Ozdobné lemy kroužkových zbrojí

V posledních letech svého bádání jsem náhodně narazil na několik raně středověkých fragmentů kroužkových zbrojí, jejichž okrajové kroužky byly vyrobeny z neželezných kovů. Téma kroužkových zbrojí má mezi reenactory řadu fanoušků, a proto mne překvapilo, že jsem nebyl schopen dohledat žádnou ucelenou práci, jež by zpracovávala bronzové a zlaté lemy kroužkových úpletů. Z tohoto důvodu vznikla tato práce, která si klade za cíl shromáždit co nejvíce materiálu a otevřít novou problematiku. Zároveň chci poukázat na kvalitní repliky, které doposud vznikly.

Nejstarší lemy z bronzových kroužků, které jsou mi známé, představují římské fragmenty z 1. století našeho letopočtu (Russell Robinson 1975: 171173). Ozdobné lemy, v jednom nebo více pruzích, jsou dobře známy také z dochovaných středověkých brní, kde obvykle zdobí límeček, rukávy či spodní okraj zbroje (Tweedle 1992: 1003). Méně obvyklou úpravou jsou vzory, například kříže, umístěné doprostřed kroužkového úpletu, kde působí kontrastně (Vike 2000). Zbroje, které jsou uložené v evropských sbírkách, nás opravňují tvrdit, že tyto formy dekorací byly poměrně populární ještě v 15.17. století (Arcichovskij 1949: 174). Při hledání analogií mimo Evropu bychom mohli najít řadu podobných kusů v arabském či indickém prostoru, kde se tyto prvky uplatňovaly až do novověku. Raný středověk, který stojí na přelomu mezi antikou a středověkem, byl dosud v tomto ohledu přehlížené období a nálezy byly zpravidla publikovány samostatně, bez analogií.

Kompletní brně z tohoto období jsou spíše vzácné. Častěji nacházíme samostatné kroužky či fragmenty úpletů, které čítají několik jednotek až desítek kroužků. Takové fragmenty jsou obvykle interpretovány tak, že ač mohly původně pocházet z kroužkových zbrojí, byly následně využity jako ochranné amulety či talismany (Tweedle 1992: 1003). Ochranné předměty přitom mohly mít v době uložení statut starožitnosti – například lamely, které byly uloženy v dětském hrobě z Prušánek (velkomoravské období), se datují do 2. století a mohly být získány v římské pevnosti u Mušova (Bernart 2013: 93).

Katalog

Rusko a Ukrajina

  • V 8. sálu Státního historického muzea (GIM) v Moskvě je uložena srolovaná kroužková zbroj, která je vystavena spolu s předměty řazené ke kultuře Chazarského kaganátu v 7.11. století. Podle Sergeje Kainova, pracovníka muzea, je původ zbroje neznámý, ale nejpravděpodobněji pochází z Přikubání. Na spodním okraji zbroje si můžeme povšimnou tří řad „mosazných“ kroužků, které zřejmě také kopírují rozparek. Vnější průměr kroužků této zbroje činí 7 mm. Za informace o zbroji, kterou jsem měl možnost vidět na vlastní oči, jsem vděčný Sergeji Kainovovi.

zbroj1 zbroj2zbroj4

  • Jako další si uvedeme velký fragment pletiva, který nalezl V. I. Sizov roku 1885 ve velké mohyle (č. 20) v Gnězdovu (Kirpičnikov 1971: kat. č. 8). Mohyla je datována do 10. století. Úplet obsahuje kroužky s průměrem 13 mm a tloušťkou drátu 11.5 mm. „Měděné“ kroužky, které jsou svařené, u tohoto fragmentu tvoří 6 řad.

gnezdovo-zbroj
Fragment kroužkového úpletu z Gnězdova (č.20).
Zdroj: Kirpičnikov 1971: Tabl. I: 3.

  • V Gnězdovu byl objeven ještě jeden exemplář, a sice v mohyle č. 86 (18), kterou odkryl S. I. Sergeev roku 1901 (Kirpičnikov 1971: kat. č. 12; Sizov 1902: 97100). Tato mohyla je datována do druhé čtvrtiny 10. století. Mohyla mimo jiné obsahovala meč, dlouhý nůž, kopí, kroužkovou košili a přilbici s kroužkovým závěsem. Zbroj, která byla složená, byla vyrobena z kroužků dosahujících vnitřního průměru 68 mm při tloušťce drátu 1,5 mm, zatímco závěs přilby byl vyroben z menších kroužků (4 mm vnitřní průměr při tloušťce drátu 1 mm). Podle Kirpičnikovova lze v kroužkovém úpletu nalézt „lem z měděných kroužků“, ač nespecifikuje, zda se lem nacházel u zbroje či u závěsu. Nutno podotknout, že Sizov neželezné kroužky z mohyly č. 86 (18) ve svých pracích nezmiňuje.

gnezdovo86-zbroj
Fragmenty kroužkového pletiva z gnězdovské mohyly č. 86 (18). Zdroj: Kirpičnikov 1971: Tabl. I: 2.

  • Čtvrtý příklad byl nalezen v letech 18723 D. Samokvasovem ve slavné „Černé mohyle“ u Černihova (Kirpičnikov 1971: kat. č. 17; Samokvasov 1908: 197201; Samokvasov 1916: 10). Tato mohyla se datuje do 60. let 10. století. Podle Samokvasova byly v mohyle kromě mečů, přileb a picích rohů nalezeny také fragmenty dvou kroužkových zbrojí, přičemž u fragmentů druhé zbroje „jsou patrné měděné kroužky“ (Samokvasov 1908: 198). Fragmenty obsahující měděné kroužky (kat. č. 3265) se skládají jen z několika málo řad a jsou zpečené dohromady.

černá-mohyla-zbrojFragmenty kroužkové zbroje s měděnými kroužky, kač. č. 3265.
Zdroj: Samokvasov 1916: 9.

  • Pátý a poslední východoevropský nález pochází z Novgorodu (Arcichovskij 1949: 174, Ris. 13ab; Kirpičnikov 1971: 13, kat. č. 26). Sestává ze dvou kusů, které byly nalezeny ve vrstvě datované do konce 11. či začátku 12. století. Jeden z kusů má rozměry 18 × 5 × 8 cm. Všechny kroužky jsou nýtované a mají průměr 10 mm. Menší část kroužků je železná, zbytek tvoří „měděné“ kroužky, které jsou uspořádány do lemu o šířce 4 řady.

novgorod-zbrojFragmenty kroužků z Novgorodu. Zdroj: Arcichovskij 1949: 175, Ris. 13ab.

 

Česká republika a Slovensko

  • Součástí svatovítského pokladu střeženého v Praze je kromě jiného přilbice a kroužková zbroj. Nedávné výzkumy prokázaly, že nejstarší části těchto artefaktů pocházejí z 10. století (Bernart  Bravermanová Ledvina 2014). Ke kroužkové zbroji přináleží tzv. pláštík, obdélníkový pruh pletiva, jehož horní část – „stojací límec“ o rozměru 50×7,5 cm – je lemována třemi řadami zlatých kroužků (Schránil 1934). Na samotném vrcholu límce se nachází jedna řada železných kroužků, která navazuje na zlaté kroužky. Detailní rozbor potvrdil, že límec je složen ze stejných kroužků jako brň, ale odlišuje se od zbytku pláštíku. Badatelé (Bernart – Bravermanová Ledvina 2014: 180181) předpokládají, že límec mohl být ze všeho nejdříve stojacím límcem u kroužkové zbroje, ze které byl posléze, snad kolem roku 1000, sňat a byl využit jako závěs na přilbici, kde byl uchycen řadou železných kroužků, které navazují na zlaté lemování. V době, kdy byl z přilby odebrán držák závěsu (tvořený přehnutým stříbrným plíškem), se stala barmice nefunkční a našla uplatnění jako základ pláštíku, ke kterému byla dopletena větší část do podoby, kterou vidíme dnes. Prakticky identické složení má i křížový úplet lemovaný zlatými kroužky, který je v současné době součástí praporu sv. Jiří. Podle badatelů se tento kroužkový křížek původně nacházel na praporci sv. Václava, a náleží do nejstarší vrstvy pokladu (Bernart 2010: 68).

St_Wenceslas_chainmail_2Pláštík s „límcem“ odděleným zlatým lemem.
Zdroj: Schránil 1934: Tab. XVII.

vaclav-limecDetail límce se zlatým lemováním.
Zdroj: Bernart 2010: obr. 37.

prapor-jiri
Úplet ve tvaru kříže na praporci sv. Jiří.
Zdroj: Fototéka Pražského hradu, Jan Gloc.

  • Největší soubor raně středověkého pletiva z území bývalého Československa pochází z Mikulčic. Bohužel řada fragmentů roku 2007 shořela v mikulčickém depozitáři spolu s dokumentací, a proto máme v současné době k dispozici pouze omezené množství. Jeden z fragmentů, nalezený ve vrstvách velkomoravského horizontu při výzkumu části sídliště severozápadně od pátého kostela, je složený z „bronzových“, zřejmě též pozlacených kroužků (Bernart 2010: 7071; Kavánová 2003: 238239). Fragment je drobný; na výšku má pouze čtyři řady.

mikulčice
Fragment bronzových (pozlacených?) kroužků z Mikulčic.
Zdroj: Kavánová 2003: 234, Obr. 40:9.

  • Další zástupce byl nalezen na velkomoravském hradišti Bojná I, jehož zánikový horizont spadá do počátku 10. století (Bernart 2010: 73–74; Kouřil 2014: 330, Pieta 2015: 27, Obr. 15:5, Obr. 17:2). Na tomto hradišti bylo nalezeno několik kroužkových fragmentů, z nichž jeden je zdoben pěti řadami „mosazných“ či „bronzových“ kroužků. Všechny neželezné kroužky jsou nýtované a dosahují vnějšího průměru 9 mm. Podle současné interpretace byl tento fragment součástí závěsu přilby, která byla na hradišti objevena.

bojnaFragment s „bronzovými“ kroužky, Bojná I.
Zdroj: Pieta 2015: 31, Obr. 15:5.

bojná2Fragment s „bronzovými“ kroužky, Bojná I.
Zdroj: Bernart 2010: 73, obr. 44.

 

Švédsko

  • Mezi nejlépe zdokumentované pletivo s neželeznými kroužky jednoznačně patří fragmenty nalezené v hrobu č. 14 z gotlandské lokality Slite (SHM 23248:14). Dva oddělené kousky, čítající dohromady 20×5 řad, mají lem z „měděných“ kroužků, které tvoří dvě boční řady (Thunmark-Nylén 1995: Abb. 261:78; Thunmark-Nylén 2000: 577; Tweedle 1992: 1185, Fig. 589lm). Zdá se, že jednalo o vertikální lem, ne nepodobný okraji rukávu. Železné kroužky dosahují průměrů 8,59 mm, zatímco neželezné kroužky 8,158,76 mm. Vnější řada neželezných kroužků je nýtovaná a je vyrobena z oválného drátu, který má tloušťku 1,1 mm. Otvory pro nýtky jsou v neželezných kroužcích zhruba 1 mm široké, mírně oválné a kónické. Nýtky jsou železné. Druhá řada neželezných kroužků je solidní; kroužky mají průměr materiálu 1,7×1,2 mm. Na svých vnějších obvodech jsou neželezné kroužky opatřeny drážkou.

gotlandFotografie fragmentů ze Slite. Zdroj: Thunmark-Nylén 1995: Abb. 261:78.

gotland-rentgenRentgen fragmentů ze Slite. Zdroj: Tweedle 1992: Fig. 589lm.

  • Druhý a méně známý švédský nález pochází z tzv. Černé země v Birce (SHM 5208:30), kde byl objeven H. Stolpem v letech 18711873. Jedná se o fragment čítající 15 kroužků o průměru 7,5 mm. Z obrázků je patrné, že fragment sestává z 11×3 řad, přičemž středové kroužky jsou nýtované bronzovými nýtky, zatímco okrajové působí solidnějším dojmem a nenesou známky nýtů. Do dnešního dne nebyl tento fragment publikován.

birka-zbroj
Fragment bronzových kroužků z Birky. Zdroj: katalog SHM.

 

Německo

  • V pevnosti holštýnského Oldenburgu / Starigradu bylo nalezeno celkem 5 různých pletiv (Kempke 1991: 4144, 77, Abb. 2326). Tři z nich sestávají „bronzových“ kroužků. První fragment (kat. č. 149), datovaný do 9. století, se skládá z jedenácti kroužků uspořádaných do sedmi řad. Zřejmé je střídání řad nýtovaných kroužků a řad solidních kroužků. Kroužky mají průměr 89 mm při tloušťce drátu 1 mm a dohromady váží 3 gramy. Druhý fragment (kat. č. 150), datovaný do 11. či 12. století, sestává z devíti kroužků uspořádaných do tří řad. Všechny kroužky jsou nýtované, mají průměr 1011 mm při tloušťce drátu 1 mm. Váha druhého fragmentu činí 4 gramy. Třetí pletivo (kat. č. 151), datované k roku 1000, se skládá ze dvou fragmentů – první čítá 16 kroužků uspořádaných do deseti řad, druhý obsahuje 15 kroužků uspořádaných do tří řad. Všechny kroužky jsou nýtované, mají průměr 6 mm při tloušťce drátu 1 mm. Některé kroužky jsou vyrobeny z drátu kruhového průřezu, jiné jsou vyrobené spíše z plochého drátu. Celková váha činí 6 gramů.

starigrad_149Fragment č. 149, Oldenburg / Starigrad. Zdroj: Kempke 1991: Abb. 23:4, 26:1.

starigrad_150Fragment č. 150, Oldenburg / Starigrad. Zdroj: Kempke 1991: Abb. 23:3, 26:2.

starigrad_151Fragment č. 151, Oldenburg / Starigrad. Zdroj: Kempke 1991: Abb. 23:12, 26:3.

 

Maďarsko

  • Roku 1980 byl v lokalitě Fenékpuszta nalezen avarský hrob (1980/2) z 6.7. století, ve které byly nalezeny zoxidované „bronzové“ kroužky (Straub 1999: 182, 2. kép 5, 3. kép 5). Umístěny byly na levé části pánevní kosti pod úrovní opaskové přezky. Pletivo tvoří 5 fragmentů propojených kroužků a 6 fragmentů samostatných kroužků. Jedná se o kombinované pletivo složené z nýtovaných a solidních kroužků, průměr kroužků je 12 mm. Počet řad není možné stanovit, ale zdá se, že nejdelší fragment čítá kolem 8 řad.

fenekpusztaFragmenty pletiva z maďarské Fénekpuszty. Zdroj: Straub 1999: 182, 2. kép 5.

fenekpuszta2Fragmenty pletiva z maďarské Fénekpuszty. Zdroj: Straub 1999: 182, 3. kép 5.

 

Velká Británie

  • Při vykopávkách v městské části Coppergate v Yorku byla roku 1982 nalezená tzv. přilba z Coppergate (Tweedle 1992: 851), vůbec nejzachovalejší anglosaská přilba. Je datovaná do 8. století. Je vybavena kroužkovým závěsem, který v současném stavu čítá 1947 kroužků uspořádaných do 28×81 řad (Tweedle 1992: 999). Řady nýtovaných a solidních kroužků se střídají. Kroužky mají vnější průměr ca. 8 mm při tloušťce drátu ca. 1 mm. Závěs byl uchycený do držáku (tvořeného přehnutým mosazným plíškem) pomocí řady zavíraných kroužků ze slitiny mědi, které byly průměrně větší (88,5 mm) a masivnější (1,21,4 mm) než kroužky na zbytku pletiva. Další tři neželezné kroužky byly nalezeny na spodním okraji závěsu, kde přečnívají linii železných kroužků – je tedy možné, že závěs byl dříve opatřen nejen vrchním, ale též spodním lemem, či tento nebyl nikdy dokončen.

coppergate1Detail držáku barmice s kroužky ze slitiny mědi, přilba z Coppergate.
Zdroj: Tweedle 1992: 994, Fig. 454.

coppergate2Kroužkový závěs přilby z Coppergate. Zdroj: Tweedle 1992: 934, Fig. 402.

coppergate3Detail neželezných kroužků na spodním okraji závěsu, přilba z Coppergate.
Zdroj: Tweedle 1992: 1010, Fig. 469.

Shrnutí

V katalogu jsme byli schopni shromáždit celkem 15 různých evropských pletiv z období 6.12. století, která jsou zhotovena z neželezného kovu. Materiálem je často slitina mědi (proto označení měď, mosaz, bronz), vzácněji zlato. Lze předpokládat, že slitina mědi nejvíce odpovídá naší definici mosazi. Ať již u víceméně kompletních úpletů nebo u fragmentů, neželezné kroužky tvoří 110 řad, které mohly sloužit jako ozdobné lemy či pruhy u límců, rukávů a spodních okrajů kroužkových zbrojí, závěsů u přileb či praporců. Podobná tendence se nachází také mimo Evropu, jak můžeme vidět u kroužkového pletiva z altajského nálezu Balyk-Sook (8.9. století), kde je závěs přilby zdoben několika pruhy „bronzových“ kroužků (viz Kubarev 1997). Nadto z anglického Sutton Hoo známe nálezy železných kroužků, které byly snýtovány „měděnými“ nýtky (Evans 1994: 41). Fragmentární povaha svědčí o častém využití těchto kusů pletiv k symbolickým a ochranným účelům. Řídké doklady o používání kroužků z různých materiálů lze nalézt také v ikonografii (NAL 1390, 7v) či písemných pramenech: „Někteří zhotovují ochranu hrudi, zejména brně ze železa a zlata“ (Dudo: Tři knihy o způsobech a činech prvních normanských vévodů II:2, ed. Lair 1865: 142).

sv_albin
Kroužková zbroj a závěs s oranžovými kontrastními lemy.
Zdroj: Obrazy z života svatého Albína z Angers (NAL 1390), 7v, 10501150.

Kroužkové brnění v raném středověku představovalo velmi nákladnou součást výzbroje, jejíž nákladnost vycházela z neobyčejné pracné výroby, která vyžadovala zhotovení kroužků z drátu o síle 0,71,5 mm, obdélného nebo okrouhlého průřezu, jejich děrování, nýtování, svařování a ražení z plechu. Pro zhotovení jedné košile bylo zapotřebí 20 až 55 tisíc kroužků a zhruba 1000 pracovních hodin, a tímto způsobem zhotovená zbroj, chránící trup po lokte a stehna, nebyla těžší 10 kg (Kirpičnikov 1971: 13; Kola – Wilke 2000: 63; Pleiner 2002: 78). Experimenty ukázaly, je možné vyrobit plnohodnotnou kroužkovou košili o váze 4,5 kg při obvodu 140 cm a délce 95 cm. Důležitým závěrem této práce je poukázání na množství dochovaných brní, mezi kterými – na rozdíl od obecného přesvědčení – evidentně byly kvalitativní rozdíly, které spočívaly ve výrobě na míru, použitém materiálu, hustotě, absorpční schopnosti a dodatečných úpravách, které umocňovaly velkolepý vzhled. Dovolím si menší analogii ze současnosti: cena sériově vyráběné, funkční neprůstřelné vesty začíná kolem 10 tisíc korun, zatímco nejdražší zakázková vesta, kterou jsem byl schopen dohledat, je zdobena černými diamanty a stojí 65 milionů korun. Ve světle tohoto uvažování považuji ozdobné lemy z neželezných kroužků za známku kroužkové zbroje vyšší kvality. Názorným příkladem může být svatováclavská zbroj, která nejenže mohla disponovat límečkem zdobeným zlatem, ale její kroužky patří mezi ty nejdrobnější (vnější průměr 67 mm při tloušťce drátu 0,81 mm). Fragmenty z Gnězdova či Černé mohyly byly nalezeny v kontextech královsky vybavených hrobů, které vynikají i při srovnání s jinými mohylami.

peter1
Přilba s lemovaným kroužkovým závěsem. Výroba: Peter Kocúr.

 peter3Lemovaný kroužkový závěs. Výroba: Peter Kocúr.

peter2Lemovaná kroužková košile. Váha: 4,5 kg. Výroba: Peter Kocúr.

sergei1Lemovaný kroužkový závěs. Výroba: Sergej Simunin, Kvetun.

sergei2Přilba s lemovaným kroužkovým závěsem. Výroba: Sergej Simunin, Kvetun.

sergei3Přilba s pruhovaným kroužkovým závěsem podle nálezu z Balyk-Sook.
Výroba: Sergej Simunin, Kvetun.

Literatura

Dudone Sancti Quintini : De moribus et actis primorum Normanniæ ducum, ed. Jules Lair, Caen 1865.

Arcichovskij 1949 = Арциховский А. В. (1949). Раскопки восточной части дворища в Новгороде // Материалы и исследования по археологии СССР. № 11. М.; Л., С. 152–176.

Bernart, Miloš (2010). Raně středověké přílby, zbroje a štíty z Českých zemí, Praha: Univerzita Karlova.

Bernart, Miloš (2013). Raně středověká lamelová zbroj z lokality Horné Plachtince. In: Zborník Slovenského národného múzea, Roč. 107, č. 23, Bratislava, s. 9196.

Bernart, Miloš  Bravermanová, Milena  Ledvina, Petr (2014). Arma sancti Venceslai: nová zjištění o přilbě, zbroji a meči zv. Svatováclavské. Miloš Bernart, Milena Bravermanová, Petr Ledvina. In: Časopis Společnosti přátel starožitností, Roč. 122, č. 3, s. 179182.

Evans, Angela Care (1994). The Sutton Hoo Ship Burial, London.

Kavánová, Blanka (2003). Mikulčice – pohřebiště v okolí 12. kostela. In: N. Profantová – B. Kavánová (ed.): Mikulčice – pohřebiště u 6. a 12. kostela, Spisy Archeologického ústavu AV ČR Brno 22, Brno, s. 211413.

Kempke, Torsten (1991). Starigard/Oldenburg. Hauptburg der Slawen in Wagrien, 3. Die Waffen des 8. – 13. Jahrhunderts, Neumünster.

Kirpičnikov 1971 = Кирпичников А. Н. (1971). Древнерусское оружие: Вып. 3. Доспех, комплекс боевых средств IX—XIII вв., АН СССР, Москва.

Kola, Andrzej – Wilke, Gerard (2000). Mosty sprzed tysiąca lat. Archeologiczne badania podwodne przy rezydencji pierwszych Piastów na Ostrowie Lednickim, Toruń.

Kouřil, Pavel (ed.) (2014). Velká Morava a počátky křesťanství, Archeologický ústav AV ČR, Brno.

Kubarev, Gleb V. (1997). Der Panzer eines alttürkischen Ritters aus Balyk-Sook. In: Eurasia Antiqua 3, s. 629645.

Pieta, Karol (2015). Včasnostredoveké mocenské centrum Bojná – výskumy v rokoch 2007–2013 [Early medieval center Bojná – excavations in 2007–2013]. In: K. Pieta – Z. Robak (ed.): Bojná 2 – Nové výsledky výskumov včasnostredovekých hradísk, Nitra, s. 9–49.

Pleiner, Radomír (2002). Metalografický výzkum velkomoravské kroužkové zbroje z Břeclavi-Pohanska. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, M vol. 7, s. 7781.

Russell Robinson, H. (1975). Armour of Imperial Rome, London.

Samokvasov 1908 = Самоквасов, Д.Я. (1908). Могилы Русской земли, Москва.

Samokvasov 1916 = Самоквасов, Д.Я. (1916). Могильные древности Северянской Черниговщины, Москва.

Schránil, Josef (1934). O zbroji sv. Václava. In: Svatováclavský sborník na památku 1000. výročí smrti knížete Václava svatého. I – Kníže Václav svatý a jeho doba, Praha, s. 159172.

Sizov 1902 = Сизов В. И. (1902). Курганы Смоленской губернии I. Гнездовский могильник близ Смоленска. Материалы по археологии России 28, Санкт-Петербург.

Straub, Péter (1999). Újabb adalék a Keszthely-kultúra eredetéhez egy fenékpusztai sír kapcsán. – Ein neuer. Beitrag zum Ursprung der Keszthely-Kultur anhand eines Grabes von Fenékpuszta. In: Zalai Múzeum 9, s. 181–193.

Thunmark-Nylén, Lena (1995). Die Wikingerzeit Gotlands I : Abbildungen der Grabfunde, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (2000). Die Wikingerzeit Gotlands IV:1–3 : Katalog, Stockholm.

Tweedle, Dominic (1992). The Anglian Helmet from 16-22 Coppergate, The Archaeology of York. The Small Finds AY 17/8, York.

Vike, Vegard (2000). Ring weave : A metallographical analysis of ring mail material at the Oldsaksamlingen in Oslo, Oslo [vysokoškolská práce]. Dostupné z: http://folk.uio.no/vegardav/brynje/Ring_Weave_Vegard_Vike_2000_(translated_Ny_Bj%C3%B6rn_Gustafsson).pdf.

“Dobrodruh a pecivál”: klíč ke staroseverské mužnosti

Nebezpečí je koření života a člověk občas musí zariskovat.
Právě proto stojí za to žít.“

Anthony Hopkins, V zajetí rychlosti (2005)

Často se sám sebe táži, čím je studium doby vikinské prospěšné a co si z něj může odnést obyčejný člověk 21. století. Jistě, člověk pochopí souvislosti, nahlédne do života předků a může se pokochat nebo inspirovat uměleckými skvosty. Zároveň je tu ale morální odkaz, který může sloužit jako jistá motivační šablona nebo vzor.

V tomto krátkém článku bych se chtěl věnovat problematice “dobrodruha a pecivála”, která není příliš často zdůrazňovaná a která mi přijde poměrně zajímavá. Jde o problematiku komplexní, protože má co dělat s dobovými prameny, plavbami, bojem, hospodařením, osobní ctí, osudem, štěstím, hrdinstvím a dalšími tématy. V několika dobových básních, které budu níže citovat, skaldové záměrně vytvářejí kontrast, ve kterém proti sobě staví nebezpečný podnik (bitvu, plavbu a honbu za zlatem) a pobyt doma se vším, co k němu patří (pohodlný a rozkošnický život se ženami). Věřím, že tento kontrast názorně vypovídá o rozdělení úloh ve společnosti a dobové mentalitě.

Příznačně se tento kontrast často vyskytuje v tzv. příležitostných strofách (lausavísur), ve které básník reaguje na aktuální událost. Je typické, že ve chvíli, kdy se někdo rozhodne např. utéct z bitvy, zarecitoval skald příležitostnou strofu, ve které jeho útek komentuje, nejčastěji tím, že útěk z bitvy je zbabělý nebo že bitva je pro muže větší potěšení než pobyt doma. Básníci často odkazují na konkrétní, ale i abstraktní osoby, které víceméně fungovaly jako básnické standardy.

Před detailním komentářem se podívejme na překlady jednotlivých strof:

  • Vagn Ákason – Příležitostná strofa (cca 986): „Sigvaldi nás vedl pod kyj, ale bojácný zbabělec utekl domů do Dánska. Zamýšlí rychle padnout do objetí své přítelkyně, zatímco Búi statečně skočil přes širokou palubu.
  • Vigfús Víga-Glúmsson – Příležitostná strofa (cca 986): „Máme před sebou dobrou hru, ale přítel [nesmělé?] ženy pórků se povaluje doma; blíží se bouře Viðriho berly. Tvrdím, že si záletník užívá vřelého útočiště pod teplou ženinou paží; on čeká něco jiného, my leštíme kopí.
  • Tind Hallkelsson – Hákonardrápa 1 (cca 986–995): „Nestalo se, že přitažlivá Gerð ohniště připravila jarlovi postel svými zakřivenými větvěmi ramen – hluk Fjǫlniho ohně vzrostl -, když Viður brně musel zahodit svou řinčící košili Hangiho ztenčenou o kroužky; jízdní koně Róðiho cesty byly vyklizeny [od lidí].“
  • Stefni Þorgilsson – Příležitostná strofa 2 (cca 1001): „Jasně rozumím, co říkáš, dánská ženo; hněv [tvého] otce je strašný; bojovník [drengr] by měl být při slavných činech tvrdý. Gerð oděvů, raději si přeji stát vedle vzpěry [stěžně] nakloněné jako stěh, hnaný bouří na moři, nežli se ohřát ve tvých pažích.
  • Liðsmannaflokk 3 (1. pol. 11. století?): „Hovorná sosna veselí, která vychovává dívku, bude s potěšením pomalu pospíchat, aby ve tmě barvila zkázu štítů. Tento muž, co mává pórkem ran, rozhněvaný nenese štít do Anglie ve spěchu za uhlíky Rýna.
  • Sigvat Þórðarson – Nesjavísur 7 (cca 1016): „Pozlacené zástavy postupovaly před vznešeným králem, kde jsme my, zásobitelé hřmotu košile Gǫndul, rozzuření spěli na lodě pod vlajkami. Nestalo se tehdy na oři provazů, před pozdravem želez, že dívka nesla těmto družiníkům vládce medovinu.
  • Flokk na Sveina Álfífusona 1 (cca 1032): „Ženo, onoho nedělního rána to nevypadalo, jakoby dívka nesla muži pórek nebo pivo – mnohý muž klesl pod ostřími – když král Svein nakázal svým bojovníkům svázat přídě lodí; havranu bylo dáno k roztrhání syrové maso.
  • Harald Sigurðarson – Příležitostná strofa 4 (cca 1048): „Nechme kotvu, ať nás drží v Goðnarfjordu, zatímco dub lnu, Gerð zaříkávání, ukolébává svého manžela.
  • Ármóð – Příležitostné strofy 2–4 (kolem poloviny 12. století):
    • Velkolepé je vlnění před ústím řeky Humber, kterým proplouváme; stěžeň se houpe a země se u břehů Vesly svažuje. Vlna halená pěnou se nevalí do očí tomu, kdo teď sedí doma; muž [drengr] se vrací suchý ze sněmu.“
    • „Už nikdy se znovu nesetkám s Ermingerð, pokud nenastane jiný osud; mnohý muž cítí pro chytrou ženu žal. Byl bych požehnán, kdybych vedle ní mohl spát jednu noc; to by bylo zřejmé štěstí; žena má nad jiné krásnější čelo.
    • „Držíme hlídku na hřebci přídě, kde se vlny dmou přes pevnou palubu – to máme na práci -, zatímco chabý změkčilec dnes spí vedle skvělé lípy šátků s jemnou pletí; ohlížím se přes rameno na Krétu.
  • Játgeir Torfason – Příležitostná strofa (1222): „Ty, který zkrvavuješ tuhého lososa země bitevní bouře, viděl jsem, že zhýčkaný Þóri Košile byl ode mně na Kýrfjalu velice daleko. Slyšel jsem, že to je pohodlí jeho trhu plíce, když jsme si hráli s Ribbungy: lenoch leží s dísou domu skřeta v Túnsbergu.“

Seznam zdaleka není úplný, ale může sloužit jako názorný výběr. Věřím, že kontrast dobrodruh × povaleč hraje v básních dvojí úlohu a umocňuje vyznění daných děl.

První úlohu bych nazval prostředek pohrdání. Básník se vyhraňuje vůči konkrétním osobám (zrádcům, mladíkům, “povalečům” a ženám), kteří dávají přednost pobytu doma před životem ve výlučně mužské společnosti. Pobyt doma je popsán jako pohodlný, konzumní, rozkošnický a zženštilý život (přičemž označení za zženštilého bylo vážné obvinění). Muže, kteří zůstávají doma, básně označují jako heimdragi nebo dási (oboje povaleč, lenoch, zápecník), zatímco statečný muž je nazýván drengr. Skaldové si často hrají s kontrastem bitvy (jakožto hry) a milostné hry a záměrně zdůrazňují rozdíl v pohodlí – dobrodružství probíhá za drsných podmínek, při kterých je běžná námaha, bolest nebo špatné počasí, zatímco pobyt doma je bezproblémový a slastný – z pohledu dobrodruha “změkčilý”:

Nelenil jsem,             zas a znovu
v závěsu jsem              veslo táhl;
často dlaně                   odřelo mi
– však zápecníku        nezrudly ruce.
(Příležitostná strofa ze Ságy o lidech z Flói, 10. století. Starý 2008: 148.)

Analogické srovnávání drsného života na moři s pohodlným bytím ve městech lze najít také v anglosaské básni Námořník, která se dochovala v Exeterské knize z 10. století:

„Sotva ví člověk,        jemuž se vesele
na zemi žije,                 jak já ztrápený
v mrazivé zimě          na moři sídlil,
(…).
Pyšný a bujarý,            sotva pak uvěří,
kdo v městech okusil      života slasti,
málo jen zlých poutí,             jak jsem přečasto
pobýval znavený            v mořských proudech.
Noční stín ztemněl              sněhem od severu,
mráz poutal zemi,           půdu kroupy bily,
mrazivá zrna.         Proto mě teď ženou
myšlenky srdce,       abych mocné proudy,

boj slaných vln           sám propátral;
touha v duši              po všechny doby
pobízí srdce               na dalekou pouť,
na cestu k zemi,           kde cizí lid sídlí (…).“
 (Námořník 12–14; 26–37; Znojemská 2009: 136–137)

S tímto souvisí i druhý aspekt, který nazývám prostředek vyzdvihnutí momentu. Jde o zachování puncu jedinečnosti, manifest proti všednosti. Ten je asi nejlépe patrný ve chvíli, když báseň odkazuje na nějaké místo nebo časový úsek v minulosti, např:

  • Þorbjǫrn hornklofi – Haraldskvæði (Hrafnsmál) 6 (konec 9. století): “Statečný vladař chce zapít jól venku na moři, pokud bude po jeho, a vést hru Freye. V mládí se mu omrzelo nahřívání u ohně a vysedávání uvnitř, teplé komnaty žen a péřové rukavice.“ Básník nejenže staví do kontrastu pohodlné oslavy jólu a námořní bitvu, ale rovněž proti sobě staví vládcovu pohodlnou minulost a aktuální dobrodružnou povahu.
  • Þjóðólf Arnórsson – Sexstefja 3 (cca 1064): „Povaleč lenivého kopí stál daleko v té době, kdy se [válečník] zmocnil [země] (…).“ Autor dává najevo, že na výpravě se nepodíleli žádní lenoši, a zároveň odsuzuje všechny, kteří se této výpravy nezúčastní. Dobrodružství je pokládáno za důležitý okamžik v životě muže, ale počet lidí, kteří na onom konkrétním dobrodružství participují, je omezený, a proto jde o jedinečnou příležitost.
  • Příležitostná strofa z Fagrskinny (cca 986): Na jaře jsem způsobil jarlovi jizvu. To jsem udělal tehdy, ale toto je nyní.“ Autor odkazuje na svůj hrdinský čin v minulosti a porovnává jej se současností.

Tohoto puncu jedinečnosti skaldové dosahují také vyčtením toho, co všechno se nestalo. Válečníci místo popíjení medoviny nebo polehávání v posteli dávají přednost dobrodružství, a ačkoli mají možnost skloubit dobrodružství se slastí, pro intenzivnější prožitek dobrodružství tak nečiní.


O čem přesně dobové strofy vypovídají? Věřím, že podávají věrohodný obraz života v družinách a bojových bratrstvech a že více či méně korespondují s tehdejším rozdělením úloh ve společnosti, ve které byl muž tím, kdo cestoval (do ciziny či jen na sněm), zatímco žena zůstávala doma a zajišťovala chod hospodářství. Předpokládám, že většinová sedlácká společnost měla na práci lepší věci, než vyhledávání nebezpečí, jeho efektivní potýrání a nasazování vlastního života bez projevů strachu. Tento způsob života byl spíše vlastní bojové aristokracii, z jejíž řad také básníci pocházeli. Je očividné, že skaldi vyzdvihují konání panovníků a jeho věrných, zatímco běžnou rutinou obyčejných lidí pohrdají. Staroseverské družiny se tak vůbec neliší od družin, které popisuje Tacitus ve své Germánii (I: 14): „Víc práce by ti dalo přemluvit Germány, aby obdělávali půdu a čekali na sklizeň, než aby vyzývali nepřátele k boji a sklízeli zranění. V jejich očích je leností a zbabělostí dobývat v potu tváře, k čemu si můžeš pomoci krví.

Přesto je paradoxní, že to byla právě aristokracie, která trávila většinu času hodováním a hlasitým veselím v přítomnosti spanilých žen (viz zde). Tacitus (I: 15) o germánských družinách v období míru dokonce říká, že „tráví čas lovem a ještě víc nečinností: oddávají se spánku a jídlu. Ti nejstatečnější a nejbojovnější nedělají vůbec nic, starost o dům, hospodářství a pole přenechají ženám a starcům, zkrátka nejslabším členům rodiny. Sami lenoší; je to podivný rozpor v povaze, že tíž lidé mají tak rádi zahálku a nenávidí pokoj a mír.“ Prameny však podle mě naznačují, že tyto hostiny pouze vyplňují čas mezi dvěma dobrodružnými výpravami a že dobrodružství je nadřazeno jakékoli jiné mužské potěše.

Bylo by naivní si myslet, že dobrodružná povaha byla prostým mužům cizí. Právě naopak. Ukazuje se, že se mužská společnost jako celek řídila podobnými principy, které vycházely z tehdejších životních podmínek. Sláva a dobré jméno byly důležitými kritérii napříč celou společností a každý, ať už sedlák či král, neváhal k jejich obraně použít boj, který formoval staroseverskou mentalitu (více zde). I cestování za dosažením majetku a slávy probíhalo stejně jako u aristokratických kruhů – „slovo heimskr, doslova ‚domácký’, nabývá už v době vikinské významu ‚hloupý’“ (Starý 2008: 148). Muž, který setrvával doma, a neměl tak možnost dostat se do kontaktu s dobrodružstvím, byl považován za podivína (viz také např. kolbítr, “uhlohryz”, označující mladého muže vysedávajícího u ohně), který se ve svém chování podobal ženě (vnější hranice statku jasně oddělovaly hranice mužského a ženského světa). Jenom ten, který zcestoval kus světa, mohl být považován za prozíravého:

„Ten jenom pozná,          kdo mnoho prošel
a scestoval svět,
jaké mysli je             cizí muž,
má-li rozum a rozvahu.“
(Výroky Vysokého, strofa 18)

Objevování neznámého se promítá také do mýtů starých Seveřanů, ve kterých je cizina místem nebezpečným a současně místem s obrovským potenciálem a bohatstvím. Muž, který se vydává do ciziny za ziskem čehokoli, projevuje hrdinství, naplňuje svůj osud a získává postavení váženého člověka. Riziko smrti na dobrodružné výpravě bylo vysoké, ale byla to možnost, jak se již v mládí etablovat, poznat kus světa a finančně se zajistit. Dobrodružné výpravy jsou také hlavní milníky mužova života – hospodaření bylo běžné, ale dobrodružství bylo výjimečnou událostí, která lidi zajímala a která zůstala po muži v jeho pověsti:

„Synové Grjótgarð a Einriði postavili [kámen] na památku statečného otce. Guðvér byl na západě, dělil poplatek v Anglii, zmužile napadal saská města.” (runový kámen z Grindy, Sö 166)

V tomto duchu bychom měli chápat nejen vikinské nájezdy, které Seveřanům otevřely celou Evropu, ale také prakticky jakékoli jednání, které máme zachycené v pramenech. A já se domnívám, že právě toto je jedním z největších odkazů vikinské éry. Tímto bych také zakončil tento článek. Pokud budete chtít, můžete se k článku vyjádřit v komentářích.


Použité a doporučené zdroje

Ármóð – Příležitostné strofy = Ármóðr : Lausavísur, ed. Judith Jesch. In: Skaldic poetry of the Scandinavian Middle Ages. Vol. 2, [Poetry from the kings’ sagas 2 : from c. 1035 to c. 1300], ed. K. E. Gade, Turnhout 2009: 620–623.

Harald Sigurðarson – Příležitostná strofa = Haraldr harðráði Sigurðarson : Lausavísur, ed. K. E. Gade. In: Skaldic poetry of the Scandinavian Middle Ages. Vol. 2, [Poetry from the kings’ sagas 2 : from c. 1035 to c. 1300], ed. K. E. Gade, Turnhout 2009: 42–56.

Játgeir Torfason – Příležitostné strofa = Játgeirr Torfason : Lausavísa, ed. K. E. Gade. In: Skaldic poetry of the Scandinavian Middle Ages. Vol. 2, [Poetry from the kings’ sagas 2 : from c. 1035 to c. 1300], ed. K. E. Gade, Turnhout 2009: 652–653.

Sigvat Þórðarson – Nesjavísur = Sigvatr Þórðarson : Nesjavísur, ed. Judith Jesch. In: Skaldic poetry of the Scandinavian Middle Ages. Vol. 1, [Poetry from the kings’ sagas 1 : from mythical times to c. 1035], ed. Diana Whaley, Turnhout 2012: 556–578.

Stefni Þorgilsson – Příležitostná strofa = Stefnir Þorgilsson : Lausavísur, ed. Diana Whaley. In: Skaldic poetry of the Scandinavian Middle Ages. Vol. 1, [Poetry from the kings’ sagas 1 : from mythical times to c. 1035], ed. Diana Whaley, Turnhout 2012: 447–451.

Tind Hallkelsson – Hákonardrápa = Tindr Hallkelsson : Hákonardrápa, ed. Russell Poole. In: Skaldic poetry of the Scandinavian Middle Ages. Vol. 1, [Poetry from the kings’ sagas 1 : from mythical times to c. 1035], ed. Diana Whaley, Turnhout 2012: 336358.

Vagn Ákason – Příležitostná strofa = Vagn Ákason : Lausavísa, ed. Matthew Townend. In: Skaldic poetry of the Scandinavian Middle Ages. Vol. 1, [Poetry from the kings’ sagas 1 : from mythical times to c. 1035], ed. Diana Whaley, Turnhout 2012: 366367.

Vigfús Víga-Glúmsson – Příležitostná strofa = Vigfúss Víga-Glúmsson : Lausavísa, ed. Diana Whaley. In: Skaldic poetry of the Scandinavian Middle Ages. Vol. 1, [Poetry from the kings’ sagas 1 : from mythical times to c. 1035], ed. Diana Whaley, Turnhout 2012: 364365.

Þjóðólf Arnórsson – Sexstefja = Þjóðólfr Arnórsson : Sexstefja, ed. Diana Whaley. In: Skaldic poetry of the Scandinavian Middle Ages. Vol. 2, [Poetry from the kings’ sagas 2 : from c. 1035 to c. 1300], ed. K. E. Gade, Turnhout 2009: 108147.

Þorbjǫrn hornklofi – Haraldskvæði (Hrafnsmál) = Þorbjǫrn hornklofi : Haraldskvæði (Hrafnsmál), ed. R. D. Fulk. In: Skaldic poetry of the Scandinavian Middle Ages. Vol. 1, [Poetry from the kings’ sagas 1 : from mythical times to c. 1035], ed. Diana Whaley, Turnhout 2012: 91117.

Flokk na Sveina Álfífusona = Flokkr about Sveinn Álfífuson, ed. Diana Whaley. In: Skaldic poetry of the Scandinavian Middle Ages. Vol. 1, [Poetry from the kings’ sagas 1 : from mythical times to c. 1035], ed. Diana Whaley, Turnhout 2012: 1029–1030.

Liðsmannaflokk = Liðsmannaflokkr, ed. Russell Poole. In: Skaldic poetry of the Scandinavian Middle Ages. Vol. 1, [Poetry from the kings’ sagas 1 : from mythical times to c. 1035], ed. Diana Whaley, Turnhout 2012: 1014–1028.

Námořník, přel. Helena Znojemská. In: Jan Čermák (ed.): Jako když dvoranou proletí pták. Antologie nejstarší anglické poezie a prózy (700–1100), Praha 2009: 132–140.

Příležitostná strofa z Fagrskinny = Lausavísa from Fagrskinna, ed. Matthew Townend. In: Skaldic poetry of the Scandinavian Middle Ages. Vol. 1, [Poetry from the kings’ sagas 1 : from mythical times to c. 1035], ed. Diana Whaley, Turnhout 2012: 1081.

Tacitus: Germánie neboli O původu a poloze Germánů. Přel. A. Minařík, A. Hartmann & V. Bahník. In: Z dějin císařského Říma, Praha 1976: 331–364.

Výroky Vysokého. Originál online zde. Česky přeloženo: Výroky Vysokého. In: Edda. Přel. Ladislav Heger, Praha 1962: 34–70.

SHORT, William R. Honor, Dueling, and Drengskapr in the Viking Age, Hurstwic, online.

STARÝ, Jiří. „Všechny země, o nichž máme zprávy …“ Známé a neznámé v mýtu a geografii starých Seveřanů. In: Mýtus a geografie. Svět, prostor a jejich chápání ve starších i novějších kulturách, Praha 2008: 143–175.

STARÝ, Jiří. Jak dávní jarlové … : Mudrosloví a mravy starých Seveřanů. In: Mudrosloví v archaických kulturách, Praha 2009: 159–201.

STARÝ, Jiří. Vesla, vlny a zlato : skaldské popisy námořních plaveb. In: Plav. Měsíčník pro světovou literaturu, č. 9, Praha 2011: 39–45.