Poezie

Staroseverská poezie zahrnuje celou řadu typů veršů psaných ve staré severštině v období od 8. století až do konce 13. století. Většina dochované poezie přežila na Islandu, ale zachovalo se taktéž 122 básní ve švédských, 54 na norských a 12 na dánských runových nápisech.
Poezie hrála v sociálním i náboženském světě Seveřanů důležitou roli. V Jazyku Básnickém (Skáldskaparmál; 1) se vypráví příběh o tom, jak bůh Ódin přinesl medovinu básnictví do Ásgardu, což naznačuje význam poezie v tehdejší skandinávské kultuře. Poezie se vyznačuje aliterací, heiti a používáním kenningů (= básnických opisů). Významným zdrojem informací o poetických formách je Prozaická Edda od Snorriho Sturlusona.
Staroseverské básnictví se obvykle, a poněkud svévolně, dělí na dva typy: eddická poezie a skaldská poezie.

Způsoby poetického opisu

Nahrazení mělo jednoduchý cíl - umožnění použití ve verši tři slova se stejným náslovím a dva páry slov se shodnou hláskovou stavbou vnitřku, ačkoli realizace takové mety je neuvěřitelně složitá.

1. Heiti ("jméno, označení") - je prostředkem zastupujícím synonymum, takže prosté slovo sverð (meč) nahradíme méně častým mækir. Mimo synonym jde v některých případech o metonymické a synekdochické výrazy (nahrazení části místo celku či obráceně), jako například v ve slově barð ("zobec na přídy lodi") pojmenujeme celou loď, či výrazem Gotar ("Gótové") označíme jakékoli lidí. Jedná se vždy o jedno slovo, ačkoli básník Snorri Sturluson pojem rozdělil na ókend heiti (neurčené pojmenování) a kend heiti "určené pojmenování", kterým je kenning.
2. Kenning (tj. kend heiti) - jde o složený básnický opis. Jde téměř o nevyčerpatelný prostředek nahrazení. Nejčastějši se setkáváme s kenningem prvního stupně (hríðar hyr - plamen bitvy = meč) či druhé stupně (svala branda vallands - chladné plameny země sokolů; země sokolů = ruka, chladný plamen ruky = zlato), ačkoli existují i delší. Pro ilustraci předkládám nejdelší dochovaný kenning ve verši s následným rozborem:
   
   ok gimsløngvir ganga
   gífrs hlémána drífu
   nausta blakks et næsta
   Norðmanna gram þorði.
   
   V prozaickém textu by pak tento kenning vypadal takto:
   gimslöngvir drífu gífrs hlémána blakks nausta
   
   Objasnění:
   blakkr nausta = ryzák loděnic (= loď)
   hlémáni blakks nausta = krycí měsíc lodi (= štít)
   gífr hlémána blakks nausta = ničitelka štítu (= sekera)
   drífa gífrs hlémána blakks nausta = vánice sekery (= bitva)
   gim drífu gífrs hlémána blakks nausta = plamen bitvy (= meč)
   gimslöngvir drífu gífrs hlémána blakks nausta = ten, co máchá mečem (= válečník)
   
   Známe okolo 5500 kenningů.
    
3. Tmeze - je rozdělení jednoho slova do dvou. Příklad je možno najít v básni Þjóðólfa z Hvinu Po celý podzim (Haustlöng; 10), která pojednává o unesení a zachránění bohyně Iðunny. Básník rozdělil jméno bohyně a vložil každou slabiku do jednoho půlverše: 

   þá vas Ið- með jötnum -unnr nýkomin sunnan

   Id- pak byla s obry přibyla -unn z jihu.

4. Ofljóst je opisování vlastních jmen. Takto popsal tento jev Ladislav Heger v překladu Sagy o Grettim: Opis Hafla fangvinr Ysjungr je nutno takto luštit: Ysjungr - básnické označení medvěda, znamená tedy vlastní jméno Björn. Hafli je básnické označení obra; fangvinr znamená zápasník. Hafla fanfvinr tedy znamená: zápasník s obry, a to je bůh Thór. Hafla fangvinr (Thór) a Ysjungr je tedy opisem složeného vlastního jména Thorbjörn.
   Dalším příkladem je opsání jména Ingibjörg v Saze o svatém Olavu: gramr ok brattir hamrar (gramr = král neboli "Ingi", brattir hamrar = "strmé skály" čili hora = björg)

Metrum
V staroseverském básnictví je aliterace zastoupena těmito formami:

• Fornyrðislag ("metrum dávných zvěstí") patří mezi jednodušší metra. Je potomkem celogermánského metra, jak můžeme vyvodit z podobnosti veršů nacházejících se v eposu Béowulf. Obvykle se vyskytuje ve starších básních bez autora. V hojném počtu se objevuje v eddických básních. Strofa se skládá ze dvou polostrof (stsk. helmingr), z nichž každá se skládá ze dvou dlouhých veršů tvořených ze dvou krátkých veršů. V každém verši se nacházejí dva přízvuky a dvě nebo tři nepřízvučné slabiky. Příklad (Saga o Hervaře):
  

  Vaki, Angantýr,	vekr þik Hervör,	Procitní, Angatýe,	probouzí tě Hervör,
  eingadóttir	ykkr Sváfu.	jediná dcera	tebe a Sváfy.
  Selðu ór haugi	hvassan mæki,	Vydej z mohyly	naotřený meč
  þann er Sigrlama	slógu dvergar.	jejž Sigrlamu	skovali skřítci.



• Ljóðaháttr ("písňové metrum") se sestává z jednoho dlouhého verše a z jednoho plného verše obsahujícího tři přízvučná slova, z kterých alespoň dvě spolu aliterují. Objevuje se také ve starších básních, především v dialogické poezii. Příklad (Skírního cesta):

  Löng er nótt,	langar ro tvær,	Dlouhá je noc	a delší dvě,
  hvé of þreyjak þrjár?		jak v touze přežíti tři?
  Oft mér mánaðr	minni þótti	Častokrát se mi měsíc	zdál kratší dobou
  en sjá half hýnótt.		než půl noci čekání na nevěstu.



• Dróttkvætt ("dvorní metrum") je typ, který byl užíván v nejvznešenější poezii. Skládá se z osmi krátkých veršů. V každém verši je vnitřní rým (stsk. hendingr), který je ve verši lichém neúplný a tvoří tak souhláskovou asonanci (jako například ungr - engla). V sudých verších dochází k samohláskové i souhláskové shodě (áleifr - stála). Obecně platí, že poslední slovo v každém lichém verši aliteruje jednou či dvěma slabikami s prvním slovem verše sudého. Hojně se používají kenningy. Důležitým pravidlem bylo šest slabik v jednom verši, z nichž na tři spadaly přízvučné vrcholy. Příklad (Saga o Egilovi, synu Skallagrímově, Aðalsteinsdrápa):
  

  Nú hefr fald-Gnáar felda, hjaldr-snerrandi, harra Aðalsteinn of vann annat (hér sverjum þess, hyrjar

  fellr jörð und nið Ellu, höfuðbaðmr þría jöfra. alt's lægra kynfrægjum hrannbrjótr) konungmanni.

  Bojů smělý správce  poddal svému panství  Není, kdo by nyní  každý se chce králi

  skolil tři teď vládce, zem potomek Ellův. nechtěl jemu sloužit, klanět slovutnému.

• Hrynhenda ("plynulé metrum") je metrum, které se vyvinulo z dróttkvættu. Místo šesti slabik jich má osm a dva vnitřní rýmy. Jinak má stejná pravidla jako jeho předchůdce. Tato forma je užívána v náboženské poezii, jako například v první dochované islandské motlidbě Hafgerðingadrápa, z níž se dochovali čtyři verše:
  

  Mínar biðk at munka reyni meinalausan farar beina. Heiðis haldi hárar foldar hallar dróttinn of mér stalli.

  Prosím pána mnichů při plavbě, prostého, o pomoc. Kéž král světa střechy kryje mě sokolím sídlem.

• Málaháttr ("hovorové metrum") je podobné metru fornyrðislag, ale má pevně ustanovenou délku pěti slabik. Autor si ve verších občas pokládá otázky. Příkladem díla je Havraní píseň (Hrafnsmál; 3):

  Hvat es yðr hrafnar?	Hvaðan eruð ér komnir
  með dreyrgu nefi	at degi öndverðum?
  hold loðir yðr í klóm,	hræs þefr gengr ór munni,
  nær hykk í nótt bjogguð	því's vissuð nái liggja.



• Kviðuháttr ("metrum přednesu") je další variantou metr fornyrðislag, u něhož se v krátkých verších střídají tři a čtyři slabiky. Básně v tomto metru jsou nejméně vyumělkované. Příkladem je Egilova báseň Ztráta synů (Sonatorrek):

  Mjǫk erum tregt tungu at hrœra með loptvætt ljóðpundara; esa nú vænligt of Viðurs þýfi, né hógdrœgt ór hugar fylgsni.

  Velmi zle můž´ jazykem vlást přezmen můj, slov vážící sklad. Na veršů zdar nemám čáky, z mysli skrýší se těžko snují.

• Galdralag ("metrum kouzel") je metrum, které se skládá ze čtyř veršů, z nichž poslední zdánlivě opakuje verš třetí. Díky tomuto opakování nabývá verš na "tajemnosti". Příkladů je velmi málo, uvádím nápis z kamene z norských Eggjí:

  Hverr of kom Heráss á hí á land gotna? Fiskr ór fjanda vim svimandi, fogl á fjanda lið galandi.

Snorri Sturluson do svého díla Prozaická Edda zařadil práci se jménem Hattátal ("Výčet meter"), jež vypočívává druhy rytmických schémat, ale do češtiny ho není možné přeložit.

Zdroje:
Old Norse poetry
Článek o aliteraci na české a anglické Wikipedii
Severské básnictví
Seznam kenningů
Seznam heiti
Haustlöng
Hrafnsmál
Saga o Egilovi, synu Skallagrímově. Přeložil K. Vrátný, Kuncíř, Praha 1926
Saga o Grettim. Přeložil Ladislav Heger, Praha : SNKLHU, 1957
Snorri Sturluson: Sága o svatém Olavu. Přeložil Ladislav Heger, Lidová demokracie, Praha 1967
Edda. Přeložil Ladislav Heger, revidovala Helena Kadečková; Argo, Praha 2004
Sága o Hervaře. Přeložil Jan Kozák, Praha: Herrmann, 2008
Hlava Davida Šimečka

Skaldská poezie

Severské básnictví skládané skáldy.

Eddická poezie

Seznam skaldů

Zde zjistíte seznam nejvýznamnějších působících skaldu.

Created by SunLight CMS  I  Obsah těchto stránek je chráněn zákonem