Tato sága byla napsána velmi pozdě, jak je z následující tabulky patrné. Dle mého názoru se velmi podobá českým pohádkám, kdy všechno skončí šťastně a z prostého muže se stane boháč a za ženu dostane princeznu. Když to porovnám s jinými ságami tohoto druhu, je to obvyklý motiv.

Sága se vyskytuje v šestnácti různých zdrojích, jejichž stáří je od 16. století dále. Většina z nich jsou v islandštině, několik v dánštině. Vybral jsem několik nejdůležitějších a ty jsem uvedl:

Číslo rukopisu	Na stránkách	Datace
AM 123 8vo	6verso-11recto	1590-1610
AM 203 fol.	140recto-145verso	17. století
AM 582 4to	37recto-40verso	1692
Lbs 152 4to	151recto-154verso	1780
Lbs 714 4to	13recto-14verso	1780
Lbs 4816 4to	18recto-21verso	1800
Lbs 2152 8to	58recto-65verso	1869

SAGA O ILLUGOVI, GRÍDINĚ ODCHOVANCI

1. O SIGURDOVI A ILLUGOVI.
Žil král jménem Hring, vladař dánský. Byl to syn Skjölda, syna Dagova. Tento Skjöld bojoval proti Hermannovi, jak se praví v jejich saze.
Král Hring byl moudrý a oblíbený muž; štědrý majetkem a největší válečník. Měl ženu, jenž slula Sigríd a byla dcerou krále Vilhjálma z Vallandu^[1] . Spolu měli syna jménem Sigurd. Byl nejkrásnější ze všech mužů a mimořádně nadaný na hry. Ke svým přátelům byl dobrotivý, štědrý majetkem, ke svým nepřátelům ovšem nemilosrdný.
Žil sedlák jménem Svidi, který vlastnil hospodářství, jež bylo krátkou cestu od královské síně. Za manželku měl ženu jménem Hilda a s ní měl syna jménem Illugi. Ten byl velmi urostlý, silný a obratný ve všech hrách. Jeho otec byl zván Svidi Statečný.
Králův syn Sigurd a Illugi spolu často hráli hry. Sigurd měl mnoho spoluhráčů a všechny porazil v jakékoli zkoušce, Illugi však byl nejlepší ze všech. I stalo se pak, že tito dva si zapřísáhli bratrství a pomstu druhého, byl-li by zabit zbraněmi. Panovalo mezi nimi velké přátelství.

2. ILLUGI ZABIL ČARODĚJNICI.
Žil muž jménem Björn, jenž byl králův poradce. Dával vždy špatné rady a byl velmi svobodné vůle. Byl lhář a ve všem prohnaný, ale byl to největší hrdina a chránil královu zemi od vikingů, a proto si ho král vysoce cenil.
Björn značně záviděl, že je Illugi královu synu Sigurdovi tak drahý, a proto byl Illugi u krále a jeho syna pomlouván. Björn řekl, že Illugi není královu synu věrný. Král to vzal na vědomí, ale Sigurd tomu nevěřil. Záležitosti se na nějaký čas zastavily. Králův syn Sigurd byl doma se svým otcem a užívali velkých poct a úcty.

Po nějakém čase požádal Sigurd svého otce o lodě a muže a oznámil, že chce plout přes moře, aby nabyl bohatstvím a pověstí.
Král souhlasil a dodal, že by měli být připraveni do měsíce. "Björn pojede s tebou," dokončil král, "ale chci, aby Illugi zůstal doma."
"Rozhodně chci, aby Illugi jel," bránil se Sigurd.
Ale král řekl, že by jej měl doprovázet Björn, "protože je to lepší bojovník než ostatní a nikdy neváhá v boji. Bude ti věrný, stejně jako mě," pravil král, a tak skončila jejich rozmluva.
Po tom šel králův syn k Svidovi a vyprávěl Hildě o tom, co pravil jeho otec. Odpověděla, že její syn je přeci příliš mladý a nemůže jít plenit.

"Také se neosvědčil," dodala, " nechci, aby zápasil s Björnem, protože ho v boji nemůže porazit."
Hilda domluvila. Králův syn šel poté do síně a byl velmi nešťastný.
Hilda měla služebnou, jež slula Sunnlöd. Vyznala se v kouzlech a byla tou nejhorší čarodějnicí. Mnoha lidem již způsobila zlo. Hilda si šla promluvit s Illugim a požádala ho, zda by se podíval po motyce, jež Svidi nechal ve chlévě na horské pastvině. Odpověděl, že se po ní podívá. Když se Illugi vydal na cestu, už se připozdívalo. Šel kvapně. Přišel k chlévu a nalezl motyku. Byla již tma. Vydal se z chléva, a nedošel daleko, když mu něco skočilo na záda tak tvrdě, že paty prošly kolem a přistály na hrudi. To stvoření mělo v ruce hůl a udeřilo Illugiho. Byla to Sunnlöd.
Illugi navzdory tomu šel a nesl čarodějnici dlouhou cestu, dokud nepřišel k velkému kameni. Mrštil pak se stvůrou proti kameni tak tvrdě, že jí praskla páteř, a tak pozbyla života. Nezastavil se, dokud nedošel domů. Když se tam navrátil, byla jeho matka Hilda venku. Illugi byl zamračen, avšak
Hilda se usmívala.

"Přihodilo se ti něco na cestě, synu můj?" pravila. "Našel jsi motyku, pro kterou jsem tě poslala?"
"Ano," pravil Illugi.
"Potkal jsi služku," pokračovala, "kterou jsem poslala sbírat dřevo na oheň?"
Illugi odvětil: "Velmi pochybuji, že bych někdy nalezl horší služku, protože se na mě vezla, a musel jsem jí zabít. Rozbil páteř o kámen."
Hilda prohlásila, že by na výpravu mohl jet. "A chci," dodala, "abys sloužil královu synu Sigurdovi a jel s ním na nájezd."
Illugi s tím velice rád souhlasil. Potěšilo ho to. Šel se svou matkou dovnitř a spal po zbytek noci. Ráno se připravil na cestu ke královské síni. Nejdříve se loučil se svým otcem a matkou a poté šel do síně. Dorazil tam zrovna když měl král pití po jídle. Předstoupil před něj a uctivě ho pozdravil. Král jej zdvořile přijal. A když viděl králův syn Sigurd Illugiho, daroval mu velmi srdečného přijetí a vyzval ho, aby si s ním sedl. Illugi tak učinil. Sigurd pak se svým otcem a Illugem zůstali doma a uběhlo několik dní.

3. O NÁJEZDU A UTRPENÍ NA MOŘI.
Když byly Sigurdovy lodě konečně připraveny, přišel čas k vyplutí. Bylo tedy rozhodnuto, že odpluje Björn i Illugi. Rozloučil se tedy nyní králův syn se svým otcem.

Plul nejprve k Ovčím ostrovům^[2] a Skotsku a vykonal tam v obou zemích mnoho nájezdů a dosáhl nad Skoty velkého vítězství. Nakořistil si veliké bohatství. V zemi, kde přistáli, není místa, kde by nezvítězili. Všichni se jich báli.
Na podzim Sigurd zamýšlel plout domů, ale povstala tehdy velká bouře. Nalodili se a pluli v sever na moře. Měli těžkou plavbu. Vítr dul od útesu. I začaly praskat všechna lana a Sigurd a jeho společníci nikde neviděli zemi. Tu moře náhle zdrsnělo a zatékalo do obou stran, ale všichni na lodi byli tak stateční, že nikdo nedal slovy znát strach. Loď však začala velmi prosakovat. Zůstali tedy osm dní ve špíně.

Loď plula daleko na sever do zálivu, jenž sluje Gandvík^[3] . Ovázali loď silným lanem a utržili rázem tak velký příval vody, že se loď už už rozlámala. Pak mnoho z nich bylo velmi vyčerpáno tímto bojem s živly.
Dále pak spatřili zemi. Byla to rána osudu. Loď poté vplula do zálivu a tak byli lodě i muži spaseni. Králův syn pravil, by čekali na příznivý vítr. Mnoho mužů bylo při námaze vydáno ze svých sil. Byla jim k tomu taková zima, že se vším vědomím čekali smrt, protože neměli žádného ohně. Králův syn Sigurd snášel tyto předtuchy dobře, ale i on vroucně toužil po ohni. A nenalezli žádný.
Björn začal velmi promrzávat a pravil toto:

"Ty, Illugi," oslovil jej, "vesluj přes fjord a podívej se po ohni, a pokud žádný nenajdeš, získám tvou hlavu. Ale když opatříš oheň, dostaneš tento mnou vlastněný prsten."
Illugi dvětil: "Nikterak se s tebou nebudu sázet o svou hlavu, Björne. Ale rád půjdu najít oheň, když to bude pro naše muže dobré."
Pak odvesloval od svých mužů.

4. O ČINECH GRÍDINÝCH.
Na druhé straně tohoto fjordu ležela sluj, nad níž vládla trolí žena, která se jmenovala Gríd. Byla jednou z nejhorších svého druhu.

Illugi přistál k zemi, zajistil svou loď, vystoupil na břeh a došel ke sluji. Přicházel večer. Za chvíli slyšel, jak na zem dopadaly těžké kroky - to Gríd přišla domů. Zeptala se ho na jméno. Sdělil jí je, a zdálo se mu, jako by jí z nozder dula vánice a bouře. Z úst jí visel hlen. Měla vousy a na hlavě pleš. Její ruce byly jako orlí spáry, oba její rukávy byly spáleny a kápě, kterou měla na sobě, nebyla na zádech delší než po hýždě, ale vepředu k prstům na nohou. Její oči byly zelené, měla vystupující obočí a veliké uši. Nelze ji nazvat pěknou.

Illugi ji poprosil, jestli by mu mohla dát oheň.
"Nedostaneš ode mne žádného ohně, ledaže bys řekl tři pravdy, a pokud bys tak učinil rychle, ulehl bys pak s mojí dcerou, ale jestli nepřijmeš tuto volbu, pak je mi jedno, že Björn umrzne k smrti," odvětila.
Illugi pravil, že se tak stane.
Pak tam přistoupila jedna žena. Byla tak překrásná, že Illugi mínil, že nikdy nespatřil krásnější. A jakmile ji uviděl, hluboce se do ní zamiloval. Byla však tichá a skoupá na slovo.
Illugi potom spustil. "Jest zde několik věcí, které musím říct a které by mohly být pravdami: Tvá sluj je tak vysoká a široká, že jsem nikdy neviděl domu většího a pevnějšího. Tvůj nos je tak veliký, že jsem nikdy neviděl větší obludy než tebe, a tak černý, že je proti tobě podlaha přenádherná, a nikdy jsem neviděl hrůzostrašnější ženy nežli tebe, a myslím, že je tvá dcera krásná, a nikdy jsem neviděl tak velký rozdíl, jaký je mezi vámi dvěma; a všichni ti řeknou totéž."
Gríd poté pravila: "Vím, že mě nechceš chválit ani mi lichotit, a nemysli si, že vypadám tak špatně, jak jsi mě nyní poznal, ale teď pokládám za nejlepší, když půjdeš do postele s mou dcerou, a užiješ si ve všech směrech, jak budeš chtít, protože má dcera se ti líbí více než já. Musíme spěchat," dodala Gríd, "není dlouho do úsvitu."
Illugi řekl, že tak učiní. Šel k posteli a odložil oděv, stařena svlékla svou dcera a oba šli do jedné postele. Illugi se k ní obrátil a činil si dobře, ale neprojevovala žádné známky potěšení. Gríd pak popadla Illuga za vlasy a mrštila s ním na pelest, a druhou rukou vytáhla zářící nůž a to velmi ostrý a namířila mu jej na hlavu, ale Illugi ležel tiše a nehnul svalem.
Gríd poté velmi zlostně pravila: "Poslyš, ty darebný ničemo, cožpak si myslíš, že snesu, abys mi zostudil dceru? Ne," zavrtěla hlavou, "místo toho zemřeš."
"Mé srdce nikdy nepoznalo strach, a proto jsem přišel do tvé sluje, že mi tak nařídil osud. Nikdo nezemře víc jak jedenkrát, a proto se tvých hrozeb neděsím," odvětil Illugi.
Při těchto slovech ho Gríd vrhla zpět. Otočil se pak ke své nevěstě a byl velmi spokojen. A když si s ní užíval, obtočila mu Gríd své ruce kolem vlasů a mrštila s ním na pelest a rozmáchla se nožem nad hlavou.

"Jsi smělý, a nyní zemřeš."
Ale Illugi řekl, že se své smrti neobává.
"Nikdy jsem nepotkala nikoho, jako jsi ty, že by se nebál své smrti, kromě tebe. Běž teď spát a spi dobře!" smála se poté Gríd.
Šel tedy spát a otočil se k své ženě a ve všech věcech si s ní nyní užíval. Přiřítila se Gríd znovu k posteli a mrštila s ním na pelest. Pozvedla nyní nůž a vrhla na něj velmi nepříjemné pohledy, ale přihodilo se stejně jako předtím - Illugi jí pověděl, že se nebojí.
Gríd pak pravila: "Nejsi jako jiní muži, tvé šlachy se netřesou, vůbec se nebojíš. Nyní ti nechám tvůj život a návdavkem ti dám svou dceru Hildu, a nemůžu nikdy dost odškodnit tvé dobré skutky, protože jsi mne vysvobodil z velkých čar a kouzel. Zavraždila jsem mnoho lidí, protože všichni se obávali mého nože. Jím jsem zabila šestnáct statečných mužů. Nebyla to ženská práce. Povím ti příběh mého života, tak poslouchej.“

5. GRÍDIN PŘÍBĚH.
"Nad Álfheimem vládl král, který se jmenoval Áli^[4] . Měl královnu jménem Álfrún a měli dceru, jež slula Signý. V každém ohledu na ni bylo příjemné pohledět. Když byla Signý dost stará, provdali ji za krále jménem Eirek, který padl na víkinské výpravě na západě. Spolu měli dceru, jež pak slula Hilda a byla to nejkrásnější panna. Signý se pak vrátila k svému otci a zůstala s ním. Královna poté onemocněla nemoc jí přivedla smrt. Král z toho byl nešťasten a Signý byla v ložnici a velmi truchlila pro svého otce a matku. Král pak měl za ženu královnu, jež slula Grímhilda. Byla krásná na pohled, ale uvnitř to byla největší čarodějnice. Král ji velmi miloval. Měli sedm dcer a všechny byly po své matce - staly se nejhoršími čarodějnicemi.
Od doby, co Grímhilda přijela, se stávalo, že každé noci zmizel člověk, a podezřívali všichni, že to činí Grímhilda. Král tehdy počal stárnouti, i začala královna spát s cizími, když se jí zachtělo. Přemýšlela nad tím, že zradí krále a dostane jiného, mladšího. Dala mu tedy jed do pití, které mu přivedlo smrt. Byl svou královnou pohřben v mohyle. Grímhilda tak zešílela, že plenila celou říši od dobytka a mužů.
Po tomto činu se Grímhilda odebrala do ložnice, ve které seděla Signý a její dcera, a když vstoupila, pravila takto: "Ty, Signý," říkala, "jsi dlouho zůstávala ve velkých poctách a množství štěstí, ale všechno ti to vezmu, a ukládám na tebe, že odejdeš pryč a bydlet budeš ve sluji a změníš se v nejhorší trollí ženu. Jmenovat se budeš Gríd. Tvoje dcera půjde s tebou, a každý muž, který na ni pohlédne, se do ní hluboce zamiluje. Zabiješ každého, koho uvidíš v její posteli. Máš nyní sedm sester. Budou s tebou každou noc bojovat. Všechny tě nakrájí na kusy, nasekají a zmrzačí, a přesto nikdy nezemřeš, a z tohoto prokletí se nevysvobodíš, prve než potkáš takového muže, který se nezalekne tvého strašlivého nože, poté co ho tasíš, a protože to bude hrozivé pro všechny, nikdy takového nenajdeš."
Signý pro zármutek a pláč nemohla mluvit.
Hilda poté pravila: "Chtěla bych ti, Grímhildo, tvé prokletí oplatit, a to pravím, že budeš jednou nohou stát v této ložnici, a druhou v královské síni. Otroci mezi tvýma nohama rozdělají oheň. Ta hranice bude hořet ve dne v noci a vše odspoda bude ožehlé a omrzlé odshora, takže si nikdy neodpočineš. A pokud budu někdy s matkou z prokletí vyvobozena, pak zemřeš a padneš na hranici."
Grímhilda se pak pustila do hovoru: "Naše rozmluva je velmi hloupá a radši bych chtěla, aby neplatilo ani jedno."
Hilda pravila, že to tak zůstane. Obě ženy šly této sluje a já sama jsem Signý a ona je Hilda, má dcera, a chci ti ji nyní dát za ženu a to jest tvá odměna, že jsi mne osvobodil z prokletí."
A když příběh skončil, přišlo do sluje sedm čarodějnic s ostrými krátkými meči a napadli Gríd a sekali do ní tvrdě a hojně. Hilda se k smrti bála. Illugi přispěchal Grídě na pomoc a sekal do nich rychle a mnohokrát a nepolevil, dokud je nepobil všechny a nespálil je na hranici.
Gríd pak pravila: "Teď jsi nás, Illugi, osvobodil od těch čarodějnic a bojovala jsem s nimi po jedenáct zim."
Illugi pravil, že je to dosti dlouhá doba.

6. SIGURD SI VZAL SIGNÝU.
Po tom je Gríd doprovodila k Illugiho lodi a dala jim zlato a mnoho vzácných pokladů. Illugi měl s sebou nyní oheň a Gríd se tu s nimi rozešla. Illugi pak vesloval zpět ke svým mužům. Byli tím potěšeni a zahřáli se. Králův syn tam tál s lodí měsíc, než dostal vítr. Björn Hildu haněl a říkal, že ji Illugi našel ve sluji, a pravil, že ji shledává nejhorší trollí ženou. Sigurd Björnovi řekl, aby byl zticha, protože tomu, co pravil Björn, nechtěl věřit.
Jedné noci, když muži králova syna spali na lodi, se přihodilo, že po probuzení zjistili, že Björn zmizel. Hledali jej a viděli nakonec, že visí na ráhnu. Nevěděli, kdo tam Björna pověsil, ale té noci pověsila Björna Gríd, protože nazval Hildu trollí ženou.
Po tom se plavil Sigurd z Finnmarky a měl dobrý vítr. Připlul domů Dánska a měl s sebou množství bohatství a daroval plnými hrstmi zlato. Od té doby je doma se svým otcem. Illugi byl dlouho se Sigurdem, ale vlastnil velké hospodářství nedaleko královské síně.
Krátce poté pak onemocněl král Hring a nemoc mu přivedla smrt. Sigurd uspořádal na památku svého otce slavnostní hostinu a pozval všechny nejlepší muže ze země. Sigurd byl pak uznán za krále nad tou říší, které vládl jeho otec. Král Hring byl krajový král v Dánsku a měl vládu nad Skáne.^[5]
Signý tehdy připlula do Dánska a Illugi ji dobře přijal a stejným způsobem Hilda. Illugi pak o ní všechno prozradil a král Sigurd požádal o její ruku. Signý řekla, že by Illugi měl být tím, kdo jí dá v manželství. Sigurd tuto záležitost s Illugim projednal a Illugi jí pak s jejím souhlasem provdal. Dařilo se jim dobře a měli mnoho dětí a staly se ze všech významní lidé.
Král Sigurd a královna Signý žili velice dlouho, ačkoli Illugi žil déle, ale o jeho a Hildiných potomcích není nic povězeno. Tento Illugi byl poté pobratim Ásmunda z Gnody.^[6]
A tak končí tato saga.

---

Poznámky k textu:

[1]Pod jménem Vihjálm si můžeme představit anglické jméno William, našeho Viléma. Valland je staroseverský výraz pro oblast obydlenou lidmi, kteří mluví jazyky keltského či románského původu - Francii. Tento název můžeme najít v Písni o Völundovi (Völundarkviða).

[2]To jest k Orkneyjským ostrovům.

[3]Poloha Gandvíku (v překladu Zálivu čar) je dosud předmětem dohadů. Existují teorie, že se jedná o Baltské moře nebo Botnický záliv. Nejpravděpodobnější však je, že jde o Bílé moře, což odpovídá i našemu příběhu, kdy Illugi vyplouvá z Finnmarky, nejsevernější části dnešního Norska. Gandvík nese své jméno od Finnů, kteří podle severské literatury ovládali kouzla.

[4]Álfheimem se rozumí dnešní norský kraj Böhuslan a východní čast Østfoldu. O tomto králi není v dalších dílech zmínka.

[5] Skáne neboli dnešní Skåne je nejjižnější část Švédska. Tato oblast byla dlouhou dobu pod Dánskou nadvládou.

[6] Tento Ásmund je hlavní postavou v Saze o Egilovi Jednorukém a Ásmundovi, vítězi nad berserkem (Egils saga einhenda ok Ásmundar berserkjabana) a je zmíněn v několika dalších sagách. Z výše zmíněné sagy (kap. 18) také pochází následující úryvek: Ásmund si pak nechal postavil loď, jež se jmenovala Gnoda, a lidé myslili, že je to nejskvělejší loď na sever od Řeckého moře. Od této lodi přijal Ásmund jméno – říkalo se mu Ásmund z Gnody.

---

Ze staré islandštiny přeložil a poznámkami opatřil Tomáš Vlasatý, 2009-10