Databáze ság a jiných písemností

Höfuðlausn/Výkup hlavy

Báseň Höfuðlausn (v překladu Výkup hlavy) byla složena Egilem Skallagrímssonem okolo roku 936. Obyčejně se skládá z dvaceti veršů, doplněním o verzi B1 získá jeden verš navíc (v našem překladu 21. verš). Těmito dvěmi desítkami veršů je proložen text Sagy o Egilovi, synu Skallagrímově, a tak báseň lze najít v rukopisech obsahujících toto dílo, ačkoli poslední sloka se v českém překladu nenachází. Báseň je pokládána za jednu z největších prací severské poezie, zčásti vzhledem k okolnostem, které vedly k jejímu složení.

Egilův rod se po generace nachází v nepřízni norských králů. Sám Egil je střídavě v králově milosti i nemilosti, ale kvůli pomluvám královy manželky Gunnhildy se Egil ocitá v králově nepřízni. Při cestě do Anglie Egil ztroskotá a odjíží na královský dvůr za svým odvěkým přítelem jarlem Arinbjörnem, královým důvěrníkem. Arinbjörn Egila u krále vyvyšuje a snaží se mu co nejvíce pomoci, Gunnhilda zase škodí. Arinbjörn nabízí se možnost, že by se Egil mohl vykoupit básní, kterou by složil přes noc, a vzpomíná přitom na svého dávného příbuzného Bragiho Skálda, který se takovouto básní údajně vykoupil (ale bohužel se nám nedochovala). Egil se dává do skládání, ale ruší ho přitom jakýsi pták (Egil jej pokládá za vlašťovku) a jest to přeměněná královna Gunnhilda, která mu chce co nejvíce ublížit. Arinbjörn ptáka zahnal a tajně místo střeží až do rána, aby mohl Egil v klidu skládat. Dalšího dne Egil přednesl svoji báseň a svoji hlavu si vykoupil.

1.
Vestr fórk of ver,
en ek Viðris ber
munstrandar mar.
Svá's mitt of far.
Drók eik á flot
við ísa brot.
Hlóðk mærðar hlut
míns knarrar skut.
1.
Sem na západ
vln proud mnou vlád´
Zpěv nesu sem,
neb básník jsem.
Když pukal led,
já na kýl vsed´
a veršů sklad
v loď ducha klad´.
2.
Buðumk hilmir löð.
Þar ák hróðrar kvöð.
Berk Óðins mjöð
á Engla bjöð.
Lofat vísa vann.
Víst mærik þann.
Hljóðs biðjum hann,
því at hróðr of fann.
2.
Král chtěl mne zřít,
dar chval má mít,
mým veršem znít
má Anglů byt.
Chtějž, vládce, snést,
svou slyšet čest,
již na ručest
můj hlas chce vznést.
3.
Hygg, vísi, at,
vel sómir þat,
hvé ek þylja fet,
ef ek þögn of get.
Flestr maðr of frá,
hvat fylkir vá,
en Viðrir sá,
hvar valr of lá.
3.
Pán pozor měj
(tak doufám v něj),
jak zní má zvěst,
když sluch přán jest.
Hlas kraji šel,
jak bitvy měl,
a Ódin zřel
val mrtvých těl.
4.
Óx hjörva glöm
við hlífar þröm.
Guðr óx of gram.
Gramr sótti fram.
Þar heyrðisk þá,
þaut mækis á,
malmhríðar spá.
Sú vas mest of lá.
4.
Housť bitvy vzhled,
meč při svou ved´,
spěl kníže vpřed,
kde boj měl střed.
Meč rudou krev
lil proudem z cev,
zněl zbraní zpěv,
rosť vřavy zjev.
5.
Vasat villr staðar
vefr darraðar
of grams glaðar
geirvangs raðar.
Þars í blóði
enn brimlá-móði
völlr of þrumði,
und véum glumði.
5.
Oštěpy tkaly
svou přízi, kde stály
ohrady štítů
s muži v jejich krytu.
Pod korouhvemi
vln šumějících,
krví se rdících.
6.
Hné folk á fit
við fleina hnit.
Orðstír of gat
Eiríkr at þat.
6.
Střel bystrý kmit
tam kácel lid,
a Eirík měl
čest za úděl.

7.

Fremr munk segja,
ef firar þegja.
Frágum fleira
til frama þeira.
Óxu undir
við jöfurs fundi.
Brustu brandar
við bláar randar.

7.
Ždám ticho míti,
bych dál moh´ díti;
o mužích zvěstí
víc dál mi jesti.
Ran rostla tíže,
kde válčil kníže,
čepelů třeskot
bil v pavéz bleskot.
8.
Hlam heinsöðul
við hjaldrröðul.
Beit bengrefill,
þat vas blóðrefill.
Frák, at felli
fyr fetilsvelli
Óðins eiki
í éarnleiki.
8.
Bouřnou sečí
meč létal k meči,
ostřím rány
v těla jsou slány.
Měl jsem zprávy,
jak mužů davy
v zápase rázem
padaly na zem.
9.
Þar vas eggja at
ok odda gnat.
Orðstír of gat
Eiríkr at þat.
9.
Třesk mečů zněl,
déšť šuměl střel,
a Eirík měl
čest za úděl.
10.
Rauð hilmir hjör.
Þar vas hrafna gjör.
Fleinn hitti fjör.
Flugu dreyrug spjör.
Ól flagðs gota
fárbjóðr Skota.
Trað nift Nara
náttverð ara.
10.
Rud´ vládcův hrot,
měl havran hod,
střel žahal rod,
hryz´ dřevců hrod.
Vrah Skotů skýtal
kvas, jejž vlka vítal.
Smrt spěla kolem
pobitých polem.
11.
Flugu hjaldrs tranar
á hræs lanar.
Órut blóðs vanar
benmás granar.
Sleit und freki,
en oddbreki
gnúði hrafni
á höfuðstafni.
11.
Létaly davy
jeřábů vřavy,
nebyl ret dravý
vran nekrvavý,
když vlk smělý
trup rval a vřelý
mok na zobáku
se ran rděl ptáku.
12.
Kom gríðar læ
at Gjalpar skæ.
Bauð ulfum hræ
Eiríkr of sæ.
12.
Svůj hlad tu vráz
oř Gjalpin střás´,
skyt´ vlkům kvas
v ten Eirík čas.
13.
Lætr snót saka
sverð-Frey vaka,
en skers Haka
skíðgarð braka.
Brustu broddar,
en bitu oddar.
Báru hörvar
af bogum örvar.
13.
Šíp hryzl těla,
dál bitva vřela,
luk pjal byl stroho,
vlk ples měl z toho.
Čepel se blyštěl,
meč k ráně svištěl,
mrštné lny střely
v let poháněly.
14.
Beit fleinn floginn.
Þá vas friðr loginn.
Vas almr dreginn.
Varð ulfr feginn.
Stózk folkhagi
við fjörlagi.
Gall ýbogi
at eggtogi.
14.
Štít odhazuje,
hru mečů snuje
kníže a krví
štědře zem mrví.
Hlas na východ vál,
rád hlásám to dál,
že si vést tu znal,
jak jinde, Eirík král.
15.
Jöfurr sveigði ý,
flugu unda bý.
Bauð ulfum hræ
Eiríkr of sæ.
15.
Vládce pjal svůj luk,
létal šípů shluk,
skyt´vlkům kvas
v ten Eirík čas.

16.

Enn munk vilja
fyr verum skilja
skapleik skata.
Skal mærð hvata.
Verpr ábröndum,
en jöfurr löndum
heldr hornklofi.
Hann's næstr lofi.

16.
Chci ještě dále
čest toho krále
před muži pěti
a ke konci spěti.
Na lodích hbitý
on boj budí lítý,
slyšet hřmít štíty
není kdy sytý.
17.
Brýtr bógvita
bjóðr hrammþvita.
Muna hodd-dofa
hringbrjótr lofa.
Mjök's hánum föl
haukstrandar möl.
Glaðar flotna fjöl
við Fróða mjöl.
17.
Zlaté prsteny
jsou jemu bez ceny,
jeť mysli ryzí
vše skoupost cizí.
Mnohý se těší muž
z jeho darů juž,
svou štědrost dal
znát zlatem král.
18.
Verpr broddfleti
af baugseti
hjörleiks hvati.
Hann es baugskati.
Þróask hér sem hvar,
hugat mælik þar,
frétt's austr of mar,
Eiríks of far.
18.
Šiků velitel
v tvář smrti zřel,
kde praštěl luk
v bitevní hluk.
Tak pevnou dlaní
král zemi chrání
a štědří zlato.
Čest buď mu za to.
19.
Jöfurr hyggi at,
hvé ek yrkja fat.
Gótt þykkjumk þat,
es ek þögn of gat.
Hrærðak munni
af munar grunni
Óðins ægi
of jöru fægi.
19.
Kníže, soudem svým
můj teď oceň rým.
Je schválen, mním,
všech slyšením.
Z ducha spěl skrýší
verš ke rtů výši,
by umnou řečí
ctil strůjce sečí.
20.
Bark þengils lof
á þagnar rof.
Kannk mála mjöt
of manna sjöt.
Ór hlátra ham
hróðr bark fyr gram.
Svá fór þat fram,
at flestr of nam.
20. 
Svým děl jsem rtem,
čím král znám všem;
zná výběr slov
mých skladba strof.
Vládce dar chval
z bytu smíchu vzal.
Tak verš jsem tkal,
že jej všech duch jal.
21. (nepochopitelné)
Njóti bauga
sem Bragi auga
vagna vára
eða vili tára.

21. (nepochopitelné)

jistě pozdějšího data

Zdroje:
Saga o Egilovi, synu Skallagrímově. Přeložil K. Vrátný, Kuncíř, Praha 1926
Normalizovaný text B1 podle Finna Jónssona
Originály veršů
Porovnání originálů veršů
Slovník výrazů užitých ve verších

print Formát pro tisk

Komentáře rss


Nebyly přidány žádné komentáře.