Návštěva výstavy v Berlíně

Před několika měsíci jsem čtenáře informoval o výstavě “Vikingové – život a legenda” (Vikings: life and legend), která byla dříve vystavena v Kodani (od 22. června do 17. listopadu 2013) a Londýně (od 6. března do 22. června 2014) a která je v současné době umístěna v Berlíně (kde bude vystavena do 4. ledna 2015). Výstava se díky značné medializaci (např. dokumentu “Vikingové z Britského muzea” [Vikings Live]) dočkala ohromného ohlasu laické i odborné veřejnosti.

Samozřejmě jsem ihned podlehl pokušení a přemýšlel jsem, jak bych se na výstavu dostal. Kodaň a Londýn mi přišly trochu “z ruky”. Ale jakmile se objevila informace, že se výstava přesouvá do bližšího Berlína, začal jsem plánovat návštěvu. Od několika přátel, kteří během minulého a letošního roku navštívili výstavy v Kodani a Londýně, jsem věděl, že se návštěva vyplatí. Po měsíčním dohadování termínu jsem se nakonec vydal do Berlína se svými spolubojovníky Jindrou a Šimonem a se svou sestrou Terezou, přičemž jsme navštívili výstavu a posléze jsme se toulali centrem Berlína.

Cesta
Vyráželi jsme 27. října 2014 v 08:00 ze Slaného s vidinou, že cesta do Berlína proběhne poměrně hladce. Vymstilo se nám, že jsme si nevzali žádný autoatlas nebo navigaci, díky čemuž jsme trochu bloudili v Drážďanech a v samotném Berlíně. Cesta ze Slaného do Berlína je dlouhá cca 350 km a měla by zabrat kolem 3 hodin 30 minut (zpětně doporučuji tuto cestu, ale počítejte s možnými zácpami v Drážďanech a Berlíně). Kvůli bloudění a zácpám v německých metropolích nám cesta tam trvala kolem 4 hodin 15 minut. Nazpět jsme vyjížděli v 18:00 a bezproblémovou cestu jsme zvládli v předpokládaném čase 3 hodin 30 minut.

Martin-Gropius-Bau

Výstava je umístěna v budově Martin-Gropius-Bau (viz mapa), která leží v centru. Auto jsme zaparkovali na parkovišti, které se nachází hned vedle budovy (viz fotka, první tři hodiny po 1.50 € za hodinu, každá další započatá hodina za 1 €).

Centrum Berlína tvoří tzv. ekozónu, ve které je potřeba mít tzv. Zelenou plaketu. O tomto nařízení jsme nevěděli; můžete to prubnout, ale vystavujete se pokutě 80 €. Více informací (včetně ceny a prodejních míst) zde.

Po německých dálnicích lze jezdit osobními auty bez nutnosti platit jakýkoli poplatek!

Na více jak polovině dálnice mezi Drážďanami a Berlínem platí “neomezená rychlost”, která má však i svá úskalí (viz zde) a která je často přerušována různými omezeními (130, 100, 80). Řiďte s rozmyslem!

 

Výstava
Berlínská výstava je pojmenována “Die Wikinger” (Vikingové) a je otevřena denně kromě úterý od 10:00 do 19:00 (viz návštěvní hodiny). Děti do 18 let mají vstup zadarmo, dospělí za 12 €, studenti za 6 € (vyžadují průkazy). Pokladní ovládají angličtinu. Byl nám nabízen i anglický průvodce do sluchátek za 4 €, který doporučuji všem, kteří neumějí německy (popisky u jednotlivých předmětů jsou pouze německy). Focení je přísně zakázáno (v každé místnosti to hlídá zaměstnanec). Zakázán je i vstup s větším zavazadlem než je kabelka (batohy si můžete odložit v nějakých boxech, předpokládám, že za nějaký ten peníz).

Před vstupem do hlavního sálu jsem tvrdil, že ať bude výstava sebelepší, nestrávím jejím prohlížením déle než 3 hodiny. Snažil jsem se mít u každého okénka kratší výklad a nakonec jsme odcházeli po třech a půl hodinách s tím, že jsme řadu věcí přeskočili nebo jsme jim nevěnovali tolik pozornosti.

Vážné zájemce materiální kultury doby vikinské již teď varuji, že každé okénko a každý jednotlivý šperk probouzí v člověku chuť krást, vyplenit muzeum a stát se vikingem. V životě jsem neviděl tolik dokonale zpracovaného stříbra a zlata pohromadě na jednom místě. Výstava jednoduše vyextrahovala ty největší vikinské poklady a dala jim řád, takže člověk neví kam dřív skočit.

Loď Roskilde 6 v hlavním sále.

Výstava je rozdělena do několika sekcí, které se zabývají severskou a zahraniční kulturou, vlivy, válečnictvím, náboženstvím či královskou síní. Všechny tyto sekce symbolicky spojuje velká centrální místnost s lodí Roskilde 6, která jako kdyby říkala “Na téhle výstavě jste díky mně“ . Co se týče kompozice, rozhodně nelze nic vytknout; sekce na sebe navazují logicky.

Náhrdelník z Tissø

Jako badatel jsem se přesto nemohl zbavit dojmu, že jde o poměrně osekaný výřez doby vikinské, který se zaměřuje na největší díla své doby – což plně chápu, protože muzeum se jistě nebude pyšnit každodenními předměty. Možná by ale stálo za úvahu, jestli by do prezentace doby vikinské neměl být vložen společenský kontrast – vždyť tak proslulé nájezdy, kterými se výstava do značné míry zabývá, byly částečně způsobeny přelidněním a chudými skandinávskými podmínkami. Kdyby byla výstava pojata tak, že by prezentovala každodenní život obyčejných i bohatších lidí, možná by v bystřejších návštěvnících zanechala hlubší otisk a fascinaci stylu: “I přesto, že většina z nich žila poměrně skromně a živila se hospodařením, tak byli schopni vytvořit úžasná umělecká díla, jako jsou tato.” Výstava namísto toho Seveřany prezentuje klasickým způsobem jako nájezdníky a obchodníky a návštěvník může nabýt dojmu, že každý Seveřan byl královsky bohatý lupič. Vyzdvihnout naopak musím snahu kurátorů nastínit kontrast mezi severským a zahraničním uměním a také kontrast mezi pohanstvím a křesťanstvím.

Shrňme si všechna pro a proti výstavy:

PRO

– relativně snadná dostupnost (námět na příjemný jednodenní výlet)
– nízká cena (a to i s dopravou a parkovným)
– rozsah výstavy (přes 800 předmětů), uspořádání a možnost vidět předměty, které člověk jinak vídá v knihách a na monitorech (popravdě, dobou vikinskou se zabývám 8 let a objevil jsem předměty, o kterých jsem neměl ponětí); velikost prezentovaných předmětů může vést k dalším debatám o jejich funkci (např. u vitríny s náhrdelníkem z Tissø jsme přemýšleli, k čemu tak ohromný šperk vyrobený z 1,8 kg zlata mohl sloužit, a dospěli jsme k závěru, že mohlo jít například o ozdobu pohanského bůžka, což je zmíněno třeba v písemných pramenech)
– možnost koupě katalogu výstavy (29 €) a v ČR nedostupných knih, suvenýrů apod.
– možnost vyzkoušet si zbroj, zbraně nebo kostýmy (sic z pohledu reenactora na poměrně žalostné úrovni)
– příjemné zázemí, milý personál

PROTI (detailnější kritiku výstavy naleznete zde)

– ve většině případů pouze německé popisky
– popisky se omezují na místo nálezu a přibližnou dobu výroby, nikoli na funkci a kontext používání; chybí srovnání s písemnými prameny -> výstava tak mnohdy vyznívá jako archeologický extrakt bez hlubšího příběhu (muzeum pořádá doprovodné programy, ale pouze v němčině)
– nedostatek rekonstrukcí kostýmů
– drobné nepřesnosti ve vystavovaných grafech, občasné překlepy
– většina atraktivních knih stojí mezi 20 – 50 €
– poměrně málo místa mezi mezi jednotlivými vitrínami

 

Shrnutí
Přes všechna proti, které jsem zde uvedl, má návštěva výstavy smysl, protože příležitost vidět všechny známé nálezy pohromadě se již nemusí opakovat. Přesto však doporučuji opatřit si komentář nebo si předem/zpětně přečíst vybrané články. Bez doplňujících informací totiž návštěvník neví, jaké skvosty leží před ním, čím jsou důležité a proč byly vybrány do expozice.

Na závěr bych chtěl poděkovat osádce naší výpravy, zejména Jindrovi, který skvěle řídil i přes nedostatek spánku a rýmičku. Článek bych chtěl věnovat Vandě, která se nemohla zúčastnit, a také všem, kteří se zabývají dobou vikinskou a kteří se po přečtení možná také rozhodnou navštívit Berlín (máte čas do začátku ledna!).

1 Comment

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>