Stagnace českých historických akcí

(Dodatek post scriptum: Po zveřejnění tohoto textu na Facebooku jsem byl nucen stáhnout jej, protože se mnoha lidem nelíbil – přestože mluvím sám za sebe a jsem otevřen debatě prostřednictvím komentářů/zpráv, stejně se k mým uším doneslo, že jsem byl pomlouván. Proto věz, čtenáři, že mým cílem není rozeštvávat komunitu, ale poskytnout nový pohled na reenactment).


Nevím, kde přesně začít. Vím jen to, že máme problém s určitou stagnací, který je však tak komplikovaný, že není jednoduché ho řešit. Velice trefně ho nastiňuje Kain ve svém příspěvku „Úpadek šermířských a LH akcí raného středověku“, kde vidí jako možné řešení další aktivity, dobývání, trhy nebo přednášky. Dovolte mi vyjádřit se k tomuto tématu, se kterým se jakožto administrátor dvou největších vikinských fór na českém internetu setkávám prakticky denně.

Historická rekonstrukce je, a na tom se zřejmě všichni shodneme, hlavně o historii. Naše motivace k rekonstrukci může být rozdílná, ale výsledek BY MĚL být vždy stejný (odkazuji na tento zajímavý článek), historicky přesný a věrný. Bohužel není. Nechápu člověka, který rekonstrukci historie provádí bez vztahu k historii – jeho přístup pak není rekonstrukce, ale spíš volná parafráze. Otázka pak zní, jestli je chyba na jeho straně, nebo na straně organizátorů akcí, kteří tolerují i naprosto zvrácené přístupy. Jelikož naše rekonstrukce není určena hlavně pro diváky, ale primárně pro nás samotné, mělo by nás těšit co nejvěrohodnější zpracování a co největší přiblížení k dávné předloze. Jinými slovy řečeno, když už něco dělat, tak pořádně. Přesto na našich akcích potkáváme allvikingy, allslovany, allfranky a podobně – šermíře bez přesného zaměření na určitou dobu a místo. Setkáváme se s „univerzálními vikingy“, kteří dělají Skandinávii v době vikinské. Znamená to tedy, že rekonstruují oblast několika tisíc kilometrů čtverečních v průběhu cca 250 let? Pokud někdo rekonstruuje Velkomoravana, má tu výhodu, že Velká Morava je na rozdíl od Skandinávie poměrně dobře geograficky a časově ohraničená. Pokud však někdo rekonstruuje 250 let, naráží na řadu kontrastů; mezi těmi největšími a pro nás nejdůležitějšími jsou ty, které ovlivňují hmotnou kulturu, např. pohanství × křesťanství, kruhové × mandlové štíty, brýlové × normanské přilby a další. Proto bych rád čtenáře vybídl, aby si vybral století, případně polovinu století a místo, které chce rekonstruovat. Taky bych rád podotkl, že rekonstrukce by měla vycházet z toho, co bylo pro danou dobu či oblast typické. Atypické předměty by naopak neměly být zahrnuty do rekonstrukce. Hrozně rád bych viděl rekonstrukci Seveřanů ve Skandinávii namísto varjagů v Kyjevské Rusi.

A nyní odbočím úplně jinam. Chci narazit na fakt, že skandinávské dějiny v našem prostředí nejsou zrovna dvakrát známé, což je pochopitelné. Pochybuji, že norští školáci vědí něco o českých dějinách. Poukazuji na to, že rekonstruovat dobu a místo, se kterým je člověk spřízněn, má svůj smysl. Naopak jako trochu nesmyslná se mi jeví rekonstrukce období/místa, ke kterému člověk nemá žádný vztah. Když mi někdo byl schopen tvrdit, že norština je ugrofinský jazyk, tak s naší rekonstrukcí vážně není něco v pořádku. Pokud člověk pochází ze stejného kontinentu jako jeho předloha, tak je rekonstrukce možná, ale za cenu toho, že s člověk musí načíst tuny zahraniční literatury, aby se s daným obdobím seznámil. Dnes, v období multikulturalismu, panují příhodné podmínky, takže „vikingem“ se může stát i Afričan, Ind, Číňan. Nerad bych komukoli odepíral právo na rekonstrukci, rád bych však poukázal na to, že „být vikingem“ je in, doba vikinská se stala spíše zástupným pojmem pro určitý soubor hodnot a dochází k obrovské idealizaci. Lidé jsou fascinovaní tímto zidealizovaným obrazem, který vznikl povrchním čtením pramenů nebo prezentací v médiích, a rekonstruují ho. Vzniká tak fenomén zavilého pohana a zabijáka s brýlovou helmou a kruhovým štítem, rekonstrukce se omezuje na boj a chlastačku, mentalita a detaily kostýmu se neřeší. K naprosté zvrácenostem pak patří vnášení metalové kultury do rekonstrukce. V mých očích dochází ke špatné interpretaci doby vikinské a rekonstrukce ztrácí na významu a funkci, protože se stává fantazy adaptací. Kostýmy se navzájem kopírují, čímž se tímto tento přístup ještě posiluje. A není se čemu divit, protože vikinské literatury je v našich poměrech málo a není hojně čtena. Vždy, když si český viking postěžuje na nedostatek literatury, napíšu: „Ona ta literatura existuje, ale 1) je v AJ, NJ či skandinávských jazycích, a 2) zde není sehnatelná“. Moderní čeští vikingové si vybrali špatné místo, nejsou ochotní se naučit cizí jazyk a nečtou.

Kain ve výše zmíněném článku chce provádět reformu shora, chce upravit pravidla a změnit podobu akcí. Já naopak vidím cestu v reformě zezdola, ve změně každého jednotlivce. Tyto apely by měly být směřovány hlavně na šéfy skupin, kteří určují skupinové politiky. Cesta bude však někde uprostřed, pravidla by měla pružně reagovat na tendence reenactorů a naopak.

To, co děláte ve svém soukromém životě, prosím před akcí odložte do šatníku a soustřeďte se na co nejvěrnější ztvárnění své postavy (a pokud ji nemáte, tak si jí vytvořte). Občas vezměte do ruky nějakou literaturu a přečtěte si něco o době, kterou rekonstruujete, bohatě postačí prolistovat publikace s nálezy (díky tomu se nebudou kopírovat stále tytéž věci). Tím, co dělá většina moderních vikingů na akcích, se podle mě jedná proti duchu historie. Dobové ležení se spíše podobá hudebnímu festivalu v historických kostýmech.

Vylezme, prosím, z této slepé uličky a nastartujme něco, co nás posune dál. Díky, těším se na Vaše komentáře.

4 Comments

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>