Viking Age crampons

For my entire reenactment career, I have encountered the problem of slippery shoe soles. Some reenactors solve the problem with rubber soles or metal hobnails, but these are not period solutions. Leather soles are extremely slippery on the wet or frozen surfaces, especially when they are a bit used and scuffed, which means the problem has to be solved in a way.

In Sagas of Icelanders and some other sagas, two terms skóbroddr (“shoe spike”; Eyrbyggja saga, Sturlunga sagaSverris saga) and mannbroddr (literally “man’s spike”; Þorsteins saga hvíta, Vápnfirðinga saga) occur and they represent spikes that are used when saga heroes travel over the ice or as a cheating device mounted to horse forehead during horse fights. Spikes were not permanently attached to shoes; one could put them on and take them off as needed.

Crampons designed for horse hooves. Taken from Rybakov 1985: 362, Tab. 148, 26-29.

Crampons from sagas have many counterparts in the archaeological material in the whole of Scandinavia and beyond. The term mannbroddr suggests there were also crampons designed for horse hooves (see here). In some cases, it is difficult to determine which crampons were designed for men and which for horses. In this article, we will focus mainly on crampons that were meant to be attached to shoes. We will look at finds from Birka and Haithabu and some other analogies. Their function is to help to get stability on slippery surfaces, mainly ice. Etnographical mentions even attest the usage of crampons by whalers on the ocean, where whales were butchered (Goubitz 2007: 305). It is important to add that some of the graves with crampons from Birka were interpreted as winter graves; crampons and skates could play a symbolic role in this case (Gräslund 1980: 7576). Fox example, during the exhibition We call them Vikings, The Swedish History Museum in Stockholm described crampons with these words: “The road to Hel is icy and leads north and downwards. Ice spikes ensured a safe arrival.

Here are links to downloadable documents I prepared for you:
Swedish crampons (including Birka type 1, 2 and 3)
Crampons from Haithabu

Generally speaking, crampons of the Viking Age had no more than four spikes. Spikes are positioned in the way to maximize the friction of the shoe. Crampons can be divided into four basic categories:

  • Type A, “1-point crampons”. These were made of separate bent bands with only one spike. Bent bands, with no more than three pieces at the same time, were attached to leather or wooden bases. The length of these bases corresponded with the width of the shoes and were connected by straps to the shoe. Birka types 1 and 2 belong to this type (Arwidsson 1986: 111; however, Birka type 2 crampons could be horse crampons; discussion with Sergey Kainov). This type occurs also in Norway (Petersen 1951: 62–63), Latvia, Slovakia (my personal observations) and on territories of the Old Rus (Kainov–Spasov 2005),


    The method of attachment according to Kainov–Spasov 2005.

  • Type B, “3-point crampons”. Crampons of this type are in forms that are roughly trianglar – crampons in the shape of an equilateral triangle with open inner space (Birka type 3), Y-shaped crampons (Haithabu types 1 and 2), T-shaped crampons (Haithabu type 3) and V-shaped crampons (Swedish type 5). Crampons in the shape of an equilateral triangle with open inner space have been found in Norway, Sweden, Iceland, Poland, Latvia and Old Russia (Petersen 1951: 62–63; Arwidsson 1986: 111; Kirpičnikov 1973: 170; Kainov–Spasov 2005; Petrov 2006: 174; Wojtasik 1998: 372, Ryc. 10.27,5). Y-shaped crampons were found not only in Haithabu, but also in Schleswig (Saggau 2000: 99100), in territories of West Slavic tribes and in Lund (Westphalen 2002: 271), in medieval Söderköping (SHM 34183:23), in medieval Riga (Petrov 2005) and Novgorod (Petrov 2006: 173–174); the same pieces were found in the tool chest from Mästermyr, Gotland (Arwidsson–Berg 1999: 16, No. 92–93). Three T-shaped crampons were found in Haithabu (Westphalen 2002: 271). V-shaped crampons were only found in the grave Valsgärde 7, which dates to the 7th century (Arwidsson 1977: 91, No. 1097; Arwidsson 1986: 112). No sure method of attachment is known, but we are aware of several high medieval or early modern methods from Oslo, Tønsberg, Trondheim, Leiden, Riga and Novgorod:

At least eighteen leather stripes designed for crampons, sometimes with shoe soles or with imprinted triangular crampons, were found in medieval and early modern layers of Oslo and Tønsberg in Norway. Examples taken from Johansen – Molaug 2008: 197, Figs. 209–210, Johansen 2008: 127, Fig. 141 and the catalogue of Unimus.


The leather stripe from medieval Tønsberg. The crampon was fixed in the stripe and then covered with round leather piece, which held the crampon in the stable position. Taken from Brendalsmo – Lindh 1982: 27. For more medieval leather stripes designed for crampons, see Ulriksen 1992.


A leather piece with imprinted crampon, found in Gamlebyen, Oslo. Very similar solution as in the previous picture. Dated to the first half of the 14th century. Taken from Færden et al 1990: 263, Fig. 30g, 264.

A very well preserved high medieval crampon from Söderköping, Sweden (SHM 34183:23). Note that holes around the crampon, which are similar to those from Oslo and Tønsberg. Taken from the catalogue of SHM.

Metal crampon which is covered with another layer of leather. Found in Trondheim (N53996, Folkebibliotekets tomt felt), dated to 1150-1175.


Medieval leather stripe and triangular crampon from Trondheim. Taken from Goubitz 2007: 311, Fig. 23b.


Late medieval leather stripe with an imprint of triangular crampon, found in Leiden. Taken from Goubitz 2007: 311, Fig. 23a.


The method used in 13th–14th century in Riga, Latvia. Taken from Petrov 2005.


The method used in 13th–14th century in Novgorod, Russia. The area around the crampon is covered with another layer of leather. Taken from Petrov 2006: 172, 176, Fig. 1, 4.


The method suggested by Kainov–Spasov 2005.


The method suggested by Saggau 2000: Abb. 67:4. The crampon is placed in folded leather stripe. Note that the leather strap is placed on a modern shoe.


This method is etnografically attested from Finland. The crampon is placed in folded leather stripe and fixed by stitching. Taken from Schietzel 2014: 214.


Etnographical methods attested in Finland. Taken from Sirelius 1934: 116, Taf. 55, Abb. 244a-c.


The realization of the method suggested by Spasov-Kainov 2005, group NorraVind.


The attachment method used by Veronica Wik.


The attachment method from Tønsberg replicated by Veronica Wic.


The attachment method used by Amy Pooley when climbing Mr Kosciusko. Credits go to Joshua Button.

  • Type C, “4-point crampons”. Three X-shaped crampons were found in Haithabu (Haithabu type 4Westphalen 2002: 271). In Viking Age and medieval Norway, X-shaped crampon with open inner space were used as well (see C13709C35607C37183 or T2316). Similarly, there is a X-shaped crampon with open inner space and metal holders found in medieval Hovgården, Sweden (SHM 15825:149). The attachment method is not known from the Viking Age and it could be similar to what we have shown in the case of type B.

The crampon from medieval Hovgården (SHM 15825:149). Taken from the catalogue of SHM.


The attachment method used by Karel Sýkora, Marobud.

  • Other types, “atypical crampons”. We have to mention crampons of the Swedish type 4, that were found in graves Tuna Alsike X and Bengtsarvet 2. They were made of an iron bands, whose length corresponded to the width of the shoe. They had bent ends with loops for attachment and three spikes on the bottom side. Analogical methods with two spikes were found in late medieval or early modern sites from Germany (Heiligenberg, Tannenberg, Dossenheim, Gaisberg; Gross 2012: 448–9) and Russia (Staraya Ladoga). Besides the find from Staraya Ladoga, Kirpichnikov (1973) shows yet another interesting form medieval.

2-point iron band crampon with loops for attachment. Taken from Gross 2012: 544, Taf. 60.11.


Crampons found in Staraya Ladoga (Number. 3; 17th century) and Kniazha Hora (Number. 4, 1150–1240 AD). Taken from Kirpichnikov 1973: 170, Fig. 47.

Viking Age crampons could seem as old-fashioned or primitive pieces of metal. However, in Europe, simple crampons like all those aforementioned were used until the 20th century. Their simple and effective construction uses only a limited number of variants. Therefore, we can see very similar pieces in space and time.


Crampons from the 19th and 20th century with similar designs.


Firsthand experience

My first chance to use crampons took place in 2015, during the festival of Libušín, in the Czech Republic. I chose crampons of type B (Haithabu type 2, Y-shaped). I am very indebted to Jiří “Link” Novák, who gave them to me as a gift. The attachment method was copied from Danish reenactors, since I had not the sources I have now. This was my first try and I would like to inform you about all pros and cons of this piece of gear.

The most important discovery of this experience was that crampons make shoes a very useful thing. When a crampon is used with leather soled shoes, the result is comparable with rubber sole or hobnails. I have not had a chance to use crampons on an icy surface, but they worked perfectly on the wet or dry grass and were very useful during climbing a hill. I used crampons with thick felt insoles, but I think that woolen insoles and crampons fixed with the second layer of leather can lead to the same comfortable feeling. When the user is careful and slow, crampons can be even used on hard surfaces for short distances (all you feel is the pressure). In battle, crampons are also useful for stability, but rather dangerous and therefore not recommended. I personally think they were used mainly in winter, while they had no benefit in summer. They should be used mainly during winter events (for example hikes), whereas to a limited extent during summer events.

The first try showed that a crampon should be fixed into two layers of leather, because the crampon has a tendency to move and to tear the leather.For the same reason, it is necessary to place the crampon the middle of the leather band, not near the edge. The stitching can be very useful. It is always better have two fixed points on the shoe; my attachment method took advantage of leather straps, which hold the leather band in place. Below, you can have a look at photos of my experience.

I hope you liked reading this article. If you have any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon.


Arwidsson 1977 = Arwidsson, Greta (1977). Valsgärde 7, Lund.

Arwidsson 1986 = Arwidsson, Greta (1986). Die Eissporen. In: ARWIDSSON, Greta (ed.) Birka II: 2. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm: 111–112.

Arwidsson–Berg 1999 = Arwidsson, Greta – Berg, Gösta (1999). The Mästermyr find : a Viking age tool chest from Gotland, Lompoc.

Brendalsmo – Lindh 1982 = Brendalsmo, Jan – Lindh, Jan (1982). Funn fra en utgravning, Øvre Ervik.

Færden et al 1990 = Færden, G., Schia, E., Molaug, P. B. (1990). De Arkeologiske utgravninger i Gamlebyen, Oslo. 7-8, Dagliglivets gjenstander, Øvre Ervik.

Goubitz 2007 = Goubitz, Olaf (2007). Stepping through time : archaeological footwear from prehistoric times until 1800, Zwolle.

Gräslund 1980 = Gräslund, Anne-Sofie (1980). Birka IV. The Burial Customs. A study of the graves on Björkö, Stockholm.

Gross 2012 = Gross, Uwe (2012). Die mittelalterlichen und neuzeitlichen Keramik-, Metall und Beinfunde. In: Gross, Uwe et al. Forschungen zum Heiligenberg bei Heidelberg : Forschungsgeschichte, Fundmaterial, Restaurierung (Forschungen und Berichte der Archäologie des Mittelalters in Baden-Württemberg, Bd. 32), Stuttgart: 393563. Online:

Johansen 2008 = Johansen, Lise-Marie B. (2008). Arkeologisk overvåkning av arbeidene med ny E18 Senketunnel på Sørenga. Del 1, Tekst. NIKU Rapport Arkeologiske Utgravninger 2008/57. Revisjon nr. 01. Online:

Johansen – Molaug 2008 = Johansen, Lise-Marie B. (2008). Arkeologisk utgraving ved bygging av ny E18 Senketunnel på Sørenga. Sjø- og elveavsatte lag fra middelalder. Del 1, Tekst. NIKU Rapport Arkeologiske Utgravninger 2008/56. Revisjon nr. 01. Online:

Kainov–Spasov 2005 = Сергей Каинов  Федор Спасов (2005). Обувные шипы. Исторический экскурс и практическое применение. Online:

Kirpichnikov 1973 = А. Н. Кирпичников (1973). Снаряжение всадника и верхового коня на Руси IX—XIII вв,  Ленинград.

Petersen 1951 = Petersen, Jan (1951). Vikingetidens Redskaper, Oslo.

Petrov 2005 = М. И. Петров (2005). Еще раз об обувных шипах. Online:

Petrov 2006 = М. И. Петров (2006). Обувные шипы из новгородских раскопок // Новгород и Новгородская земля: история и археология : материалы науч. конференции. Новгород, 24-26 янв. 2006 г, Великий Новгород: 171–178. Online:

Rybakov 1985 = Рыбаков, Б. А. (1985). Археология СССР : Древняя Русь. Город, замок, село, Moskva.

Saggau 2000 = Saggau, Hilke E. (2000). Mittelalterliche Eisenfunde aus Schleswig : Ausgrabung Schild 1971-1975, (Ausgrabungen in Schleswig 14), Neumünster.

Sirelius 1934 = Sirelius, U. T. (1934). Die Volkskultur Finnlands : I. Jagd und Fischerei, Berlin-Leipzig.

Schietzel 2014 = Schietzel, Kurt (2014). Spurensuche Haithabu, Neumünster / Hamburg.

Ulriksen 1992 = Ulriksen, Eli. Lærmaterialet. In: Lindh, Jan (1992). Arkeologi i Tønsberg. 1 : Søndre bydel, Oslo: 103142.

Westphalen 2002 = Westphalen, Petra (2002). Die Eisenfunde von Haithabu, (Die Ausgrabungen in Haithabu 10), Neumünster.

Wojtasik 1998 = Wojtasik, Jerzy (1998). Srebrne Wzgórze w Wolinie, wstępne wyniki badań z lat 1961–1969. In: Materiały Zachodniopomorskie, 45, 321–383.

Skandinávské mačky

Po celou dobu mého působení na scéně českého reenactmentu se pravidelně setkávám s problémem klouzajících bot. Někteří reenactoři mají gumové podrážky, ale – řekněme si to otevřeně – nejedná se o zrovna dvakrát dobové řešení. Jiní si nechávají podbít kožené podrážky kovovými hřeby, což také není ideální řešení, protože podbití není u skandinávských bot dochováno. Kožené podrážky přitom na mokrém nebo zmrzlém povrchu poměrně prokluzují (zejména pak ochozené podrážky), takže je potřeba problém nějakým způsobem řešit.

Při svých toulkách staroseverskou literaturou jsem několikrát narazil na výrazy skóbroddr (“bodák na botu”) a mannbroddr (doslova “lidský bodák”). V literatuře se tyto bodáky využívají obvykle ve chvílích, když ságoví hrdinové hodlají cestovat přes zamrzlé plochy (jindy se například přivazují na čela koní a tvoří tak “cheat” při koňských zápasech). Z toho vyplývá to, že bodáky bylo možné nasadit či sundat podle potřeby a že nebyly permanentní. Výraz mannbroddr zároveň naznačuje, že existovaly i koňské bodáky, které jsou archeologicky dochovány (viz tento můj článek).

Literární mačky/nesmeky mají skvěle zachovalé a četné analogie mezi archeologickými nálezy z celé Skandinávie. V některých případech je samozřejmě složité rozlišit, které mačky sloužily k připevňování na boty a které na kopyta. Zde se budeme zabývat primárně mačkami, které byly připevňovány na boty. Podíváme se na nálezy z Birky a Haithabu, ke kterým uvedeme další analogie. Pokládám za důležité dodat, že některé z hrobů z Birky, které obsahovaly mačky, jsou interpretovány jako zimní hroby – mačky (spolu s bruslemi) v tomto případě mohou hrát nějakou symbolickou úlohu (Gräslund 1980: 7576).

Nejprve si, prosím, stáhněte doprovodné soubory o mačkách:
Švédské mačky (včetně typů Birka 1, 2 a 3)
Mačky z Haithabu

Obecně lze říci, že mačky doby vikinské byly nanejvýše čtyřhroté. Hroty jsou na mačce rozloženy tak, aby kladly co největší odpor vůči povrchu. Mačky jsem rozdělil do čtyř kategorií:

  • Typ A, “bodové”. Jedná se o samostatné ohnuté pásky pouze s jedním hrotem. Tyto ohnuté pásky se prokazatelně připevňovaly na kožená nebo dřevěná jádra, a to v maximálním počtu tří kusů. Kožená/dřevěná jádra kopírovala šířku chodidla a na jejich okrajích se musela nacházet připevněná poutka, jejichž pomocí se mačky fixovala k botám. Tomuto typu odpovídá typ Birka 1 a 2 (Arwidsson 1986: 111; ačkoli typ 2 lze označit za mačky používané u koní; konverzace se Sergejem Kainovem). Tento typ je běžný také v Norsku (Petersen 1951: 62–63) a na staré Rusi (Spasov–Kainov 2005).


    Metoda fixace podle Spasov–Kainov 2005.

  • Typ B, “trojhroté”. Prakticky vzato o jde o různě konstruované trojúhelníky – mačky tvaru rovnostranného trojúhelníku s prázdným vnitřkem (typ Birka 3), mačky tvaru Y (typ Haithabu 1 a 2), mačky tvaru T (typ Haithabu 3) a mačky tvaru V (švédský Typ 5). Mačky ve tvaru rovnostranného trojúhelníku s prázdným vnitřkem jsou nacházeny v Norsku, Švédsku, na Islandu i na území staré Rusi (Petersen 1951: 62–63; Arwidsson 1986: 111; Kirpičnikov 1973: 170; Spasov–Kainov 2005; Petrov 2006: 174). Mačky tvaru Y byly nalezeny kromě Haithabu také v Lundu a v západoslovanském prostředí (Westphalen 2002: 271), ve středověké Rize (Petrov 2005), Šlesviku (Saggau 2000: 99100) či Novgorodu (Petrov 2006: 173–174); analogické kusy byly nalezeny také v mästermyrské truhle na Gotlandu (Arwidsson–Berg 1999: 16, No. 92–93). Tři mačky tvaru T byly nalezeny v Haithabu (Westphalen 2002: 271). Mačka tvaru V byla nalezena pouze ve švédském hrobu Valsgärde 7, který se datuje do 7. století (Arwidsson 1977: 91, No. 1097; Arwidsson 1986: 112). Co se týče metody fixace, nemůžeme předložit žádný jistý způsob. Jsou však známy přinejmenším tři různé metody, které pochází z mladšího období:

Fixace “moderní mačky”. Kovová mačka je uchycena v přehnuté kůži, která je provázkem uchycena k botě. Převzato ze Saggau 2000: Abb. 67:4.


Možná podoba uchycení mačky podle Schietzel 2014: 214. Zajímavé je zde obšití.


Metoda uchycení, která byla objevena v Rize u nálezů ze 13.–14. století. Převzato z Petrov 2005.


Metoda fixace zjištěná u nálezu z Novgorodu, 13.–14. století. Oblast mačky je vyztužena další vrstvou kůže. Převzato z Petrov 2006: 172, 176 (obr. 1, 4).


Metoda fixace podle Spasov–Kainov 2005.


Hypotetická fixace v podání skupiny NorraVind.

  • Typ C, “čtyřhroté”. Tři mačky tvaru X byly nalezeny v Haithabu (typ Haithabu 4Westphalen 2002: 271). Přestože metoda uchycení není známa, může být podobná, jako u předchozího bodu.
  • Atypické druhy. Zde máme na mysli zejména švédský Typ 4, který byl objeven v hrobech Tuna Alsike X a Bengtsarvet 2. Je tvořen kovovou ploškou, na jejích spodní straně se nacházejí tři hroty. Ramena plošky jsou zahnutá a na koncích se nacházejí očka. Za tato očka musela být mačka připevněna k botě. Zajímavé tvary také zaznamenává Kirpičnikov (1973), ačkoli jsou mladšího data:


    Mačky nalezené ve Staré Ladoze (č. 3; 17. století) a na Knížecí hoře (Княжа Гора; č. 4, období 1150–1240). Převzato z Kirpičnikov 1973: 170, obr. 47.

Osobní zkušenost

Na festivalu Libušín 2015 jsem měl první možnost mačky vyzkoušet. Zvolil mačky typu B (typ Haithabu 2, tvaru Y) a tímto děkuji Jiřímu “Linkovi” Novákovi, který mi je zdarma zhotovil. Metodu fixování jsem okoukal od dánských reenactorů, protože jsem neměl k dispozici materiály, které mám nyní. Svou rekonstrukci pokládám za první pokus, během které jsem se chtěl seznámit s klady a zápory tohoto kostýmového doplňku. Získal jsem cenné zkušenosti a jsem si jist, že příště budu k tvorbě přistupovat zodpovědněji.

Moje zkušenost je taková, že mačka činí z boty velice použitelnou věc, jejíž kožená podrážka se rázem vyrovná gumové podrážce/podbití. Je doloženo, že mačky stejného typu se používaly až do poměrně moderních dob (bylo mi dokonce řečeno, že v některých místech Slovenska se podobné mačky používaly ještě za minulého režimu). Neměl jsem možnost vyzkoušet mačky na ledě, ale na mokré i suché trávě se výtečně osvědčily a velmi se hodí při chůzi do kopce. Při chůzi po tvrdém povrchu mohu jenom doporučit tlustou plstěnou vložku, díky které není mačka vůbec cítit. Při jemnějším našlapování je dokonce možné chodit i krátké vzdálenosti na štěrku a asfaltu (mačka se příliš neničí a přes vložku cítíte pouze tlak na klenbu chodidla). V bitvě je mačka užitečnou pomůckou, která Vám zajistí stabilitu – ale za cenu toho, že občas šlapete na “mrtvé” kolegy (což je v reálném boji jistě výhodou, zatímco dnes se stanete cílem kritiky, a proto není vhodné mačky v bitvě používat). Kvůli výše zmíněným důvodům se domnívám, že mačky/nesmeky byly používány zejména v zimě a že v létě nenašly uplatnění. Proto jsou skvělým doplňkem na zimních akcích (pochody), ale na letních festivalech by neměly být používány vůbec či, a pokud ano, tak pouze v omezeném rozsahu.

První pokus odhalil, že je třeba uchytit mačky do pevnější kůže (nebo nejlépe do dvou vrstev – přehnutého či vyztuženého plátku, jak lze spatřit u typu B), protože mačka má tendenci se pohybovat a trhat kůži. Ze stejného důvodu je třeba, aby měla vůli a nebyla uchycena přímo u okraje, protože by se mohla vytrhnout a ztratit (což se mi stalo). Pomoci by mohlo také obšití mačky, které jsem však nezkoušel. Moje metoda uchycení operuje hlavně s řemínky, které mám na botě a které nedovolují uchycené mačce “cestovat” dopředu a dozadu. Pokud tyto řemínky na botách nemáte, bude potřeba uchytit kůži s mačkou nejméně na dvou místech boty, stejně jako na obrázcích uvedených výše. Níže pak můžeme spatřit fotografie mého pokusu.

Použitá literatura:

ARWIDSSON, Greta (1977). Valsgärde 7, Lund.

ARWIDSSON, Greta (1986). Die Eissporen. In: ARWIDSSON, Greta (ed.) Birka II: 2. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 111–112.

ARWIDSSON, Greta – BERG, Gösta (1999). The Mästermyr find : a Viking age tool chest from Gotland, Lompoc.

GRÄSLUND, Anne-Sofie (1980). Birka IV. The Burial Customs. A study of the graves on Björkö, Stockholm.

KIRPIČNIKOV 1973 = А. Н. Кирпичников (1973). Снаряжение всадника и верхового коня на Руси IX—XIII вв,  Ленинград.

PETERSEN, Jan (1951). Vikingetidens Redskaper, Oslo.

PETROV 2005 = М. И. Петров (2005). Еще раз об обувных шипах. Online:

PETROV 2006 = М. И. Петров (2006). Обувные шипы из новгородских раскопок // Новгород и Новгородская земля: история и археология : материалы науч. конференции. Новгород, 24-26 янв. 2006 г, Великий Новгород, 171–178. Online:

SAGGAU, Hilke Elisabeth (2000). Mittelalterliche Eisenfunde aus Schleswig : Ausgrabung Schild 1971-1975, (Ausgrabungen in Schleswig 14), Neumünster.

SCHIETZEL, Kurt (2014). Spurensuche Haithabu, Neumünster / Hamburg.

SPASOV–KAINOV 2005 = Федор Спасов; Сергей Каинов (2005). Обувные шипы. Исторический экскурс и практическое применение. Online:

WESTPHALEN, Petra (2002). Die Eisenfunde von Haithabu, (Die Ausgrabungen in Haithabu 10), Neumünster.