Báseň se zachovala ve Snorriho Eddě, příručce pro začínající skáldy ze 13. století. Snorri Sturlusson báseň přičetl norskému básníkovi Þjóðólfovi z Hvinu. Islandský učenec složitým kenningům, které se v básni hojně vyskytují (viz seznam pod básní), rozumněl, a báseň převedl do pro nás daleko přijatelnější prózy.

Co se obsahu týče, jedná se o jednu z nejkomplikovanějších básní vůbec, snad i proto, že její námět je ryze náboženský, a souvislosti jednotlivých jmen jsou pro nás neznámé. Verši protkaných kenningů se v básni nachází více než 75 (!), někdy i vícečetných. Skládá se z dvaceti veršů v metru dróttkvætt, přičemž verš č. 1. je jakýmsi úvodem. Zmiňuje určitého Thorleifa, o kterém kromě jména nevíme nic. Dále se dozvídáme, že básník opěvuje mytologické motivy, které se nacházejí na štítu, který od výše udaného neznámého dostal. Ve verších č. 2-13 se rozrůstá příběh ze světa bohů a obrů, a to sice hodování bohů Höniho, Ódina a Lokiho, vylákání a unesení bohyně Idunn a její návrat i s upálením obra (viz úryvek níže). Verše č. 14-20 popisují souboj Thóra a obra Hrungniho. Tento příběh Snorri daleko rozvedl a nesoustředí se pouze na boj, jak je tomu v naší básni (viz úryvek níže). 

Snorriho převedení do prózi (Unesení Idunn):

2 / Začal vyprávění tím, jak se tři Ásové, Ódin, Loki a Höni, vydali z domova na cesty. Putovali přes hory a pustiny, kde byla nouze o potravu. Když pak sešli do údolí, spatřili tam stádo býků. Jednoho chytili a dali ho upéct na oheň. A když už si mysleli, že bude pečený, odkryli ohniště, ale maso bylo tvrdé. Za nějakou dobu odkryli ohniště podruhé, ale maso bylo stále tvrdé. I ptali se, čím to může být, a jak se tak dohadují, uslyší z dubu nad sebou hlas, a ten, kdo tam sedí, říká, že to kvůli němu se maso na ohništi nepeče. I pohlédnou Ásové vzhůru a v koruně sedí orel, a nebyl věru malý. Orel je oslovil: ,,Jestli mi dáte z býka dosyta najíst, tak se na ohništi upeče." Oni souhlasili. Tu slétl orel ze stromu, usadil se u ohniště a zhltl hned napoprvé dvě býčí kýty a obě plece. To rozzlobilo Lokiho. 

Popadl dlouhou hůl, ze všech sil se rozmáchl a mrštil jí po orlovi. Ten před ránou uhnul a vzlétl, ale hůl mu uvízla v zádech a druhý konec zůstal Lokimu v rukou. A teď orel letí nad zemí, vleče Lokimu nohy po kamení, skalách a porostu a ten užuž čeká, kdy se mu utrhnou ruce z ramen. Křičí a úpěnlivě prosí orla o slitování. Ten však, že Lokiho za nic nepustí, leda by se mu zapřísáhl, že vyláká Idunn i s jejími jablky z Ásgardu. A Loki na to přistoupil. Tak vyvázl na svobodu a odešel nazpět ke svým druhům. O této jejich cestě se pak už nic nevypráví, dokud se všichni zase nevrátili domů. V určený čas vylákal Loki Idunn z Ásgardu do lesa, namluviv jí, že našel jablka, která se jí budou zamlouvat, a ať si s sebou vezme svoje jablka a porovná je s nimi. V lese k nim přiletěl v podobě orla obr Tjazi, uchvátil Idunn a odletěl s ní do svého obydlí v Trymheimu.

3 / Ásové zmizení Idunn těžce nesli a valem šedivěli a stárli. I svolali sněm a vyptávali se jeden druhého, kdo Idunn viděl naposledy. Vyšlo najevo, že naposledy ji viděli, jak vychází s Lokim z Ásgardu. Hned Lokiho jali, přivedli na sněm a pohrozili mu smrtí a mučením. Loki dostal strach a slíbil, že dojde pro Idunn do Jötunheimu, pakli mu Freyja půjčí své sokolí roucho. A když roucho dostal, odletěl na sever do Jötunheimu a jednoho dne dorazil k obru Tjazimu. Obr si vyplul na moře a Idunn byla doma sama. Loki ji proměnil v ořech, vzal ji do spárů a odlétl, co nejrychleji mohl.

Když se Tjazi vrátil domů a Idunn tam nenašel, vzal na sebe orlí roucho a rozletěl se za Lokim, až mu perutě svištěly vzduchem. Ásové uviděli, že sokol letí s ořechem a orel za ním, i vyšli před hradby Ásgardu a nanosili tam náruče hoblin. Když sokol přilétl k hradu, rychle se snesl na nádvoří a Ásové hobliny podpálili. Orel se už poté, co mu sokol tak náhle unikl, nestačil zastavit a vzňalo se na něm peří. Tak skončil jeho let. Ásové čekali nablízku a zabili obra Tjaziho v bráně Ásgardu.


Snorriho převedení do prózy (souboj Thóra s Hrungnim):

24) (...) Hrungni měl srdce, které proslulo tím, že bylo z tvrdého kamene a opatřené třemi hroty, jak se potom ryla runa zvaná Hrungniho srdce. Kamennou měl i hlavu a také jeho štít byl široký a silný kámen. Tento štít držel před sebou, když stál na Grjóttúnagardech a čekal na Tóra. Za zbraň používal brus a ten si přehodil přes rameno, a nebyl na něho pěkný pohled. Po boku mu stál hliněný obr, jehož jméno je Mökkurkálfi, a měl ukrutný strach. Vypráví se, že jak zahlédl Tóra, hned se pomočil.

Tór přišel na souboj s Tjálfim. Tjálfi běžel k Hrungnimu napřed a řekl mu: "Neopatrně činíš, obře, že držíš štít před sebou. Tór tě viděl a nadejde si k tobě pod zemí a napadne tě zdola." I strčil si Hrungni štít pod nohy, postavil se na něj a popadl oběma rukama brus. Hned nato spatřil blesky a uslyšel mohutné hromobití. A už viděl, jak se blíží v božském hněvu Tór. Mocně se řítil, mával kladivem a z dálky je vrhl na Hrungniho. Hrungni zvedl oběma rukama brus a mrštil ho proti němu. Kladivo se v letu s brusem srazilo a rozpoltilo ho ve dví. Jedna polovice spadla na zem a z té vznikly všechny brusné skály. Druhá polovice se zasekla Tórovi do hlavy a ten padl tváří na zem. Kladivo Mjöllni však zasáhlo Hrungniho doprostřed hlavy a rozdrtilo mu lebku na padrť a obr se skácel na Tóra tak, že mu zalehl jednou nohou krk. (...)

25) Tór se odebral domů do Trúdvangů, ale brus mu vězel v hlavě. I přišla k němu vědma jménem Gróa, žena Aurvandila Udatného, a jala se pronášet nad Tórem zaříkadla. (...)

Celý příběh čtěte v Jazyku básnickém (Skáldskaparmál).


Problematika překladu:
Tato báseň se vyznačuje tím, že je spolu metricky vázáno velké množství slov, jak už aliterací, či vnitřním rýmem. Takto hustá provázanost slov činí přesný převod metra nemožným. Jednal jsem tak, abych báseň neoloupil o její původní ráz, zachoval co nejvíc poetických náležitostí. Problém vyvstává i u několikačetných básnických opisů (např. vátt vagna myrkbeins reinar Haka, neboli přízrak temných kostí meze Hakiho vozů = obr), kterým nerozumí bez příslušných materiálů ani sám překladatel. Proto jsem takové opisy nahradil buď jejich významem, nebo jejich částečnou úpravou.

Kenningy a heity v básni (zřejmě nejsou všechny):

Ze staroislandského originálu v roce 2010 přeložil a poznámkami opatřil Tomáš Vlasatý.

Zdroje:

Originál publikovaný Finnem Jónssonem a jeho hrubé přeložení do dánštiny.

Databáze skáldské poezie, přeložení jednotlivých slov, seznamy kenningů a heiti

Anglický překlad

Snorri Sturluson: Edda a Sága o Ynglinzích. Přeložila Helena Kadečková; Argo, Praha 2003