Středověké evropské kostěné sekery

Tomáš Vlasatý
17. dubna 2020

Při pročítání výtečné práce Petra Luňáka Velkomoravské sekery mne zaskočila věta „Zatímco dřevěné meče se v průběhu středověku občas objevují (…), dřevěné sekery mi nejsou známy. Snad bylo zbytečné takto všudypřítomný předmět napodobovat ve dřevě (…)“ (Luňák 2018: 108). Překvapila mne zejména proto, že z evropského středověku známe hned několik desítek kostěných a parohových seker. Abych zvýšil povědomí o tomto zajímavém typu nálezů, rozhodl jsem se zmapovat kostěné a parohové sekery a mlaty ze středověké Evropy. V následujících interpretacích budu přihlížet i k zauralským nálezům, které mohou na korpus vrhat zajímavé světlo. Nutně však musí zaznít, že seznam, který níže předkládá 50 nálezů a kandidátů, je prvním serioznějším pokusem o zpracování celoevropského fenoménu v češtině, a protože jde o problém archeology špatně probádaný, je velmi pravděpodobné, že některé předměty byly opomenuty. Proto budu rád za upozornění na jakýkoli nález.

Rozšíření seker z kosti a parohu.
Modrá barva = velrybí kost; zelená barva = kost; žlutá barva = paroh; šedá barva = neznámé.

Naprosto zásadní prací na poli kostěných a parohových seker a mlatů je Paulsenova kniha Axt Und Kreuz bei den Nordgermanen (1939) a její následné rozšíření Axt und Kreuz in Nord- und Osteuropa (1956). Paulsen v těch knihách vymapoval 11 kusů a 1 možného kandidáta. Jisté navázání na Paulsena představuje Artemev (1994), který jej reflektuje a podává informaci o třech novějších staroruských sekerách. Na Paulsena v roce 2000 navázal Mugurēvičs (2000) svou výjimečnou prací, která mapuje 12 nových lotyšských nálezů organických seker a mlatů. Další rozšíření představují práce Plavinského (Plavinskij 2014) a zejména Jeremejeva, jehož práce, která sebrala 35 seker, je v současnosti nejlepším počinem na tomto poli (Jeremejev 2015: 612-625). Další východoevropší badatelé, kteří popisovali tatarstánské a permské nálezy – reprezentovaní Zakirovou (1988), Lenzem (2002) a Krylasovou (2013) – nereflektují ani Paulsena, ani jeho následovníky. Estonští badatelé Luik a Haak (2017) analogicky reflektují pouze Paulsena. Vznikají tak tři paralelní proudy, které o sobě navzájem nevědí. Dalším úskalím provázejícím bádání tohoto fenoménu je fakt, že organické sekery nejsou začleňovány do stejných prací, jako jejich železné protějšky. Například Kotowicz již na počátku svého monumentálního katalogu uvádí, že sekery z jiných materiálů než železa nejsou zahrnuty (Kotowicz 2014: 7). Badatel, který by v moderních monografiích o sekerách hledal sekery organické, by hledal marně, a mohl tak by dojít k přesvědčení, že podobné nálezy vůbec neexistují.

Nakolik se zdá, sekery z kosti a parohu nejsou závislé na kultuře, avšak je důležité podotknout, že prostor, kde o nich máme evidenci, se nápadně kryje s prostorem, ve kterém se vyskytuje los (Bělorusko, Dánsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Polsko, Rusko, Ukrajina). Z dostupných informací lze říci, že losí paroh představoval preferovaný materiál pro výrobu tohoto typu předmětu. Dalším možným zdrojem materiálu pro výrobu seker byly lopatky velkých zvířat (Hołubowicz 1938: 95). Velrybí kost se v korpusu objevuje výjimečně u grónského nálezu. Paulsen tvrdí, že použití organického materiálu svědčí o nedostatku železné rudy (Paulsen 1939: 52), s čímž nemůžeme souhlasit. Organické sekery jsou výrobky záměrně vyráběné pro jiný účel.

Již z letmého prozkoumání je patrné, že máme co dělat s heterogenní skupinou předmětů. Tvarově často lépe či hůře kopírují kovové varianty, zatímco jindy mají velmi hrubé tvary a sekerám se podobají pouze vzdáleně a další jsou spíše podobné kladivům. Některé dodržují ostřený břit, ale větší množství má břit tupý a široký 1-2 cm. V celkové délce variují mezi cca 6-19 cm, přičemž velká část se pohybuje okolo délky 12-15 cm. Nadpoloviční většina shromážděných nálezů je dekorována; dekor variuje od jednoduchého pletence až po celoplošnou výzdobu. Konečně datace seker je sama o sobě problematická, zdá se však směřovat do období 10.-15. století. Jeremejev uvádí, že hlavní období užívání organických seker v ruských městech nastává ve 13. století, avšak již v 10.-11. století se tento fenomén etabluje (Jeremejev 2015: 618). Tyto rozdílnosti znemožňují interpretovat předměty pouze jedním, univerzálním způsobem. Pokusíme se shrnout teorie, které by mohly objasnit výrobu těchto nezvyklých předmětů.

hračka
Nejčastější interpretací kostěných a parohových seker zní, že jde o dětské hračky. Jakkoli je sekera nejběžnější slovanskou zbraní, jejich dřevěné imitace určené pro děti se objevují výjimečně – v Novgorodu bylo do roku 1998 známo 87 dřevěných mečů, 5 nožů, 14 luků a pouze jediná sekera, zatímco ve Staré Ladoze bylo objeveno 28 dřevěných mečů, 4 kopí a žádná sekera (Jeremejev 2015: 625). Dřevěná sekera z polského Těšína je vykládána jako hračka (Hensel 1965: 208). Jako hračky byly interpretovány parohové sekery ze Pskova (Kildjuševskij 1980) a Roždestvenského hradiště (Krylasova 2013), miniaturní sekerka ze zauralského Ňagaňu (11.-12. století, Goskatalog 2020) a imitace seker ze Chantsko-mansijského autonomního okruhu a Salechardu (Zykov – Kokšarov 2001: 92. Рис. 40, 19). Zejména malé kusy s délkou 8 cm (Ňagaň) lze interpretovat tímto způsobem. Nelze si však nepovšimnout, že se někteří autoři řídí spíše vlastní fantazií než-li důkazy; Krylasova doslova píše: „když byly na sekeře objeveny stopy po zubech štěněte, okamžitě se nám vyjevil obrázek dítěte hrajícího si se psem“ (Krylasova 2013: 128). Na druhou stranu Jeremejev poukazuje na nápadný nedostatek celodřevěných seker, který vykládá tím, že odolnější parohové sekery byly pro tento účel vhodnější.

tréninková zbraň, zbraň do města
Pokud některé ze seker byly hračkami, mohly současně velmi dobře posloužit jako výuková pomůcka při učení šermu. Pokud Luňák navrhuje, že výuka šermu mohla probíhat se sekerami chráněnými pouzdry či obalenými do látek (Luňák 2018: 108), pak organické sekery představují poměrně dobrou alternativu. Tupé břity mohou být odrazem právě této praktické funkce. Petrohradský archeolog Ivan Jeremejev navrhuje, že organické sekery představují zbraně adolescentů používané při pouličních bitkách (Pskovskaja Lenta Novostej 2017). Nález z estonského hradu Otepää má do tupého břitu zaraženo několik železných hřebů, což si autoři studie vykládají tak, že sekera mohla sloužit jako plnohodnotný kyj (Luik – Haak 2017: 87).

odznak
Paulsen zmiňuje používání kostěných seker s topůrky v baltském prostoru až do 18. století, kdy takový předmět představoval mocnářský odznak důstojnosti a spravedlnosti (Paulsen 1939: 86; Paulsen 1956: 58).

pokusný výrobek
Sekery mohou reprezentovat pokusné výrobky, které sloužily jako šablony pro lepší odhadnutí tvaru nebo dekorace. Tato teorie byla použita A. Kirpičnikovem u kamenné dekorované sekery z 10. století, nalezené ve Staré Ladoze (Kirpičnikov – Sarabjanov 2013: 67, 69).

řemeslný nástroj či hudební nástroj
Lenz navrhuje, že parohové sekerky z hradiště Anjuškar jsou praktickými nástroji ke štípání parohu (Lenz 2002: 222). Lze se ptát, jak k tomuto zjištění autor dospěl, nicméně ani takovou funkci bychom neměli vyloučit, zejména pokud zohledníme skutečnost, že se v některých případech sekerky nalezly v řemeslných dílnách (Mugurēvičs 2000: 64-7; Zakirova 1988: 236, Рис. 100.8) a že některé námi vymezené mlaty velikostí i tvarem připomínají kladívka. Sekerka by tak mohla být pevným a lehkým kladívkem, rydlem nebo štípacím nástrojem, podobně jako kladívka zhotovená z parohu (Luik – Haak 2017: 86-7; MacGregor 1985: 171-2). Další teorií je, že lehká kladívka mohla posloužit jako paličky na buben (Rainio 2013).

votivní dar
Jak jsem popsal na jiném místě (Vlasatý 2019), sekera jakožto nástroj lidské práce hrála důležitou symbolickou úlohu při kultivaci země, a tak se již od pravěku setkáváme s deponovanými sekerami, které demarkují hranice statků (Rønne 2008; Starý – Kozák 2010: 44–45). Fenomén organických seker může souviset s rozmachem miniaturních seker ve východní Evropě a/nebo změnou sídelní struktury vrcholného a pozdního středověku (Vlasatý 2019). Teorii o votivních kostěných variantách skutečných seker prosazují Golognev a Zaicev (1992: 12-13) u hradištních nálezů z 11.-12. století ze západní Sibiře. Organické sekeromlaty navíc silně připomínají kamenné prehistorické sekeromlaty, které se ve středověku i v novověku těšily velké oblibě, byly sbírány a aktivně používány v domácnostech pro své údajné schopnosti odhánět negativní agenty (např. Boudová 2010: 22).

souvislost s ceremoniemi, přechodovými a cyklickými rituály
Paulsen zmiňuje norský a švédský zvyk, že pokud se mladík ženil, dostával darem hůl ve tvaru sekery, která byla předávána z generace na generaci a představovala otcovskou sílu, a naznačuje, že kostěné sekery mohou odrážet tentýž zvyk (Paulsen 1939: 86; Paulsen 1956: 59). Dobrou analogií jsou zde sekery valašky. Oproti tomu Kulakov a Skvorcov navrhují, že kostěné sekery byly rituálními předměty, reprezentujícími kult Perkuna a užívanými ke symbolickému klučení na počátku jara, což mělo označovat začátek polních prací (Kulakov – Skvorcov 2000: 184, 188). Podle pskovských archeologů vedených Sergejem Salminem byly organické sekery používány během svátků k nápodobě skutečného boje (Pskovskaja Lenta Novostej 2017).

kultický předmět
Mugurēvičs (2000: 70-71) interpretuje lotyšské sekery a mlaty, které jsou průměrně menší a méně propracované, jako kultické objekty, které sloužily mužům „k odhánění zlých duchů, zajištění zdraví a plodnosti, uctívání nebeských těles a pravděpodobně věštění budoucnosti„. Tuto teorii zakládá autor jak na samotné dekoraci, tak na materiálu, který porovnává se středověkými literárními zmínkami, které popisují použití kostěné lopaty k věštění. Faktickým nedostatkem však je skutečnost, že kostěné lopaty byly praktickými nástroji používanými již od pravěku, a nejedná se o speciálně vyráběný věštící nástroj; jejich využití pro věštění je tak náhodné či podmíněné nějakou skutečností. Fakt, že organické sekery a mlaty jsou natolik rozšířené, může právě tak naznačovat, že šlo spíše o užitkové předměty, které byly v některých případech využity ke kultickým aktivitám. Darkevič (1961: 91) uvádí existenci litevského kultu kladiva v 15. století.

zástupný pohřební předmět
Podceňovat bychom neměli ani možnost využití těchto zbraní jako zástupných insignií při pohřebních rituálech, jak naznačují některé meče ve středověkých pramenech i skutečných hrobech (Vlasatý 2017). V případě organických seker toto naznačují nálezy z Øster Egesborg, z Jaunpiebalgy, ale také ze Starého Města, kde se v hrobě 307/AZ objevuje zřejmě dřevěná sekera či jí podobný předmět (Luňák 2018: 167-8).

Katalog

Bělorusko

Mscislaŭ, Bělorusko. Kostěná bradatice, nalezena roku 1905 v Mscislaŭ na Zámkové hoře a nyní uložená ve Vilniu, má kruhový otvor umístěný uprostřed své délky. Na listu je pak oboustranně zdobena rytými linkami a cikcak ornamentem, které jsou orientovány souběžně s břitem. Délka sekery 13,8 cm, délka břitu 9,2 cm. Tlouk a břit jsou ztupené; tlouk má přibližně čtverhranný průřez a je vyboulený, břit má šíři 1,5 cm. Druhá sekera nalezená ve městě Mscislaŭ, rovněž dekorována a s kruhovým otvorem, byla objevena ve vrstvě B přesně pod požárovým horizontem označujícím rok 1359, a může tak být datována do 14. století (Jeremejev 2015: 613-5).
Literatura: Jeremejev 2015: 613-5, Рис. П.4.12; Paulsen 1939: 82, Abb. 37.3; Paulsen 1956: 54, Abb. 20c.

První sekera z Mscislaŭ. Paulsen 1939: Abb. 37.3.

Druhá sekera z Mscislaŭ. Jeremejev 2015: Рис. П.4.12.

Druck (Друцк), Bělorusko. Na hradišti Druck byly nalezeny dvě parohové sekery (Plavinskij 2014: 396-397, Рис. 12.25). Jedna z nich má vytvarované břit, tupé ostří a velmi drobný, pouze naznačený násadový otvor. Druhý předmět představuje sekeromlat.
Literatura: Plavinskij 2014: 396-397, Рис. 12.25.

Sekery z hradiště Druck. Plavinskij 2014: Рис. 12.25.

Turov (Туров), Bělorusko. V Turovu byly nalezeny dvě hrubě opracované sekery. Jedna z nich, sekera bez ryté dekorace, byla nalezena ve 4. stratigrafické úrovni, datované do první poloviny 13. století. Druhá sekera se spirálovitým ornamentem byla nalezena na periferii Turova na vrchu kulturní vrstvy a není možné ji datovat.
Literatura: Jeremejev 2015: 613, Рис. П.4.11; Lysenko 2004: 72-3.

Sekery z Turova. Jeremejev 2015: Рис. П.4.11.

Minsk, Bělorusko. Další dvě sekery byly nalezeny při vykopávkách provedených v Zámčišti v Minsku. První sekera byla nalezena v roce 1988 ve vrstvě z 12.-13. století, má tupé ostří, kruhový otvor a drobnou rytou dekoraci. Druhá sekera, jejíž přesná datace není známa, je mlatem s kruhovým otvorem a poškozeným čelem.
Literatura: Jeremejev 2015: 613, Рис. П.4.11; Plavinski 2007: 73–74.

Sekery z Minsku. Jeremejev 2015: Рис. П.4.11.

Polock, Bělorusko. Sekera z Polocku byla objevena při vykopávkách ve Vrchním hradě. Jedná se o bradatici s kruhovým násadovým otvorem, která je z obou stran zdobena rytou dekorací. Sekeru je možné datovat do 12.-13. století.
Literatura: Jeremejev 2015: 613, Рис. П.4.12; Polock 2012: рис. 36: 7.

Sekera z Polocku. Jeremejev 2015: Рис. П.4.12.

Vitebsk, Bělorusko. Sekera z Vitebsku je bradaticí s kruhovým otvorem a nepříliš tupým břitem. Její list je dekorován rytými linkami. Sekeru je možné datovat do 12.-13. století.
Literatura: Jeremejev 2015: 613, Рис. П.4.12; Levko 2010: 89–90, рис. 40: 11, фото 29.

Sekera z Vitebska. Jeremejev 2015: Рис. П.4.12.

Dánsko

Vesterbygden, Grónsko (Kbhn.D 11706). Hlava široké sekery vyrobená z velrybí kosti, která svým tvarem připomíná kovovou sekeru nalezenou v grónském Eirikfjordu, datovatelné do 10.-11. století. Délka 13 cm, délka břitu 8,6 cm. Jedna ze stran je vyleštěná, zatímco druhá je ponechána v surovém stavu. Násadový otvor je z jedné strany ulomen, tlouk se zdá být tupý. Břit je ponechán ostrý.
Literatura: Paulsen 1939: 80, Abb. 37.1; Paulsen 1956: 52, Abb. 19c; Nørlund 1934: 69.

Sekera z velrybí kosti, Vesterbygden, Grónsko.
Paulsen 1939: Abb. 37.1.

Øster Egesborg, Dánsko (Kbhn. 11776). Široká sekera, která je ze všech stran leštěná a která má oválný násadový otvor. Byla nalezena v hrobu vedle těla zemřelého. Délka 18,2 cm, délka břitu 8,2 cm. Tlouk je tupý, zaoblený. Břit je ponechán ostrý.
Literatura: Paulsen 1939: 80, Abb. 36.1; Paulsen 1956: 52, Abb. 19a.

Sekera z Øster Egesborgu.
Paulsen 1939: Abb. 36.1.

Estonsko

Řeka Pärnu, Estonsko (PäMu 4 A 1335 Gl 717). Sekera z Pärnu, nalezená mezi lety 1920-6, byla dlouho považována za prehistorický artefakt, dokud nebyla podrobena analýze, která zjistila dataci do 14.-15. století. Sekera je vyrobena z losího parohu a je zřejmě podélně prasklá. Ze zachované většiny sekery je patrné, že násadový otvor byl kruhový a umístěný ve středu délky předmětu. Břit je tupý. List je vyzdoben řadou soustřednými kruhy.
Literatura: Luik – Haak 2017: 78, 80, Fig. 2.

Sekera z řeky Pärnu. Luik – Haak 2017: Fig. 2.

Otepää (AI 3371: 289), Estonsko. Sekera z hradu Otepää je vyrobena z losího parohu a má kruhový násadový otvor umístěný uprostřed délky předmětu. Téměř není zužována. Do břitu je zaraženo 5 železných hřebů a jeden hřeb je zaražen do tlouku. Snad jde o snahu zpevnit měkčí, pórovitý materiál. List je oboustranně dekorován linkami a rozetou.
Literatura: Luik – Haak 2017: 80, Fig. 4.

Sekera z hradu Otepää. Luik – Haak 2017: Fig. 4.

Litva

Rokiškis, Litva. Úzká sekera z kosti s oválným násadovým otvorem. Jedna strana se takřka nezužuje, zatímco druhá se plynule zužuje. V linii u břitu je sekera zdobena jamkami. Délka sekery 14,2 cm, délka břitu 8 cm. Tlouk a břit jsou ztupené; tlouk má přibližně čtverhranný průřez 4,3 × 4,5 cm. Sekera je zřejmě uložena v Berlíně.
Literatura: Paulsen 1939: 80, Abb. 36.2; Paulsen 1956: 52-3, Abb. 19b.

Sekera z Rokiškis.
Paulsen 1939: Abb. 36.2.

Svėdasai, Litva. Široká sekera, nalezená zřejmě ve vodě poblíž litevského Svėdasu, je podobná předchozí sekeře. Je opatřena kruhovým otvorem a rytými dekoracemi na bocích. Dekorace sestává z linek a křivek. Délka sekery 13 cm, délka břitu 10 cm. Tlouk a břit jsou ztupené; tlouk má přibližně čtverhranný průřez a břit je velmi poškozen. Sekera je zřejmě uložena v Kaunasu.
Literatura: Paulsen 1939: 82, Abb. 38.1; Paulsen 1956: 54, Abb. 21a.

Sekera ze Svėdasu.
Paulsen 1939: Abb. 38.1; Paulsen 1956: Abb. 21a.

Vilnius, Litva. Vaitkevičius (2020) ve svém příspěvku referuje o sekeromlatu, který byl nalezen v Geminidově hradním kopci (Gedimino kalnas) ve Vilniu a který je velmi podobný nálezu z Jaunpiebalgy. Podle tohoto autora k nálezu došlo roku 1982 ve 7. horizontu, který se datuje do 10.-11. století. Sekeromlat je vyroben z parohu, na délku má 11 cm a je ozdoben svastikami, které jsou umístěné proti sobě. V současné chvíli je sekeromlat umístěn ve sbírkách Litevského národního muzea, inv. č. LNM EM2398.
Literatura: Mačiulis – Kuzmickas 2012: fig. 15; Vaitkevičius 2010: 123; Vaitkevičius 2020.

Sekera z Vilniu. Vaitkevičius 2020: Fig. 1.

Jurgaičiai, Litva. Na hradišti a sídlišti Jurgaičiai byly nalezeny tři parohové mlatům podobné předměty. Všechny mají kruhový násadový otvor. Kladivovitý kus je dekorován rytými linkami. Větší sekera má ostrý břit. Všechny byly nalezeny ve vrstvách 13.-14. století.
Literatura: Jeremejev 2015: 619, Рис. П.4.14; Mačiulis – Kuzmickas 2012: fig. 14, 18; Vaitkevičius 2020: 106.

Mlaty z Jurgaičiai. Lietuvos nacionalinis muziejus 2024.

Rupeikiai, Litva. V této lokalitě měl být nalezen organický mlat, ale nelze k němu nalézt žádné bližší podrobnosti.
Literatura: Lietuvos nacionalinis muziejus 2024.

Ukmergė, Litva. Roku 2013 byla v řece Šventoji nalezena parohová sekera o délce nejméně 12 cm, která byla podrobena řadě odborných analýz a v současnosti čeká na publikaci. Sekera je mírně prohnutá, tlouk a břit jsou ztupené. Násadový otvor je kruhový či mírně oválný a vyplněný fragmenty násady z lísky. Povrch je dekorován rovnými linkami tvořícími pozadí a křivkami stojícími v popředí. Dekorace připomíná nález z polského Ełku. Linky byly vyplněny křídou, takže byly kontrastní. Radiokarbonové datování nálezu určilo dataci do let 1305-1424. Sekera přetrvává ve sbírkách Litevského národního muzea, inv. č. GRD 116158.
Literatura: Vaikevičius 2020: 106; Lietuvos nacionalinis muziejus 2024.

Sekera z lokality Ukmergė. Zdroj: Lietuvos nacionalinis muziejus 2024.

Lotyšsko

Jaungulbene, Lotyšsko (Riga, CVVM 64707, DMI 1857). Široká sekera vyrobená z losího parohu. Otvor se nachází uprostřed a je oválného tvaru o průměru 1,5 × 2 cm. List sekery je zdoben jamkami, které jsou uspořádány tak, že při pohledu od tlouku představují kříž s kroužkem visící na náhrdelníku. Délka sekery 14 cm, délka břitu 12,1 cm. Tlouk a břit jsou ztupené; tlouk má přibližně čtverhranný průřez o rozměru 3,5 × 4,3 cm, břit je velmi poškozen a má tloušťku zhruba 2 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12.-13. století.
Literatura: Katalog … 1896: 100, Taf. 28.20; Paulsen 1939: 80-1, Abb. 38.2; Paulsen 1956: 53-4, Abb. 21b; Mugurēvičs 2000: 63, 69.

Sekera z Jaungulbene.
Paulsen 1939: Abb. 38.2; Paulsen 1956: Abb. 21b.

Jaunpiebalga, Lotyšsko (Cēsis, CM 8325:3). V hrobu č. 4 v lotyšské lokalitě Jaunpiebalga byl roku 1960 spolu s kopím nalezen oboustranný sekeromlat z losího parohu. Otvor se nachází zhruba uprostřed a je kruhového tvaru o průměru 2,3 cm; vězel v něm kus násady, který byl jištěn 7,5 cm dlouhým hřebem. List sekery je zdoben jamkami uspořádanými do kruhů a linkami. Délka sekery 11,3 cm, šířka sekery 4,1-4,6 cm. Tlouk se zdá být tupý, břit je poněkud ostrý. Tloušťka sekery 2,5-3,4 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 14. století.
Literatura: Mugurēvičs 2000: 63-4, 69, Abb. 1.

Sekera z Jaunpiebalgy. Mugurēvičs 2000: Abb. 1.

Koknese, Lotyšsko (Riga, LVI 62/1755). Ve 2. výkopu v podhradí lotyšské pevnosti Koknese byl roku 1962 nalezen hrubě opracovaný mlat z losího parohu. Otvor je kruhového tvaru o průměru 1,7 cm. Délka mlatu 12,6 cm, šířka mlatu 6,7 cm, tloušťka úderné plochy 2,7 cm. Tlouk i břit jsou tupé. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12. století.
Literatura: Mugurēvičs 2000: 64, 69, Abb. 2.3.

Mlat z Koknese. Mugurēvičs 2000: Abb. 2.3.

Koknese, Lotyšsko (Riga, LVI 62/2521). Ve 4. výkopu v lotyšské pevnosti Koknese byl roku 1962 nalezen opracovaný mlat či sekera z losího parohu. Otvor je oválného tvaru o průměru 2,1-2,5 cm, bok oka je poškozen a ulomen společně s přední částí předmětu. Strany předmětu jsou zdobeny jamkovou dekorací. Délka v současném stavu 9,5 cm, šířka 6,3 cm, rozměry tupého tlouku 3,5 × 5 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12.-13. století a byl nalezen v souvislosti s dílnou, která zpracovávala kosti.
Literatura: Mugurēvičs 2000: 64, 69, Abb. 2.1.

Mlat či sekera z Koknese. Mugurēvičs 2000: Abb. 2.1.

Koknese, Lotyšsko (Riga, LVI 62/7338). Ve 10. výkopu v podhradí lotyšské pevnosti Koknese byla roku 1962 nalezena opracovaná a mírně prohnutá, hraněná sekera z losího parohu. Otvor je oválného tvaru o průměru 1,5-1,8 cm. Délka sekery 10,7 cm, šířka břitu 7,2 cm, tloušťka břitu 1,6 cm, šířka tlouku 3,3 cm. Tlouk i břit jsou tupé. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 10.-11. století.
Literatura: Mugurēvičs 2000: 64, 69, Abb. 2.2.

Sekera z Koknese. Mugurēvičs 2000: Abb. 2.2.

Koknese, Lotyšsko (Riga). Při vykopávkách v lokalitě Koknese byla nalezena ještě jedna parohová sekera, která tvarově připomíná nálezy z Jaungulbene, Otepää či Svėdasai, dekorací se blíží nálezu z Pärnu. Otvor je drobný, má zhruba 1 cm v průměru. Břit i tlouk jsou ztupené. Celý povrch je zdoben kružidlovou dekorací. Datace není stanovena.
Literatura: Tomašūns 2020: 121.

Sekera z Koknese. Tomašūns 2020: 1. att.

Sabile, Lotyšsko (Riga, LVI 200/735). Ve 12. výkopu na lokalitě Sabile byl roku 1977 nalezen opracovaný mlat z losího parohu. Otvor je oválného tvaru o průměru 0,8-1,2 cm. Strany předmětu jsou zdobeny jamkovou dekorací. Délka mlatu 6,6 cm, úderné hrany mají šířku 3-3,3 cm, tloušťka předmětu 1,9 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12.-13. století a byl nalezen v souvislosti s výrobní dílnou.
Literatura: Mugurēvičs 2000: 67, 69, Abb. 3.2.

Mlat ze Sabile. Mugurēvičs 2000: Abb. 3.2.

Sabile, Lotyšsko (Riga, LVI 200/803). Ve 13. výkopu na lokalitě Sabile byla roku 1977 nalezena opracovaná sekera z losího parohu. Otvor je kruhové tvaru o průměru 1,2 cm. Strany předmětu jsou zdobeny jamkovou dekorací. Délka sekery 8,1 cm, šířka břitu 3,1 cm, tloušťka břitu 2,6 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12.-13. století a byl nalezen v souvislosti s výrobní dílnou.
Literatura: Mugurēvičs 2000: 67, 69, Abb. 3.3.

Sekera ze Sabile. Mugurēvičs 2000: Abb. 3.3.

Sabile, Lotyšsko (Riga, LVI 200/907). Ve 13. výkopu na lokalitě Sabile byla roku 1977 nalezena hrubě opracovaná sekera z losího parohu. Otvor je přibližně oválného tvaru o průměru 0,6-1,5 cm. Délka sekery 12,2 cm, šířka břitu 10,7 cm. Břit je ztupený. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12.-13. století a byl nalezen v souvislosti s výrobní dílnou.
Literatura: Mugurēvičs 2000: 67, 69, Abb. 2.6.

Sekera ze Sabile. Mugurēvičs 2000: Abb. 2.6.

Sabile, Lotyšsko (Riga, LVI 200/891). Ve 16. výkopu na lokalitě Sabile byl roku 1977 nalezen opracovaný mlat z losího parohu. Otvor je oválného tvaru o průměru 1,3-2,2 cm. Strany předmětu jsou zdobeny jamkovou dekorací, čela mlatu jsou opatřeny hlubokými jamkami. Délka mlatu 7,8 cm, šířka 3,1 cm, tloušťka předmětu 2,6 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12.-13. století a byl nalezen v souvislosti s výrobní dílnou.
Literatura: Mugurēvičs 2000: 67, 69, Abb. 3.1.

Mlat ze Sabile. Mugurēvičs 2000: Abb. 3.1.

Sabile, Lotyšsko (Riga, LVI 200/1143). Ve 26. výkopu na lokalitě Sabile byl roku 1977 nalezen hrubě opracovaný mlat z losího parohu. Otvor je oválného tvaru o průměru 1,1-2,2 cm, konického profilu. Délka mlatu 8,5 cm, šířka 2,7 cm, tloušťka předmětu 3,5 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12.-14. století a byl nalezen v souvislosti s výrobní dílnou.
Literatura: Mugurēvičs 2000: 67, 69.

Daugavpils, Lotyšsko (Riga, LVI 265/312). Ve 2. výkopu na lokalitě Daugavpils byla roku 1982 nalezena sekera z losího parohu. Otvor je oválného tvaru o průměru 1,4-2,1 cm. Délka sekery 10,9 cm, šířka břitu 7,7 cm, tloušťka tupého břitu 1,9 cm, tloušťka tlouku 3,1 cm. Sekera je dekorována kruhovými útvary a linkami uspořádanými do křížů. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 14. století a souvisí s hradištním osídlením.
Literatura: Mugurēvičs 2000: 67-9, Abb. 4.

Sekera z Daugavpils. Mugurēvičs 2000: Abb. 4.

Daugavpils, Lotyšsko (Riga, LVI 265/526). V 1. výkopu na lokalitě Daugavpils byla roku 1983 nalezena sekera z losího parohu. Otvor je kruhového tvaru o průměru 2,1 cm. Délka sekery 10,5 cm, šířka břitu 7,9 cm, tloušťka tupého břitu 1,6 cm, tloušťka tlouku 2,6 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12-13. století a souvisí s hradištním osídlením.
Literatura: Mugurēvičs 2000: 68-9, Abb. 2.5.

Sekera z Daugavpils. Mugurēvičs 2000: Abb. 2.5.

Daugavpils, Lotyšsko (Riga, LVI 265/1138). V 1. výkopu na lokalitě Daugavpils byla roku 1984 nalezena sekera z losího parohu. Otvor je kruhového tvaru o průměru 1,3 cm. Délka sekery 9,3 cm, šířka břitu 9,1 cm, tloušťka tupého břitu 1,5 cm, tloušťka tlouku 3 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12-13. století a souvisí s hradištním osídlením.
Literatura: Mugurēvičs 2000: 68-9, Abb. 2.4.

Sekera z Daugavpils. Mugurēvičs 2000: Abb. 2.4.

Salaspils Laukskola, Lotyšsko (Riga). V hrobu 371, který obsahuje brože, náramky, pár kopí a nůž, byla nalezena drobná parohová sekerka s přibližnou délkou 6 cm a výškou asi 5 cm. Otvor pro násadu je kruhový a má přibližně 1,5 cm v průměru. Datace směřuje do přelomu 10. a 11. století.
Literatura: Zariņa 1988: VII. tab.

Sekera z Salaspils Laukskola. Zariņa 1988: VII. tab.

Polsko

Czeszowo, Polsko (Muzeum Uniwersytetu Jagiellońskiego, Krakov). Široká sekera, která má násadový otvor posunut směrem do středu sekery. Otvor je obdélného průřezu. Délka 14 cm, délka břitu 12 cm. Tlouk a břit jsou ztupené; břit má šířku 1,5 cm.
Literatura: Paulsen 1939: 80, Abb. 37.2; Paulsen 1956: 52, Abb. 20a.

Sekera z Czeszowa.
Paulsen 1939: Abb. 37.2.

Tarnobrzeg, Polsko. Široká sekera, která má násadový otvor posunut směrem do středu sekery. Otvor je obdélného průřezu. Délka 14,5 cm, délka břitu 13,5 cm. Tlouk a břit jsou ztupené. Je jedné straně listu je patrný pletenec. Sekera je směrem od tlouku po list prasknutá.
Literatura: Paulsen 1956: 58, Abb. 20b.

Sekera z Tarnobrzegu. Paulsen 1956: Abb. 20b.

Bydhošť, Polsko. Bradatice, nalezená při výkopu kanalizace v prostoru náměstí Rybi Rynek, věrně napodobuje kovou předlohu a patří mezi nejdekorovanější zástupce organických seker. Má kruhový otvor, přičemž oko je na jedné straně zničené. Na všech čtyřech stranách je sekera zdobena rytými linkami a cikcak ornamentem. Délka sekery 12,5 cm, délka břitu 8,8 cm. Tlouk mohl být původně vyboulený. Břit je ztupené a má šíři 1,5 cm. Sekera je zřejmě uložena v Bydhošti.
Literatura: Paulsen 1939: 82, Abb. 37.4; Paulsen 1956: 54, 58, Abb. 20d.

Sekera z Bydhoště.
Paulsen 1939: Abb. 37.4.

Ełk, Polsko. Sekera z losího parohu nalezená v polském Ełku patří mezi nejdekorovanější zástupce organických seker. Má kruhový otvor, který je umístěn do středu délky. Na všech čtyřech stranách je sekera zdobena rytými linkami, florálním ornamentem, kroužidlovým ornamentem, pletenci a křížky. Délka sekery 14,5 cm, délka břitu 10,5 cm. Tlouk a břit jsou ztupené, břit má šíři 2 cm. Sekera je mírně prohnutá. Paulsen za základě dekorace navrhuje dataci do 12.-13. století. Sekera byla uložena v kaliningradském muzeu, její současný osud je nejasný.
Literatura: Paulsen 1939: 82, Abb. 39; Paulsen 1956:58, Abb. 22.

Sekera z Ełku.
Paulsen 1939: Abb. 39.

Rusko

Deučevo (Деушево), Tatarstán, Rusko. Velmi podobná předchozí sekeře je sekera nalezená v tatarstánském Deučevu. Otvor je kruhového průřezu. Tlouk a břit jsou ztupené.
Literatura: Paulsen 1939: 80, Abb. 36.4; Paulsen 1956: 52, Abb. 19a; Tallgren 1918: Taf. VI.37.

Sekera z Deučeva.
Paulsen 1939: Abb. 36.4.

Novgorod, Rusko. Kostěná sekera z Novgorodu vyniká v souboru tím, že je šestiboká. Má kruhový násadový otvor a je dekorována rytými vlnovkami ve tvaru písmene S. Nacházela se v bezkontextovém prostředí, a tak je její datování složité.
Literatura: Artemev 1994: Рис. 5.

Sekera z Novgorodu. Artemev 1994: Рис. 5.

Nižnij Novgorod a Pskov, Rusko. Kromě Novgorodu Artemev uvádí také analogické nálezy z Nižního Novgorodu a Pskova, kde byly nalezeny jednotlivé sekery lišící se výzdobou. Kildjuševskij uvádí, že sekera nalezená při vykopávkách na ulici Prvního Máje ve Pskovu kopíruje sekery 14.-15. století a je dětskou hračkou. Jejich bližší dokumentaci bohužel nemáme k dispozici. Místní pskovský tisk roku 2017 informoval, že byla nalezeny další organická sekera, tentokráte v Mstislavském rozkopu ve Pskovu (Pskovskaja Lenta Novostej 2017). Nález je pouze fragmentární, ale je patrné, že má tupý břit, list dekorovaný výčnělkem a jamkami poskládanými do tvaru kříže.
Literatura: Artemev 1994: Рис. 5; Kildjuševskij 1980; Pskovskaja Lenta Novostej 2017.

Fragmentární sekera ze Pskova. Pskovskaja Lenta Novostej 2017.

Roždestvenské hradiště, Perm, Rusko. Při archeologické expedici na Roždestvenském hradišti v Permské oblasti v letech 2008-2011 byly nalezeny dvě organické sekery. První, zřejmě vyrobena z losího parohu, byla objevena roku 2010 ve výkopu VII a má tvar bradatice, délku 9,7 cm, šířku břitu 5,8 cm, má ztupený břit a je dekorována jamkami. Druhá sekera byla objevena roku 2011 ve výkopu V, má délku 10,5 cm a maximální šířku břitu 4,2. Druhý sekerka je rovněž zdobena jamkovou dekorací, a byla po celém povrchu ohlodána psem. Tato skutečnost vede Krylasovou k domněnce, že jde o dětské hračky, které lze datovat do 12.-13. století.
Literatura: Krylasova 2013.

Sekery z Roždestvenského hradiště. Krylasova 2013: Рис. 1.

Kylasovo hradiště (Кыласово городище), Perm, Rusko. Lenz popsal dva parohové předměty pocházející z Kylasova hradiště (permsky Anjuškar), z nichž jeden zapadá do užší skupiny námi vymezených seker. Sekera je vymodelovaná, má oválné oko, tlouk a ostrý břit. V listu, který je ozdoben rytinou ptačí stopy, se nachází otvor. Předměty jsou interpretovány jako nástroje na štípání parohu. Datace směřuje do 12.-14. století.
Literatura: Lenz 2002: 222, Рис. 70.13-14.

Sekery z Kylasova hradiště. Lenz 2002: Рис. 70.13-14.

Bulgar, Tatarstán, Rusko. V polozemnici 3 ve výkopu 36 v tatarstánském Bulgaru byl nalezen oboustranný sekeromlat z parohu, který má kruhové oko a tupé břity. Je zdoben kružidlovou dekorací. Objekt, ve kterém byl předmět nalezen a který je datován do 13. století, je interpretován jako nožířská dílna.
Literatura: Zakirova 1988: 236, Рис. 100.8.

Sekera z Bulgaru. Zakirova 1988: Рис. 100.8.

Hranice Jurjevy hory, Usvjat (Урочище Юрьевы Горы, Усвят), Rusko. Při 2. výkopu byla objevena parohová sekera, tvarově odpovídající široké sekeře Petersenova typu M. Otvor je kruhový, konicky se zužující směrem vzhůru. Břit je ztupený. Předmět lze datovat do 10.-13. století.
Literatura: Jeremejev 2015: 283-4, Рис. 165.

Sekera z hranice Jurjevy hory. Jeremejev 2015: Рис. 165.

Toropec, Rusko. V souvislosti s budovou č. 19 v lokalitě Toropec byla nalezena parohová sekera bez násadového otvoru. Sekera má tupý, poškozený břit, a není dekorovaná. V budově byl také nalezen fragment bronzového svícnu typického pro 12.-13. století.
Literatura: Jeremejev 2015: 619, Рис. П.4.12.

Sekera z lokality Toropec. Jeremejev 2015: Рис. П.4.12.

Voronič, Rusko. Ve výkopu 5 byla roku 2004 nalezena spolu s keramikou také parohová sekera, která má kruhový otvor a tupý břit. Lze ji datovat do 12.-13. století.
Literatura: Jeremejev 2015: 615, Рис. П.4.15.

Sekera z Voroniče. Jeremejev 2015: Рис. П.4.15.

Znamenka, Kaliningradská oblast, Rusko. Kandinátem na polotovar sekery je parohový nález ze Znamenky (Hoppenbruch), objevený v 19. století. Tomuto předmětu chybí násadový otvor. Jedna strana se takřka nezužuje, zatímco druhá se plynule zužuje. Boční strana předmětu je zdobena křížky a polokruhy, na základě čehož ho Paulsen datuje do 11. století. Délka předmětu 13 cm, délka břitu 8,5 cm. Tlouk je ztupený, břit je ostrý, nicméně svažitý.
Literatura: Paulsen 1939: 80, Abb. 36.3.

Možný polotovar sekery ze Znamenky.
Paulsen 1939: Abb. 36.3.

Ukrajina

Verchnestriženskoje 2 (Верхнестриженское 2), Ukrajina. V této lokalitě byla byla v letech 1984-5 objevena jáma se staroruskou keramikou a hrubě opracovanou parohovou sekerou bez otvoru a s tupým břitem. Jedná se o nejstarší nález na území Staré Rusi.
Literatura: Gorjunova et al. 1985; Jeremejev 2015: 615-8, Рис. П.4.16.

Sekera z Verchnestriženskoje 2. Jeremejev 2015: Рис. П.4.16.

Kyjev, Ukrajina. Dalším kandidátem může být opracovaný kus parohu z Kyjeva, který nabývá tvaru sekery s ostrým břitem. Předmět není opatřen otvorem. Na listu je zvýrazněn propletenec, který umožňuje dataci do 10.-11. století.
Literatura: Jeremejev 2015: Рис. П.4.16; Sergejeva 2011: табл. 24, 64.

Možná sekera z Kyjeva. Sergejeva 2011: табл. 24, 64.

Poděkování

Při přípravě tohoto článku jsem se neobešel bez pomoci Aleksandry Ščedriny, která mne nezištně vybavila ruským materiálem a pomohla s jeho překladem. Za tuto pomoc jsem velmi vděčný a moc za ni děkuji.

Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.

Bibliografie

Artemev 1994 = Артемьев, А. Р. (1994). Орнаментированные топоры из раскопок средневекового Новгорода // Новгород и Новгородская земля: История и археология 8, 156-166.

Boudová, Eliška (2012). Tórovo kladivo: Význam Tórova kladiva v mýtu a kultu. Masarykova univerzita [bakalářská práce]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/362009/ff_b/.

Darkevič 1961 = Даркевич, В. П. (1961). Топор как символ Перуна в древнерусском язычестве // СА 1961, 4, 91–102.

Golognev – Zaicev 1992 = Головнев, А. В. – Зайцев, Г. С. (1992). История Ямала, Тобольск.

Gorjunova et al. 1985 = Горюнова, В. М. – Романова, Г. А. – Щеглова, О. А. (1985). Отчет о работе Днепровского Левобережного отряда Ленинградского отделения Института археологии АН СССР на поселениях Верхнестриженское 2 и 3 близ с. Сибереж Репкинского района Черниговской области в 1984–1985 гг. // НА ИА АН Украины. 1985/153.

Goskatalog (2020). Костяной топорик. Elektronický zdroj: http://goskatalog.ru/portal/?fbclid=IwAR0nAlyfPBK7JUSK677vMQ22PRD7-y_G-ehs-KvaLzhWk597XH1U1l4JKDk#/collections?id=16262510, navštíveno 16.4.2020.

Hensel, Witold (1965). Słowiańszczyzna wczesnośredniowieczna. Zarys kultury materialnej. Wyd. 3, Warszawa.

Hołubowicz, Włodzimierz (1938). Wczesnohistoryczny toporek kościany z Mścisławia. In: Z Otchłani Wieków : pismo poświęcone pradziejom Polski, 13/7-8, 94-95.

Jeremejev 2015 = Еремеев, И. И. (2015). Древности Полоцкой земли в историческом изучении Восточно-Балтийского региона : (очерки средневековой археологии и истории Псковско-Белорусского Подвинья), Санкт-Петербург.

Katalog der Ausstellung zum X archäologischen Kongress in Riga 1896, Riga 1896.

Kildjuševskij 1980 = Кильдюшевский, В. И. (1980). Раскопки в г. Пскове на ул. Первомайской // Археологические открытия 1979 года. М., 9.

Kirpičnikov – Sarabjanov 2013 = Кирпичников А.Н., Сарабьянов В.Д. Старая Ладога. Первая столица Руси. СПб.; Изд. «Славия», 2013.

Kotowicz, Piotr N. (2014). Topory wczesnośredniowieczne z ziem polskich : Katalog źródeł, Rzeszów.

Krylasova 2013 = Крыласова, Н. Б. (2013). Роговые топорики с Рождественского городища // Российская археология 2013, №3, 125-128.

Kulakov – Skvorcov 2000 = Кулаков, В. И. – Скворцов, К. Н. (2000). Топорик из Варген. In: Slavia Antiqua XLI, 173–190.

Lenz 2002 = Ленц, Г. Т. (2002). Косторезное производство в Верхнем Прикамье // Очерки по археологии Пермского Предуралья, Пермь, 213-238.

Levko 2010 = Левко, О. Н. (2010). Витебск, Минск.

Lietuvos nacionalinis muziejus (2024). XXI Marijos Gimbutienės skaitymai | Vasario 15 d. In: Youtube.com. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=tRgcYbnCatQ, navštíveno 5. 3. 2024.

Luik, Heidi – Haak, Arvi (2017). Decorated antler hammers and axes from Estonia. In: Archaeologia Baltica, 24, 78−92.

Luňák, Petr (2018). Velkomoravské sekery, Brno: Masarykova univerzita [disertační práce].

Lysenko 2004 = Лысенко, П. Ф. (2004). Древний Туров, Минск.

MacGregor, Athur (1985). Bone, Antler, Ivory & Horn: The Technology of Skeletal Materials Since the Roman Period, London.

Mačiulis, Mindaugas – Kuzmickas, Algis (2012). Jurgaičių piliakalnis ir papėdės gyvenvietė. In: Archeologiniai tyrinėjimai Lietuvoje 2011 metais, 81-90.

Mugurēvičs, Ēvalds (2000). Die Funde der Hammeräxte und Hämmer aus Horn auf dem Territorium Lettlands und ihre mythologische Deutung. In: Iš baltų kultūros istorijos, Vilnius, 63-74.

Nørlund, Poul (1934). De gamle Nordbobygder ved verdens ende, København.

Paulsen, Peter (1939). Axt Und Kreuz bei den Nordgermanen, Berlin.

Paulsen, Peter (1956). Axt und Kreuz in Nord- und Osteuropa, Bonn.

Plavinski 2007 = Плавінскі, М. А. (2007). Сякеры другой паловы XI–XIII стст. З раскопак Мінскага Замчышча // Acta Archaeologica Albarutenica II, Miнск, 68–77.

Plavinskij 2014 = Плавинский, Н. В. (2014). Оружие и доспехи // Друцк: Друцк и Друцкая волость (княжество) в IX–XII вв. Научный ред. О. Н. Левко, Минск, 391–399.

Polock 2012 = Древнейшие города Беларуси. Полоцк, Минск 2012.

Pskovskaja Lenta Novostej 2017 = Редкий костяной топорик для боев «понарошку» нашли на Мстиславском раскопе в Пскове // Псковская Лента Новостей, 2017. Elektronický zdroj: https://pln-pskov.ru/culture/282935.html, navštíveno 17.4.2020.

Rainio, Riitta (2013). A shaman drum hammer from the medieval city of Turku, Finland. In: Jimenéz, R. – Till, R. – Howell, M. (eds). Music & Ritual. Bridging Material & Living Cultures. Publications of the ICTM Study Group on Music Archaeology, 1. Berlin, 307-326.

Rønne, Ola (2008). Langhus, økser, gårder og grenser under senneolitikum. In: Childis, K. – Lund, J. – Prescott, Ch. (eds.), Facets of Archeology: Essays in Honour of Lotte Hedeager on her 60th Birthday, Oslo, 577-584.

Sergejeva 2011 = Сергеева, М. С. (2011). Косторізна справа у стародавньому Киеві, Киïв.

Starý, Jiří – Kozák, Jan (2010). Hranice světů: Staroseverský Midgard a Útgard ve strukturalistických a poststrukturalistických interpretacích. In: Religio, 18/1, Brno, 31–58.

Tallgren, A.-M. (1918). Collection Zaoussailov au Musee Historique de Finlande a Helsingfors. Vol. II: Monographie de la section de l`Âge du Fer et l`époque dite de Bolgary, Helsingfors.

Tomašūns, Andris (2020). Arheoloģiskie pētījumi Koknesē. In: Arheologu pētījumi Latvija 2018.-2019. gada, 120-121.

Vaitkevičius, Gediminas (2010). Vilniaus įkūrimas, Vilnius.

Vaitkevičius, Vykintas (2020). The Swastika in Lithuania: The Horizon of the 13th and 14th Centuries. In: Archaeologia Baltica 27, 104–119.

Vlasatý, Tomáš (2017). Meče s organickým jílcem. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/mece-s-organickym-jilcem/

Vlasatý, Tomáš (2019). Možné funkce „Perunovy sekery“. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/mozne-funkce-perunovy-sekery/

Zariņa, Anna (1988). Lībiešu apģērbs 10.–13. gs., Riga.

Zikov – Kokšarov 2001 = Зыков, А. П. – Кокшаров, С. Ф. (2001). Древний Эмдер, Екатеринбург.

Zakirova 1988 = Закирова, И. А. (1988). Косторезное дело Болгара // Город Болгар. Очерки ремесленной деятельности, М., 218-241.