Ze staré
severštiny přeložil a poznámkami opatřil
lingvista, filosof a religionista Jiří Starý (bibliografické údaje pod článkem ve zdroji).
Ač svou povahou i
tématem skáldská, je založena
výhradně v eddických metrech fornyrðislagu a ljóðaháttru. Společně s
anonymní Písní
o Eiríkovi (asi 950) tvoří
specifickou skupinu skáldských
básní, pro něž je hlavním
tématem vládcům posmrtný vstup do
Valhally.
Po krátkém "prologu v nebi" (1)
následuje popis bitvy u Fitjí, v níž
se Hákon střetl se svými synovci, syny Erika
Haraldssona, a v níž Eyvind sám bojoval (2-9).
Přichází Hákonův rozhovor s
Valkýrami, jeho rozhořčení nad tím, že
má prohrát tak zdatně vedenou bitvu (12),
ujištění valkýr, že ve své
poslední bitvě zvítězil (13), přichod do Valhally
a přivítání od bohů (14-18). Zcela v
závěru pak Eyvind aluduje soumrak bohů (20,1-3) a s
narážkou na eddické Výroky
Vysokého oslavuje dobrotu a oblibu, kterou
Hákon získal mezi lidem (18; 21).
Nepřehlédnutelné napětí,
které provází Hákonův vstup
do Valhally (15;17), má své důvody: jednak
Hákonovo pochopitelné rozčilení nad
tím, že padl ve vyhrané bitvě (byl zasažen
šípem, když pronásledoval
prchající nepřátele), jednak to, že
Hákon v mládí za svého
pobytu u anglického krále Adalsteina přijal
křesťanství a po svém návratu se ho
pokoušel (byť s malým úspěchem)
zavádět v Norsku. Zprávy o tom, zda
Hákon od křesťanství ustoupil jen navenek či zda
ho po neúspěchu svých snah zavrhl zcela, se
různí. Eyvind sám měl ale ve věci evidentně
jasno: Hákon odchází k pohanským bohům (21,5) a po smíru s nimi žije v jejich společnosti a
vyčkává soumrak bohů.
| 1. Göndul ok Skögul sendi Gautatýr at kjósa of konunga, hverr Yngva ættar skyldi með Óðni fara ok í Valhöll vesa. |
1. Göndul a Skögul vyslal bůh Gautů, by vybraly z Yngviho vnuků krále, co odjet k Ódinu musí a bydlit ve Valhalle bude.[1] |
| 2. Bróður fundu Bjarnar í brynju fara, konung hinn kostsama, kominn und gunnfana; drúpðu dólgáar, en darraðr hristisk, upp vas þá hildr of hafin. |
2. Björnův bratr se v brnění blížil, král předností plný, pod válečnou vlajkou; zachvěla se kopí, klesla ráhna bitev, brzy zdvihnul se boj.[2] |
| 3. Hét á Háleygi sem á Holmrygi jarla einbani, fór til orrostu; gótt hafði hinn gjöfli gengi Norðmanna œgir Eydana, stóð und árhjalmi. |
3. Dobrou měl král družinu Norů - nad jarly vítěz do bitvy vyjel -, Háleyjské svolal a ostrovní Rygy; pod přilbou děs stál ostrovních Dánů.[3] |
| 4. Hrauzk ór herváðum, hratt á völl brynju vísi verðungar, áðr til vígs tœki; lék við ljóðmögu, skyldi land verja gramr hinn glaðværi stóð und gollhjalmi. |
4. Shodil plášť války, na pláň zbroj mrštil vévoda družin, než v bitvu dal se; žertoval s vojskem, vlast svou měl bránit, radostný pán pod zlatou přilbou.[4] |
| 5. Svá beit þá sverð ór siklings hendi váðir Váfaðar, sem í vatn brygði; brökuðu broddar, brotnuðu skildir, glumruðu gylfringar í gotna hausum. |
5. Meč v jeho paži Ódinovy pláště protínal, jak by projížděl vodou; duněly šípy, praskaly štíty, svistivci zněli na lebkách mužů.[5] |
6. Tröddusk törgur fyr Týs ok bauga hjalta harðfótum hausar Norðmanna; róma varð í eyju, ruðu konungar skírar skjaldborgir í skatna blóði. |
6. Bůh štítů tvrdou šlépějí jílců pošlapal s Nory pukly a hlavy; hřmot plnil ostrov a hradby štítů barvili králové urozenou krví.[6] |
| 7. Brunnu beneldar í blóðgum undum, lutu langbarðar at lýða fjörvi; svarraði sárgymir á sverða nesi, fell flóð fleina í fjöru Storðar. |
7. Plály ran ohně v zraněních rudých, pátraly meče po síle mužů; hučelo ran moře na útesech mečů, a proudy kopí na plážích Stordu.[7] |
| 8. Blendusk við roðnum und randar himni Sköglar veðr, léku við ský of bauga; umðu oddláar í Óðins veðri, hné mart manna fyr mækis straumi. |
8. Pod kování nebem rudým se střetly pokryvy Skögul, mračna pukel hnaly; v Ódina větru se vzepjaly vlny kopí, zástupy klesly v proud krátkých mečů.[8] |
| 9. Sátu þá döglingar með sverð of togin, með skarða skjöldu ok skotnar brynjur; vasa sá herr í hugum ok átti til Valhallar vega. |
9. Seděli vládci s taseným jilcem, proťatou zbrojí, zbroceným štítem; nelehkou mysl měli ti muži, jimž souzeno k Valhalle spět.[9] |
| 10. Göndul þat mælti, studdisk geirs skapti: „vex nú gengi goða, es Hákoni hafa með her mikinn heim bönd of boðit.“ |
10. Děla Göndul o kopí opřená: „Teď vzrostou družiny Vládců, co Hákona s velkým vyzvali vojskem bohové ve svoje byty.“ |
| 11. Vísi þat heyrði, hvat valkyrjur mæltu mærar af mars baki; hyggiliga létu ok hjalmaðar sátu ok höfðusk hlífar fyrir. |
11. Slyšel vůdce, co Valkýry řekly, světlé v sedle svých koní; moudře si vedly, pod přilbou seděly, zpředu se kryjíce štíty.[10] |
| 12. „Hví þú svá gunni skiptir, Geir-skögul? órum þó verðir gagns frá goðum.“ „Vér því völdum, at þú velli helt, en þínir fíendr flugu.“ |
12. „Proč tak skončil boj náš, Skögul? My hodni jsme pomoci bohů.“ „To v naší je moci, že ovládneš pole a tvůj pak protivník prchne.“ |
| 13. „Ríða vit skolum,“ kvað hin ríkja Skögul, „grœnna heima goða, Óðni at segja, at nú mun allvaldr koma á hann sjalfan at séa.“ |
13. „Jet bychom měly,“ dí mocná Skögul, „v bohů zelené byty, Ódina zpravit, že přichází vládce, aby teď sám se ním setkal.“ |
| 14. „Hermóðr ok Bragi,“ kvað Hroptatýr, „gangið í gögn grami, alls konungr ferr, sás kappi þykkir, til hallar hinig.“ |
14. „Hermóde, Bragi,“ promluvil Ódin, „vstříc teď vyjděte králi; vždyť přichází král pod naše krovy, jenž zdatným se hrdinou zdá.“[11] |
| 15. Ræsir þat mælti vars frá rómu kominn, stóð allr í dreyra drifinn: „illúðigr mjök þykkir oss Óðinn vesa, séumk vér hans of hugi.“ |
15. Tu hybatel pravil - přicházel z hřmotu, vší zbroj zbrocenou krví: „Zášť k nám Ódin - zdá se mi - pojal, já strach mám ze smýšlení jeho.“[12] |
| 16. „Einherja grið skalt þú allra hafa, þigg þú at ásum öl; jarla bági, þú átt inni hér átta brœðr“ - kvað Bragi. |
16. „Einherjů smír slibuji ti, přijmi teď od Ásů pivo; zhoubo jarlů, osm svých rodných bratrů máš uvrnitř“ řekl Bragi.[13] |
| 17. „Gerðar órar,“ kvað hinn góði konungr, „viljum vér sjalfir hafa; hjalm ok brynju skal hirða vel, gótt´s til görs at taka.“ |
17. Nato pravil předobrý král: „Svůj pancíř si ponechat míním; zbroj a přilbu si zachovej každý, je dobré mít na dosah kopí.“[14] |
| 18. Þá þat kyndisk, hvé sá konungr hafði vel of þyrmt véum, es Hákon báðu heilan koma ráð öll ok regin. |
18. Pak ve známost vešlo, jak dobře vládce bohů svatyně střežil, poctili krále přáním zdaru bohové všichni a Vládci.[15] |
| 19. Góðu dœgri verðr sá garmr of borinn, es sér getr slíkan sefa, hans aldar mun æ vesa at góðu getit. |
19. V hodinu šťastnou zrodil se kníže, jenž těšil se takové mysli; jeho věku všichni budou vzpomínat vždy jenom v dobrém. |
| 20. Mun óbundinn á ýta sjöt Fenrisulfr of fara, áðr jafngóðr á auða tröð konungmaðr komi. |
20. Volný vlk Fenri dříve se vrhne nespoután na sídla lidí, než král dobrotou Hákonu rovný znovu v pustou zem přijde.[16] |
| 21. Deyr fé, deyja frændr, eyðisk land ok láð; síts Hákon fór með heiðin goð, mörg es þjóð of þéuð. |
21. Pomine majetek, pominou příbuzní, pomine země i lid; co Hákon odešel k pohanským bohům, těžká jsou trápení lidu.[17] |
Poznámky k písní:
[1] Göndul ("Ta s holí"), Sköngul ("Bodající" či "Postupující v čele (vojsk)") - jména Valkýr, bůh Gautů (obyvatel Gautlandu, dnešního Götalandu) - Ódin, Yngviho vnuci - rod švédsko-norských králů, založen bohem Freyem (Yngvim).
[2] Björnův bratr - Hákon, ráhna bitev - kopí.
[3] Vítěz nad jarly - Hákon, Háleygjovci - obyvatelé norského Hálogalandu, Rygové - obyvatelé norského Rogalandu, děs (ostrovních) Danů - Hákon.
[4] Plášť války - brnění, vévoda družin - Hákon.
[5] Plášť Ódina - zbroj, svistivec (gylfringr, od gjalfr - "šum", "svist") - meč.
[6] Bůh štítů - Hákon, pukla - část štítu, šlépěje jilců - meče, hradby štítů (skjaldborg) - muži se štíty sestaveni kolem vojevůdců a významných mužů s úkolem chránit je.
[7] Ohně ran - meče, moře ran - krev, útesy mečů - štíty, proud kopí - krev, Stord - ostrov u norského pobřeží, na něm byla poblíž Fitjí bitva svedena.
[8] Rudé nebe kování (kovového kruhu obepínajícího štít) - štít, poryvy Skögul (Valkýry) - útočící vojska, mračno pukly - štít, Ódinův vítr - bitva, vlna kopí - vojsko, proud mečů - krev.
[9] Strof popisuje zraněné a umírající válečníky po bitvě.
[10] Strofa je založena na představě, že umírající je schopen zaslechnout či spatřit věci, které které žijící neslyší a nevidí, v tomto případě Valkýry přítomné v bitvě.
[11] Hermód - bůh, Ódinův syn, Bragi - bůh básnictví, zbožštěný skáld Bragi Boddason Starý.
[12] Hybatel - vládce; zde Hákon, hřmot - bitva.
[13] Einherjové - padlí válečníci ve Valhalle, ničitel jarlů - Hákon, osm bratrů - Hákonovi bratři; synové Haralda Krásnovlasého, kteři již byli v té době mrtvi.
[14] Hákon se tu z obavy před nepřátelstvím bohů vzpírá obvyklému požadavku odložit při příchodu na hostinu zbraně.
[15] Vládci - bohové.
[16] Vlk Fenri - mystická nestvůra, která se při soumraku bohů vyprostí z pout, pohltí slunce a měsíc a zabije Ódina.
[17] Narážka na strofy z eddických Výroků Vysokého (76 - 77), popisující slávu a posmrtnou pověst jako nejvyšší cíl lidského snažení. Druhá polovina strofy zřejmě naráží na tíživé poměry za vlády Hákonových nástupců, synů Eírika Haraldssona.
Zdroj:
STARÝ, Jiří. Skaldská poezie : Eyvind Finnson: Píseň o Hákonovi. PLAV : Staroseverština:Soumrak bohů. 2009, V., 9, s. 9-12. ISSN 1802-4734.
Formát pro tisk
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.