Druhy dřeva na rukojetích mečů

V rámci internetových diskuzí jsem byl dotázán, zda nedisponuji materiály, které by popisovaly druhy dřev použité na rukojetích mečů z 9.-11. století. Když jsem se probíral archeologickými materiály, s překvapením jsem zjistil, že tento detail je jen zřídkakdy zmiňován a chybí v monografiích. Proto jsem se rozhodl popsat 18 rukojetí z vymezeného období, u nichž byl proveden rozbor.


Úvod do problému

Přistoupíme-li k mečům vymezeného období jako celku, v první řadě nás zaručeně překvapí nízké množství analyzovaných dřevěných rukojetí v porovnání s ohromným množstvím několika tisíc mečů, které máme k dispozici.

Na této skutečnosti se podílí několik faktorů. Dobře zachovaných rukojetí, u kterých by bylo možné provádět analýzy, je obecně málo a obvykle se pojí s meči nalezenými ve vodě nebo dobře zakonzervovaných hrobech. Velké množství takových mečů bylo objeveno před více než 50 lety, kdy nebylo standardem meče publikovat detailním způsobem s analýzami, a v průběhu času organické komponenty často zdegradovaly tak, že je není možné v současné chvíli zkoumat. Specifickým případem jsou mikulčické meče, jejichž organické části podlehly ohni při požáru depozitu roku 2007. Některé dobře zachované rukojeti, které jsou stále kryté kovovou, textilní nebo koženou omotávkou, nejsou analyzované proto, aby nedošlo k poškození omotávky. Zásadním důvodem je však obecný nezájem o analýzy organických částí mečů, který mnohdy bohužel přetrvává do dnešních dob.

Absence analýz použitých dřevin v monografiích (např. Androščuk 2014; Geibig 1991; Košta – Hošek 2014) znamená, že doposud nebyl proveden žádný seriózní pokus shrnout problematiku. Níže přiložený katalog je tak zřejmě nejrozsáhlejším počinem, který může být průběžně doplňován o nové nálezy.


Prozkoumané rukojeti

 

Cirkovljan-Diven, Chorvatsko

Meč náležící k Petersenovu typu K, nalezený na dně Drávy. Rukojeť, která patří mezi nejlépe zachované organické rukojeti sledovaného období, je vyrobena z jednoho kusu, je soudkovitého tvaru, oválného průřezu a byla omotána 2 cm širokou lněnou stuhou.

Materiál rukojeti: buk.
Zdroj: Bilogrivić 2009: 132-3.

Meč z Cirkovljan-Diven. Bilogrivić 2009: T. III: 3.

Lednica, Polsko

Meč s paraořechovou hlavicí (MPP/A/31/33/84), přináležící k typu α var. 1 dle Nadolského a typu X.A/B.1 dle Oakeshotta, byl objeven na dně Lednického ostrova. Rukojeť byla vyrobena ze čtyř dílů přiložených na boky řapu, které byly hustě omotány proužkem kůže.

Materiál: všechny čtyři díly rukojeti jsou vyrobeny z javoru.
Zdroj: Stępnik 2011: 71.

Meč z Lednice. Stępnik 2011: Fot. 1, 2.

Lednica, Polsko

Meč Petersenova typu H (MPP/A/74/3/94), nalezený na dně Lednického ostrova, má rukojeť vyrobenou ze čtyř dílů přiložených na boky řapu. Díly k sobě doléhají a nenesou známky omotávky, což může naznačovat použití lepidla.

Materiál: širší díly jsou vyrobeny z tisu, boční díly jsou vyrobeny z javoru.
Zdroj: Stępnik 2011: 71-2.

Meč z Lednice. Stępnik 2011: Fot. 3, 4.

Giecz, Polsko

Meč typu Mannheim či H, nalezený v souvislosti s bývalým mostem, má na jedné straně řapu zachovaný kus dřeva, který lze analyzovat. Konstrukce rukojeti není známa, omotávka není patrná.

Materiál zachovaného dílu: dřevo listnatého stromu.
Zdroj: Stępnik 2011: 73.

Meč z Giecze. Stępnik 2011: Fot. 5, 6.


Donnybrook, Irsko

Meč typu D nalezený v mohyle měl rukojeť opatřenou kovovými objímkami, díky kterým se zachoval kus analyzovatelného dřeva.

Materiál: dřevo jehličnatého stromu.
Zdroj: Hall 1978: 79.

Meč z Donnybrooku. Hall 1978: Fig. 4.

Haithabu, Německo

Alfred Geibig ve svém detailním zpracování mečů z přístavu v Haithabu uvádí, že u pěti mečů bylo možné určit, jaký druh dřeva byl použit na výrobu rukojeti. Rukojeti jsou fragmentární a jejich konstrukce, tvar ani průřez nelze určit.

Materiál rukojeti meče č. 1 (typ Mannheim): javor. Pochva vyrobena z dubu.
Materiál rukojeti meče č. 2 (Petersenův typ H): olše. Pochva vyrobena z buku.
Materiál rukojeti meče č. 3 (Petersenův typ H?): vrba. Pochva vyrobena z olše.
Materiál rukojeti meče č. 5 (Petersenův typ N): olše. Pochva vyrobena z buku.
Materiál rukojeti meče č. 12 (typ nejednoznačný): vrba.
Zdroj: Geibig 1999: 40.


Hegge Østre, Norsko

Meč typu L nalezený v mohyle (T16054) má výjimečně dobře zachovanou rukojeť opatřenou stříbrnými objímkami.

Materiál: z vizuálu rukojeti je patrné, že použitou dřevinou byla karelská bříza.
Zdroj: Unimus 2020a.

Meč z Hegge Østre. Unimus 2020a.


Hoven, Norsko

Meč typu L nalezený v mohyle (T8257) má výjimečně dobře zachovanou rukojeť opatřenou stříbrnými objímkami.

Materiál: z vizuálu rukojeti je patrné, že použitou dřevinou byla karelská bříza, stejně jako u meče z Hegge Østre.
Zdroj: Unimus 2020b.

Meč z Hovenu. Unimus 2020b.

Gulli, Norsko

Meč typu M nalezený v hrobu (C53315) má dobře zachovanou rukojeť oválného průřezu, která byla velmi pravděpodobně omotána.

Materiál: lípa. Stejný materiál byl použit na výrobu pochvy a topůrka sekery ze téhož hrobu.
Zdroj: Gjerpe 2005: 40-1.

Meč z Gulli. Gjerpe 2005: Figur 22.


Gulli, Norsko

Meč typu L nalezený v hrobu (C53660) má dobře zachovanou rukojeť opatřenou kovovými objímkami.

Materiál: dub. Stejný materiál byl použit na výrobu pochvy, topůrka sekery, rukojeti nože, truhly, kladiva a některých dalších kusů nářadí z téhož hrobu.
Zdroj: Gjerpe 2005: 62.

Meč z Gulli. Gjerpe 2005: Figur 39.


Klepp, Norsko

Meč neurčitého typu nalezený v hrobu (S12274) má částečně zachovanou rukojeť oválného průřezu.

Materiál: s největší pravděpodobností bříza. Stejný materiál byl pravděpodobně použit na výrobu rukojeti nože z téhož hrobu.
Zdroj: Unimus 2020c.

Meč z Kleppu. Unimus 2020c.


Tjora, Norsko

Meč typu H nalezený v hrobu (S5460) má částečně zachovanou rukojeť.

Materiál: dřevo listnatého stromu.
Zdroj: Unimus 2020d.


Dalen, Norsko

Meč typu H náhodně nalezený při orbě (T20736) má částečně zachovanou rukojeť.

Materiál: dřevo listnatého stromu.
Zdroj: Unimus 2020e.

Meč z Dalenu. Unimus 2020e.


Repton, Velká Británie

Meč typu M nalezený v hrobu č. 511 má částečně zachovanou rukojeť oválného průřezu, která byla ovinuta pruhem textilu.

Materiál: jehličnaté dřevo.
Zdroj: Biddle – Kjølbye-Biddle 1992: 49.

Meč z Reptonu. Biddle – Kjølbye-Biddle 1992: Fig. 5.7.


Závěr

Dřevěné rukojeti mečů byly vyráběny různými metodami, v různých tvarech a také z různých materiálů. Informace obsažené v katalogu nám umožňují tvrdit, že rukojeti byly zpravidla vyráběny z místních dostupných dřevin. Nicméně bychom rádi upozornili na čtyři zajímavé skutečnosti z katalogu vyplývající.

Rukojeti jsou častěji vyráběné z listnatých dřevin. Javor, buk a dub jsou známé pro svoji pevnost i odolnost a v raném středověku byly často používány pro výrobu násad a rukojetí. Volba lípy, vrby nebo jehličnanů ukazuje nedostatek těchto materiálů nebo jiné preference při konstrukci rukojetí.

Zajímavým úkazem je použití dvou materiálů v případě meče typu H z polské Lednice. Toto řešení pravděpodobně nemá žádný praktický ani estetický rozměr a mohlo mít určitou symboliku pro nositele (Stępnik 2011: 79).

Přestože většina dřevěných rukojetí byla překryta textilním nebo koženým řemínkem, dva norské meče typu L ukazují, že byl záměrně zvolen esteticky působivý materiál, který nebyl nijak omotáván.

Posledním zajímavým bodem je shoda či neshoda materiálu rukojeti s materiálem pochvy. V případě mečů z Haithabu zkoumané rukojeti materiálově neodpovídají pochvám, avšak v případě hrobů z Gulli je patrné, že stejné materiály byly použity takřka všechny dřevěné výrobky obsažené v hrobech. Tato skutečnost může být podmíněná nedostupností jiných druhů dřevin, ale možná také praktickým zacházením s materiálem. Myšlenka, která operuje výrobou všech nástrojových a zbraňových rukojetí v jeden okamžik – ať už před smrtí nebo po smrti člověka uloženého v hrobu – , je velmi lákavá.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu


Bibliografie

Androščuk, Fedir (2014). Viking Swords : Swords and Social aspects of Weaponry in Viking Age Societies, Stockholm.

Biddle, Martin – Kjølbye-Biddle, Birthe (1992). Repton and the Vikings. In: Antiquity, Vol. 66, 38–51.

Bilogrivić, Goran (2009). Karolinški mačevi tipa K / Type K Carolingian Swords. In: Opuscula archaeologica 33, 125–82.

Geibig, Alfred (1991). Beiträge zur morphologischen Entwicklung des Schwertes im Mittelalter : eine Analyse des Fundmaterials vom ausgehenden 8. bis zum 12. Jahrhundert aus Sammlungen der Bundesrepublik Deutschland, Neumünster.

Geibig, Alfred (1999). Die Schwerter aus dem Hafen von Haithabu. In: Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu 33, Neumünster, 9-99.

Gjerpe, Lars Erik (2005). Gravene: en kort gjennomgang. In: Gjerpe, Lars Erik (ed.). Gravfeltet på Gulli. E18-prosjektet Vestfold. Bind I. Varia 60, 24-104.

Farrar, R. A. – Hall, R. A.(1978). A Viking-age Grave at Donnybrook, Co. Dublin. Medieval Archaeology, 22(1), 64–83

Košta, Jiří – Hošek, Jiří (2014). Early Medieval swords from Mikulčice, Brno : Institute of Archaeology of the Academy of Sciences of the Czech Republic.

Stępnik, Tomasz (2011). Drewniane okładziny rękojeści mieczy. In: Wyrwa, A. M. – Sankiewicz, P. – Pudło, P. (2011). Miecze średniowieczne z Ostrowa Lednickiego i Giecza, Dziekanowice – Lednica, 71-79.

Unimus (2020a). T16054. In: Unimus [online]. [2020-06-09]. Dostupné z:
http://www.unimus.no/artefacts/vm/search/?oid=180869&museumsnr=T16054&f=html

Unimus (2020b). T8257. In: Unimus [online]. [2020-06-09]. Dostupné z:
http://www.unimus.no/artefacts/vm/search/?oid=8897&museumsnr=T8257&f=html

Unimus (2020c). S12274. In: Unimus [online]. [2020-06-09]. Dostupné z: http://www.unimus.no/artefacts/am/search/?oid=34514&museumsnr=S12274&f=html

Unimus (2020d). S5460. In: Unimus [online]. [2020-06-09]. Dostupné z:
http://www.unimus.no/artefacts/am/search/?oid=19688&museumsnr=S5460&f=html

Unimus (2020e). T20736. In: Unimus [online]. [2020-06-09]. Dostupné z:
http://www.unimus.no/artefacts/vm/search/?oid=37376&museumsnr=T20736&f=html

Jakobssonovy principy jílců

Na revoluční práci Jana Petersena De Norske Vikingesverd (1919) navázala řada autorů, kteří se snažili Petersenovu typologii upravit, doplnit anebo nahradit vlastními schématy. Jedním z nich je Mikael Jakobsson, který ve své práci Krigarideologi och vikingatida svärdstypologi (Stockholm, 1992) představil poněkud odlišný přístup. Na něj se nyní podíváme.

kniha

Práce Krigarideologi och vikingatida svärdstypologi [Válečnická ideologie a typologie vikinských mečů], která je publikovanou doktorskou prací autora, je seriózním a velmi propracovaným počinem, jehož přínos spatřuji především v pokročilé analýze, která těží z dat shromážděných z velké části Evropy. Jeho cílem není přímo revidování Petersenových jílcových typů, se kterými v podstatě souhlasí, nýbrž se rozhodl pro vymezení velkých skupin jílců využívajících podobných konstrukčních rysů – tyto skupiny pak nazývá principy. Zatímco Petersen vyčlenil tři principy (skupina s vícelaločnou hlavicí, skupina se zjednodušenou hlavicí, skupina nezařaditelných typů), Jakobsson rozšiřuje dělení na 6, respektive 7.

  1. trojúhelníková hlavice
  2. trojlaločná hlavice
  3. pěti a více laločná hlavice
  4. absentující hlavice
  5. zahnutá záštita
  6. jednodílná hlavice
  7. nezařaditelné

principy

Princip 1 : trojúhelníková hlavice

Odpovídá Petersenovým základním typům A, B, C, H, I a speciálním typům 3, 6, 8 a 15. Meče užívající tohoto principu tvoří podstatnou část mečového materiálu – podle Jakobssona nejméně 884 kusů (48%). V Norsku tomuto principu odpovídá 529 kusů (60%), ve Švédsku 147 (17%), ve Finsku 81 (9%), v Dánsku 4 (0,5%), v západní Evropě 94 (11%) a ve východní Evropě 29 (3%). Svůj původ mají v kontinentálních mečích s pyramidovou hlavicí. Do Skandinávie se tento princip dostává v polovině či na konci 8. století pod vlivem raně karolinských mečů a přetrvává zde do poloviny 10. století.

princip1-typyTypy mečů odpovídající principu 1.

princip1-rozsireniRozšíření principu 1 s vyznačenými lokalitami nálezů.

Princip 2 : trojlaločná hlavice

Zahrnuje varianty typu A, typ Mannheim, speciální typy 1 a 2, typ Mannheim/Speyer, typ D, speciální typy 14 a 6, typ L, starší varianta typu X, speciální typ 13, typ E, speciální typ 19, typy U, V, R, S, T a Z. Tento princip se uplatňuje u nejméně 492 mečů (26%). V Norsku tomuto principu odpovídá 188 kusů (37%), ve Švédsku 58 (12%), ve Finsku 43 (9%), v Dánsku 18 (4%), v západní Evropě 75 (15%) a ve východní Evropě 110 (23%). Původ lze spatřovat v merovejských mečích, trojlaločná hlavice vychází z hlavice se zvířecími hlavami na bocích. Do Skandinávie se tento princip dostal na konci 8. století pod vlivem raně karolinských mečů a přiživen z Anglie v 9. století zde setrval až do začátku 11. století.

princip2-typyTypy mečů odpovídající principu 2.

princip1-rozsireni
Rozšíření principu 2 s vyznačenými lokalitami nálezů.

Princip 3 : pěti a více laločná hlavice

Zahrnuje typ K, O a pětilaločnou variantu typu S. Tento princip je nejméně početný – nejméně 88 mečů (5%) – a souvisí s principem 2. V Norsku tomuto principu odpovídá 44 kusů (49%), ve Švédsku 4 (5%), ve Finsku žádný, v Dánsku 1 (1%), v západní Evropě 26 (30%) a ve východní Evropě 13 (15%). Princip 3 vzešel, stejně jako princip 2, z merovejských mečů s hlavicí se zvířecími hlavami na bocích. Do Skandinávie se tento princip dostal na počátku 9. století a přečkal do poloviny 10. století.

princip3-typyTypy mečů odpovídající principu 3.

princip3-rozsireni
Rozšíření principu 3 s vyznačenými lokalitami nálezů.

Princip 4 : absentující hlavice

Tento princip, vyznačující se vrchní záštitou, která nahrazuje hlavici, zahrnuje typy M, P, Q, Y, Æ a speciální typy 5, 17 a 18. Počet mečů užívajících tento princip je nejméně 712 (39%). Nutno podotknout, že typ M je vůbec nejpočetnějším typem mečů s nejméně 432 zástupci (17%). V Norsku principu 4 odpovídá 631 kusů (89%), ve Švédsku 23 (3%), ve Finsku 14 (2%), v Dánsku 2 (0,3%), v západní Evropě 28 (4%) a ve východní Evropě 14 (2%). Princip 4 se objevil v 9. století a vytratil se v průběhu 11. století.

princip4-typyTypy mečů odpovídající principu 4.

princip4-rozsireni
Rozšíření principu 4 s vyznačenými lokalitami nálezů.

Princip 5 : zahnutá záštita

Zahrnuje typ L, varianty typů O, K a X, typ Q, T, Y, Z, Æ, speciální typy 7, 14, 15, 16, 17, 18 a 19. Meče využívající princip 5 čítají nejméně 482 kusů (26%). V Norsku tomuto principu odpovídá 312 kusů (71%), ve Švédsku 32 (7%), ve Finsku 23 (5%), v Dánsku maximálně 3 (1%), v západní Evropě 45 (10%) a ve východní Evropě 70 (6%). Princip 5 se uplatnil ve stejné době, jako princip 4, tedy v období od počátku 9. století až po 11. století.

princip5-typyTypy mečů odpovídající principu 5.

princip5-rozsireni
Rozšíření principu 5 s vyznačenými lokalitami nálezů.

Princip 6 : jednodílná hlavice

Princip, vyznačující se jednodílnou hlavicí a absentující vrchní záštitou, zahrnuje typy X a W. Mečů užívajících tohoto principu je nejméně 211 (11%). V Norsku principu 6 odpovídá 69 kusů (33%), ve Švédsku 25 (12%), ve Finsku 46 (22%), v Dánsku 8 (4%), v západní Evropě 51 (24%) a ve východní Evropě 12 (6%). Podle Jakobssona princip 6 nastoupil na konci 9. století nebo na počátku 10. století, avšak jak ukázal Jiří Košta na souboru mečů typu X z Mikulčic, tento princip mohl být ve střední Evropě etablovaný již v 9. století. Princip 6 se ukázal jako dominantní a podstatný pro následující středověké zbraně.

princip6-typyTypy mečů odpovídající principu 6.

princip6-rozsireni
Rozšíření principu 6 s vyznačenými lokalitami nálezů.

Nezařaditelné

Z celkového množství 1900 zahrnutých mečů je 97% z nich zařaditelných k výše uvedeným principům. 3% procenta, kolem 60 mečů, však není možné zahrnout. Jedná se o typy F, G, N a speciální typy 4, 9, 10, 11, 12 a 20. Tyto typy stojí buď na pomezí dvou principů, anebo v podstatě tvoří svébytné principy.

nezaraditelneNezařaditelné typy.


Na úrovni jednotlivých typů můžeme spatřovat jistou evoluci, která přinesla zhruba každou generaci nový typ meče, avšak jak můžeme vidět, principy, tedy širší skupiny mečů užívající jisté definované rysy, byly standardně v užívání přes 100 let, a některé dokonce až 200–250 let, tedy 6–8 generací. Takto dlouhé užívání stejných postupů musí mít hlubší význam. Ten však zřejmě nesouvisí ani s rozdílnou chronologií (přinejmenším v 10. století byly všechny principy užívány souběžně), ani s různou geografickou lokací (byly užívány ve stejném prostředí), ani s rozdílnými praktickými vlastnostmi (u principu 1 neexistuje vazba typu jílce na typ čepele, a tak můžeme potkat tytéž typy s jednobřitými i dvojbřitými čepelemi). Jakobsson se tedy domnívá, že za popularitou šesti různých principů je něco jiného – různé strategie při reprodukci symbolické hodnoty vázané na fyzickou formu.

Symbolická hodnota mečů vzniká jejich vlastnictvím a užitím. Fakt, že mečové principy vznikaly v turbulentních dobách plných válek a že se meče velmi často nacházejí v hrobech, napovídá, že vlastníci mečů měli být chápáni jako suverénní a bojeschopní předáci. Meč je mnohovrstvým způsobem vyjádření samostatnosti a legitimní přináležitosti k vyšší společnosti (viz  Biografie meče). Tato hodnota se samozřejmě promítla do vzhledu meče, přičemž některé typy nebo celé principy byly k vyjádření takového poselství vhodnější než jiné. Jednotlivé principy v sobě mohou obnášet dnes již nepříliš patrná sdělení.

Tradičnější konstrukce (většina mečů principů 1, 2, 3) jsou tvořeny těžšími, zpravidla dekorovanými kusy s vícedílnými hlavicemi a krátkými záštitami, které se hodí pro opěšalý boj. Proti této konzervativní konstrukci, hluboce zakořeněné v předchozích generacích germánských zbraní, stojí lehčí, méně dekorované meče, mající jednoduché hlavice, delší záštity a meče obecně vhodnější pro jízdní boj (princip 6, zejména typ X). Jejich majitelé se mohli vlastnictvím hlásit ke kontinentální aristokracii a módě, kterou tamější elita prosazovala. Podobně tomu může být u principu 5, který však je, jak se zdá, anglosaského původu, a přinejmenším ve Skandinávii se jeho prvky úspěšně kopírovaly. Princip 4 mohl být vhodnější pro tu část populace, která se chtěla přihlásit k identitě vlastníků mečů, ale nemohla si dovolit dříve zmíněné principy – proto je také Petersenův typ M nejběžnější raně středověký meč (viz Meče Petersenova typu M).

Důležité je v neposlední řadě zmínit, že distribuce zbraní ve Skandinávii nebyla jednotná a zřejmě panovaly velké rozdíly mezi centry a periferiemi. V uzavřených společnostech, jako je Island nebo některé skandinávské regiony, byly zbraně rozšířené, ale meče byly drženy pouze nejbohatšími a pouze v malých počtech. V centrech, jako například ve středošvédském Upplandu (středošvédský, též společnost rozdělující model), byly zbraně drženy primárně v rukou válečnické nobility, a to zhruba v poměru až 14 Petersenových typů na 100 mečů. Zásadní je u tohoto modelu otázka přítomnosti a absence zbraní mezi širší populací. Oproti tomuto stojí model periférie, která je obývána nepříliš stratifikovanou populací, jež se snaží o demonstraci své moci. Tato demonstrace se projevuje kumulací velkého počtu zbraní (též společnost sjednocující model), jejichž zásadní rozdíl spočívá v četnosti a kvalitě. To můžeme vidět jak v četnosti mečů na norském území, které zahrnuje několik tisíc mečů, tak na skutečnosti, že poměr v na meče bohatých norských krajích činí 10–13 Petersenových typů na 100 mečů. Vakuum vzniklé absencí centrálního panovníka je zaplněno množstvím drobných předáků, kteří demonstrují svoji suverenitu vlastnictvím exkluzivního vybavení. Takový typ společnosti, která užívá více mečů, zachovává tento trend a pouští do oběhu ještě větší množství. Další důvody vzniku norského modelu lze vyložit dobře vyzbrojenou domobranou, ale i jinak. Všechny modely jsou podle Jakobssona ve skutečnosti odrazem téže reality.

Jakobssonova práce je sémiotických přístupem k materiální kultuře. Snaží se nastínit komplexní vztah mezi symbolem a kontextem, neuchyluje se pouze k jedinému vysvětlení. Na skupiny mečů se zaměřuje pohledem velkých dějin, na konkrétní meče hledí optikou malých dějin. Knize se ani po více než 25 letech nedostává tolik pozornosti, kolik by si díky svým užitečným analýzám a přílohám zasloužila. Přesto by Jakobssonům výzkum s časovým odstupem zasloužil revizi, která by potvrdila nebo vyvrátila jeho aktuálnost.

Tomáš Vlasatý
Slaný, 20.10.2018


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.