Skaldská poezie
Skaldská poezie byla tvořena dvorními
básníky - skaldy - jak na
nejmocnější muže jednotlivých
říší, tak na méně
významné lidi. Autora oproti eddické
poezii ve většine případů známe.
Autoři verše podávali formou přednesu.
Skaldské umění je čistě severskou doménou,
ke které nenajdeme v jiných
literaturách obdoby. Vyznačuje se volným
slovosledem a vyjímečně vysokým
množstvím básnických opisů,
které jsou, jak už jsme si uvedli, nutné pro
zachování přísných
pravidel. Nejčastěji se užívalo metra
dróttkvætt.
Skaldskou
poezii můžeme vysledovat do začátku 9.
století podle Bragiho Boddasona a jeho
Ragnarsdrápy, nejstarší
dochované severské básně (kromě
epigrafické básně zapsané na
kameni z Eggjí). Nejstarší
básní v metru dróttkvætt
je Glymdrápa
od Þorbjörna
Rohoštěpa z konce 9. století. Od 10.
století se začnou v jinak pohanských
básních objevovat křesťanské prvky. V
11. století se postupnou christianizací severu
post profesionálního skalda v
kontinentální Skandinávii pomalu
vytrácí, ale na Islandu přetrval do
13. století. Protože
by na Islandu povolání vymizelo
také, sestavil Snorri
Sturluson Prozaickou Eddu jako příručku pro
mladé básníky, ve které
osvětluje toto umění. V pozdější době
se tvořilo schématicky podle návodu. Snorriho
Okruh světa (Heimskringla) taktéž
zachovává mnoho básní.
Rozlišujeme tedy čtyři etapy
skaldského básnictví:
* archaické (9.
století)
* klasické (10.-11.
století)
* pozdní (12.-13.
století)
* úpadkové (14.
století)
Formami skaldského
básnictví jsou:
- Drápa - dlouhý sled sloh obvykle v metru dróttkvætt. V intervalech mají refrény (stsk. stef). Tento typ básní byl skládán pro nejmocnější muže.
Krátké uskupení veršů bez refrénu:
- Flokkr - Kupříkladu flokkr složil Thórarin Loftunga na krále Knúta a ocitl se proto v králově nemilosti. Z té se vykoupil složením drápy. Stejně tak se v Saze o Gunnlaugovi Hadím jazyku táže hlavní představitel skalda Hrafna: "Či proč pak skládáš o králi „flokk" ?" praví; „a nezdá se ti, že je hoden drápy?". Gunnlaug v tomto díle skládá pro jarly flokky a za jeden je odměněn sekerou pobitou stříbrem. Králům skládá drápy. Král Sigtrygg Jemnovous takto rozmlouvá se svým pokladníkem o výši odměny: „Jaká by to byla odměna, kdybych mu dal dvě obchodní lodi?" Pokladník odpoví: „To jest příliš mnoho, pane," řekne; „jiní králové dávají v odměnu za básně dobré klenoty, dobrý meč nebo dobré prsteny," Tu mu dal král své šaty z nového nachu, kabátec, ozdobený zlatým pásem, a plášť s výbornou kožešinou a zlatý prsten, který stál marku.
- Dræplingr (Krátká drápa)
- Lausavísa (Volný verš) - samostatná sloha
složená v metru dróttkvætt, jež měla
být složena spatra na událost, o níž
vypráví. Přesným příkladem
může být volný verš, který
vyslovil Einar Řinkot misek při opouštění lodi
jarla Hákona:
Jinam půjdu. Jarl,
jenž kvas vlkům meči
strojí, na loď svoji
Sigvaldi mne vezme.
Válečník ten vděčně
verše moje přijme,
na pouť nyní k němu
noha dá se moje.
Skaldové také skládali
verše pohany (níðvísur)
a velmi zřídka milostné zpěvy (mansöngr).
Zdroje:
Článek o skaldech na české a anglické Wikipedii
Saga o Gunnlaugovi Hadím jazyku. Přeložil Emil Walter,
Král. Vinohrady, Praha 1919
Saga o Egilovi, synu Skallagrímově. Přeložil K.
Vrátný, Kuncíř, Praha 1926
Saga o Grettim. Přeložil Ladislav Heger, Praha : SNKLHU, 1957
