The forms of Norwegian sword grips

While self-learning about swords from Early Medieval Norway, I noticed quite a number of specimens having well-preserved organic remnants of hilts and sheaths. Because normally these components do not remain, I considered useful to gather these materials into coherent articles to enrich sword enthusiasts. In this article we will follow up on Norwegian sword hilts from the Viking age, however we think that the Norwegian material can be used for pointing out all the sword hilt types used in Early Medieval Europe.

We start by quick recapitulation of how we define the hilt and handle of these swords. The sword is composed of a blade and hilt components which are mounted on the blade’s tang. The hilt components are the lower guard (fremra hjaltit) and a pommel, which can be one-pieced or two-pieced. In case of the one-pieced pommel, the tang goes through and is riveted at its top. However, in case of the multi-pieced pommel, the tang is usually riveted to the upper guard (efra hjaltit) and then the cap of the pommel is riveted to the upper guard by two rivets. Uncovered part of the tang between the lower guard and the pommel provides the space for a handle (meðalkafli). Now we will explore the ways of covering the tang to enable comfortable and smart use of the sword.

Viking Age sword terminology. Created by Jan Zbránek and Tomáš Vlasatý.

During a fairly thorough exploration of the Unimus catalogue I was able to find four main hilt forms. We can notice that most of the hilts are anatomically shaped, widening towards the lower guard.

Wooden handle
A tang covered with a wooden handle of an oval cross-section – that seems to be the most common variant used in the Viking Age, which also has great variability. The handle could be made of two identical scales, a cylinder with a burnt-in gap or a cylinder with a cutting that would be covered with a narrow piece of wood when mounted on the tang. The material seems to be the wood of broad-leaved trees (i.e. T16054 and T20736, and the pre-Viking B4590 seems to have a birch handle as well). In contrary to Pre-viking periods, the profiling of the handles in terms of finger copying bumps is not documented. Some swords seem to have only an unwrapped wooden handle, in other cases the wooden handles are wrapped in leather, fabric, metal or a combination of these.

  • Leather wrapping
    We have evidence that the wooden base was wrapped with a leather cord (C57001) or a strip of leather (T14613). The shape cannot always be reconstructed exactly, at least in one case the wrapping leather does not have a specified shape (C23127, Ts2954). Identical leather wrapping can be found on Swedish and Icelandic swords.

  • Cloth wrapping
    We can sometimes detect thread (S3821), textile strap (B5161) or cloth plus iron wire wrapping (T3107). Some of the finds are wrapped in unspecified textile (S11782, T12962, T21998). Identical methods of cloth wrapping can be found on Swedish swords as well.

  • Wire wrapping
    Silver, gold or copper alloy wire was a quite popular and very spectacular option for wrapping (C5402, C22138, C23486, C58882, T19225) as manifested on S and Æ types. This variant is also mentioned in written sources (vaf), specifically in the context of elites around the ruler and rich farmers (Falk 1914: 23). As we can see, the wrapping was typically executed with orderly separation of thin wires and two pairs of coiled wires opposite to each other, thus creating the fishbone effect. The wires are often entwined into curls of thicker wire at the ends of the handle. Wooden handles were quite minute under the wire, making the resulting handle rather subtle. This can arise some questions regarding possible special designation of such swords, for example combat swords fit for stabbing (personal debate with Roland Warzecha).

  • Metal ferrules on the handle
    Usage of bronze pre-cast or plated ferrules at the ends of wooden handles was equally popular (B1481, B11477, C1194, C1977, C5464, C8095, C9981, C11301, C16107, C18494, S5371, T8257, T16054, T20913). Pre-cast ferrules are crown-shaped and their tongue-like protrusions often depict animal or humanoid heads. These ferrules are probably mentioned even in written sources under the name véttrim (Androshchuk 2014: 31). Some hilts have simple ferrules spread on the inner surface of the handle (B878, B11477).

rukojetiDiverse variants of Norwegian sword handles.
B8118, C57001, T3107, C58882, T16054.

rukojeti-svedsko
Swedish analogies. Taken from Androshchuk 2014: 104-105.

 

Antler handle
As far as I know, there was only one sword in the Viking age (S2453) with its grip made of antler scales. Handles made of this material are very rare in neighbouring Sweden too, where only two specimens (Androshchuk 2014: Jä 12; Holm 2015) were found. The antler scales of Swedish swords were riveted on the side with tiny iron rivets.

rukojeti-paroh
Antler handles from Norway and Sweden.
S2453 (left), SHM 12426 (right).

Straw / bast wrapping
According to the Unimus catalogue, a single-bladed sword was found at Tussøy (Ts3639) whose handle was wrapped in straw or bast. This modification seems to be completely unique and I know of no parallels to it. Due to insufficient description, we can provide no detailed information. In addition, Sveinulf Hegstad, the photo archivist University of Tromsø, provided me with a current photo of the object and there is no organic trace left.

Metal handle
Pre-cast or forged handles are found on some of Peterson’s type D swords in Norway (i.e. B5774, C4072. C8095, C24887, T14309). These swords, being among the heaviest of all Viking swords, can be dated to 800-950 AD. They are composed of triple-lobed, two-pieced pommel, guard and typically also a metal handle. These handles are massive products of metal casting or smithing and their surface is covered with geometric or animal decor. The lower layers of the profiled decoration are decorated with copper alloy, the upper layers with silver. These handles are also sometimes decorated with ferrules on the handle tops (véttrim). According to Petersen, there were 11 swords of this type in Norway in 1919 (Petersen 1919: 70-75), while Hernæs filed up to 16 specimens by 1985 (Hernæs 1985).

rukojeti-kovoveD type swords with metal handles.
B5774, C4072. C8095, C24887.

Bibliography

Androshchuk, Fedir (2014). Viking Swords : Swords and Social aspects of Weaponry in Viking Age Societies, Stockholm.

Falk, Hjalmar (1914). Altnordische Waffenkunde. NVAOS. No.6., Kristiania.

Hernæs, Per (1985). De østnorske sverdfunn fra yngre jernalder : en geografisk analyse. Magistergradsavhandling i nordisk arkeologi – Universitetet i Oslo, Oslo.

Holm, Olof (2015). A Viking Period sword from Skäckerfjällen with a decorated antler grip. In: Fornvännen 110:4, 289-290.

Petersen, Jan (1919). De Norske Vikingesverd: En Typologisk-Kronologisk Studie Over Vikingetidens Vaaben, Kristiania.

Podoba rukojetí norských mečů

Při samostudiu mečů z raně středověkého Norska jsem si povšiml, že se u značné části exemplářů zachovaly organické zbytky rukojetí a pochev. Jelikož se tyto komponenty obvykle nezachovávají, považoval jsem za užitečné tyto materiály shromáždit v ucelených článcích pro obohacení mečových zájemců. V tomto článku se budeme zabývat rukojetěmi norských mečů z doby vikinské, nicméně se domníváme, že na norském materiálu lze ukázat všechny typy rukojetí používané v raně středověké Evropě.

Pro rychlé zopakování si na úvod řekneme, jak u těchto mečů vymezujeme jílec a rukojeť. Meč je složen z čepele a jílcových komponentů, které jsou namontovány na řap čepele. Jílcovými komponenty jsou spodní záštita (fremra hjaltit) a hlavice. Ta může být jednodílná nebo vícedílná. Jednodílnou hlavicí prochází řap, který je roznýtován na jejím vrcholu, zatímco vícedílná hlavice sestává z vrchní záštity (efra hjaltit) čili podstavy, na níž je rozklepán řap, a na ní je nanýtována koruna hlavice. Řap, který je mezi spodní záštitou a hlavicí odhalený, je prostorem pro rukojeť (meðalkafli). Nyní si názorně ukážeme, jakými způsoby byl řap obkládal, aby meč mohl být pohodlně a vkusně užíván.

Terminologie meče doby vikinské. Vytvořil Jan Zbránek a Tomáš Vlasatý.

Při poměrně důkladném pátrání na katalogu Unimus jsem byl schopen najít čtyři základní podoby rukojetí. Můžeme si povšimnout, že většina rukojetí je ergonomicky tvarována tak, že se rozšiřuje směrem ke spodní záštitě.

Dřevěná rukojeť
Řap, který byl obložen dřevěnou rukojetí o oválném průřezu, se zdá být vůbec nejběžnější variantou používanou v době vikinské, která měla velkou variabilitu. Rukojeť mohla mít podobu dvou shodných střenek, válečku s vypáleným otvorem anebo válečku se zářezem, který byl po nasazení na řap překryt úzkým proužkem dřeva. Zdá se, že materiálem vybíraným k výrobě střenek bylo dřevo z listnatých stromů (např. T16054 a T20736, ale také předvikinský B4590 má zřejmě březovou rukojeť). Profilování rukojetí, které by na povrchu zanechávalo vybouleniny kopírující prsty, nejsme na rozdíl od předvikinských období schopni doložit. Některé meče se zdají mít pouze dřevěnou rukojeť bez potažení, u jiných jsou dřevěné rukojeti omotány kůží, textilem anebo kovem, případně jejich kombinací.

  • Omotání kůží
    Máme doklady toho, že dřevěný základ byl omotán kůží ve formě řemínku (C57001) nebo proužku kůže (T14613). Ne vždy lze podobu přesně rekonstruovat, nejméně v jednom případě je omotávka provedena kůží nespecifikovaného tvaru (C23127, Ts2954). Identické omotání kůží lze zaznamenat i u švédských a islandských mečů.

  • Omotání textilem
    V některých případech detekujeme omotání šňůrkou (S3821), proužkem textilu (B5161) nebo textilem a železným drátem (T3107). Jistá část nálezů je omotána blíže nespecifikovaným textilem (S11782, T12962, T21998). Identické omotání textilem lze zaznamenat i u švédských mečů.

  • Omotání drátem
    Poměrně populární a velmi honosnou úpravou bylo omotání drátem ze stříbra, zlata nebo slitiny mědi (C5402, C22138, C23486, C58882, T19225), které se projevuje u typů S a Æ. Tato varianta je rovněž zmíněna v písemných pramenech (vaf), a to v kontextu elitního okruhu okolo panovníka a bohatých sedláků (Falk 1914: 23). Jak si můžeme povšimnout, omotání bylo standardně prováděno pravidelným rozestoupením tenkých drátků a dvou párů stáčených drátů, které proti sobě měly obrácenou orientaci, čímž se dosáhlo motivu rybí kosti. U konců rukojeti jsou drátky obvykle zapleteny do prstenců ze silnějšího drátu. Dřevěná rukojeť pod drátem byly poměrně drobné – výsledná rukojeť působí subtilním dojmem, což vede některé k úvahám, zda se nejedná o meče se speciální funkcí, například soubojové meče vhodné k bodání (osobní diskuze s Rolandem Warzechou).

  • Kovové objímky rukojeti
    Stejně oblíbené bylo použití bronzových odlévaných nebo plechových objímek na koncích dřevěných rukojetí (B1481, B11477, C1194, C1977, C5464, C8095, C9981, C11301, C16107, C18494, S5371, T8257, T16054, T20913). Odlévané objímky mají korunkovitý tvar a jazýčkovité výstupky často vyobrazují zvířecí nebo lidské hlavy. Tyto objímky jsou zřejmě zmíněné i v písemných pramenech pod názvem véttrim (Androščuk 2014: 31). Některé jílce mají jednoduché objímky rozprostřené na vnitřní ploše rukojeti (B878, B11477). 

rukojetiRůzné druhy rukojetí norských mečů.
B8118, C57001, T3107, C58882, T16054.

rukojeti-svedsko
Švédské analogie. Převzato z Androščuk 2014: 104-105.

Parohová rukojeť
Nakolik je mi známo, v Norsku byl nalezen pouze jeden meč z doby vikinské (S2453), jehož rukojeť by byla obložena parohovými střenkami. Rukojeti vyrobené z tohoto materiálu jsou vzácné i v sousedním Švédsku, kde jsou známy pouze dva exempláře (Androščuk 2014: Jä 12; Holm 2015). V případě švédských mečů byly parohové střenky po bocích snýtované drobnými železnými nýtky.

rukojeti-paroh
Parohové rukojeti z Norska a Švédska.
S2453 (vlevo), SHM 12426 (vpravo).

Rukojeť omotaná slámou / lýkem
Podle katalogu Unimus byl na lokalitě Tussøy nalezen jednobřitý meč (Ts3639), jehož rukojeť byla omotána slámou či lýkem. Tato úprava se zdá být naprosto unikátní a neznám k ní žádné paralely. Vzhledem k nedostatečnému popisu a absenci fotografie nedokážeme říci žádné bližší informace.

Kovová rukojeť
Odlité nebo kované rukojeti se v Norsku uplatňují u některých mečů Petersenova typu D (např. B5774, C4072. C8095, C24887, T14309). Tyto meče, které patří mezi nejtěžší vikinské meče, spadají do 9. a první poloviny 10. století. Skládají se z trojlaločné, dvoudílné hlavice, záštity a zpravidla též kovové rukojeti. Kovové rukojeti jsou masivními odlitky nebo výkovky; na svém povrchu mají pole s geometrickou nebo zvěrnou výzdobou, přičemž níže položené plochy jsou zdobené slitinou mědi, výše položené stříbrem. Rukojeti jsou navíc v některých případech zdobené objímkami na vrcholech rukojetí (véttrim). Podle Petersena bylo roku 1919 známo 11 mečů tohoto typu v Norsku (Petersen 1919: 70-75), zatímco Hernæs roku 1985 evidoval již 16 exemlářů (Hernæs 1985).

rukojeti-kovoveMeče typu D s kovovými rukojetěmi.
B5774, C4072. C8095, C24887.

Bibliografie

Androščuk, Fedir (2014). Viking Swords : Swords and Social aspects of Weaponry in Viking Age Societies, Stockholm.

Falk, Hjalmar (1914). Altnordische Waffenkunde. NVAOS. No.6., Kristiania.

Hernæs, Per (1985). De østnorske sverdfunn fra yngre jernalder : en geografisk analyse. Magistergradsavhandling i nordisk arkeologi – Universitetet i Oslo, Oslo.

Holm, Olof (2015). A Viking Period sword from Skäckerfjällen with a decorated antler grip. In: Fornvännen 110:4, 289-290.

Petersen, Jan (1919). De Norske Vikingesverd: En Typologisk-Kronologisk Studie Over Vikingetidens Vaaben, Kristiania.