Ženský hrob z Ejstrupholmu

Tento příspěvek je překladem článku Spændende kvindegrav fra Ejstrupholm (“Zajímavý ženský hrob z Ejstrupholmu”), který byl publikován Christinou N. Johansenovou na webových stránkách jejího vikinského blogu vikingebloggen.blogspot.com. Tento překlad jsem doplnil o další podrobnosti. Pojednává o hrobu významné ženy, která byla v 1. polovině 9. století pohřbena poblíž dánského Ejstrupholmu.

Zájemce odkazuji na tento detailnější článek o konzervaci kovových předmětů či na níže zmíněný článek Astrid Skou Hansenové En kvindegrav fra 800-talletNyt om grav 213 fra Østergade i Ejstrupholm. Herning Museum. Midtjyske fortællinger 2009, 107–114.


Dlouho jsem přemýšlela na tím, že sepíšu něco o nálezu ženského hrobu z Ejstrupholmu, který byl publikován roku 2009 v ročence herningského muzea Midtjyske Fortællinger (“Středojutské příběhy”). Článek, který se hrobu věnuje, se jmenuje En kvindegrav fra 800-tallet (“Ženský hrob z 9. století”) a byl napsán Astrid Skou Hansenovou.

Hrob pochází z první poloviny 9. století a obsahuje dvě nádherné želvové spony typu JP 37:3, trojlístkovou sponu typu SK2 a tři železné amulety Þórova kladiva připevněná na malém kroužku. Žena, která nosila tyto tři šperky a amulety kladiv, byla pohřbena na rozsáhlém pohřebišti v rakvi s prkenným víkem [pozn. překl. jedná se o hrob č. 213 v lokalitě Østergade u Ejstrupholmu]. Ze samotné ženské kostry se v zemi zachovaly pouze nepatrné pozůstatky lebky a páteře. Želvové brože se nacházely pod rameny zemřelé, zatímco trojlístková spona trochu níže uprostřed mezi brožemi. Tři Þórova kladiva byla zřejmě pověšena na řetízku, který byl objeven nad želvovými brožemi.

Bronzové či mosazné želvové brože jsou “velmi kvalitní a mají detailní a zdařile zpracovaný ornament“. Jsou dlouhé 10,2 cm (což je pro tento typ průměrná délka) a zřejmě byly vyrobeny na začátku 9. století v Norsku nebo jižním Švédsku. Na jejich vnitřní straně se kromě železné jehly zachovalo několik kusů textilu, zejména pak karetkovaná stuha a mikroskopický fragment zlatého drátu, který jistě pochází z oděvu zemřelé ženy.

Trojlístková spona náleží k typu, který se vyskytuje výlučně ve starodánských oblastech a který se typicky datuje do první poloviny 9. století. Tento typ se často vyskytuje spolu s želvovými brožemi typu JP 37, což je i tento případ. Také na této sponě se zachovaly kusy textilu – nejníže položenou vrstvu tvoří jemný len, další vrstvu přestavuje kus hrubšího vlněného plátna a nejsvrchnější vrstvu tvoří kus lemu z hrubé vlny. Komické je, že textilní kusy se zde nacházejí v opačném pořadí, než by se dalo čekat u typického ženského kostýmu z 9. století! Autorka článku navrhuje řešení, podle něhož mohou textilní vrstvy pocházet ze zádové části oblečení, která se dostala do kontaktu se sponou ve chvíli, jakmile tělo začalo tlít. V takovém případě by jemný len pocházel ze lněné spodní košile, vlněný kus ze svrchních šatů a lem z hrubé vlny přehozu, do něhož bylo zabaleno tělo.

Má vlastní rekonstrukce želvových broží, které roku 2013 vyrobil Ken Ravn.

Skaldská poezie ve vztahu k Dánsku

Mapa Skandinávie se zakreslenými kmeny v prehistorickém období. Převzato z BRINK, Stefan. People and land in Early Scandinavia. In: GARIPZANOV, I. H. et al. Franks, Northmen, and Slavs : Identities and State Formation in Early Medieval Europe, Turnhout : Brepols Publishers 2008, str. 91.

Pravidelní čtenáři těchto stránek si mohli povšimnout, že s oblibou cituji skaldskou poezii, kterou se již mnoho let zabývám. Není proto překvapivé, že jsem se v rámci předmětu “Dánská literatura” rozhodl napsat seminární práci s názvem “Skaldská poezie ve vztahu k Dánsku“.

Je třeba říci, že jde o téma, které by vydalo na samostatnou knihu. Práce však byla omezena rozsahem do dvanácti stran, kvůli čemuž jsem byl nucen nahustit informace na co nejmenší prostor a vznikl mnohdy hutný a neliterární text. Přes všechny tyto nedostatky byla práce dobře přijata a díky své obsáhlosti může zaujmout studenty skandinávských jazyků, historiky a archeology zabývající se raným středověkem a také reenactory.

Obecně lze říci, že skaldské básně jsou tendenčním pramenem a ve většině citovaných případů zmiňují dánského panovníka. O soudobém Dánsku a Dánech obecně se toho ze skaldských básní dozvídáme pomálu, a proto je potřeba současně používat jiné typy pramenů. Skaldské básně však mohou poskytnout jedinečný pohled do světa raně středověké propagandy a mezinárodních vztahů.

Při čtení práce doporučuji mít u ruky mapky – posloužit mohou například tyto.

Práci si můžete přečíst či stáhnout kliknutím na tento odkaz:

mapa

Mapa Dánska se zakreslenými jmény, která se vyskytují v písemných pramenech. Převzato z Theodoricus Monachus, Historia de antiquitate regum Norwagiensium: An Account of the Ancient History of the Norwegian Kings (Text Series 11). Trans. David and Ian McDougall. London: Viking Society for Northern Research 1998, str. 138.

dansko

Dánsko v doby vikinské s vyznačenými místy, které byly archeologicky zachyceny. Převzato z BUSCK, Steen – POULSEN, Henning. Dějiny Dánska, Praha : Lidové noviny, 2007, str. 10.

Jómští vikingové v severním Polsku

Brána skanzenu ve Wolinu

Tématika jómských vikingů je ve středoevropských poměrech velmi populární, jelikož se mělo jednat o “nadpřirozeně silné” bojové bratrstvo sídlící v severopolském Wolinu. V této lokalitě dnes stojí skanzen a každoročně se zde pořádá slovansko-vikinský festival, který patří k největším na světě. Ale jak se k jómským vikingům staví vědecké bádání?

V posledních padesáti letech probíhaly ve Wolinu rozsáhlé archeologické práce, které vyvrátily přítomnost stálé skandinávské posádky a potvrdily pouze severské řemeslné dílny. To je v kontrastu s písemnými prameny, které naopak přítomnost vojenské posádky potvrzují. Jedná se tedy o tradiční spor archeologie a historie, přičemž jedni se domnívají, že jómští vikingové představují fiktivní vojenský útvar vymyšlený ve vrcholném středověku, který nemá oporu v archeologických nálezech (tento postoj u nás zaujímá například Lubomír Košnar), zatímco druzí se domnívají, že dánský král Harald zabral Wolin a dosadil na něj krátkodobou vojenskou posádkou. Umírnění jazykové se snaží najít kompromis a (zcela jistě oprávněně) tvrdí, že jómští vikingové představují posádky kruhových hradů, které nechal postavit Harald Modrozub kolem roku 980.

Nová generace badatelů v čele s Leszekem Pawełem Słupeckim a Jakubem Morawiecem se na základě velice detailního průzkumu písemných materiálů (viz Morawiecovu práci Wolin w średniowiecznej tradycji skandynawskiej) domnívá, že dánské osídlení je možné, ale pouze v období let 967-1007. Poukazují na fakt, že archeologové odmítají osídlení na základě “aktu založení” města; archeologové mají zcela jistě pravdu, že Wolin byl založen a opevněn dávno před možným skandinávským obsazením. Současní autoři proto tvrdí, že “aktem založení” je třeba chápat změnu politického zřízení a začlenění do dánské sféry vlivu. Autoři samotní vybízejí po hledání jakékoli spojitosti ústí Odry s Dánskem, které by jejich tvrzení podpořilo.

Byv ovlivněn touto koncepcí, rozhodl jsem se loni sepsat práci s názvem “Jómští vikingové v severním Polsku – realita a mýtus“, ve které se snažím nastínit politické ambice skandinávských vládců v 2. polovině 10. století. I kdyby má práce neměla vědeckou hodnotu, může českému čtenáři poskytnout relevantní překlady ság, ze kterých si může udělat vlastní názor. Přestože akceptuji názor archeologů o neexistenci reálných nálezů podporujících písemné prameny, četnost a různorodost literárních zmínek mě přesvědčila o možném dánském osídlení Wolinu. K těm nejpřesvědčivějším patří 4. strofa Hákonardrápy Tinda Hallkelssona, který popisuje, jak Norové zabíjejí meči Slovany, kteří by mohli reprezentovat nájemné slovanské jednotky pod dánským velením, které je zmíněno v 6. stofě.

Od napsání této práce uplynulo více než rok, během něhož jsem se osobně setkal s Jakubem Morawiecem a pasivně jsem se zúčastnil workshopu o jómských vikinzích, který rozšířil mé obzory. Proto jsem od některých názorů, které v práci prezentuji, již upustil. Zájemcům o téma jómských vikingů zároveň vzkazuji, že jsem otevřen diskuzím a že mám k dispozici množství zajímavé literatury k tématu.

Práci, na které jsem intenzivně pracoval přes dva měsíce, si můžete stáhnout zde:

 

 

 

Amulet kladiva z Købelevu

Po nedávném nálezu “ženy z Revninge” vás informuji o dalším zajímavém dánském nálezu. Detektorář Torben Christjansen v Købelevu na ostrově Lolland nalezl amulet Þórova kladiva s vyrytým runovým nápisem.

Avers nálezu

Kladivo je odlité z bronzu a nese stopy postříbření/cínování a pozlacení. Odhaduje se, že bylo vyrobeno v 10. století. Je vysoké zhruba 2.5 cm. Na aversu kladiva se nachází proplétaný motiv, zatímco na reversu jsou do kovové fólie vyryté runy, jejichž velikost se pohybuje mezi 3 a 7 mm.

Revers kladiva

Jde o první amulet ze zhruba tisíce nalezených kladiv, který na sobě má runový nápis. Vlastník cítil potřebu do kladiva vyrýt:

HMAR × IS

což by se dalo přeložit jako “Kladivo je”, jinak řečeno “Toto je kladivo“. Slova jsou od sebe oddělena křížkem a runa S je stranově obrácená. Někteří vědci měli dříve pochybnosti, zda tyto amulety opravdu reprezentují kladiva, a nápis na tomto konkrétním nálezu potvrzuje, že ano.

kladivo

Detail runového nápisu

Další obrázek kladiva.

Další obrázek kladiva.

Stránky informující o nálezu:

https://www.facebook.com/nationalmuseet?fref=ts

http://runer-moenter.natmus.dk/en-torshammer-med-runer-fra-koebelev-paa-lolland

http://www.tv2east.dk/artikler/ingen-tvivl-thors-hammer-er-en-hammer (dole ve článku naleznete další video a rozhovor s nálezcem)

http://www.mynewsdesk.com/dk/nationalmuseet/pressreleases/runer-bekraefter-thors-hammer-er-en-hammer-1006389

http://newsbreak.dk/web-tv-thors-hammer-er-en-hammer/

http://www.dr.dk/Nyheder/Indland/2014/06/12/165503.htm

Ženská postava z Revninge

Minulé pondělí (2.6.) byl na stránkách Archeologie na dosah zveřejněn můj článek o nedávném dánském nálezu.

Článek můžete nalézt na této internetové adrese:

http://www.archeologienadosah.cz/o-archeologii/dejiny-oboru/vyznamne-nalezy/zenska-postava-z-revninge

Necelých 14 dní po umístění do muzea a zveřejnění nálezu se již objevují první rekonstrukce na prodej. Můj známý a kolega Jan Bana vyrobil jejich poměrně zdařilé repliky – bronzová verze vyjde na 33€, stříbrná na 55€ + poštovné. Objednávat můžete na stránkách jeho obchodu, nebo mu můžete napsat na honza.bana@gmail.com.

Nález a model

Nález a model

valkyra

Výsledný výrobek.