| 1 Langr bar út enn unga jǫfra kund at sundi (þjóð uggði sér síðan) sæmeiðr (konungs reiði); kank til margs, en, manna minni, fyrsta sinni hann rauð œstr fyr austan ulfs fót við sker Sóta. |
1 S dlouhou lodí vyplul plenit králův dědic. Hrůza z jeho hněvu hlavy lidu zmátla. Činy věru četné čest hlásají vládce, který vlčí tlapu krví prvně zkropil u Sótiho skalisk. Sláva odvážnému. |
| 2 Þar vas enn, es ǫnnur Óleifr (né svik fólusk) odda þing í eyddri Eysýslu gekk heyja; sitt óttu fjǫr fótum (fár beið ór stað sára) enn, þeirs undan runnu, allvaldr, búendr gjalda. |
2 Ještě jednou musil k jílci sáhnout Olav. Zradě zpustošení vzápětí šlo hrozné. Sedlák útěkem se spasil moh jen rychlým. |
| 3 Hríð varð stáls í stríðri ströng Herdala gǫngu Finnlendinga at fundi fylkis niðs en þriðja; en austr við ló leysti leið víkinga skeiðar; Bálagarðs at barði brimskíðum lá síða. |
3 Bouře zbraní v boji s Finy burácela, král v Herdalském kraji kořist když si hledal. Čluny spěšně k břehům Bálagardským spěly, proti přídím lodí vlny vzpínaly se. |
| 4 Enn kvóðu gram Gunnar galdrs upphǫfum valda (dýrð frák þeims vel varðisk vinnask) fjórða sinni, þás ólítill úti jöfra liðs í miðli friðr gekk sundr í slíðri Suðrvík, Dönum kuðri. |
4 Rozhněvaný rek se rázem proti lodím v čtvrtou pustil bitvu. Čest získali četní bojovníci. Břehy Sudrvíku budou mužům drahnou dobu dlít v paměti ještě. |
| 5 Víg vant, hlenna hneigir, hjölmum grimt et fimta (þolðu hlýr fyr hári hríð Kinnlimasíðu), þás við rausn at ræsis reið herr ofan skeiðum, en í gögn at gunni gekk hilmis lið rekkum. |
5 Štíty mečem štípal v šťastné páté bitvě král. Proti přídím vzpínaly se vlny. Voj nepřátel valný vyřítil se k břehům, marně však se snažil mužům kořist mařit. |
| 6 Rétt es, at sókn vas en sétta (snarr þengill bauð Englum at) þars Óleifr sótti (Yggs) Lundúna bryggjur; sverð bitu völsk, en vǫrðu víkingar þar díki, átti sumt í sléttu Súðvirki lið búðir. |
6 Šestá bitva štítů šťastný konec měla. Věrných víkingů král vítězství si odnes, když sloupy londýnského mostu strhl v řeku. V písek plavý proudu nejeden muž padl. |
| 7 Enn lét sjaunda sinni sverðþing háit verða endr á Ulfkels landi Óleifr, sem ferk máli; stóð Hringmaraheiði (herfall vas þar) alla Ellu kind, en olli arfvörðr Haralds starfi. |
7 Posedmé sněm zbraní svolal Olav Silný v Úlfkelově zemi. Anglů padlo spousta. Hringmerské planiny posety jsou reků mrtvolami. Vládce mnoho pobil mužů. |
| 8 Veitk, at víga mœtir Vinðum háttr enn átta (styrkr gekk vörðr) at virki (verðungar) styr gerði; sinn móttut bœ banna borg Kantara (sorgar mart feksk) prúðum (Pörtum) portgreifar Óleifi. |
8 Vím, jak skvělý vítěz, hrozba Vendů, boj vedl osmý proti valům. Obhájci bran městských pevný Kantaraborg kvapně vzdali králi. Starost velká mnohé zmocnila se mysli. |
| 9 Vann ungr konungr Englum ótrauðr skarar rauðar, endr kom brúnt á branda blóð í Nýjamóðu; nú hefk orrostur, austan, ógnvaldr, níu talðar, herr fell danskr, þars dörrum dreif mest at Óleifi. |
9 Krví krutě zbrotil královský meč Dány. Černá krev z jich čela po čepelích tekla znovu v Nýjamódu. Norský vůdce vyhrál devátou svou bitvu. Dánů padly spousty. |
| 10 Tøgr vas fullr í fögrum folkveggs drifahreggi (helt, sem hilmir mælti) Hringsfirði (lið þingat); ból lét hann á Hóli hótt, 's víkingar óttu, (þeir bóðut sér síðan slíks skotnaðar) brotna. |
10 Hezký Hringfjord slyšel hřmot desáté bitvy. Vojsko bylo všude, kam je poslal vůdce. Pevnost hólská padla. Pozděj víkingové nechtěli už nikdy utkati se s Nory. |
| 11 Óleifr vant, þars jöfrar, ellipta styr, fellu (hrings komt af því þingi þollr) í Gríslupollum; þat frák víg at vítti, Viljalms fyr bœ, hjalma (tala minst es þat telja), tryggs jarls, háit snarla. |
11 Jedenáctou bitvu u města, v němž jarl Vilém věrně vládl, statečně jsi vyhrál. Mnoho mužů padlo mečem v Gríslupollech, ty však bez zranění z boje jsi se dostal. |
| 12 Tönn rauð tolpta sinni tírfylgjandi ylgjar (varð) í Fetla-firði (fjörbann lagit mönnum). |
12 Podvanácté vnořil v krev své vlčí zuby ve Fetlském fjordu Finů přemožitel. |
| 13 Þrettánda vann Þrœnda (þat vas flótta böl) dróttinn snjallr í Seljupollum sunnarla styr kunnan; upp lét gramr í gamla Gunnvaldsborg of morgin (Geirfiðr hét sá) görva gengit jarl ok fenginn. |
13 Třináctý boj svedl Trondů smělý vládce jižně Seljupollů. Prchli nepřátelé. Útěkem se chtěli spasit před Olavem, jenž v pevném Gunnvaldsborgu Geirfinna jal jarla. |
| 14 Malms vann, Mœra hilmir, munnrjóðr, es kom sunnan, gang, þars gamlir sungu geirar, upp at Leiru; varð fyr víga Njörðum Varrandi sæ fjarri brendr á byggðu landi (bœr heitr svá) Peitu. |
14 Vůdce mörských mužů meče barvě krví přistál u Loiry. Požárem tam zničil města. Mrtvol kupy pokrývaly zemi. |
| 15 Ríkr kvað sér at sœkja Sauðungs konungr nauðir, fremðar gjarn, í fornu fund Hókonar sundi; strangr hitti þar þengill þann jarl, es varð annarr œztr ok ætt gat bazta ungr á danska tungu. |
15 Moře zbrázdil mocný mečů ostrých vládce. V starém Saudungssundu s Hákonem se setkal, s jarlem, který po něm jistě nejjasnější bohatýr byl v Norsku, bystrý jako orel. |
Zdroje:
Snorri Sturluson: Sága o svatém Olavu. Přeložil
Ladislav Heger; Lidová demokracie, Praha 1967
Alistair
Campbell: Skaldic
verse and Anglo-Saxon history.
1971.
Originály
veršů
Porovnání
originálů veršů
Formát pro tisk
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.