| 1. Bergr, höfum minzk, hvé, margan morgin Rúðuborgar, börð létk í för fyrða fest við arm enn vestra. |
1. Bergu! Vzpomínám si rád, jak často ráno v Rouenu jsme loď svou zakotvili v řece. |
| 2. Útan varðk, áðr Jóta andspilli fekk stillis, (meld sák hús fyr hölði) húsdyrr fyrir spyrjask, en ørendi óru óttungr í sal knátti Gorms (berk opt á armi járnstúkur) vel lúka. |
2. Přede dveřmi síně skáld čekati musel, než moh mluvit s Jutů jasným králem. Gormův dědic, vládce Dánů dovolil mi potom, oč jsme žádal, i když Olavovi sloužím. |
| 3. Örr tegask Óleif gørva, alt hefr sás, fjörvaltan (konungs dauða munk kvíða) Knútr ok Hókun, úti. Haldisk vörðr, þótt vildi varla Knútr ok jarlar, dælla es fyrst á fjalli fundr, ef sjalfr kømsk undan. |
3. Knút a jarl Hákon hlavu Olavovu srazit chtějí. Strach mám, že smrt stihne krále. Kéž Bůh v bitvě chrání bojovníka. Básník na shledanou v Norsku naděj pevnou živí. |
| 4. Átti jarl at sætta allframr búendr gamla ok, þeirs optast tóku, Áleif, at því máli. Þeir hafa fyrr af fári (framt's Eiríks kyn) meira höfðum keypt, en heiptir Hókun, saman, munði. |
4. Mír by sjednati měl jarl mezi králem a zemanským lidem, zameziti boji, učiniti konec krutým svárům. Avšak Hákon plane hněvem, horlí proti králi. |
| 5. Knútr hefr okr enn ítri alldáðgöfugr bóðum hendr, es hilmi fundum, Húnn, skrautliga búnar. Þér gaf hann mörk eða meira margvitr ok hjör bitran golls (ræðr görva öllu goð sjalfr), en mér halfa. |
5. Knút, král Dánů štědrý, krásným náramkem nám, Medvídku můj milý, mysl naší zjasnil. Marku tobě dal, meč mocná k tomu. Osud mně přál jenom půli. Bůh kéž napraví to. |
| 6. Heim erum hingat komnir, hygg þú at, jöfurr skatna (menn nemi mól sem innik mín) stallarar þínir. Seg, hvar sess hafið hugðan seims þjóðkonungr beimum (allr es þekkr) með þollum (þinn skáli mér innan). |
6. Vrátil jsem se nyní, vůdce vojska, k tobě. Pozor věnuj, prosím, podkonímu svému. Sín tvo zalíbil si skáld. Nuž řekni, králi, místo kde je moje mezi reky tvými. |
| 7. Knútr spurði mik, mætra mildr, ef hónum vildak hendilangr sem, hringa, hugreifum Óleifi. Einn kvaðk senn, en sönnu svara þóttumk ek, dróttin (gör eru gumna hverjum gnóg dœmi) mér sœma. |
7. Dánů král a zlata dárce štědrý ptal se, sloužit nechtěl-li by skáld mu jako vazal. Pánu jednomu jen, po pravdě jsem pravil, sloužit mohu věrně: synu Haraldovu. |
| 8. Eið láta þú ýtir einn, þótt værak seinni, jarðar alla verða ófnis mildr, an vildak. Esa fyr mál þats (mála) mann (þú lætr her vanðan) löng þörf mun gram gengit, gestr Knúts vas ek, flestum. |
8. Drahý zlata dárce, dávno slib jsem složil věrnosti jen tobě, věz, že byl jsem bdělý. Neskládal jsem déle, dal jsem za pánem, vojsku jsi ty zvyklý, zvu se Knúta hostem. |
Zdroje:
Snorri Sturluson: Sága o svatém Olavu. Přeložil
Ladislav Heger; Lidová demokracie, Praha 1967
Originály
veršů
Porovnání
originálů veršů
Slovník
výrazů užitých ve verších
The
Normans in Europe, Elisabeth van Houts
Formát pro tisk
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.