Příběh o Thorvardu Vraním zobáku

Žil muž jménem Thorvard Vraní zobák^[1]. Pocházel z Islandu a jeho rod pocházel ze západních fjordů. Thorvard neměl nouzi o bohatství a byl to dobrý chlapík. Projížděl zeměmi a lidé si ho cenili všude, kam dorazil.

Jednoho léta vyplul Thorvard z Islandu na jih do Thrándheimska a přistál se svou lodí v Nídarósu. Tehdy tam na statcích dlel král Harald, syn Sigurdův a jeho příbuzný Eystein Tetřev, který byl statečným mužem a král k němu choval velkou oblibu^[2]. Eystein byl synem Thorberga, syna Árnova. Thorvard vyložil svou loď a najmul si obydlí. Vydal se hledat krále Haralda tam, kde popíjel, a přišel zrovna, když byl král pryč.

A když chtěl král vejít, promluvil Thorvard: „Buď zdráv, pane. Dole na lodi mám plachtu a tou bych tě chtěl obdarovat.“

Král se poněkud zamračil a řekl: „Jednou jsem již dostal plachtu od vás, Islanďanů. Plachta mi ale odvedla špatnou službu, neboť se při plavbě protrhla. Nechci od tebe takový dar přijmout.“

„Běžte se, pane,“ pravil Eystein, „podívat a třeba se ti bude velmi líbit. Je možné, že jste dostal méně hodnotné věci, protože tato byla chystána přímo pro tebe.“

Král odvětil: „Já sám vím, co mám dělat, nikoli ty,“ a odešel zpět do místnosti a nedal se přemluvit.

Poté Thorvard požádal Eysteina, aby přijal plachtu, „a pojď se mnou,“ řekl mu.

Eystein tak učinil a zdálo se mu, že nikdy nespatřil cennější plachtu, než byla tato. Dar vděčně přijal a řekl mu, že k němu muže přijít na hospodářství na ostrov Giski ^[3] v Nordmaeri a strávit tam zimu. Přes zimu se nic nestalo.

Na jaře vybavil Thorvard svoji loď a vyrazil ze Sólskelu na jih podél pobřeží a pak se chystal na širé moře. Jednoho dne spatřli, jak se k nimi žene loď, která je od přídě k zádi obsazena muži. Nahoře na přídi stál pohledný a urostlý muž. Byl oděn do šarlatově rudé kytlice. Zeptal se, zda je na lodi Thorvard, který mu odpověděl a mile Eysteina přívítal.

Eystein řekl: „Poněkud opožděně se mě hodláš navštívit. Pojď k nám na loď s tolika muži, kolika jen budeš sám chtít, protože nyní nevají dobré větry.“

Thorvard tak učinil a odjel s několika svými lidmi. Veslovali na ostrov Giski, kde byli vřele přijati, a byla přichystána hostina. Tamnější budovy byly veliké a dobře postavené.

A když uplynul večer i noc a přišlo ráno, probudil se Thorvard a uviděl, že Eystein je na nohách a praví: „Nevypadá to, že je dneska vhodné počasí na plavbu. Pobuď tu den s námi a já budu počasí sledovat. Stejně jako ty tu i my musíme sedět a čekat na vítr.“

A během dne, když pili a byli ve veselé náladě, mu Eystein pravil: „Kvůli tomu, že jsi odešel ze své nachystáné lodi se mnou do mého příbytku, ode mě přijmi tuto kytlici.“

Oděv byl olemovaný a ušitý z nové šarlatové látky. Thorvard mu za dar poděkoval.

„Nemůže se to však vyrovnat plachtě,“ řekl Eystein.

Prodleli tam den a neměli nouzi o dobré pití.

A následujícího rána promluvil Eystein na Thorvarda: „Rovněž dnes bys tu měl zůstat,“ řekl, „protože dnes není příznivý vítr.“

Thorvard řekl: „Měl by si rozhodnout ty.“

Měli pak dostatek pitiva a všeho pohoštění a Eystein nechal přinést plášť. Byl vyroben s co největší pečlivostí z šarlatově rudé látky a zaspod byl podšit velmi šedivou kožešinou.^[4]

Poté Eystein pravil: „Kdybys přijal tento plášť, tak by byl tvůj dar vyrovnán, protože tento plásť je lepší než ostatní, stejně jako plachta od tebe předčí ostatní plachty.“

Thorvard mu za dar zdvořile poděkoval.

Minula noc, a když se Thorvard brzy ráno probudil, přišel Eystein a řekl: „Nebudu tě tady již déle zdržovat, protože se zvedá dobrý vítr.“

Než se vydali na cestu, tak pojedli a napili se.

Poté Eystein zahovořil: „Stalo se, že se ti nepodařilo věnovat tuto plachtu králi, přesto se domnívám, že by byl svolný k tomu, abych se s tebou vyrovnal tak, jak jsem učinil. A přesto jsi nebyl odměněn, neboť ti náhradu nedal král. S tím nemohu nic udělat, jelikož mám mnohem menší postavení než král. A kvůli tomuto rozdílu v našich postaveních přijmi tento zlatý kroužek,“ a sňal si jej z ruky.

Thorvard poděkoval za kruh a poté odjel na svou loď. Vál příznivý vítr a odplul na Island, kde se z něj stal významný muž.

Když se toho léta plavil král Harald a Eystein podél břehu, stalo se, že Eystein byl rychlejší a jeho loď byla královou. Král tehdy řekl: „Kde jsi přišel k tak výborné plachtě, již máš na lodi?“

Eystein odpověděl: „Pane, jde o tu plachtu, kterou jsi odmítl.“

Král řekl: „Nikdy jsem neviděl tak dobrou plachtu. Vzdal jsem se dobrého daru.“

Eystein pravil: „Chtěl bys jí výměnou za polibek?“

Král se usmál a řekl: „Proč ne?“ a došel ke stožáru.^[5]

Eystein řekl: „Nedělej ze sebe terč posměchu. Pokud tu plachtu chceš, vem si ji. Příště aspoň budeš dobře vědět, co odmítáš.“

Král mu poděkoval a nechal plachtu přesunout na svou loď. Nehodila se však na závody v plachtění, protože králova loď byla příliš velká. Všichni však v této plachtě viděli veliký poklad.

---

Poznámky k textu:

[1] Ačkoli v Knize o záboru země (orig. Landnámabók) se na konci kapitoly 46 dočítáme následující slova: Další Thorsteinovou dcerou byla Vénýa, matka Thórda Krákunefa, od kterého pocházejí Krákneflingové. S největší pravděpodobností jde o jednoho člověka, kterému přepisovatelé zkomolili jméno. To pravé se ale asi nedozvíme. Je potřebné připomenout, že zapisovatel knohy Flateyrarbóku měl ale Knihu o záboru země k dispozici a tak jméno přepsal nejspíš záměrně.

[2] V Sáze o Haraldu, synu Sigurdově (orig. Haralds saga Sigurðarsonar) se nachází zmínka, že právě Eystein Tetřev nesl královu zástavu, což bylo považováno za nesmírnou čest. 
[3] Dnes se tento ostrov nazývá Giske, což je v překladu ze staroseverštiny jakýsi druh šátku, což nejspíš odráží charakter ostrova.
[4] Jiná verze zase praví, že plášť byl svrchu kožešinový a podšitý rudou látkou.
[5] Taková ironie není tomto druhu literatury příliš vídaná.

Zdroje:

Článek o Þorvarðar þáttr krákunefs na islandské Wikipedii
Islandské verze příběhu, jež jsem překládal: 1) , 2) , 3)
Staroislandská verze
Ruský překlad příběhu
Článek o ostrově Giske na anglické Wikipedii
Heslo gizki v Zoëgově slovníku staré islandštiny
Článek o vlajkách ve Vikinské době
Rozdělení moderního vydání knihy Flateyrarbók

V roce 2010 přeložil z islandštiny Tomáš Vlasatý