Decorated Axe from Bašnice

In May 2019, an extraordinary militaria was found in the Czech Republic, which has not yet been published in print – an axe inlayed with silver, found in Hořice Region in eastern Bohemia. In this short article, we would like to comment on this find, put it in the context of the Central European arms tradition, and bring it to its digital form, which will better serve the public’s appreciation of this precious artifact.

Circumstances of the finding and presentation

The information available so far is not very detailed. We can safely say that the axe was found near Bašnice in the vicinity of Hořice between Jičín and Hradec Králové in May 2019. The exact location is kept secret by archaeologists because of the ongoing examination of the surroundings. It was found by a detectorist in an unplowed field near a forest at a depth of about 15 cm below ground level. As the axe did not seem very attractive to the detectorist, he left the object on a nearby stump where it was discovered by a colleague of the Museum of East Bohemia in Hradec Králové. He recognized the Early medieval axe in the artifact, and as soon as he took off a piece of corrosion, he discovered the silver decoration and reported the find. A probe was carried out on the spot that did not detect any signs of the burial ground, but archaeologists do not rule out the presence of a plowed grave.

Approximate location of the find within the Czech Republic.

From May to July, the axe was announced in Czech online media. The website of the Museum of East Bohemia in Hradec Králové (“New Find of the Inlayed Axe”, “The Secret of the Bird Axe”, “How the Unique Bird Axe was Conserved”) provided the best information about the discovery, conservation and exhibition. The object was also published on websites of main public medias – Czech Television („Hradečtí archeologové objevili unikátní sekeru. Je zdobená stříbrem“) and Czech Radio („Sekera ne za dva zlatý, ale nevyčíslitelné hodnoty. To je artefakt z 9. století zdobený stříbrem“, „Co už o sobě prozradila vzácná sekera z dob Velkomoravské říše? A kdy ji uvidí veřejnost?“, „Nález, který nemá v Česku obdoby. Na Královéhradecku našli sekeru z raného středověku“) – as well as private medias iDnes („Pole vydalo unikát, stříbrem zdobenou sekeru z dob Velké Moravy“), Deník N („Nálezce na Jičínsku objevil stříbrem zdobenou sekeru z dob Velké Moravy“), („Archeologové našli unikátní, stříbrem zdobenou sekeru z dob Velké Moravy“), („Archeologové našli velkomoravskou sekeru, která v Česku nemá obdoby. Naleziště raději neprozradili“) and local newspapers Dení („Jedinečný nález. Muž „zakopl” u lesa o vzácnou sekeru z dob Velké Moravy“), Hoř („Na Hořicku byla nalezena vzácná zdobená sekera z období Velké Moravy“), Hradecký deník („Muž „zakopl“ u lesa o vzácnou sekeru z dob Velké Moravy“), Jičínský deník („Bradatice z období Velké Moravy je unikátním nálezem“) and Hradecká drbna („V hradeckém kraji našli velkomoravskou sekeru, v ČR nemá obdoby“).

In the end of 2019, the conserved axe was exhibited in the museum, altogether with other Early medieval objects from eastern Bohemia. The exhibition was called “The Secret of the Bird Axe” and the objects were accompanied with quality description. The pictures from the exhibition can be seen here and were provided by Dominik Vencl

Brief description and analogies

During the latter part of 2019, the axe was cleaned with an ultrasonic scalpel and micro sandblasting and was preserved (for details of the preservation see Museum of East Bohemia in Hradec Králové 2020). After cleaning, the original shape of the axe and its decoration became apparent.

Photographs mapping the preservation of the axe.
Museum of East Bohemia in Hradec Králové.

The axe from Bašnice, which is assigned by local experts to vaguely defined “Great Moravian Bearded Axes”, is a well-preserved specimen of Kotowicz type IB.5.34 (Kotowicz 2018: 110-111), ie a narrow axehead with an asymmetrical beared-shaped blade, thorns on both sides and is equipped with a hammer-shaped butt with a button terminal. Kotowicz describes two basic variants of this type – the first has a flattened button and occures in the period from 8th to 10th century in Central, Eastern and Southern Europe, while the second has a mushroom-like button and can be found in the period  ofrm 7th to 10th century only in Central Europe (Kotowicz 2018: 110). There is no doubt that the axe from Bašnice belongs to the second variant with a mushroom-like button. This variant was used in Avar areas in the 7th-8th centuries, but it was domesticated in the Slavic environment a century later, so we can meet this variant in today’s Czech Republic, Slovakia and Poland in the 9th and 10th centuries (Kotowicz 2018: 111). The closest shape analogy is represented by the axe from Barkowice Mokre, Poland, which is significant for the blade decorated with chopped geometric ornament and a mushroom-like button (Kotowicz 2014: 15-16, Tabl. II.2; Kotowicz 2018: Pl. XII. 4), but it differs by profiled neck of the hammer. Such a feature is the most common decorative element of axes of this type, but an axe from Bašnice lacks it. Other close analogies of our axe come from Bojná, Slovakia (Kouřil 2008: Fig. 3.7), Mikulčice, Moriavia (Kouřil 2006: Fig. 4.6-7), Stará Kouřim, Bohemia (Profantová 2005: Fig. 8C.3) and Niedźwiedź, Poland (Kotowicz 2014: 89, Tabl. LIII.5). It is important to stress that type IB.5.34 belong to a bigger group of bearded axes, in which type IB.5.30 is the most dominant. IB.5.30 is widespread from Poland to Albania, but the largest concentration – probably over 100 pieces – is closely related to the Great Moravian period in Moravia, Slovakia, Poland, Austria and the Czech Republic (Hrubý 1955: 170; Kotowicz 2018: 104-109; Ruttkay 1976: 306). In other words, the shape of an axe from Bašnice indicates production in Great Moravia, Bohemia or Poland.

Nearest shape analogies of the Bašnice axe:
Kotowicz type IB.5.34 with a mushroom-like button.

Top left: Barkowice Mokre (Kotowicz 2014: Tabl. II.2); Bojná (Kouřil 2008: Obr. 3.7); Mikulčice (Kouřil 2006: Obr. 4.7); Niedźwiedź (Kotowicz 2014: Tabl. LIII.5); Stará Kouřim (Profantová 2005: Obr. 8C.3); Mikulčice (Kouřil 2006: Obr. 4.6).


Mapping of type IB.5.34 axes with mushroom-shaped button from 9th-10th centuries.

What makes the axe special is decoration made with inlayed silver wire. The logic of inlay is that grooves are prepared on the surface of the object and filled with contrasting material in a certain motif. Unlike overlay, the grooves correspond to the motif. Both sides of the blade of the our axe are lined with simple lines, which are doubled on the edge side. The lines are crossed at regular intervals by clusters of perpendicular lines (5-7 pieces). A pair of birds with crosses is shown in the space delimited by the lines. Motifs are not symmetrical; on one side, the birds are complemented by additional lines of crossed clusters of lines. The thorns are decorated with vertical lines, which are crossed both by clusters of lines and a large cross with a tree pattern. The sides of the hammer are decorated with central lines with clusters of lines surrounding them. The top and bottom are decorated with triangles, which are either filled with silver (on the side of the blade) or left empty (on the side of the hammer).

The symbolism of the bird appears in a number of elite objects created by Great Moravian and Přemyslid culture – belts, gombíks, knife handles, buckets, scabbards, axes, rings and decorative fittings (Vlasatý 2020). It was definitely a symbol with a positive meaning. It is very likely that the Great Moravian bird was incorporated into Christian symbolism, as indicated by liturgical vessels (Kavánová 2014), but it seems that its importance is not only linked to Christianity. Perhaps it could have a certain position in the dynastic myth or creation myth. Another possible explanation can be associated with the fact that humans have a significant prerequisite to associate with animals with which they are biobehaviorally similar; a bird could express a reflection of some desirable qualities for elites. Based on this symbolism, Bašnice axe can be connected with the cultural area of Great Moravia and early Přemyslid Bohemia.

The fact that the axe is inlaid with other metal is considered to be an unique unparalleled feature by the staff of the Hradec Králové Museum. It is true that beared axes of type IB.5.30 (with associated types IB.5.34 and IB.5.28) are rarely decorated, but at least one analogy exists. It is the axe from Bardy, Poland, which belongs to type IB.5.30 and which is inlayed with copper alloy wire on the thorns, neck and hammer (Kotowicz 2014: Tabl. II.1; Kotowicz 2018: 34-35). Even this axe is considered unique in Poland, and because of the absence of analogy, there has been speculation about Scandinavian influence, which we believe does not need to be discussed any longer (Kotowicz 2018: 35). The axe from Bašnice is 10.8 cm long, the blade is 3 cm wide and the eye is about 2 cm wide, which is significantly less than the usual for type IB.5.30 (usually 15-20 cm in length), but the axe from Bardy reaches similar dimensions (length 13.4 cm, blade width 4.6 cm, eye diameter 2.1 cm). It is also worth mentioning the length of thorns is 4.75 cm. According to Jiří Košta, curator of National Museum of Prague, the axe is therefore a miniature that was made for child burial. The same opinion shares expert Naďa Profantová that points to a small measures of IB.5.34 type axe from grave 79 from Stará Kouřimi (personal discussion with Naďa Profantová). Another decorated axe, but without applied precious metal, is the mentioned axe from Barkowice Mokre. Kotowicz suggests the possibility that the chopped grooves on some axes may have initially been filled with precious metal that rusted over time (Kotowicz 2018: 34), but we do not know if that was the case of the axe from Barkowice. The fact that both decorated axes are located in Poland, where the tradition of decorating axes was more established, may indicate the connection of the Great Moravian environment with the territory of today’s southern Poland, so we cannot exclude the possible Polish origin of Bašnice axe. Another decorated bearded axe is the axe from the grave 221 discovered in the Slovak locality Borovce; the whole surface of the axe was apparently decorated with a non-ferrous metal (Staššíková-Šťukovská – Brziak 1995). So far, only three Early medieval axes decorated with non-ferrous metal from the Czech Republic has been known – the axe-hammer from the grave 120 of Stará Kouřim, whose origin is placed in Khazar Khanate or today’s Iran (Macháček 2000), atypic broad-axe from the grave 1994 in Mikulčice that burnt during the deposit fire in 2007 (Luňák 2018: 79-80) and the axe from grave 22/05 from Klecany, which was decorated with two inlayed stripes of different copper-alloy wire (Profantová 2010: 72-74; 2015: Tab. 18.3, Fototab. 16.6).

Axe of the type IB.5.30 decorated with copper alloy wire, Bardy, Poland.
Kotowicz 2014: Tabl. II.1.

The axe from Bašnice is the 65th axe found in the Czech area that can be dated to the period od 8th-10th century (Profantová 2019: Abb. 4). Based on its shape and decoration, the axe can be dated to the period 800-950 AD, the 9th century seems more likely if we take analogies into account. The axe from Barkowice Mokre can be dated to the first half of the 9th century (Kotowicz 2018: 111), while the axe from Bardy is dated to the prioed from the beginning of the 9th to the beginning of the 10th century (Kotowicz 2014: 15). The Great Moravian axes of type IB.5.30 and associated types date to the period before downfall of Great Moravia, that means to the period from the 9th to the beginning of the 10th century. In the Czech environment, where the axe was found, the symbolism of birds was still used in the first half of the 10th century, as it was in Poland (Vlasatý 2020).

Digital reconstruction

In cooperation with Chilean industrial designer and reenactor Carlos Benavides, we have prepared a digital reconstruction of the Bašnice axe. Images of the reconstruction and video are offered for free distribution and can be downloaded via the following link:


I hope you liked reading this article. If you have any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.


Hrubý, Vilém (1955). Staré Město: Velkomoravské pohřebiště „Na Valách“, Praha.

Kavánová, Blanka (2014). Rekonstrukce relikviáře z Mikulčic. In: Kouřil, Pavel (ed.). Cyrilometodějská misie a Evropa – 1150 let od příchodu soluňských bratří na Velkou Moravu, Brno, 114-117.

Kotowicz, Piotr N. (2014). Topory wczesnośredniowieczne z ziem polskich : Katalog źródeł, Rzeszów.

Kotowicz, Piotr N. (2018). Early Medieval Axes from Territory of Poland, Kraków.

Kouřil, Pavel (2006). Zu einigen Äußerungen der materiellen Nomadenkultur auf dem Mikulčicer Burgwall. K některým projevům nomádské hmotné kultury na mikulčickém hradě. In: Přehled výzkumů Archeologického ústavu AV ČR v Brně 47, Brno, 69–76.

Kouřil, Pavel (2008). Archeologické doklady nomádského vlivu a zásahu na území Moravy v závěru 9. a v 10. století. In: Štefanovičová, T. – Hulínek, D. (ed.). Bitka pri Bratislave v roku 907 a jej význam pre vývoj stredného Podunajska, Bratislava, 113–135.

Luňák, Petr (2018). Velkomoravské sekery, Brno: Masarykova univerzita [dissertation thesis].

Macháček, Jiří (2000). 07.02.02. Streitaxt. In: Wieczorek, A. – Hinz, H.-M. (eds.). Europas mitte um 1000, Katalog, Stuttgart, 162.

Museum of East Bohemia in Hradec Králové 2020 (2020). Jak se konzervovala unikátní ptačí sekerka. In: Muzeum východních Čech v Hradci Králové, visited 8.3.2020, available at

Profantová, Naďa (2005). Elita v zrcadle dětských pohřbů 9. a 10. století v Čechách. In: Študijné zvesti AÚ SAV 37, 63-78.

Profantová, Naďa et al. (2010-2015). Klecany. Raně středověká pohřebiště, 1. svazek (2015), 2. svazek (2010), Praha.

Ruttkay, Alexander (1976). Waffen und Reiterausrüstung des 9. bis zur ersten Hälfte des 14. Jahrhunderts in der Slowakei (II). In: Slovenská Archeológia XXIV / 2, Bratislava.

Staššíková-Šťukovská, Danica – Brziak, Peter (1995). Pôvod povrchových vrstiev železnej sekery z pohrebiska v Borovciach. In: Študijné zvesti AÚ SAV, 31, 1995, 193–202.

Vlasatý, Tomáš (2020). Specifický typ moravského opasku. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda. Available at:

The Axe from “Falköping Museum”


As you probably know, I am a huge axe fan and I collect all the information about Early Medieval axes. This time, I would like to present a fascinating axe, which is unfortunately not so well known by academia, yet it is a remarkable and noteworthy piece. Let’s have a look at it!

The axe from “Falköping Museum” (Paulsen 1956: 64, Abb. 25d).

The axe was published by only one researcher – Paulsen – in 1939 (Paulsen 1939: 37, 53, Abb. 21.4) and in 1956 (Paulsen 1956: 40, 64, Abb. 25d). Both sources shares the same picture and description. All the information that Paulsen gives us is:

Decorated axe. The blade is open and filled by a palmette. The shaft hole area is particularly emphasized by round bumps above and below it. The shaft hole lobes are triangular. The hammer is slightly tilted down.” (Paulsen 1956: 40)

The axe is said to have inventory number 1108:59 and it should be stored in Falköping Museum, Sweden. Unfortunately, when we contacted Cecilia Jensen from the museum, she denied the object belonged to the collection. The axe is also missing in SHM catalogue (Statens historiska museum; National Historical Museum). It seems the object is no longer available and was probably destroyed.

The axe belongs to Kotowicz type IA.6.33, which is distingushied by its narrow, symmetrical blade and button-shaped hammer. As Paulsen states, the blade is open and decorated with incised plant ornament. The neck and hammer are decorated with bulges. Based on analogies, which will be described later, it can be dated to 10th – 11th century. The size can be roughly estimated (Paulsen indicates approximate scale) to 10-11 cm × 4.5-5.5 cm, unfortunately we have no guarantee this size is correct. It is unknown, whether the axe was decorated with non-ferrous metals.

The closest analogies of the axe belong to Kirpichnikov type I (Kirpichnikov 1966: 33) and can be found in the present-day Russia (Caucasus, Kuban, Middle Volga, Ryazan and Tatarstan). This area was probably the place of production and the type was spreading from there to Kievan Rus and Scandinavia. As the result, we can find quite a huge number of typologically similar axes as far as Scandinavia and Poland (Kotowicz 2018: 117-8; Vlasatý 2016). The axe, which is the closest in both shape and decoration, comes from Central Volga area, Kazan Region, and is dated to 11th century (Williams 2014: 88, Fig. 20). The axe from “Falköping Museum” is, however, unique by its open blade with a palmette, which resembles four Danish and Swedich axes from 10th-11th century (Kotowicz 2013: 49). A similar Kotowicz type IB.6.33 (basically the version with an asymmetrical blade) is roughly dated to 10th – mid 12th century by Kotowicz (Kotowicz 2018: 117-8). The hammer-axe from Bj 644 in Birka is also dated to 10th century (Vlasatý 2016).

A selection of axes of Kirpichnikov typ I from Scandinavia, Germany and Russia.

1 – Falköping, Sweden (Paulsen 1956: 64, Abb. 25d); 2 – Birka, Sweden (SHM); 3 – Rjazan Region, Russia (metal detector find); 4 – Simunde, Gotland, Sweden (Thunmark-Nylén 1998: Taf. 260, 7); 5 – Tåby, Sweden (SHM); 6 – Gotland, Sweden (Paulsen 1956: 41, Abb. 13c); 7 – Söderköping, Sweden (Paulsen 1956: 41, Abb. 13a); 8 – Haithabu, Germany (Westphalen 2002: Taf. 17, 4); 9 – Broby, Sweden (SHM).

The axe from Central Volga area, Kazan Region, dated to 11th century (Williams 2014: Fig. 20).


My friend Carlos Benavides from Chile prepared a beautiful visual reconstruction of the axe. A 3D model was then also printed and can be used for replicating the axe. In case you are interested in the model, please, contact Carlos. Let me also say that any possible misleading details are caused by the lack of information from previous research.

I hope you liked reading this article. If you have any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.


Kotowicz, Piotr N. (2013). The Sign of the Cross on the Early Medieval Axes – A Symbol of Power, Magic or Religion? In: Weapons Brings Peace? Warfare in Medieval and Early Modern Europe, Wratislavia Antiqua 18, Wrocław: 41–55.

Kotowicz, Piotr N. (2018). Early Medieval Axes from Territory of Poland, Kraków.

Kirpichnikov, A. N. (1966). Древнерусское оружие: Вып. 1. Мечи и сабли IX– XIII вв.// АН СССР, Москва.

Paulsen, Peter (1939). Axt Und Kreuz bei den Nordgermanen, Berlin.

Paulsen, Peter (1956). Axt und Kreuz in Nord- und Osteuropa, Bonn.

Thunmark-Nylén, Lena (1998). Die Wikingerzeit Gotlands II : Typentafeln, Stockholm.

Vlasatý, Tomáš (2016). „Sekeru s sebou“ katalog seker z Birky, komentář a srovnání. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [cit. 2020-02-01]. Available at:

Westphalen, Petra (2002). Die Eisenfunde von Haithabu. Die Ausgrabungen in Haithabu 10, Neumünster.

Williams, Gareth (ed.) (2014). Vikings: Life and Legend, London.

Sekery z Birky


Dřevorubecká sekera Petersenova typu F nalezená v hrobu Bj 750. Převzato z Arbman 1940: Taf. 14:2.

Po dlouhé a náročné práci mohu čtenářům představit svůj nejnovější článek „Sekeru s sebou“: katalog seker z Birky, komentář a srovnání. Tato práce si klade za cíl popsat, jakým způsobem byly sekery chápány a používány, zmapovat všechny dosud nalezené sekery z Birky, typologicky je zařadit, v případě zahraničních seker správně určit provenienci, a srovnat soubor z Birky se sekerami z okolních zemí.

Článek jsem doplnil mnoha odkazy na obrázky a citacemi z dobových básní. Kromě toho navrhuji řadu metodologických úprav, které by pomohly zlepšit následující bádání.

Doufám, že se Vám práce bude líbit!

Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.

Hrob Langeid 8

názorný příklad elitního norského hrobu ze začátku 11. století

Ale když později přední muži poznali, jak [je moc Óláfa Haraldssona] zbavuje svobody, odešli mnozí ze země, většinou ke králi Knútovi, a každý z nich předstíral jiný účel své cesty. Všichni však, kdo přišli ke Knútovi a chtěli vstoupit do jeho služeb, dostali plné ruce zlata. Bylo u něho také vidět mnohem větší nádheru než jinde (…).“ (Snorri Sturluson: Sága o Óláfu Svatém 130)


Lokalita Langeid zakreslená na mapě. Mapa vytvořena pomocí Google Earth.

Muzeum kulturní historie (Kulturhistorisk museum), které sídlí v Oslu, provedlo v létě roku 2011 výzkum na lokalitě Langeid. Tento výzkum odhalil přes 20 hrobů, mezi nimiž vynikal zejména hrob č. 8. „Dokonce i před samotnými vykopávkami jsem si uvědomila, že tento hrob představuje něco speciálního, protože byl větší a vypadal jinak, než dalších 20 hrobů z lokality,“ řekla o tomto hrobu archeoložka Camilla Cecilie Wenn, která vedla vykopávky. Hrob č. 8 byl plochým kostrovým hrobem, který byl hluboký asi 60 cm. Na dně ležely fragmenty rakve, respektive její obrysy spolu s fragmentem zkorodovaného kovu. Organický obsah rakve se nedochoval; obsah rakve tvořily pouze dva fragmenty stříbrných mincí, z nichž jedna – anglosaská – byla vyražena za vlády Æthelreda II. (978–1016), zatímco druhá, soudě podle ražby, pocházela ze Skandinávie. V rozích pohřební komory byly nalezeny sloupové jámy s pozůstatky dřeva. Předpokládá se, že na sloupech, které byly zřejmě vyřezávané, spočívala stříška – pohřební komora tak tvořila přístřešek. Podobné přístřešky jsou zachyceny i u dalších významných norských hrobů (viz Løken 1971). To by samo o sobě nebylo ještě tak překvapivé, ale poté bylo ohledáno okolí rakve …

Po obou stranách rakve byly uloženy dvě výjimečně zachovalé zbraně – meč a hlava široké sekery. Meč, který je přiřazován k Petersenovu typu Æ (poněkud nesprávně, protože spíše spadá do Androščukova typu Z2; viz Androščuk 2014: 84–86), je dlouhý 94 cm. Jílec je typově podobný meči z finské Suontaky. Záštita a hlavice jsou plátovány stříbrem, do něhož jsou provedeny rytiny (ve tvaru vírů, křížků, ruky svírající kříž a latinských písmen), které jsou vyplněné zlatem a ohraničené mosazným/bronzovým drátem. Rukojeť je natěsno omotána stříbrným drátem, který tvoří motiv rybí kosti. Dekorace svědčí o anglosaském původu. Na čepeli se zachovaly fragmenty dřeva a kůže, což znamená, že meč byl uložen v pochvě. Hlava sekery přináleží k vyvinutějšímu typu M, má délku čepele přes 25 cm, váhu 550 gramů a je pozoruhodná tím, že se v jejím oku zachoval cca 15 cm fragment topora potaženého měděným (Cu + Zn) plechem o tloušťce půl milimetru. Stejná topora byla nalezena v Temži a na Gotlandu a zjevně sloužila k co možná největšímu lesku. Obě zbraně lze datovat do 1. poloviny 11. století.

Fotografie meče z hrobu Langeid 8. Autor: Ellen C. Holthe, Muzeum kulturní historie (Kulturhistorisk museum).

O čem tento hrob vypovídá? Datace mincí, zbraní a pozůstatku dřeva nalezeného v jedné ze sloupových jam ukazuje na to, že hrob byl vybudován kolem roku 1030. Zbraně a mince svědčí o silných anglosaských kontaktech a předpokládá se, že pohřbený, který měl vysoké postavení, byl v armádě Knúta Velikého. Literární prameny, které se vztahují k 1. polovině 11. století, popisují elitní válečníky, kteří disponují obdobně nákladným válečným vybavením – například roku 1040 dal Godwin z Wessexu králi Harðaknútovi omluvný dar, který sestával z vyzdobené lodi včetně osmdesáti královsky vyzbrojených bojovníků, z nichž „každý měl také kroužkovou zbroj, částečně pozlacenou přilbu, meč s pozlaceným jílcem u pasu a dánskou sekeru zdobenou zlatem a stříbrem pověšenou na levém rameni“ (Florentius z Worcesteru : Kronika, informace k roku 1040; stejnou zprávu viz také v Vilém z Malmesbury : Činy anglických králů II, § 188).

Norsko se kolem roku 1030 nacházelo v nelehké politické situaci (viz např. Bagge 2002). Dánští králové Svein Vidlovous a jeho syn Knút Veliký vedli expanzi do Anglie, která dala Óláfu Haraldssonovi, přezdívanému Tlustý (později též Svatý), možnost roku 1015 ovládnout trůn a potvrdit svůj nárok vítězstvím v bitvě u Nesjí roku 1016. Knút Veliký se z Óláfa pokusil učinit svého vazala, a po odmítavých odpovědích začal s podplácením norské šlechty, což vyústilo v to, že Óláf byl roku 1028 vyhnán do Novgorodu a na jeho místo byl dosazen loajální Hákon Eiríksson z hlaðské dynastie. Když roku 1029 Hákon Eiríksson zemřel, Óláf pocítil šanci a navrátil se do Norska, ale nezískal dostatečnou oporu v místních elitách a padl v bitvě u Stiklestadu (29. 07. 1030), kde proti němu stáli prodánští šlechtici a statkáři. Óláf za své vlády dokázal připojit ke království i jižní části dnešního Norska, které do té doby náležely Dánsku, a jeho vláda představovala finální fázi christianizace (viz zde).

Schéma hlavy sekery nalezené v hrobu Langeid 8. Vytvořil Vegard Vike.

Jedna ze seker nalezených v Temži.

Předpoklad, že muž pohřbený v hrobu Langeid 8 byl věrným Knúta Velikého, je naprosto oprávněný. Dokonce lze usuzovat, že byl členem Knútova dvora či elitní jednotky Þingalið – ukazuje na to tzv. Táborový zákoník Knúta Velikého (Lex Castrensis, Lejrloven), který stanovuje, že družiníci krále museli pocházet z dobrých rodů a museli být zaopatřeni nádhernými zbraněmi:

„[Knút] chtěl mít osobnější vztahy s těmi, o nichž věděl, že mají právo nárokovat vysoký původ a že se radují z hojného bohatství, tak aby se ti, kteří pocházeli z lepších rodů, pokoušeli vyniknout ctí a nemuseli být na rozpacích z nedostatku válečného vybavení, ježto byli vychováni v bohatších domácnostech. A proto vydal a nechal svým poslem rozhlásit, že k milosrdnému králi s právem bližší spolupráce mohou přistoupit pouze ti, kteří krále pozdraví a okrášlí zástup bojovníků zářivou nádherou svých pozlacených seker a mečových jílců. (…) Celkové vojsko čítalo tři tisíce vybraných mužů a v jejich jazyce se mu dostalo jméno Þingalið.“ (Sven Aggesen : Táborový zákoník, § 1–2)

Ve Švédsku a Norsku stojí několik runových kamenů (např. Sm 76, Sö 14, U 668), které připomínají muže sloužící v Knútově družině Þingalið, která představovala jednu z největších skandinávských vojenských jednotek. My se zaměříme pouze na runový kámen z norského Galtelandu (N 184), který je důležitý tím, že stojí zhruba 50 km vzdušnou čarou od Langeidu. Nápis na kameni říká:

Arnstein vztyčil tento kámen na památku svého syna Bjóra, který zemřel v zástupu [lið –> Þingalið], když Knút napadl Anglii. Bůh je jeden.“ (runový nápis N 184)

Runový kámen z Galtelandu (N 184). Autor: Arild Hauge.

Hrob Langeid 8 tedy potvrzuje runový nápis v tom ohledu, že Knútova anglického tažení se mohli zúčastnit i Norové. Musíme zdůraznit také runovou formuli „Bůh je jeden“ (einn er Guð), kterou lze vztáhnout i k hrobu Langeid 8 a která je zároveň nejstarším literárním svědectvím o křesťanství v Norsku. Již jsme řekli, že období let 1015–1030 je poslední fází norské christianizace (ačkoli christianizační proces byl na severu Norska pomalejší), a hrob Langeid 8 ukazuje příznačnou syntézu obou náboženství. Tvorba pohřebního přístřešku, pod nějž jsou uloženy milodary, můžeme chápat jako typicky pohanskou metaforu na stavbu či hodovní síň (viz zde), zatímco inhumace v rakvi a také dekorace na meči svědčí spíše o křesťanských vlivech.

V závěru si můžeme shrnout, co představuje hrob Langeid 8. V hrobu Langeid 8 byl pohřben norský šlechtic, který byl loajální dánskému králi Knútovi a který se nejspíše zúčastnil jeho anglického tažení, během něhož obdržel obě nalezené zbraně. Zbraně representují nejkvalitnější dobovou produkci. Šlechtic musel zemřít někdy okolo roku 1030 (tedy v době, kdy již v Anglii neprobíhaly boje a se Knút soustředil na znovuzískání Norska), což může svádět k otázkám, jaký byl vztah zemřelého vůči Óláfu Haraldssonovi a zda se nezúčastnil bitvy na řece Helgeå roku 1026 nebo bitvy u Stiklestadu roku 1030. Při těchto dohadech bychom však šli daleko za hranici dostupných informací. Konstrukce hrobu a hrobová výbava svědčí o synkretických představách, což zapadá do obrazu, který je popsán v písemných pramenech.

Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.

Použitá a doporučená literatura:
Florentius z Worcesteru : Kronika – Florence of Worcester. The chronicle of Florence of Worcester with the two continuations. Přel. T. Forester. London 1854.

Snorri Sturluson : Sága o Óláfu Svatém (Óláfs saga helga). Originál online. V češtině vyšlo: Sága o svatém Olavu. Přel. Ladislav Heger, Praha 1967.

Sven Aggesen : Táborový zákoník (Lex Castrensis) – Law of the Retainers and of the Court. In: The Works of Sven Aggesen, Twelfth-Century Danish Historian, Přel. a ed. E. Christiansen, London 1992. Online.

Vilém z Malmesbury : Činy anglických králů – Gesta regum Anglorum. Originál online, překlad online.

Androščuk, Fedir (2014). Viking Swords : Swords and Social aspects of Weaponry in Viking Age Societies, Stockholm.

Bagge, Sverre (2002). Eleventh Century Norway: The Formation of a Kingdom. In. P. Urbanczýk (ed.). The Neighbours of Poland in the 11th Century, Warszawa.

Løken, Trond (1971). Dødehus over vikingtids flatmarksgraver? Nicolay Arkeologisk Tidsskrift 9, 17–21.

Loftsgarden, Kjetil – Wenn, Camilla Cecilie (2012). Gravene ved Langeid – Foreløpige resultater fra en arkeologisk utgraving. Nicolay arkeologisk tidsskrift 117, 23–31. Online.