Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors
Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors

Bota z Přerova, přelom 10./11. století

PDF

Zdravím Vás, přátelé dob dávno minulých!

Dnes se na Vás obracím se předmětem natolik závažným, že si zasluhuje zpracování v samotném článku. Mým cílem není nic jiného, než uvést tento artefakt do širšího povědomí a nastínit možné konsekvence, které z něj plynou pro reenactorskou obec.

Pozice Přerova na mapě střední Evropy.

Roku 1984 začal archeologický výzkum Horního města v Přerově, který s menšími odmlkami pokračoval až do roku 1990. Prvními prozkoumanými prostory byly parcely původních domů č.p. 8 a 9 ve východní části areálu Horního města, kde byla plánována výstavba klubu podniku Meopta (Kohoutek 1995: 187). V tomto prostoru byl učiněn unikátní nález, vrchní část boty, která byla několikrát detailně popsána (Procházka 2017: 264-6; Shromáždilová 2000: 118-120; Staňa 1999). Její popis budeme v úplnosti citovat (Procházka 2017: 264-5):

Inv. č. 598/84, plocha C, vrstva 341, fáze 3.1. Svršek kožené kotníkové boty z jednoho kusu jemné kůže, sešitý na vnější (levé) straně před kotníkem svislým 68 mm dlouhým švem. Prokrojení nártu je dlouhé 145 mm, vede od horního obvodového okraje a končí ve vzdálenosti asi 75 mm od špičky boty. Horní kotníková část měla vpředu dole hranatý výřez, její pravá strana vybíhala do tří trojúhelníkových cípů o délce 49-50 mm a šířce až 35 mm. U každého cípu je otvor pro provlečení řemínku, ukončeného na obou stranách uzlíky. Ze tří řemínků se v úplnosti dochoval jen řemínek u horního cípu, u prostředního chybí, u spodního je neúplný. Bota se zapínala provlečením uzlíků do tří lichoběžníkových kožených poutek, našitých na levém boku svršku. Poutka byla proříznuta ve tvaru T. Od pravého dolního okraje výřezu boty směřoval do středu špičky okrasný šev o délce 115 mm, který je viditelný pouze na lícové straně. Ke svršku byla z rubové strany pravděpodobně přišita podšívka, což by mohla naznačovat absence stop po opotřebení na rubové straně, jakož i stopy po stezích na horním okraji a na trojúhelníkových zapínacích páscích. Dolní obvodový okraj nese zřetelné čočkovité otvory nepravidelné orientace, vyrobené šídlem pro stehy spojující svršek s podešví. Na levé (vnější?) straně svršku, především pak v oblasti paty a prstních kloubů, konstatovala Ivana Shromáždilová výrazné stopy po opotřebení, které byly způsobeny nošením; vnitřní strana obdobné stopy postrádá. Za předpokladu, že šlo o levou botu, nositel obuvi sešlapával více její vnější stranu. Dolní obvod svršku je lehce přehnutý dovnitř, lemují ho dírky pro přišití nedochované podrážky. Po rekonstrukci je bota v úrovni podešve 220 mm dlouhá a její výška dosahuje 140 mm.

Pro úplnost je záhodno dodat, že bota je vyrobena z třísločiněné hověziny a odpovídala velikosti zhruba 36 (Procházka 2017: 265-6). Zmínka o podšití je nepochybně nepochopením švu na vnitřní straně horní hrany.

Vrchní část boty, inv. č. 598/84. Zdroj: Procházka 2017: 266, Obr. 90.1.

Přerovské Horní město bylo v raném středověku součástí aglomerace, které se rozkládalo po obou stranách Bečvy na území dnešního Přerova a Předmostí a které se zřejmě dále skládalo z lokalit Hradisko a Skalka. Aglomerace byla obydlena již v období Velké Moravy, a zdá se nepochybné, že historické jádro města Přerov (Horní město) bylo osídleno ve stejné době (Kohoutek 1995: 194-5). Bota nalezená v této lokalitě byla odkryta pravděpodobně náleží do vrstvy vytvořené uměle bezprostředně před stavbou mohutného dřevohlinitého opevnění, které se svou hákovou konstrukcí podstatně liší od dosud známých raně středověkých fortifikací na Moravě (Kohoutek 1995: 195; Procházka 2017: 265). Na tomto místě je nutno zdůraznit, že konstrukce valu má nejbližší analogie v polském prostředí a byla postavena zřejmě na přelomu 10. a 11. století, tedy v době, kdy Morava byla připojena k polskému království Boleslavem Chrabrým a z Přerova stalo jedno z předních moravských center. Bota sama má nejbližší analogie v polské Vratislavi, Gdaňsku a Štětíně (Kowalska – Dworaczyk 2011: 311; Kaźmierczyk – Kramarek – Lasota 1978: 170-1, Ryc. 45; Wiklak 1960). Z dostupných zdrojů se zdá pravděpodobné, že datace boty zapadá do poslední dekády 10. století nebo první dekády 11. století a přímo souvisí s polským působením na Moravě.

Bota z Přerova představuje, nakolik je mi známo, jeden z nejstarších a nejkompletnějších příkladů raně středověké obuvi z území České republiky. Kromě výše zmíněné boty byly v Přerově nalezeny další fragmenty pocházející z obuvi, celkem bylo v č. p. 8 a 9 v přerovském Horním městě nalezeno 11 zlomků ze svršků a podešví obuvi (Procházka 2017: 265). V hrobu Boleslava II. na pražském hradě byl nalezen kožený fragment, u něhož rozbor potvrdil, že byl namáhán v jednom směru, který je interpretován jako pozůstatek boty (Bravermanová 2006: 202). Předpokládá se, že nalezená kůže pochází z jazyka či širších řemínků, a střevíce podobného druhu bychom mohli hledat u královských hrobů v Německu, například v hrobu Konráda II. ve Špýru (Bravermanová 2000: 254). U paty knížete Boleslava byl nalezen pozlacený stříbrný plíšek, který zřejmě pocházel právě z obuvi. Další fragmenty obuvi v českém prostředí známe až v 11.-12. století. Zachované fragmenty obuvi, které jsou prošívané pozlaceným bronzovým drátem v geometrickém motivu, známe z dětského hrobu č. 7 v Týnci nad Sázavou, datovaného do období 1050-1200 (Hejna 1983: 411-2, Obr. 22); tyto boty mají nejbližší paralely v polském Gdaňsku a Opoli (Wiklak 1969) a ruském Pskovu, Smolensku a Novgorodu (Izjumova 1959: Рис. 4). Další nálezy bot z 11.-12. století představují zdobené střevíce vysokých církevních hodnostářů, například hedvábný střevíc biskupa Šebíře, prošívaný zlatou nití (Bravermanová 2003), a kožené střevíce biskupa Menharta (Bažantová 1991). Důležitým pramenem pro studium bot z České republiky jsou rovněž iluminace wolfenbüttelského rukopisu (Zachová 2010), o kterém se soudí, že vznikl kolem roku 1002 (Třeštík 2007: 33). Boty v něm vyobrazené mají různé podoby; některé se jeví jako plná obuv s prostřihem u horního okraje, jiné boty jsou plné s významnými výkroji, některé boty jsou prořezávané – část bot je opatřena nártovou dekorací, jiné mají protažené špice, některé se zdají mít dekorované vrchní okraje. Platí, že boty vyobrazené v tomto rukopisu kopírují nohu. Boty, které by bylo možno zapínat knoflíčky, v rukopisu nevidíme.

Pro reenactory zabývající se rekonstrukcí Velké Moravy a přemyslovských Čech představuje přerovská a týnecká bota důležité zdroje, na které se mohou odkazovat při výrobě vlastních bot. Můžeme vidět, že raně středověcí Češi a Moravané nebyli izolovaní a používali obuv, která sledovala stejné trendy jako v sousedním Polsku. Věřím, že je to právě polský materiál, který může při hledání bot vhodných pro rekonstrukci raně středověkých Čechů a Moravanů pomoci jako výborný zdroj. Zejména mohou posloužit lokality Opolí (Hołubowicz 1956: 131-9) a Vratislav (Kaźmierczyk – Kramarek – Lasota 1978), které leží nedaleko českých hranic, anebo poměrně staré lokality, jako například Hnězdno (Purol-Wierzbicka 2015). Dalším dobrým, avšak nepříliš známým zdrojem mohou být také boty nalezené ve slovanských sídlištích na německém území – nejblíže českým zemím bude zřejmě bota z lokality Presenchen (Zehmke 2015: 225). Samozřejmě je také možné následovat obecnější evropské trendy ve vývoji obuvi (viz Volken 2014: 117-131).

Fragment boty či mošny, inv. č. 596/84, Přerov.
Zdroj: Procházka 2017: 266, Obr. 90.4.

Fragmenty bot prošívaných pozlaceným bronzovým drátem. Hrob č. 7, Týnec nad Sázavou. 
Zdroj: Hejna 1983: Obr. 22.

Střevíce Konráda II., nejbližší analogie střevícům nalezeným v hrobu Boleslava II. 
Zdroj: Bravermanová 2000: Obr. 3.

Textilní střevíc biskupa Šebíře.
Zdroj: Bravermanová 2006: Obr. 6.

Obuv vyobrazená ve Wolfenbüttelském rukopisu.
Zdroj: Zachová 2010.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Literatura

Bažantová, Nina (1991). Restaurování pontifikálních střevíců pražského biskupa Menharta. In: Památky a příroda : časopis státní památkové péče a ochrany přírody 16/1, 25-27.

Bravermanová, Milena (2000). Hrob Boleslava II. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000 : na paměť knížete Boleslava II. (+ 7. února 999), Praha, 247-260.

Bravermanová, Milena (2003). Pohřební střevíc pravděpodobně biskupa Šebíře. In: Archaeologia Historica 28, 503-524.

Bravermanová, Milena (2006). Textil nejstarších Přemyslovců. In: Sommer, Petr (ed). České země v raném středověku, Praha, 193-212.

Hejna, Antonín (1983). Příspěvek ke studiu malých opevněných sídel doby přemyslovské v Čechách. In: Památky archeologické LXXIV, Praha, 366-436.

Hołubowicz, Włodzimierz (1956). Opole w wiekach X-XII, Katowice.

Kaźmierczyk, J. – Kramarek, J. – Lasota, C. (1978). Badania na Ostrowie Tumskim we Wrocławiu w 1976 roku. In: Silesia Antiqua 20, 123-167.

Izjumova 1959 = Изюмова, С. А. (1959) К истории кожевенного и сапожного ремесел Новгорода Великого // Материалы и исследования по археологии СССР, Вып. 65. Труды Новгородской археологической экспедиции, т.II, М., 192-222.

Kohoutek, Jiří (1995). Počátky města Přerova. In: Archaeologia historica 20, 187-200.

Kowalska, A. B – Dworaczyk, M. (2011). Szczecin wczesnośredniowieczny, Warszawa.

Procházka, Rudolf (2017). Hrad Přerov v raném středověku (9. -11století) a počátky mladohradištní hmotné kultury, Brno.

Purol-Wierzbicka, Monika (2015). Wczesnośredniowieczne wyroby ze skóry z Góry Lecha w Gnieźnie. In: Rocznik Muzeum Początków Państwa Polskiego w Gnieźnie 1, Gnieźno, 136-211.

Shromáždilová, Ivana (2000). Kožedělná výroba v archeologických dokladech středověku. Brno. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně.

Staňa, Čeněk (1999). Dva unikátní raně středověké nálezy z Přerova na Moravě (kožený svršek boty a olověné mincovní závaží). In: Archeologické rozhledy 51(4), 760–773.

Třeštík, Dušan (2007). Ještě ke královně Emmě. Wolfenbüttelský rukopis Gumpoldovy legendy a druhý život královny Matyldy. In: Doležalová, E. – Šimůnek, R. (eds.). Od knížat ke králům : sborník u příležitosti 60. narozenin Josefa Žemličky, Praha, 23-37.

Volken, Marquita (2014). Archaeological Footwear: Development of Shoe Patterns and Styles from Prehistory til the 1600’s, Zwolle.

Wiklak, Henryk (1960). Obuwie gdańskie w X-XIII wieku, Gdańsk.

Wiklak, Henryk (1969). Polskie obuwie wczesnosredniowieczne z VIII-XIII w. na podstawie wykopalisk. In: Materialy wczesnosredniowieczne 6, 475-518.

Zachová, Jana (ed.) (2010). Legendy Wolfenbüttelského rukopisu, Praha.

Zehmke, Eric (2015). Die Lederschuhfunde der Brandenburg. In: Grebe, Klaus et al. (eds.). Die Brandenburg im slawischen Mittelalter: Ergebnisse der Ausgrabungen zwischen 1961 und 1983, Wünsdorf, 216-239.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *