количества клинышек, что могло бы объяснить присутствие миниатюрных топоров повсеместно на протяжении долгого времени. Форма миниатюрного топора также подходит для этой цели. Более того, как предполагают ножны из Шлезвига, украшенные резьбой в виде двух топоров, в менталитете того времени не считалось зазорным украсить ножны для топора другим топором (Saggau 2006: 264; Abb. 44:13, Abb. 45). Ранее выдвигались версии, что у миниатюрных топоров могли быть даже свои ножны, которые могли быть привязаны к миниатюре благодаря отверстию на ней (Makarov 1992: 37; Panasiewicz – Wołoszyn 2002: 251). Однако это предположение пока ещё не было подтверждено.

Раннесредневековые ножны топоров с предполагаемыми способами крепления. Источник: Westphal 2007: Taf. 30:3; Kainov – Singh 2016: Rys. 2.
Источник рисунков: Tomáš Cajthaml, grafikacajthaml.cz.

Вотивный дар во время колонизации

В XI веке мы стали свидетелями глобальных изменений в древнерусских поселениях, их движение к прежде незаселенным землям. Старые поселения исчезали, в результате чего образовывалась тесная сеть из маленьких городков и деревень у крепостей. Благодаря их новоприобретенному экономическому и политическому потенциалу, они стремились к независимости и пытались вырваться из-под власти Киева (Kotyčev 2016: 246–248). Эта эпоха, иногда называемая «эпохой малых городов», заимствует использование миниатюрных топоров у Восточной Европы.

В других частях Европы, как мы знаем, в раннем средневековье топор как орудие играл главную символическую роль в возделывании земли, и нередко когда осваивались новые земли, поселенцы зажигали костёр или хоронили топор в землю как символ привнесения порядка на эти земли (Starý – Kozák 2010: 44–45). Более того, топоры хоронили ещё в позднем Неолите, чтобы очертить границы земли и защитить её от бедствий (Rønne 2008).

Нам не следует забывать, что большая часть топоров была найдена вокруг маленьких городов, поселений или деревень. Феномен миниатюрных топоров в восточной Европе также может быть связан с внутренней колонизацией и трансформацией структуры поселений в XI– XIII вв.


Заключение

В данной статье мы попытались взглянуть глубже в проблему миниатюр восточноевропейских топоров, с целью раскрыть её сообществу реконструкторов. Мы обсудили множество возможных целей и назначений данных предметов. Наше предположение в том, что географическая и временная распространённость данного явления отражает его практическую роль. Мы предполагаем, что миниатюры служили следующим целям:

  1. Привески в женских ожерельях, плащевые иглы.
  2. Символическое преподношение от родителя к своему умершему ребенку.
  3. Вотивный дар при колонизации новых земель.

Эти функции также предполагают, что миниатюрные топоры играли важную роль в жизни своего владельца, роль, которая могла измениться во времени и контексте событий:

  • Разграничение культурной среды, привнесение порядка в дикую среду.
  • Принесение удачи и иных благ (сохрание здоровья и духа, защита от опасностей).
  • Украшение.
  • Образ настоящего топора.

Позвольте на этом закончить нашу статью. Спасибо за ваше время, которое вы провели, читая эту статью, и мы с радостью ждём ваших комментариев.


I hope you liked reading this article. If you have any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.


Библиография

Печатные источники

Atgāzis 1998 = Atgāzis, Māris (1998). Tuvcīņas ieroči senajā Latvijā 10.-13.gadsimtā. Doktorská práce, Latvijas Universitāte, Riga.

Beck – Jahnkuhn 1973 = Beck, H. – Jahnkuhn, H. (1973). Axtkult. In: Hoops, J. (red.). Reallexikon der Germanischen Altertumskunde, B. 1, 562–568.

Darkevič 1961 = Даркевич, В. Л. (1961). Топор как символ Перуна в древнерусском язычестве // Советская археология, № 4, 91–102.

Elsner 2004 = Elsner, Hildegard (2004). Wikinger Museum Haithabu : Schafenster einer frühe Stadt, Neumünster.

Harrison – Ó Floinn 2014 = Harrison, Stephen H. – Ó Floinn, Raghnall (2014). Viking Graves and Grave-Goods in Ireland. Medieval Dublin Excavations 1962-81, Series B, Dublin.

Chvoščinskaja 2004 = Хвощинская, Н.В. (2004). Некоторые аспекты изучения кольцевидных булавок на территории Древней Руси // Славяне и финно-угры. Контактные зоны и взаимодействие культур. Доклады российско-финляндского симпозиума по вопросам археологии и истории (7-10 октября 2004 г., Пушкинские Горы), СПб., 130-140.

Jensen 2010 = Jensen, Bo (2010). Viking Age Amulets in Scandinavia and Western Europe, Oxford.

Kainov – Singh 2016 = Каинов С.Ю. – Сингх В.К. (2016). Деревянный чехол топора с Троицкого раскопа // Новгород и Новгородская земля. Вып. 30, 196–203.

Koch 1970 = Koch, Robert (1970). Waffenförmige Anhänger aus merowingerzeitlichen Frauengräbern. In: Jahrbuch des Römisch-germanischen Zentralmuseums Mainz 17, 285-293

Koktvedgaard Zeitzen 1997 = Koktvedgaard Zeitzen, Miriam (1997). Amulets and Amulet Use in Viking Age Denmark. In: Acta Archaeologica 68, 1–74.

Koršun 2012 = Коршун В.Е. (2012). Языческие привески Древней Руси X–XIV веков. Выпуск I: Обереги, Москва : Группа ИскателИ.

Kotyčev 2016 = Котышев, Дмитрий (2016). Русская земля в X-XII вв.: центр и периферия // Древняя Русь: во времени, в личностях, в идеях, Т. 5, 233-252.

Kucypera – Pranke – Wadyl 2010 = Kucypera P. – Pranke P. – Wadyl S. (2010). Wczesno-średniowieczne miniaturowe toporki metalowe z Europy Środkowo-Wschodniej i Północnej. Korpus zabytków. In: P. Kucypera, S. Wadyl (eds.). Życie codzienne przez pryzmat rzeczy, t. 1, Toruń, 103–176.

Kucypera – Pranke – Wadyl 2011 = Kucypera P. – Pranke P. – Wadyl S. (2011). Wczesnośredniowieczne toporki miniaturowe, Toruń.

Kulakov 1993 = Кулаков В.И. (1993). Культовое оружие балтов и славян X-XII вв. // Slavia Antiqua, t. XXXIII, 115–130.

Lehtosalo-Hilander 2000 = Lehtosalo-Hilander, Pirkko-Liisa (2000). Luistari: A History of Weapons and Ornaments: Luistari IV, Helsinki.

MacGregor 1985 = MacGregor, Athur (1985). Bone, Antler, Ivory & Horn: The Technology of Skeletal Materials Since the Roman Period, London.

Makarov 1992 = Макаров Н.А. (1992). Древнерусские амулеты-топорики // Российская археология, №2, 41–56.

Nadolski 1953 = Nadolski, Andrzej (1953).Miniaturowy toporek z grodziska w Tumie pod Łęczycą. In: Przegląd
Archeologiczny, t. 9, 389–391.

Panasiewicz – Wołoszyn 2002 = Panasiewicz, W. – Wołoszyn, M. (2002). Staroruskie miniaturowe toporki z Gródka, pow. Hrubieszów. In: Archeologia Polski, t. 47:1–2, 245–286.

Paulsen 1939 = Paulsen, Peter (1939). Axt Und Kreuz bei den Nordgermanen, Berlin.

Paulsen 1956 = Paulsen, Peter (1956). Axt und Kreuz in Nord- und Osteuropa, Bonn.

Pedersen 2014 = Pedersen, Anne (2014a). Dead Warriors in Living Memory. A study of weapon and equestrian burials in Viking-age Denmark, AD 800-1000, Publications from the National Museum. Studies in Archaeology & History Vol. 20:1 1. (Text), Copenhagen.

Petersen 1951 = Petersen, Jan (1951). Vikingetidens redskaper. Skrifter utgitt av Det Norske videnskapsakademi i Oslo 2, Oslo.

Roes 1963 = Roes, Anna (1963). Bone and Antler Objects from the Frisian Terp-mounds, Haarlem.

Roesdahl et al. 2014 = Roesdahl, E. – Sindbæk, S. M. – Pedersen, A. – Wilson, D. M. (ed.) (2014). Aggersborg : The Viking-Age settlement and fortress, Højbjerg.

Rønne 2008 = Rønne, Ola (2008). Langhus, økser, gårder og grenser under senneolitikum. In: Konstantinos Childis – Julie Lund – Christopher Prescott (eds.), Facets of Archeology: Essays in Honour of Lotte Hedeager on her 60th Birthday, Oslo, 577-584.

Saggau 2006 = Saggau, H. E. (2006). Gehauene und geschnitzte Holzfunde aus dem mittelalterlichen Schleswig. In: Holzfunde aus dem mittelalterlichen Schleswig (Ausgrabungen in Schleswig. Berichte und Studien 17), Neumünster: 199–304.

Shetelig 1912a = Shetelig, Haakon (1912). En miniatyrøks av bronse fra vikingetiden. In: Bergens Museums Årkbok, 13, 3–18.

Shetelig 1912b = Shetelig, Haakon (1912). Vestlandske graver fra jernalderen, Bergen.

Schietzel 2014 = Schietzel, Kurt (2014). Spurensuche Haithabu, Neumünster – Hamburg.

Schoknecht 1977 = Schoknecht, Ulrich (1977). Menzlin. Ein frühgeschichtlicher Handelsplatz an der Peene. Beiträge zur Ur- und Frühgeschichte der Bezirke Rostock, Schwerin und Neubrandenburg 10, Berlin.

Schmidt 2005 = Шмидт, Е.А. (2005). Курганный могильнику пос. Новоселки // Смоленские древности, Вып. 4, Смоленск, 146–218.

Schwarz-Mackensen 1976 = Schwarz-Mackensen, Gesine (1976). Die Knochennadeln von Haithabu. Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu, Bericht 9, Neumünster.

Starý – Kozák 2010 = Starý, Jiří – Kozák, Jan (2010). Hranice světů: Staroseverský Midgard a Útgard ve strukturalistických a poststrukturalistických interpretacích. In: Religio, 18/1, Brno, 31–58.

Stepanova 2009 = Степанова, Ю.В. (2009). Древнерусский погребальный костюм Верхневолжья, Тверь, Тверской государственный университет.

Tejral 1982 = Tejral, Jaroslav (1982). Morava na sklonku antiky, Praha.

Thunmark-Nylén 1984 = Thunmark-Nylén, Lena (1984). Ringnadeln. In: Arwidsson, Greta (ed.) Birka II:1. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 5–14.

Westphal 2007 = Westphal, Florian (2007). Die Holzfunde von Haithabu, (Die Ausgrabungen in Haithabu 11), Neumünster.

Wołoszyn 2006 = Wołoszyn, Marcin (2006). Ze studiów nad obecnością ruską i skandynawską na ziemiach polskich w X–XII wieku. In: M. Dworaczyk et al. (red.). Świat Słowian Wczesnego Średniowiecza, Szczecin–Wrocław, 595–614.

 

Онлайн-ресурсы

Arkaim 2019 = „Амулеты и обереги“. In: Arkaim [online]. [cit. 2019-03-16]. Available at: http://arkaim.co/gallery/category/88-amulety-i-oberegi/

eBay 2019 = „Bronze Axe amulet pendant 51mm. 800-1300AD. Viking“. In: eBay [online]. [cit. 2019-03-16]. Available at: https://www.ebay.com/itm/Bronze-Axe-amulet-pendant-51mm-800-1300AD-Viking/223315384736?hash=item33fea259a0:g:6fsAAOSwRK9b1i–

Mešok 2019 = „Амулет топорик с остатаками древка Редкость!“. In: Мешок [online]. [cit. 2019-03-16]. Available at: https://meshok.net/item/78088655_%D0%90%D0%BC%D1%83%D0%BB%D0%B5%D1%82_%D1%82%D0%BE%D0%BF%D0%BE%D1%80%D0%B8%D0%BA_%D1%81_%D0%BE%D1%81%D1%82%D0%B0%D1%82%D0%B0%D0%BA%D0%B0%D0%BC%D0%B8_%D0%B4%D1%80%D0%B5%D0%B2%D0%BA%D0%B0_%D0%A0%D0%B5%D0%B4%D0%BA%D0%BE%D1%81%D1%82%D1%8C

Violity 2019 = „Амулет-топорик с частью топорища“. In: Violity [online]. [cit. 2019-03-16]. Available at:
http://arc.violity.com/amulet-toporik-s-chastyu-toporicsha-29739585

Vlasatý 2018a = Vlasatý , Tomáš (2018). „Z manažera archeologem“ : Dokumentace detektorového nálezu středověkých šperků. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [cit. 2019-03-12]. Available at: http://sagy.vikingove.cz/z-manazera-archeologem/

Vlasatý 2018b = Vlasatý , Tomáš (2018). Interní soutěž skupiny Herjan. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [cit. 2019-03-12]. Available at: http://sagy.vikingove.cz/interni-soutez-skupiny-herjan/