Sekery s proděravělou čepelí

valgard_sekera

Rekonstrukce sekery s křížem. Za fotku děkuji Jakubu Zbránkovi.

V České Republice a zejména zahraničí se často setkáváme se sekerami, které mají netypický vzhled – střed čepele je vyříznutý do tvaru trojúhelníku a v některých případech vyplněný křížovitým nebo kladivovitým výstupkem. Tento oblíbený tvar seker opakovaně vyvolává debaty ohledně autenticity, a proto jsme se rozhodli shromáždit známé informace do jednoho souhrnného článku, jehož hodnota se může prokázat v budoucnu s přibývajícím materiálem.

Do tohoto článku nezařadíme sekery s jedním kruhovým otvorem, které se běžně vyskytují ve střední a východní Evropě v 10.-13. století. Význam jednoduchých kruhových otvorů může být zredukován na dvě intepretace – otvor pro upevnění pouzdra a dekorace původně vyplněná kontrastním materiálem (Kotowicz 2018: 35-6; Vlasatý 2015Vlasatý 2020b).


Katalog

Katalog shromažďuje celkem 15 evropských raně středověkých seker, které mají významněji proděravělé čepele. Typologicky mezi nimi lze nalézt sekery Petersenových typů L/M, východoevropské čakany, dvojité sekery a sekery tvaru T.

  • Ludvigshave, Dánsko
    Sekera s křížem typu L/M nalezená v hrobu, objeveném na konci 19. století. V literatuře je tato lokalita známa též jako Pederstrup. Délka sekery 21,9 cm, šířka sekery 18 cm. V současné době je sekera uložena v dánském Národním muzeu pod inv. č. C9115.
    Literatura: Brøndsted 1936: 181182, fig. 92:2; Paulsen 1956: 67, fig. 25:c; Pedersen 2014: 31, 74, Find list 2; Roesdahl – Wilson 2000: 279, no. 194.

Sekera z Ludvigshave. Zdroj: Natmus.dk.

  • Sortehøj, Dánsko
    Sekera s křížem typu L/M nalezená v mohyle roku 1831. V literatuře lze tuto lokalitu objevit také jako Gjersing. Délka sekery 18 cm, šířka sekery 17,5 cm. V současné době je sekera uložena v dánském Národním muzeu pod inv. č. NM2866.
    Literatura: Brøndsted 1936: 121, fig. 63; Pedersen 2014: Find list 2.

Sekera ze Sortehøj. Zdroj: Natmus.dk.

  • Neznámá lokalita, střední Jutsko, Dánsko
    Sekera s křížem typu L/M bez neznámého nálezového kontextu. Délka sekery cca 23 cm, šířka sekery cca 22 cm. Oko je o obou stran lemováno pásky ze slitiny mědi. V současné době je sekera uložena v muzeu v Silkeborgu.
    Literatura: Schiørring 1978.

Sekera ze silkeborského muzea. Zdroj: Muzeum Silkeborg.

  • Närke, Švédsko
    Sekera s křížem typu L/M pocházející z porušeného hrobového celku. Délka sekery 17,5 cm, šířka sekery 16 cm. V současné době je sekera uložena v Státním historickém muzeu ve Stockholmu pod katalogovým číslem SHM 10243.
    Literatura: Hansson 1983: 7, 27; Paulsen 1956: 67, fig. 25:b.


Sekera z Närke. Zdroj: ATA, Riksantikvarieämbetet Stockholm.

  • Stentugu, Hejde, Gotland, Švédsko
    Sekera s křížem typu L/M náhodně nalezená roku 1931. Délka sekery cca 15,5 cm, šířka sekery cca 14 cm. V současné době je sekera uložena v muzeu ve Visby pod katalogovým číslem GF C 7642.
    Literatura: Thunmark-Nylén 1998: Taf. 260:5; 2000: 376; 2006: 312.

Sekera ze Stentugu. Zdroj: Thunmark-Nylén 1998: Taf. 260:5.

  • Neznámá lokalita, okolí Płocka, Polsko
    Sekera Kotowiczova typu IIIA.5.1, zřejmě pocházející z porušeného hrobu. Čepel sekery je opatřena malým vyřezaným křížkem. Délka sekery 17 cm, šířka sekery 15,9 cm. V současné době je sekera uložena v muzeu v Płocku pod katalogovým číslem VD/128.
    LiteraturaKotowicz 2013: 51, Fig. 11; Kotowicz 2014: 201-2, Tabl. CLIV.1.


Sekera z Płocku. Zdroj: Kotowicz 2013: Fig. 11.

  • Neznámá lokalita, severovýchodní Bulharsko
    Jedna z dvojitých seker Jotovova typu 4B ze severovýchodního Bulharska je opatřena čtyřmi otvory uspořádanými do kříže. Bližší informace nejsou známy.
    Literatura: Jotov 2004: кат. No 582, обр. 51, табло L.


Sekera ze severovýchodního Bulharska. Zdroj: Jotov 2004: кат. No 582, обр. 51, табло L.

  • Neznámá lokalita, Rusko
    V krasnodarském muzeu v Rusku je uložena raně středověká dvojitá sekera, jejíž čepel je proděravělá. Sekera má drobné rozměry. Bližší informace nejsou známy.
    Literatura: Vlasatý 2020a.

Sekera z krasnodarského muzea.
Zdroj: Краснодарский государственный историко-археологический музей-заповедник им. Е.Д.Фелицына.

  • Bilär, Rusko
    Dvojitá sekera s proděravělou čepelí byla nalezena v centru Volžského Bulharska. Bližší informace nejsou známy.
    Literatura: Izmailov 1997: 77-80, рис. 45.1.

Sekera z Biläru. Zdroj: Izmailov 1997: 77-80, рис. 45.1.

  • Moldovanovka, Rusko
    Dvojitá sekera s proděravělou čepelí o rozměrech 19,5 × 3,8 cm.
    Literatura: Kočkarov 2006: 20, 22, Прил. 1, Табл. II.

Sekera z Moldovanovky. Zdroj: Kočkarov 2006: Табл. II.

  • Demenki, Rusko
    Dvojitá sekera s proděravělou čepelí o rozměrech 18,1 × 3,6 cm, nalezená roku 1953 v hrobu č. 18 v permské lokalitě Demenki.
    Literatura: Danič 2015: 112, 117, рис. 11. 57.

Sekera z lokality Demenki. Zdroj: Danič 2015: рис. 11.57.

  • Neznámá lokalita, jižní Ukrajina
    Dvojitá sekera s proděravělou čepelí byla nalezena při nelegální detektorové činnosti v roce 2015 a prodána soukromému sběrateli. Sekera byla údajně nalezena v hrobu společně s další militárií, přičemž připojená přilba byla padělkem.
    Literatura: nepublikováno.

  • Neznámá lokalita, Švédsko
    Sekera s palmetou Kotowiczova typu IA.6.33. Rozměry sekery činí zhruba 10-11 cm × 4,5-5,5 cm. Současný stav nálezu není znám, posledním místem uložení bylo muzeum ve Falköpingu.
    Literatura: Paulsen 1956: 40, 64, Abb. 25d; Vlasatý 2020a.

Sekera z muzea ve Falköpingu. Zdroj: Paulsen 1956: Abb. 25d; Vlasatý 2020a.

  • Mikulčice, Česká republika
    Hrob 1994 ukrýval pozoruhodnou sekeru tvaru T (i.č. 341/90), který měla v čepeli trojúhelníkový otvor a tordovaný krček. Sekera shořela roku 2007 při požáru mikulčického depozitu.
    LiteraturaLuňák 2010: 50, Obr. 22.

Sekera z Mikulčic. Zdroj: Luňák 2010: Obr. 22.

  • Borovan, Bulharsko
    Jedna ze seker Jotovova typu 5A z lokality Borovan je opatřena obdélníkovým otvorem. Bližší informace nejsou známy.
    LiteraturaJotov 2004: кат. No 584, табло L.

Sekera ze lokality Borovan. Zdroj: Jotov 2004: кат. No 584, табло L.


Sekery s křížem

Sekera s křížem (angl. cross axe, dán. korsøkse) je označení málo početné skupiny seker Petersenova typu L/M, jejichž čepele jsou proděravělé do tvaru kříže. Zatímco obecněji je možné tyto typy datovat do let přibližně 950–1050 (Petersen 1919: 4647), sekery s křížem byly datovány přesněji do 2. poloviny 10. století (Paulsen 1956: 67). Dosud je známo šest kusů těchto seker – tři pocházejí z Dánska, dva ze Švédska a jeden z Polska. Jedná se tedy o předmět rozšířený v oblasti Pobaltí. Pokud jde o četnost těchto seker, v korpusu skandinávských zbraní představují marginální záležitost, a dokonce v rámci typů L/M nemohou tvořit více než procento celkového množství. Těžko bychom nalezli výmluvnější statistku než Kotowiczovu analýzu, která ukazuje, že pouze 0,45% všech polských seker z období 6. – 1. poloviny 13. století byla nějakým způsobem zdobena křížkem (Kotowicz 2013: 41).

Odborná literatura si všímá těchto seker překvapivě málo. Částečně je to způsobeno tím, že nálezy jsou staršího data, což omezuje možnosti interpretace. Proto je na místě uvést literaturu, která tento fenomén postihuje. Na stránkách dánského Národního muzea stojí:

Výzkum ukazuje, že takové sekery byly dost robustní na to, aby vydržely praktické používání. Nicméně je pravděpodobnější, že sloužily k ceremoniálním účelům. Vlastníci těchto seker s kříži nemuseli být nutně křesťany, ale sekery odrážely silné křesťanské proudy, které existovaly v této části doby vikinské.

danax

V knize “From Viking to Crusader: Scandinavia and Europe 800-1200″ (Roesdahl – Wilson 2000: 279, no. 194) nacházíme stejné informace a navíc se dozvídáme, že sekery “mohly sloužit k ceremoniálním účelům, stejně jako sekery vykládané stříbrem a zlatem [např. sekery z Mammenu nebo Trelleborgu].” Dále se dočítáme, že takto “proděravělé sekery jsou ve skandinávské době vikinské neobvyklé.” A na závěr nás kniha informuje, že “v době křesťanských misií byly zbraně zřídka ukládány do hrobů, ale ještě na konci 10. století mohla být sekera symbolem válečnické třídy.

Anne Pedersen se ve své studii “Materiel kultur, identitet og kommunikation” domnívá (Pedersen 2008: 1516), že “praktická funkce [seker s kříži] byla podřazena symbolickému významu,” a zaobírá se také jejich distribucí:

Díky poměrně jednotné formě seker a jejich geografickému rozložení lze argumentovat tím, že byly symbolem, který byl používán a chápán v širším kontextu ve velké oblasti Skandinávie. Také se můžeme domnívat, že těch několik mužů, kteří vlastnili takovou sekeru, byli součástí užšího společenství, a sekera tak byla symbolem loajality, která se neomezovala na lokální prostor.

Hunnestad

Rekonstruovaná podoba výjevu z runového kamene DR 282. Možný vzhled varjaga. Převzato z Ewing 2006: 112.

To je ve shodě se studií Piotra Kotowicze “The Sign of the Cross on the Early Medieval Axes – A Symbol of Power, Magic or Religion?“. Ten proděravělé sekery dává do širšího kontextu seker zdobených kříži a ukazuje, že jde o severoevropský fenomén 6. – 1. poloviny 13. století (Kotowicz 2013: 42) a že se po christianizaci Skandinávie objevuje častější ukládání seker s mrtvými, což také reflektují proděravělé sekery, které jsou podle Kotowicze výhradně vikinskou záležitostí. Již ale neudává, že ukládání takových milodarů skončilo ve Skandinávii v průběhu 11. století. Tento nárůst je opravdu pozoruhodný a podle Kotowicze souvisí s tím, že se sekera stala symbolem válečnické profese, což lze porovnat například s varjažskou gardou (jejíž příslušníci byli někdy v dobových pramenech označováni jako pelekophori, doslova “nosiči seker”), ve které byly používány právě sekery Petersenova typu L/M k různým ceremoniím a salutování panovníkovi:

Stráže je držely v pravicích a čepele měly položené na levých zápěstích. Jakmile vstoupil císař, zvedly je na pravá ramena. Když měl císař svátek, varjagové ho pozdravili a klepali svými sekerami o sebe, což vydávalo rytmický zvuk.” (Kotowicz 2013: 52)

Rozmístění seker podél Baltského moře a časové zařazení tuto teorii podporují. Kotowicz také naznačuje, že používání proděravělých seker může souviset s kultem svatého Óláfa (Kotowicz 2013: 53). S tím však vzhledem k používání ve 2. polovině 10. století nemůžeme souhlasit.

Nad rámec uvedených informací můžeme dodat, že otvor v čepeli jistě nabízel zajímavé možnosti upevnění pouzdra chránícího ostří.

Byzantská slonovinová destička znázorňující muže, zřejmě člena varjažské gardy, s obouruční sekerou a mečem. Hlava sekery se zdá být proděravělá. Datováno do doby kolem roku 1000.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Zdroje

Brøndsted, Johannes (1936). Danish inhumation graves of the Viking Age. In: Acta Archaeologica VII: 81–228.

Danič 2015 = Данич А.В. (2015). Классификация средневековых топоров Пермского Предуралья // Труды КАЭЭ. Вып. X. Пермь. С. 71–124

Ewing, Thor (2006). Viking Clothing, Stroud.

Hansson, Pär (1983). Jägarbacken (Borrarbacken). Ett gravfält från yngre järnålder, Örebro.

Izmailov 1997 = Измайлов, И. Л. (1997). Вооружение и военное дело населения Волжской Булгарии X – начала XIII вв, Казань.

Jotov 2004 = Йотов, Валери (2004). Въоръжението и снаряжението от Българското средновековие VII— XI в., Варна.

Kočkarov 2006 = Кочкаров, У. Ю. (2006). Боевые топоры Северо-Западного Предкавказья VIII-XIV вв. // Arcaucasica.ru –археология Кавказа [online]. [cit. 2020-06-29].

Kotowicz, Piotr N. (2013). The Sign of the Cross on the Early Medieval Axes – A Symbol of Power, Magic or Religion? In: MAREK, Lech. Weapons Brings Peace? Warfare in Medieval and Early Modern Europe, Wratislavia Antiqua 18, Wrocław: 41–55, online.

Kotowicz, Piotr N. (2014). Topory wczesnośredniowieczne z ziem polskich : Katalog źródeł, Rzeszów.

Kotowicz, Piotr N. (2018). Early Medieval Axes from Territory of Poland, Kraków.

Lunák, Petr (2010). Výzdoba velkomoravských železných předmětů, Brno: Masarykova univerzita [diplomová práce].

Paulsen, Peter (1956). Axt und Kreuz in Nord- und Osteuropa, Bonn.

Pedersen, Anne (2008). Materiel kultur, identitet og kommunikation. In: Roesdahl, Else – Schjødt, Jens P. Beretning fra syvogtyvende tværfaglige vikingesymposium, 7–26, online.

PEDERSEN, Anne (2014). Dead Warriors in Living Memory. A study of weapon and equestrian burials in Viking-age Denmark, AD 800-1000, Publications from the National Museum. Studies in Archaeology & History Vol. 20:1 2. (Catalogue), Copenhagen.

Petersen, Jan (1919). De Norske Vikingsverd, Kristiania.

Roesdahl, Else – Wilson, David M. (2000). From Viking to Crusader: Scandinavia and Europe 800-1200, Uddevalla.

Schiørring, Ole (1978). Korset i øksen. In: Skalk 1978/6: 2829.

Thunmark-Nylén, Lena (1998). Die Wikingerzeit Gotlands II : Typentafeln, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (2006). Die Wikingerzeit Gotlands III: 1–2 : Text, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (2000). Die Wikingerzeit Gotlands IV:1–3 : Katalog, Stockholm.

Vlasatý, Tomáš (2015). Pouzdra na sekery. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [cit. 2020-06-29]. Dostupné z: http://sagy.vikingove.cz/pouzdra-na-sekery/

Vlasatý, Tomáš (2020a). The Axe from “Falköping Museum”. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [cit. 2020-06-29]. Dostupné z: http://sagy.vikingove.cz/the-axe-from-falkoping-museum/

Vlasatý, Tomáš (2020b). Plechová pouzdra na sekery. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [cit. 2020-06-29]. Dostupné z: http://sagy.vikingove.cz/plechova-pouzdra-na-sekery/