Ozdobné lemy kroužkových zbrojí

V posledních letech svého bádání jsem náhodně narazil na několik raně středověkých fragmentů kroužkových zbrojí, jejichž okrajové kroužky byly vyrobeny z neželezných kovů. Téma kroužkových zbrojí má mezi reenactory řadu fanoušků, a proto mne překvapilo, že jsem nebyl schopen dohledat žádnou ucelenou práci, jež by zpracovávala bronzové a zlaté lemy kroužkových úpletů. Z tohoto důvodu vznikla tato práce, která si klade za cíl shromáždit co nejvíce materiálu a otevřít novou problematiku. Zároveň chci poukázat na kvalitní repliky, které doposud vznikly.

Nejstarší lemy z bronzových kroužků, které jsou mi známé, představují římské fragmenty z 1. století našeho letopočtu (Russell Robinson 1975: 171173). Ozdobné lemy, v jednom nebo více pruzích, jsou dobře známy také z dochovaných středověkých brní, kde obvykle zdobí límeček, rukávy či spodní okraj zbroje (Tweedle 1992: 1003). Méně obvyklou úpravou jsou vzory, například kříže, umístěné doprostřed kroužkového úpletu, kde působí kontrastně (Vike 2000). Zbroje, které jsou uložené v evropských sbírkách, nás opravňují tvrdit, že tyto formy dekorací byly poměrně populární ještě v 15.17. století (Arcichovskij 1949: 174). Při hledání analogií mimo Evropu bychom mohli najít řadu podobných kusů v arabském či indickém prostoru, kde se tyto prvky uplatňovaly až do novověku. Raný středověk, který stojí na přelomu mezi antikou a středověkem, byl dosud v tomto ohledu přehlížené období a nálezy byly zpravidla publikovány samostatně, bez analogií.

Kompletní brně z tohoto období jsou spíše vzácné. Častěji nacházíme samostatné kroužky či fragmenty úpletů, které čítají několik jednotek až desítek kroužků. Takové fragmenty jsou obvykle interpretovány tak, že ač mohly původně pocházet z kroužkových zbrojí, byly následně využity jako ochranné amulety či talismany (Tweedle 1992: 1003). Ochranné předměty přitom mohly mít v době uložení statut starožitnosti – například lamely, které byly uloženy v dětském hrobě z Prušánek (velkomoravské období), se datují do 2. století a mohly být získány v římské pevnosti u Mušova (Bernart 2013: 93).

Katalog

Rusko a Ukrajina

  • V 8. sálu Státního historického muzea (GIM) v Moskvě je uložena srolovaná kroužková zbroj, která je vystavena spolu s předměty řazené ke kultuře Chazarského kaganátu v 7.11. století. Podle Sergeje Kainova, pracovníka muzea, je původ zbroje neznámý, ale nejpravděpodobněji pochází z Přikubání. Na spodním okraji zbroje si můžeme povšimnou tří řad „mosazných“ kroužků, které zřejmě také kopírují rozparek. Vnější průměr kroužků této zbroje činí 7 mm. Za informace o zbroji, kterou jsem měl možnost vidět na vlastní oči, jsem vděčný Sergeji Kainovovi.

zbroj1 zbroj2zbroj4

  • Jako další si uvedeme velký fragment pletiva, který nalezl V. I. Sizov roku 1885 ve velké mohyle (č. 20) v Gnězdovu (Kirpičnikov 1971: kat. č. 8). Mohyla je datována do 10. století. Úplet obsahuje kroužky s průměrem 13 mm a tloušťkou drátu 11.5 mm. „Měděné“ kroužky, které jsou svařené, u tohoto fragmentu tvoří 6 řad.

gnezdovo-zbroj
Fragment kroužkového úpletu z Gnězdova (č.20).
Zdroj: Kirpičnikov 1971: Tabl. I: 3.

  • V Gnězdovu byl objeven ještě jeden exemplář, a sice v mohyle č. 86 (18), kterou odkryl S. I. Sergeev roku 1901 (Kirpičnikov 1971: kat. č. 12; Sizov 1902: 97100). Tato mohyla je datována do druhé čtvrtiny 10. století. Mohyla mimo jiné obsahovala meč, dlouhý nůž, kopí, kroužkovou košili a přilbici s kroužkovým závěsem. Zbroj, která byla složená, byla vyrobena z kroužků dosahujících vnitřního průměru 68 mm při tloušťce drátu 1,5 mm, zatímco závěs přilby byl vyroben z menších kroužků (4 mm vnitřní průměr při tloušťce drátu 1 mm). Podle Kirpičnikovova lze v kroužkovém úpletu nalézt „lem z měděných kroužků“, ač nespecifikuje, zda se lem nacházel u zbroje či u závěsu. Nutno podotknout, že Sizov neželezné kroužky z mohyly č. 86 (18) ve svých pracích nezmiňuje.

gnezdovo86-zbroj
Fragmenty kroužkového pletiva z gnězdovské mohyly č. 86 (18). Zdroj: Kirpičnikov 1971: Tabl. I: 2.

  • Čtvrtý příklad byl nalezen v letech 18723 D. Samokvasovem ve slavné „Černé mohyle“ u Černihova (Kirpičnikov 1971: kat. č. 17; Samokvasov 1908: 197201; Samokvasov 1916: 10). Tato mohyla se datuje do 60. let 10. století. Podle Samokvasova byly v mohyle kromě mečů, přileb a picích rohů nalezeny také fragmenty dvou kroužkových zbrojí, přičemž u fragmentů druhé zbroje „jsou patrné měděné kroužky“ (Samokvasov 1908: 198). Fragmenty obsahující měděné kroužky (kat. č. 3265) se skládají jen z několika málo řad a jsou zpečené dohromady.

černá-mohyla-zbrojFragmenty kroužkové zbroje s měděnými kroužky, kač. č. 3265.
Zdroj: Samokvasov 1916: 9.

  • Pátý a poslední východoevropský nález pochází z Novgorodu (Arcichovskij 1949: 174, Ris. 13ab; Kirpičnikov 1971: 13, kat. č. 26). Sestává ze dvou kusů, které byly nalezeny ve vrstvě datované do konce 11. či začátku 12. století. Jeden z kusů má rozměry 18 × 5 × 8 cm. Všechny kroužky jsou nýtované a mají průměr 10 mm. Menší část kroužků je železná, zbytek tvoří „měděné“ kroužky, které jsou uspořádány do lemu o šířce 4 řady.

novgorod-zbrojFragmenty kroužků z Novgorodu. Zdroj: Arcichovskij 1949: 175, Ris. 13ab.

 

Česká republika a Slovensko

  • Součástí svatovítského pokladu střeženého v Praze je kromě jiného přilbice a kroužková zbroj. Nedávné výzkumy prokázaly, že nejstarší části těchto artefaktů pocházejí z 10. století (Bernart  Bravermanová Ledvina 2014). Ke kroužkové zbroji přináleží tzv. pláštík, obdélníkový pruh pletiva, jehož horní část – „stojací límec“ o rozměru 50×7,5 cm – je lemována třemi řadami zlatých kroužků (Schránil 1934). Na samotném vrcholu límce se nachází jedna řada železných kroužků, která navazuje na zlaté kroužky. Detailní rozbor potvrdil, že límec je složen ze stejných kroužků jako brň, ale odlišuje se od zbytku pláštíku. Badatelé (Bernart – Bravermanová Ledvina 2014: 180181) předpokládají, že límec mohl být ze všeho nejdříve stojacím límcem u kroužkové zbroje, ze které byl posléze, snad kolem roku 1000, sňat a byl využit jako závěs na přilbici, kde byl uchycen řadou železných kroužků, které navazují na zlaté lemování. V době, kdy byl z přilby odebrán držák závěsu (tvořený přehnutým stříbrným plíškem), se stala barmice nefunkční a našla uplatnění jako základ pláštíku, ke kterému byla dopletena větší část do podoby, kterou vidíme dnes. Prakticky identické složení má i křížový úplet lemovaný zlatými kroužky, který je v současné době součástí praporu sv. Jiří. Podle badatelů se tento kroužkový křížek původně nacházel na praporci sv. Václava, a náleží do nejstarší vrstvy pokladu (Bernart 2010: 68).

St_Wenceslas_chainmail_2Pláštík s „límcem“ odděleným zlatým lemem.
Zdroj: Schránil 1934: Tab. XVII.

vaclav-limecDetail límce se zlatým lemováním.
Zdroj: Bernart 2010: obr. 37.

prapor-jiri
Úplet ve tvaru kříže na praporci sv. Jiří.
Zdroj: Fototéka Pražského hradu, Jan Gloc.

  • Největší soubor raně středověkého pletiva z území bývalého Československa pochází z Mikulčic. Bohužel řada fragmentů roku 2007 shořela v mikulčickém depozitáři spolu s dokumentací, a proto máme v současné době k dispozici pouze omezené množství. Jeden z fragmentů, nalezený ve vrstvách velkomoravského horizontu při výzkumu části sídliště severozápadně od pátého kostela, je složený z „bronzových“, zřejmě též pozlacených kroužků (Bernart 2010: 7071; Kavánová 2003: 238239). Fragment je drobný; na výšku má pouze čtyři řady.

mikulčice
Fragment bronzových (pozlacených?) kroužků z Mikulčic.
Zdroj: Kavánová 2003: 234, Obr. 40:9.

  • Další zástupce byl nalezen na velkomoravském hradišti Bojná I, jehož zánikový horizont spadá do počátku 10. století (Bernart 2010: 73–74; Kouřil 2014: 330, Pieta 2015: 27, Obr. 15:5, Obr. 17:2). Na tomto hradišti bylo nalezeno několik kroužkových fragmentů, z nichž jeden je zdoben pěti řadami „mosazných“ či „bronzových“ kroužků. Všechny neželezné kroužky jsou nýtované a dosahují vnějšího průměru 9 mm. Podle současné interpretace byl tento fragment součástí závěsu přilby, která byla na hradišti objevena.

bojnaFragment s „bronzovými“ kroužky, Bojná I.
Zdroj: Pieta 2015: 31, Obr. 15:5.

bojná2Fragment s „bronzovými“ kroužky, Bojná I.
Zdroj: Bernart 2010: 73, obr. 44.

 

Švédsko

  • Mezi nejlépe zdokumentované pletivo s neželeznými kroužky jednoznačně patří fragmenty nalezené v hrobu č. 14 z gotlandské lokality Slite (SHM 23248:14). Dva oddělené kousky, čítající dohromady 20×5 řad, mají lem z „měděných“ kroužků, které tvoří dvě boční řady (Thunmark-Nylén 1995: Abb. 261:78; Thunmark-Nylén 2000: 577; Tweedle 1992: 1185, Fig. 589lm). Zdá se, že jednalo o vertikální lem, ne nepodobný okraji rukávu. Železné kroužky dosahují průměrů 8,59 mm, zatímco neželezné kroužky 8,158,76 mm. Vnější řada neželezných kroužků je nýtovaná a je vyrobena z oválného drátu, který má tloušťku 1,1 mm. Otvory pro nýtky jsou v neželezných kroužcích zhruba 1 mm široké, mírně oválné a kónické. Nýtky jsou železné. Druhá řada neželezných kroužků je solidní; kroužky mají průměr materiálu 1,7×1,2 mm. Na svých vnějších obvodech jsou neželezné kroužky opatřeny drážkou.

gotlandFotografie fragmentů ze Slite. Zdroj: Thunmark-Nylén 1995: Abb. 261:78.

gotland-rentgenRentgen fragmentů ze Slite. Zdroj: Tweedle 1992: Fig. 589lm.

  • Druhý a méně známý švédský nález pochází z tzv. Černé země v Birce (SHM 5208:30), kde byl objeven H. Stolpem v letech 18711873. Jedná se o fragment čítající 15 kroužků o průměru 7,5 mm. Z obrázků je patrné, že fragment sestává z 11×3 řad, přičemž středové kroužky jsou nýtované bronzovými nýtky, zatímco okrajové působí solidnějším dojmem a nenesou známky nýtů. Do dnešního dne nebyl tento fragment publikován.

birka-zbroj
Fragment bronzových kroužků z Birky. Zdroj: katalog SHM.

 

Německo

  • V pevnosti holštýnského Oldenburgu / Starigradu bylo nalezeno celkem 5 různých pletiv (Kempke 1991: 4144, 77, Abb. 2326). Tři z nich sestávají „bronzových“ kroužků. První fragment (kat. č. 149), datovaný do 9. století, se skládá z jedenácti kroužků uspořádaných do sedmi řad. Zřejmé je střídání řad nýtovaných kroužků a řad solidních kroužků. Kroužky mají průměr 89 mm při tloušťce drátu 1 mm a dohromady váží 3 gramy. Druhý fragment (kat. č. 150), datovaný do 11. či 12. století, sestává z devíti kroužků uspořádaných do tří řad. Všechny kroužky jsou nýtované, mají průměr 1011 mm při tloušťce drátu 1 mm. Váha druhého fragmentu činí 4 gramy. Třetí pletivo (kat. č. 151), datované k roku 1000, se skládá ze dvou fragmentů – první čítá 16 kroužků uspořádaných do deseti řad, druhý obsahuje 15 kroužků uspořádaných do tří řad. Všechny kroužky jsou nýtované, mají průměr 6 mm při tloušťce drátu 1 mm. Některé kroužky jsou vyrobeny z drátu kruhového průřezu, jiné jsou vyrobené spíše z plochého drátu. Celková váha činí 6 gramů.

starigrad_149Fragment č. 149, Oldenburg / Starigrad. Zdroj: Kempke 1991: Abb. 23:4, 26:1.

starigrad_150Fragment č. 150, Oldenburg / Starigrad. Zdroj: Kempke 1991: Abb. 23:3, 26:2.

starigrad_151Fragment č. 151, Oldenburg / Starigrad. Zdroj: Kempke 1991: Abb. 23:12, 26:3.

 

Maďarsko

  • Roku 1980 byl v lokalitě Fenékpuszta nalezen avarský hrob (1980/2) z 6.7. století, ve které byly nalezeny zoxidované „bronzové“ kroužky (Straub 1999: 182, 2. kép 5, 3. kép 5). Umístěny byly na levé části pánevní kosti pod úrovní opaskové přezky. Pletivo tvoří 5 fragmentů propojených kroužků a 6 fragmentů samostatných kroužků. Jedná se o kombinované pletivo složené z nýtovaných a solidních kroužků, průměr kroužků je 12 mm. Počet řad není možné stanovit, ale zdá se, že nejdelší fragment čítá kolem 8 řad.

fenekpusztaFragmenty pletiva z maďarské Fénekpuszty. Zdroj: Straub 1999: 182, 2. kép 5.

fenekpuszta2Fragmenty pletiva z maďarské Fénekpuszty. Zdroj: Straub 1999: 182, 3. kép 5.

 

Velká Británie

  • Při vykopávkách v městské části Coppergate v Yorku byla roku 1982 nalezená tzv. přilba z Coppergate (Tweedle 1992: 851), vůbec nejzachovalejší anglosaská přilba. Je datovaná do 8. století. Je vybavena kroužkovým závěsem, který v současném stavu čítá 1947 kroužků uspořádaných do 28×81 řad (Tweedle 1992: 999). Řady nýtovaných a solidních kroužků se střídají. Kroužky mají vnější průměr ca. 8 mm při tloušťce drátu ca. 1 mm. Závěs byl uchycený do držáku (tvořeného přehnutým mosazným plíškem) pomocí řady zavíraných kroužků ze slitiny mědi, které byly průměrně větší (88,5 mm) a masivnější (1,21,4 mm) než kroužky na zbytku pletiva. Další tři neželezné kroužky byly nalezeny na spodním okraji závěsu, kde přečnívají linii železných kroužků – je tedy možné, že závěs byl dříve opatřen nejen vrchním, ale též spodním lemem, či tento nebyl nikdy dokončen.

coppergate1Detail držáku barmice s kroužky ze slitiny mědi, přilba z Coppergate.
Zdroj: Tweedle 1992: 994, Fig. 454.

coppergate2Kroužkový závěs přilby z Coppergate. Zdroj: Tweedle 1992: 934, Fig. 402.

coppergate3Detail neželezných kroužků na spodním okraji závěsu, přilba z Coppergate.
Zdroj: Tweedle 1992: 1010, Fig. 469.

Shrnutí

V katalogu jsme byli schopni shromáždit celkem 15 různých evropských pletiv z období 6.12. století, která jsou zhotovena z neželezného kovu. Materiálem je často slitina mědi (proto označení měď, mosaz, bronz), vzácněji zlato. Lze předpokládat, že slitina mědi nejvíce odpovídá naší definici mosazi. Ať již u víceméně kompletních úpletů nebo u fragmentů, neželezné kroužky tvoří 110 řad, které mohly sloužit jako ozdobné lemy či pruhy u límců, rukávů a spodních okrajů kroužkových zbrojí, závěsů u přileb či praporců. Podobná tendence se nachází také mimo Evropu, jak můžeme vidět u kroužkového pletiva z altajského nálezu Balyk-Sook (8.9. století), kde je závěs přilby zdoben několika pruhy „bronzových“ kroužků (viz Kubarev 1997). Nadto z anglického Sutton Hoo známe nálezy železných kroužků, které byly snýtovány „měděnými“ nýtky (Evans 1994: 41). Fragmentární povaha svědčí o častém využití těchto kusů pletiv k symbolickým a ochranným účelům.

sv_albin
Kroužková zbroj a závěs s oranžovými kontrastními lemy.
Zdroj: Obrazy z života svatého Albína z Angers (NAL 1390), 7v, 10501150.

Kroužkové brnění v raném středověku představovalo velmi nákladnou součást výzbroje, jejíž nákladnost vycházela z neobyčejné pracné výroby, která vyžadovala zhotovení kroužků z drátu o síle 0,71,5 mm, obdélného nebo okrouhlého průřezu, jejich děrování, nýtování, svařování a ražení z plechu. Pro zhotovení jedné košile bylo zapotřebí 20 až 55 tisíc kroužků a zhruba 1000 pracovních hodin, a tímto způsobem zhotovená zbroj, chránící trup po lokte a stehna, nebyla těžší 10 kg (Kirpičnikov 1971: 13; Kola – Wilke 2000: 63; Pleiner 2002: 78). Experimenty ukázaly, je možné vyrobit plnohodnotnou kroužkovou košili o váze 4,5 kg při obvodu 140 cm a délce 95 cm. Důležitým závěrem této práce je poukázání na množství dochovaných brní, mezi kterými – na rozdíl od obecného přesvědčení – evidentně byly kvalitativní rozdíly, které spočívaly ve výrobě na míru, použitém materiálu, hustotě, absorpční schopnosti a dodatečných úpravách, které umocňovaly velkolepý vzhled. Dovolím si menší analogii ze současnosti: cena sériově vyráběné, funkční neprůstřelné vesty začíná kolem 10 tisíc korun, zatímco nejdražší zakázková vesta, kterou jsem byl schopen dohledat, je zdobena černými diamanty a stojí 65 milionů korun. Ve světle tohoto uvažování považuji ozdobné lemy z neželezných kroužků za známku kroužkové zbroje vyšší kvality. Názorným příkladem může být svatováclavská zbroj, která nejenže mohla disponovat límečkem zdobeným zlatem, ale její kroužky patří mezi ty nejdrobnější (vnější průměr 67 mm při tloušťce drátu 0,81 mm). Fragmenty z Gnězdova či Černé mohyly byly nalezeny v kontextech královsky vybavených hrobů, které vynikají i při srovnání s jinými mohylami.

peter1
Přilba s lemovaným kroužkovým závěsem. Výroba: Peter Kocúr.

 peter3Lemovaný kroužkový závěs. Výroba: Peter Kocúr.

peter2Lemovaná kroužková košile. Váha: 4,5 kg. Výroba: Peter Kocúr.

sergei1Lemovaný kroužkový závěs. Výroba: Sergej Simunin, Kvetun.

sergei2Přilba s lemovaným kroužkovým závěsem. Výroba: Sergej Simunin, Kvetun.

sergei3Přilba s pruhovaným kroužkovým závěsem. Výroba: Sergej Simunin, Kvetun.

Literatura

Arcichovskij 1949 = Арциховский А. В. (1949). Раскопки восточной части дворища в Новгороде // Материалы и исследования по археологии СССР. № 11. М.; Л., С. 152–176.

Bernart, Miloš (2010). Raně středověké přílby, zbroje a štíty z Českých zemí, Praha: Univerzita Karlova.

Bernart, Miloš (2013). Raně středověká lamelová zbroj z lokality Horné Plachtince. In: Zborník Slovenského národného múzea, Roč. 107, č. 23, Bratislava, s. 9196.

Bernart, Miloš  Bravermanová, Milena  Ledvina, Petr (2014). Arma sancti Venceslai: nová zjištění o přilbě, zbroji a meči zv. Svatováclavské. Miloš Bernart, Milena Bravermanová, Petr Ledvina. In: Časopis Společnosti přátel starožitností, Roč. 122, č. 3, s. 179182.

Evans, Angela Care (1994). The Sutton Hoo Ship Burial, London.

Kavánová, Blanka (2003). Mikulčice – pohřebiště v okolí 12. kostela. In: N. Profantová – B. Kavánová (ed.): Mikulčice – pohřebiště u 6. a 12. kostela, Spisy Archeologického ústavu AV ČR Brno 22, Brno, s. 211413.

Kempke, Torsten (1991). Starigard/Oldenburg. Hauptburg der Slawen in Wagrien, 3. Die Waffen des 8. – 13. Jahrhunderts, Neumünster.

Kirpičnikov 1971 = Кирпичников А. Н. (1971). Древнерусское оружие: Вып. 3. Доспех, комплекс боевых средств IX—XIII вв., АН СССР, Москва.

Kola, Andrzej – Wilke, Gerard (2000). Mosty sprzed tysiąca lat. Archeologiczne badania podwodne przy rezydencji pierwszych Piastów na Ostrowie Lednickim, Toruń.

Kouřil, Pavel (ed.) (2014). Velká Morava a počátky křesťanství, Archeologický ústav AV ČR, Brno.

Kubarev, Gleb V. (1997). Der Panzer eines alttürkischen Ritters aus Balyk-Sook. In: Eurasia Antiqua 3, s. 629645.

Pieta, Karol (2015). Včasnostredoveké mocenské centrum Bojná – výskumy v rokoch 2007–2013 [Early medieval center Bojná – excavations in 2007–2013]. In: K. Pieta – Z. Robak (ed.): Bojná 2 – Nové výsledky výskumov včasnostredovekých hradísk, Nitra, s. 9–49.

Pleiner, Radomír (2002). Metalografický výzkum velkomoravské kroužkové zbroje z Břeclavi-Pohanska. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, M vol. 7, s. 7781.

Russell Robinson, H. (1975). Armour of Imperial Rome, London.

Samokvasov 1908 = Самоквасов, Д.Я. (1908). Могилы Русской земли, Москва.

Samokvasov 1916 = Самоквасов, Д.Я. (1916). Могильные древности Северянской Черниговщины, Москва.

Schránil, Josef (1934). O zbroji sv. Václava. In: Svatováclavský sborník na památku 1000. výročí smrti knížete Václava svatého. I – Kníže Václav svatý a jeho doba, Praha, s. 159172.

Sizov 1902 = Сизов В. И. (1902). Курганы Смоленской губернии I. Гнездовский могильник близ Смоленска. Материалы по археологии России 28, Санкт-Петербург.

Straub, Péter (1999). Újabb adalék a Keszthely-kultúra eredetéhez egy fenékpusztai sír kapcsán. – Ein neuer. Beitrag zum Ursprung der Keszthely-Kultur anhand eines Grabes von Fenékpuszta. In: Zalai Múzeum 9, s. 181–193.

Thunmark-Nylén, Lena (1995). Die Wikingerzeit Gotlands I : Abbildungen der Grabfunde, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (2000). Die Wikingerzeit Gotlands IV:1–3 : Katalog, Stockholm.

Tweedle, Dominic (1992). The Anglian Helmet from 16-22 Coppergate, The Archaeology of York. The Small Finds AY 17/8, York.

Vike, Vegard (2000). Ring weave : A metallographical analysis of ring mail material at the Oldsaksamlingen in Oslo, Oslo [vysokoškolská práce]. Dostupné z: http://folk.uio.no/vegardav/brynje/Ring_Weave_Vegard_Vike_2000_(translated_Ny_Bj%C3%B6rn_Gustafsson).pdf.

Theories on Norse Padded Armour

Translated by Greg Rice from the Czech original.

At the request of many reenactors, who are interested in early medieval warfare, my colleagues Roman Král, Jan Zajíc, Jan Bělina, et al. and I decided to write an article that would provide a comprehensive commentary on the use of padding under armor and fabric armor in the early Middle Ages. Given that there is no extant archaeological evidence, we are forced to speculate and discuss dubious literary references, iconography and tested, firsthand experience. In this article, we will formulate a list of design assumptions.

1. The need for padding under mail armor

A scene from the Bayeux Tapestry.             Around 1070’s AD

Mail armor is constructed of connected rings of metal. It is logical that the mail armor and possibly other types of armor were used in combination with padding. Mail, which was the most widely used metal armor in Scandinavia, provides good protection against edged weapons and effectively disappaites the force of a blow. If it was worn without padding, a strike to the body would cause surface and internal damage. For the Viking Age (and indeed throughout the early Middle Ages) padding is never directly mentioned as part of combat equipment (mentioned as gerðar, herváðir and herklæði). The same applies to the surviving Scandinavian figures (see eg. Archer 2013) – armor lying close to the body and the undercoat is not noticeable. Padding as the bottom layer can easily be overlooked, but more significantly – when the armor was depicted, padding was not important for either the artist or the viewer of the piece of art; even though padding is as important as the other parts of armor. However, there are illuminations of contemporary European armor, in which the padding is shown (see eg. Skodell 2008), and we will try to show the parallels in contemporary padding across Western and Northern Europe.

 

2. The material of the padding

The best protection against the strike is layered textiles and/or leather. In the European reenactment the current trend is to produce fabric gambesons that are a few centimeters thick, but scientific investigation (see list at Archer 2014) suggests that two textile layers of fabric or a combination of fabric and leather were used. Iconography, showing the armor close to the body, could support that idea. We validated the use of few layers of wool (up to three) in modern (Eastern style) battles; the warrior is not restricted in movement and is fairly well protected against swords. Axe and spear, however, are problematic due to the force they generate. Similarly, we validated a thinner layer of felted wool.

Sagas and other sources, including The Book of the Hird (Hirðskrá) and The King’s Mirror (Konungs skuggsjá), mention textile armor treyja and panzer / panzari (Falk 1914 : § 87 + § 90; 181 – 182, 185 – 186). These two words were introduced into Old Norse from Middle Low German and they denote multi-layer linen gambesons of High and Late Middle Ages (Hjardar – Vike 2011: 194 – 196). In the Bayeux Tapestry armors are so simplied, they can represent mail, scale, lamellar armors or even gambesons, which are quilted in vertical or diamond patterns. In any case, they may be linked to professionalization of the army in 11th century.

 

3. Style 

Dánové

The attack of the “Great Danish Army” from the manuscript M.736, fol. 9v, about 1130 AD.

Determining what style of the padding was used is probably the most difficult of all to answer, because it requires knowledge of contemporary clothing. It can be assumed that the cut of clothing was not entirely consistent over all the lands that the Norse enhabited. Also, it can be postulated that there were gradual improvements – i.e. the strengthening the individual parts and increasing the number of layers with the need of quilting.

Apparently, most of warriors in Sagas of Icelanders fought without armor, which can be interpreted as they could not afford quality armor or they acted too spontaneously to think about protection. However, from two extreme examples (Helgi, the hero of Vápnfirðinga saga, binds a big stone to his chest to avoid the injury, and Þóri Þorsteinsson, the fighter of Hákon the Good and veteran of Battle of Fitjar, cut a hole in an oxen hide and put that over his head) showing the same kind of ad hoc improvisation and the pattern of not having the armor in the fight. In some cases, warriors of sagas put on festive tunics before a fight; in the most dramatic moments of their life, fashion was more desirable than good protection. Frankish and English illuminations from the 10th – 12th centuries depict a variety of warriors clad only in caps and tunics. It is reasonable to assume that padding was virtually identical to those typical, civilian clothes, and their protective function was achieved by layering them. That means, a classic tunic (kyrtill/skyrta), knee-length garment without buttons or fastening, with long sleeves and gores. The neckline could have a lapel and collar to protect the neck, as Skjoldehamn and Guddal tunics. Likewise, coats (Klappenrock) or Eastern caftans with buttons could, of course, serve the same function.

Add. MS 24199 fol. 18

Cotton Ms. Cleo. C VIII, fol. 18v, the end of the 10th century.

This solution is illustrated in at least a few sources. The first is the illumination of the Anglo-Saxon version of The Psychomachia of Prudentius (fol. 18v, see the picture), which dates back to the late 10th century. In this illumination one can see two fighters – dancers in short ring shirts with dagged edges and under tunics that reach the knees and wrists. Practically the same solution appears in several manuscripts illuminations from the 10th – 11th century (see eg. a scene from The Book of Maccabees of St. Gallen, Fulda SacramentaryThe Golden Gospels of EchternachThe life of St. Albin and Stavelot Bible). There are also literary sources with statements about fabric under armor, namely Saga of Magnus the Good (ch. 29), which states that “King Magnus threw off from him his coat of ring-mail, and had a red silk shirt outside over his clothes [ok hafði yzta rauða silkiskyrtu] […].”

Předpokládaná rekonstrukce bojovníka uloženého v Gjermundbu, 10. století. Podle

Expected reconstruction warrior stored in Gjermundbu, 10th century. Taken from Hjardar – Vike 2011: 155.

This short quotation forces us to imagine a padding as several layered tunics. Personally, we use this solution and it allows the wearer to freely add / remove the number of layers, clean tunics separately and finally use separate tunics outside the combat context. Two Norwegian finds – Skjoldehamn and Guddal – contained paired tunics, which have been experimentally proven by us to be a good protection against cold and padding worn under the mail armor.

We can also imagine that padding could be made from tunics sewn together showing that padding is a special war garment that hardly finds application in a non-combat situations. It is often argued that Byzantine sources describe padding that is similar to a gambeson. An anonymous treatise on the strategy from the 6th century gives a particularly interesting testimony:

There should also be a space between the armor and the body. It should not be worn directly over ordinary clothing, as some do to keep down the weight of the armor, but over a garment at least a finger thick. There are two reasons for this. Where it touches the body the hard metal may not chafe but may fit and lie comfortably upon the body. In addition, it helps to prevent the enemy missiles from hitting the flesh […].”(The Anonymous Byzantine Treatise on Strategy, §16, ed. G. T. Dennis )

In Scandinavia, the existence of such a one-pieced textile represents the term treyja, which could mean that specialized clothing began to be used in the later period (11th / 12th century onwards), but due to the nature of our sources, we can neither accept or reject this idea with 100% certainty. We have to admit that both variants are possible. Thickness of the special garment could be around 1 centimeter. During the making of such a piece of clothing, we would personally avoid excessive quilting; we would only stitched the layers at hems.

Armors with possible integral lining. A scene from the Bayeux Tapestry. Around 1070’s AD.

Scandinavian iconography suggests that the length of padding adapted to the length of chain mail. It is even possible to think about the intergral lining of the mail armor, as the Bayeux Tapestry suggests; it shows armors carried on spears, not worn by anyone, with wide coloured borders, perhaps suggesting that the padding was in some way integral to the armor itself, and scenes on the border also depict armor being removed from men that are clearly naked underneath, which also suggests integral padding that is removed with the mail.  The Psychomachia of Prudentius and other contemporary illuminations, however, shows the opposite. With few exceptions, we can say that until the early 11th century, Scandinavians surely used shorter mail armors, with the length up to 70 cm and short sleeves. Mail components, such as protection over the neck or legs, were missing. During the 11th century, we can observe how the armor lengthened, which was due to Continental influence and which culminated in the use of a complete mail armor set.

We are strictly against the use of modern padding, which is haphazardly stitched together and which looks more like rags or slave clothing. The padding – no matter how it looked – had to be aesthetically pleasing and had to reflect the status of the owner. Some reenactors and organizers of festivals like to say there are no sources, so every version is possible. The goal that we reenactors should achieve is the least disturbing look that is in accordance with what we can see or read in sources. Now we will compare the Viking Recreation combat of the Modern Western European style to Modern Eastern European style. Modern Western (example here) is a style where the head is not a legal target and the force of blows is much less. This style combat is so safe it allows one to use no armor, and the historical look can be maintained. On the other hand, Modern Eastern style fighters (example here) are focused on hits with full force to protected target zones – a system that is illogical from the historical perspective. Western tradition allows to use a tunic as the main protective layer, while it is better to use more layers in the Eastern approach. The result we would like to achieve is that the armor can look historically correct in both styles, but with the different number of layers. On several occasions, we have fought in modern Eastern style battles with nothing but one tunic worn without mail armor; it turned to be a fight for our lives, the realistic feeling which gives one so much adrenalin to ignore hits from blunt weapons. Layered tunics, whether sewn or not, could be a good compromise between these two extreme approaches.

 

4. Reconstructions

We hold the opinion the image of reenactors is crucial in the reenactment. We strove for a quality article, but we can not completely demonstrate our thoughts without photos. Therefore, you can find a gallery below. We hope that the gallery will extend in the future. If you have any image of the appropriate padding, you can, of course, send it to us and we will publish it.

 

We believe that the problem has been overlooked so far and the battlefields are full of non-historical armors that look more like the Michelin-Man. In order to change the current trend, the discussion has been led, and therefore we are open to opinion and are willing to participate in further debates. The article was well accepted and a separate addition, “War coat – an experiment“, was written. The most important quote from the article says: “For a traveling fighter, it is impractical to carry civilian clothes and extra special combat protection, I think. It is more advantageous to combine these two requirements into one.

I hope you liked reading this article. If you have any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon.


Sources and recommended links

The Anonymous Byzantine Treatise on Strategy. In: Three Byzantine Military Treatises, ed. a trans. George T. Dennis, Washington 1985: 1–135. Available at: https://oniehlibraryofgreekliterature.files.wordpress.com/2015/09/three-byzantine-military-treatises-by-george-t-dennis.pdf.

Saga of Magnús the Good (Magnús saga góða). Available at: http://www.heimskringla.no/wiki/Sagan_af_Magn%C3%BAsi_g%C3%B3%C3%B0a.

ARCHER, Gavin. Mail Shirts, in: The Viking Age Compendium, 2013. [online]. [ 2015-02-03]. Available at: http://www.vikingage.org/wiki/index.php?title=Mail_Shirts.

ARCHER, Gavin. Jacks and Gambesons, in: The Viking Age Compendium, 2014. [online]. [2015-02-03]. Available at: http://www.vikingage.org/wiki/index.php?title=Jacks_and_Gambesons. See the bibliography in the end.

FALK, Hjalmar. Altnordische Waffenkunde, Kristiania 1914.

HJARDAR, Kim – VIKE, Vegard. Vikinger i krig, Oslo 2011.

SKODELL, Henry. Schutzausrüstung des 11. Jahrhunderts in Mitteleuropa, in: Reenactment.de, 2008. [online]. [2015-02-03]. Available at: http://www.reenactment.de/reenactment_start/reenactment_startseite/diverses/kitguide/kitguide.html.

Roman subarmalis – thoracomachus – online.

The oldest gambeson from Bussy-Saint-Martin – online.

The reconstruction of quilted gambeson from the 13th century – online.