Specifický typ moravského opasku

Zdravím Vás, přátelé i náhodní kolemjdoucí!

V tomto článku bych rád otevřel vskutku fascinující problematiku, na kterou se dva roky připravuji, a sice specifický typ opasku, který se používal, nakolik je mi známo, výlučně na velkomoravských lokalitách. Tento článek si klade za cíl popsání tohoto typu a jeho základní charakteristiky, uvedení nejdůležitějších nálezů a představení rekonstrukcí. V neposlední řadě se vyjádřím k symbolice takového opasku.


Popis

Typ opasku, který bych rád popsal, se vyznačuje tím, že přezka postrádá jazýček. Podle tohoto výrazného rysu lze tento typ opasku v archeologickém materiálu snadno identifikovat. Jazýček je pak suplován kováním ve tvaru ptáčka, jehož zvednutý krk se po protažení opírá o oblouk přezky a opasek zapíná. Toto kování nahrazuje také otvory v opasku. V následujícím rozboru prozkoumáme, jak byla kování umisťována na opasek a v jakých množstvích.

Kování samostatná
Kování je v daném místě opasku tvořeno pouze jedním ptáčkem, který vyplňuje šíři opasku. Kování bylo připevněno pomocí dvou (navrhuje Galuška ve své rekonstrukci; Galuška 2013: 63, Obr. 40) nebo tří nýtů (hrob 13 ve velmožském dvorci v Pohansku u Břeclavi; Kouřil 2014: 359), anebo pomocí dvou trnů (hroby 360 a 433 od 3. mikulčického kostela; Kouřil 2014: 355, 363), které tvořily spodní část odlitků. Tyto trny, které měly podobu plošky s otvory kolmými vůči celkové orientaci předmětu, byly protaženy kůží a kovovou vymezovací destičkou na vnitřní straně opasku a následně byly skrze otvory zajištěny drátem. Tato vymezovací destička se dochovala u kování z hrobu 433 od 3. mikulčického kostela (Kouřil 2014: 355). Zdá se, že drát bylo možné vyjmout a celé kování mohlo být poměrně jednoduše odstranitelné, což se mohlo hodit pro dodatečnou úpravu opasku.

Opaskové kování z hrobu 13 u velmožského dvorce v Pohansku u Břeclavi. Kouřil 2014: 359.

Opaskové kování z hrobu 360 od 3. mikulčického kostela; Kouřil 2014: 363.

Opaskové kování z hrobu 433 od 3. mikulčického kostela; Kouřil 2014: 355.

Rekonstrukce kování z hrobu 22 v Modré. Galuška 2013: 63, Obr. 40.
Ptáčci jsou do opasku zasunuti obráceně.

Kování složená
Kování je v daném místě opasku tvořeno dvěma ptáčky, kteří bok po boku vyplňují šíři opasku. Ptáčci byli buď rozděleni a představovali pár samostatných kování, anebo byli spojeni do jednoho odlitku. Příkladem rozdělených ptáčků může být kování z hrobu 156/49 ze Starého Města (Hrubý 1955: 194, 440, Obr. 36), které je připevněno dvěma nýty. Nelze vyloučit, že i některá samostatná kování s trny byla použita v páru, avšak není to příliš pravděpodobné. Spojení ptáčci byli buďto připevněni dvěma (detektorářský průzkum Mikulčic 2011) či čtyřmi nýty (hrob 390 od 3. mikulčického kostela; Kouřil 2014: 362), nebo měli tři (hrob 100 od 2. mikulčického kostela; Kouřil 2014: 366) nebo čtyři trny s otvory (hrob 50 od 6. mikulčického kostela, hrob 295 od 3. mikulčického kostela; Kouřil 2014: 362, 371). Na rozdíl od samostatných kování s trny se zdá, že složená kování s trny neměla vymezovací destičky, nýbrž byla zajištěna dráty, které byly napnuty mezi jednotlivými otvory (nejviditelnější v případě hrobu 50 od 6. mikulčického kostela; Poulík 1975: 100, Obr. 25). U jednoho z kování z hrobu 50 od 6. mikulčického kostela si můžeme všimnout, že drátky byly zřejmě propojeny jakýmsi páskem, jehož funkci v tuto chvíli nedokážeme odhadnout.

Opaskové kování z hrobu 390 od 3. mikulčického kostela; Kouřil 2014: 362.

Opaskové kování z hrobu 50 od 6. mikulčického kostela; Kouřil 2014: 364; Poulík 1975: 100, Obr. 25.

Opaskové kování z hrobu 100 od 2. mikulčického kostela; Kouřil 2014: 366; Poulík 1975: Tab. 37.

Kresebná rekonstrukce opasku z hrobu 156/49 ze Starého Města. Hrubý 1955: 199, Obr. 36.

Kování mohla být na opascích rozprostřena v několika řadách: máme doklady jedné řady (hrob 13 u velmožského dvorce v Pohansku; hrob 360 od 3. mikulčického kostela), dvou řad (hrob 156/49 ze Starého Města; hrob 50 od 6. mikulčického kostela) i tří řad (hrob 100 od 2. mikulčického kostela; hroby 295, 390 a 433 od 3. mikulčického kostela). Tato četnost vrhá světlo na další velkomoravské opasky a na raně středověké opasky jako celek. Potvrzuje se, že opasky byly dělány na míru a nebyly o moc delší, než činil obvod pasu nositele. Za zmínku také stojí, že u opasku z hrobu 156/49 ze Starého Města jsou kování umístěna v rozmezí 4-5 cm od sebe (Hrubý 1955: 194), což přibližně odpovídá rozmístění dírek na moderních opascích.

Co se týče materiálu, je potřeba zmínit, že kování je takřka vždy vyrobeno ze slitiny mědi, někdy též pozlacené (hrob 13 u velmožského dvorce v Pohansku; hrob 100 od 2. mikulčického kostela; hrob 295 od 3. mikulčického kostela; hrob 50 od 6. mikulčického kostela), a to i v případě, že ostatní komponenty opasku jsou ze stříbra. Důvodem je snad lepší pevnost slitiny mědi oproti stříbru, které by se snadněji ohýbalo. Lze snadno rozlišit kování, která jsou vyrobena z plechu (hrob 156/49 ze Starého Města) a která jsou odlévána (hrob 13 u velmožského dvorce v Pohansku; hrob 310/48 z Dolních Věstonic – Na Pískách; hrob 100 od 2. mikulčického kostela; hroby 295, 360, 390 a 433 od 3. mikulčického kostela; hrob 50 od 6. mikulčického kostela). Kusy z plechu jsou výrazně schématičtější, na rozdíl od odlitků, které představují poměrně věrné miniatury ptáků s propracovanými detaily (složená křídla). Je příznačné, že v sousedních zemích (nástupnických státních útvarech) – Čechách a piastovském Polsku – se objevují přejatá kování, která jsou vyrobena i z jiných materiálů – železo (Libice nad Cidlinou) a stříbro (Wolin).


Katalog

Hrob 100 od 2. mikulčického kostela

Opasek, který byl nalezen v hrobu č. 100 od 2. mikulčického kostela, se skládal ze osmi komponentů (Kouřil 2014: 366). Stříbrná přezka s rozměry 4,7 × 4,4 cm byla k opasku připevněna pomocí dvou nýtů. Stříbrné a částečně pozlacené nákončí s rozměrem 5,1 × 3,2 cm je oboustranně dekorováno, na rubové straně rytou postavou oranta. Nákončí bylo na opasek nanýtováno pěti zřejmě stříbrnými nýty. Tělo opasku bylo zdobeno třemi kováními ve tvaru ptáčků o rozměru 1,8 × 1,6 cm z pozlacené slitiny mědi. Tato kování byla připevněna pomocí tří trnů. Opasek byl dále ozdoben třemi pukličkami ze stejného materiálu o rozměru 2 × 1,5 cm, které byly připevněné nýtem. Velmi podobná puklička se zesíleným okrajem a nýtem uvnitř, podle popisu vyrobená z bronzového pozlaceného plechu, byla v Mikulčicích nalezena volně v terénu v roce 1967, ve čtverci K14; dost možná odpadla z podobného opasku. Celý hrob je datován do 9. století.

Kovové komponenty opasku z hrobu 100 od 2. mikulčického kostela. Kouřil 2014: 366.

Hrob 295 od 3. mikulčického kostela

Opasek, který byl nalezen v hrobu č. 295 od 3. mikulčického kostela, se skládal ze čtyř komponentů z pozlacené slitiny mědi (Kouřil 2014: 371). Přezka absentuje. Nákončí s rozměrem 3,5 × 2,3 cm je jednostranně dekorováno vrubořezem a zdá se být k opasku nanýtováno čtyřmi nýty. Tělo opasku bylo zdobeno třemi kováními ve tvaru ptáčků o rozměru 1,9 × 1,6 cm, 1,9 × 1 cm, 1,9 × 1 cm. Tato kování byla připevněna pomocí trnů. Inventární kresba zachycuje kromě nákončí a záponek také domnělý plíšek ze slitiny mědi, který měl pocházet z nákončí, ale pravděpodobněji představoval destičku, která přidržovala přezku. Celá souprava měla být uložena u levé lýtkové kosti, opasek byl na tělo zřejmě volně položen. Celý hrob je datován do 9. století.

Kovové komponenty opasku z hrobu 295 od 3. mikulčického kostela. Kouřil 2014: 371.

Hrob 360 od 3. mikulčického kostela

Opasek, který byl nalezen v hrobu č. 360 od 3. mikulčického kostela, se skládal ze tří komponentů (Kouřil 2014: 363). Přezka ze pozlacené slitiny mědi o rozměru 3,7 × 3,2 cm je na obroučce zdobena vlnovkou a k opasku byla připevněna pomocí dvou nýtů. Nákončí ze stejného materiálu s rozměrem 3,4 × 2,3 cm je jednostranně dekorováno vrubořezem a počet nýtů není znám. Tělo opasku bylo zdobeno jedním kováním ve tvaru ptáčka o rozměru 1,8 × 0,6 cm. Toto kování bylo připevněno pomocí dvou trnů. Celý hrob je datován do 9. století.

Kovové komponenty opasku z hrobu 390 od 3. mikulčického kostela. Kouřil 2014: 362.

Hrob 390 od 3. mikulčického kostela

Opasek, který byl nalezen v hrobu č. 390 od 3. mikulčického kostela, se skládal z pěti komponentů (Kouřil 2014: 362). Tento opasek bezesporu patří mezi jeden z nejhonosnějších opasků Velké Moravy. Stříbrná přezka o rozměru 6,3 × 3,5 cm je na obroučce zdobena linkami a chybí jí přidržovací destička, která byla původně nalezena, ale v průběhu času se rozpadla. Stříbrné nákončí s rozměrem 7,2 × 4,2 cm je na lícové straně zdobeno barevnými skly a antickou gemou, na rubové straně pak rytou postavou oranta. Počet nýtů na nákončí je zřejmě sedm. Tělo opasku bylo zdobeno třemi kováními ve tvaru ptáčků o rozměru 2,1 × 2,7 cm, provedených ze slitiny mědi. Toto kování bylo připevněno pomocí čtyř nýtů. Na spodní straně kování se nachází otisk textilu, a je tak velmi pravděpodobné, že opasek byl potažen látkou. Celý hrob je datován do 9. století.

Kovové komponenty opasku z hrobu 390 od 3. mikulčického kostela. Kouřil 2014: 362.

Hrob 433 od 3. mikulčického kostela

V hrobu 433 od 3. mikulčického kostela byla nalezena 3 kování ve tvaru ptáčka (Kouřil 2014: 355; Klanica et al. 2019: 241). Mikulčice. Die nekropole an der dreischiffigen basilika, Brno.). Kování je vyrobeno ze slitiny mědi a má rozměr 2,2 × 0,9 cm. K opasku byla připevněna pomocí dvou trnů, na které je navlečena kovová vymezovací destička a které byly zafixovány obtočeným drátem. V hrobu byla nalezena také přezka s trnem ze slitiny mědi a dvě stříbrná nákončí různých velikostí, není však jasné, zda tyto komponenty tvořily jeden nebo více setů (Ungerman 2002: 114-5).

Ptáčci z hrobu 433 od 3. mikulčického kostela. Kouřil 2014: 362.

Hrob 50 od 6. mikulčického kostela

Opasek, který byl nalezen v hrobu č. 50 od 6. mikulčického kostela, se skládal ze čtyř komponentů z pozlacené slitiny mědi (Kouřil 2014: 364). Přezka o rozměru 3,6 × 2,6 cm k opasku byla připevněna pomocí dvou nýtů. Nákončí s rozměrem 3 × 2,1 cm je jednostranně dekorováno vrubořezem a byla k opasku připevněna pomocí čtyř nýtů. Tělo opasku bylo zdobeno dvěma kováními ve tvaru ptáčků o rozměrech 2,3 × 2,7 cm a 2,2 × 2,5 cm. Toto kování bylo připevněno pomocí trnů, mezi kterými byl natažen drát a pásky (Poulík 1975: 100, Obr. 25). Celý hrob je datován do 9. století. Nutno podotknout, že přezka původně zřejmě měla jazýček, který se však nedochoval. Věříme, že přezka z tohoto hrobu, a velmi pravděpodobně také nákončí, byly franskými výrobky, které byly v domácích poměrech upraveny a doplněny o kování ve tvaru ptáčků. Svědčí o tom také to, že velmi podobný set s identickou přezkou, avšak bez ptáčků, byl nalezen v hrobu Bj 750 ve švédské Birce (Arbman 1940: Taf. 86.1).

Kovové komponenty opasku z hrobu 50 od 6. mikulčického kostela. Kouřil 2014: 364.

Detektorové nálezy z let 2010-2011, Mikulčice

Petr Luňák, který se zúčastnil detektorových průzkumů Mikulčic, nás upozornil, že roku 2010 byla nalezena dvě kování – jedno bylo identické, jako kování z hrobu 13 u velmožského dvorce v Pohansku, a druhé bylo totožné s kováním z 295 od 3. mikulčického kostela. O rok později pak bylo nalezeno kování složené ze dvou ptáčků ve stylu např. 295 od 3. mikulčického kostela, ale se vymykalo tím, že na vrchní straně skrze stylizovaná křidélka byly symetricky navrtány dva otvory, skrze které byl předmět přinýtován. Všechny tři nálezy byly vyrobeny ze slitiny mědi bez známky zlacení. Prozatím nejsou publikovány.

Hrob 156/49 ze Starého Města

Opasek z 156/49 je zhruba 7,5 cm široký. Jeho přezka je tvořena oválnou přezkou z prutu ze slitiny mědi, na které byla navlečena destička zřejmě ze stejného materiálu, jež byla pomocí tří nýtů připevněna ke kožené části opasku. Rozměry přezky jsou 8,7 × 4,6 cm. Kování ve tvaru ptáčka o délce 2,3 cm je na opasek umístěno ve dvou párech a je vyvedeno v blíže neurčeném kovu. Kování je k opasku připevněna pomocí dvou nýtů. Na opasku se nacházejí otvory, které mohly souviset s podélným prošíváním (Hrubý 1955: 440). Na konci opasku se nachází duté válečkovité nákončí o velikosti 7,7 × 1 cm, svinuté z příčně žebrovaného bronzového plechu. Zdá se, že žádný komponent tohoto opasku nebyl odléván (Hrubý 1955: 194, 440, Obr. 35.19, Obr. 36).

Kovové komponenty opasku z hrobu 156/49 ze Starého Města. Hrubý 1955: Tab.59.1-3.

Schématický nákres nákončí z hrobu 156/49 ze Starého Města. Hrubý 1955: Obr. 35.19.

Hrob 13 u velmožského dvorce v Pohansku

Opasek, který byl nalezen v hrobu č. 13 u velmožského dvorce v Břeclavi-Pohansku, se skládal ze tří komponentů z pozlacené slitiny mědi (Kouřil 2014: 359). Přezka s rozměry 4,3 × 4,3 cm je na obroučce zdobena soustřednými kroužky a byla připevněna pomocí tří nýtů k opasku. Kování ve tvaru ptáčka o rozměru 2,2 × 1,6 cm bylo připevněno pomocí tří nýtů na kožený opasek. Nákončí s rozměrem 3,8 × 2,6 cm je oboustranně dekorováno, na rubové straně rytým maskovitým dekorem. Nákončí bylo na opasek nanýtováno třemi nýty, mezi kterými se zřejmě nacházely ozdobné pukličky imitující nýty. Celý hrob je datován do 9. století.

Kovové komponenty opasku z hrobu 13 u velmožského dvorce v Pohansku. Kouřil 2014: 359.

Hrob 310/48, Dolní Věstonice – Na Pískách

V hrobu č. 310/48 v lokalitě Dolní Věstonice – Na Pískách bylo nalezeno kování ze slitiny mědi reprezentující dva ptáčky (Poulík 1948-50: 81, obr. 40, 164). Zdá se, že toto kování bylo druhotně použito, neboť leželo u lebky a pohřbený byl kolem pasu vybaven opaskem s prostou, železnou přezkou s trnem.

Bojná I – Valy

Nález záponky z pozlacené slitiny mědi o rozměru 2,8 × 1,8 × 1,3 cm byl Kouřilem publikován jako knižní kování (Kouřil 2014: 444), avšak Ungerman zastává názor, že teorie o knižních kováních není průkazná a předmět dobře zapadá mezi kování ve tvaru ptáčků (Ungerman 2015: Pozn. 21). Předmět byl na podklad připevněn třemi nýty. Datování zapadá do 9. století.

Kování ve tvaru ptáčka z Bojné I – Valy. Kouřil 2014: 444.

Hrob E229, Nitra – Šindolka

Nález záponky ze slitiny mědi o 2,6 × 1,7 byl Kouřilem publikován jako knižní kování (Kouřil 2014: 444), avšak Ungerman zastává názor, že teorie o knižních kováních není průkazná a předmět dobře zapadá mezi kování ve tvaru ptáčků (Ungerman 2015: Pozn. 21). Předmět byl na podklad připevněn třemi nýty. V hrobu E229, který se datuje do 10.-11. století, byl ptáček použit sekundárně jako šperk na náhrdelníku.

Kování ve tvaru ptáčka z hrobu E229 z lokality Nitra – Šindolka. Kouřil 2014: 444.

Libice nad Cidlinou

Petr Luňák nás upozornil, že železná záponka ve tvaru ptáčka byla nalezena rovněž v Libici nad Cidlinou. Tento nález svědčí o vlivu velkomoravské módy na české prostředí. Podobně jako nález z Bojné I – Valy, tak i toto kování má vysoce zvednutý krk a je určeno k přinýtování pomocí tří nýtů. Nakolik je nám známo, nález není publikován a je vystaven v Národním muzeu.

Kování ve tvaru ptáčka z Libice nad Cidlinou. Foto: Petr Luňák.

Hrob 42, Ciepłe, Polsko

Skvělý doklad o užívání záponek ve tvaru ptáčků v piastovském Polsku představuje nález z hrobu 42 v Ciepłe (Wadyl 2019: 141-4, Tabl. 38-9). Záponky, které byly vyrobeny ze slitiny mědi, zde byly použity v párech při fixování vysoce zdobených a symbolikou přeplněných ostruh. Hrob je datován zhruba do začátku 11. století.

Kování ve tvaru ptáčků z hrobu 42 v Ciepłe. Wadyl 2019: Tabl. 38-9.

Wolin, Polsko

Stříbrné kování ve tvaru ptáčka bylo nalezeno také ve slavném přístavním emporiu Wolin (Janowski 2014: 32). Záponka není blíže popsána a čeká na další publikování. Je datována autorem práce do 10. století a jedná se o bezkontextový nález.

Kování ve tvaru ptáčka z Wolinu. Janowski 2014: 32.

Giecz, Polsko

Leszek Gardeła, který zpracovával tento typ kování v Polsku, nás upozornil, že Hedči bylo nalezeno ještě jedno bezkontextové kování. Bohužel nedisponujeme jeho fotografií, které příslušné instituce odmítají vydat.


Shrnutí

Typ opasku, který jsme právě popsali, se objevuje na nejvýznačnějších velkomoravských lokalitách na Moravě a Slovensku, zejména v Mikulčicích, odkud pochází celých 12 kusů (a další hroby, ve kterých se vzhledem k absenci jazýčku přítomnost předpokládá, např. hroby 240 a 248 od 3. kostela). Podle Ungermana se móda tohoto opasku šířila právě z Mikulčic (Ungerman 2002: 100). Jistý inspirační zdroj nejen ptačí symboliky, ale také četných dekorací opasků, pocházel z avarského prostředí (Nováková 2015: 27-30), avšak byl přetvořen do svébytného výzdobného stylu. Opasek se skládá z přezky, nákončí a kování, které jsou vytvarovány do podoby ptáka. Toto kování nahrazuje jazýček a otvory v opasku a je současně výraznou dekorací opasku. Kování bylo v drtivé většině vyráběno ze slitiny mědi, výjimečně ze železa. Kování byla původně na opasek nanýtována, anebo byla připevněna pomocí dvou trnů. Zdá se, že v případě trnových variant bylo možné kování jednoduše odmontovat a posunout podle potřeby. Celkově hodnoceno se jedná o luxusní typ opasku, od kterého existovaly jednodušší varianty. Jak zdůrazňuje Ungerman, opasky s kováním ve tvaru ptáčků se vyskytují „výhradně u luxusních pásů, skoro nikdy u prostých bronzových či železných garnitur“ (Ungerman 2002: 100). Datace tohoto typu opasku směřuje do 9. století a představuje „jakési originální řešení zapínání, které vzniklo v domácím prostředí“ (Ungerman 2002: 100-1). Jestliže však Ungerman dodává, že “po zániku Velké Moravy zase upadlo v zapomnění” (Ungerman 2002: 101), nemůžeme s tímto tvrzením ve světle nových nálezů souhlasit. Jeví se totiž jako zřejmé, že kování byla užívána v Čechách a výrazné popularity se dočkala také v piastovském Polsku během 10. století a doznívají ve století následujícím. Je příznačné, že formující se státy Čech a Polska navázaly z důvodu své legitimnosti na velkomoravskou tradici nejen v ohledu církevní organizace (např. Sommer – Třeštík – Žemlička 2013: 233), ale také užitím důležitých předmětů reprezentujících kulturu Velké Moravy.

Symbolika ptáčka, která je u těchto opasků demonstrována, se objevuje u řady předmětů vytvořených velkomoravskou a přemyslovskou kulturou. Kromě opasků se jedná o gombíky, rukojeti nožů, vědra, nákončí pochev, sekery, prsteny a dekorativní terčíky. Názor, že se „symbolika ptáčka obvykle vztahuje ke konkrétním zoologickým druhům, nikoliv k ptáčkům obecně“ (Nováková 2015: 30), je dle mého soudu založen na přílišné interpretaci schématických zoomorfních motivů a nemá oporu ve skutečnosti. Lze tvrdit, že pokud se ptáčci objevují bez lidské postavy nebo kořisti, zpravidla nepůsobí dojmem dravého ptáka, spíše vypadají jako holubice, polní a vodní ptactvo a případně pávi nebo bažanti, což se může při srovnání například se skandinávskou symbolikou, která je přeplněna dravci, jevit jako pozoruhodné.

Nenalezl jsem žádnou přesvědčivou práci, která by přistupovala k symbolice ptáčka komplexně a pokoušela se o výklad. Rozhodně šlo o symbol s pozitivním významem. Není nemožné, že ptáček byl na Velké Moravě zakomponován i do křesťanské symboliky, jak nasvědčují liturgické nádoby (Kouřil 2014: 434), nicméně se zdá, že jeho význam není svázán pouze s křesťanstvím. Je důležité zmínit, že se ptáček objevuje u vysoce kvalitních a hodnotných šperků a jiných předmětů, které souvisely s určitou společenskou vrstvou. Snad mohl mít jisté postavení v dynastickém mýtu nebo mýtu o stvoření. Další možný výklad lze spojovat s faktem, že člověk má významný předpoklad asociovat se se zvířetem, se kterým si je biobehaviorálně podobný (Batt 2009), mohl ptáček pro tuto vrstvu vyjadřovat odraz některých žádoucích kvalit. Studie zkoumající popularitu různých druhů zvířat z roku 2009 hodnotí ptáky vysoce pozitivně, což si autorka studie vykládá fyziologickou podobností savcům, častou sociální povahou, faktem že jsou dvojnozí a mají párové vazby s vysokou úrovní zapojení obou rodičů do výchovy mláďat (Batt 2009). Zapomínat bychom neměli další pozitivní kvality – volnost a ušlechtilost – které se zdají být do ikonografie nepřímo zahrnuty a které nejvyšší sociální skupině jistě připadaly atraktivní. Opasky samotné byly vnímány jako statutové předměty (Klanica 1970: 78), a umístění ptáčka na pohyblivou část opasku jistě vytvářelo silnou imaginativní symboliku, která miniatury zvířat „přiváděla k životu“. Zdá se, že v piastovském Polsku symbolika kování ve tvaru ptáčků byla zapojena do komplexních mytologických příběhů, které sloužily jako skupinová identifikace (Gardeła – Kajkowski – Söderberg 2019).

Mgr. Jiří Dynda ze Slovanského ústavu AV ČR poskytl následující konzultaci:

U výkladu symboliky ptáčků bych primárně uvažoval v křesťanských horizontech: zejm. holubice jako duch svatý – byť tedy nevím, jestli je to pro 9. a 10. století přijatelné. Ale přiznám se, že ta kování, kde se nacházejí dva ptáčci vedle sebe, mi asociovala kosmogonický Earth Diver myth, který byl mezi (pravda, jen jižními a východními) Slovany znám (např. apokryf o Tiberiadském moři ad. texty) a vystupují v něm většinou právě vodní ptáci, hohol nebo kachna. Je to hodně spekulativní, ale na druhou stranu by takové úvahy šly směrem, jak uvažuje např. Leszek Gardeła o ostruhách nebo Jiří Macháček o nákončích se žábou a hadem – že by tyto zdánlivě utilitární luxusní předměty mohly být nositeli nějakých předkřesťanských mytologických nebo kosmologických symbolik.

Výběr velkomoravských a přemyslovských předmětů se symbolikou ptáčka.

1 – plaketka opasku z hrobu č. 24/48 ze Starého Města (Hrubý 1955: Obr. 37); 2 – nákončí opasku z hrobu č. 190/50 ze Starého Města (Hrubý 1955: Obr. 35.13); 3 – terčík ze Starého Města (Galuška 2004: 99); 4 – gombík z hrobu č. 251/49 ze Starého Města (Hrubý 1955: Obr. 39.1); 5 – gombík z hrobu č. 282/49 ze Starého Města (Hrubý 1955: Obr. 39.3); 6 – gombík z Kačic (Kalina 2010: Tab. II); 7 – gombík z Budče (Bartošková 2014: Obr. 10.13); 8 – gombík z hrobu č. H84 v Lumbeho zahradě na Pražském hradě (Frolík – Smetánka 2014: 152); 9 – kostěné obložení z Budče (Bartošková 2014: Obr. 30); 10 – prsten z Levého Hradce (Tomková 2012: Obr. 179.3); 11 – sekera z Hořicka (Muzeum východních Čech v Hradci Králové 2020); 12 – dekorace liturgické nádoby z hrobu č. 300 od 3. mikulčického kostela (Kouřil 2014: 434).


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Bibliografie

Arbman, Holger (1940–1943). Birka I. Die Gräber. Text (1943), Tafeln (1940), Stockholm.

Bartošková, Andrea (2014). Budeč: Významné mocenské centrum prvních Přemyslovců, Praha.

Batt, Sarah (2009). Human attitudes towards animals in relation to species similarity to humans: a multivariate approach. In: Bioscience Horizons: The International Journal of Student Research, Volume 2, Issue 2, June 2009, 180–190.

Frolík, Jan – Smetánka, Zdeněk (2014). Pohřebiště v Lumbeho zahradě na Pražském hradě. Díl I Katalog, Praha.

Galuška, Luděk (2004). Slované – doteky předků. O životě na Moravě v 6.-10. století, Brno.

Galuška, Luděk (2013). Hledání původu : Od avarských bronzů ke zlatu Velké Moravy, Brno.

Gardeła, L. – Kajkowski, K. – Söderberg, B. (2019). The Spur Goad from Skegrie in Scania, Sweden: Evidence of Elite Interaction Between Viking Age Scandinavians and Western Slavs. In: Fornvännen 114, 57-74.

Hrubý, Vilém (1955). Staré Město: Velkomoravské pohřebiště „Na Valách“, Praha.

Janowski, Andrzej (2014). W wolińskim porcie … / In Wolin’s port …, Wolin.

Kalina, David (2010). Raně středověké gombíky z Čech, Praha : Univerzita Karlova v Praze [bakalářská práce].

Klanica, Zdeněk (1970). Symbolika velkomoravských ozdob. In: Sborník Národního muzea A, XXIV, č. 1–2, 73–79.

Klanica, Z. – Kavánková, B. – Kouřil, P. (2019). Mikulčice. Die nekropole an der dreischiffigen basilika, Brno.

Kouřil, Pavel (ed.) (2014). Velká Morava a počátky křesťanství, Brno : Archeologický ústav AV ČR.

Muzeum východních Čech v Hradci Králové (2020). Jak se konzervovala unikátní ptačí sekerka. Muzeum východních Čech v Hradci Králové. Dostupné z: https://muzeumhk.cz/aktuality/748-jak-se-sanovala-unikatni-ptaci-sekerka.html

Nováková, Jana (2015). Avarské výzdobné motivy v době avarské a jejich transformace v době velkomoravské, Praha: Univerzita Karlova v Praze [bakalářská práce].

Poulík, Josef (1948-50). Jižní Morava – země dávných Slovanů, Brno.

Poulík, Josef (1975). Mikulčice – sídlo a pevnost knížat velkomoravských, Praha.

Sommer, P. – Třeštík, D. – Žemlička, J. (2013). Čechy a Morava. In: Berendová, Nora (ed.). Christianizace a utváření křesťanské monarchie. Skandinávie, střední Evropa a Rus v období 10.-12. století, Praha, 219–261.

Tomková, Kateřina (2012). Levý Hradec v zrcadle archeologických výzkumů, Praha.

Ungerman, Šimon (2002). Konstrukce honosných velkomoravských opasků. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. M, Řada archeologická, Brno: Masarykova univerzita, roč. 7, č. 1, 93-121.

Ungerman, Šimon (2015). Mečové pásy z 9.–10. století v západní a střední Evropě (typologie, chronologie, provenience a symbolika). In: Bojná 2. Nové výsledky výzkumov včasnostredovekých hradísk, 251-279.

Klanica, Z. – Kavánová, B. – Kouřil, P. – Ungerman, Š. (2019). Mikulčice – Die Nekropole an der dreischiffigen Basilika. Studien zum Burgwall von Mikulčice (SBM) XII, Brno: Archeologický ústav AV ČR Brno, v. v. i.

Wadyl, Sławomir (2019). Ciepłe. Elitarna nekropola wczesnośredniowieczna na Pomorzu Wschodnim, Gdańsk.

4 Comments

  1. Díky za článek, vyjádřil bych se snad jen k možné symbolice.

    Mýtus o stvoření, kde se vyskytují ptáci (popř. Bůh a ďábel) by byl podle mě přebit mezi velkomoravskou elitou křesťanským mýtem o jediném Bohu-stvořiteli.

    Spíše bych se přiklonil, že posedlost dravci je ozvěna moravského dynastického mýtu, popř. promítnutí vlastností, jak je popsáno ve článku.

    Dynastický mýtus Velké Moravy se nám nezachoval ve psané nebo ústní formě, ale někteří ho vidí na některých nákončích opasků a vyobrazení ptáků s podivnou kapičkou u zobáku, což podle nich je moravská koruna.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *