Sigvat si na cestu náramně stěžuje a podává výčet svého utrpení. Podle sagy o Olavovi, která udává popis situací, museli přeplout v převoze zhotoveném z dubového kmene, pak putovat Eidským lesem. V Gautlandu dorazli do Hofu (tj. Svatyně), kde je nepustili dovnitř, protože se jednalo o svaté místo. Pak přišli k jinému dvorci, ve kterém právě připravovali oběť pro elfy, a protože byli křesťany, nepustili je dále. Jedné noci byl Sigvat čtyřikrát vyhozen ze stavení. U jarla Rögnvalda ve Skarech přijal zlatý prsten a vrátil se nazpět k králi Olavovi, kterému verši pověděl o jarlově věrnosti.
| 1.
Hugstóra biðk heyra hressfœrs jöfurs þessar (þolðak vás) hvé vísur verðung of för gerðak. Sendr vask upp af öndrum austr (svafk fátt) í hausti til Svíþjóðar (síðan) svanvangs í för langa. |
1. Válečníci krále, verše moje slyšte, jež jsem na své perné pouti přes polesí složil. Z lyží moře poslán jsem byl v zemi Švédů. Těžká cesta, špatné spaní bylo. |
| 2.
Létk til Eiðs, þvít óðumk aptrhvarf, dreginn karfa (vér stiltum svá) valtan vátr (til glœps á báti). Taki hlœgiskip hauga herr. Sákat far verra. Létk til húms á hrúti hætt. Fór betr an vættak. |
2. V bárce bídné jsme se, běda, převáželi. Mokrý jak myš stál jsem v moři spíš než v lodi. Člun takový kéž čert sám v pekle spere. Smrti jsem byl blízko. Sláva však, jsme zdrávi. |
| 3.
Vasa fýst, es rank rastir reiðr of skóg frá Eiðum (menn of veit, at mœttum meini) tolf ok eina. Hykka fót án flekkum (fell sár á il hvára) hvast gengum þó þingat þann dag, konungs mönnum. |
3. Třináct mil jsem musil málem pochodovat, prodírat se pouští lesa. Proklínal jsem cestu cizí zemí. Cíl nám zůstal v dáli, ač nohy unavené už nás sotva nesly. |
| 4.
Réðk til Hofs at hœfa. Hurð vas aptr, en ek spurðumk (inn settak nef nenninn) niðrlútr fyrir útan. Orð gatk fæst af fyrðum, (flögð baðk) en þau sögðu, hnekðumk heiðnir rekkar, heilagt (við þau deila). |
4 Ve dvoře mě dvorně dvakrát nepřijali. Bránu zabouchli. Kéž běs je spere všecky. Marně jsem tam nos svůj mezi latě tiskl. Sigvat dověděl se, svaté že to místo. |
| 5.
Gakkat inn, kvað ekkja, armi drengr, in lengra. Hræðumk ek við Óðins (erum heiðin vér) reiði. Rýgr kvazk inni eiga óþekk sús mér hnekði alfa blót sem ulfi ótvín í bœ sínum. |
5. Nechoď sem, neb nechci nést vinu z znesvěcení. Pohané jsme, praví žena, před Ódinem strach mám. Sloužíme zde starým našim bohům, Ásům na oltáři oběť právě nesem. |
| 6.
Nú hafa hnekt, þeis hnakka (heinflets) við mér, settu (þeygi bella þollar) þrír samnafnar (tíri). Þó séumk hitt, at hlœðir hafskíðs myni síðan, út hverr 's Ölvir heitir, alls mest, reka gesti. |
6. Sedláci tři statní stejných jmen mně záda ukázali. Umdlen odešel jsem z dvorce. Bojím se, že všichni muži jménem Ölvi mravy mají stejné. Kéž bych se jen mýlil! |
| 7.
Fórk at finna bóru (fríðs vættak mér) síðan brjót, þanns bragnar létu, bliks, vildastan miklu. Grefs leit við mér gætir gerstr. Þá 's illr hinn versti (lítt reiðik þó lýða löst) ef sjá 's hinn bazti. |
7. Blízko sedlák jiný bydlil. Nejvlídnějším ze všech zvali mi ho. Zablýsklo se štěstí, ale klamné jenom. Zkalil naději mi pohan, když si změřil pohledem mě pouhým. |
| 8.
Mista ek fyr austan Eiðaskóg á leiðu Óstu bús, es æstak ókristinn hal vistar. Ríks fanka son Saxa. Saðr vas engr fyrir þaðra (út vask eitt kveld heitinn) inni (fjórum sinnum). |
8. Nadarmo jsem nocleh na hranicích hledal země Švédské. Zákon pohostinství zřídka tak je v nevážnosti. Neváhám se přiznat: čtyřikrát v týž večer vyhozen jsem ven byl. |
| 9.
Kátr vask opt, þás úti örðigt veðr á fjörðum vísa segl, í vási, vindblásit skóf Strinda. Hestr óð kafs at kostum (kilir ristu men Lista) út þars eisa létum undan skeiðr at sundi. |
9. Ve větru jsem venku vesel často býval, když se králův koráb kýlem do vln nořil, neb do sundu když spěchal Olavův Drak smělý, s plachtou napjatou si moře oř fjord brázdil. |
| 10.
Snjalls létum skip skolla skjöldungs við ey tjölduð fyr ágætu úti öndvert sumar landi. En í haust, þars hestar hagþorns á mó sporna (ték ýmissar) Ekkils, (íðir) hlýtk at ríða. |
10. S lehkými jsme v létě loďmi zakotvili šťastně u ostrova k odpočinku. Když však podzim přišel, král hned poselství mně vnutil smělé. Strastný bývá úděl skálda často. |
| 11.
Jór rinnr aptanskœru allsvangr götur langar, völl kná hófr til hallar (höfum lítinn dag) slíta. Nú 's þats blakkr of bekki berr mik Dönum ferri, fákr laust drengs í díki (dœgr mœtask nú) fœti. |
11. Večer je a vítr ostrý krajem vane. Koník unavený klusem cválá volným. Daleko jsou Dáni, jak nás zprávy došly. Hřebec hnědý však už hladem kloní hlavu. |
| 12.
Út munu ekkjur líta, allsnúðula, prúðar - fljóð séa reyk - hvar ríðum Rögnvalds í bý gögnum. Keyrum hross, svát heyri harða langt, at garði, hesta rós ór húsum hugsvinn kona innan. |
12. Paní, krásné panny, prach už zříte stoupat, jejž kopyta koní v klusu rozvířila. Ostruhy teď ostré dejme koním, ať nám paní krásná sladký pohled pošle v pozdrav. |
| 13.
Átt hafa sér, þeirs sóttu, sendimenn fyr hendi Sygna grams, með sagnir siklinga, för mikla. Spörðumk fæst, en fyrða föng eru stór við göngu. Vörðr réð nýtr því 's norðan Nóregs þinig fórum. |
13. Po dlouhé jsme cestě s poselstvím sem přišli krále Norů. Nic nás nedovedlo zdržet. K dárci prstenů jsme v dům spěchali vlídný. Vůle pána Víku vždy nám zákonem je. |
| 14.
Drjúggenginn vas drengjum (drengr magnar lof þengils) austr til jöfra þrýstis Eiðaskógr á leiðu. Skyldit mér, áðr mildan minn dróttin komk finna, hlunns af hilmis runnum hnekt dýrloga bekkjar. |
14. Lid Eidského lesa laskavý k nám nebyl. V dvorcích dárců chleba darmo hledal králův přítel pohoštění. Nyní však jsme přišli k cíli naší cesty. Ctěn buď jarl štědrý. |
| 15.
Oss hafa augu þessi íslenzk, kona, vísat brattan stíg at baugi björtum langt hin svörtu. Sjá hefr, mjöð-Nanna, manni mínn ókunnar þínum fótr á fornar brautir fulldrengila gengit. |
15. Sladká ženo, oči skálda islandského, po stezskách, jež vedly pustých nás, ten prsten zaslouží si. Že zdatný muž tvůj někdy zdolal překážky tak perné, pochybuji, drahá. |
| 16.
Búa hilmis sal hjálmum hirðmenn, þeirs svan grenna (hér sék) bens, ok brynjum (beggja kost á veggjum), þvít ungr konungr engi (ygglaust es þat) dyggra húsbúnaði á hrósa. Höll es dýr með öllu. |
16. Stěny síně nesou stovky přileb a štítů. Reci krále, kteří ráně v boji kořist posílají, pěkně palác vyzdobili. Žádný král snad nemá sídlo této krásy. |
| 17.
Létk við yðr, es ítran, Óleifr, hugaz-mólum rétt, es ríkan hittak Rögnvald, konungr, haldit. Deildak mól hins milda, malma vörðr, í görðum harða mörg, né heyrðak, heiðmanns, tölur greiðri. |
17. Poslání jsem splnil v plné míře, králi. Vyřídil jsem vládci Gautů tvoji vůli. Na sněmu jsem slyšel svědky tvého práva. Pomoc jarla Gautů, pravím, je ti jistá. |
| 18.
Þik bað, sólar søkkvir, sínn halda vel, Rínar, hvern, es hingat árnar, húskarl nefi jarla, en hverr 's austr vill sinna (jafnvist es þat) Lista þengill, þinna drengja þar á hald und Rögnvaldi. |
18. Vůdce vzkazuje ti: v ochranu svou vezmi všechny, z východu kdo ve tvou přijdou zemi. Jisti budou tvoji lidé u jarla zas. Olavovi pomoc udatný rek slíbil. |
| 19.
Folk réð of sik, fylkir, flest es ek kom vestan, ætt sem áðr of hvatti Eiríks svika þeira. Enn þvít jarla, frænda, eins, þás tókt af Sveini, yðr kveðk jörð, es, nóðuð Ulfs bróður-lið stóðusk. |
19. Ze západu když jsem v zemi Švédů přišel, zradit byl lid hotov zlata dárce. Král sám k tomu radil. Rek však rukou dáním slíbil hájit právo hranic. Hlásím, co jsem sjednal. |
| 20.
Sunr lét Ulfs (meðal ykkar), Óleifr, tekit mólum þétt fengum svör, sátta (sakar leggið it beggja). Þér lét, þjófa rýrir, þær sem engar væri riptar reknar heiptir, Rögnvaldr gefit, aldar. |
20. Urovnat, můj pane, Ulfův syn chce nesvár. Přítelem ti pravým přísahal, že bude v každé při, ó králi! Klamat nezná jarl. Sjednaný mír s Nory nikdy neporuší. |
| 21.
Fast skalt, ríkr, við ríkan Rögnvald, konungr, halda, hann es þýðr at þinni þörf nótt ok dag, sóttum. Þann veitk, þinga kennir, þik baztan vin miklu á austrvega eiga alt með grœnu salti. |
21. Mocný králi, mír měj s mocným vládcem sněmu, hrdým Rögnvaldem, jeho rad dbej vždycky. Je nejlepším z tvých přátel ve východním kraji, v každém čase věrným. Důvěru měj v něho. |
Zdroje:
Snorri Sturluson: Sága o svatém Olavu. Přeložil
Ladislav Heger; Lidová demokracie, Praha 1967
Ann-Dörte
Kyas;
Sigvatr's Austrfararvísur between praise poetry and
lausavísur
Originály
veršů
Porovnání
originálů veršů
Formát pro tisk
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.