| 1. Emk hraðkvæðr hilmi at mæra, en glapmáll of glöggvinga, opinspjallr of jöfurs dáðum, en þagmælskr of þjóðlygi. |
1. |
| 2. Skaupi gnœgðr skrökberöndum, emk vilkvæðr of vini mína. Sótt hefk mörg mildinga sjöt með grunlaust grepps of œði. |
2. Výsměchu pln vůči chlubným, přátele rád rytmem ctím. Mnoho jsem sjel králů sídel s myslí bodrou básníkovou. |
| 3. Hafðak endr Ynglings burar, ríks konungs, reiði fengna. Drók djarfhött of døkkva skör, létk hersi heim of sóttan, |
3. Krále jsem hněv mocného kdys vzbudil sobě, knížat syna. Se srdcem jsem smělým tehdá hersira[1] hledat přišel, |
| 4. þars allvaldr und ýgs hjalmi, ljóðfrömuðr, at landi sat. Stýrði konungr við stirðan hug í Jórvík úrgum ströndum. |
4. kde panovník s děsnou přílbou[2], štědrý k lidu, krajem vlád´[3]. Spravoval tam s pevnou myslí v Jorvíku král vlhké kraje. |
| 5. Vasa þat tunglskin tryggt at líta né ógnlaust Eiríks bráa, þás ormfránn ennimáni skein allvalds œgigeislum. |
5. Strašno bylo zřít svity zpod obočí, an panovník planoucím hrozně zíral na mne zrakem. |
| 6. Þó bólstrverð of bera þorðak maka hœings markar dróttni, svát Yggs full ýranda kom at hvers manns hlusta munnum. |
6. Já přece však pohár vešů jsem si podat troufal pánu. K ústům uší každého tam pěnivá číš přišla rýmů. |
| 7. Né hamfagrt hölðum þótti skaldfé mitt at skata húsum, þás ulfgrátt við Yggjar miði hattar staup at hilmi þák. |
7. Málo sličný se mužům zdál za verše dar, jejž dal mi král, když umem svým jsem od vládce šerou jak vlk svou lebku vzal. |
| 8. Við því tók, en tvau fylgðu søkk sámleit síðra brúna ok sá muðr, es mína bar höfuðlausn fyr hilmis kné. |
8. Ji přijal jsem a při tom též brv dlouhých důlky tmavé, i zvučné rty, jež za hlavu výkup kladly k nohám páně. |
| 9. Þar tannfjölð með tungu þák ok hlertjöld hlustum göfguð, en sú gjöf golli betri hróðugs konungs of heitin vas. |
9. Tam se zuby jazyk svůj i sluchu jsem stany přijal[4]. Slavného pak panovníka dar ten zlata lepší byl zván. |
| 10. Þar stóð mér mörgum betri hoddfíöndum á hlið aðra tryggr vinr minn, sás trúa knáttak, heiðþróaðr hverju ráði. |
10. Tam po boku přítel můj stál mi věrný, spolehlivý, štědrý rukou, radou dobrý, a jasný vším jednáním svým. |
| 11. Arinbjörn, es oss einn of hóf, knía fremstr, frá konungs fjónum, vinr þjóðans, es vættki ló í herskás hilmis garði. |
11. |
| 12. Ok ... ... stuðli lét margfrömuðr minna dáða, sem en ... að ... ... Halfdanar at í væri ættar skaði. |
12. A ... ... si ved´, pomocník při mých činech, jako ... .... že by v něm kvet´ kmen rodu ... |
| 13. Munk vinþjófr verða heitinn ok váljúgr at Viðurs fulli, hróðrs ørverðr ok heitrofi, nema þess gagns gjöld of vinnak. |
13. |
| 14. Nú's þat sét, hvars setja skal bratt stiginn bragar fótum fyr mannfjölð, margra sjónir, hróðr máttigs hersa kundar. |
14. Je zřejmo teď, kde zrakům mám množství lidí mocného já hersirova syna[5] hlásat prací trudnou vzniklou poctu. |
| 15. Erum auðskœf ómunlokri magar Þóris mærðar efni, vinar míns, þvít valið liggja tvenn ok þrenn á tungu mér. |
15. |
| 16. Þat telk fyrst, es flestr of veit ok alþjóð eyru sœkir, hvé mildgeðr mönnum þótti bjóða björn birkis ótta. |
16. Tím začínám, co všem známo a o čem zvěst v uších všech dní zní kterak má štědrou mysl Arinbjörn, udatný rek. |
| 17. Þat allsheri at undri gefsk, hvé hann urþjóð auði gnœgir, en grjót-björn of gœddan hefr Freyr of Njörðr at féar afli. |
17. |
| 18. En Hróalds at höfuðbaðmi auðs iðgnótt at ölnum sifjar, sér vinreið af vegum öllum á vindkers víðum botni. |
18. |
| 19. Hann drógseil of eiga gat sem hildingr heyrnar spanna, goðum ávarðr með gumna fjölð, vinr Véþorms, veklinga tös. |
19. |
| 20. Þat hann viðr, es þrjóta mun flesta menn, þótt fé eigi, kveðka skammt meðal skata húsa né auðskept almanna spjör. |
20. Málokterý, ač mnoho má, člověk tak jak on činí. Králů byty si nejsou blízky, těžko lidem líbit se všem.[9] |
| 21. Gekk maðr engi at Arinbjarnar ór legvers löngum knerri háði leiddr né heiptkviðum með atgeirs auðar toptir. |
21. |
| 22. Hinn’s fégrimmr, es í Fjörðum býr, sá’s of dolgr Draupnis niðja, en sökunautr Sónar hvinna, hringum hættr, hoddvegandi. |
22. Zlý ten z Fjordů je zlatu muž a protivník prstenů, nepřítel též, nebezpečný a zlatý vrah kruhů vzácných[10]. |
| 23. Hann aldrteig of eiga gat fjölsáinn með friðar spjöllum ..... |
23. |
| 24. Þat’s órétt, ef orpit hefr á máskeið mörgu gagni, ramriðin Rökkva stóði, vellvönuðr, þvís veitti mér. |
24. Nesluší se, nepaměti by pojala v sebe propast hojnou pomoc, již mi poskyt´ málo dbalý zlata muž. |
| 25. Vask árvakr, bark orð saman með málþjóns morginverkum, hlóðk lofköst þann’s lengi stendr óbrotgjarn í bragar túni. |
25. Časně slova chval jsem snášel jazyka jitřní prací, hranici z nich zřídil pevnou[11], by dlouho stála v rytmů dvoře. |
Poznámky:
[1] Arinbjörna.
[2] S děsivým vzezřením.
[3] V Northumberlandu v sev. Anglii, kde podle smlouvy s králem Adalsteinem hájil země proti Skotům.
[4] Sluchu stany jsou uši. Egil vypočítává všecky části své hlavy.
[5] Arinbjörna. Byl syn hersira Thórira.
[6] K básnění o něm.
[7] Uši, sluch.
[8] Véthorm je neznámá osoba.
[9] Rozdáváním darů.
[10] Rozmanité opisy štědrého muže.
[11] Jako hranici dříví složenou z polen.
Zdroje:
Saga o Egilovi, synu Skallagrímově.
Přeložil Karel
Vrátný. Praha : Kuncíř, 1926.
78.
ÓLÁF SI VZAL THORGERDU. EGIL PŘIŠEL O
DVA SYNY, s.
180-183.
Upravená
forma původní básně
Formát pro tisk
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.