Origins of “kolovrat” symbol

Over more than a decade, during which I have been intensively interested in studying the Early Middle Ages, I have sought to uncover disinformations and set straight mystifications that has been created and used by both laymen and professional public. After all, one of the main points of creating this website was to set up a platform, which would set partial and often controversial topics straight, putting them into the proper context. This article is no different, very possibly impacting a wide audience. Today, we will talk about Slavs, neopaganism, nationalism, metal music and a symbol known as “kolovrat”.


A symbol commonly known as “kolovrat” nowadays.


Modern usage of “kolovrat”

Quite a major part of nowadays nationalists, neopagans and reenactors can often be seen wearing a multi-armed whirling symbol – most often in the form of a tattoo, worn as a necklace, printed on a shirt, music album or military patch, or as a shield painting. This symbol, resembling swastika, is known among its users as “kolovrat”. The neopagans recognize many of these whirling symbols, each having its own name and meaning (click for an example). For the sake of simplicity, we will only focus on more-than-four-arms variants with heel and arbitrary direction of rotation. We must keep in mind though that terminology is not unified and thus we can often come across an argument that “kolovrat” is a Slavic version of swastika.

The interpretation of the eight-armed “kolovrat” is often provided to a modern day neopagan by websites profiting from the promotion of the symbol, such as themed e-shops. On these, “kolovrat” is interpreted as “a panslavic pagan symbol of the Sun” (Wulflund.com), “an ancient sacred symbol of our Slavic ancestors” (sperkyluneta.cz), “a symbol of reasonable man, which symbolises the Day star” (symboleswiata.pl) or as a symbol representing the “circle of life, victory of winter over summer, victory of night over day, alternating ruling of Morena and Vesna” (www.valkiria.sk). This ancient symbol is also said to be connected to the gods of Slavic pantheon and prosperity. Print literature which could be used for citation of the origin and meaning is almost non-existent, and the known titles are very general and provide no sources (eg. Kushnir 2014Kushnir 2016: 67). It therefore seems that “kolovrat” was established as the main symbol of Slavic faith in times when Neopaganism was forming in eastern Europe, and there was a demand for unifying symbol based on Slavic material culture (Pilkington – Popov 2009: 282). Despite the fact, both the symbolism and offshoots of the Neopagan movement (of which we register several hundreds) remain ununified and fragmented, as their members are being recruited from those interested in esoterism, folklore, LARP, history and metal music, who rarely find a common ground. This process can be dated to last two decades of 20th century and can be tied directly to a Russian dissident, neopagan and extremist Alexei “Dobroslav” Dobrovolsky. In the Czech Republic, the symbol and term “kolovrat” started to appear around the end of 20th century, and more increasingly after the year 2000 thanks to the expansion of the internet network.

By those means the symbol found its way to the now-spreading re-enactment scene, which came to adopt it for use during its performance. Part of neopagan movement was and partially still is a bearer of nationalistic and right-wing ideologies to a point. After the fall of Soviet Union, various political and paramilitary units started to appear in Eastern Europe, who found neopagan ideology, symbolism and terminology attractive and adopted their more or less overturned form. This way, “kolovrat” became an important symbol among extremist groups. One of the most famous promoters of the symbol is Russian National Unity (see here), which explicitly avows to Nazism, but tries to bear the impression of Russian origin at the same time, through the usage of Slavic history, orthodoxy and mystic symbolism (Jackson 1999: 36; Shenfield 2001: chap. 5). Estonian branch of Russian National Unity also has the name “Kolovrat” and used to publish a same-named magazine. Symbolism based on “kolovrat” can also be seen nowadays at both fighting sides of the Eastern Ukraine conflict (especially the Rusič battalion); for more details I suggest the article by Matouš Vencálek (Vencálek 2018). To its wearer, “kolovrat” represents a symbol which provides God’s protection and strength in battle, and demoralizes the enemy, who is seen in both religious and political opponents (Jackson 1999: 36). It should be noted that the symbol is absent in Czech literature mapping extremist symbols (Mareš 2006), as compared to our neighbour Slovakia (see here). On the other hand, “kolovrat” is present in the expert opinions that were written for trials with Czech radical extremists (see here). Conservative neopagans see the usage of this symbol as a “fashion abuse”.

It is understandable that the symbol appears in many product descriptions, which target this narrowly focused, yet greatly fragmented community, which at best totals between tens and hundreds thousands of people living in Slavic countries. “Kolovrat” can be found on shirts, caps, patches, flags, in the form of amulets, earrings or bracelets, but also used by various music interprets: black metal (eg. 1389, Děti Noci, Devilgasm), folk metal (eg. Apraxia, Arkona, Obereg, Żywiołak), thrash metal (eg. Коловрат, Strzyga), folk (eg. Jar, Perciwal, Tomáš Kočko), neo-folk (eg. Parzival, Slavogorje), hard rock (Rune) and others.

The truly important question we ought to ask is how accurate the original attempts to reconstruct the original pre-Christian religion were, that is whether the modern use of “kolovrat” reflects the use throughout the history. This question shall be answered in the following chapters.


Usage of “kolovrat” throughout European history

The symbol we now call “kolovrat” has been appearing in European material culture throughout the past three millennia, but very sporadically. It is crucial to note that is it evidently a version of swastika, simply with more than four arms. During all the epochs, from which we know the occasional appearance of “kolovrat”, swastika was commonly used, in severely higher numbers. Swastika is being interpreted as “a symbol of movement, growth, eternity, rhythmical time-flow measured by the Sun, and a symbol which brings good luck and provides protection from evil” (Váňa 1973: 210; Váňa 1990: 186–187). Thanks to this universal meaning, swastika can be found all over the globe. Its doubling (in the form of “kolovrat”) can thus be interpreted as an increase in its power.

The eldest appearance of the symbol can be dated back to Ancient Greece, especially the so-called Geometrical art (900-700BC) applied in pottery industry. Such an example could be terracotta statuettes from Thebes provenience (eg. Boston 98.891Louvre CA 573) and amphoras with ears (Spanish National Archaeological Museum 19482National Museum in Prague H10 5914). All of these examples depict eight-armed left-rotating symbols.

Examples of Greek painted ceramics with “kolovrat”. Click here for higher definition..
Left: terracotta statuettes from Thebes provenience (
Boston 98.891Louvre CA 573) and amphoras with ears (Spanish National Archaeological Museum 19482, National Museum in Prague H10 5914).

Logically, one would expect the highest amount of these symbols in connection to Slavic culture, but the archaeological finds (or the lack thereof) do not support this claim. Unlike the four-armed swastikas, “kolovrat” is almost non-existent and can only be found on the bottom of ceramics from Czech Republic and Poland, rarely also on pendants or as a graffiti on Russian coins. They are also absent in such monumental works such as Paganism of the Ancient Slavs by B. A. Rybakov (Рыбаков 1987), and cannot even be found in major agglomerations where one would expect them most. As far as we know, in Czech Republic, “kolovrat” can only be found on two ceramic bottoms from Zabrušany and Bílina hillforts (Váňa 1973: Pic. 2: F7, Pic. 4: F4). A similar symbol, though lacking the arm-heels, can be found on ceramics from Stará Boleslav (Varadzin 2007: 76: 296). From Poland, we know of a five-armed right-rotating swastika from Kruszwice (Buko 2008: 384, Fig. 176) and six-armed left-rotating swastika from Hedeč (Kołos-Szafrańska 1962: 455, Rys. 4:1). From Russia, we know of six Early Middle Ages uses: one is a five-armed right-rotating symbol engraved into coin as graffiti (Багдасаров 2001: Рис. 87:6), we also know a seven-armed right-rotating bronze pendant from Vladimir (Рыбаков 1997: Табл. 92:16) and four depictions on shield-like pendants from Eastern Europe (Коршун 2012: 33-35; Новикова 1998: Рис. 2:13). 

In general, we can claim that there are dozens, if not hundreds of variants, among which the more-than-four-armed swastikas play but a marginal role. It is therefore not possible to regard “kolovrat” as “the most important Slavic symbol”. Such a conclusion is also deemed by authors of several blogs (see herehere a here). Similar multi-armed whiling motifs, which could be connected to doubled swastika, can be found in The Great Moravia and Přemyslid Bohemia (eg. Kouřil 2014: 418, Kat. nr. 333), in Scandinavia and Frankish Empire (see Duczko 1989), but also in Armenia (see here). From later Middle Age periods we know of no records, even though it is possible that this symbol might have appeared in some of the Orthodox icons we will take a look at later. While Kołos-Szafrańska (1962: 455, Rys. 4:1) claims that a six-armed left-rotating “kolovrat” was a part of an old Polish aristocratic coat-of-arms, she does not provide any specifics. Neither the old Czech clan of Kolowrats has the symbol in its coat-of-arms.



Early Middle Ages “kolovrats”.

From top left: The finds from Bílina and Zabrušany (Váňa 1973: Pic. 2: F7, Pic. 4: F4), Stará Boleslav (Varadzin 2007: 76: 296), Kruszwice (Buko 2008: 384, Fig. 176), Hedeč (Kołos-Szafrańska 1962: 455, Rys. 4:1), unknown Russian coin (Багдасаров 2001: Рис. 87:6), Vladimir (Рыбаков 1997: Табл. 92:16), Pereslavl Rayon (Коршун 2012: 34, B.3.05), Žukov (Новикова 1998: Рис. 2:13) and unknown locations (Коршун 2012: 33, 35, B.3.03, B.3.08)

The usage of “kolovrat” is often argumented by its appearance in Slavic folk culture, but this is a questionable claim at best. Let us take a look at key work often cited for the origins on “kolovrat” by its users. We are talking about Teka prasłowiańskich motywów architektonicznych (“Collection of Ancient Slavic architectonic motifs”) by Stanisław Jakubowski. The collection consists of 27 graphics depicting ancient buildings and monuments, which decoration is a supposed proof for “kolovrat” being an ancient symbol often used by Slavic nations. But if we undergo a more thorough research, we find out that “kolovrat” only appears in a single graphics. Jakubowski was a painter and graphic, who can be compared to Czech artist Jan Konůpek, with Jakubowski’s work only being an artistic expression, not a credible interpretation of the past. While he might have used the folk culture as a source of inspiration, his work cannot be considered a collection of folk research, thus making this work an irrelevant source.


Stanisław Jakubowski and his woodcut nr. 8 (Jakubowski 1923).

There is only very little true evidence of “kolovrat” being used in Slavic folk culture. Six- and eight-armed variants can be found on the 12th century Wang church tower , which was relocated from Norway to present-day Poland in 1841–1844. It is important to note though that the original church did not have these decorations; they were added by an architect F. W. Schiertz during the second construction (see documentation here a here). The reasons for using these specific symbols are not known.

The original church from 1841 and the reconstructed state.
Source: Drawings by F. W. Schiertz and Fr. Preller.

Eight-armed symbols similar to “kolovrat” are still used nowadays during traditional Easter eggs decoration, specifically during painting and crocheting. Whirling multi-armed motifs can also be found carved on wooden tools used for laundering and knocking fabric in 20th century. It is important to note that “kolovrat” and other whirling motifs are quite common in Orthodox iconography (eg. Багдасаров 2001: Рис. 75:2, 76:3, 79:7, 82:2, 93:1), thus failing our current assumption that they carry a reference to ancient Paganism. The usage by Orthodox church is partially abused by extremists and soldiers, who, as we have mentioned in previous chapter often, put themselves into the role of Orthodoxy protectors.

Russian “beaters” for laundry (called вальки). Source: http://sueverija.narod.ru/Muzei/Valek.htm.

Russian smoothener of laundered clothes (called рубель). Source: http://sueverija.narod.ru/Muzei/Rubel.htm.

Identical whirling discs which are sometimes also called “sun symbols” were found during architectonical expedition of V. P. Orfinsky and his colleagues to Karelia in 50s and 60s. Members of this expedition recored several structural and decorative details of the buildings by drawing. These reproductions of drawing and painting are now stored in The Kizhi Federal Museum of Cultural History and Architecture (see collection online).


Decoration of houses from Karelian villages of Lambiselga (Ламбисельга), Inžunavolok (Инжунаволок) and Veškelica (Вешкелица).

Six-armed “kolovrat” also became an emblem of the 67th Division of British Army during the World War I., which only proves the popularity of the symbol prior to World War II.


Etymological interpretation of “kolovrat”

In one of his discussion, Russian historian and theologian Roman Bagdasarov refuted the claim that the name “kolovrat” would have ever been used in Russia as a synonym for swastika (Багдасаров 2008). Elsewhere, he added that Russian folklore nomenclature knows several alternatives for the word swastika, which is most often being connected to Sun, wind, flames, hare, horses, horse legs, rings with fingers or the plants Camelina and Stipa (Багдасаров 2001). This diversity of meanings contradicts the idea that the term “kolovrat” might had been uniformly used by the Slavic nations in the past. For interest we can add that in Russian language, the term for swastika had often been presented in plural.

In order to make our research of origins of the symbol complete, here is the etymological interpretation of the term. It is clear that in the past, the term “kolovrat” had no meaning connected to decorative or magical symbol, in any Slavic language whatsoever:

Kolovrat, from *kolovortьkolo (“wheel”) a vortь (“wiggle, rotate in both directions”).

  • Description of natural phenomena:
    • “water whirl” (Трубачев 1983: 149)
    • “meander” (Трубачев 1983: 149)
    • “plant Euphorbia” (Electronic dictionary of Old Czech language)
  • Description of a tool of its circular axis-rotating part:
    • “wheel”, “shaft” (Urbańczyk 1960–1962: 320)
    • “spinning wheel”, “spindle”, “niddy-noddy”, “tap wrench” (Electronic dictionary of Old Czech language)
    • “press” (Electronic dictionary of Old Czech language), “wine press” (Gebauer 1916: 85)
    • “auglet”, “drill” (Трубачев 1983: 149)
    • “rope reel” (Трубачев 1983: 149)
    • “gate”, “door”, “door latch”, “turnstile”, “two-wing wicket” – therefore also “station on the way” and “fence around the village” (Трубачев 1983: 149)
    • “rotary part of cart” (Трубачев 1983: 149)
    • “windlass”, “pulley”, “winch”, “reel” (Electronic dictionary of Old Czech language)
    • “rack” (Трубачев 1983: 149)
    • “windmill shaft” (Трубачев 1983: 149)
    • “rotating mechanism for hanging a kettle over fireplace in shepherd’s hut” (Frolec – Vařeka 2007: 117)
    • “a wheel on musical instrument” (Electronic dictionary of Old Czech language)
    • “crossbow winch” (Electronic dictionary of Old Czech language)
    • “a type of fishing net” (Urbańczyk 1960–1962: 321)
  • Description of circular movement or change:
    • “circulation”, “circular movement”, “rotation” (Трубачев 1983: 149)
    • “turning point” (Трубачев 1983: 149)
    • “hard reversal” (Трубачев 1983: 149)
    • “cycle” (Трубачев 1983: 149)

Conclusion

This article shows that the “kolovrat” symbol is mere modification of swastika and only has been appearing much less throughout the history than it is attributed in present day. Also, the name itself is of modern origin. “Kolovrat” only gained on importance in the last decades of 20th century because of an attempt of Slavic Paganism reconstruction, where this symbol became a imaginary symbol of the movement. Nowadays, it is widely used by neopagans, reenactors, soldiers and companies targeting these groups with their marketing campaigns. A major part of this community has its own interpretation of the past with “kolovrat” playing its irreplaceable role, in which they deviate from scientific research and knowledge on purpose. In conclusion the whole phenomenon proves the ignorance of these groups towards official research and searching for true origins, while coming with alternatives to mass culture, increased extremism and syncretism of religious ideas in postmodern society.


Literature

Багдасаров, Роман (2001). Свастика: священный символ. Этнорелигиоведческие очерки, Москва : Белые Альвы. Available at: bagdasarovr.narod.ru/swastika.htm

Багдасаров, Роман (2008). “Свастика: благословение или проклятие”. “Цена Победы”. “Echo of Moscow”, 15 декабря 2008. Available at: https://echo.msk.ru/programs/victory/559590-echo/

Buko, Andrzej (2008). The Archaeology of Early Medieval Poland : Discoveries – Hypotheses – Interpretations, Leiden – Boston : Brill.

Duczko, Władysław (1989). Runde Silberblechanhänger mit punzierten Muster. In: Arwidsson, Greta. Birka II:3. Systematische Analysen der Gräberfunde. Stockholm : KVHAA, 8–18.

Electronic dictionary of Old Czech language. Praha, department of language development Czech Language Institute of the Czech Academy of Sciences, v. v. i., 2006–, available online: http://vokabular.ujc.cas.cz (data version 1.1.8, cited on 9. 12. 2018).

Frolec, Václav – Vařeka, Josef (2007). Lidová architektura, 2. updated edition, Praha: Grada.

Gebauer, Jan (1916). Slovník staročeský, II. díl, Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie.

Jackson, W. D. (1999). Fascism, Vigilantism, and the State: The Russian National Unity Movement. In: Problems of Post-Communism, 46(1), 34–42.

Jakubowski, Stanisław. Teka prasłowiańskich motywów architektonicznych, Krakow : Orbis, 1923.

Kołos-Szafrańska, Zoja (1962). Nowa próba interpretacji funkcji znaków na dnach wczesnośredniowiecznych naczyń słowiańskich. In: Światowit 24, 443–458.

Коршун В.Е. (2012). Языческие привески Древней Руси X–XIV веков. Выпуск I: Обереги, Москва : Группа ИскателИ.

Kouřil, Pavel (ed.) (2014). Velká Morava a počátky křesťanství, Brno : Archeologický ústav AV ČR.

Kushnir, Dmitriy (2014). Slavic Light Symbols, The Slavic Way Book 5, CreateSpace Independent Publishing Platform.

Kushnir, Dmitriy (2016). The Source of Life: Slavic Heritage, The Slavic Way Book 16, CreateSpace Independent Publishing Platform.

Lutovský, Michal (2001). Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha : Libri.

Mareš, Miroslav (2006). Symboly používané extremisty na území ČR v současnosti : manuál pro Policii ČR, Praha : Ministerstvo vnitra.

Новикова, Г.Л. (1998). Щитообразные подвескииз Северной и Восточной Европы // Историческая археология. Традиции и перспективы, Москва, 165–172.

Pilkington, Hilary – Popov, Anton (2009). Understanding neo-paganism in Russia : Religion? Ideology? Philosophy? Fantasy? In: McKay, George et al. (eds.) Subcultures and new religious movements in Russia and east-central Europe. Cultural Identity Studies, Volume 15 . Oxford ; New York: Peter Lang, 253–304.

Рыбаков, Б. А. (1987). Язычество Древней Руси, Москва : Наука.

Рыбаков Б. А. (ред.) (1997). Древняя Русь. Быт и культура, Москва : Наука.

Shenfield, Stephen (2001). Russian Fascism: Traditions, Tendencies and Movements, London : Routledge.

Urbańczyk, Stanisław (red.) (1960–1962). Słownik staropolski, t. 3, I–K, Wrocław–Kraków–Warszawa.

Трубачев, О.Н. (ed.) ( 1983). Kolovortъ. In: Этимологический словарь славянских языков, Выпуск 10. Москва: Наука, 149.

Váňa, Zdeněk (1973). Značky na keramice ze slovanských hradišť v Zabrušanech a v Bílině, okr. Teplice. In: Archeologické rozhledy 25, 196–217.

Váňa, Zdeněk (1990). Svět slovanských bohů a démonů, Praha : Panorama.

Varadzin, Ladislav (2007). Značky na dnech keramických nádob ze Staré Boleslavi / Bodenmarken auf den Keramikgefäßen aus Stará Boleslav. In: Archeologické rozhledy 59, 53–79.

Vencálek, Matouš (2018). Kříž, půlměsíc, kolovrat a kalašnikov: O roli náboženství v ukrajinské válce : Deník Referendum. Available at : http://denikreferendum.cz/clanek/27403-kriz-pulmesic-kolovrat-a-kalasnikov-o-roli-nabozenstvi-v-ukrajinske-valce

 

Hledání původu „kolovratu“

Za více než desetiletí, během něhož se soustavně věnuji studiu raného středověku, se u mne vyvinul zvláštní cit pro odhalování dezinformací a napravování mystifikací, které kolují mezi laickou i odbornou veřejnosti. Ostatně jedním z hlavních účelů těchto stránek bylo vytvoření platformy, která by osvětlovala dílčí a často kontroverzní témata a zasazovala je do správného kontextu. Tento článek se v těchto bodech nebude lišit, ačkoli se zřejmě osobně dotkne celé řady lidí. Připravte se, řeč bude o Slovanech, novopohanství, nacionalismu, metalu a symbolu, kterému se neřekne jinak než „kolovrat“.


Symbol, který je v moderní době nazýván „kolovrat“.

Moderní užití „kolovratu“

Poměrně velká část současných nacionalistů, novopohanů i reenactorů se pyšní víceramenným vířivým symbolem. Nejčastěji jej najdeme vytetovaný na těle, nošený jako přívěšek na krku, zpodobněný na tričku, na hudebním albu či na vojenské nášivce, namalovaný na štítu. Tento svastice podobný motiv se mezi svými nositeli označuje jako „kolovrat“. Novopohané evidují neuvěřitelné množství vířivých symbolů, kterým přikládají různé názvy a významy (viz například zde), pro jednoduchost se zaměříme pouze na více než čtyřramenné varianty s patkami a libovolným směrem rotace. Terminologie však není jednotná a často se setkáváme s tvrzením, že „kolovrat“ je označením svastiky ve slovanských zemích.

Interpretaci osmiramenného „kolovratu“ novopohanovi 21. století nejčastěji zprostředkovávají webové stránky, které mají z propagace finanční profit, například tematické internetové obchody. Na zmíněných webech se „kolovrat“ vykládá jako „panslovanský symbol slovanské pohanské víry a symbol Slunce“ (Drakkaria.cz), „starobylý svatý symbol našich slovanských předků” (sperkyluneta.cz), „symbol rozumného člověka, který symbolizuje denní hvězdu“ (symboleswiata.pl) či jako symbol, který značí „koloběh života, vítězství zimy nad létem, vítězství noci nad dnem, střídání vlády Moreny a Vesny“ (www.valkiria.sk). Tento odpradávný symbol se má rovněž vztahovat k bohům slovanského pantheonu a k prosperitě. Tištěná literatura, ze které bych mohl citovat původ a význam, téměř neexistuje, a dostupné tituly jsou velmi obecné a neposkytují zdroje (např. Kushnir 2014; Kushnir 2016: 67). Zdá se tedy, že se „kolovrat“ jako hlavní symbol slovanské víry ustálil v době, kdy se ve východní Evropě utvářela novopohanská rodnověrská uskupení a vznikla poptávka po jednotícím symbolu, který by vycházel ze slovanské hmotné kultury (Pilkington – Popov 2009: 282). Přes to přese všechno zůstala symbolika, stejně jako sama hnutí, kterých evidujeme několik stovek, roztříštěná a nejednotná, neboť jejich členové se rekrutují z řad zájemců o esoteriku, lidovou kulturu, LARP, historii a tvrdou muziku a jen těžko nacházejí společnou řeč. Tento proces můžeme datovat zhruba do posledních dvou dekád 20. století a lze jej přímo spojit s ruským disidentem, novopohanem a extremistou Alexejem „Dobroslavem Dobrovolským. V České republice symbol a termín pro „kolovrat“ začal objevovat zřejmě až ke konci 90. let 20. století a ve větší míře se tak muselo dít až po roce 2000 s rozvojem internetu. Tímto způsobem se symbol dostal i do sílící scény šermířů, kteří jej začali používat na svém vybavení.

Část novopohanských hnutí byla a je do jisté míry nositelem nacionalistických a pravicových myšlenek. Po pádu Sovětského svazu se ve východní Evropě objevila řada politických a paramilitantních jednotek, kterým připadly novopohanské ideje včetně symboliky a terminologie atraktivní a začaly využívat jejich více či méně převrácenou podobu. Tímto způsobem se „kolovrat“ stal významným symbolem mezi extrémistickými skupinami. Mezi nejznámější uživatele tohoto symbolu patří Ruská národní jednota (viz zde), která se explicitně hlásí k nacistickému odkazu, ale současně se snaží budit zdání ruského původu skrze odkazy na slovanskou historii, pravoslaví a mystickou symboliku (Jackson 1999: 36; Shenfield 2001: kap. 5). Estonská odnož Ruské národní jednoty rovněž nese název „Kolovrat“ a vydávala stejnojmenný časopis. Symbolika využívající „kolovrat“ se i v současnosti uplatňuje u obou bojujících stran ve válce na východní Ukrajině (zejména však batalion Rusič); pro další studium můžeme odkázat na článek Matouše Vencálka (Vencálek 2018). Pro takového nositele „kolovrat“ představuje symbol, který v boji dodává ochranu boha, sílu a demoralizuje nepřítele, kterého vidí v náboženských a politických odpůrcích (Jackson 1999: 36). Je zajímavé, že tento symbol stále absentuje v české literatuře, která mapuje extremistické symboly (Mareš 2006), na rozdíl od sousedního Slovenska (viz zde). Odborné posudky vytvořené pro posouzení zločinů českých radikálních extremistů však tento symbol zahrnují (viz zde). Umírnění novopohané hledí na toto aplikování svého symbolu jako na módní zneužití.

Je pochopitelné, že se symbol objevuje v řadě produktů, které cílí na tuto úzkoprofilově zaměřenou, přesto silně rozštěpenou skupinu, která může v nejlepším případě čítat desítky až stovky tisíc lidí žijících ve slovanských zemích. Kolovrat tak objevíme na tričkách, čepicích, nášivkách, vlajkách, jako přívěšky, náušnice, náramky, ale také v tvorbě nejrůznějších hudebních interpretů různých žánrů: black metal (např. 1389, Děti Noci, Devilgasm), folk metal (např. Apraxia, Arkona, Obereg, Żywiołak), thrash metal (např. Коловрат, Strzyga), folk (např. Jar, Perciwal, Tomáš Kočko), neo-folk (např. Parzival, Slavogorje), hard rock (Rune) a dalších.

Zásadní otázka, kterou si nyní musíme položit, nakolik přesné byly snahy rodnověrců o rekonstrukci původního předkřesťanského náboženství, respektive zda moderní užití „kolovratu“ odráží použití v minulosti. Na tuto odpoví následující kapitoly.

Užití „kolovratu“ v evropské minulosti

Symbol, který zde nazýváme „kolovratem“, se v evropské hmotné kultuře objevuje již tři tisíce let, avšak velmi sporadicky. Hned zkraje je třeba poznamenat, že se evidentně jedná o variantu svastiky, která jednoduše má více než čtyři ramena. Ve všech epochách, ve kterých se „kolovraty“ občasně vyskytovaly, se používaly svastiky, a to mnohonásobně častěji. Svastika se vykládá jako symbol pohybu, vývoje, věčnosti, rytmicky plynoucího času měřeného Sluncem, a jako znak přinášející zdar a ochranu před zlem (Váňa 1973: 210; Váňa 1990: 186–187). Díky této univerzalitě můžeme svastiku najít téměř po celém světě. Její zdvojení lze vyložit jako zesílení účinnosti.

Nejstarší výskyt, který jsme byli schopni dohledat, lze umístit do Řecka 9.–7. století před naším letopočtem, zejména do období tzv. geometrického umění aplikovaného na keramice. Jako příklady z tohoto období si můžeme uvést terakotové sošky thébské provenience (např. Boston 98.891, Louvre CA 573) a amfory s uchy (Španělské Národní archeologické muzeum 19482, Národní muzeum v Praze H10 5914). Všechny tyto příklady znázorňují osmiramenné levotočivé symboly.

Příklady řecké malované keramiky s „kolovratem“. Větší rozlišení zde.
Zleva: terakotové sošky thébské provenience (Boston 98.891, Louvre CA 573) a amfory s uchy (Španělské Národní archeologické muzeum 19482, Národní muzeum v Praze H10 5914).

Logicky bychom očekávali největší počet symbolů ve spojitosti se Slovany, ale archeologické nálezy tomuto neodpovídají. Na rozdíl od čtyřramenných svastik téměř absentují a objevují se pouze na dnech keramiky v České Republice a Polsku, výjimečně se objevují na přívěšcích či jako grafitti na ruských mincích. Chybí i v tak monumentálních dílech, jako je Pohanství staré Rusi B. A. Rybakova (Рыбаков 1987), a nenajdeme je ani ve velkých aglomeracích, kde bychom je nejvíce čekali. Nakolik je nám známo, v České republice se „kolovraty“ objevují na dvou dnech keramiky z hradišť Zabrušany a Bílina (Váňa 1973: Obr. 2: F7, Obr. 4: F4). Podobný symbol, kterému však u dodatečných ramen chybí patky, můžeme nalézt také na keramice ze Staré Boleslavi (Varadzin 2007: 76: 296). Na území Polska je mi známa pětiramenná pravotočivá svastika z Kruszwice (Buko 2008: 384, Fig. 176) a šestiramenná levotočivá svastika z Hedče (Kołos-Szafrańska 1962: 455, Rys. 4:1). V Rusku je mi známo celkem pět raně středověkých použití: v jednom případě jde o pětiramenný pravotočivý symbol vyrytý jako grafitti na minci (Багдасаров 2001: Рис. 87:6), dále pak o sedmiramenný pravotočivý motiv na bronzovém přívěšku z Vladimiru (Рыбаков 1997: Табл. 92:16) a o čtyři vyobrazení na štítkovitých amuletech z východní Evropy (Коршун 2012: 33-35; Новикова 1998: Рис. 2:13). Obecně vzato lze říci, že značek existují desítky až stovky variant a více než čtyřramenné svastiky mezi nimi hrají margiální úlohu. Proto není možné mluvit o „kolovratu“ jako o nejdůležitém slovanském symbolu. K podobným závěrům docházejí i další autoři na podobných blozích (např. zde, zde a zde). Podobné víceramenné vířivé motivy, které by mohly mít vztah ke zdvojené svastice, můžeme najít jak na Velké Moravě a v přemyslovských Čechách (např. Kouřil 2014: 418, Kat. č. 333), tak v Skandinávii a Franské říši (viz Duczko 1989) a například rovněž v Arménii (zde). Z pozdějšího středověku jsme nebyly schopni najít žádné záznamy, ačkoli je možné, že se v pravoslavných ikonách, které později zmíníme, tento symbol objevoval. Kołos-Szafrańska (1962: 455, Rys. 4:1) sice udává, že šestiramenný levotočivý „kolovrat“ byl součástí starého polského šlechtického erbu, nepíše však již kterého. Ani čeští Kolovratové nemají tento symbol ve svém erbu.



„Kolovraty“ z raného středověku.

Nálezy z Bíliny a Zabrušan (Váňa 1973: Obr. 2: F7, Obr. 4: F4), Staré Boleslavi (Varadzin 2007: 76: 296), Kruszwice (Buko 2008: 384, Fig. 176), Hedče (Kołos-Szafrańska 1962: 455, Rys. 4:1), neznámé ruské mince (Багдасаров 2001: Рис. 87:6), Vladimiru (Рыбаков 1997: Табл. 92:16), pereslavského rajónu (Коршун 2012: 34, B.3.05), Žukova (Новикова 1998: Рис. 2:13) a neznámých lokalit (Коршун 2012: 33, 35, B.3.03, B.3.08)

Často se argumentuje výskytem „kolovratu“ ve slovanském folkloru, ale i toto je spíše sporné tvrzení. Podívejme se nejprve na zásadní dílo, které citují všichni zastánci původnosti „kolovratu“. Tímto dílem je sbírka Stanisława Jakubowského, která nese název Teka prasłowiańskich motywów architektonicznych („Sbírka praslovanských architektonických motivů“). Sbírka obsahuje 27 grafik znázorňující starodávné budovy a monumenty, jejichž dekorace má dokazovat, že „kolovrat“ je prastarý symbol tradičně užívaný mezi slovanskými národy. Pokud si skutečně dáme práci, zjistíme, že symbol „kolovrat“ se v této sbírce objevuje pouze na jedné grafice. Jakubowski byl malířem a grafikem, kterého lze srovnat s českým současníkem Janem Konůpkem, a jeho práce jsou uměleckým vyjádřením, nikoli věrohodným znázorněním minulosti. Přestože z lidové kultury zřejmě do jisté míry čerpal, jeho tvorbu nelze považovat za sběr folklóru, a tak není relevantním pramenem.


Stanisław Jakubowski a jeho dřevoryt č. 8 (Jakubowski 1923).

Skutečných důkazů o použití symbolu ve slovanském folklóru je opravdu málo. Šestiramenné a osmiramenné „kolovraty“ můžeme najít na věži kostela Wang z 12. století, který byl v letech 1841–1844 po částech převezen z Norska do dnešního Polska. Původní kostel však tyto dekorace neměl a byly přidány až architektem F. W. Schiertzem při opětovném budování (viz dokumentace zde a zde). Důvody použití těchto konkrétních motivů nejsou známy.

Původní kostel z roku 1841 a rekonstruovaný stav.
Obrazy F. W. Schiertze a Fr. Prellera.

Osmiramenné symboly podobné „kolovratu“ se dodnes užívají při tradičním dekorování kraslic, zejména při malování a háčkování. Vířivé víceramené motivy nalezneme vyřezané na dřevěném nářadí používaném při praní a hlazení oděvu i ve 20. století. Je důležité zmínit, že „kolovraty“ a další vířivé motivy jsou poměrně běžné v pravoslavné ikonografii (např. Багдасаров 2001: Рис. 75:2, 76:3, 79:7, 82:2, 93:1), a selhává tedy předpoklad, že v novověku nesou pohanský odkaz z dávných dob. Z využití pravoslavnou církví částečně těží extrémisté a vojáci, které jsme zmínili v předchozí kapitole a kteří se mnohdy staví do role ochránců pravoslaví.

Ruské tlouky na praní prádla (tzv. вальки). Převzato z webu http://sueverija.narod.ru/Muzei/Valek.htm.

 

Ruské hladítko vypraného textilu (tzv. рубель). Převzato z webu http://sueverija.narod.ru/Muzei/Rubel.htm.

Totožné vířivé kotouče, které se někdy nazývají též sluneční znaky, byly objeveny při architektonické expedici V. P. Orfinského a jeho kolegů do Karélie v 50. a 60. letech 20. století. Členové této expedice kresebně zachytili řadu konstrukčních i výzdobných detailů domů. Kresby a malby z expedice jsou nyní uloženy ve Státním historicko-architektonickém muzeu v Kiži (viz online sbírka).


Dekorace domů z karelských vesnic Lambiselga (Ламбисельга), Inžunavolok (Инжунаволок) a Veškelica (Вешкелица).

Šestiramenný „kolovrat“ stal také emblémem 67. divize britské armády za 1. světové války, což jen ukazuje, jak populární byla svastika v období před 2. světovou válkou.

Etymologický výklad hesla „kolovrat“

Ruský historik a teolog Roman Bagdasarov v jedné ze svých diskuzí vyvrátil, že by se pojem „kolovrat“ v Rusku kdy používal pro svastiku (Багдасаров 2008). Jinde dodal, že lidové ruské názvosloví zná mnoho pojmů pro svastiku, která je nejčastěji spojována se Sluncem, větry, plameny, zajíci, koni a koňskýma nohama, rostlinami lničkou a kavylem či kruhy s prsty (Багдасаров 2001). Tato různorodost jmen zpochybňuje možnost, že by termín „kolovrat“ mohl v minulosti být jednotně použit slovanskými národy. Pro zajímavost můžeme dodat, že název pro svastiku byl v ruštině často uváděn v množném čísle.

Aby bylo naše pátrání po původu symbolu kompletní, připojujeme etymologický výklad, z něhož je zřejmé, že v žádném slovanském jazyce v minulosti nesloužil termín „kolovrat“ k označení dekorativního nebo magického symbolu.

Kolovrat, z *kolovortь : kolo („kolo“) a vortь („vrtět, oboustranně se točit“).

  • Označení jevů v přírodě:
    • „vodní vír“ (Трубачев 1983: 149)
    • „zákrut řeky“ (Трубачев 1983: 149)
    • „rostlina pryšec“ (Elektronický slovník staré češtiny)
  • Označení nástroje nebo jeho kruhové části otáčející se kolem osy:
    • „kolo“, „hřídel“ (Urbańczyk 1960–1962: 320)
    • „kolovrat“, „vřeteno“, „motovidlo“, „vratidlo“ (Elektronický slovník staré češtiny)
    • „lis“ (Elektronický slovník staré češtiny), „vinný lis“ (Gebauer 1916: 85)
    • „nebozez“, „vrták“ (Трубачев 1983: 149)
    • „moták provazu“ (Трубачев 1983: 149)
    • „vrata“, „branka“, „závora“, „dvojdílná vrátka“ – odtud také „stanice na cestě“ a „ohrada kolem vsi“ (Трубачев 1983: 149)
    • „otočná část vozu“ (Трубачев 1983: 149)
    • „rumpál“, „kladka“, „naviják“ (Elektronický slovník staré češtiny)
    • „skřipec“ (Трубачев 1983: 149)
    • „hřídel větrného mlýna“ (Трубачев 1983: 149)
    • „otáčivé zařízení na zavěšení kotle nad ohněm v kolibě“ (Frolec – Vařeka 2007: 117)
    • „kolo na hudebním nástroji“ (Elektronický slovník staré češtiny)
    • „vrátek na kuši“ (Elektronický slovník staré češtiny)
    • „druh sítě“ (Urbańczyk 1960–1962: 321)
  • Označení kruhového pohybu či změny:
    • „oběh“, „kruhový pohyb“, „rotace“ (Трубачев 1983: 149)
    • „převrat“ (Трубачев 1983: 149)
    • „tvrdý zvrat“ (Трубачев 1983: 149)
    • „koloběh“ (Трубачев 1983: 149)

 

Závěr

Tento článek ukazuje, že symbol „kolovratu“, který není ničím jiným než modifikací svastiky, se v minulosti objevoval mnohem méně, než nakolik je mu v současné době přičítáno. Rovněž sám název je moderní. Na důležitosti „kolovrat“ získal až během posledních dekád 20. století s pokusy o rekonstrukci slovanského pohanství, kdy se stal pomyslným symbolem hnutí. V současnosti je využíván novopohany, šermíři, vojáky a firmami, které na tyto skupiny cílí svůj marketing. Velká část z této skupiny má svou vlastní interpretaci minulosti, ve které se cíleně odlišují od současného vědeckého poznání a ve které má „kolovrat“ nezastupitelnou úlohu. V konečném důsledku tak celý fenomén svědčí o ignoraci oficiální vědy, hledání kořenů, hledání alternativ k masové kultuře, vzrůstajícím extremismu a synkretismu náboženských myšlenek v postmoderní společnosti.


Literatura

Багдасаров, Роман (2001). Свастика: священный символ. Этнорелигиоведческие очерки, Москва : Белые Альвы. Dostupné z: bagdasarovr.narod.ru/swastika.htm

Багдасаров, Роман (2008). “Свастика: благословение или проклятие”. “Цена Победы”. “Echo of Moscow”, 15 декабря 2008. Dostupné z: https://echo.msk.ru/programs/victory/559590-echo/

Buko, Andrzej (2008). The Archaeology of Early Medieval Poland : Discoveries – Hypotheses – Interpretations, Leiden – Boston : Brill.

Duczko, Władysław (1989). Runde Silberblechanhänger mit punzierten Muster. In: Arwidsson, Greta. Birka II:3. Systematische Analysen der Gräberfunde. Stockholm : KVHAA, 8–18.

Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.8, citován stav ze dne 9. 12. 2018).

Frolec, Václav – Vařeka, Josef (2007). Lidová architektura, 2. přepracované vydání, Praha: Grada.

Gebauer, Jan (1916). Slovník staročeský, II. díl, Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie.

Jackson, W. D. (1999). Fascism, Vigilantism, and the State: The Russian National Unity Movement. In: Problems of Post-Communism, 46(1), 34–42.

Jakubowski, Stanisław. Teka prasłowiańskich motywów architektonicznych, Krakow : Orbis, 1923.

Kołos-Szafrańska, Zoja (1962). Nowa próba interpretacji funkcji znaków na dnach wczesnośredniowiecznych naczyń słowiańskich. In: Światowit 24, 443–458.

Коршун В.Е. (2012). Языческие привески Древней Руси X–XIV веков. Выпуск I: Обереги, Москва : Группа ИскателИ.

Kouřil, Pavel (ed.) (2014). Velká Morava a počátky křesťanství, Brno : Archeologický ústav AV ČR.

Kushnir, Dmitriy (2014). Slavic Light Symbols, The Slavic Way Book 5, CreateSpace Independent Publishing Platform.

Kushnir, Dmitriy (2016). The Source of Life: Slavic Heritage, The Slavic Way Book 16, CreateSpace Independent Publishing Platform.

Lutovský, Michal (2001). Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha : Libri.

Mareš, Miroslav (2006). Symboly používané extremisty na území ČR v současnosti : manuál pro Policii ČR, Praha : Ministerstvo vnitra.

Новикова, Г.Л. (1998). Щитообразные подвескииз Северной и Восточной Европы // Историческая археология. Традиции и перспективы, Москва, 165–172.

Pilkington, Hilary – Popov, Anton (2009). Understanding neo-paganism in Russia : Religion? Ideology? Philosophy? Fantasy? In: McKay, George et al. (eds.) Subcultures and new religious movements in Russia and east-central Europe. Cultural Identity Studies, Volume 15 . Oxford ; New York: Peter Lang, 253–304.

Рыбаков, Б. А. (1987). Язычество Древней Руси, Москва : Наука.

Рыбаков Б. А. (ред.) (1997). Древняя Русь. Быт и культура, Москва : Наука.

Shenfield, Stephen (2001). Russian Fascism: Traditions, Tendencies and Movements, London : Routledge.

Urbańczyk, Stanisław (red.) (1960–1962). Słownik staropolski, t. 3, I–K, Wrocław–Kraków–Warszawa.

Трубачев, О.Н. (ed.) ( 1983). Kolovortъ. In: Этимологический словарь славянских языков, Выпуск 10. Москва: Наука, 149.

Váňa, Zdeněk (1973). Značky na keramice ze slovanských hradišť v Zabrušanech a v Bílině, okr. Teplice. In: Archeologické rozhledy 25, 196–217.

Váňa, Zdeněk (1990). Svět slovanských bohů a démonů, Praha : Panorama.

Varadzin, Ladislav (2007). Značky na dnech keramických nádob ze Staré Boleslavi / Bodenmarken auf den Keramikgefäßen aus Stará Boleslav. In: Archeologické rozhledy 59, 53–79.

Vencálek, Matouš (2018). Kříž, půlměsíc, kolovrat a kalašnikov: O roli náboženství v ukrajinské válce : Deník Referendum. Dostupné z: http://denikreferendum.cz/clanek/27403-kriz-pulmesic-kolovrat-a-kalasnikov-o-roli-nabozenstvi-v-ukrajinske-valce