Kuronský meč ze soukromé sbírky

Na začátku září tohoto roku jsme Vám přinesli článek o soukromém meči s dřevěným jílcem, který patří do sbírky pana Dr. Lee Jonese (http://vikingsword.com). Na základě této spolupráce jsme se rozhodli zveřejnit další exemplář z jeho sbírky. Tentokráte jde o meč, který pan Jones zakoupil zhruba před dvaceti lety v anglickém starožitnictví. Při koupi si byl jist tím, že se jednalo o původní nález, nevěděl však, z jaké doby. Jaký cenný artefakt má ve své sbírce, se majitel dozvěděl až mnohem později. Nyní si meč důkladně popišme.

kuronsky1kuronsky1_2kuronsky2 kuronsky3couronian_upper-hilt_2couronian_upper-hilt_1couronian_guard_2couronian_guard_1

kuronsky4couronian_exposed_tang_endcouronian_blade

Celková délka meče je 829 mm a jeho kompletní váha činí 833 g. Jílec je dlouhý 143 mm. Hlavice je jednodílný odlitek ze slitiny mědi o délce 62,6 mm, výšce a 40,1 mm a tloušťce 13,1–19,9 mm. Na vrchní straně můžeme spatřit roznýtovaný řap, který prochází celou hlavicí. Výzdobu tvoří dekorace ze tří soustředných kruhů – na hlavici jsou kruhy rozloženy symetricky v počtu 7 kusů na integrální podstavě a nejméně dva nalezneme na výrazném středovém laloku koruny. Jak bylo této dekorace dosahováno, zda puncem nebo rytím, nemůžeme nyní stanovit. Prostor rukojeti, kterou tvoří pouze obnažený řap bez organických zbytků, je dlouhý 94,5 mm. Řap je v těchto místech široký 12,2–16,8 mm a tlustý 5,1–7,6 mm. Mírně prohnutá záštita, která je rovněž ze slitiny mědi, je dlouhá 82,2 mm. Ve středové části je záštita vysoká 8,2 mm a tlustá 16,3 mm, ke koncům se zužuje na výšku 6,8 mm a tloušťku 3,6 mm. Zdá se také, že záštita byla postříbrena. Dvoubřitá čepel, jež byla zahloubena do předem připravené zdířky vytvořené v přední části záštity, je dlouhá 686 mm a po celém povrchu pokryta korozí. Nejsou u ní patrné žádné znaky ani svářkový damašek. U záštity je čepel široká 47,7 mm a zužuje se až na 30,6 mm (47,7; 43,6; 41,3; 38,0; 36,6; 35,2 a 30,6 mm při deseticentimetrových odstupech). Čepel se zdá být mírně vypouklá, průřez se zdá být čočkovitý. Tloušťka u záštity je 6,65 mm včetně koroze a zužuje se na necelých 6 mm u hrotu (6,65; 60,6; 5,76; 6,71; 5,72; 5,82 a 5,98 mm při deseticentimetrových odstupech).

Jílec náleží do skupiny, kterou Šturms (1936: 109–112) na základě studia litevských mečů pojmenoval „kuronským typem“. Kirpičnikov (1966: 53) tento typ ve svém schématu vrcholně středověkých mečů nazval jako typ I, ale tato klasifikace se z dlouhodobého hlediska příliš neujala. Přelom znamenaly až práce V. Kazakevičia, který vytvořil typologii baltských mečů (Kazakevičius 1996: 53–59; Kazakevičius 1997). Kazakevičius tento typ pojmenoval jako T1, popsal jej a zmapoval jeho exempláře. Na jeho práci navázal A. Tomsons (Tomsons 2008; Tomsons 2012), který zrevidoval typ T1 a definoval jeho 4 varianty.

t1-typ
Varianty typu T1 podle Tomsona (2012: Fig. 1)

Typ T1 vznikl z Petersenova typu T a byl používán od 11. do 13. století na území východní Evropy (Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rusko, Bělorusko, Ukrajina a Polsko). V současné chvíli je známo kolem 150 mečů a mečových komponentů patřících k tomuto typu  a tento počet stále narůstá (Tomsons 2012: 148). Lze je tudíž považovat za místní výrobky, které si mezi místní elitou udržely důležité postavení po dvě století. Jílce mečů typu T1 mají komponenty odlité ze slitiny mědi, které jsou zdobené různými způsoby dekorace. Konstrukce hlavice se zdá být jednodílná i dvojdílná, avšak i u dvojdílných hlavic řap prochází skrz obě duté části. Koruna hlavice je troj, pěti nebo sedmilaločná. Záštity jsou zpravidla mírně prohnuté. Čepele jsou vždy dvoubřité, široké od 4–5,7 cm, žlábky jsou obvykle užší; některé čepele jsou opatřeny nápisem nebo značkou (Kazakevičius 1996: 53–56). Celková délka mečů je 85–100 cm (Tomsons 2012: 148).

t1-distribuceDistribuce mečů typu T1 podle Kazakevičia (Tomsons 2008: Fig.1)

Meč, který vlastní pan Jones, dobře zapadá do typu T1 (konkrétně jej lze ztotožnit se třetí variantou podle Tomsona), byť v některých detailech vyčnívá. Celková délka meče je zhruba 2 cm menší, než je u mečů tohoto typu obvyklé. Čepel svou délkou a šířkou zhruba odpovídá analogickým kusům, avšak nikoli svým profilem, který se zdá být atypický. Jednodílná hlavice odpovídá některým nálezům. Kruhová dekorace se nachází na hlavicích mečů typu T1 z Estonska, Lotyšska, Běloruska, Ukrajiny a Ruska (Pivovarov – Kaliničenko 2014: Rys. 1, 2; Tomsons 2008: 3. att., 6. att.), ale nakolik vím, jedná se o první kompletní meč, který využívá takto zdobený komponent. Kruhová dekorace našla využití také na soudobých záštitách z Estonska a Lotyšska (Tomsons 2008: 6. att.) a na nákončí pochev z Lotyšska (Tomsons 2012: Fig. 6). Záštita tvarově odpovídá analogiím, ale postříbření je nestandardní a nemá obdoby. Bližší datování ani geografické zařazení není možné. Nutno však podotknout, že zmíněné východoevropské země mají dlouhodobý problém s detektoráři, a není vyloučeno, že meč může pocházet z nelegálního výkopu například v Lotyšsku nebo Litvě.

dekoraceDekorace mečů typu T1 z 11.–13. století. Větší rozlišení zde.

Hlavice: Kogula, Mežotnes senpilsēta, Talsu Vilkumuiža, Vúscie, Čornivské hradiště, Ušakovo (Tomsons 2008: 3. att., 6. att.; Pivovarov – Kaliničenko 2014: Rys. 1, 2). Záštity: Kogula, Matkules kapi, Paalkšni (Tomsons 2008: 6. att.). Nákončí: Lībagu Sāraji (Tomsons 2012: Fig. 6).

Při sepisování tohoto článku se pan Jones pokusil kontaktovat předchozího majitele, aby získal více informací. Tento se však neozývá, což není kvůli dvacetiletému odstupu překvapivé. Spolupráce s panem Jonesem se opět ukázala být velmi plodná, a já se nemohu dočkat, jaké další skvosty ze své sbírky nám ještě odhalí!

With all my respect and appreciation, I would like to thank to Dr. Lee Jones for his time and permission to publish his documentation.

Bibliografie

Kazakevičius, Vytautas (1996). IX–XIII a. baltų kalavijai, Vilnius.

Kazakevičius, Vytautas (1997). On One Type of Baltic Sword of the Viking Period. In: Archaeologica Baltica 2, Vilnius, s. 117–132.

Kirpičnikov 1966 = Кирпичников, A.Н. (1966). Древнерусское оружие. Выпуск 1. Мечи и сабли IX–XIII вв. Археология СССР. Свод археологических источников, Е1–36, Москва–Ленинград.

Pivovarov – Kaliničenko 2014 = Пивоваров, Сергій – Калініченко, Виталій (2014). Наверщя руків’я меча з Чорнігівського городища // Питання стародавньої та середньовічної історії, археології й етнології: Збірник наукових праць, Том 1 (37), c. 39–55.

Šturms, Eduards (1936). Kuršu zobeni. In: Senatne un Māksla, 4, s. 106–116.

Tomsons, Artūrs (2008). Kuršu (T1 tipa) zobeny rokturu ornaments 11.–13. gs. In: Latvijas Nacionālā Vēstures muzeja raksti, 14, s. 85–104.

Tomsons, Artūrs (2012). Symbolism of Medieval Swords from the Territory of Latvia During the 11th – 13th Centuries. In: Folia Archaeologica, 29, s. 145–160.

Fragmenty přilby z Birky?

Birka je díky zhruba dvěma tisícům hrobů známa mezi odbornou i laickou veřejností jako nejbohatší vikinské sídliště Skandinávie. Součástí komplexu je také tzv. Posádka, která je v literatuře označována jako Garrison/Garnison a která se nachází pod Pevností (Borg) poblíž severní brány (tzv. Královská brána). Jedná se o areál s velice drahými předměty, ve kterém sídlila vojenská posádka Birky. V Posádce se nacházela také síň a nejméně čtyři kovárny, které mohly mimo jiné sloužit k opravě válečného vybavení (Hedenstierna-Jonson 2006: 51). V tomto článku se budu zabývat pouze síní, respektive nálezy, které v ní byly odkryty.

birka sin

Síň s nálezy opaskového kování, bronzových spirál, lamel a kroužkového pletiva. Obrázek převzat z Holmquist Olausson – Kitzler Åhfeldt 2002: 15.

Se svými rozměry 19×9 m je síň největší budovou, která byla v Birce nalezena. Předpokládá se, že byla postavena ve 2. polovině 10. století (Hedenstierna-Jonson 2006: 52). Kolem roku 970 byla Birka z neznámých příčin opuštěna a síň vypálena, takže výbavu síně lze poměrně dobře datovat přibližně do období let 950-970, třebaže to neurčuje dobu její výroby. Posádka byla kvalitně vybavena, byly nalezeny pozůstatky mečů, saxů, seker, kopí a oštěpů, severských i východních luků, štítů, kroužkové a lamelové zbroje (Hedenstierna-Jonson 2006: 55).

fragmenty helmy

Rozmístění fragmentů kolem a uvnitř síně. Obrázek převzat z Holmquist Olausson – Petrovski 2007: 232; Fig. 2.

V nedávné literatuře (Holmquist Olausson – Kitzler Åhfeldt 2002; Holmquist Olausson – Petrovski 2007) se objevila zpráva, že v síni byly nalezeny kovové fragmenty, které s největší pravděpodobností pocházejí z přilby/přileb. Přes fragmentární charakter nálezů se jedná o cenný objev, protože z doby vikinské se dochovala pouze jedna kompletní přilba (Gjermundbu) a několik dalších fragmentů (Tjele, Lokrume, Kyjev). Celkově byly nalezeny tři fragmenty (popis na základě Bäckheden 2006: 10; Holmquist Olausson – Petrovski 2007: 232-233; Kalmring 2014: 2):

  • Fragment A, inventární označení F5247:
    Délka 7,3 cm; výška 1,9 cm; tloušťka menší než 1 mm, váha 4,2 g; výška oblouků 0,5 – 0,8 cm.
    Jedná se o plochý bronzový pás, na čelní straně pozlacený, mírně zakřivený, což pravděpodobně odráží zakřivení předmětu, na kterém bylo zdobení připevněno. Je zdobený ptáky (šesti kompletními a dvěma fragmentárními) a rostlinou. Ptáci jsou různé velikosti a jsou vytvořeni nezávisle na sobě. Podél spodního rovného a horního vroubkovaného okraje se táhne linie vyražených teček. Ptáci jsou rovněž vytvořeni vyraženými tečkami. Tečky na okrajích jsou nepatrně větší a mikroskopický rozbor ukázal, že byly použity dvě rozdílné raznice. Zdobení je fragmentární, poničené a opotřebené. Vroubky tvoří zakulacené obloučky, osm netknutých a jeden poničený. Na spodním okraji se nachází díra po nýtu o průměru 0,3 cm [Holmquist Olausson – Petrovski 2007 ale později udává, že má dvě, podobně jako fragment B].

    Q9p8DkUfzJY

    Přední strana fragmentu A.

    _qgDeBsmPW0

    Zadní strana fragmentu A.

    Z8Fbgc6J5aI

    Detail fragmentu A.

    Motiv na fragmentu A.

    Motiv na fragmentu A. Obrázek převzat z Holmquist Olausson – Petrovski 2007: 232; Fig. 3d.

  • Fragment B, inventární označení F12177:
    Délka 4,9 cm; výška 1,8 – 1,9 cm; tloušťka menší než 1 mm, váha 4,5 g; výška oblouků 0,2 – 0,3 cm.
    Jedná se o bronzový pás, na čelní straně pozlacený, ale většina pozlacení chybí. Pravá strana pásu je zesílena 0,4 cm širokým pásem přehnutým přes okraj. Dva stříbrné nýty s půlkulovými hlavami o průměru 0,5 cm jsou umístěny kousek od sebe. Na zadní straně jsou dříky nýtů rozklepány do průměru 0,4 cm. Levá strana pásu má míně zaoblený tvar. Fragment B je silně zkorodovaný, více než fragment A. Horní strana je vroubkovaná a tvoří řadu zakulacených obloučků, jejichž vnější tvary se zdají být opotřebené, stejně jako je tomu u levého okraje. Vyrývané linie jsou patrné na horním a spodním okraji zdobení a obsahují dekoraci ve formě stylizovaných rostlin. Uprostřed pásu, kde se nachází zelená koroze, jsou stopy dalšího vyrývaného ornamentu, který je viditelný za použití silného bočního světla a který představuje ptáka z profilu.

    ZSDTfx5S9hI

    Přední strana fragmentu B.

    Motiv na fragmentu A. Obrázek převzat z Holmquist Olausson - Petrovski 2007: 232; Fig. 3b-c.

    Přední strana fragmentu B a možná podoba motivu. Obrázek převzat z Holmquist Olausson – Petrovski 2007: 232; Fig. 3b,e.

  • Kónus, inventární označení F1241:
    Zdobení sestává z pocínovaného odlévaného bronzového kužele, výška 2,2 cm; průměr základny 2 cm, váha 10 g. Zploštělý vrcholek o průměru 0,8 cm je zdoben polokruhovitou kuličkou o průměru 0,3 cm. 0,4 cm pod vrcholkem se nacházejí tři ozdobné horizontální linie. Ze základny vybíhají tři polokruhové výběžky s dírami na nýty o průměru 0,2 cm, které naznačují, že kužel byl snýtován s jinými předměty. Dvě z těchto děr obsahují fragmenty železných nýtů.
    konus3
konus3

Obrázek převzat z Holmquist Olausson – Petrovski 2007: 232; Fig. 3c.

Vzhledem k bojovému kontextu, ve kterém byly fragmenty objeveny, se badatelé shodují, že šlo o zdobení přilby, ačkoli samozřejmě existují odpůrci této teorie. Přesto se nad fragmenty vznáší několik otázníků. Mezi nejpalčivější otázky patří, zda fragmenty patřily k jedné nebo více přilbám. Jak ukazuje výše uvedený obrázek, dva fragmenty se nacházejí uvnitř a jeden vně síně. Bylo by logické předpokládat, že fragmenty A a B, které nejspíš tvořily lem na spodním okraji, pocházely z jedné přilby, zatímco zdobený kónus z přilby druhé. Nálezová situace je však taková, že kónus se nacházel v síni spolu s fragmentem A, zatímco fragment B se nacházel vně síně poblíž kováren. I přes fakt, že motivy na fragmentech A a B jsou dekorovány jinou metodou (fragment A je vybíjený, zatímco fragment B je vyrývaný), je pravděpodobné, že byly původně vcelku, protože jsou vyrobené z totožné slitiny (Holmquist Olausson – Petrovski 2007: 233). Holmquist Olausson – Petrovski se snaží vysvětlit rozdíly ve kvalitě mezi fragmenty A a B tím, že lem mohl být částečně poškozený a při opravě se výrobce nového kusu pokoušel imitovat fragment B, jehož výzdoba je kvalitnější. Lze tedy teoreticky předpokládat, že přes poziční vztahy fragmentů byly všechny fragmenty A a B součástí jedné přilby, podobně jako u lamel nebo kroužků, které jsou rovněž rozmístěny v celé oblasti síně. Pokud se týče kónu, byl jsem upozorněn, že existují totožné nálezy z oblasti Irska, které jsou interpretovány jako miniaturní štítová umba. Kvůli těmto analogiím a tvaru, který není vhodný k nýtování na kulový povrch, nelze kónus hodnotit jako součást přilby – další argumenty budou předloženy v další části článku.

Další složitou otázkou je místo původu, což se obtížně hodnotí z pozice člověka, který se přilbami soustavně nezabývá a který nikdy nedržel v ruce jediný původní nález. Musíme zohlednit jak zahraniční vztahy Birky s okolním světem, tak konstrukční parametry fragmentů a také jejich výzdobu. Birka byla hojně navštěvovanou tranzitní stanicí, ve které se uskutečňoval dálkový obchod a která zajišťovala pohyb velké masy osob na dlouhé vzdálenosti, zejména do oblasti východní Evropy a Byzance. To je také důvodem kumulace artefaktů východní provenience, které jinak ze Skandinávie neznáme. Fragmenty přilby právě náleží mezi tyto artefakty, společně se zmíněnou lamelovou zbrojí či lučištnickým náčiním.

Jediný známý výjev Jaroslava Moudrého; pečeť.

Podle tří fragmentů jistě nelze posuzovat tvar přilby, který by sám o sobě jistě rozhodl o místě původu. V síni bylo nalezeno několik železných plátů (viz Bäckheden 2006), které teoreticky mohly náležet k přilbě, ale mohou být relativně snadno zaměněny například s kováním truhlic nebo puklicemi štítů, které se v síni nacházely rovněž. V úvahu přicházejí dvě kulturní oblasti, odkud mohla přilba pocházet, a sice Kyjevská Rus a Byzantská říše. Pokud se zaměříme na lem spodního okraje, můžeme nalézt analogie v kyjevských sferokónických přilbách, které Kirpičnikov označuje jako Typ II (Kirpičnikov 1971), tzv. černigovské přilby, které jsou zastoupeny nálezy z Gulbishe a z Černé Mohyly. Jejich společným rysem je užívání zhruba od poloviny 10. století, zvon vyrobený ze čtyř kusů, chybějící nánosek, kužel na vrcholku, mědí či bronzem potažený povrch zvonu, který může být dále zdobený charakteristickou dekorací v podobě čtverců uprostřed každého dílu. Nejvíce analogií vykazují přilby z Nemie (Typ I) a Gnězdova a Babiči (podtyp IIa), které mají buď kónus, nebo lem spodního okraje, případně obojí. Bronzový kónus je u ostatních kyjevských helem proděravělý, aby mohl nést chochol, což uzavřený kónus z Birky nedodržuje. Výše vyobrazená pečeť Jaroslava Moudrého (978 – 1054) sice vyobrazuje přilbu s podobným kónusem na vrcholu, ale vzhledem k analogiím z Haithabu a dánského Tissø (viz Kalmring 2014) je nutno znovu podpořit irskou provenienci předmětu. Dalším dokladem je fakt, že kónus z Birky má spodní straně pouze tři výběžky, pomocí kterých byl přinýtován na podklad; u kyjevských přileb je obvyklé, že kónusy mají výběžky čtyři. A poněkud zvláštně působí kónus z Haithabu, který nebyl na přilbu přinýtován, nýbrž nasazen pomocí šesti drobných nožek. Pátral jsem po analogickém materiálu z oblasti Kyjevské Rusi a Sergej Kainov ze Státního historického muzea v Moskvě mi sdělil, že právě kvůli výběžkům se nedomnívá, že by šlo o ozdoby přileb, protože se zdá, že byly nanýtovány na ploché předměty.

Nelze přesvědčivě tvrdit, ke kterému typu přilby fragmenty A a B náležely, ale co se týče tvaru, lze na základně komparativního materiálu soudit, že mohlo nejpravděpodobněji jít buď o kónickou přilbu bez nánosku (Kirpičnikovův Typ I), sferokónickou přilbu “černigovského typu” bez nánosku (Kirpičnikovův Typ II) nebo variantu sferokónické přilby (Kirpičnikovův Typ IIa). Alespoň na tomto se shoduje uváděná literatura. Možná se však chystá změna. Raffaele D’Amato, odborník na byzantské vojenství, nedávno vydal rozsáhlou studii o východořímských přilbách z období 6.-12. století, ve které poukazuje, že “použití téměř čistého zlata na pozlacování, nýty z čistého stříbra, výroba z kovu pocházejícího z jedné oblasti a zejména využití křesťanských dekoračních motivů, např. ptáků a rostlin, jsou dostatečnými důkazy k předpokladu, že předměty mají východořímský původ” (D’Amato 2015: 104). Osobně předpokládá, že nejlepším kandidátem na místo původu je Bulharsko (D’Amato 2015: 104; pozn. 77).

Jan Skylitzes, Přehledné dějiny, madridský rukopis MS Graecus Vitr. 26-2, fol. 26 v.; 12. stol.

Motivy vyobrazené na fragmentech A a B, totiž ptáci obklopující rostliny reprezentující symbol ráje, však podávají jasné svědectví o byzantském vlivu. Umírněnější studie (Holmquist Olausson – Petrovski 2007; Kalmring 2014) považují motivy za byzantské nebo ovlivněné byzantským uměním. Současně se snaží nalézt byzantské analogie ke kónickým přilbám s kužely. V soudobé Byzanci se používaly dva typy helem, nízké půlkulaté a kónické, které mohly mít kužel na vrcholku, jak ukazuje iluminace z madridského rukopisu Jana Skylitzese. Ukazují, že přilba mohla být jak kyjevského, tak byzantského původu.

Charlotte Hedenstierna-Jonson (Hedenstierna-Jonson 2006: 58 a 84) jde ale v teoriích dále. Nejenže píše, že fragmenty mohly být součástí sferokónické přilby/přileb typické pro oblast Kyjeva, ale domnívá se, že zdobení přes svůj viditelný byzantský vliv nebylo vyrobeno v byzantské dílně. Není žádnou záhadou, že Kyjevská Rus a Byzanc měly v 10. století blízké vztahy, a na několika předmětech z Kyjevské Rusi můžeme nalézt podobný motiv ptáků a rostliny. Přesto musíme tento názor brát s rezervou, protože fragmenty A a B tvořící lem spodního okraje byly vyrobeny nezávisle na přilbě; zbrojíř a zlatník nespolupracovali a lem byl vyroben zvlášť a následně nanýtován na přilbici, což byla běžná praxe například u mečů. To svádí k myšlenkám, že jednotlivé komponenty přilby nebyly vyráběny na témže místě.

vikingerikrig

Rekonstrukce člena posádky z Birky. Obrázek převzat z HJARDAR, Kim – VIKE, Vegard. Vikinger i krig. Oslo 2011: 347.

Celkově vzato jsou fragmenty A a B pokládány spíše za součást kyjevské přilby se silným byzantským vlivem, ačkoli jsme si ukázali, že je doprovází mnoho interpretačních problémů a že někteří badatelé se nedomnívají, že se jde o součást přilby. Lze předpokládat, že součástí přilby mohla být kroužková barmice. V oblasti síně bylo rozprostřeno na 300 kroužků, které mohly přináležet ke kroužkové zbroji nebo právě k barmici (Ehlton 2003: 17).

Rád bych zdůraznil, že diskuze k tomuto tématu je stále otevřená a že se kdokoli může zapojit. Budu se těšit na odezvu a vaše případné komentáře.


ZDROJE

BÄCKHEDEN, Anna (2006). Beslag eller buckla : En studie av platta järnfragment från hallhuset i Birkas Garnison, Stockholm [magisterská práce]. Online zde.

EHLTON, Fredrik (2003). Ringväv från Birkas garnison, Stockholm [vysokoškolská práce]. Online zde.

D’AMATO, Raffaele. Old and new evidence on the East-Roman helmets from the 9th to the 12th centuries. In: Acta Militaria Mediaevalia, tom XI, red. Piotr N. Kotowicz, Kraków – Wrocław – Sanok 2015.

HEDENSTIERNA-JONSON, Charlotte (2006). The Birka Warrior – the material culture of a martial society, Stockholm [doktorská práce]. Online zde.

HOLMQUIST OLAUSSON, Lena – KITZLER ÅHFELDT, Laila (2002). Krigarnas hus: arkeologisk undersökning av ett hallhus i Birkas Garnison : RAÄ 35, Björkö, Adelsö sn, Uppland 1998-2000, Stockholm.

HOLMQUIST OLAUSSON, Lena – PETROVSKI, Slavica (2007). Curious birds – two helmet (?) mounts with a christian motif from Birka’s Garrison. In: FRANSSON, Ulf (ed). Cultural interaction between east and west, Stockholm, 231-238.

KALMRING, Sven (2014). A conical bronze boss and Hedeby´s Eastern connection. In: Fornvännen 109, Stockholm. Online zde.

KIRPIČNIKOV, Anatolij N. (1971). Drevněrusskoje oružije.Vypusk tretij, Dospech, kompleks bojevych sredstv, 9-13 vv., Moskva.