The Period Transport of Liquids

The transport and the storage of liquids are one of the biggest problems in the reenactment of any time period. Archaeological finds are only a few and making a keg or flask needs skill. For a person living in 21st century, it is much easier and cheaper to load a barrel of beer and some bottles of water to a car and after that hide everything in a tent. On historical events, there are principles of hiding modern bottles, however we would be lying, if we said that it is a generally valid and strictly followed convention.

If we move from a camp to a march, there is a necessity to have a field bottle, because in our luggage there is a limited space for equipment. In such a case, we are going to plan our way close to the springs and streams. Scandinavian streams (Old Norse lœkr) and mountain rivers have stayed drinkable even up till now, so if the Old Norse people made a good journey plan, they had no thirst. In the corpus of Old Norse dictionary, there is a term rǫst (“mile”), which literally means “distance between two halts”. Literary sources show existence of route with some fixed halts, which were located near the water streams.

Reconstruction of the farmstead Stöng, Iceland.

Even buildings and farmsteads were built near to the water streams. Water is necessary for a household, and people settled there not only because of water, but also because of fish. In some sources, the connection of a farm and a stream more than obvious:

Next to Ásólf’s hall, there was a river. Winter started and the river was full of fish. Þorgeir claimed that they settled on his fishing grounds, so Ásólf moved and built the second hall on west near to another river.
(The book of settlement, chap. 21, Hauskbók version)

The same situation was during the settlement of Iceland. Settlers often took up land, surrounded by two water streams. In addition, there was the law that the settler could take more land than she or he could walk around in one day. The farmstead Stöng, which was built in 11th century and covered by volcano ash in 1104, follows the same logic – it was built on a hill approximately one kilometer above the Fossá river. In densely built-up areas, water drained from wells. The most of farms did not need wells, because they had access to water streams (Short 2003: 74).

The containers for a water transportation can be divided to big volume containers and small volume containers. Among the big volume containers belong barrels, buckets and bigger ceramic vessels. Their volume can be between ones and hundreds of litres and they served for crowds, e.g. farm residents, merchants or soldiers on war expeditions. However, the dimension limits mobility, as can be shown by the quote from the Eyrbyggja saga (chap. 39):

Then too was it the custom of all the shipmen to have their drink in common, and a bucket should stand by the mast with the drink therein, and a locked lid was over it. But some of the drink was in barrels, and was added to the bucket thence as soon as it was drunk out.

The transport of barrels at the Bayeux tapestry.

The small volume containers were using for needs of individuals and they were parts of personal equipment. We are talking about different kinds of flasks, bags and bottles, which had limited volume – only up to several litres, but it was not difficult to carry them. It is necessary to add, that there are almost no preserved containers from Scandinavian area, so we have to use the written sources or look for the analogic finds from the period Europe.

The barrel from Haithabu.

The biggest container from the Viking period is a barrel (Old Norse: tunni, verpill). The barrels are well preserved in archeological, written and iconographic sources. In the previous written example, we can see the barrels were used for long-term storage of water on ships. Barrels also served for fermentation and storage of beverages in the halls. A big barrel with the volume of approximately 800 litres was found in Haithabu, Germany. Similar finds are known also from the Rome Empire period. Barrels of this kind are also depicted in the Bayeux Tapestry, where they are loaded on both carts and shoulders and carried to the ships. The Tapestry comments this depiction with these words: “These men carry arms to the ships and here they drag a cart laden with wine and arms.

A slightly smaller container is represented by a bucket, a tub and a vat (Old Norse: ker). The main advantage is a handle for the easier transport. It could be the most frequent big volume container of the period. A bucket was not provided with a permanent lid, because the liquid was meant for an immediate consumption. If it was necessary, the bucket could be covered by a removable lid (Old Norse: hlemmr or lok, see the quote from Eyrbyggja saga). The finds of buckets are well preserved in Oseberg and Haithabu. In Haithabu, they found imported big volume ceramics (so called Reliefbandamphoren) as well, which could be used for similar purpose thanks to transportation eyelets.

Opening of a bottle.  Made by Jakub Zbránek and Zdeněk Kubík.

We know only a few finds of flasks and bottles (Old Norse: flaska) made of leather, ceramics, wood, metal and glass in Early medieval Europe. Absence of local anorganic bottles in Scandinavia is a sign of the fact that organic materials were mainly used. From the following list, it is evident that ceramic, metal and glass bottles were imported to Scandinavia.

There are only a few written mentions about bottles from Scandinavia and they all are of the late date. It is interesting that some mentions are connected with bynames of people living in the Viking Age. We can find Þorsteinn flǫskuskegg (“bottle beard“) and Þorgeirr flǫskubak (“bottle back“) among the Icelandic settlers.

  • Leather bottle, made by Petr Ospálek.

    Leather bottles – it is the only kind mentioned in Old Norse sources. In Grettis saga (chap. 11), there is a funny story of Þorgeirr flǫskubak who is attacked by an assassin to his back, but he manages to survive, because the axe of the assassin hits a leather flask:

“That morning, Þorgeirr got ready to row out to sea, and two men with him, one called Hámundr, the other Brandr. Þorgeirr went first, and had on his back a leather bottle [leðrflaska] and drink therein. It was very dark, and as he walked down from the boat-stand Þorfinn ran at him, and smote him with an axe betwixt the shoulders, and the axe sank in, and the bottle squeaked, but he let go the axe, for he deemed that there would be little need of binding up, and would save himself as swiftly as might be. [Now it is to be said of Þorgeirr, that he turned from the blow as the axe smote the bottle, nor had he any wound. [Thereat folk made much mocking, and called Þorgeirr Bottleback, and that was his by-name ever after.”

This part continues with a stanza with this meaning: “Earlier the famous men cut their swords into enemies’ bodies, but now a coward hit a flask with whey by an axe. Even though it is a nice example of an Old Norse perception of society decline, but we can notice the mention about whey (Old Norse sýra). The whey was mixed with water in a ratio 1:11 and created a popular Icelandic drink, the so-called blanda (for the exactl mixture, see here, page 26). The saga suggests that Þorgeirr has got such a drink in his flask.

The leather flasks are mentioned in Anglo-Saxon sources and are archaeologically documented in Ireland, where were found some decorated pieces from 12th century. They are lightweight and ideal for long hikes. They are resistant against damage too. But sometimes water is running through, whis is a disadvantage. Summary, I recommend to reconstruct of leather variants.

A replica of a wooden bottle, made by CEA.


  • Ceramics bottles – ceramics bottles were popular for the whole Early medieval period. They were used in the the Roman times (Roman ceramics amphoras for a wine transporting are known from Rhineland), in the Migration period, as well as in the period of 9th to 11th century. One piece was found in Winchester, England (11th century, photos here, here, here), another one in Gnezdovo, Russia (10th century, photo here) and yet another in Great Moravian Staré Město (9th century, photos here and here). In Belgian Ertvelde-Zelzate (9th century, here), a painted flask was found. Analogies of this bottle were found in Dorestad and in Norwegian Kaupang too. The find from Kaupang is represented by nine orange painted shards – the only proof of ceramics flasks in Scandinavia (Skre 2011: 293). The similar shape to Roman amphoras remained popular in the Rhineland, and it devepoled into so-called Reliefbandamphoren that are up to 70 cm high. Some pieces were found in Haithabu as well. Ceramic bottles seem to be popular in Eastern Europe as well.

    The pottery industry of Viking Age Scandinavia was not very developed, so we can presume that all the ceramic bottles in Scandinavia were imported. Me and my colleagues were using this type for years and it proved to be very practical. On the other hand, the use is very questionable in Scandinavia.

  • Bronze bottle from Aska.

    Metal bottles – an unique copper-alloy bottle was found in the woman’s grave in Aska, Sweden. According to works, which I found on the internet (here and here), the grave dated to 10th century and the container is considered a Persian import, because of the inscription. The origin limits the usage in reenactment. A similar bottle was found in FölhagenGotland, and it is dated to the of 10th century (the picture on demand).

  • Glass bottles – I am aware of two Scandinavian bottle necks made of glass, they are very rare finds. The first one was found in Haithabu and is dated to the 9th century (Schiezel 1998: 62, Taf. 13:1–2). The second one was found in a rich female grave from Trå, Norway, dated to the 10th century. Pictures on demand.

All the mentioned bottles except the glass and metal examples do have the eyelets. So, we can suppose that they had got a strap for a hanging. To my knowledge, stoppers are never preserved, so they probably were made of wood. The experiments showed that oaken lathed or hand-made mushroom or cylinder-shaped stoppers are functional. While a simple wooden stopper works for wooden and leather bottles, in case of other materials, it is useful if the stopper is a bit smaller and wrapped in a textile, so the neck is not destroyed by the harder material of the stopper. 

I believe that the article provided a brief summary of Early medieval liquid containers. For reenactment purposes, I recommend to use the barrels and buckets for camp life and the bottles for a march. This can also lead to reconstructing proper banquet tools, like spoons, scoop and ladles, that are present in the sources. If needed, write your feedback into the comments, the problem of a liquid transportation is still opened. Many thanks to Roman Král, Zdeněk Kubík, Jan Zajíc and Jakub Zbránek, who helped me with this article and answered my questions. 

I hope you liked reading this article. If you have any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.


The book of settlement – Landnamabók I-III: Hauksbók, Sturlubók, Melabók. Ed. Finnur Jónsson, København 1900.

Grettis saga – Saga o Grettim. Přel. Ladislav Heger, Praha 1957. Originál online.

Eyrbyggja saga – Sága o lidech z Eyru. Přel. Ladislav Heger. In: Staroislandské ságy, Praha 1965: 35–131.

Cleasby, Richard  Vigfússon, Gudbrand (1874). An Icelandic-English dictionary, Toronto.

Schietzel, Kurt (1998). Die Glasfunde von Haithabu, Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu 32, Neumünster.

Short, William R. (2010). Icelanders in the Viking Age: The People of the Sagas, Jefferson.

Skre, Dagfinn (ed.) (2011). Things from the Town. Artefacts and Inhabitants in Viking-age Kaupang. Kaupang Excavation Project Publication series, vol. 3., Århus.


For those interested in wooden barrels, buckets and ceramic vessels, I recommend these books:

Hübener, Wolfgang (1959). Die Keramik von Haithabu, Neumünster.

Janssen, Walter (1987). Die Importkeramik von Haithabu, Neumünster.

Wesphal, Florian (2006). Die Holzfunde von Haithabu, Neumünster.

Sekery s proděravělou čepelí


Rekonstrukce sekery s křížem. Za fotku děkuji Jakubu Zbránkovi.

V České Republice a zejména zahraničí se často setkáváme se sekerami, které mají netypický vzhled – střed čepele je vyříznutý do tvaru trojúhelníku a v některých případech vyplněný křížovitým nebo kladivovitým výstupkem. Tento oblíbený tvar seker opakovaně vyvolává debaty ohledně autenticity, a proto jsme se rozhodli shromáždit známé informace do jednoho souhrnného článku, jehož hodnota se může prokázat v budoucnu s přibývajícím materiálem.

Do tohoto článku nezařadíme sekery s jedním kruhovým otvorem, které se běžně vyskytují ve střední a východní Evropě v 10.-13. století. Význam jednoduchých kruhových otvorů může být zredukován na dvě intepretace – otvor pro upevnění pouzdra a dekorace původně vyplněná kontrastním materiálem (Kotowicz 2018: 35-6; Vlasatý 2015Vlasatý 2020b).


Katalog shromažďuje celkem 15 evropských raně středověkých seker, které mají významněji proděravělé čepele. Typologicky mezi nimi lze nalézt sekery Petersenových typů L/M, východoevropské čakany, dvojité sekery a sekery tvaru T.

  • Ludvigshave, Dánsko
    Sekera s křížem typu L/M nalezená v hrobu, objeveném na konci 19. století. V literatuře je tato lokalita známa též jako Pederstrup. Délka sekery 21,9 cm, šířka sekery 18 cm. V současné době je sekera uložena v dánském Národním muzeu pod inv. č. C9115.
    Literatura: Brøndsted 1936: 181182, fig. 92:2; Paulsen 1956: 67, fig. 25:c; Pedersen 2014: 31, 74, Find list 2; Roesdahl – Wilson 2000: 279, no. 194.

Sekera z Ludvigshave. Zdroj:

  • Sortehøj, Dánsko
    Sekera s křížem typu L/M nalezená v mohyle roku 1831. V literatuře lze tuto lokalitu objevit také jako Gjersing. Délka sekery 18 cm, šířka sekery 17,5 cm. V současné době je sekera uložena v dánském Národním muzeu pod inv. č. NM2866.
    Literatura: Brøndsted 1936: 121, fig. 63; Pedersen 2014: Find list 2.

Sekera ze Sortehøj. Zdroj:

  • Neznámá lokalita, střední Jutsko, Dánsko
    Sekera s křížem typu L/M bez neznámého nálezového kontextu. Délka sekery cca 23 cm, šířka sekery cca 22 cm. Oko je o obou stran lemováno pásky ze slitiny mědi. V současné době je sekera uložena v muzeu v Silkeborgu.
    Literatura: Schiørring 1978.

Sekera ze silkeborského muzea. Zdroj: Muzeum Silkeborg.

  • Närke, Švédsko
    Sekera s křížem typu L/M pocházející z porušeného hrobového celku. Délka sekery 17,5 cm, šířka sekery 16 cm. V současné době je sekera uložena v Státním historickém muzeu ve Stockholmu pod katalogovým číslem SHM 10243.
    Literatura: Hansson 1983: 7, 27; Paulsen 1956: 67, fig. 25:b.

Sekera z Närke. Zdroj: ATA, Riksantikvarieämbetet Stockholm.

  • Stentugu, Hejde, Gotland, Švédsko
    Sekera s křížem typu L/M náhodně nalezená roku 1931. Délka sekery cca 15,5 cm, šířka sekery cca 14 cm. V současné době je sekera uložena v muzeu ve Visby pod katalogovým číslem GF C 7642.
    Literatura: Thunmark-Nylén 1998: Taf. 260:5; 2000: 376; 2006: 312.

Sekera ze Stentugu. Zdroj: Thunmark-Nylén 1998: Taf. 260:5.

  • Neznámá lokalita, okolí Płocka, Polsko
    Sekera Kotowiczova typu IIIA.5.1, zřejmě pocházející z porušeného hrobu. Čepel sekery je opatřena malým vyřezaným křížkem. Délka sekery 17 cm, šířka sekery 15,9 cm. V současné době je sekera uložena v muzeu v Płocku pod katalogovým číslem VD/128.
    LiteraturaKotowicz 2013: 51, Fig. 11; Kotowicz 2014: 201-2, Tabl. CLIV.1.

Sekera z Płocku. Zdroj: Kotowicz 2013: Fig. 11.

  • Neznámá lokalita, severovýchodní Bulharsko
    Jedna z dvojitých seker Jotovova typu 4B ze severovýchodního Bulharska je opatřena čtyřmi otvory uspořádanými do kříže. Bližší informace nejsou známy.
    Literatura: Jotov 2004: кат. No 582, обр. 51, табло L.

Sekera ze severovýchodního Bulharska. Zdroj: Jotov 2004: кат. No 582, обр. 51, табло L.

  • Neznámá lokalita, Rusko
    V krasnodarském muzeu v Rusku je uložena raně středověká dvojitá sekera, jejíž čepel je proděravělá. Sekera má drobné rozměry. Bližší informace nejsou známy.
    Literatura: Vlasatý 2020a.

Sekera z krasnodarského muzea.
Zdroj: Краснодарский государственный историко-археологический музей-заповедник им. Е.Д.Фелицына.

  • Bilär, Rusko
    Dvojitá sekera s proděravělou čepelí byla nalezena v centru Volžského Bulharska. Bližší informace nejsou známy.
    Literatura: Izmailov 1997: 77-80, рис. 45.1.

Sekera z Biläru. Zdroj: Izmailov 1997: 77-80, рис. 45.1.

  • Moldovanovka, Rusko
    Dvojitá sekera s proděravělou čepelí o rozměrech 19,5 × 3,8 cm.
    Literatura: Kočkarov 2006: 20, 22, Прил. 1, Табл. II.

Sekera z Moldovanovky. Zdroj: Kočkarov 2006: Табл. II.

  • Demenki, Rusko
    Dvojitá sekera s proděravělou čepelí o rozměrech 18,1 × 3,6 cm, nalezená roku 1953 v hrobu č. 18 v permské lokalitě Demenki.
    Literatura: Danič 2015: 112, 117, рис. 11. 57.

Sekera z lokality Demenki. Zdroj: Danič 2015: рис. 11.57.

  • Neznámá lokalita, jižní Ukrajina
    Dvojitá sekera s proděravělou čepelí byla nalezena při nelegální detektorové činnosti v roce 2015 a prodána soukromému sběrateli. Sekera byla údajně nalezena v hrobu společně s další militárií, přičemž připojená přilba byla padělkem.
    Literatura: nepublikováno.

  • Neznámá lokalita, Švédsko
    Sekera s palmetou Kotowiczova typu IA.6.33. Rozměry sekery činí zhruba 10-11 cm × 4,5-5,5 cm. Současný stav nálezu není znám, posledním místem uložení bylo muzeum ve Falköpingu.
    Literatura: Paulsen 1956: 40, 64, Abb. 25d; Vlasatý 2020a.

Sekera z muzea ve Falköpingu. Zdroj: Paulsen 1956: Abb. 25d; Vlasatý 2020a.

  • Mikulčice, Česká republika
    Hrob 1994 ukrýval pozoruhodnou sekeru tvaru T (i.č. 341/90), který měla v čepeli trojúhelníkový otvor a tordovaný krček. Sekera shořela roku 2007 při požáru mikulčického depozitu.
    LiteraturaLuňák 2010: 50, Obr. 22.

Sekera z Mikulčic. Zdroj: Luňák 2010: Obr. 22.

  • Borovan, Bulharsko
    Jedna ze seker Jotovova typu 5A z lokality Borovan je opatřena obdélníkovým otvorem. Bližší informace nejsou známy.
    LiteraturaJotov 2004: кат. No 584, табло L.

Sekera ze lokality Borovan. Zdroj: Jotov 2004: кат. No 584, табло L.

Sekery s křížem

Sekera s křížem (angl. cross axe, dán. korsøkse) je označení málo početné skupiny seker Petersenova typu L/M, jejichž čepele jsou proděravělé do tvaru kříže. Zatímco obecněji je možné tyto typy datovat do let přibližně 950–1050 (Petersen 1919: 4647), sekery s křížem byly datovány přesněji do 2. poloviny 10. století (Paulsen 1956: 67). Dosud je známo šest kusů těchto seker – tři pocházejí z Dánska, dva ze Švédska a jeden z Polska. Jedná se tedy o předmět rozšířený v oblasti Pobaltí. Pokud jde o četnost těchto seker, v korpusu skandinávských zbraní představují marginální záležitost, a dokonce v rámci typů L/M nemohou tvořit více než procento celkového množství. Těžko bychom nalezli výmluvnější statistku než Kotowiczovu analýzu, která ukazuje, že pouze 0,45% všech polských seker z období 6. – 1. poloviny 13. století byla nějakým způsobem zdobena křížkem (Kotowicz 2013: 41).

Odborná literatura si všímá těchto seker překvapivě málo. Částečně je to způsobeno tím, že nálezy jsou staršího data, což omezuje možnosti interpretace. Proto je na místě uvést literaturu, která tento fenomén postihuje. Na stránkách dánského Národního muzea stojí:

Výzkum ukazuje, že takové sekery byly dost robustní na to, aby vydržely praktické používání. Nicméně je pravděpodobnější, že sloužily k ceremoniálním účelům. Vlastníci těchto seker s kříži nemuseli být nutně křesťany, ale sekery odrážely silné křesťanské proudy, které existovaly v této části doby vikinské.


V knize “From Viking to Crusader: Scandinavia and Europe 800-1200″ (Roesdahl – Wilson 2000: 279, no. 194) nacházíme stejné informace a navíc se dozvídáme, že sekery “mohly sloužit k ceremoniálním účelům, stejně jako sekery vykládané stříbrem a zlatem [např. sekery z Mammenu nebo Trelleborgu].” Dále se dočítáme, že takto “proděravělé sekery jsou ve skandinávské době vikinské neobvyklé.” A na závěr nás kniha informuje, že “v době křesťanských misií byly zbraně zřídka ukládány do hrobů, ale ještě na konci 10. století mohla být sekera symbolem válečnické třídy.

Anne Pedersen se ve své studii “Materiel kultur, identitet og kommunikation” domnívá (Pedersen 2008: 1516), že “praktická funkce [seker s kříži] byla podřazena symbolickému významu,” a zaobírá se také jejich distribucí:

Díky poměrně jednotné formě seker a jejich geografickému rozložení lze argumentovat tím, že byly symbolem, který byl používán a chápán v širším kontextu ve velké oblasti Skandinávie. Také se můžeme domnívat, že těch několik mužů, kteří vlastnili takovou sekeru, byli součástí užšího společenství, a sekera tak byla symbolem loajality, která se neomezovala na lokální prostor.


Rekonstruovaná podoba výjevu z runového kamene DR 282. Možný vzhled varjaga. Převzato z Ewing 2006: 112.

To je ve shodě se studií Piotra Kotowicze “The Sign of the Cross on the Early Medieval Axes – A Symbol of Power, Magic or Religion?“. Ten proděravělé sekery dává do širšího kontextu seker zdobených kříži a ukazuje, že jde o severoevropský fenomén 6. – 1. poloviny 13. století (Kotowicz 2013: 42) a že se po christianizaci Skandinávie objevuje častější ukládání seker s mrtvými, což také reflektují proděravělé sekery, které jsou podle Kotowicze výhradně vikinskou záležitostí. Již ale neudává, že ukládání takových milodarů skončilo ve Skandinávii v průběhu 11. století. Tento nárůst je opravdu pozoruhodný a podle Kotowicze souvisí s tím, že se sekera stala symbolem válečnické profese, což lze porovnat například s varjažskou gardou (jejíž příslušníci byli někdy v dobových pramenech označováni jako pelekophori, doslova “nosiči seker”), ve které byly používány právě sekery Petersenova typu L/M k různým ceremoniím a salutování panovníkovi:

Stráže je držely v pravicích a čepele měly položené na levých zápěstích. Jakmile vstoupil císař, zvedly je na pravá ramena. Když měl císař svátek, varjagové ho pozdravili a klepali svými sekerami o sebe, což vydávalo rytmický zvuk.” (Kotowicz 2013: 52)

Rozmístění seker podél Baltského moře a časové zařazení tuto teorii podporují. Kotowicz také naznačuje, že používání proděravělých seker může souviset s kultem svatého Óláfa (Kotowicz 2013: 53). S tím však vzhledem k používání ve 2. polovině 10. století nemůžeme souhlasit.

Nad rámec uvedených informací můžeme dodat, že otvor v čepeli jistě nabízel zajímavé možnosti upevnění pouzdra chránícího ostří.

Byzantská slonovinová destička znázorňující muže, zřejmě člena varjažské gardy, s obouruční sekerou a mečem. Hlava sekery se zdá být proděravělá. Datováno do doby kolem roku 1000.

Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Brøndsted, Johannes (1936). Danish inhumation graves of the Viking Age. In: Acta Archaeologica VII: 81–228.

Danič 2015 = Данич А.В. (2015). Классификация средневековых топоров Пермского Предуралья // Труды КАЭЭ. Вып. X. Пермь. С. 71–124

Ewing, Thor (2006). Viking Clothing, Stroud.

Hansson, Pär (1983). Jägarbacken (Borrarbacken). Ett gravfält från yngre järnålder, Örebro.

Izmailov 1997 = Измайлов, И. Л. (1997). Вооружение и военное дело населения Волжской Булгарии X – начала XIII вв, Казань.

Jotov 2004 = Йотов, Валери (2004). Въоръжението и снаряжението от Българското средновековие VII— XI в., Варна.

Kočkarov 2006 = Кочкаров, У. Ю. (2006). Боевые топоры Северо-Западного Предкавказья VIII-XIV вв. // –археология Кавказа [online]. [cit. 2020-06-29].

Kotowicz, Piotr N. (2013). The Sign of the Cross on the Early Medieval Axes – A Symbol of Power, Magic or Religion? In: MAREK, Lech. Weapons Brings Peace? Warfare in Medieval and Early Modern Europe, Wratislavia Antiqua 18, Wrocław: 41–55, online.

Kotowicz, Piotr N. (2014). Topory wczesnośredniowieczne z ziem polskich : Katalog źródeł, Rzeszów.

Kotowicz, Piotr N. (2018). Early Medieval Axes from Territory of Poland, Kraków.

Lunák, Petr (2010). Výzdoba velkomoravských železných předmětů, Brno: Masarykova univerzita [diplomová práce].

Paulsen, Peter (1956). Axt und Kreuz in Nord- und Osteuropa, Bonn.

Pedersen, Anne (2008). Materiel kultur, identitet og kommunikation. In: Roesdahl, Else – Schjødt, Jens P. Beretning fra syvogtyvende tværfaglige vikingesymposium, 7–26, online.

PEDERSEN, Anne (2014). Dead Warriors in Living Memory. A study of weapon and equestrian burials in Viking-age Denmark, AD 800-1000, Publications from the National Museum. Studies in Archaeology & History Vol. 20:1 2. (Catalogue), Copenhagen.

Petersen, Jan (1919). De Norske Vikingsverd, Kristiania.

Roesdahl, Else – Wilson, David M. (2000). From Viking to Crusader: Scandinavia and Europe 800-1200, Uddevalla.

Schiørring, Ole (1978). Korset i øksen. In: Skalk 1978/6: 2829.

Thunmark-Nylén, Lena (1998). Die Wikingerzeit Gotlands II : Typentafeln, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (2006). Die Wikingerzeit Gotlands III: 1–2 : Text, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (2000). Die Wikingerzeit Gotlands IV:1–3 : Katalog, Stockholm.

Vlasatý, Tomáš (2015). Pouzdra na sekery. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [cit. 2020-06-29]. Dostupné z:

Vlasatý, Tomáš (2020a). The Axe from “Falköping Museum”. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [cit. 2020-06-29]. Dostupné z:

Vlasatý, Tomáš (2020b). Plechová pouzdra na sekery. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [cit. 2020-06-29]. Dostupné z: