Svícny z Gokstadu

Roku 1880 byl v norském Gokstadu prozkoumán jeden ze dvou nejvelkolepějších hrobů doby vikinské. Navzdory rozsáhlému souboru artefaktů, mezi nimiž drží hlavní příčku takřka kompletní plavidlo, byl celek dvojjazyčně vypublikován o pouhé dva roky později Nicolayem Nicolaysenem. Tato uspěchanost zapříčinila, že popis předmětů není detailní, což se vzhledem k postupné degradaci organických materiálů jeví jako nešťastné řešení. Oproti oseberskému souboru, který byl objeven roku 1904 a v následujících dekádách poměrně detailně publikován, představuje gokstadská mohyla stále nedostatečně popsaný hrob. V následujícím článku se pokusíme tento dluh splatit popsáním čtyř zajímavých artefaktů, interpretovaných jako svícny. 


Popis

Na samé zádi gokstadské lodě, mezi přístřeškem a kormidlem, bylo objeveno množství předmětů ze dřeva a kovu. Mezi nimi byly také čtyři desky o různých tvarech, vyrobené z 5-10 mm tlustého dubového dřeva, které byly objeveny na lodivodově lavici (Nicolaysen 1882: 45d, Pl. VIII.5; Unimus 2020a). Společným jmenovatelem těchto desek je podobná velikost a středový kruhový či oválný otvor. V jednom případě je středový otvor propálený a prostor kolem něj ohořelý, na základě čehož jsou desky interpretovány jako jednoduché svícny, do jejichž otvorů byly zavedené svíce (Heyerdahl-Larsen 1981: 111; Nicolaysen 1882: 45d; Unimus 2020a). Desky jsou ve dvou případech jednoduše zdobeny. Dnes jsou uloženy v Kulturněhistorickém muzeu v Oslu pod katalogovým číslem C10404 (Unimus 2020a).

Deska č. 1: deska s obdelníkovým tvarem o rozměrech 18 × 15 × 1 cm (Unimus 2020a). Povrch této desky je zdoben dvěma páry soustředných linií, mezi kterými se nachází jednoduchý rytý pletenec. Nejbližší okolí otvoru o průměru zhruba 2,3 cm (1,8 cm dle Heyerdahl-Larsen 1981: 111) je ohořelé a zuhelnatělé, což podle komentátorů svědčí o tom, že se usazená svíčka převrátila (Heyerdahl-Larsen 1981: 111; Nicolaysen 1882: 45d, Pl. VIII.5).

Největší deska. Nicolaysen 1882: Pl. VIII.5.

Deska č. 2: deska o čtvercovém tvaru o rozměrech zhruba 16,5 × 16,5 cm (či 17 cm, Unimus 2020a). Rohy této desky jsou čtvrtkruhově vykrojené (Unimus 2020a). Otvor má průměr zhruba 2,1 cm.

Deska č. 3 a 4: dvě desky o přibližně kruhovém tvaru. Deska s větším otvorem o průměru zhruba 2,6 cm má v průměru 15,5 cm, zatímco deska s menším otvorem o rozměrech zhruba 1,3 × 1,5 cm má průměr 16 cm.

Fotografie všech čtyřech desek v pořadí:
č. 4 (vlevo nahoře), č. 2 (vpravo nahoře), č. 1 (vlevo dole), č. 3 (vpravo dole).
Unimus 2020a.

Všechny čtyři desky v expozici Kulturně historického muzea v Oslu.
World Tree Project 2020.


Vizualizace

Skvělý řemeslník Václav Maňha vytvořil sérii všech tří tvarů gokstadských svícnů, které pro potřeby tohoto článku nafotil společně s voskovými svícemi vyrobenými archeologem a svíčkařem Jakubem Havlíčkem.


Pokus o interpretaci

Dle našeho soudu přiřazení čtyř desek ke svícnům nic nebrání – ohoření jednoho kusu a přítomnost otvorů jsou dostatečně výmluvné argumenty pro podpoření stávající interpretace. Svícny představují praktické řešení, jak lze přenášet a podepřít svíčku. Nejbližší analogií jsou stojací lampy s bodákem, jichž z Norska známe celkem 10 kusů a které sloužily k nabodnutí svíčky (Petersen 1951: 430-433). Tyto lampy jsou však určeny k zabodnutí do podlahy. Poněkud mobilnějším svícnem mohl být jednoduchý kovový bodák s objímkou pro násadu z kovářova hrobu z norského Byglandu (Blindheim 1962: 74, Fig. 10). Konečně dalšími paralelami jsou mastkové olejové lampičky (např. Petersen 1951: 361; Unimus 2020b).

Svíčky a jejich držáky jsou nacházeny v aristokratických hrobech nejen ve Skandinávii, ale také ve východní Evropě, což vede některé badatele k názoru, že svíčky byly “drahé, a proto zřídka používané” (Short 2010: 90) či že byly používané “jen na bohatých statcích” (Foote – Wilson 1990: 163). Jiní badatelé říkají, že “voskové svíčky se začaly používat až s příchodem křesťanství na konci 10. století a v případě, že byl přístup k vosku omezený, se používal lůj” (Roesdahl – Wilson 2000: 138). Andrzej Janowski zmapoval 18 lokalit v západní, severní a východní Evropě, kde byly svíčky použity v mužských i ženských hrobech 7.-10. století, a svíčky v hrobech interpretuje jako známku křesťanské konverze a přisuzuje jim apotropaický význam (Janowski 2014). Názor, že zapálení svíčky v hrobech bylo prováděno z ochranných důvodů, sdílí i jiní autoři (např. Roesdahl – Wilson 2000: 305, no. 296). Obvykle se svíčky umisťovaly do hrobů či na horní desky komorových hrobů a během pohřbů se zapalovaly. V některých případech bylo do hrobu ukládáno větší množství svíček (Gnězdovo C-301: 11 svíček, C-306: 12 svíček), v jiných případech byla do hrobu umístěna jedna velká svíce, jako například svíce z Mammenu, která má 55,5-57,4 cm na výšku a váží 3,71 kg (Iversen – Näsman 1991: 57).

Zapálené svíce lze však chápat i jinou optikou – lidé zodpovědní za organizaci pohřbu se snažili apelovat na všechny smysly přihlížejících, aby docílili pocitu, že zemřelý pokračuje v životě (Gardeła 2016: 191). Pohřební komora či mohyla byla alegorií síně, ve které zemřelý panuje ve svém majestátu a ve které pořádá hostinu. K umocnění tohoto pocitu se určitě využívalo zvuků (chrastidla, rolničky), vůní (připravený pokrm, byliny) a hry světla (svíce).


Poděkování

Tento článek by nevznikl bez Michaela Caralpse, který v nás probudil zájem o téma a poskytl prvotní vizualizaci. Srdečné poděkování si zaslouží řemeslník Václav Maňha, který vytvořil a nafotil reprodukce svícnů.

Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu


Bibliografie

Bill, Jan (2013). Revisiting Gokstad. Interdisciplinary investigations of a find complex investigated in the 19th century: In: Sebastian Brather – Dirk Krausse (ed.). Fundmassen. Innovative Strategien zur Auswertung frühmittelalterlicher Quellenbestände, Darmstadt, 75–86.

Blindheim, Charlotte (1962). Smedgraven fra Bygland i Morgedal. Et Utsnitt av et større Arbeide. In: Viking 26, 25-80.

Foote, Peter – Wilson, David M. (1990). The Viking Achievement, Bath.

Gardeła, Leszek (2016). Worshipping the dead: Viking Age cemeteries as cult sites? In: Matthias Egeler (ed.). Germanische Kultorte. Vergleichende, historische und rezeptionsgeschichtliche Zugänge, München, 169-205.

Heyerdahl-Larsen, Birgit (1981). Litt om Gokstadskipets kjøkkentøy = Some kitchen utensils in the Gokstad ship. In: Wexelsen, Einar (ed). Gokstadfunnet : et 100-års minne = The Gokstad excavations : centenary of a Norwegian Viking find, Sandefjord, 45-7, 110-1.

Iversen, Mette  Näsman, Ulf (1991). Mammengravens indhold. In: Iversen, Mette et al. (ed.). Mammen. Grav, kunst og samfund i vikingetid, Århus, 4566.

Janowski, Andrzej (2014). Przestrzeń rozświetlona. Znaleziska świec i wosku w grobach komorowych na terenie Europy Środkowowschodniej. In: Tomasz Kurasiński – Kalina Skóra (eds.). Grób w przestrzeni. Przestrzeń w grobie. Przestrzenne uwarunkowania w dawnej obrzędowości pogrzebowej, Łódź, 121–130.

Nicolaysen, Nicolay (1882). Langskibet fra Gokstad ved Sandefjord = The Viking-ship discovered at Gokstad in Norway, Kristiania.

Petersen, Jan (1951). Vikingetidens Redskaper, Oslo.

Roesdahl, Else – Wilson, David M. (2000). From Viking to Crusader: Scandinavia and Europe 800-1200, Uddevalla.

Short, William R. (2010). Icelanders in the Viking Age: The People of the Sagas, Jefferson, NC.

Unimus (2020a). C10404. In: Unimus [online]. [2020-06-21]. Dostupné z:
http://www.unimus.no/artefacts/khm/search/?oid=67607&museumsnr=C10404&f=html

Unimus (2020b). T9174. In: Unimus [online]. [2020-06-22]. Dostupné z:
http://www.unimus.no/artefacts/vm/search/?oid=9789&museumsnr=T9174&f=html

World Tree Project (2020). 2224; Candlesticks from the Gokstad Burial. In: World Tree Project [online]. [2020-06-21]. Dostupné z:
http://www.worldtreeproject.org/document/2224

Královská síň z Asky

Přívěšek Freyji; jeden z nálezů pocházejících z ženského hrobu z Asky. © Christer Åhlin SHM 1996-01-03

Rád bych čtenáře těchto stránek seznámil s článkem Geophysical Investigations on the Viking Period Platform Mound at Aska in Hagebyhöga Parish, Sweden (“Geofyzikální výzkum vikinské vyvýšené mohyly ve švédské lokalitě Aska u Hagebyhöga”), který dne 8. 12. 2014 vyšel v časopise Archaeological Prospection. Autory článku jsou Martin Rundkvist (Univerzita v Umeå) a Andreas Viberg (Stockholmská univerzita). O článku informovalo několik historicky zaměřených internetových médií, které lze najít v závěru tohoto článku.

Článek informuje o objevu síně v lokalitě Aska, která se nachází ve švédském Östergötlandu. O této lokalitě archeologové vědí již od roku 1885, kdy tam byl odkryt bohatý hrob se zbraněmi (kat. č. SHM 7679), který pochází z 9. století. Významnost lokality potvrdil roku 1920 nález menší mohyly s ženským hrobem obsahujícím bohatou výbavu z 10. století (kat. č. SHM 16429). Hlavním rysem lokality je mohutný oválný násep (tzv. Askahögen), o němž se generace badatelů domnívala, že jde o mohylový komplex. Ve světle nových objevů (zejména pak síně ze Staré Uppsaly, jejíž rekonstrukci lze nalézt ve videu na konci článku) autoři článku usoudili, že násep může představovat základy dlouhého domu, který mohl časově zapadat do období let 400–1100, a proto jej v dubnu roku 2013 prozkoumali neinvazivním georadarem. A jejich instinkt nezklamal.

Interpretace výsledků – půdorys síně. © Andeas Viberg & Martin Rundkvist 2014

Archeologům se podařilo zachytit kompletní půdorys síně se sloupovými jamami. Tím bylo zjištěno, že síň měřila na délku 47,5 m a na šířku okolo 14 m. Byla podepřena šesti páry sloupů ve dvou řadách, měla dvojité stěny a čtyři vchody. Uprostřed podlahy se zřejmě nacházelo veliké ohniště o poloměru 2,5 m. Předpokládá se, že síň byla postavena v 8. století a byla užívána do 10. století. Autoři studie se domnívají, že předchozí nálezy z lokality souvisejí se síní a že by měly být chápány v jejím kontextu.

Vědci se domnívají, že takto rozměrné síně byly domovy skandinávských elit a králů. “Známe paralely z několika lokalit, kde sídlily soudobé elity, jako například Fornsigtuna u Stockholmu a Lejre u Roskilde. Největší podobnosti však vykazuje nedávno odkrytá hodovní síň ve Staré Uppsale u Stockholmu [síň se také rozkládala na vyvýšené plošině, pozn. editora]. Tyto blízké podobnosti naznačují intenzivní komunikaci mezi těmito dvěma lokalitami,” říká jeden z autorů článku Martin Rundkvist. Autoři naznačují, že v síni z Asky mohla sídlit královská rodina, která ovládala určitou oblast a která byla v kontaktu s dalšími skandinávskými elitami v Dánsku a centrálním Švédsku. Zájemce o vikinské elity mohu odkázat na svůj článek Cesta do Valhally : život a smrt staroseverských elit.

Výzkum síně je o to cennější, že z oblasti Švédska máme omezený počet písemných pramenů, který nám až do 13. století nedovoluje sestavit narativní historii. Nepočítáme-li kusé zmínky, které pouze potvrzují existenci kmenů a jistých mocenských útvarů, jako například Jordanovy Gótské dějiny (cca 550), tak se území Švédska dostává do hledáčku písemných pramenů až právě během doby vikinské. Vikinské Švédsko balancuje na hraně prehistorie a rané doby historické. Z toho vyplývá, že musíme hmotné a písemné prameny skládat, abychom vytvořili přibližný obraz skutečnosti. Proto se počítá každý objev, protože umožňuje posun bádání a nové teorie.

Autoři článků rovněž vyzdvihují důležitost georadaru, který se osvědčil jako cenově dostupný, rychlý a nedestruktivní pomocník při studiu základů budovy. Je zatím ve hvězdách, co se bude dít se síní dále. Budeme pevně doufat v další jedinečné objevy, které pomohou luštit skandinávskou minulost.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Články informující o nálezu:

http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/arp.1500/abstract

http://www.andreasviberg.se/georadarmtningar-p-askahgen

http://www.medievalists.net/2014/12/08/viking-hall-discovered-sweden/

http://www.aftonbladet.se/senastenytt/ttnyheter/inrikes/article19987784.ab

http://www.heritagedaily.com/2014/12/viking-feating-hall-discovered-in-sweden-by-archaeologists/105853

http://www.archaeology.org/news/2761-141208-sweden-viking-hall

http://www.sciencedaily.com/releases/2014/12/141208093158.htm

http://norran.se/nyheter/vikingahall-funnen-i-ostergotland-316107

http://www.corren.se/nyheter/motala-vadstena/askahogen-ar-en-vikingahall-7580476.aspx

http://www.mvt.se/nyheter/vadstena/askahogen-var-en-stor-vikingahall-10469534.aspx

http://www.su.se/om-oss/press-media-nyheter/pressrum/stor-vikingahall-p%C3%A5tr%C3%A4ffad-i-%C3%B6sterg%C3%B6tland-1.213263

http://sv.wikipedia.org/wiki/Askah%C3%B6gen