Metal Axe Sheaths

Almost five years ago, we published the article “Axe Sheaths” at this website, which mapped poorly described phenomenon of axe protections. The article has gained great popularity among reenactors around the world. The conclusion of the article was that we were able to find 22 axe sheaths made of birch, pine, beech, oak, juniper, alder, spruce, yew and willow wood and elk antler. Wood and antler sheaths are often decorated and have different fastening methods that we have tried to digitally reconstruct.

sheath suspension axes
Suggested variants of wooden sheaths. Bigger resolution here.

Metal axe sheaths of Roman age. Source: roman.military.history.

In light of new knowledge, it is my joyful duty to expand this list with three more unique specimens from Great Moravia and Ukraine. All of them are made of iron sheet that is bent around the blade and fastened. Let’s describe these objects in more detail.

  • Grave 1689 in Mikulčice, identification number 646/85
    The axe found in grave 1689 in Mikulčice, belonging to Kotowicz’s type IB.5.30 (Kotowicz 2018: 107-9), is provided with a metal protector of the blade (Luňák 2018: 104-107, 269, HFE 7/2a). The sheath is made of a piece of iron sheet with a thickness of about 1.5 mm. The sheet was originally triangular or trapezoidal in shape and was sharply bent over the cutting edge. On the left side, where it extends approximately 14 mm beyond the cutting edge and is roughly paralel to the cutting edge, it has been cut regularly and is only slightly corroded; it retains its original shape. On the right side, where the protector protrudes 28 mm beyond the cutting edge, it has an arcuate shape and is damaged. The original documentation shows that the right side protector protruded further into the blade, apparently in a pointed projection, where it was provided with two holes, one of which is still present to this day. These holes are most likely to be related to fixation and have analogies in the wooden sheaths from Sigtuna (Kitzler Åhfeldt 2011: 56) and Novgorod (Kainov – Singh 2016). A small flap extends from the top of the right side of the protector and forms a small cap that covers the gap between the two sides and prevents the movement. The cap is not present on the under side, which is the feature that can also be seen at Sigtuna antler sheath.

Axe HFE 7/2a, identification number 646/85, grave 1689, Mikulčice.
Luňák 2018: 107, 269.

  • Grave 15/57, Staré Město “Na Valách”
    The axe found in grave 15/57 in Staré Město “Na Valách”, belonging to Kotowicz’s type IB.5.30 (Kotowicz 2018: 107-9), had a sharply bent metal plate over the blade, which is depicted in only one published picture (Hochmanová-Vávrová 1962: 204, Tab. XI; Luňák 2018: 105, 201). The protector is currently lost. Looking at the drawing, it appears that the protector could have a similar construction to the find from Mikulčice. In comparison with the current state, it is evident that the right side of the protector reached a level of about 2 cm from the blade and was relatively straight. The appearance of the left side and the method of attachment are unknown.


The axe from grave 15/57, Staré Město “Na Valách”.
Hochmanová-Vávrová 1962: 204, tab. XI.

The axe from grave 15/57, Staré Město “Na Valách”.
Luňák 2018: 201.

  • Detector find, Ukraine 
    After publishing of this article, Russian expert Sergei Kainov informed us that he was aware of yet another metal protector of the Early Medieval axe and he provided us with all the available information. In March-April 2018, an axe belonging to Kotowicz type IIB.5.20 (Kotowicz 2018: 98-100) appeared at the Violity auction. It can be dated to 10th-12th century, or more closely to the 1st half of 11th century (personal discussion with Sergei Kainov). The axe came from a detector find made in an unspecified place in Ukraine. According to the seller, the axe was found at a depth of 40 cm below the ground. The blade was covered with two fragments of a remarkable sheet metal protector. It was constructed of one piece of sheet that was symmetrically bent around the blade. In the bent state, the protector takes the form of an anchor; it tapers toward the corners and forms an elongated protrusion in the center. The protrusion is extended to the center of the blade where the axe hole was located. There, the protector is shaped into a trefoil decoration with a central hole. The protector was easily pinned through holes to the axe body. This system is also well known from Novgorod (Kainov – Singh 2016). Currently, the protector is in a private collection.

Photographs of the find from Ukraine. The smaller fragment is not positioned correctly. Source: Sergei Kainov.

Both fragments of metal protector. Source: Sergei Kainov.

Schematic drawing of the metal protector from Ukraine.
Made by Tomáš Cajthaml.

In Europe of 10th–12th century, we have at least 25 axe sheaths made of wood, antler and metal. During a personal discussion with scholar and veteran reenactor Petr Luňák, who processed the assemblage of Great Moravian axes, he showed me a series of photographs and literary references that suggested the use of wooden, leather and metal sheaths in Staré Město and Mikulčice. Unfortunately, these protectors are now destroyed and cannot be analyzed. It is also worth mentioning that the Great Moravian axes could be protected with strips of fabric (Kotowicz 2018: 151). In light of these finds, the problem of axe protectors seems to be far more complicated than it had seemed so far, and the lack of interest for this type of objects in 19th and 20th century played a major role.


Reconstruction

The above-described type of metal sheath, specifically the find from Mikulčice, was copied by my friend and veteran reenactor Roman Král. His version uses only one hole located on the projection to fix the strap and the cap is not formed by folding the top edge of the right side, but is soldered. Roman’s intention was to make the upper part more solid so the protector fits tightly. Despite this change that pursues a practical purpose, it is a very tasteful work that illustrates how metal sheaths could look like in the Early Middle Ages.


Here we will finish this article. Thank you for your time and we look forward to any feedback. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.


Bibliography

Hochmanová-Vávrová, Věra (1962). Velkomoravské pohřebiště ve Starém Městě „Na valách“. Výzkum v letech 1957–1959. In: ČMMZ, vědy společenské XLVII, 201–270.

Kotowicz, Piotr N. (2018). Early Medieval Axes from Territory of Poland, Kraków.

Luňák, Petr (2018). Velkomoravské sekery, Brno: Masarykova univerzita [dissertation thesis].

Kainov – Singh 2016 = Каинов С.Ю., Сингх В.К. (2016). Деревянный чехол топора с Троицкого раскопа // Новгород и Новгородская земля. Вып. 30, 196–203.

Kitzler Åhfeldt, Laila (2011). Några träfynd i Sigtuna under runstenstid. In: Situne Dei, 49–60.

Sekery s kříži

valgard_sekera

Rekonstrukce sekery s křížem. Za fotku děkuji Jakubu Zbránkovi.

Můj kamarád a spolubojovník Jakub Zbránek nedávno zrekonstruoval hlavu vikinské sekery. Jedná se o sekeru s vyříznutým prostředkem, která je dnes mezi reenactory velice populární. Jakub však nenechal vyříznutý otvor úplně prázdný, jak je dnes zvykem, nýbrž jej zaplnil křížkem vybíhajícím z jedné vnitřní strany. U fotky jeho rekonstrukce se rozproudila živá diskuze, která ve mně probudila zájem o tento zajímavý typ sekery, a řekl jsem si, že musím zjistit víc.

Bojovníci na historickém festivalu Wolin.

Moje bádání v bezbřehých vodách internetu přineslo ovoce, třebaže musím konstatovat, že vzhledem k tomu, jak je tento typ sekery u nás i v zahraničí (zejména Polsku) oblíbený, tak se o něm na internetu vede jen opravdu málo debat. Tím se potvrzuje smutná pravda, že tyto sekery jsou všechny navzájem okopírované a jejich popularita je dána jejich menší hmotností a nekonvenčním vzhledem. Smutnější je však fakt, že se tyto sekery s chybějícím středem nezakládají na podkladech a jde pouze o volné parafráze seker s kříži.

Sekera s křížem (angl. cross axe, dán. korsøkse), jak se odborně tento typ nazývá, je málo zastoupený typ sekery, nejčastěji reprezentovaný Petersenovým typem L. Petersenův typ L je datován do období let c. 950–1050 (Petersen 1919: 4647), zatímco “sekery s křížem” byly datovány přesněji do 2. poloviny 10. století (Paulsen 1956: 67). Dosud bylo nalezeno pouze pět kusů těchto seker, z toho 3 v Dánsku a 2 ve Švédsku (z toho 1 na Gotlandu). Jedná se tedy o předmět rozšířený v oblasti Pobaltí.

KATALOG
Naleziště Odborná
literatura
Fotka
Ludvigshave (udávané též jako Pederstrup), Dánsko (inv. č. C9115 v dánském Národním muzeu) Brøndsted 1936: 181182, fig. 92:2; Paulsen 1956: 67, fig. 25:c  zde
Sortehøj, Dánsko Brøndsted 1936: 121, fig. 63  zde
Neznámé; střední Jutland (dnes uloženo v muzeu v Silkeborgu) Schiørring 1978 zde
Stentugu, Hejde, Gotland (inv. č. GF C 7642 v Gotlandském muzeu) Thunmark-Nylén 1998: Taf. 260:5; 2000: 376; 2006: 312  zde
Närke, Švédsko Hansson 1983: 7, 27; Paulsen 1956: 67, fig. 25:b zde (str. 51; Fig. 11:2)

Odborné literatury o sekerách s kříži je překvapivě málo. Částečně je to proto, že se hlavy nacházejí v bezkontextovém prostředí, což omezuje možnosti interpretace. Všechno, co o těchto sekerách víme, jsou jen dohady a předpoklady. Na stránkách dánského Národního muzea stojí:

Výzkum ukazuje, že takové sekery byly dost robustní na to, aby vydržely praktické používání. Nicméně je pravděpodobnější, že sloužily k ceremoniálním účelům. Vlastníci těchto seker s kříži nemuseli být nutně křesťany, ale sekery odrážely silné křesťanské proudy, které existovaly v této části doby vikinské.

danaxV knize “From Viking to Crusader: Scandinavia and Europe 800-1200″ (Roesdahl – Wilson 2000: 279, no. 194) nacházíme stejné informace a navíc se dozvídáme, že sekery “mohly sloužit k ceremoniálním účelům, stejně jako sekery vykládané stříbrem a zlatem [např. sekery z Mammenu nebo Trelleborgu].” Dále se dočítáme, že takto “proděravělé sekery jsou ve skandinávské době vikinské neobvyklé.” A na závěr nás kniha informuje, že “v době křesťanských misií byly zbraně zřídka ukládány do hrobů, ale ještě na konci 10. století mohla být sekera symbolem válečnické třídy.

Anne Pedersen se ve své studii “Materiel kultur, identitet og kommunikation” domnívá (Pedersen 2008: 1516), že “praktická funkce [seker s kříži] byla podřazena symbolickému významu,” a zaobírá se také  jejich distribucí:

Díky poměrně jednotné formě seker a jejich geografickému rozložení lze argumentovat tím, že byly symbolem, který byl používán a chápán v širším kontextu ve velké oblasti Skandinávie. Také se můžeme domnívat, že těch několik mužů, kteří vlastnili takovou sekeru, byli součástí užšího společenství, a sekera tak byla symbolem loajality, která se neomezovala na lokální prostor.

Hunnestad

Rekonstruovaná podoba výjevu z runového kamene DR 282. Možný vzhled varjaga. Převzato z EWING, Thor. Viking Clothing, Stroud 2006: 112.

To je ve shodě se studií Piotra Kotowicze “The Sign of the Cross on the Early Medieval Axes – A Symbol of Power, Magic or Religion?“. Ten proděravělé sekery dává do širšího kontextu seker zdobených kříži a ukazuje, že jde o severoevropský fenomén 6. – 1. poloviny 13. století (viz rozšíření na str. 42) a že se po christianizaci Skandinávie objevuje častější ukládání seker s mrtvými, což také reflektují proděravělé sekery, které jsou podle Kotowicze výhradně vikinskou záležitostí. Již ale neudává, že ukládání takových milodarů skončilo ve Skandinávii v průběhu 11. století. Tento nárůst je opravdu pozoruhodný a podle Kotowicze souvisí s tím, že se sekera stala symbolem válečnické profese, což lze porovnat například s varjažskou gardou (jejíž příslušníci byli někdy v dobových pramenech označováni jako pelekophori, doslova “nosiči seker”), ve které byly používány právě sekery Petersenova typu L/M k různým ceremoniím a salutování panovníkovi:

Stráže je držely v pravicích a čepele měly položené na levých zápěstích. Jakmile vstoupil císař, zvedly je na pravá ramena. Když měl císař svátek, varjagové ho pozdravili a klepali svými sekerami o sebe, což vydávalo rytmický zvuk.” (Kotowicz 2013: 52)

Rozmístění seker podél Baltského moře a časové zařazení tuto teorii podporují. Kotowicz také naznačuje, že používání proděravělých seker může souviset s kultem svatého Óláfa (Kotowicz 2013: 53). S tím však vzhledem k používání ve 2. polovině 10. století nemůžu souhlasit.

Byzantská slonovinová destička znázorňující muže, zřejmě člena varjažské gardy, s obouruční sekerou a mečem. Hlava sekery se zdá být proděravělá. Datováno do doby kolem roku 1000.

To jsou zhruba všechny stěžejní informace, které jsem byl schopen během jednoho odpoledne shromáždit. V diskuzi, kterou jsme vedli o rekonstrukci, zazněly ještě dva body, které se týkají replikování, a sice velikost a také procentuální zastoupení. Na první bod můžu odpovědět následovně: sekera z Ludvigshave měří na délku 21,9 cm (Roesdahl – Wilson 2000: 279, no. 194), sekera z neznámého dánského naleziště měří na délku ca. 23 cm a má šířku ostří ca. 22 cm, sekera ze Stentugu měří na délku 15,5 cm a má šířku ostří ca. 14 cm (Thunmark-Nylén 2000: 376), zatímco nález z Närke má délku 17,5 cm a šířku ostří 14,3 cm. A co se četnosti týče, nebyl jsem schopný dohledat, kolik bylo nalezeno vikinských seker celkově (určitě půjde řádově o stovky až tisíce). Nejnázornější tak asi nakonec bude Kotowiczova statistika pro polské sekery, která udává, že pouze 0,45% všech polských seker z období 6. – 1. poloviny 13. století mělo na sobě nějakým způsobem znázorněný křížek (Kotowicz 2013: 41). Proto bych tento typ seker doporučil rekonstruovat pouze omezeně a používat ho pro speciálních účely.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Zdroje

BRØNDSTED,  Johannes (1936). Danish inhumation graves of the Viking Age. In: Acta Archaeologica VII: 81–228.

HANSSON, Pär (1983). Jägarbacken (Borrarbacken). Ett gravfält från yngre järnålder, Örebro.

KOTOWICZ, Piotr N. (2013). The Sign of the Cross on the Early Medieval Axes – A Symbol of Power, Magic or Religion? In: MAREK, Lech. Weapons Brings Peace? Warfare in Medieval and Early Modern Europe, Wratislavia Antiqua 18, Wrocław: 41–55, online.

PAULSEN, Peter (1956). Axt und Kreuz in Nord- und Osteuropa, Bonn.

PEDERSEN, Anne (2008). Materiel kultur, identitet og kommunikation. In: ROESDAHL, Else – SCHJØDT, Jens P. Beretning fra syvogtyvende tværfaglige vikingesymposium, 7–26, online.

PETERSEN, Jan (1919). De Norske Vikingsverd, Kristiania.

ROESDAHL, Else; WILSON, David M. (2000). From Viking to Crusader: Scandinavia and Europe 800-1200, Uddevalla.

SCHIØRRIONG, Ole (1978). Korset i øksen. In: Skalk 1978/6: 2829.

THUNMARK-NYLÉN, Lena (1998). Die Wikingerzeit Gotlands II : Typentafeln, Stockholm.

THUNMARK-NYLÉN, Lena (2006). Die Wikingerzeit Gotlands III: 1–2 : Text, Stockholm.

THUNMARK-NYLÉN, Lena (2000). Die Wikingerzeit Gotlands IV:1–3 : Katalog, Stockholm.