Byla napsána islandským učencem Snorrim Sturlusonem okolo roku 1230 a zařazena jím do sbírky dnes zvané Heimskringla, a nachází se tudíž v jejích opisech, z nichž nejvýznamnější jsou:

Názvy krajů (číslice) a jezer (písmena) a jejich zobrazení na mapě:

Název Vingulmörk a Álfheimr se v dnešních dobách neužívá.


Příjmí v originálu a překladu:

Saga o Hálfdanovi Černém

1. Hálfdanův boj s Gandálfem a Sigtryggem.
Hálfdan byl jednu zimu starý, když jeho otec padl^[1] . Jeho matka Ása s ním ihned odešla na západ do Agdů a usadila se v říši, kterou spravoval její otec Harald. Tam Hálfdan vyrostl a byl brzy veliký, silný a černovlasý, díky čemuž se mu říkalo Hálfdan Černý. Když mu pak bylo osmnáct zim, převzal království v Agdech. Odtud hned odjel do do Vestfoldu a podělil se o říši se svým bratrem Ólafem^[2] . Téhož podzimu vytáhl s vojskem do Vingulmarky proti králi Gandálfovi^[3] . Mnohokrát se střetli se střídavým vítězstvím a nakonec sjednali, že Hálfdan měl mít Vingulmarky polovinu, jako jeho otec Gudröd. Poté se král Hálfdan odebral nahoru do Raumaríki a podrobil si jej. Když se o tom dozvěděl syn krále Eysteina král Sigtrygg, který pobýval v Heidmarce a podrobil si Raumaríki předtím, vyrazil králi Hálfdanovi s vojskem vtříc a strhla se veliká bitva, kterou Hálfdan vyhrál. A když se král Sigtrygg otáčel k útěku, zasáhl ho pod levou ruku šíp a král skonal. Hálfdan si později porobil celý Raumaríki. Druhým synem krále krále Eysteina a bratr krále Sigtrygga se jmenoval Eystein a byl tehdy králem v Heidmarce. A když král Hálfdan odjížděl do Vestfoldu, vyrazil král Eystein se svým lidem do Raumaríki a podřídil si velikou část země.

2. Bitva mezi Hálfdanem a Eysteinem.
Hálfdan Černý se doslechl o tomto nepřítelském jednání v Raumaríki a shromáždil vojsko. Vytáhl do Raumaríki proti králi Eysteinovi a střetli se v bitvě. Hálfdan vyhrál a Eystein prchnul do Heidmarky. Král Hálfdan jej pak sledoval až nahoru do zmíněné země a svedli tam další bitvu, kterou Hálfdan vyhrál. Eystein prchl na sever do Dalu za hersirem Gudbrandem. Získal tam ku pomoci lid a odešel poté v zimě do Heidmarky. Krále Hálfdana Černého potkal na velikém ostrově, který leží v jezeře Mjörsu^[4] . Bojovali tam a na obou stranách bylo mnoho padlého lidu, Hálfdan však zvítězil. Padl tam syn hersira Gudbranda Guthorm, který byl považován za nejlepšího muže v Upplandech. Eystein nato utekl na sever do Dalu a poslal svého příbuzného Hallvarda Sluhu ke králi Hálfdanovi, aby žádal o mír. Kvůli jejich příbuznosti dal král Hálfdan králi Eysteinovy půlku Heidmarky tak, jak ji měli jeho příbuzní předtím. Hálfdan si však podrobil Thótn a kraj zvaný Land a pak si rovněž přisvojil Hadaland. Stal se tehdy mocným králem.

3.  Ženitba krále Hálfdana.
Hálfdan Černý se oženil s ženou, jež se jmenovala Ragnhilda a byla dcerou Haralda Zlatovouse, který kraloval v Sognsku. Měli spolu syna, jemuž dal král Harald své vlastní jméno. Chlapec vyrůstal v Sognsku u krále Haralda, otce své matky. A když Harald sešel věkem, neměl žádného syna. Dal tedy synu své dcery svoje království a ustanovil jej na ním králem. Brzy nato král Harald Zlatovous zemřel a tytéž zimy skonala jeho dcera Ragnhilda. Následujícího jara onemocněl v Sognsku mladý král Harald a zemřel, byv starý deset zim. Jakmile se Hálfdan Černý dozvěděl o smrti svého syna, vydal se s početným zástupem na cestu a jel na sever do Sognska. Byl tam přijal dobře. Činil si nárok na říši a dědictví po svém synu a nikdo nebyl proti. Získal tedy tuto říši. Poté k němu přišel jarl Atli Štíhlý z Gaulů, jenž byl jeho přítelem. Král ustanovil Atliho jarlem nad Sygnafylkou, aby tam soudil dle zemských zákonů a shromažďoval daně. Odtamtud odešel král Hálfdan do své země v Horních zemích.

4.  Bitva mezi Hálfdanem a syny Gandálfa.
Král Hálfdan se na podzim vydal do Vingulmarky. Jedné noci, když byl Hálfdan na hostině, se přihodilo, že k němu okolo půlnoci přišel muž, který držel na koni hlídku, a oznámil mu, že poblíž hospodářství pochoduje vojsko. Král okamžitě vstal a vyzval své muže, aby se chopili zbraní. Vyšli ven a počali se šikovati. V tu chvíli se dorazili Gandálfovy synové Hýsing a Helsing s velikým zástupem a rozpoutala se veliká bitva. Protože byl král Hálfdan přemožen přesilou, prchl do lesů a zanechal tam spoustu mužů. Padl zde jeho pěstoun Ölvir Moudrý. Po tom začaly ke králi Hálfdanovi proudit zástupy lidí. Král se poté vydal pátrat po Gandálfových synech, nalezl je v Eidu u jezera Eynu^[5] a dali se do boje. Hýsing a Helsing tam padli a jejich bratr Haki se dal na útěk. Poté se král Hálfdan zmocnil celé Vingulmarky a Haki utekl do Álfheimu.

5. Hálfdan se znovu žení, tentokráte se Ragnhildou, dcerou Sigurda Jelena.
V Hringaríki panoval král jménem Sigurd Jelen. Byl větší a silnější než jakýkoli jiný muž a taktéž v pohlednosti ho nikdo nepředčil. Jeho otcem byl Helgi Ostrý a matkou Áslaug, dcera Sigurda Hada v oku, jenž byl synem Ragnara Chlupatých spodek^[6] . O Sigurdovi se říká, že když mu bylo dvanáct zim, zabil v souboji berserka Hildibranda a jedenáct jeho společníků. Mnoho jeho mužných činů je vypovězeno v dlouhé saze, která o něm byla napsána^[7] . Měl dvě děti: jeho dcerou byla Ragnhilda, jež byla nad jiné krásnější ženou a bylo jí v té době dvacet let, a jejím bratrem byl Guthorm, který byl mlád. O Sigurdově smrti se vypráví, že si vyjel sám do neobydleného lesa, jak míval ve zvyku, aby lovil velká a člověku nebezpečná zvířata, a často takové věci podnikal s velikým zanícením. Když již ujel dlouhou cestu, dorazil na jakousi mýtinu nedaleko Hadalandu. Tehdy proti němu vyrazil berserk Haki se třiceti muži a dali se do boje. Sigurd Jelen tam padl společně s tuctem Hakiho lidí a Haki sám přišel o ruku a měl tři další rány. Poté jel Haki se svými muži k Sigurdově hospodářství a jali jeho dceru Ragnhildu a jejího bratra Guthorma, které společně s velikým pokladem a množstvím cenností odvezl domů do Hadalandu, kde měl rozlehlé hospodářství. Nechal nachystat hostinu a zamýšlel si vystrojit s Ragnhildou svatbu. Kvůli ránám, které se nechtěly hojit, však otálel. Berserk Haki Hadalandský proležel v ranách celý podzim a začátek zimy. Zimní slunovrat slavil král Hálfdan v Heidmarce a zvěděl o všech těchto novinách. Jednoho dne brzy ráno, když byl král oblečen, si k sobě zavolal Háreka Hůlku a řekl mu, aby přešel přes Hadaland a přivedl mu Ragnhildu, dceru Sigurda Jelena. Hárek také dostal stovku mužů a vydali se tak, že před úsvitem přešli jezero a dospěli k Hakově hospodářství. Obklíčili všechny dveře stavení, ve kterém spali čeledínové, a poté došli k ložnici, v níž spal Haki, vrazili do ní a unesli Ragnhildu, jejího bratra Guthorma a všechen majetek, který tam byl. Již zmíněné stavení zapálili a všichni co byli uvnitř uhořeli. Překryly skvostný vůz, do něhož ukryly Ragnhildu a Guthorma, a pak jeli k ledu. Haki vstal a nějaký čas je pronásledoval, ale když pak přišel k zamrzlému jezeru, otočil jílec svého meče k zemi a nabodl se na hrot, takže jím meč projel naskrz. Takto si přivodil smrt a je pohřben v mohyle na březích jezera^[8] . Když král Hálfdan, který měl velmi bystrý zrak, spatřil, že jdou přes led jezera a mají s sebou překrytý vůz, dovtípil se, že splnili úkol tak, jak chtěl. Nakázal prostřít stoly a poslal muže, aby objeli široké sousedství a pozvali k němu množství lidí. Toho dne se konala velkolepá hostina a na ní se král Hálfdan oženil s Ragnhildou, jež se později stala velikou královnou. Ragnhildinou matkou byla Thorní, dcera krále Klakkharalda z Jótlandu a sestra Thyri Dánské pýchy, jež měl za ženu Gorm Starý^[9] , který v těch dobách vládl dánským državám.

6. O Ragnhildině snu.
Rozumná královna Ragnhilda měla veliké sny. Jednou se jí zdálo, že stála ve své zahradě a vyňala z košile trn. A když jej držela, vyrostl natolik, že se z něj stala veliká haluz, která svým jedním koncem zarostla do země a pevně tam zakořenila. Druhý konec stromu vyrostl vysoko do vzduchu a královně se zdálo, že ho stěží celý přehlédne. Strom i podivuhodně zesílil. Spodní část stromu byla rudá jakoby od krve, ale kmen nahoře byl krásně zelený a větve bílé jako sníh. Na stromu bylo mnoho velikých větví, z nichž některé směřovali nahoru, některé dolu, a byly tak veliké, že se jí zdálo, že zasahují do celého Norska a ještě dále.

7. Hálfdanův sen.
Král Hálfdan nikdy neměl sny, což pokládal za výjimečné, a proto se odebral k muži, který se jmenoval Thorleif Moudrý, a tázal se ho, jak by mu mohl poradit. Thorleif řekl, co by v takovém případě dělal: když hledá na nějakou věc odpověď, ustele si v prasečím chlívku, a pokaždé se mu to sny osvědčilo. A král tak učinil a vyjevil se mu tento sen: Zdálo se mu, že měl nad všechny lidi krásnější vlasy a celé se kadeřily. Některé mu sahaly až k zemi, některé do půl lýtek, některé ke kolenům, některé po boky, některé do polovic boků, některé po šíji, ale některé nedlouhé, které právě vypučely z hlavy jako krátké rohy skotu. Každá jeho lokna byla jinak barevná - jedna kadeř však předčila leskem, krásou a délkou všechny ostatní. Pověděl tento sen Thorleifovi, který jej vyložil tak, že od něj vzejdou velicí potomci, kteří budou vládnout zemím s velikou, ač ne stejně velikou slávou, a jeden z jeho rodu bude převyšovat všechny ostatní. Lidé měli zato, že kadeř představovala krále Ólafa Svatého. Král Hálfdan byl moudrý, pravdomluvný a spravedlivý muž a ustanovil zákony, které sám dodržoval a donutil je dodržovat i ostatní, takže nikdy nenahradilo právo násilí. Sám také v zákonech vyčetl zločiny, narovnání a pokuty pro každého člověka podle jeho původu a důstojnosti. Královna Ragnhilda povila syna, který byl oblit vodou a pojmenován Harald. Chlapec byl brzy veliký a nejkrásnějším ze všech. Vyrostl a záhy se stal muž s velikým nadáním na soutěže a obdařený dobrým rozumem. Matka ho měla velmi ráda, ale otec méně.

8. Zmizení Hálfdanova jídla.
Král Hálfdan slavil zimní slunovrat v Hadalandu. O Štědrý večer, když tam bylo velké množství lidu, šli muži ke stolům, a stala se zázračná věc, že všechno jídlo i pití ze stolů zmizelo. Král byl poté sklíčený a seděl osamotě a všichni ostatní odjeli do svých domovů. Král chtěl vědět, co zapříčinilo tuto událost, a tak nechal zajmout jednoho Finna, který toho hodně věděl. Král ho nutil, aby řekl pravdu a mučil ho, ale nedostali z něj nic. Finn velmi prosil o pomoc Haralda, králova syna, a Harald pro něj u otce žádal milost, ale nedosáhl ničeho. Harald ho poté proti králově vůli propustil na svobodu a sám ho doprovázel. Cesta je zavedla na místo, kde jeden pohlavár konal velikou hostinu, a zdálo se, že byli dobře přijati. A když tam pobyli do jara, přihodilo se jednoho dne, že pohlavár řekl Haraldovi: „Tvůj otec nesl velmi hořce, že jsem mu v zimě vzal nějaké to jídlo, ale mohu ti to vynahradit veselou zprávou: tvůj otec je mrtev a měl bys jet domů. Získáš celou říši, kterou měl tvůj otec, a k tomu získáš celé Norsko.“^[10]

9. Smrt Hálfdana Černého.
Hálfdan Černý odjel z hadalandské hostiny a vedl svou cestu tak, že jel přes jezero Rönd^[11] . Bylo to na jaře, kdy byla velká obleva. Jeli přes Rykinsvík, kde se v zimě napájel dobytek, a na ledě ležel hnůj, který při oblevě tvořil v ledu díry. A když tudy jel král, led se propadl a král Hálfdan tam s velikým zástupem utonul. Bylo mu tehdy čtyřicet. Ze všech králů měl nejvíc štěstí na úrodná léta. Lidé si ho natolik vážili, že když se dozvěděli, že zemřel, a jeho tělo bylo vyplaveno v Hringaríki a měl být pohřben, dorazili nejvýznačnější muži z Raumaríki, Vestfoldu ok Heidmarky. Všichni prosili, aby tělo mohli vzít s sebou a pohřbít jej ve svém kraji. Věřili, že kdo ho bude mít, čeká ho dobrá úroda. Dohodli se tak, že tělo rozdělí na čtyři části - hlava byla uložena do mohyly ve Steinu v Hringaríki, a všichni ostatní si odnesli část domů a uložili do mohyl. Ty všechny jsou nazývány Hálfdanovými mohylami^[12] .

Poznámky k textu:

[1] O smrti Guðröða Lovčího krále (Guðröðr veiðikonungr) vypraví Sturluson v kapitole 53. Sagy o Ynglinzích (Ynglinga saga), jež je také součástí Heimskringly. Guðröð se vydá na hostiny a na jedné takové se velmi opil. V noci opustil loď a než přešel můstek, vyšel proti němu muž a proklál ho kopím. Muži ho zabili a za ranního světla poznali, že jde o sluhu královny Ásy.

[2] Óláfr Geirstaða-Álfr byl Hálfdanovým nevlastním bratrem. Byl asi o dvacet let starší a vlastnil jížní polovinu království. Slavná gokstadská loď je připisována právě jemu.

[3] Gandálfr získal Vingulmarku od svého otce Álfgeira. On a jeho jeho otec pocházeli z Álfheimu, jak se promítá i v jejich jménech.

[4] Jezero Mjörs (dnešní Mjøsa) je největším a zároveň nejhlubším jezerem Norska. Ostrovem, který se objevuje v našem příběhu, je ostrov Helgøya.

[5] Eið představuje místní název a znamená Převlaka.Na tomto místě lidé zřejmě tlačili své lodě do tohoto jezera, aby se vyhli vodopádům na řece. Co se týče jezera Eyni, jde o dnešní jezero Øyeren, deváté největší jezero Norska, do něhož se vlévá řeka Glomma.

[6] Ragnarr Loðbrókr byl význačným nájedzníkem, který vyplenil i Paříž. Vypravuje o něm mnoho sag i skáldská poezie a dal základ vznešeným rodům.

[7] Tato saga se nám nedochovala a není ani nikde jinde zmíněna.

[8] Motiv sebevraždy je v staroseverské literatuře velmi vzácný. Muži takto jednají, aby si uchránili svoji pověst, kterou si značně pokazili nějakým průšvihem. Dalším, velmi podobným případem, je zmínka ze sagy o lidech z Vatnsdalu (kap. 23), kdy Eyvind a Gaut nalehnou na meče kvůli Ingimundově smrti.

[9] Gorm hinn gamli (narozen mezi lety 908 a 918 - cca 958) je prvním historicky doloženým králem Dánska. Vládl z Jellingu, kde nechal pro svoji ženu vztyčit runový kámen.

[10] Harald Krásnovlastý si po bitvě v Hafrsfjordu (roku 872) podmanil celé Norsko.

[11] Jezero Rönd (dnešní Randsfjorden) je čtvrtým největším Norským jezerem.

[12] Mohyla ve Steinu (dnešní Stein gård v norském Buskerudu) je jednou z největších norských mohyl vůbec. Má průměr 55 metrů a je vysoká 5,5 metru. Další takovou mohylou je například mohyla v opplandském Tingelstadu, která je vysoká 1,75 metru a má průměr 13 metrů.

Zdroje:

O Heimskringle na anglické Wikipedii
O Hálfdanovi Černém na anglické Wikipedii
O ostrově Helgøya na anglické Wikipedii
O jezeru Øyeren na anglické Wikipedii
O mohyle na farmě Steinu na norské Wikipedii
O mohyle v Tingelstadu na norské Wikipedii
Rukopisy obsahující toto dílo
O jezeru Randsfjorden na anglické Wikipedii
O Óláfu Geirstaða-Álfovi na anglické Wikipedii
Originál sagy o Ynglinzích
O Ragnaru Lodbroku na anglické Wikipedii
Fórum o vztahu Germánů k sebevraždám
Ruský překlad díla
O Gormovi Starém na anglické Wikipedii
Anglický překlad díla
O farmě Steinu na norské Wikipedii

Z staroislandského originálu složeného N. Linderem a H. A. Haggsonem v roce 2010 přeložil a opatřil poznámkami Tomáš Vlasatý.

Věnováno mé drahé matce Janě Vlasaté ke Dni matek a věrnému příteli Filipu Turkovi, jenž užívá pseudonymu Hálfdan svarti.