Vápnatak 2017

Dva roky poté / Two years later

Nacházíme se pod hřebeny Nízkých Tater na pastvinách lemovaných lesy. Kolem táborového ohně se točí ženy připravující jídlo, zatímco někteří muži poměřují své síly v taflu, jiní zápasí a trénují zbraněmi, další se myjí v chladné, zurčící říčce, a ostatní se psem pročesávají okolí. Nezaujatý pozorovatel by mohl dojít k závěru, že se nachází u loveckého tábora. To je slovenský Vápnatak 2017.


We are situated on pasturelands under the forested ridge of the Low Tatras, Slovakia. Girls are preparing food by the campfire, while some men are competing in tafl, others are training and wrestling, washing themselves in a cold, gurgling drinkable rivulet and the rest of participants are hiking around with a dog. An observer could say that the camp looks like a hunting station. All of that is Vápnatak 2017.



Před dvěma roky jsme v článku „Vápnatak s Herjanem“ informovali o prvním ročníku maloformátové akce nazvané Vápnatak, kterou pořádá skupina Herjan každý červen na Slovensku a každý podzim v Čechách. Oproti festivalům, na které účastníci vozí většinu svého vybavení a jde spíše o přehlídku spojenou s pitkou a bitvou, je tento minimalistický koncept zajímavý tím, že každá výprava je jedinečná, vyžaduje vybavení přenosné na vlastním hřbetu, může neustále překvapovat a posouvat hranice možností a povětšinou probíhá v odlehlých místech, takže účastníkům dovoluje poznat přírodní zajímavosti. Zároveň zkouší znalosti účastníků, stmeluje je a zdokonaluje jejich kooperaci. Loňského ročníku pořádaného na Slovensku jsem se bohužel této události nemohl účastnit, ale letošní ročník, který se konal 9.–11.6.2017 na tradičním místě v malebné Dolné Lehotě, jsem si nemohl nechat ujít.


Two years ago, we published the article called „Vápnatak with Herjan“. It describes the first small-scaled event organized by the group Herjan that is called Vápnatak and that is organized each June (Slovakia) and each autumn (Czech Republic). The difference between Vápnatak and other events lies in the minimalistic concept – people are supposed to carry all their stuff on their backs and the event is not only about drinking and fighting. Every Vápnatak is a challenge for the skills and is a special and surprising teambuilding in a way. Thanks to the fact it takes part in some distant places, the participant can explore the nature. The last year, I could not participate, as I attended The Viking Way in Norway, but this year’s event, organized in a beautiful village of Dolná Lehota as always, was a must-visit occasion.





Letošní ročník ukázal přinejmenším tři pozitivní změny oproti předchozímu ročníku. První spatřuji v účasti více skupin – akce se zúčastnilo 14 lidí a jeden pes ze skupin Herjan a Slavibor. Druhý rozdíl spočívá ve stále se stupňujících kostýmových standardech – tento rok byla použita pravidla skupiny Vanir. Názorným příkladem může být také to, na rozdíl od Vápnataku 2015, kdy jsme měli k dispozici pouze jeden ostrý oštěp, se počet ostrých zbraní v tomto roce zmnohonásobil. Jelikož jsme nedaleko tábora našli čerstvou medvědí stopu, zásoba opravdových zbraní nám rozhodně dodala kuráže. Reálné nebezpečí je přitom naprosto unikátní a nelze jinde zažít. Za třetí změnu považuji širší spektrum aktivit, mezi které mimo vaření můžeme zahrnout noční hlídku, krátké putování s následnou zastávkou a přípravou jídla, komplexní tréninky zahrnující zápas, boj mečem/sekerou a štítem, kopím, vrhání oštěpu na štít a liniové střety, koupání v chladné vodě, návštěva místních bačů, stříhání vlasů dobovými nůžkami, výroba topůrka, hraní deskových her, vyprávění a zpěv a další.


Compared to the last Slovakian Vápnatak I participated, there were at least three positive changes. Firstly, there were more people from more groups – fourteen individuals and a dog from two groups, Herjan and Slavibor. Secondly, costume rules are still more and more strict every year; rules set by the group Vanir were used this year. As an example of the change, it can be mentioned that in 2015, we had just one sharp javelin, while now, the number of sharp weapon was multiplied. Since there are bears and wolves in the vicinity of the camp, their traces can be easily seen by the rivulet and locals speak about their attacks on sheep, weapons are useful tools for protection and morale boost. Thirdly, the scale of activities is much wider. This year, it consisted of nightwatching, hiking and cooking, training with all kind of weapons, wrestling, throwing a javelin into a shield for some interesting results, taking a bath, visiting of local shepherds, cutting hair with period shears, making an axe shaft, playing board games, storytelling, singing and others.





Stejně jako kdekoli jinde, i u Vápnataku existují možnosti k vylepšení. Akce vznikla jako soukromá oddechová událost skupiny Herjan, ale vzhledem k většímu počtu účastníků a paletě zmíněných aktivit se domnívám, že v příštím roce by hlavní den – tedy sobota – mohl být lépe organizovaný, například formou přednášek a jiných kolektivních činností. Pokud Vápnatak v příštích letech navštíví cizinci, bude tato potřeba o to intenzivnější. Skvěle by se vyjímaly také body programu výlučně pro ženy. Aby se udržela kvalita akce, je potřeba neustále připomínat, zejména nováčkům a novým účastníkům, že nedobové předměty – zpravidla obaly, cigarety a podobně – musí být skryté a v nejlepším případě se nemají vůbec vyskytovat. Během nočního veselí osobně preferuji lidové písně, vyprávění o dalekých cestách a hru na hudební nástroje, než-li zpěv moderních písní.


No matter what is the quality of the event, there is always space for improvement. The event was created as a private relaxing occassion of the group Herjan, but now, due to the bigger number of participants and wider scale of activities, I personally think that the main day (Saturday) should be organized more wisely and divided into team activities. There should also be some presentations, lectures and schedule for women. In order to keep the event progressive enough, it is needed to repeat that the modern stuff – mainly bottles or cigarettes – should be hidden, or better, should not occur at all. During the night, I personally refer folk song, storytelling and historical instruments, rather than modern songs.




Přes tyto komentáře je potřeba říci, že kostýmová úroveň, společně s absencí diváků, aktivitami a prostředím činí z Vápnataku nejkvalitnější slovenskou raně středověkou akci, kterou vřele doporučuji všem, kteří mají rádi historii, dobrou společnost a přírodu. V případě, že se budete chtít příštího ročníku zúčastnit, neváhejte spolek Herjan zkontaktovat. Tímto děkuji za možnost zúčastnit se a použít fotografie.


Still, the level of costumes, the absence of the public, activities and the nature make Vápnatak the most authentic Early Medieval event in Slovakia. It is highly recommended to all enthusiast who love the past, good society and nature. In case you liked the article or you would like to participate, please, contact the group Herjan. Finally, I am very glad for the chance to participate and to use photos in this summary.

Vápnatak s Herjanem

vapnatak_1Minulý víkend, 26.–28. června 2015, jsem se zúčastnil soukromé akce Vápnatak, kterou pořádala skupina Herjan ve vsi Dolná Lehota na okraji Nízkých Tater. S celkovým počtem šesti účastníků (přičemž jeden z nich odjel v jejím průběhu) se jednalo spíše o komorní akci, a přestože by bylo zavádějící označit ji za dobovou či living history, myslím, že přinesla všem zúčastněným cenné poznatky, o kterých bych zde rád pohovořil.

Myšlenka podobné akce – pobytu v kostýmech na zajímavém místě – není u Herjanu nijak nová. Obdobnou soukromou akci pořádal Herjan ve spolupráci s Marobudem již před rokem. Následně se v zimě konal pobyt na hradišti Bojná. Všechny tyto akce lze definovat jako víkendová setkání omezeného množství lidí. Nejedná se primárně o bojová setkání; cílem akce je získat zážitek z pobytu v zajímavém prostředí spojený s nejrůznějšími dobovými aktivitami (včetně boje, her apod).

Před rokem jsem navrhl pojmenovat tuto akci jako Vápnatak. Ve staroseverštině vápnatak označuje kolektivní projev souhlasu za pomoci zbraní (např. jejich pozdvižením, bušením či máváním). Doslova toto slovo znamená „braní / chápání se / svírání zbraní“, což se ukázalo být poměrně trefným označením, protože místní nám sdělili, že v okolí byla opakovaně spatřena medvědice s mláďaty. Kromě medvědů se v lokalitě vyskytují také vlci. Tento fakt měl ohromný vliv na naši morálku. Kromě všudypřítomných narážek na medvědí tématiku jsme se pokoušeli být stále ve střehu (byť jsme v noci nedrželi hlídky) a neustále s sebou nosit naši jedinou ostrou zbraň – křivý oštěp. Rázem jsme si uvědomili, že dobový člověk musel být vybaven několika ostrými zbraněmi, což názorně ilustrují některé písemné prameny:

Muž by se neměl na volném poli hnout od svých zbraní víc než na krok, protože není jisté, jak moc bude třeba člověku při putování kopí.
(Výroky Vysokého, strofa 38)

Každý muž má sekeru, meč a nůž a vždy je nosí u sebe.
(Ibn Fadlan: Risala, § 81)

vapnatak_3V tomto spatřuji jeden z největších kostýmových nedostatků, můj kostým nevyjímaje. Zatímco dříve byli muži vybaveni zbraněmi, kterými mohli chránit své životy a svou čest, dnešní reenactoři nejsou na historických festivalech ohroženi, takže nemají potřebu u sebe nosit zbraně.

S tím souvisí i fakt, se kterým jsem pravidelně konfrontován po celou dobu své „reenactorské kariéry“, a sice, že je složité adaptovat kostýmy a vybavení na podmínky jednotlivých akcí. Vápnatak probíhal na zvlněné pastvině lemované terénovitými lesy. Do tohoto prostředí se, stejně jako do jakéhokoli jiného polního ležení, hodí pracovní, jednodušší oděv. Jakýkoli barvený, bohatší oděv se hodí spíše pro reprezentativní situace, spojené zejména se síněmi.

Totéž platí pro přístřešky. K převozu těžkých dřevěných konstrukcí by bylo zapotřebí povozu či lodě, a i v takovém případě by bylo možné převézt pouze omezené množství stanů. Proto se nám osvědčily jednoduché plachty podepřené kůly, které je možné vyrobit přímo na místě. Naše skupiny (Herjan a Marobud) dlouhodobě zastávají stanovisko, že veškeré vybavení by mělo být přenosné v rukou či na lidském hřbetu – teprve v takovém případě je stanování či pochodování uvěřitelné.

vapnatak_herjan

Opět se mi potvrdilo, že nelze pochopit určitou dějinnou dobu, aniž by si člověk na vlastní kůži vyzkoušel pobyt v přírodě se základními znalostmi a základním dobovým vybavením. Oproti festivalům, na kterých reenactoři mají většinu svého vybavení a jde spíše o přehlídku spojenou s pitkou a bitvou, je tento minimalistický styl akcí zajímavý tím, že každá výprava je jedinečná, může neustále překvapovat a posouvat hranice možností a povětšinou probíhá v odlehlých místech, takže účastníkům dovoluje poznat přírodní zajímavosti. Zároveň zkouší znalosti účastníků, stmeluje je a zdokonaluje jejich kooperaci. Proto se domnívám, že tento spíše opomíjený typ soukromých akcí je budoucností kvalitního reenactmentu, na rozdíl od festivalů, které se řídí podle stále stejného scénáře a které přes fakt, že by měly vést k výměně znalostí a zkušeností, často umožňují vznik jinak nepoužitelného vybavení (či kombinací předmětů).

Pokud jde o Vápnatak, naplno jsem si jej užil. Proto bych rád poděkoval Herjanu za pozvání, přijetí a pohoštění. Dílčí dík patří také místním bačům, kteří mne až zaskočili svou pohostinností. Mimořádný dík patří Natálii Barboriakové za fotky, které dokumentují náš pobyt.

vapnatak_2