The helmet from Tjele

The fragment of the helmet from Tjele. Author: Arnold Mikkelsen, Nationalmuseet. Taken from the catalogue of National Museum of Denmark.

In 1850, an extraordinary find was discovered by a young farmer in the forest called Lindum Storskov, near Tjele, Denmark. The find consisted of a set of blacksmith equipment – two anvils, five hammers, three tongs, sheet metal shears, two files, a wedge, two nail headers, casting bowls (with traces of tin and lead), a small touchstone, a set of scales, nine weights, five sickles, a key, three iron nails, an axe, two jingles, a spearhead/arrowhead, bronze wires, a lid of a box for scales, bone and bronze fragments of a casket, a mount of a drinking horn, iron fragments and pieces of a helmet (Leth-Larsen 1984; Lund 2006: 325). Thanks to local authorities, the set was sent to Copenhagen, where it was analyzed. The find was published three times – in 1858 (Boye 1858), then in 1939 (Ohlhaver 1939) and finally in 1984 (Munksgaard 1984; Leth-Larsen 1984).

tjele

Some other objects from the find from Tjele. Taken from Boye 1858: Pl. II–IV.

The helmet fragment is a very interesting object, that was originally interpreted as a saddle mount. It was Elisabeth Munksgaard, who expressed the theory about the helmet. Still, it is rather an overlooked artefact that was never studied in detail nor scientifically reconstructed. That’s the reason why this article was written.

Munksgaard sums up several important details:

This winged-shaped object is not a saddle mounting, but the eyebrows and nose-gueard of a helmet, made of iron and bronze. […] We are, unfortunately, not able to judge what the Tjele helmet looked like. There is not a trace of chain mail rest of the helmet, nor any iron plates fit for making up the rest of the helmet. But there are eight fragments of thin iron strips, about 1 cm broad and of varying length which might have been used for joining the plates together.” (Munksgaard 1984: 87)

More than detailed description, her article includes the comparison with the helmet from Gjermundbu. Since she considers the helmet from Gjermundbu to be the closest analogy, it is obvious she interprets the fragment as a part of a spectacle low-domed helmet. This type of helmets was used until 1000 AD (Munksgaard 1984: 88). The dating of the find from Tjele was corrected by Lund (2006: 325, 339), who claims the set belongs to the period between 950–970 AD. Tweedle (1992: 1126) assumed that the mask was multi-pieced; two ocular pieces were riveted to the nasal. The hole in the broader piece of the nasal could support this theory. Moreover, the mask from Kyiv shows the same feature.

The size of the mask is not convincingly given, but both Munksgaard and Tweedle suggest it is 12 × 7 cm (Munksgaard 1984: 87, fig. 4; Tweedle 1992: 1128, fig. 561). Just in the middle of eyebrows, at the base of the nasal, a hole for a rivet is placed. At least one decorated bronze strip was mounted on the eyebrows. It seems that entire eyebrows were symmetrically covered by bronze strips like this one. As a result, the mask was a distictive feature of the helmet, as can be observed in cases of other helmets too (Gjermundbu, Lokrume, Kyiv or St. Wenceslas helmet).

Regarding the construction, we can not say much. Munksgaard gives the information about eight fragments of narrow bands, which makes it possible to imagine that the helmet could have the similar construction as the helmet from Gjermundbu. The dome of the helmet of Gjermundbu is formed by four triangular-shaped plates. Under the gap between each two plates, there is a narrow flat band, which is riveted to a somewhat curved band located above the gap between each two plates. In the nape-forehead direction, the flat band is formed by a single piece, that is extended in the middle (on the top of the helmet) and forms the base for the spike. There are two flat bands in the lateral direction. Triangular-shaped plates are riveted to each corner of the extended part of the nape-forehead band. A broad band, with visible profiled line, is riveted to the rim of the dome. Two rings were connected to the very rim of the broad band, probably remnants of the aventail. In the front, the decorated mask is riveted onto the broad band.

The scheme of the helmet. Made by Tomáš Vlasatý and Tomáš Cajthaml.

The scheme of the helmet of Gjermundbu. Made by Tomáš Vlasatý and Tomáš Cajthaml.

Even though the mask from Tjele is just a fragment, we can not underestimate the meaning of this find. It broadens our vision about Viking Age protective gear, its decoration and the makers. Recently, two of my friends have tried to replicate the helmet fragment from Tjele. The reconstruction of the complete helmet is impossible, but I personally think that these both versions are decent and plausible tries that should be accepted by reenactment community.

First, let’s have a look on the work of Dmitry Hramtsov. The dome of this version is based on Vendel Period helmets. Since multi-pieced masks are typical for pre-Viking helmets, such a dome seems to be understandable. Metal bands are, however, much wider than those found in Tjele. The eyebrows are decorated with 14 bronze strips.

 

The second try is the helmet made by Konstantin Shiryaev and Maxim Teryoshin. In this case, the dome is based on the helmet from Gjermundbu. Konstantin used 16 bronze strips.


Bibliography:

Boye, V. (1858). To fund af smedeværktøi fra den sidste hedenske tid i Danmark (Thiele-Fundet og Snoldelev-Fundet). In: Annaler for Nordisk Oldkyndighed og Historie, København: 191–200.

Leth-Larsen, B. (1984). Selected objects from the stock of the Tjele smith. In: Offa 41, Neumünster: 91–96.

Lund, J. (2006). Vikingetidens værktøjskister i landskab og mytologi (Viking Period tool chests in the landscape and in mythology). In: Fornvännen 101, Stockholm: 323–341.

Munksgaard, E. (1984). A Viking Age smith, his tools and his stock-in-trade. In: Offa 41, Neumünster: 85–89.

Ohlhaver, H. (1939). Der germanische Schmied und sein Werkzeug. Hamburger Schriften zur Vorgeschichte und Germanischen Frühgeschichte, Band 2, Leipzig.

Tweddle, D. (1992). The Anglian Helmet from 16-22 Coppergate, The Archaeology of York. The Small Finds AY 17/8, York.

The helmet from Lokrume, Gotland

Since I am deeply interested in Viking Age helmets, I realized there is no comprehensive article about the helmet from Lokrume. That’s why I decided to translate my Czech article, “Přilba z Lokrume“. I believe this might help to reenactors looking for new kind of helmet evidence.

The first information about the fragment from Lokrume, which is deposited in Visby museum with the sign GF B 1683, was first published by Fornvännen journal in 1907:

„The helmet fragment (consisting of eyebrows and the nasal) from iron is coated with silver plate decorated with niello ornaments. The item, which belongs to Visby Fornsal and which was found in Lokrume parish on Gotland, is the only Viking Age helmet fragment ever found and it is an interesting parallel to several hundreds older helmets from Vendel. (Fornvännen 1907: 208, Fig. 8)

1

Taken from Fornvännen 1907: 208, Fig. 8; Lindqvist 1925: 194, Fig. 97.

Some time later, in 1925, Sune Lindqvist discussed the helmet in his essay on Vendel Period helmets (Lindqvist 1925: 192–194, Fig. 97): „it is made of iron and it is most likely made on Continent, because it is decorated with a thin layer of silver. In Scandinavia, this method was first used in the Viking Age“ (Lindqvist 1925: 192–193). He noticed also the fact that eyebrows do not have animal head terminals, like the helmet from Broa (Lindqvist 1925: 194).

Sigurd Grieg, who studied the helmet from Gjermundbu, reacted to Lindqvist in his book:

In this moment, is is also interesting to mention the Viking Age fragment from Lokrume, Gotland, which was discussed by Lindquist, together with some other helmets. The piece is dated to the Viking Age and the decoration also shows it belongs to the period. The fragment consists of eyebrows and a part of nasal. The fragment is very interesting for us, because its ornaments show the similarity with ornaments known from the sword from Lipphener See (…).
Lindqvist presumes the fragment is an export from the Continent, because the thin silver plate decoration was not used in Scandinavia before the Viking Age. Gutorm Gjessing critised this, when he truthfully said: ‚In our opinion, the helmet fragment from Lokrume can not be understood as a predecessor to Vendel Period helmets, as Lindqvist did (…). The technique – coating with thin silver layer and niello decoration – is very well known from the Viking Age and it is obvious that this technique was very popular on Gotland during its quite extensive production of weapons in the Later Viking Age (…).’“ (Grieg 1947: 44–45)

Grieg, who quotes Gjessing, finds the analogies of the helmet fragment in the 10th century, more precisely, Saint Wenceslas helmet and Petersen type S sword from Lipphener See (Grieg 1947: 45). The most similar analogies of the motive can be found on Petersen type S swords from Poland, Czech Republic, Hungary and Ukraine.

lokrume_motiv

The reconstruction of the motive, made by Jan Zbránek.

Elisabeth Munksgaard, who wrote a paper on the helmet fragment from Tjele in 1984, mentioned the fragment from Lokrume without any detail (Munksgaard 1984: 87). Almost the same did Dominik Tweddle (Tweedle 1992: 1126), who mentioned the facts the fragment is decorated and does not have animal head terminals.

The most important work presents Die Wikingerzeit Gotlands, written by Lena Thunmark-Nylén. It consists of a detailed photo, dimensions and a commentary (WZG II: 264:1; III: 317; IV: 521–522):

Lokrume parish, GF B 1683
An eyebrow protection from a helmet; made of iron inlayed with silver and nielloed with decoration in shape of airborne braided bands and intertwined circles ; the lenght of 13.2 cm.“ (WZG IV: 521–522)

An eyebrow part of a helmet, without any knowledge of the find context, represents the only example of the Viking Age helmet on Gotland. The item is made of iron, decorated with square inlay, to which a niello band motive is placed. There are transverse bands in the other areas around eyes.“ (WZG III: 317)

Thunmark-Nylén seeks analogies within the corpus of Norwegian swords, and she comes with the conclusion that the dating to the Viking Age is more than clear and without any doubt (WZG III: 317, Note 75).

2

Taken from WZG II: 264:1.

Mattias Frisk, the author of a very good university essay on Scandinavian helmets from the Younger Iron Age (Frisk 2012), wrote the same information as Lindqvist:

„The fragment consists of eyebrows and a short, broken nasal. It is made of iron, coated with silver plate, which is inlayed with square ornaments (…).“ (Frisk 2012: 23)

To my knowledge, the last book to mention the fragment is Vikinger i Krig, written by Kim Hjardar and Vegard Vike (Hjardar – Vike 2011: 188, 190). The book presents a different lenght (12.8 cm), a quite detailed photo and a short comment:

The second stray find is the mask fragment from Lokrume, Gotland, which is decorated with an ornament, that could be dated to 950–1000 AD. (…) The mask from Lokrume is made of iron, coated with silver and inlayed with square ornament and transverse bands of copper.“ (Hjardar – Vike 2011: 188)

vikingerikrig190

Taken from Hjardar – Vike 2011: 190.

We can see that different authors hold different opinions on the method of the decoration:

  • coating/plating with silver + niello inlay (Fornvännen 1907; Lindqvist 1925; Grieg 1947; Frisk 2011; Hjardar – Vike 2011)
  • silver inlay + niello inlay (WZG IV: 521–522; WZG III: 317)

When I discussed the fragment with blacksmith and jeweller Petr Floriánek (also known as Gullinbursti), the living legend and the best knower of the Viking art in the Czech republic, he explained to me that the decoration could be made in two possible ways:

  • inlay method: grooves are cut to the surface of the item, and they are filled with contrastive material (precious metal) in a desirable shape. Grooves correspond to the motive. The example can be seen here.
  • overlay method: a grid is cut to the surface of the item, and the material is hammered to the grid in a desirable shape. Grooves of the grid do not correspond to the motive. An example can be seen here, or below.
lokrume_muzeum

The fragment, deposited in Visby Fornsal.

According to Petr Floriánek, both methods were popular in the Viking Age and they can be seen applied on many pieces of art, mostly weapons of the second part of the 10th century. The usage of niello, proposed by researchers, is not so likely, in Petr’s opinion. The reason for that is the fact that grooves (with missing material) have the uniform width, which rather suggests the usage of wire. The material could be copper, because copper is more like to fall off, since it has worse adhesion than silver. As Petr says, broad transverse bands are most likely not made by niello method.

lokrume9

The back side of the fragment. Taken from Gotlands Museums samling av fotografier och föremål.

It is important to stress that it is not known to which type of helmet the fragment belonged. Researchers tend to say it was a spectacle helmet, which seem to be a more reliable variant, judging from shapes and dimensions of analogies (Broa, Gjermundbu, Tjele, Kyiv). Petr Floriánek guess the thickness of the mask can be cca 3 mm. The usage of nasal without ocular parts is known from Saint Wenceslas helmet, which was also made on Gotland and its decoration is very similar (see here). That’s why we should not dismiss the nasal variant.

My Belarusian friend Dmitry Hramtsov (also known as Truin Stenja), a very skillful blacksmith and jeweller, made a quite interesting variation of Lokrume helmet. Me and Petr consider this version to be very well done. Dmitry used the overlay method – in photos, you can notice the cut grid with silver and copper wire hammered to the surface. The mask is hollow inside. The mask is riveted with four rivets to the dome of the helmet; two rivets are invisible and soldered with silver. The rest of the mask is based on Kyiv mask, which was made in the same period. The dome of the helmet is based on the construction of Gjermundbu helmet.

 

In the very end, I would like to thank to Dmitry Hramtsov for the chance to publish his photos. My deep respect belong to Petr Floriánek, who gave me many good advices and ideas. Finally, my thanks go to Pavel Vorinin for the photo of the back side of the fragment and to Jan Zbránek for the redrawn motive. I hope you liked this article. In case of any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon.


Bibliography

Fornvännen 1907 = Ur främmande samlingar 2. In: Fornvännen 2, Stockholm 1907, 205–208. Available on: http://samla.raa.se/xmlui/bitstream/handle/raa/5533/1907_205.pdf?sequence=1.

FRISK, Mattias (2012). Hjälmen under yngre järnåldern : härkomst, förekomst och bruk, Visby: Högskolan på Gotland. Available on: http://www.diva-portal.org/smash/get/diva2:541128/FULLTEXT01.pdf.

GRIEG, Sigurd (1947). Gjermundbufunnet : en høvdingegrav fra 900-årene fra Ringerike, Oslo.

HJARDAR, Kim – VIKE, Vegard (2011). Vikinger i krig, Oslo.

LINDQVIST, Sune (1925). Vendelhjälmarnas ursprung. In: Fornvännen 20, Stockholm, 181–207. Available on: http://samla.raa.se/xmlui/bitstream/handle/raa/796/1925_181.pdf?sequence=1.

MUNKSGAARD, Elisabeth (1984). A Viking Age smith, his tools and his stock-in-trade. In: Offa 41, Neumünster, 85–89.

TWEDDLE, Dominic (1992). The Anglian Helmet from 16-22 Coppergate, The Archaeology of York. The Small Finds AY 17/8, York.

WZG II = Thunmark-Nylén, Lena (1998). Die Wikingerzeit Gotlands II : Typentafeln, Stockholm.

WZG III = Thunmark-Nylén, Lena (2006). Die Wikingerzeit Gotlands III: 1–2 : Text, Stockholm.

WZG IV = Thunmark-Nylén, Lena (2000). Die Wikingerzeit Gotlands IV:1–3 : Katalog, Stockholm.

Scandinavian helmets of the 10th century

In this article, we will have a short look at evidences of helmets used in Scandinavia during the 10th century. Pictures of modern replicas are added as well.

Spectacle helmets:

Nasal helmets:

Unknown types:

Russian helmets in Scandinavia:

Conclusion

Bibliography


Spectacle helmets

Gnëzdovo

Object, context A head on the sacrificial (or weaving?) knife from Gnëzdovo, Russia, mound number 74. 2nd half of the 10th century.
Description The head is rather schematic. Fechner writes, that the head is covered with a helmet that has typical hemisphere shape with spectacle mask. No visible spike on the top, no visible decoration. Sizov´s picture shows rather a head with beard.
Literature Fechner 1965; Sizov 1902: 91, Fig. 59, 60.

 

Gjermundbu

Object, context The only complete Viking Age helmet found in Gjermundbu mound 1, Norway. 2nd half of the 10th century.
Description The dome is made from 4 pieces connected with 4 quadrant ribs of semicircular section. There is a spike on the top and a plate connected to the rim of the dome. The mask is from one piece, is decorated with silvar inlay and is riveted to the plate. There are some traces of the rings on the plate, indicating that a kind of neck guard was used.
Literature Grieg 1947; Tweddle 1992: 1125-1128; Vlasatý 2016

 

Tjele

 

Object, context A mask fragment found among the forging equipment in Tjele, Denmark 2nd half of the 10th century.
Description Iron mask decorated with bronze plates. The nasal is broken. It is possible there were some rivets on the nasal, indicating the mask was made from several pieces.
Literature Kirpichnikov 1973Tweddle 1992. 1126, 1128; Vlasatý 2015b.

 

Kyiv

Object, context A mask from a helmet found in Desjatinna Church in Kyiv, Ukraine. 2nd half of the 10th century.
Description Iron mask decorated with silver and gold coating and silver inlay. The nasal is broken. It is sure there were some rivets on the nasal, indicating the mask was made from several pieces. Some people suggest reversed position of the mask.
Literature Kirpichnikov 1973Tweddle 1992. 1126, 1129.

 

Nasal helmets

Middleton

Object, context A Scandinavian (Anglo-Scandinavian?) warrior depicted on the Middleton Cross B, England. 10th century.
Description The head is rather schematic. The helmet has conical shape with integral nasal. No visible decoration.
Literature Graham-Campbell 1980: cat. no. 537.

 

Prague

Object, context The so-called helmet of Saint Wenceslaus. The nasal and the rim are probably of Gotlandic origin, 2nd half of the 10th century, the dome is later addition (but the original dome might be similar).
Description Both nasal and rim are decorated with silver inlay and coating. The decoration of the rim resembles the piece from Lokrume. The figure on the nasal is important example of mixing pagan religion with Christianity.
Literature Hejdová 1964.

 

Unknown types

Lokrume

Object, context A mask fragment from a helmet found in Lokrume, Gotland. 2nd half of the 10th century.
Description Iron fragment richly decorated with silver and copper inlay/overlay. The nasal is broken. It is impossible to claim whether the fragment belonged to spectacle or nasal helmets.
Literature Lindqvist 1925; Vlasatý 2015c.

 

Birka

Object, context A fragment of what could be an aventail holder. Found in the hall in Birka, 950 – 970 AD.
Description Gilded iron plate with teeth on one side. A hole for the rivet is visible. This fragment could be used as an aventail holder that can be seen on some early medieval helmets.
Literature Vlasatý 2015a.

 

Russian helmets in Scandinavia

Birka

Object, context Fragments of what could be a Russian helmet. Found in the hall of Birka. 950-970 AD.
Description Two gilded fragments decorated with birds and a flower and one tinned bronze conus. Rests of silvers and iron rivets are still present. It is impossible to claim whether these fragments belonged to one or two helmets.
Literature Holmquist Olausson – Petrovski 2007; Vlasatý 2014.

 

Conclusion

The number of the evidence is sufficient to claim there were 3 types of helmets in Scandinavia during the 10th century. Spectacle helmet was the most dominant and traditional type, nasal helmets probably represent a new Continental fashion and Russian helmets (like spectacle helmets in Gnëzdovo and Kyiv) form the evidence of close relations between Eastern Europe and Eastern Scandinavia. Spectacle helmets were used until 1000 AD, conical helmets with nasals became widespread in the 11th century (Munksgaard 1984: 88).

It has to be stressed that all examples are richly decorated – we can not find any proof of undecorated examples. Undecorated helmets used in 10th century reenactment are rather a reeenactism. Even the nasal of the Saint Wenceslaus helmet is decorated, even though there is no other proof of decorated conical helmet with a nasal. The tradition of helmet decoration has to be seen as important; it is obvious that decorated masks had been used to terrify oponents and to show exceptional status.

We can not see any cheek guards or chainmail aventails on masks – these devices were used on finds from different centuries and were not used in the 10th century.

Old Norse literature, mainly skaldic poetry, can bring some interesting facts as well. For example, Norwegian king Hákon the Good († 961 AD) was buried with his “gilded” helmet and another pieces of gear and his skald Eyvindr praises his arrival to Valhǫll, where he refuses to hand off his equipment.

Many authors claimed there is almost no evidence because of the weight of helmets. However, the true reason of this is that helmets were very expensive and were worn only by nobles and their retinues.

In case of deeper interest, I reccomend my further work, Grafnir hjálmar : A Comment on the Viking Age Helmets, Their Developement and Usage (in Czech).

Bibliography

FECHNER, Maria V. (1965). О ≪скрамасаксе≫ из Гнёздова // Новое в советской археологии, Москва, 260–262.

GRAHAM-CAMPBELL, James (1980). Viking Artefacts: A Select Catalogue, London.

GRIEG, Sigurd (1947). Gjermundbufunnet : en høvdingegrav fra 900-årene fra Ringerike, Oslo.

HEJDOVÁ, Dagmar (1964). Přilba zvaná „svatováclavská“. Sborník Národního muzea v Praze, A 18, č. 1–2, Praha.

HOLMQUIST OLAUSSON, Lena – PETROVSKI, Slavica (2007). Curious birds – two helmet (?) mounts with a christian motif from Birka’s Garrison. In: FRANSSON, Ulf (ed). Cultural interaction between east and west, Stockholm, 231–238.

KALMRING, Sven (2014). A conical bronze boss and Hedeby´s Eastern connection. In: Fornvännen 109, 1–11, Stockholm. Available at: https://www.academia.edu/6845231/A_conical_bronze_boss_and_Hedebys_Eastern_connection

KIRPIČNIKOV, Anatolij N. (1971). Древнерусское оружие: Вып. 3. Доспех, комплекс боевых средств, IX–XIII вв.// АН СССР, Москва.

LINDQVIST, Sune (1925). Vendelhjälmarnas ursprung. In: Fornvännen 20, Stockholm, 181–207. Available at: http://samla.raa.se/xmlui/bitstream/handle/raa/796/1925_181.pdf?sequence=1

MUNKSGAARD, Elisabeth (1984). A Viking Age smith, his tools and his stock-in-trade. In: Offa 41, Neumünster, 85–89.

SIZOV, Vladimír I. (1902). Курганы Смоленской губернии I. Гнездовский могильник близ Смоленска. Материалы по археологии России 28, Санкт-Петербург.

TWEDDLE, Dominic (1992). The Anglian Helmet from 16-22 Coppergate, The Archaeology of York. The Small Finds AY 17/8, York.

VLASATÝ, Tomáš (2014). Fragmenty přilby z Birky. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [cit. 2016-01-03]. Available at: http://sagy.vikingove.cz/fragmenty-prilby-z-birky/

VLASATÝ, Tomáš (2015a). Další fragment přilby z Birky. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [cit. 2016-01-03]. Available at: http://sagy.vikingove.cz/dalsi-fragment-prilby-z-birky/

VLASATÝ, Tomáš (2015b). The helmet from Tjele. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [cit. 2016-01-03]. Available at: http://sagy.vikingove.cz/the-helmet-from-tjele/

VLASATÝ, Tomáš (2015c). The helmet from Lokrume. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [quoted 2016-11-21]. Available at: http://sagy.vikingove.cz/the-helmet-from-lokrume-gotland/

VLASATÝ, Tomáš (2016). The helmet from Gjermundbu. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [quoted 2016-11-21]. Available at: http://sagy.vikingove.cz/the-helmet-from-gjermundbu/

Přilba z Lokrume

Když jsem nedávno napsal článek o vikinských přilbách a uvědomil jsem si, že jsem zatím neviděl zrekonstruovaný fragment z Lokrume, nečekal jsem, že se repliky dočkám tak rychle. Můj běloruský přítel Dmitrij Chramcov (známý též jako Truin Stenja), zručný kovář a šperkař, o jehož variaci přilby z Tjele jsem již dříve napsal, vyrobil dle mého názoru zajímavou rekonstrukci lokrumského fragmentu. Ale nejdřív se pojďme podívat na originál.

O fragmentu z Lokrume, který je dlouhodobě vystaven v muzeu ve Visby pod inventárním číslem GF B 1683, poprvé napsal časopis Fornvännen roku 1907:

„Fragment přilby (obočí a nánosník) ze železa potaženého stříbrným plechem, do něhož jsou niellem vyložené ornamenty. Předmět, který náleží Visby Fornsal a který byl nalezen v okrese Lokrume na Gotlandu, je jediným doposud nalezeným kusem přilby z doby vikinské a představuje zajímavou paralelu k o několik století starším přilbám z Vendelu. (Fornvännen 1907: 208, Obr. 8)

1

Převzato z Fornvännen 1907: 208, Obr. 8; Lindqvist 1925: 194, Obr. 97.

Roku 1925 o fragmentu napsal Sune Lindqvist ve svém pojednání o přilbách z doby vendelské (Lindqvist 1925: 192–194, Obr. 97). Doslova o něm napsal to, že je „ze železa a se vší pravděpodobností pochází z kontinentu, protože je dekorován tenkou stříbrnou vrstvou, což je umělecká technika, která se na Severu začala uplatňovat nejdříve v době vikinské“ (Lindqvist 1925: 192–193). Všímá si také faktu, že obočí není zakončeno koncovkami ve tvaru zvířecích hlav, jako je tomu například u obočí přilby z Broa (Lindqvist 1925: 194).

Při publikování nálezu z Gjermundbu na Lindqvista zareagoval Sigurd Grieg, který napsal:

V této souvislosti je zajímavé se také zmínit o tom, že z gotlandského Lokrume se zachoval fragment přilby z doby vikinské, o kterém spolu s dalšími přilbami mluví Lindquist.
Kousek se datuje do doby vikinské a jeho dekorace rovněž naznačuje, že náleží do této epochy. Skládá se z obočí a části nánosku. Tento fragment je pro nás nesmírně zajímavý, protože ornamenty vykazují podobnost s těmi, které se nacházejí na meči z Lipphener See (…).
Lindqvist předpokládá, že tento kus je vývozem z kontinentu, protože dekorace užívající potažení tenkou stříbrnou vrstvou nebyla na Severu do doby vikinské používána. Proti tomu se vyjádřil Gutorm Gjessing, který s naprostou pravdou řekl: ‚Podle našeho názoru lokrumský fragment nemůže být chápán jako předstupeň vendelských přileb, jak jej chápe Lindqvist (…). Technika potahování tenkou stříbrnou vrstvou spolu se zdobení niellem je z doby vikinské dobře známa a je nad vše jasné, že byla velmi populární při poměrně rozsáhlé výrobě zbraní na Gotlandu v mladší době vikinské (…).’“ (Grieg 1947: 44–45)

Grieg, citujíce Gjessinga, hledá analogie dekorace lokrumského fragmentu v 10. století, konkrétně u svatováclavské přilby a meče typu S z Lipphener See (Grieg 1947: 45).

lokrume_motiv

Rekonstrukce motivu. Vytvořil Jan Zbránek.

Když roku 1984 Elisabeth Munksgaardová napsala svůj článek o fragmentu z Tjele, pouze lokrumský fragment zmínila bez bližšího komentáře (Munksgaard 1984: 87). Totéž činí také Dominik Tweddle (Tweedle 1992: 1126), který pouze zmiňuje fakt, že fragment je zdobený a že není zakončen koncovkami ve tvaru zvířecích hlav.

Důležitou práci představuje Die Wikingerzeit Gotlands Leny Thunmark-Nylénové, která jako první přináší detailní fotografii, rozměry a komentář (WZG II: 264:1; III: 317; IV: 521–522):

Okres Lokrume, GF B 1683
Ochrana obočí pocházející z přilby; železo tausované stříbrem s vyrytým a niellovaným zdobením ve formě vzdušných splétaných pásek s poutky a proplétanými kruhy; délka 13,2 cm.“ (WZG IV: 521–522)

Obočí přilby, bez jakýchkoli informací o nálezové okolnosti, představuje jediný exemplář vikinské přilby z Gotlandu. Předmět je ze železa a je opatřen plošným tausováním, do něhož je na široké ploše proveden niellovaný páskový motiv. Na okolních plochách směrem k očím se nacházejí příčné pásky.“ (WZG III: 317)

Thunmark-Nylénová hledá analogie motivu na norských mečích, na jejichž základě dochází k závěru, že datace do doby vikinské je nezpochybnitelná (WZG III: 317, pozn. 75).

2

Převzato z WZG II: 264:1.

Mattias Frisk, který napsal kvalitní vysokoškolskou práci o severských přilbách z mladší doby železné (Frisk 2012), napsal o fragmentu z Lokrume prakticky totéž co Lindqvist:

Fragment se skládá z páru obočí a krátkého, odlomeného nánosku. Je ze železa a je potažen stříbrným plechem, který je vyložen plošným ornamentem (…).“ (Frisk 2012: 23)

Zatím poslední dílo, o kterém vím, že fragmentu z Lokrume věnuje větší pozornost, je kniha Vikinger i Krig od Kima Hjardara a Vegarda Vike (Hjardar – Vike 2011: 188, 190). Kromě toho, že uveřejňují rozdílnou velikost fragmentu (12,8 cm) a poměrně detailní fotografii, krátce komentují dekoraci a její dataci:

Druhým je bezkontextově nalezený nánosek z gotlandského Lokrume s ornamentem, jehož styl lze datovat do let 950–1000. (…) Nánosek z gotlandského Lokrume je vyroben ze železa, potažen stříbrem a vyložen plošným ornamentem a příčnými pásky z mědi.“ (Hjardar – Vike 2011: 188)

vikingerikrig190

Převzato z Hjardar – Vike 2011: 190.

Lze si povšimnout, že někteří badatelé zastávají rozdílné názory, pokud se týče popisu zdobných technik. Můžeme rozlišovat dvě stanoviska:

  • potažení / plátování stříbrem + vyložený niellovaný motiv (Fornvännen 1907; Lindqvist 1925; Grieg 1947; Frisk 2011; Hjardar – Vike 2011)
  • tausování stříbrem + vyložený niellovaný motivem (WZG IV: 521–522; WZG III: 317)

Když jsem tento fragment diskutoval s kovářem a šperkařem Petrem Floriánkem, bezesporu největším českým znalcem vikinského umění, vysvětlil mi, že dekorace může být vyrobena dvěma způsoby, a sice:

  • metodou inlay: na povrchu předmětu jsou vysekány drážky, které jsou vyplňovány kontrastním materiálem v určitém motivu. Drážky korespondují s motivem.
  • metodou overlay: na povrchu předmětu jsou pod úhlem vysekány drážky na způsob mřížky, do kterých je vtepáván drát v určitém motivu. Drážky nekorespondují s motivem.
lokrume_muzeum

Fragment vystavený v muzeu Visby Fornsal.

Podle Petra byly obě metody v době vikinské populární a lze je objevit na uměleckých dílech (zejména zbraních) z  2. poloviny 10. století, do které se fragment datuje. Metodu použití niella, kterou navrhuje valná část badatelů, Petr pokládá za méně pravděpodobnou, protože drážky, ze kterých je vypadaný motiv, jsou uniformní šířky, což by spíše nasvědčovalo použití drátu. Materiálem drátu mohla být měď, protože ta na povrchu drží hůře než stříbro a je náchylnější na vypadnutí. Příčných širokých pásků pak podle Petra dosti pravděpodobně nebylo dosaženo pomocí niella.

Je důležité zmínit fakt, že není známo, z jakého typu přilby fragment pocházel. Badatelé však k tíhnou z brýlové přilbě, což se na základě analogií (tvaru obočí na fragmentech přileb z Broa, Gjermundbu, Tjele a Kyjeva) zdá být uveřitelnější variantou. I rozměry masky jsou podobné rozměrům masek z brýlových přileb (šířka 12,8–13,2 cm a tloušťka, podle odhadu Petra Floriánka, kolem 3 mm). Samostatný nánosek bez očnic je znám pouze ze svatováclavské přilby, a přestože vše naznačuje, že obě masky byly vyrobeny na Gotlandu ve stejném období, tvarově se od sebe odlišují. To však neznamená, že bychom měli nánosek tvaru T ihned zavrhnout.

Replika, kterou vyrobil Dmitrij Chramcov a kterou Petr Floriánek i já považujeme za velmi kvalitní, používá metodu overlay – na některých níže přiložených fotkách si můžeme povšimnout vysekané mřížky, do které je vtepáván stříbrný a měděný drát. Maska je zevnitř dutá, stejně jako obočí přilby z Broa – přestože nám není známo, zda je dutý i původní nález. Maska je na zvon přichycena čtyřmi nýty, z nichž dva jsou zapuštěné v centrální části obočí a jsou zapájeny stříbrem, a tak nejsou na lícové straně vidět. Zbytek masky je dotvořen na základě masky z Kyjeva. Zvon přilby byl vyroben podle charakteristické konstrukce přilby z Gjermundbu.

 

Závěrem bych chtěl poděkovat Dmitrijovi Chramcovovi za možnost zveřejnit jeho fotografie a také Petru Floriánkovi, který si na mě udělal čas a podělil se se mnou o své zkušenosti a názory. Díky patří také Janu Zbránkovi, který ochotně vytvořil ilustraci s překresleným motivem.


Bibliografie:
Fornvännen 1907 = Ur främmande samlingar 2. In: Fornvännen 2, Stockholm 1907, 205–208. Dostupné z: http://samla.raa.se/xmlui/bitstream/handle/raa/5533/1907_205.pdf?sequence=1.

FRISK, Mattias (2012). Hjälmen under yngre järnåldern : härkomst, förekomst och bruk, Visby: Högskolan på Gotland [vysokoškolská práce]. Dostupné z: http://www.diva-portal.org/smash/get/diva2:541128/FULLTEXT01.pdf.

GRIEG, Sigurd (1947). Gjermundbufunnet : en høvdingegrav fra 900-årene fra Ringerike, Oslo.

HJARDAR, Kim – VIKE, Vegard (2011). Vikinger i krig, Oslo.

LINDQVIST, Sune (1925). Vendelhjälmarnas ursprung. In: Fornvännen 20, Stockholm, 181–207. Dostupné z: http://samla.raa.se/xmlui/bitstream/handle/raa/796/1925_181.pdf?sequence=1.

MUNKSGAARD, Elisabeth (1984). A Viking Age smith, his tools and his stock-in-trade. In: Offa 41, Neumünster, 85–89.

TWEDDLE, Dominic (1992). The Anglian Helmet from 16-22 Coppergate, The Archaeology of York. The Small Finds AY 17/8, York.

WZG II = Thunmark-Nylén, Lena (1998). Die Wikingerzeit Gotlands II : Typentafeln, Stockholm.

WZG III = Thunmark-Nylén, Lena (2006). Die Wikingerzeit Gotlands III: 1–2 : Text, Stockholm.

WZG IV = Thunmark-Nylén, Lena (2000). Die Wikingerzeit Gotlands IV:1–3 : Katalog, Stockholm.

Vikinské přilby

PHTO0338.JPG

Ohelmený námořník na gotlandském obrazovém kameni Smiss Stenkyrka I. Za fotografii děkuji Daliboru Grimmovi.

Téma vikinských přileb patří mezi populární a přitom neprobádanou kapitolu raně středověkého vyzbrojení. O problematiku se dlouhodobě zabývám, o čemž svědčí také mé články o fragmentech přileb z Tjele („Přilba z Tjele“) a Birky („Fragmenty přilby z Birky?“, „Další fragment přilby z Birky?). Proto jsem se rozhodl sepsat ucelený článek, který by mapoval všechny doklady skandinávských přileb používaných během let 800–1100. Práci jsem pojmenoval „Grafnir hjálmar“ : Komentář k vikinským přilbám, jejich vývoji a používání a můžete si ji stáhnout prostřednictvím následujícího odkazu.

VLASATÝ, Tomáš (2015). „Grafnir hjálmar“ : Komentář k vikinským přilbám, jejich vývoji a používání.

Jsem si vědom, že otázka přileb není zdaleka uzavřená, a jsem ochotný o jednotlivých bodech článku vést debatu.


For English-speakers

The article Grafnir hjálmar : Komentář k vikinským přilbám, jejich vývoji a používání („A Comment on the Viking Age Helmets, Their Developement and Usage“) aims to summarize known sources concerned with early medieval Scandiniavian helmets. The article comments not only the shape of helmets, but also their ownership and symbolism.

Přilba z Tjele

Fragment přilby z Tjele. Fotograf: Arnold Mikkelsen, Nationalmuseet. Převzato ze stránek katalogu dánského národního muzea.

Roku 1850 nalezl mladý farmář v lese Lindum Storskov u dánského Tjele neobvyklý nález – velký soubor kovářských nástrojů. Díky místním orgánům se sada dostala do kodaňského muzea, kde byla analyzována. Nález byl publikován celkem třikrát, nejprve roku 1858 (Boye 1858), posléze roku 1939 (Ohlhaver 1939) a konečně roku 1984 (Munksgaard 1984). Teprve v posledním zmiňovaném zpracování byl zveřejněn ve své úplnosti.

Zvláště zajímavým artefaktem je fragment přilby, který byl původně považován za kování sedla. Elisabeth Munksgaardová však rozpoznala hodnotu fragmentu. I přesto se jedná o často přehlížený nález, který, pokud je mi známo, nikdy nebyl podroben detailní analýze a odborné rekonstrukci. To je také důvod, proč vznikl tento článek.

Munksgaardová podává několik důležitých informací:

Křídlovitý předmět není kováním sedla, ale obočím a nánoskem přilby, které jsou vyrobeny z železa a bronzu. (…) Bohužel nejsme schopni posoudit, jak přilba z Tjele vypadala. V nálezu nebyly objeveny stopy po kroužkovém pletivu nebo železných plátech, ze kterých by mohl být vyroben zbytek přilby. Nalezlo se však osm fragmentů tenkých železných pásků o šířce kolem 1 cm a o různé délce, které mohly sloužit ke spojení plátů.” (Munksgaard 1984: 87)

Munksgaardová se spíše než popisu fragmentu věnuje jeho srovnání s přilbou z Gjermundbu, kterou pokládá za nejbližší analogii. Z toho vyplývá, že fragment považuje za masku brýlové přilby s nízkým zvonem, který byl podle jejího názoru používán zhruba do roku 1000 (Munksgaard 1984: 88). Dataci upravuje Lundová (2006: 325, 339), která nález z Tjele zařazuje do období let cca 950–970. Myšlenku, že fragment pochází z brýlové přilby, explicitně zastává také Tweedle (1992: 1126), podle něhož lze předpokládat, že k jednokusové masce byly původně nanýtovány samostatné očnice. Tomu by nasvědčovala díra v rozšířené části nánosku.

Velikost masky není nikde explicitně uvedena, ale podle Munksgaardové a Tweedleho je pravděpodobná šířka 12 cm a výška 7 cm (Munksgaard 1984: 87, fig. 4; Tweedle 1992: 1128, fig. 561). Uprostřed obočí, přímo na úpatí nánosku, se nachází díra pro nýt. Na obočí se nachází minimálně jeden patrný bronzový pásek – tyto bronzové pásky musely být symetricky rozmístěné na obočí. Obočí tak muselo být hlavním distinktivním rysem; můžeme si povšimnout, že všechny dochované fragmenty masek vikinských přileb jsou zdobené rozličnými metodami.

Co se týče konstrukce, můžeme spekulovat o tom, že zvon mohl být vyroben ze čtyř plátů nanýtovaných na čtyři vyztužující žebra. Podobná žebra se musely nacházet i uvnitř helmy. Osm úzkých pásků, o nichž hovoří Munksgaardová, mohou představovat právě tyto výztuhy. Na spodním okraji kostry se mohl nacházet vodorovný zesilující široký pás, na nějž byla nanýtována zdobená maska.

Ač jde o pouhý fragment, význam tohoto nálezu nelze podceňovat. Rozšiřuje hranice našeho poznání, a tak můžeme udělat lepší obrázek o ochranném odění doby vikinské, jeho zdobení, tvůrcích i příjemcích. A to jak na úrovni vědeckého bádání, tak na úrovni historické rekonstrukce.

V nedávné době se dva mí přátelé pokusili o rekonstrukci přilby z Tjele. Je otázkou, nakolik je rekonstrukce možná, když zvon přilby není dochován a maska není kompletní. Na druhou stranu se domnívám, že jde o zdařilé pokusy, které vypadají uvěřitelně a které zároveň můžou rozšířit spektrum helem na našich bojištích.

Nejprve se podívejme na dílo Dmitrije Chramcova. Základem jeho pokusu byl typ zvonu, který se používá u přileb z vendelského období. Vzhledem k samostatně nanýtovaným očnicím se tato verze jeví jako možná, protože samostatné očnice jsou typické právě pro starší přilby. Použitá žebra jsou však širší než ta, o nichž píše Munksgaardová. Používá 7 bronzových pásků na obočí, celkově 14.

 

Druhý pokus tvoří přilba Konstantina Širjajeva, který umístil masku na rekonstrukci zvonu přilby z Gjermundbu. Opět jde o uvěřitelné řešení, které je podtrženo elegantním provedením. Používá 8 bronzových pásků na obočí, celkově tedy 16.


Použitá literatura:

BOYE, V. (1858). To fund af smedeværktøi fra den sidste hedenske tid i Danmark (Thiele-Fundet og Snoldelev-Fundet). In: Annaler for Nordisk Oldkyndighed og Historie, København: 191–200.

LUND, J. (2006). Vikingetidens værktøjskister i landskab og mytologi
(Viking Period tool chests in the landscape and in mythology). Fornvännen
101, Stockholm: 323–341.

MUNKSGAARD, E. (1984). A Viking Age smith, his tools and his stock-in-trade. In: Offa 41, Neumünster: 85–89.

OHLHAVER, H. (1939). Der germanische Schmied und sein Werkzeug. Hamburger Schriften zur Vorgeschichte und Germanischen Frühgeschichte, Band 2, Leipzig.

TWEDDLE, D. (1992). The Anglian Helmet from 16-22 Coppergate, The Archaeology of York. The Small Finds AY 17/8, York.

Další fragment přilby z Birky?

Po sepsání článku o možných fragmentech východní přilby z Birky (“Fragmenty přilby z Birky?“) mne můj ruský přítel Pavel Voronin upozornil na další podezřelý fragment, který byl nalezen v oblasti tzv. Posádky (Garrison/Garnison; Bj 596). Pavel mi také poskytl své vlastní fotky, které pořídil ve Státním historickém muzeu (SHM) ve Stockholmu. To bylo téměř vše, co jsem byl schopen vyzvědět – Pavel si není vědom žádné literatury, která by se fragmentem zabývala, není mu známo katalogové číslo ani rok objevu či přesná pozice nálezu. V internetovém katalogu Státního historického muzea se tento předmět nachází pod katalogovým číslem 449257 (Bj 596: 46) a byl přidán do databáze Ny Björnem Gustafssonem 14. 11. 2006.

Fotky a popis

 

S vědomím toho, že předměty nelze popisovat na základě fotek, se pustíme do povrchního popisu, který však nemusí odpovídat realitě. Předmět, který je označen za “okrajové kování”, je vyrobený z “pozlaceného bronzu”. Na zadní straně předmětu si můžeme povšimnout měděnky.

Kvůli pokroucení nelze přesně určit jeho rozměry; délka se pohybuje kolem 90 mm a šířka kolem 13 mm (zuby nepočítaje). Ze spodního okraje vybíhá 13 patrných kolmých zubů o délce cca 5 mm a šířce 3 mm. Výřezy mezi zuby si udržují pravidelné rozestupy 3 mm. U horního okraje levé poloviny fragmentu se nachází nýtový otvor o průměru 3–4 mm. Boční strany fragmentu svědčí o násilném odtržení.

Fragment má zjevně vlnkovaný profil. Pozlacení se zachovalo v drážkách a nabízí se otázka, zda byla pozlacena celá čelní strana či nikoli. Zlacení zasahuje až na zuby. Vrcholky vlnek nemusely být pozlacené, ale stejně tak mohly být sedřeny a zbaveny pozlacení. Zdobení dnes každopádně působí dojmem tří zlatých pruhů.

Fragment přilby?

Další fotografie fragmentu. Převzato z katalogu Státního historického muzea (SHM), Ny Björn Gustafsson SHMM

Jakmile jsem spatřil fotky předmětu, okamžitě mě napadlo, že může jít o fragment přilby, konkrétně závěsu barmice. Takový nález by v kontextu síně válečníků jistě dával smysl. Ostatně, již dříve jsem referoval o dalších fragmentech přilby, které se nalezly na témže místě. S těmito fragmenty má diskutovaný předmět několik podobností – v obou případech jde o pozlacené bronzové pásky a nápadné jsou podobně široké nýtové otvory, které jsou rozmístěné daleko od sebe. Všechny předměty vykazují poškození bočních stran a naznačují odtržení. Přesto pokládám za nepravděpodobné, že by diskutovaný fragment pocházel z téže přilby, jako dříve popsané fragmenty. Domnívám se tak na základě různých konstrukčních rysů – dřívější fragmenty (šířka 1,9 cm) představují lemující pás na spodním okraji přilby, zatímco zde diskutovaný fragment (šírka cca 1,3 cm) mohl sloužit jako závěs barmice, který byl nanýtovaný na spodní okraj přilby. V tom případě se oba typy pásů musely překrývat, což vzhledem k jejich nákladnosti není pravděpodobné. Dřívější nálezy navíc nemají známky po nýtech na spodním okraji. Jedinou možností, jak by oba pásy mohly být na stejné přilbě, je ta, že by byly nanýtovány na přilbu samostatně a nepřekrývaly se. Podobný systém lze najít na přilbě z ukrajinské Nemie, na které je ozdobný pásek nanýtovaný nad závěsem barmice, který je však reprezentován otvory do zvonu přilby. Kombinaci obou typů fragmentů pokládám za nepravděpodobnou a jako pravděpodobnější se mi jeví možnost, že fragmenty pocházejí z různých přileb.

Přilby doby vikinské
Člověk by si mohl pokládat otázku, stojí-li za to zabývat se tisíc let starým a pokrouceným fragmentem, který může pocházet z přilby. Je potřeba připomenout, že je známo velmi málo archeologicky doložených přileb, které byly vyrobeny nebo se nalezly ve vikinské Skandinávie. Vynecháme-li již zmíněné fragmenty z Birky, jde především fragmenty masek (Tjele, Lokrume, Kyjev, Svatováclavská přilba) a vyobrazení přileb. Jedinou kompletní ověřenou přilbu představuje přilba z Gjermundbu. Dále je známa rytina ze Sigtuny, která zpodobňuje mužskou hlavu s kónickou přilbicí. Zatím neověřeným nálezem zůstává přilba z anglické řeky Tees, která je nápadně podobná přilbě z Gjermundbu. Dále se na internetových aukcích objevují přilby, ale jejich pravost nelze ověřit. K podrobnějším datům doporučuji přečíst článek „Grafnir hjálmar“.

Komparativní materiál – závěs barmice
Z toho vyplývá, že ve Skandinávii známe metodu zavěšení barmice pouze u přilby z Gjermundbu, a proto je třeba zkoumat tuto problematiku ze širší perspektivy. Dochování a interpretace zařízení sloužící k uchycení barmice je obecně problematické. V mnoha případech se po obvodu spodního okraje nacházejí otvory bez pozůstatků barmice, a jelikož díry jsou poměrně daleko od sebe, vyvstává komplikace. Za takových okolností není ani jisté, že otvory sloužily k uchycení ochrany krku, protože stejně dobře mohly sloužit k přinýtování výplně přilby či řemínků. To je například problém přileb z polských nalezišť Lednice (Ostrów Lednicki) a Orchowa (Jeziora Orchowskie), již zmíněné Nemie, Olomouci nebo norského Gjermundbu. U těchto přileb nemůžeme s absolutní jistotou tvrdit, zda otvory:

  • nesloužily k přinýtování výplně přilby nebo řemínků.
  • nesloužily k uchycení kroužků, na kterých byla pověšena barmice.
  • nesloužily k uchycení koženého pásku na vnitřní straně přilby, na kterém byla pověšena barmice nebo jiná ochrana krku.
  • nesloužily k uchycení horizontálně nasměrovaných oček, kterými byl provlečen drát, na němž byla zavěšena barmice.

Spodní okraj přilby z Gjermundbu; detail metody uchycení ochrany krku. Převzato z portálu Unimus.no; autor fotky Leif Pedersen.

Při posuzování výše zmíněných přileb se nesmíme dopustit generalizace. Měli bychom brát každý nález samostatně a zohlednit vzdálenost otvorů od spodního okraje přilby a další faktory. U přilby z Gjermundbu se otvory nacházejí dost blízko spodnímu okraji a ve dvou z nich se stále nacházejí kroužky, a proto se domnívám, že za tyto kroužky mohla být pověšena barmice (viz také např. Vike 2000: 8), třebaže byly vysloveny názory, že otvory se nacházejí daleko od sebe (2 cm), a tak v nich byl uchycen spíše kožený závěs vyztužený kovovými pásky (Munksgaard 1984: 87).

Zde diskutovaný předmět však může představovat sofistikovanější metodu, kterou nacházíme na několika evropských přilbách. Tato metoda spočívá v nanýtování samostatného plného pásu, kterým je provlečen drát, na který je pověšena barmice. Kroužky z pásku vystupují skrze zářezy na jeho spodním okraji. Tato metoda je časově i finančně náročná, ale je velmi efektivní a zároveň vzhledná. Můžeme rozdělovat dva podtypy této metody:

  • Rekonstrukce závěsu barmice na přilbě z Coppergate. Převzato z Tweddle 1992: 1000, Fig. 462.

    podtyp A: základ závěsu barmice představuje přehnutý plech, do kterého se vysekají či vystříhají zářezy. Obě části plechu se přinýtují ke spodnímu okraji přilby (na její obvodový pás) a do zářezů se postupně vkládají kroužky držící barmici a skrz ně se protahuje drát. Tuto metodu lze nalézt na přilbě z Coppergate (široký 10,3 mm), přilbách ze Stromovky, přilbě z Gnězdova a také na některých přilbách z doby vendelské (Valsgärde 7, 8, Vendel 12 a dost možná také Vallentuny). Závěs přilby z Coppergate je vyrobený z mosazi (Tweddle 1992: 960–965, 999–1003, 1052–1053), zatímco závěsy vendelských přileb jsou bronzové (Arwidsson 1977: 23, Abb. 24; Arwidsson 1954: 24, Abb. 10) a špatně zachované závěsy přileb ze Stromovky a z Gnězdova 1 jsou železné (viz článek “Přilby typu Stromovka/Gnězdovo“).

  • Rekonstrukce závěsu barmice na nedávno objevené přilbě. Převzato z Kirpičnikov 2009: 35, Obr. 10.

    podtyp B: základ závěsu barmice je plech, jehož zuby jsou ohnuté dozadu a tvoří tunel, kterým je prostrčen drát, stejně jako u podtypu A. Tato metoda se objevuje u východních přileb černihovského a velkopolského typu od 2. pol. 10. století. Závěsy jsou vždy železné a nejčastěji postříbřené. To se například týká nedávno objevené přilby, o které referuje A. N. Kirpičnikov (Kirpičnikov 2009: 6–8) a která je uložena v galerii “Ruská komnata”. Její železný, postříbřený a rytinami ozdobený závěs barmice je široký 1,8 cm (Kirpičnikov 2009: 8).

metoda_1

Ilustrační náčrt metody plného pásu: podtypy A a B. Autor obrázku: Jan Zbránek.

Detail nanýtovaných oček. Převzato z: Arwidsson 1942: 28, Abb. 20.

Na stejné metodě jako podtypy A a B fungují průvlaky, které se objevují u dalších přileb z vendelského období (Vendel 1 a Valsgärde 6). Skrze tyto bronzové průvlaky, které jsou nanýtovány na spodní okraj přilby, je provlečen drát se zavěšenou barmicí (Arwidsson 1942: 28–9, Abb. 20). Svým způsobem jde o jednodušší alternativu výše zmíněných metod, které využívají plnou ochranu zavěšovacího zařízení. Podobnou metodu ve formě jednoduchých oček nalezneme také u zadní strany lícnic přilby z Coppergate:

coppargate_zaves2

Převzato z Tweddle 1992: 999, Fig. 431.

Přilba z Kazazova, podtyp A.

Jestliže jsme výše zmínili horizontálně nasměrovaná očka, pak bychom se měli zmínit například o přilbách z Pécse, Kazazova nebo Gorzuch. Na těchto východních přilbách (a jak jsme naznačili výše, možná také u některých kónických přileb) se objevuje další jednodušší metoda závěsu přilby – jednoduchá očka z drátu (v ruské terminologii tzv. ouška), kterými je protažen drát se zavěšenou barmicí. Opět můžeme rozlišovat mezi dvěma podtypy:

  • podtyp A: očka se nacházejí na zvonu přilby (např. přilba z Pécse či Kazazova).
  • podtyp B: očka se nacházejí na pásku, který je nanýtován na okraj přilby (např. přilba z Gorzuch).

Metoda používající očka, která se na přilbách objevila někdy na přelomu 10. a 11. století, však má své nevýhody. Vytváří překážku na vnější straně přilby, která má být co nejhladší, a rána do této překážky může vést ke rozhození, zranění a zároveň poškození závěsného zařízení. Současně tato metoda nepůsobí tak vzhledně, jako dříve zmiňované plné závěsy nebo průvlaky.

metoda_2

Ilustrační náčrt metody horizontálních oček: podtypy A a B. Autor obrázku: Jan Zbránek.

Pokud jde o fragment z Birky, mohl náležet k plným závěsům. Vzhledem k nekompletnosti však není možné určit, zda patřil k podtypu A nebo B. Sergej Kainov ze Státního historického muzea v Moskvě, s nímž jsem tento fragment konzultoval, mi sdělil, že s přihlédnutím k použitému materiálu (bronz) se domnívá, že fragment spíše náležel k podtypu A, ale přináležitost k podtypu B nelze vyloučit. Spojitost síně s východním kulturním okruhem byla potvrzena (Hedenstierna-Jonson 2006: 17–21), a tak se nabízejí obě možnosti. Detailní zkoumání závěsných zoubků, které jsou nyní narovnané či dokonce otočené na druhou stranu, by mohlo přinést odpověď na otázku, zda byl z fragmentu odtržen zadní/vnitřní díl (podtyp A), nebo fragment zadní/vnitřní díl pásu postrádal a zoubky byly jednoduše ohnuté (podtyp B).

Výpovědní hodnota fragmentu

Přestože nález by se mohl zdát bezvýznamný, v případě, že náležel k přilbě, by mohl mít vysokou výpovědní hodnotu. Tu se pokusím vyjádřit následovně:

  • V případě, že fragment představuje závěs přilby, obohacuje skandinávský materiál týkající se přileb, který se skládá především z masek a metodu závěsu naznačuje pouze v jednom případě (Gjermundbu, nepočítáme-li nepotvrzenou přilbu z Tees).
  • Fragment může prokazovat, že skandinávské přilby používaly efektivní zařízení k zavěšení barmice. Při rekonstrukci vikinských přileb se často přistupuje k metodě, která spočívá v navrtání velkého množství děr po obvodu. Barmice se poté jednoduše navleče. Srovnáním závěsných zařízení se ukazuje, že tento způsob nebyl používán, zřejmě proto, že vyžadoval značné úsilí. Plný závěs v porovnání vyžaduje zlomek nýtování, zpevňuje okraj přilby a poskytuje možnost zdobení.
  • Fragment připomíná, že přilby doby vikinské byly zdobené drahými kovy, jak se ukazuje i u ostatních fragmentů a v písemných pramenech. Kontext nálezu (síň) naznačuje bojový charakter, možná původní zdobená přilba tedy nemusela být pouhou maskou, nýbrž byla určena k boji, což dost možná souvisí s podobou fragmentu.
  • Jestliže bylo v článku o předchozích fragmentech řečeno, že zhruba 300 kroužků mohlo náležet k barmici (Ehlton 2003: 17), pak mohly náležet k tomuto fragmentu, stejně jako k předchozím fragmentům.

Poděkování

Rekonstrukce přilby z Černé mohyly poblíž Černihovu na Ukrajině, 2. polovina 10. století. Převzato z Kirpičnikov 2009: 63, Obr. 46.

V prvé řadě bych chtěl poděkovat Pavlu Voroninovi, který poskytl fotografie a umožnil tak vznik článku. Dále bych chtěl poděkovat Sergeji Kainovovi za četné konzultace nejen fragmentu z Birky, ale také komparativního materiálu. Dík patří také Romanu Královi a Richardu Grünfeldovi za konzultaci. Současně bych chtěl vyjádřit svůj vděk Janu Zbránkovi, který se ochotně pustil do ilustrací.

Literatura a internetové odkazy

ARWIDSSON, Greta (1942). Valsgärde 6, Uppsala.

ARWIDSSON, Greta (1954). Valsgärde 8, Uppsala.

ARWIDSSON, Greta (1977). Valsgärde 7, Lund.

EHLTON, Fredrik (2003). Ringväv från Birkas garnison, Stockholm [vysokoškolská práce]. Dostupné z: http://www.themailresearchsociety.erikds.com/pdf/tmrs_pdf_19.pdf.

HEDENSTIERNA-JONSON, Charlotte (2006). The Birka Warrior – the material culture of a martial society, Stockholm [doktorská práce]. Dostupné z: http://su.diva-portal.org/smash/get/diva2:189759/FULLTEXT01.pdf.

KALMRING, Sven (2014). A conical bronze boss and Hedeby´s Eastern connection. In: Fornvännen 109, Stockholm. Dostupné z: https://www.academia.edu/6845231/A_conical_bronze_boss_and_Hedebys_Eastern_connection.

Kirpičnikov 2009 = Кирпичников А. Н. (2009). Раннесредневековые золоченые шлемы, Sankt-Petěrburg. Dostupné z:
http://swordmaster.org/2011/06/13/rannesrednevekovye-zolochenye-shlemy.html.

MUNKSGAARD, Elisabeth (1984). A Viking Age smith, his tools and his stock-in-trade. In: Offa 41, Neumünster: 85–89.

TWEDDLE, Dominic (1992) (ed.). The Anglian Helmet from 16-22 Coppergate, The Archaeology of York. The Small Finds AY 17/8, York.

VIKE, Vegard (2000). Ring weave : A metallographical analysis of ring mail material at the Oldsaksamlingen in Oslo, Oslo [vysokoškolská práce]. Dostupné z: http://folk.uio.no/vegardav/brynje/Ring_Weave_Vegard_Vike_2000_(translated_Ny_Bj%C3%B6rn_Gustafsson).pdf.

Přilby typu Stromovka/Gnězdovo, dostupné z: http://livinghistory.cz/node/421.

Přilby v raném středověku, dostupné z: http://www.curiavitkov.cz/valka21.html.

Rekonstrukce kónické “normanské” přilby z jednoho kusu dle nálezu z Olomouce – 11.–12. st., dostupné z: http://www.curiavitkov.cz/clanek20.html.

Franská výzbroj ve Skandinávii

Vikinské výpravy do oblasti Bretaně. Převzato z Hjardar – Vike 2011: 315.

Při psaní článků se několik let průběžně setkávám s úryvky naznačujícími dovoz franského bojového vybavení do Skandinávie. Proto jsem se rozhodl tyto úryvky sebrat a okomentovat je. Na úvod je třeba ještě říci, že podobný článek již existuje (Valerie D. Hampton – Viking Age Arms and Armor Originating in the Frankish Kingdom), ale domnívám se, že je příliš jednostranně zaměřený a že je potřeba nahlížet na franskou výzbroj optikou franských i staroseverských pramenů.

Do obchodu s militáriemi můžeme nahlížet díky hmotným pramenům – archeologickým nálezům. Ty jsou v tomto ohledu nejlepším zdrojem informací, protože umožňují zkoumat reálné bojové vybavení, jejich parametry a rozšíření. Na obchod se však můžeme zaměřit také pohledem písemných pramenů, kronik, královských nařízení a jiných zdrojů. My se v tomto článku budeme zabývat nejvíce skaldskými básněmi, které nejsou příliš detailní, a proto je budu doplňovat o strohé dodatky z jiných pramenů. Slibuji si, že ve výsledku tak vznikne poměrně informativní úvod, na kterém mohou stavět další, konkrétnější články.

Obecně můžeme říci, že ve skaldských básních jsme schopni označit za dovezenou výzbroj pouze tu, u níž je udáno místo původu. To se specifikuje dvěma způsoby – uvedením konkrétní oblasti (například přilba z Poitou), nebo jednoduchým odkazem na zemi původu (Valland, adj. valskr/valneskr). To v sobě nese značný interpretační problém:

  1. v úzkém slova smyslu se Vallandem označuje Bretaň či Normandie. Valland doslova znamená “Země cizinců“, což odkazuje na keltsky hovořící obyvatelstvo (stejnou etymologii můžeme nalézt v označení Wales). Toto naznačují také některé skaldské básně, v nichž se objevují “valští jarlové“ (valska jarlir) či “valský rytíř“ (valskr riddari) jakožto normanská hrabata. Shoduje se i ságová literatura: “Vilhjálm [Vilém] vládl ve Vallandu, který se poté nazýval Normandií.“
  2. označení Valland se může vztahovat k Francii obecně.
  3. ve volném slova smyslu se Vallandem označuje jakákoli země stojící za skandinávským horizontem, Valland nabývá významu cizina. Tuto interpretaci lze nalézt v eddických básních.

Z toho je patrné, že adjektiva valskr/valneskr nejsou příliš jednoznačná a je potřeba hledět na kontext a dataci pramene. Každý pramen má současně jinou výpovědní hodnotu a pod pojmem Valland si představuje něco jiného. Předpokládám, že ve skaldských básních adjektivum valskr označuje “cizokrajný“ ve smyslu “pocházející z frankofonní oblasti“ (což je zajímavé, protože pro Franka se používal výraz frakki). Přiznávám, že otázka etnicity může být mnohem komplikovanější, ale domnívám se, že vlastně není ani tak podstatná. Ač je význam adjektiva valskr poměrně vágní a může znamenat “franský“/”bretonský“, skaldové jím zřetelně označují pouze výjimečné předměty vysoké hodnoty: zcela jistě se váže k mečům a kopím vyrobeným metodou svářkového damašku a kónickým přilbám.

 

Meče

Valskr se ve skaldských básních nejčastěji pojí právě s meči:

  • Þorbjǫrn hornklofi – Haraldskvæði (Hrafnsmál) 8 (konec 9. století): “[Lodě] byly naloženy muži a bílými štíty, západními kopími a franskými meči. Berserkové řvali; bitva pro ně začala; úlfheðnové vyli a třásli železnými kopími.
  • Sigvat Þórðarson – Víkingarvísur 6 (1015-1030): “Je pravda, že šestá bitva se odehrála tam, kde Óláf napadl londýnská mola [nebo též: londýnský most?]; statečný vladař nabídl Angličanům Yggův svár. Franské meče se zakusovaly a vikingové bránili tamější příkop; někteří muži měli boudy na planině Súðvirku.“
  • Arnór jarlaskáld Þórðarson – Magnússdrápa 9 (kolem 1047): “Dychtivý vladař způsobil, že se na Ré konal mocný sněm Glamma; vládce zkrvavoval franské čepele u širokého Vestlandu.“
  • Þorkel hamarskáld – Magnússdrápa 4 (kolem 1100): “Chrabrý vševládce nechal na východ od Elfu o sebe třeskat franskou čepel a štíty; moudrý vůdce zkrvavoval pole. Na zlato štědrý král pokračoval v boji, kde umírala vojska; gautský trup leží pod žlutým spárem šedého orla.“

Franské meče 9. století byly znatelně pevnější a ovladatelnější než jejich předchůdci (Hampton 2011: 44). Je tak hodné pozoru, že franské meče jsou poprvé zmíněné na konci 9. století. Také Ahmad ibn Fadlān kolem roku 922 píše, že Rusové (rozuměj Švédové) nosili rýhované franské meče, přičemž “rýhování” možná značí metodu svářkového damašku. S meči se muselo čile obchodovat již kolem poloviny 9. století, což reflektují franské kapituláře, z nichž nejznámější pochází z roku 864 a západofranský král Karel II. Holý v něm pod trestem smrti zakazuje obchod s válečným vybavením, které Seveřané používali proti franským jednotkám (překlad kapitulářů viz zde). Seveřané pochopitelně neměli na obchod a vlastnictví franských militárií monopol a archeologie ukazuje, že damaškové meče jsou rozmístěné po velké části Evropy; přesto můžeme Seveřany podezírat z toho, že na tomto obchodu měli zásadní podíl. Meče se musely rovněž stávat vyhledávanou kořistí během drancování.

Díky nově vydané publikaci Fedira Androščuka, která nese název Viking Swords : Swords and Social aspects of Weaponry in Viking Age Societies, si můžeme udělat ucelený obrázek o fyzických parametrech prodávaných mečů, které jsou ve skaldské tvorbě nejspíše označovány jako valskr. V Androščukově knize lze najít kapitolu “Domácí a dovážené meče“ (str. 175-193), ve které popisuje, že se mnozí badatelé domnívají, že všechny meče vyrobené metodou svářkového damašku byly vyrobeny ve Franské říši, a automaticky je pokládají za velice cenné dovezené zbraně. Je jisté, že ve Skandinávii existovala vlastní produkce mečů, jejichž kvalita však byla na hony vzdálená kvalitám franských čepelí. Franské, arabské a perské prameny nezávisle na sobě dokládají, že se meče zkoušely testem ohybu. Nekvalitní čepel se ohnula nebo praskla, zatímco kvalitní se vrátila zpět do původního tvaru. Notker Koktavý píše (Gesta Caroli Magni 18):

Když mu severští králové poslali zlato a stříbro na důkaz své věrnosti a své meče jako známku své věčné podřízenosti a odevzdanosti, nařídil Ludvík Němec, aby peníze hodili na zem a všichni se nad nimi pohrdavě ušklíbli a podupali je jako kus hlíny. Na druhé straně nakázal, aby k němu na vznosný trůn přinesli meče, aby je mohl sám ozkoušet. Poslové toužili po tom, aby vůči nim nebyla vznesena žádná podezření ze zrady, a na vlastní nebezpečí podali císaři meče za hroty, jako služebníci podávají nože svým pánům. Ludvík vzal jeden z nich za jílec a pokoušel se jej ohnout od špice po rukojeť. Jeho ruce byly silnější než meč a čepel praskla. Jeden z poslů vytáhl svůj vlastní meč z pochvy a jako služebník jej podal Ludvíkovi, že ho může vyzkoušet. ‚Můj pane,’ řekl, ‚myslím, že tento meč shledáte tak ohebným a silným, jak si jen bude vaše vítězná ruka přát.’ Císař vzal meč … ohnul jej jako větvičku révy, od úplné špičky po jílec, a pak ho nechal pozvolna narovnat. Poslové v úžasu zírali jeden na druhého a mumlali mezi sebou: ‚Kdyby tak naši vůdcové pokládali zlato a stříbro za tak laciné a železo za tak drahocenné.‘

Typlogie a chronologie jílců.

Podle Androščuka lze franské čepele rozpoznat na základě čtyř kritérii: pomocí svářkového damašku, tvaru jílce, zdobení jílce a latinského nápisu na meči (např. ULFBERHT, INGELRIIMECIT, EOFRI, HARTOLFR, HILTIPREHT, který indikuje dílnu či výrobce). V současné době se poukazuje na fakt, že metodu svářkového damašku mohli ovládat i zruční skandinávští kováři a že ve Skandinávii mohlo docházet k úpravám původních kusů, kompletování jílců a čepelí, zdobení jílců a imitování franských mečů. Tyto imitované meče lze poměrně snadno odhalit, například nedokonalostmi latinských nápisů a nižší metalurgickou kvalitou (viz např. Williams 2009). Výzkum naznačuje, že jílce Petersenových typů A, B, D1, H/I, K, X, Y a jílce speciálních typů 1 a 2 se vyskytovaly nejen ve Skandinávii, ale také v jiných místech Evropy, a proto mohou být považovány za indikátor franského meče. Důležitá jsou také trojlístková opasková kování, která se používala na franských mečových pásech a která se ojediněle nacházejí ve Skandinávii.

 

Kopí

Podle některých studií Seveřané s franskými kopími běžně neobchodovali (Hampton 2011: 44), ale v článku “O křidélkách na vikinských kopích“ jsem jasně ukázal, že damašková kopí s křidélky, která se nalézají ve Skandinávii, náležela k franské výzbroji a u některých typu hlavic, zejména pak typů B/VI.1B (750-825/50) a D1/VI.3B (800-900), je franský původ vysoce pravděpodobný.

V básních 11. a 12. století se ojediněle objevují druhy cizokrajných kopí, které jsou označeny jako peita a frakka (Shetelig – Falk 1937: 388). Peita doslova znamená “kopí z Poitou“ (k Poitou více v následujícím bodě), zatímco frakka znamená “franské kopí“. Navíc výše zmíněná strofa Þorbjǫrna hornklofiho z konce 9. století zmiňuje “západní kopí“ (vigrar vestrænna), která zřejmě pocházela z Britských ostrovů.

 

Přilby

Skaldské básně v jednom případě zmiňují franskou (valskr) přilbu a ve dvou případech specifikují oblast původu: franské Poitou.

  • Sigvat Þórðarson – Nesjavísur 5 (kolem 1016): “Teite, viděl jsem, jak nám dvěma ve slavném zástupu mocného vládce padají přes ramena chladné brně; započal tvrdý lomoz mečů. A mé černé vlasy se za letu oštěpů schovaly pod franskou přilbu; soustolovníku, věděl jsem, že jsme takto připraveni na vojsko.
  • Sigvat Þórðarson – Nesjavísur 15 (kolem 1016): “Óláfova družina vyhrála na květnou neděli tvrdou bitvu, a tak musím čekat na Velikonoce; nasadil jsem poitskou přilbu.“
  • Arnór jarlaskáld Þórðarson – Hrynhenda, Magnússdrápa 9 (kolem 1047): “Později se přihodilo, že vládce vyslal velké loďstvo na jih podél pobřeží; tehdy lyže lodní vzpěry získala na rychlosti; Bizon vyrazil ze severu. [Král Magnús] kázal, aby se poitské přilby shromáždily na všech veslařských místech; muži se obávají oděvu Gjúkiho potomků; dubová loď vypadala s ruským kovem ohromně.“

Skaldové se opět snaží cizokrajnými přilbami navodit dojem vznešenosti a nákladnosti. Franské přilby musí v tomto případě označovat kónické přilby s nánoskem, které dnes nazýváme normanskými. Řeč je o drahocenných předmětech vyrobených z jednoho (či více) kusu. Je zajímavé, že franské přilby se ve skaldských básních objevují v 11. století, protože fragmentární nálezy a vyobrazení naznačují, že se ve Skandinávii používaly již ve 2. pol. 10. století (viz zde, “Západní kónické helmy“), což musí souviset s rozmachem těchto přileb v 11. a 12. století (nálezy viz zde). Obecně se soudí, že kónické přilby nahradily domácí brýlové přilby kolem roku 1000 (Tweddle 1992: 1129).

Rekonstrukce dánského aristokrata kolem roku 970, reenactor Anders Kramer Vestergaard.

Pokládám za zajímavé, že básník Sigvat v zmíněných ukázkách nejprve říká, že “nasadil franskou přilbu“, a posléze dodává, že tato franská přilba pochází z Poitou. To znamená, že označení valskr se nevztahuje pouze k Normandii. Je pozoruhodné, že dvě básně z 11. století používají označení “přilba z Poitou“ – může jít samozřejmě motiv, který jeden skald převzal od druhého, ale zdá se mi pravděpodobnější, že západoevropské a severoevropské elity znaly Poitou jako oblast s mistrnými dílnami, které produkují nejlepší dostupné výrobky. Naznačuje to jak kopí peita, tak někteří kronikáři. John z Marmoutier v 2. polovině 12. století píše o Geoffroyovi V. z Anjou (1113–1151), že měl jasanové kopí a na hlavě poitskou přilbu (Hewitt 1855: 163).

Často se předpokládá, že helmy byly rozšířenější než brně, a to díky nižší ceně a kvůli faktu, že hlava vyčnívala zpoza štítu, a byla tak citlivou zásahovou plochou (Hjardar – Vike 2011: 187). Obávám se, že pro běžného muže raného středověku byla přilba stejný luxus jako kroužková brň. Anglosaská kronika zmiňuje k roku 1008 královský výnos, který stanovuje, že v každých osmi poplužích (hides; jedno popluží mělo zabezpečit jednu rodinu i s čeledí) musí být jedna kroužková zbroj a jedna helma – a bylo vypočítáno, že při takovém nařízení by anglické vojsko čítalo asi 9000 dobře vyzbrojených bojovníků (Lavelle 2010: 112). Jinými slovy anglosaský výnos nařizuje, aby na osm hospodářství připadala jedna kompletní výzbroj, což jasně ukazuje, že helmy byly poměrně drahé. A dovážené franské přilby byly podle všeho ještě dražší, protože pocházejí z vyhlášených dílen a náleží pouze královské družině: “Král Óláf [Svatý] měl na své lodi stovku mužů a všichni měli kroužkové zbroje a franské přilby.“ (Sága o Óláfu Svatém, kap. 49)

Vyobrazení kónických přileb (/čapek) ve Skandinávii: a) runový kámen z Ledbergu, b) rytina ze Sigtuny, c) soška z Rällinge, d) ušní lžička z Lundu. Převzato z: Tweddle 1992: 1131.

 

Brně

Brň z norského Gjermundbu, cca rok 970. Na zbroji se uplatňuje tradiční kontinentální metoda kombinace nýtovaných kroužků s vysekávanými kroužky.

Skaldské úryvky, které jsme si tu již ukázali (zejména pak Sigvat Þórðarson – Nesjavísur 5), kroužkové zbroje spojují výhradně s královským okruhem a naznačují, že se jednalo o výjimečně drahé vyzbrojení. Bohužel si nejsem vědom žádného severského literárního zápisu, který by naznačoval, že Seveřané používali franské brně. Ve skaldských básních je mezi řádky naznačen i proces výroby kroužkové zbroje a existují i práce, které se zabývají výrobou brní ve Skandinávii (např. Ehlton 2003). Nicméně kroužkových zbrojí bylo vzhledem k jejich ceně málo, a proto lze předpokládat, že když se naskytla příležitost zmocnit se franské brně, určitě jí bylo využito. To dokládá také již zmiňovaný kapitulář Karla II. Holého, ve kterém stojí: “Kvůli našim hříchům do naší těsné blízkosti dorazili Seveřané, kteří získávají výkupné z našich zbrojí, zbraní a koní, nebo jsou jim prodávány za mrzký peníz.

Brň, která se ve franských pramenech označuje jako brunia (srovnej se staroseverským brynja), byla povinnou součástí vyzbrojení nejbohatších královských vazalů a velitelů, kteří vlastnili 12 lánů půdy (mansi; celkově 120–216 hektarů půdy) – vlastník takových rozlehlých pozemků musel kromě brně vlastnit koně, přilbu, chrániče rukou, náholenice, štít, kopí, meč a sax (Bachrach 2001: 55). V domobraně sloužili všichni muži, kteří vlastnili více než 1 lán (manus, mezi 10–18 hektary půdy), a jejich základní výzbroj čítala pouze štít a sax, případně luk; bohatší statkáři mohli investovat do dalších prvků ochranné výzbroje (Bachrach 2001: 55).

 

Závěr

Vikinské výpravy do oblasti Franské říše. Převzato z Hjardar – Vike 2011: 301.

Skaldské básně zmiňují používání výjimečného bojového vybavení v rukou norských a dánsko-norských elitních bojovníků, a jsou tak v relativní shodě s písemnými prameny franské provenience a archeologickými nálezy. Zdá se, že nejčastější součástí franské výzbroje ve Skandinávii byl meč. Seveřané však získávali také kopí, brně a přilby. Způsob obstarávání tohoto bojového vybavení mohl nabírat nejrůznějších forem – od obchodu, darování, loupež až po získání v rámci výkupného. Díky těmto prostředkům války držely nejvyzbrojenější skandinávské vrstvy krok s kontinentálními trendy.


Použité a doporučené zdroje

Arnór jarlaskáld Þórðarson – Hrynhenda, Magnússdrápa = Arnórr jarlaskáld Þórðarson : Hrynhenda, Magnússdrápa, ed. Diana Whaley. In: Skaldic poetry of the Scandinavian Middle Ages. Vol. 2, [Poetry from the kings’ sagas 2 : from c. 1035 to c. 1300], ed. K. E. Gade, Turnhout 2009: 181–206.

Arnór jarlaskáld Þórðarson – Magnússdrápa = Arnórr jarlaskáld Þórðarson : Magnússdrápa, ed. Diana Whaley. In: Skaldic poetry of the Scandinavian Middle Ages. Vol. 2, [Poetry from the kings’ sagas 2 : from c. 1035 to c. 1300], ed. K. E. Gade, Turnhout 2009: 206–229.

Sigvat Þórðarson – Nesjavísur = Sigvatr Þórðarson : Nesjavísur, ed. Judith Jesch. In: Skaldic poetry of the Scandinavian Middle Ages. Vol. 1, [Poetry from the kings’ sagas 1 : from mythical times to c. 1035], ed. Diana Whaley, Turnhout 2012: 556–578.

Sigvat Þórðarson – Víkingarvísur = Sigvatr Þórðarson : Víkingarvísur, ed. Judith Jesch. In: Skaldic poetry of the Scandinavian Middle Ages. Vol. 1, [Poetry from the kings’ sagas 1 : from mythical times to c. 1035], ed. Diana Whaley, Turnhout 2012: 533–556.

Þorbjǫrn hornklofi – Haraldskvæði (Hrafnsmál) = Þorbjǫrn hornklofi : Haraldskvæði (Hrafnsmál), ed. R. D. Fulk. In: Skaldic poetry of the Scandinavian Middle Ages. Vol. 1, [Poetry from the kings’ sagas 1 : from mythical times to c. 1035], ed. Diana Whaley, Turnhout 2012: 91117.

Þorkel hamarskáld – Magnússdrápa = Þorkell hamarskáld – Magnússdrápa, ed. K. E. Gade. In: Skaldic poetry of the Scandinavian Middle Ages. Vol. 2, [Poetry from the kings’ sagas 2 : from c. 1035 to c. 1300], ed. K. E. Gade, Turnhout 2009: 409–414.

Ibn Faldan: Risala. Anglický překlad online zde.

Sága o Óláfu Svatém = Óláfs saga helga. Online. V češtině vyšlo: Sága o svatém Olavu. Přel. Ladislav Heger, Praha 1967.

ANDROŠČUK, Fedir. Viking Swords : Swords and Social aspects of Weaponry in Viking Age Societies, Stockholm 2014.

BACHRACH, Bernard S. Early Carolingian Warfare: Prelude to Empire, Philadelphia 2001.

COUPLAND, Simon. Carolingian Arms and Armor in the Ninth Century. In: Viator 21, 1990: 29–50. Online. Do češtiny přeloženo zde.

EHLTON, Fredrik (2003). Ringväv från Birkas garnison, Stockholm [vysokoškolská práce]. Online.

HAMPTON, Valerie D. Viking Age Arms and Armor Originating in the Frankish Kingdom. In: The Hilltop Review, vol. 4, iss. 2, 2011: 36–44. Online.

HEWITT, John. Ancient Armour and Weapons in Europe : from the Iron Period of the Northern Nations to the End of the Thirteenth Century, Oxford – London 1855. Online.

HJARDAR, Kim – VIKE, Vegard. Vikinger i krig. Oslo 2011.

LAVELLE, Ryan. Alfred’s Wars: Sources and Interpretations of Anglo-Saxon Warfare in the Viking Age, Woodbridge – Rochester 2010. Online.

PRICE, Neil S. The Vikings in Brittany, London 1989. Online.

SHETELIG, Haakon – FALK, Hjalmar. Scandinavian Archaeology, Oxford 1937.

TWEDDLE, Dominic. The Anglian Helmet from 16-22 Coppergate, The Archaeology of York. The Small Finds AY 17/8, York 1992.

WILLIAMS, Alan. A Metallurgical Study of some Viking Swords. In: Gladius 29, 2009: 121–184. Online.

Kroužkové zbroje v Evropě raného středověku – online.

Meče typu K s nápisem Hiltiprecht – online.