Lze ji tedy nejspíše datovat do poslední čtvrtiny 13. století, ačkoli podle rukopisného dochování je mnohem mladší (17. století). Je jasné, že základní osa příběhu byla opsána z Knihy o záboru země (Landnámabók). Verze jsou obyčejně rozdělovány do dvou skupin (označme je A, B), jež jsou si podobny a opis je nepochybný:

Ačkoli název napovídá, že hlavním hrdinou bude Thorstein Bílý, nemůžeme ujít myšlence, že saga spíše přesouvá pozornost na Thorsteina Krásného. Tito dva jmenovci jsou v následujícím díle úzce spjati.
Počin má větší nepřesnosti v jednotě času (Helgovi je osm let a po dalších osmi letech je mu let osmnáct) a mnozí badatelé označují některé jevy za přežitky (např. zakoupení kněžství).

Zeměpisné údaje:
Islandské názvy se za tisíc let prakticky nezměnily. Vybral jsem tato místa a umístil s mnou užitým překladem do tabulky, vzdálená místa pak budou objasněna ve vysvětlivkách pod textem, v němž budou odkazy.

Ostatní místní názvy jsem nepřekládal.

Překládání přídomků:
V překladu jsem užil českých překladů příjmí. Následující tabulkou bych chtěl postkytnout srovnání originálu a překladu:

Dílo:

1. kapitola - Thorstein vyplul na Island a zakoupil pozemky kol Hofu.
Žil muž jménem Ölvi Bílý. Byl synem Ásvalda, syna Hrólfa Chodce^[1], syna Thóriho Vola. Býval vladařem v Norsku a bydlil v Naumudalu^[2]. Kvůli násilnictví jarla Hákona^[3] uprchl do Yrjí^[4], kde zemřel. Měl jednoho mužského potomka, který se jmenoval Thorstein a dostalo se mu příjmí Bílý. Okamžitě po smrti svého otce vyplul se všemi movitostmi na Island a dospěl k Vápnafjordu. Tehdy již byly zabrané pozemky na celém Island v pevném vlastnictví.
Na Hofu ve Vápnafjordu žil muž, který se jmenoval Steinbjörn a říkalo se mu Krátkorohý^[5]. Své země dostal darem od svého pobratima Eyvinda^[6] a rozkládali se řekami Vápnafjardará a Vestrdalsá. Steinbjörn na dvorci velmi mrhal penězi.
A protože Thorstein věděl, že všechny země byly dříve zabrány, vypravil se ke Steinbjörnovi a koupil od něj pozemky. Vystavěl si na Tóptavellu hospodářství a bydlil tam po několik zim a nabyl peněz a důstojenství. Bydlil na hospodářství jen chvíli, když pomyslel na vdavky a usiloval o ženu, která se jmenovala Ingibjörg a byla dcerou Hródgeira Bílého, syna Hrafnova. Vzali se a s touto ženou měl Thorstein pět dětí. Jeho syny byli Önund, Thórd a Thorgils a jeho dcery sluly Thorbjörga a Thóra. Thorgils byl velmi nadějným mužem.
Thorstein si nahospodařil mnoho majetku. Steinbjörnu Krátkorohému peníze docházeli a proto odešel za Thorsteinem a žádal ho o půjčku. Thorstein na to byl připraven, a tak si tam Steinbjörn od Thorsteina vypůjčil tolik peněz, aby netrpěl nedostatkem majetku. Thorstein však mínil, že jich Steinbjörn užil špatně, a náhle žádal od svého dlužníka peníze nazpět. Steinbjörn dal Thorsteinovi země kol Hofu, Thorstein se tam přestěhoval a koupil si kněžství. Stal se z něj vůdce lidu a byl všemi oblíben.
A když Thorstein bydlil na Hofu už kolikátou zimu, přihodili se na hospodářství takové noviny, že Ingibjörga onemocněla a umřela. Thorstein to pokládal za velkou ztrátu, ale své hospodářství vedl jako kdy jindy.

2. kapitola - Thorgils se oženil a ujal se dvorce.
Žil muž jmeném Thóri. Byl synem Atliho, který bydlil v Atlavíku na východ od vody. Dnes tam jsou ovčince. Thóri byl ženat. Jeho žena slula Áslaug, která byla dcerou Brynjólfa Starého. Thóri měl se svou ženou dvě děti; syn se jmenoval Einar a dcera Ásvör. Einar byl statečný a nevelký muž, který rád mluvil, a proto nebyl příliš oblíben. Ásvara byla slibnou a oblíbenou ženou.
Tu se Thorsteinovi Bílému stalo takové neštěstí, že ho postihly tak veliké bolesti očí, že dočista ztratil zrak. Kvůli této vadě nebyl s to vést hospodářství, a tak se zahovořil s Thorgilsem a prosil jej, aby hospodářství převzal. Thorgils řekl, že mu nabídne tolik pomoci, kolik jen bude moci. Otec mu poradil, aby se oženil, a aby usiloval o Thóriho dceru Ásvaru. Tak se stalo a nevěsta s ním odešla na dvorec. Byla mezi nimi veliká láska a měli dvě děti: jejich syn se jmenoval Helgi a dcera Gudrún. Thorgils tam pak bydlil spokojeně po dvacet let.

3. kapitola – Přátelství Thorsteina Krásného a Einara, Thóriho syna.
Žil muž jménem Hrani a říkalo se mu Zlatá čapka. Byl pěstounem Thorgilse a příbuzným jeho ženy. Byl velmi výřečný a patřil k domácím lidem z Hofu. Říkalo se mu Záludný.
Byl muž jménem Thorkel a dostalo se mu příjmí Lupič. Byl veliký a silný a patřil k domacím lidem z Hofu a byl příbuzný hofského lidu.
Žil muž jménem Thorbjörn. Bydlil ve Sveinungsvíku, který leží mezi melrakkskou rovinou a Thistilsfjordem. Thorbjörn byl laskavým a silným mužem a dobrým přítelem Thorsteina Bílého.
Žil jeden muž, jenž byl pojmenován Thorfinn. Bydlil na Skeggjastadech v Hnefilsdalu, ačkoli mu patřil ještě jeden dvorec. Jeho žena se jmenovala Thorgerd. Měli spolu tři syny: jeden se jmenoval Thorstein, který dostal příjmí Krásný, druhý Einar a třetí Thorkel. Všichni tři byli slibnými muži. Thorstein nad své bratry vynikal – v době tohoto příběhu byli již uplně dospělý.
Žil muž jménem Kraki, který bydlil na dvorci, kterému se říkalo Na Krakaläku. Kraki byl nesmírně bohatý a byl ženat s ženou, která se jmenovala Gudrún. Spolu měli dceru, která se jmenovala Helga. Helga byla ze všech žen nejkrásnější a byla pokládána za nejžádoucnější nevěstu v kraji  fljótsdalském.
Je zmíněno, že Thorstein Krásný žádal na svém otci půjčku a řekl, že chce odejet ze země. Thorfinn svolil a dal mu tolik, kolik žádal. Thorstein byl na jízdách několik let a stal se z něj člověk neobyčejně bohatý a důstojný. Pokaždé, když odplul do ciziny, uložil část z majetku, poněvadž myslel, že on i jeho otec jej budou potřebovat. A jednoho jara, když byl Thorstein přes zimu doma, si přišel Thoriho syn Einar promluvit se svým otcem a žádal od něj peníze a oznámil, že se chce přidružit k Thorsteinovi. Thorstein řekl, že Einarovo přátelství neodmítne a dal mu půl své lodi. Přiznal si však, že kvůli Einarově nevlídné povaze bude spolupráce spíše průměrná.
Vypluli do ciziny a přátelili se spolu. Thorstein dělal všechno, aby přispěl k Einarově cti a cenil si jej ze všech nejvíc, ale Thorstein byl jinými lidmi daleko více ctěn díky tomu, že se osvědčil být věrným a přátelským druhem. Jejich přátelství se po určitý čas ubíralo správným směrem.

4. kapitola - Einar oznámil Thorsteinovu smrt.
Říká se, že jedné zimy, když byli pobratimové doma, si přišel Thorfinn popovídat Thorsteinem, co hodlá přes léto dělat. Thorstein odpověděl, že zamýšlí odjet do ciziny. Thorfinn se ho otázal, jestli chce, aby se mu ujal hospodářství. Thorstein odvětil, že tak učinit nechce, ale že si může vzít tolik majetku, kolik jen chce. Thorstein měl s sebou na jízdách veliké množství peněz.
Thorfinn mu poradil a chtěl pro něj požádat o ruku Krakiho dcery Helgy. Thorstein pravil, že by to byl velmi nerovný sňatek, protože je jedinou Krakiho dědičkou, Thorfinn ale řekl, že si jsou rovni, neboť oba rody byly bojovné a mužné. Jdou tedy a hovoří o tom s Krakim. Nenašel na této záležitosti vadu a přednesli ji Helze, jež neodpověděla záporně. Při Thorsteinově slibu byli přítomni svědci. Thorstein chtěl neprve odplout do ciziny a oženit se měl, až když se vrátí zpět.
Thorstein a Einar vypluli a Thorstein na moři onemocněl chorobou, již lidé nazývají kurdějemi^[7], a nebyl schopen ovládat tělo. Muži se mu posmívali a jejich strůjcem byl Einar. A když připluli k Norsku, pronajali si jednu oddělenou stavbu, ale na Thorsteina nedohlíželi. Ležel tam tak celou zimu a Einar se mu velmi vysmíval a nechal o něm složit hanlivé verše.
Na jaře přišel Einar k Thorsteinovi a vybízel ho, aby rozdělil peníze, a oznámil, že si přeje mít loď sám pro sebe, protože mínil, že pro Thorsteina není vhodné vydávat se do ciziny. Thorstein odvětil, že ukázal jinou tvář, než o jaké vyprávěl. Rozdělili si na jaře cenné věci tak, jak rozhodl Einar, a Thorstein dlel na svém místě.
Einar získal losem loď a odplul v létě na Island. A když tam připlul, tázali se ho na noviny. Odpověděl, že nemá žádné konečné zprávy, a že Thorstein s určitostí není mrtev, ale že stal tak náchylným, že nejspíš zpět nedorazí. Einar odjel ke svému otci a v každém vyprávění Thorsteina zostudil.
Na podzim připlula do reydarfjordského kotviště loď. Einar vyjel lodi vstříc a zaplatil Výchoďanovi za to, aby oznámil Thorsteinovu smrt, jakožto učiní i celá posádka. Einar přišel domů a oznámil Thorsteinovu smrt a dodal, že tu zimu nepěkně skonal.

5. kapitola - Einar si vzal Krakiho dceru Helgu.
Einar požádal svého otce, aby pro něj usiloval o Krakiho dceru Helgu. Thóri odpověděl, že se tak stane. Jedou tedy z domu, přijíždějí ke Krakimu a Thóri pronáší za Einara žádost o její ruku. Kraki odvětil, že neprve musí o zjistit, zda Thorstein opravdu zemřel, a když se potvrdí, provdá ženu za Einara. Thóri pravil, že není vhodné, aby Einar čekal na odpověď ženy, která se okamžitě zaslíbila Thorsteinovi. V tomto hovoru pak Kraki dále nepokračoval.
Otec se synem odjeli s takovým pořízením domů a o nedlouho později jel Einar na sever do Hofu, kde přednesl Thorgilsovi tuto prosbu a řekl, že byl odmítnut.
Hrani byl poblíž a odvětil takto: „Špatně by se osvědčil, Einare, skvělý rod, kdybys takto nemohl získati manželku,“ — a řekl též, že málo projevilo přátelství s Thorgilsem, jestliže přehlížel takovou hanbu, jaké se Einarovi dostalo.
Thorgils odpověděl : „Krakiho považují za moudrého člověka a být jím, činil bych stejně.“
Einar Krakiho slova nezpochybnil, ale Hrani přesto Thorgilse popouzel, aby jel s ním. Thorgils řekl, že má obavy z této záležitosti, kdy mu měl vyjednat zásnuby. Nato odjeli a sešli se s Krakim a dostalo se jim stejné odpovědi jako prve.
Thorgils tehdy pravil: „Je možné, že své dceři radíš, ale už nemůžeš couvnout, leda bys nás chtěl napadnout.“
„To se neodpovážím,“ odpověděl Kraki.
I přislíbil pak svou dceru Einarovi a uspořádal doma svatbu. Kraki měl být prost všech svých závazků s Thorsteinem.

6. kapitola - Thorstein Krásný zabil Einara, Thóriho syna.
O Thorsteinovi si nyní musíme říci, že se uzdravil a vybavil svou loď k cestě na Island. Připlul v následujícím létě po svatbě do Reydarfjordu a prodal loď Výchoďanům. Chtěl jet na svou ženitbu s Helgou a opustit od jízd.
A když připlul na Island, dozvděl se o všech těchto změnách. Odjel za svým otcem, ale přesto ho to neodradilo od prodeje lodi. Tento Thorsteinův čin je pro tento příběh téměř nepodstatný. Přes zimu zakoupil loď, která kotvila v Bolungarhöfnu, a byla uplně vybavena. Jeho bratři s ním zamýšleli odjet do ciziny, ale nebyli připraveni tak rychle jako on, protože v kraji vymáhali své pohledávky. Výchoďanům velmi vadilo, že musí na Thorsteinovy bratry čekat, protože zadul příznivý vítr do plachet.
Thorstein tehdy pravil: „Odjedu z lodi, najdu je a poprosím je, aby si pospíšili, ale budete na mě muset čekat nejméně sedm nocí.“
Thorstein jel podél Öxarfjordu do Bolungarhöfnu, pak vzhůru na mödrudalské vřesoviště a dolů k Vápnafjordu. Potom zamířil na východ přes smjörvatnské vřesoviště, přes most na řece Jökulsá, přes fljótsdalské vřesoviště, přešel řeku Lagarfljót a jel podél toku, takže zrána dalšího dne dorazil do Atlaviku. Thóri odjel se svými čeledíny do lesa, jenž leží dole na Bolungarvöllu. Einar byl doma a když byl Thorstein u dveří, ještě nevstal. Ve stavení byla žena, jež se jmenovala Ósk. Ta se otázala, kdo jest muž, který přišel.
Thorstein odpověděl: „Jmenuji se Sigurd a jdu vrátit Einarovi dluh. Chci mu ho dát z ruky do ruky, a proto běž dovnitř, vzbuď ho a popros ho, aby vyšel ven.“
Thorstein měl v ruce kopí a na hlavě vlněnou čapku. Žena vzbudila Einara, který se zeptal, kdo že to přišel. Odpověděla mu, že se nazývá Sigurd. Einar vstal, nazul si boty, oděl se do pláště a vyšel ven. A když tam Einar přišel, poznal, že jím je Thorstein, a cítil se poněkud nesvůj.
Thorstein pronesl: „Přišel jsem sem proto, že chci vědět, jak mě hodláš odškodnit za to, že ses mi na moři posmíval kvůli chorobě a smál se mi se svou posádkou. A spokojím se s málem.“
Einar řekl: „Vznes tento požadavek všem, kteří se ti smáli. Zaplatím, pokud i oni zaplatí.“
Thorstein pravil: „Nejsem tak chtivý majetku, abych vyhledával všechny ty lidi. Chci jen, abys zaplatil ty sám. “
Einar řekl, že nezaplatí, a otočil se k odchodu do ložnice. Thorstein ho vybídl, aby počkal a nespěchal tak rychle k Helgině posteli. Einar nevěnoval jeho slovům pozornost. Nato ho Thorstein bodl kopím a probodl ho naskrz. Einar padl mrtev do místnosti. Thorstein požádal služebnou, aby se o Einara postarala.
Thorstein jel nazpátek stejnou cestou jako přijel. Jel na západ přes hřbět k Thorbjörnově salaši, která stála mezi melrakkskou rovinou a řekou Ormsá. Otázal se Thorbjörna, zda tam přišli jeho bratři, Thorbjörn ale odpověděl, že zatím ne. Thorstein mu pověděl noviny a požádal ho, aby vzkázal jeho bratrům, ať si pospíší k lodi. Sám k ní pak odjel.
Služka vzkázala Thórimu ubití jeho syna Einara a Thóri bez prodlení odejel se dvěma čeledíny na sever do Vápnafjordu a proplul tokem až k Hofu. Hofský lid mu pověděl o Einarově ubití. Thorgils řekl, že neměl dobrou předtuchu od té chvíle, co se Einar s Helgou oženil. Požádali ho, aby se zúčastnil pronásledování a nechal postrojit svého koně. Hrani zpochybnil jeho odvahu, protože při nabídce honitby zaváhal. Thóri se na Thorgilsovu radu obrátil nazpět, ale jeho čeledínové jeli s Thorgilsem, a tak jich tedy bylo na cestě sedm.

7. kapitola – Ubití Thorgilse a bratrů Thorsteina Krásného.
Thorsteinovi bratři přijeli k Thorbjörnově salaši ráno po tom, co odtamtud Thorstein odjel. I pojedli tam hlavní jídlo dne a ulehli později k spánku. Thorbjörn je od toho velmi odrazoval, protože jim řekl o Einarově ubití, a ačkoli byl přítelem obou stran, předal Thorsteinovo poselství.
Krátce nato přišel Thorgils a bylo jich celkem sedm. Thorbjörn sdělil bratrům, že přišel Thorgils a jeho družina a probudil je. Byli v pasti.
Thorbjörn jim nařídil, aby v salaši za dveřmi vykopadli hlubokou díru, — „a já budu stát ve dveřích.“ A tak učinili.
Thorgils a jeho lidé pak vešli do salaše. Měli zato, že jsou bratři uvnitř, protože tam stáli zpěnění koně a nedávno naloženi nákladem.
„Vím,“ říká Thorgils, „že jsou tady.“
Thorbjörn odpověděl: „Jsi pozorný muž, ale bratři, jak říkáš, tu nejsou. Své koně jsem nechal vést podél lesů a ulevil jsem jim od nákladu. Právě přišli ze zimních stájí, ačkoli předtím byli hnáni z náplavových pobřeží do Sveinungsvíku ke stavbě domu. A koně jsou to moji.“
Thorgils řekl, že tomu nelze uvěřit, — „a odstup ze dveří, chceme prohledat salaš.“
Thorbjörn pravil, že to neudělá, — „neveříš tedy mému příběhu.“
Hrani pronesl: „Ubijme ho, pokud neodstoupí ze dveří!“
Thorgils odpověděl: „To by se nelíbilo mému otci^[8].“
I navrhl Thorkel Lupič, aby obešli dům k jeho zadní straně, skočili ze zdi mezi Thorbjörna a dveře a odvekli ho z dveří a pustili z kopce. Thorgils ho požádal, aby tak učinil. Thorkel takto jednal a Thorbjörn byl vyveden ze dveří salaše. Poté ho svázali.
Přistoupili ke dveřím a začali se přít o to, kdo by do nich měl vejít jako první.
Když to Thorgils zaslechl, pravil: „Právem nebudeme za smělé, když nechceme vstoupit dovnitř.“
Thorgils potom vběhl dovnitř. Thorbjörn se mu to snažil vymluvit a říkal mu, aby do stavení nechodil, ale nevěnoval jeho slovům pozornost. Zakryl si hlavu štítem, přihnal se dovnitř a skočil do jámy, v níž ho bratři zabili. Thorgilsovi družiníci pak začali strhávat střechu salaše a nějaký čas tam tak bratry pozorovali. Hrani Zlatá čapka ležel na zdi salaše a zíral dovnitř, když tu byl zraněn kopím do ruky. Bratři se umně a statečně bránili a oba nakonec s velikou slávou padli. Padli tam taktéž dva Thóriho čeledínové a další obětí, třetí, byl Thorgilsův syn Thorstein, kterému bylo tehdy třicet let.
Po tomto střetu byl Thorbjörn propuštěn. Odvezl všechny věci bratrů do Bolungarhöfnu k lodi a pověděl Thorsteinu tyto noviny. Thorstein řekl, že Thorbjörn dobře udělal, a rozloučili se ve velikém přátelství.

8. kapitola – Thorstein Krásný se usmířil s Thorsteinem Bílým.
Thorstein odplul do ciziny a byl tam po dobu pěti zim. Vycházel dobře s pohlaváry a byl pokládán za nejvyzrálejšího muže.
Hrani Zlatá čapka dorazil domů na Hof a pověděl Thorsteinovi Bílému, že padli dva synové Thorfinnovi a dva Thóriho čeledínové.
Thorstein se ho otázal: “Kde je můj syn Thorgils?”
Hrani odvětil: “Taktéž padl.”
Thorstein řekl: “O novinách se zmiňuješ ďábelsky. Ty a tvé rady vždycky vedou do nesnází.”
Když lidé zvěděli tuto novinu, pokládali ji za významnou. Následujícího léta byla zchystána pře proti Thorsteinovi, synu Thorfinnově, a za ubití Einara byl prohlášen psancem. Helgu Bodcovi bylo v době zabití jeho otce tři roky, a byl na svůj věk velmi slibným člověkem.
A když minula pátá zima, odplul Thorfinnův syn Thorstein na Island a připlul se svou lodí do Midfjordu. Jel odtud sám pátý na sever do Hofu. Helgi Bodec byl tehdy starý osm let, hrál si před  skladištěm a požádal je, aby tam setrvali. Thorstein se otázal, proč jej pozval jako hosta. Odpověděl, že mimo něj to tam všechno vlastní i jeho děd. Thorstein, syn Thorfinnův, a jeho družina vešli dovnitř.
Thorstein Bílý ucítil zápach námořníků a zeptal, kdo to přišel. Thorfinnův syn Thorstein to potvrdil.
Thorstein Bílý pravil: „Určitě se ti zdá, že příliš málo truchlím, když jsi přišel do mého domu ublížit mi, starému slepci?“
Thorfinnův syn Thorstein odvětil: „Kvůli tomu jsem sem nepřišel. Jsem tu proto, že bych chtěl naši při vyřešit po svém a zaplatit pokutu za tvého syna Thorgilse. Mám sdostatek majetku, abych jej nahradil tak, že za žádného jiného muže nebyla kdy nabídnuta větší cena.“
Thorstein Bílý pravil, že nechce mít svého syna Thorgilse v měšci. Thorstein, syn Thorfinnův, též přezdíván Krásný, vyrazil a položil svou hlavu na kolena Thorsteina Bílého, svého jmenovce.
Thorstein Bílý poté řekl: „Nechci ti odseknout hlavu z krku. Uši se hodí nejvíce tam, kde narostly. Jsem odhodlán se s tebou usmířit, ale to za předpokladů, že se přestěhuješ sem na Hof se vším svým majetkem, budeš mi k ruce, kdykoli budu chtít, a že prodáš svou loď.”
Thorstein Krásný s těmito podmínkami souhlasil. A když vyšel se svými kumpány ven, hrál si chlapec Helgi, Thorgilsův syn, se zlatým hrotem kopí, které Thorstein Krásný odložil u dveří, než vstoupil.
Thorstein Krásný zahovořil k Helgovi: „Chtěl bys ode mě přijmout kopí jako dar?“
Helgi se o tom, zda má od Thorsteina Krásného přijmout kopí, poradil se svým vychovatelem Thorsteinem Bílým. Ten mu odpověděl, že samozřejmě může, a řekl, aby řádně poděkoval.
V té době byl Thorstein Krásný jedné noci na Hofu. Odešel ke své lodi a prodal ji. Potom se přestěhoval se vším svým majetkem na vápnafjordský Hof. Mnohokrát znásobil počet dobytka Thorsteina Bílého, svého jmenovce.
A když tam žil již nějaký ten čas, chtěl Thorstein Bílý, aby si jeho jmenovec namluvil Krakiho dceru Helgu, což učinil. Thorstein Bílý jel s ním a všechny záležitosti dopadli dobře. Krakimu se to zamlouvalo. Helga odešla s Thorsteinem Krásným na Hof, protože Thorstein Bílý chtěl odbýt svatbu ve svém domě, neboť mínil, že je příliš vetchý na to, aby mohl odjet ke svatbě na jiný dvorec. Tak se tedy stalo. Svatební hostina se náramně vydařila a bylo jim spolu dobře.
Thorstein Krásný bydlil na Hofu se svým jmenovcem po osm zim a ve všech ohledech jeho syna nahradil.
A když přišel čas, pravil Thorstein Bílý svému jmenovci toto: „Choval ses ke mně dobře. Jsi ve všech případech chrabrým mužem a dobrým válečníkem a máš opravdu nadání. Nyní chci, abys ses řídil se svým otcem a tchánem Krakim této rady: radím vám všem, aby jste odpluli se všemi věcmi, které vlastníte, do ciziny, protože si myslím, že Helgi, můj příbuzný a odchovanec, pro vás znamená velikou hrozbu. Je mu teď osmnáct let a zdá se mi pravdě podobno, že už dlouho žít nebudu, přeji si tedy, abychom se řádně rozloučili. Můj příbuzný Helgi se však stane velmi zpupným mužem a nebude mu nikdo roven. Řiď se mou radou a neotálejte tu déle, než jak jsem řekl.“
Thorstein Krásný řekl, že se tak stane. Zakoupil dvě lodě a odplul s celou svou rodinu do ciziny. Vyplul též jeho otec Thorfinn a tchán Kraki. Přistáli u severního Norska a následujícího léta odjeli na sever do Hálogalandu. Zabydlil se tam s celou svou rodinou. Thorstein Krásný tam bydlil až do své smrti a byl pokládán za nejmužnějšího člověka.


9. kapitola – O Helgu Bodcovi.
Helgi vyrůstal se svým vychovatelem Thorsteinem Bílým. Brzy vyzrál a stal se z něj veliký, silný, slibný a vynikající muž. V dětství byl málomluvný a v mladých letech nepoddajný a neústupný. Byl pamětlivý a náladový.
I stalo se jednoho dne na Hofu, když byl dobytek v ohradě určené pro dojení, že ke kravám přišel veliký a silný býk. Další býk, veliký a hrozivě vypadající, vlastněný příbuznými, stál u domu. Helgi byl venku a viděl, že se do sebe býci pustili rohy, a že domácí býk obstál vůči býku ze sousedství hůře.
A když to Helgi zřel, vešel do domu, nalezl veliký hrot k chůzi ledě^[9] a připevnil ho na čelo domácího býka. Poté je zase pustili k sobě a oni se nabírali rohy jako předtím, dokud domácí býk nazabil druhého. Do těla se mu zaryl tento hrot.
Většina lidí považovala tento Helgiho čin za úskok. Dostalo se mu proto příjmí -  říkalo se mu Helgi Bodec, a lidé pokládali za velikou štěstěnu, když měl někdo dvě jména. Tehdy lidé věřili, že ti, co mají dvě jména, žijí nad jiné lidi déle. Brzy se ukázalo, že Helgovi bylo souzeno stát se velikým pohlavárem a mužem, jemuž není rovno.
Thorstein Bílý žil jednu zimu poté, co se rozloučil s Thorsteinem Krásným a jeho společníky, a považoval jej za nejlepšího muže.
Geiti z Krossaviku měl za ženu Hallkatlu, dceru Thidranda Starého, syna Ketila Obra, syna Geitiho a Hallkatly. Mezi Geitim a Helgim Bodcem bylo zprvu veliké přítelství, ale vyprchalo, až přerostlo v soudní při, jež byla ryze nenávistná, jak je napsáno v Saze o lidech z Vápnfjordu.
A takto končí Saga o Thorsteinu Bílém.

Poznámky k textu:

[1] Hrólf Chodec (více znám jako Rollo) se proslavil získáním Normandie v roce 911. Příjmí dostal údajně z toho důvodu, že jej neunesl žádný kůň. V Knize o záboru země je jeho jméno v rodokmenu vynecháno, Ásvald nahrazen Ósvaldem.
[2] Dnešní Namdalen. Landnámabók (kap.270) udává, že bydlil konkrétně v Álmdalech.
[3] Dnešní Ørland.
[4] Hladský jarl Hákon Grjótgarðsson, spojenec krále Haralda Krásnovlasého.
[5] Jedná se pravděpodobně na posměšnou narážku na jeho mužskou chloubu.
[6] Eyvind Ozbrojený (Eyvindr vápni), po němž se nazývá zátoka Vápnafjord.
[7] Výskyt slova kurděje (skyrbjúgr; pravděpodobně z latiského scorbutus) je v staroseverské literatuře zcela ojedinělý. Zřejmě nesouvisí s dnešním významem kurděje, nýbrž označuje řádu spolu nesouvisejících nemocí.
[8] Je potřeba si uvědomit, že Thorbjörn je jediným nestranným svědkem sporu a má přátele na obou stranách.
[9] Pro jakýkoli pohyb na ledě byly hroty na jinak kožených podrážkách bot nezbytné.

Zdroje:
Þorsteins saga hvíta: Íslenzk fornrit, 11. Austfirðinga sögur. Jón Jóhannesson gaf út. Reykjavík, 1950, bls. 1–19.
Přísloví nacházející se v této saze
Ruský překlad
Další ruský překlad

V roce 2010 přeložil ze staré islandštiny a opatřil poznámkami Tomáš Vlasatý.