Mannfall 2018 : Boj o knížete

mannfall-logo-white-01

Vršovci, nenávistný rod a zlé pokolení, vykonali ohavný zločin, o jakém předtím po věky nikdo neslyšel. Jejich vůdcem a jaksi hlavou veškeré ničemnosti byl Kochan, zlosyn a člověk ze všech lidí nejhorší. Ten a jeho ničemní příbuzní přišli s knížecím synem Jaromírem na lovecké místo, jež se nazývá Velíz. Jakmile se jejich ničemnost rozpálila a jejich odvahu rozjařilo vypité víno, uchopili svého pána a ukrutně ho svázali. Pak jej nahého položili naznak, připoutali ho za ruce a nohy k zemi a skákali, jak by si hráli na vojenské rozběhy, na koních přes jeho tělo.

Kosmova kronika

Přesuňme se, alespoň na chvíli, za neproniknutelné mlhy času do doby, kdy přemyslovské Čechy sestávaly jen z Prahy a okolních hradů v lesích, kdy se křesťanství svářelo s pohanstvím a kdy si pocestní nemohli být jisti téměř ničím. Na konci září se uskuteční třetí běh raně středověké bojovky Mannfall. Vítáni jsou všichni seriózní reenactoři, kteří mají čas a chuť prověřit své zkušenosti ve hře, která je v naší republice jedinečná. V této hře se přeneseme do doby prvních Přemyslovců, kteří na přelomu 10. a 11. věku sváděli nelítostné boje o moc s dalšími šlechtickými rody.

MANNFALL je koncept raně středověkých akcí, který cílí na intenzivnější poznávání historie. Každá taková akce bude unikátní, bude se odehrávat na jiné lokaci a podle jiného scénáře. Budeme se snažit o věrnější přiblížení historickým předlohám, než jak tomu dosud bylo u diváckých akcí. Prostor bude věnován i popularizaci míst, které budeme navštěvovat. Rádi bychom zapojili širší komunitu, a tak vaše postřehy, nápady a názory budou vysoce žádoucí. Myšlenka na vytvoření akcí, které by kombinovaly pochod, boj, řemesla a LARPové prvky, se v našich hlavách rodila už několik let. První nástin se však objevil v říjnu 2016, kdy jsme natočili tento trailer:

ZÁKLADNÍ INFO O HŘE

Třetí běh započne ve čtvrtek 27.9.2018 na hradě Točníku – svá auta můžete zaparkovat v těsné blízkosti hradu, případně můžete dorazit autobusem. Od hráčů, kterých bude zhruba do dvaceti, se očekává příjezd ve večerních hodinách, abychom mohli započít brífinkem. Svůj příjezd můžete ohlásit na telefonní číslo +420792200638.

Po úvodním brífinku ohlásíme začátek hry. Můžeme prozradit tolik, že z hradu Točníka se během pátečního dopoledne vydáme do přilehlých lesů a budeme jednu noc přespávat v přírodě. Očekávaný počet nachozených kilometrů je zhruba 20. Během sobotního odpoledne se pak vrátíme zpět na hrad, kde hru zakončíme hostinou a společenským programem. Akce bude ukončena během nedělního dopoledne 30.9., ale pro zájemce můžeme uspořádat prohlídku nejbližšího okolí.

Hrad Točník – výchozí a závěrečný bod hry Mannfall. Zdroj: http://rlax.cz.

CO S SEBOU?

Hra je bezplatná a první řadě si vezměte vše, co potřebujete ke své duševní i fyzické pohodě. Vhodnými zavazadly budou dvě deky, kopí, střelné a vrhací zbraně, dobře sloužící boty a ponožky, helma, lehké štíty a zbroje, čutora s vodou, dvoudenní zásoby potravin, potřeby na rozdělání ohně, řemínky či motouzy a podobně. Velký důraz bude kladen na dobové osvětlení. Voda bude k dispozici pouze ve formě potoků a studánek. S sebou si také můžeme vzít své zvířecí kamarády, kteří skvěle dokreslí atmosféru – velmi vítaní budou koně, psi a dravci.

Pro hráče jsme sepsali následující dokumenty, které se týkají historického spaní a zavazadel:


Můžeme ještě dodat inspiraci ke skladbě kostýmu:

 

ZÁVAZNÁ REGISTRACE
Své registrace, prosím, zasílejte na bojovkamannfall@gmail.com nebo na náš Facebook. Registrací nám slibujete svou účast a budeme s Vámi počítat při dělení jídla a stříbra. Veškeré náklady jdou z naší kapsy a od Vás potřebujeme jen jedinou věc – Vaši účast. Na rozdíl od předchozích běhů zde budeme mít dvě frakce, které spolu budou interagovat.

MFkingos

Kníže Jaromír a jeho družina

Kníže Jaromír – obsazeno (1/1)
Kníže Jaromír, syn Boleslava II, v českých dějiných zaujímá pozici smůlou oplývajícího panovníka. V našem příběhu však vystupuje jako mladý, energický, v rozpuku svého života. Jako správný velitel dává jasné a přímé rozkazy, své věrné zahrnuje stříbrem a zrádce nemilosrdce trestá. Je křtěný, nicméně v nové víře se ještě příliš nevyzná, a tak v nejistých momentech žádá o pomoc církevní otce. Libuje si v hodokvasu, zbraních a lovu. Vůči Vršovcům zdá vystupovat přátelsky, čímž oplácí politickou pomoc z minulých let.

Knížecí družina / posádka hradu – probíhá nábor (8/8)
Knížete na loveckém hrádku obklopují muži, kteří však mají zodpovědnost za chod hradu. Tato posádka je loajální a málo úplatná, vesměs pokřtěná.

Lovčí Hovora – obsazeno (1/1)
Hrádek je také domovem mistra lovce Hovory. Rád si přihne. Je naprosto věrný svému pánovi, za kterým by šel až na kraj světa.

MFzaporak_01

Kochan a družina Vršovců

Kochan – obsazeno (1/1)
Vůdcem rodu Vršovců, kteří se snaží dostat do Jaromírovi přízně, je ambiciózní Kochan. Svému knížeti, kterému hlídá meč a dolévá jeho pohár, jakož i lidem, kterým velí, je velkou oporou. Přesto je dosud pohan a výzvy, aby přijal křest, úspěšně ignoruje. Kolují drby, že by chtěl Jaromíra oslabit, aby sám mohl převzít trůn, ale tyto zvěsti se prozatím nepotvrdily.

Družina Vršovců – probíhá nábor (8/8)
Kochana doprovází ostřílená skupina bijců, kteří jej poslechnou na slovo. Stejně jako jejich velitel, tak i oni jsou dosud pohani.

ZÁVĚREČNÉ INFORMACE

V prostředí raně středověkých akcí je Mannfall, nakolik je mi známo, jedinečný. Má sloužit k zábavě, teambuildingu a prohloubení znalostí. Boj je v této první zaváděcí akci sekundární, a proto bude veden co možná nejbezpečněji. Prosíme o ohleduplnost a shovívavost nad fotografy. Velmi nás potěší, když ke hře budete přistupovat jako k výzvě a budete akceptovat nebo sami tvořit atmosféru, když si akci užijete a budete o ní poté mluvit. V případě dotazů, nejasností a doporučení se ptejte na bojovkamannfall@gmail.com.

Za Mannfall
Tomáš Vlasatý

Staroseverské stoly a stolky

mammen_stolek

Stolek z mammenského hrobu.

Můj kamarád a spolubojovník Jan Zbránek mne oslovil s otázkou, jaké známe dobové stoly. Protože jsem se tímto problémem již trochu zabýval, nabídl jsem mu spolupráci, jejímž výsledkem by byl samostatný článek o používaných stolech a stolcích.

 

 

psychomachia

Stolek ve franském rukopisu lat. 8085, fol. 61v, 9. století.

Můžeme říct, že se zachovalo několik sedaček, lavic či židlí z vikinské Skandinávie, konkrétní nálezy pocházejí například z Osebergu, Lundu, Sala Hytta, Dublinu nebo Gaulverjabær. Jedná se zpravidla o nízká čtyřnohá, méně často třínohá nebo šestinohá sedátka bez opěrátek nebo příček. Menší část byla precizně skolíčkována, nikoliv hřebíkovaná, ale většina byla rozebíratelná. Tato sedátka mohla spolu s truhlami stejně dobře sloužit jako malé stolky, pro které se ve staroseverštině používá výraz skutill (což současně znamená “podnos”, také jako borðskutill) nebo trapiza. Názornou ukázkou tohoto skutilu/trapizy může být malý stolek z dánského Mammenu (kolem roku 971), který je široký cca 50 cm a stojí na 20 cm vysokých nožkách. Svou velikostí připomíná spíše “čajový stolek” a jeho zajímavostí je, že na kraji vrchní desky má krajní lištu (bočnice). Předpokládá se, že sloužil odkládání misek s vodou při osobní hygieně (Voss 1991: 198-199).

Velké stoly, které mohly sloužit k práci nebo k hodování, archeologicky dochované nemáme, a musíme proto prozkoumat písemné prameny. Lze předpokládat, že se používaly v okázalejších staveních (síních), ve kterých byl dostatek prostoru (Short 2010: 86). Typickým stolem je podle ságové literatury borð  (či poetický bjóðr), což představuje rozebíratelný stůl s trnoží, který lze podle potřeby přesouvat a uskladňovat na podkrovních trámech nebo v samostatné místnosti (borðhús) (Short 2010: 86, 92; Vidal 2013: 144). Některé přehledové práce mají tendence poukazovat k tomu, že stoly byly “dlouhé a úzké” (Foote – Wilson 1990: 167; Roesdahl 1992: 45), ale vzhledem k praktičnosti (zejména pak uskladnění) bych spíše navrhoval, že se používaly stoly v délce kolem dvou metrů, se kterými lze dobře manipulovat. Pevné stoly, se kterými se nehýbalo, mohly být samozřejmě větší.

Naznačuje se, že zatímco lidé seděli na krajích vyvýšených prkenných stupínků (set), které se nacházely při delších stranách síně, stoly stály pod stupínky, blíže k centrálnímu ohni (Vidal 2013: 186).

V písemných pramenech je typické, že se o stůl starají hospodyně, které na něj nosily jídlo, dolévaly pitivo hodujícím a poté sklízely nádobí ze stolů (viz Vidal 2013: 186). Když v Sáze o Njálovi (kap. 48) Gunnar z Hlíðarendi pojme podezření, že se jeho jménem hostí kradené jídlo, a zeptá se své ženy Hallgerð, odkud jídlo pochází, odpoví Hallgerð: „Neboj se, můžeš z něho klidně jíst, (…) [o]statně není to věc mužských, aby se starali o kuchyň.“ Totéž je dobře vidět například v Písni o Rígovi, která mimo jiné pojednává o archetypálním stolování otroků (strofa 4) a vysoce postavených (strofy 31–32):

Hned vzala Edda      s hrudkami bochník,
těžký a tlustý,               plný otrub,
položila jej                     doprostřed tácu [skutill];
vývar byl v misce;     vše dala na stůl [bjóðr],
nejlepším z jídel           bylo vařené tele.“ (strofa 4)

Hned vzala Matka    vzorovaný ubrus [dúkr],
bělostným lnem           zakryla stůl [bjóðr],
poté sebrala                  tenký bochník,
pšeničný, bílý,              a naň položila.
Dále položila                 dopředu na stůl [bjóðr]
postříbřené plné tácy [skutlar]
osmažené slaniny,      pečených ptáků,
konvice s vínem,         zdobené poháry.
Pili a povídali,             tak plynul den.“ (strofy 31–32)

harley

Stůl v anglosaském rukopisu Harley MS 603, fol. 51v. 1. polovina 11. století

Hostiny byly důležitými politickými a sociálními událostmi. Stoly, u kterých se tyto události odehrávaly, byly pevně svázány se zásadami stolování  (borðsiðir). Zajímavé památky po sobě zanechal islandský skald Sneglu-Halli, který pobýval na dvoře krále Haralda Krutého – na Haraldově dvoře bylo zvykem, že jakmile král dojedl, zaklepal nožem o stůl, načež služebníci sklidili ze stolu. Sneglu-Halli však tohoto nařízení nedbal a pronesl (Lausavísa 2): „Nedbám na to, jak Harald klepe. Nechám svá ústa chroupat; půjdu spát sytý.“ Sága o Njálovi (kap. 116) zmiňuje další zásadu stolování, a sice mytí rukou: „Pak byly prostřeny stoly a Flosi a jeho lidé si omyli ruce. Flosi se podíval na ručník a viděl, že je plný děr a na jednom konci že je ho kus utrženo. Nechtěl se do něho utřít a odhodil jej na lavici. Utrhl pak kus ubrusu [borðdúkr], utřel si do něho ruce a podal jej svým lidem.

Hostina na výšivce z Bayuex. Vlevo schématicky zaznamenaný stůl s trnoží, vpravo půlkruhová tabule. Kolem roku 1077.

Je však pravdou, že stoly se v rodových ságách příliš často nezmiňují, a pokud ano, tak velmi jednotvárným způsobem. Nikdy se nepopisuje vzhled, nýbrž jejich funkce – vždycky jsou symbolem hodování, jídla a štědrosti. O hospodářce Geirríð ze Ságy o lidech z Eyru se například píše (kap. 8), že „si postavila stavení při hlavní cestě, takže všichni, kdo se ubírali tím krajem, museli jít kolem jejího domu. Uvnitř měla stůl [borð] stále připravený, a každý, kdo se tu zastavil, byl pohoštěn. Tak si získala pověst vynikající ženy.“ (Sága o lidech z Eyru. Přel. Ladislav Heger. In: Staroislandské ságy, Praha 1965: 41)

Občas se stoly do hledáčku ság dostávají za situací, které by mohly modernímu čtenáři připadat přinejmenším pozoruhodné. Zmiňme si dvě takové pasáže ze Ságy o Njálovi (kap. 34, 155):

Þórhild s Bergþórou nosily na stůl. Þráin Sigfússon nespouštěl očí z Hallgerðiny dcery Þorgerðy. Toho si všimla jeho žena Þórhild. Velmi ji to mrzelo a pronesla na Þráina posměšek ve verších:

Copak takhle civíš?
Jak cibule máš oči.

Þráin vstal hned od stolu, jmenoval svědky a prohlásil, že se s ní rozvádí – ‚neboť nestrpím, aby se mi posmívala a vedla utrhačné řeči.’

A byl tím tak pobouřen, že nechtěl zůstat na hostině, nebude-li Þórhild odtud vykázána. Nakonec to dopadlo tak, že odešla. Potom seděli všichni na svých místech a popíjeli a byli veselí. Uprostřed hostiny se Þráin zvedl a řekl: ‚Nebudu se skrývat s tím, co mi leží na srdci. Chci se tě, Hǫskulde, zeptat, zda mi dáš za ženu svou vnučku Þorgerðu?’“ (Sága o Njálovi. Přel. Ladislav Heger. In: Staroislandské ságy, Praha 1965: 364; upraveno)


Nevypravoval nestranně, ale se zaujetím, a mnoho si vymýšlel. Kári to nevydržel a skočil dovnitř s taseným mečem a pronesl verše:

Moře plavče mužný,         mírni se v své chloubě.
Nepřátelé Njála            nestoudné si vedli,
pomstu však už pádnou         pocítili všichni.
Havrani, víš, hladní           hody měli tučné.

Potom skočil doprostřed síně a ťal Gunnaru Lambasonovi po šíji, a to tak prudce, že hlava sletěla na stůl před krále a jarly. Stoly se pokryly krví a stejně i šaty jarlů. Jarl Sigurð poznal muže, který způsobil ubití, a rozkázal: ‚Chopte se Káriho a ubijte ho.’“ (Sága o Njálovi. Přel. Ladislav Heger. In: Staroislandské ságy, Praha 1965: 550; upraveno)

Musíme si povšimnout, za jakého kontextu jsou stoly zmiňovány. Jde opět o hostiny a důležité sešlosti. Stoly pouze dokreslují atmosféru a neleží v primárním zájmu písemných pramenů, a proto se nepopisuje jejich vzhled. A to ani ve scénách, ve kterých jsou stoly ústředním dějištěm, jako například v Sáze o Gíslim (kap. 36), kde chce Þórdís pomstít svého bratra tím, že jeho vrahu sebrala pod stolem meč a mírně jej ranila.

Archeologicky jsou dochované pouze malé stolky, které podle všeho sloužily k při osobní hygieně či při odkládání picích rohů, zatímco větší hodovní stoly nebyly nalezeny, ale lze předpokládat, že musely dodržovat tradiční konstrukce, které jsme zde uvedli. Velkých pracovních stolů, které by se daly používat například v dílnách, si nejsme vědomi (nicméně menší stoly se používaly například u soustruhů), a pokud si dobře vzpomínám, nejsou zmiňovány v žádném písemném prameni.

Zdroje:

Píseň o Rígovi (Rígsþula). Přel. Ladislav Heger. In: Edda, Praha 1962: 169–181. Originál zde.

Sága o Gíslim. Přel. Ladislav Heger. In: Staroislandské ságy, Praha 1965: 133–185. Originál online.

Sága o lidech z Eyru = Eyrbyggja saga. Přel. Ladislav Heger. In: Staroislandské ságy, Praha 1965: 35–131. Originál zde.

Sága o Njálovi = Njáls saga. Přel. Ladislav Heger. Přel. Ladislav Heger. In: Staroislandské ságy, Praha 1965: 321–559. Originál zde.

Sneglu-Halli, Lausavísa 2, in: Skaldic poetry of the Scandinavian Middle Ages. Vol. 2, [Poetry from the kings’ sagas 2 : from c.1035 to c.1300]. Ed. Kari Ellen Gade. Turnhout, 2009, str. 325.

FOOTE, Peter – WILSON, David M. The Viking Achievement, Bath 1990.

ROESDAHL, Else. The Vikings, London – New York 1992.

SHORT, William R. Icelanders in the Viking Age: The People of the Sagas, Jefferson, NC 2010.

VIDAL, Teva. Houses and domestic life in the Viking Age and medieval period: material perspectives from sagas and archaeology, Nottingham: University of Nottingham, 2013. Doktorská práce. Online.

VOSS, Olfert. Hørninggraven. In: IVERSEN, Mette et al. Mammen. Grav, kunst og samfund i vikingetid, Århus 1991: 191203.