Bojová a nebojová rekonstrukce

Nedávné okolnosti a článek „Na obranu nebojové živé historie“ ve mně probudily touhu vyjádřit se k podobě „vikinské“ rekonstrukce na území České republiky. Uvědomuji si, že důležitá je především stručnost a výstižnost, a proto se pokusím shrnout své myšlenky do jednoho krátkého a uceleného příspěvku. Zároveň bych rád řekl, že tento článek vyjadřuje pouze mé osobní názory a volně navazuje na článek „Stagnace českých historických akcí“.

Na úvod tohoto článku povím něco o mé osobní pozici v českém reenactmentu a mých zkušenostech. Na české „vikinské“ scéně se pohybuji více či méně pravidelně od roku 2006 (od svých čtrnácti let) a dá se říci, že rekonstrukce doby vikinské se stala mou životní vášní, které obětuji všechen svůj čas. Rekonstrukce ve mně vzbudila zájem o studium historie a skandinávských jazyků. Můžu tedy konstatovat, že rekonstrukce a studium doby vikinské je pro mě jistým hnacím motorem, který prostupuje všemi aspekty mého života. Zastávám přístup, že odborné studium doby může výrazně pomoci její rekonstrukci a naopak kvalitní rekonstrukce může přispět k posunu poznání (na osobní či kolektivní úrovni) – studiem k rekonstrukci a rekonstrukcí ke studiu, jedno bez druhého nemůže tvořit celek. Domnívám se, že jak studium, tak i rekonstrukce vyžaduje odborné debaty, a proto své názory konzultuji s kolegy z naší republiky i z ciziny. Co se týče boje, mám za sebou několik let tréninku se všemi vikinskými (i některými nevikinskými) zbraněmi.

Díky kontaktům a občasným „výpravám“ do zahraničí se setkávám s mnoha podobami rekonstrukce historie. Obecně lze říci, že v každé zemi lze najít skupiny, které se věnují především boji (dále jako bojová rekonstrukce), a v omezené míře také nebojové skupiny (dále jako nebojová rekonstrukce). Boj je z pochopitelných důvodů součást rekonstrukce, a to součást, která dělí jednotlivé přístupy k rekonstrukci historie. Stejně tak se velká většina českých raně středověkých skupin věnuje bojové rekonstrukci, což v praxi znamená, že se skupiny setkají na historických akcích, jejichž neodmyslitelnou součástí je boj. Více či méně řízený střet je hlavní náplní/vyvrcholením celého setkání. Nebojové historické akce se objevují v minimálním měřítku a povětšinou se jedná o interní akce jednotlivých skupin, které mají podobu pobytu v historickém stavení, pochodu z bodu A do bodu B apod.

Ačkoli jsem nadšenec do historického boje a o této problematice jsem napsal několik článků, přejdu nyní k poněkud odlišnému přístupu. V poslední době se setkávám s nepříliš povedenými kostýmy, které jsou uzpůsobené dnešnímu stylu boje, ale neodpovídají dobovým předlohám. Organizátoři historických (= bojových) akcí nastavují jisté kostýmní standardy, které však nejsou dodržovány a které jsou samy o sobě benevolentní; jinými slovy, vzniká veliký kontrast mezi odbornými názory a rekonstrukcí. Tradičním rozporem mezi bojovou rekonstrukcí a dobovou předlohou je například nutnost přilby a dalšího ochranného odění – každý ústupek dobovosti se rovná vlastnímu ohrožení. Přestože je možné vytvořit funkční bojovou výbavu, která se bude zakládat na pramenech, potvrdilo se mi, že kostým nikdy nebude dokonalý a historicky věrný ve všech ohledech. Například dobové přilby byly často zdobeny drahými kovy, což se dnes až na výjimky nezahrnuje do rekonstrukce, protože přilby jsou spotřební zboží. Člověk, který pojímá rekonstrukci doby vikinské z bojového hlediska, sice může dobře porozumět historickým bojovým technikám, ale jeho kostým bude vždy více či méně nepřesný. Většina reenactorů zřejmě řekne, že jde o nutný ústupek bojové rekonstrukci na úkor dobovosti, ale jelikož rekonstrukce je volnočasovou aktivitou, za kterou nikdo nedostává peníze a která je vykonávána ze zájmu o historii, je pak otázkou, nakolik je bojová rekonstrukce smysluplným ztvárněním dobového života.

Jako neméně smysluplná se mi totiž jeví nebojová rekonstrukce. Ta může nabývat mnoha podob – člověk může mimo jiné ztvárňovat řemeslníka, obchodníka, hudebníka a koneckonců i bojovníka. Nebojová rekonstrukce má mnoho nesporných výhod, které naopak bojová rekonstrukce postrádá – umožňuje například vznik role,„postavy“ s vlastní historií. Odpadají obavy ze zranění v boji. A jelikož se bojové vybavení neničí, je možné ho rekonstruovat ve své původní podobě. Pokládám za důležité si uvědomit, že nebojová rekonstrukce je smysluplnější přinejmenším v tom ohledu, že staří Seveřané nebyli věčnými válečníky a boj se odehrával příležitostně: drahé vybavení mělo většinu času reprezentativní funkci a v době války se bojovníci oděli do nejlepšího odění. Rekonstrukce nebojových aktivit, přehlídek, hostin nebo třeba řemesel je jistě menším lákadlem než boj, ale je mnohem opodstatněnější vzhledem k historii.

To však neznamená, že některý z přístupů je méněcennější. Oba jsou součástmi jednoho celku. Oba přístupy jsou stejně hodnotné a při správném použití přinášejí cenné informace o rozdílných aspektech dobového života. Bojová i nebojová rekonstrukce by měla především usilovat o co nejvěrohodnější ztvárnění dobového života. Jsem realista a uvědomuji si, že vzhledem k oblíbenosti boje bude nebojová rekonstrukce vždy jen okrajovou záležitostí jedinců. Přesto doufám, že některé z mých myšlenek padly na úrodnou půdu. Osobně začínám svůj přístup přehodnocovat a zřejmě budu kráčet po cestě nebojové rekonstrukce s tím, že budu nadále trénovat a hledat alternativy k raně středověkým bitvám.

Stagnace českých historických akcí

(Dodatek post scriptum: Po zveřejnění tohoto textu na Facebooku jsem byl nucen stáhnout jej, protože se mnoha lidem nelíbil – přestože mluvím sám za sebe a jsem otevřen debatě prostřednictvím komentářů/zpráv, stejně se k mým uším doneslo, že jsem byl pomlouván. Proto věz, čtenáři, že mým cílem není rozeštvávat komunitu, ale poskytnout nový pohled na reenactment).


Nevím, kde přesně začít. Vím jen to, že máme problém s určitou stagnací, který je však tak komplikovaný, že není jednoduché ho řešit. Velice trefně ho nastiňuje Kain ve svém příspěvku „Úpadek šermířských a LH akcí raného středověku“, kde vidí jako možné řešení další aktivity, dobývání, trhy nebo přednášky. Dovolte mi vyjádřit se k tomuto tématu, se kterým se jakožto administrátor dvou největších vikinských fór na českém internetu setkávám prakticky denně.

Historická rekonstrukce je, a na tom se zřejmě všichni shodneme, hlavně o historii. Naše motivace k rekonstrukci může být rozdílná, ale výsledek BY MĚL být vždy stejný (odkazuji na tento zajímavý článek), historicky přesný a věrný. Bohužel není. Nechápu člověka, který rekonstrukci historie provádí bez vztahu k historii – jeho přístup pak není rekonstrukce, ale spíš volná parafráze. Otázka pak zní, jestli je chyba na jeho straně, nebo na straně organizátorů akcí, kteří tolerují i naprosto zvrácené přístupy. Jelikož naše rekonstrukce není určena hlavně pro diváky, ale primárně pro nás samotné, mělo by nás těšit co nejvěrohodnější zpracování a co největší přiblížení k dávné předloze. Jinými slovy řečeno, když už něco dělat, tak pořádně. Přesto na našich akcích potkáváme allvikingy, allslovany, allfranky a podobně – šermíře bez přesného zaměření na určitou dobu a místo. Setkáváme se s „univerzálními vikingy“, kteří dělají Skandinávii v době vikinské. Znamená to tedy, že rekonstruují oblast několika tisíc kilometrů čtverečních v průběhu cca 250 let? Pokud někdo rekonstruuje Velkomoravana, má tu výhodu, že Velká Morava je na rozdíl od Skandinávie poměrně dobře geograficky a časově ohraničená. Pokud však někdo rekonstruuje 250 let, naráží na řadu kontrastů; mezi těmi největšími a pro nás nejdůležitějšími jsou ty, které ovlivňují hmotnou kulturu, např. pohanství × křesťanství, kruhové × mandlové štíty, brýlové × normanské přilby a další. Proto bych rád čtenáře vybídl, aby si vybral století, případně polovinu století a místo, které chce rekonstruovat. Taky bych rád podotkl, že rekonstrukce by měla vycházet z toho, co bylo pro danou dobu či oblast typické. Atypické předměty by naopak neměly být zahrnuty do rekonstrukce. Hrozně rád bych viděl rekonstrukci Seveřanů ve Skandinávii namísto varjagů v Kyjevské Rusi.

A nyní odbočím úplně jinam. Chci narazit na fakt, že skandinávské dějiny v našem prostředí nejsou zrovna dvakrát známé, což je pochopitelné. Pochybuji, že norští školáci vědí něco o českých dějinách. Poukazuji na to, že rekonstruovat dobu a místo, se kterým je člověk spřízněn, má svůj smysl. Naopak jako trochu nesmyslná se mi jeví rekonstrukce období/místa, ke kterému člověk nemá žádný vztah. Když mi někdo byl schopen tvrdit, že norština je ugrofinský jazyk, tak s naší rekonstrukcí vážně není něco v pořádku. Pokud člověk pochází ze stejného kontinentu jako jeho předloha, tak je rekonstrukce možná, ale za cenu toho, že s člověk musí načíst tuny zahraniční literatury, aby se s daným obdobím seznámil. Dnes, v období multikulturalismu, panují příhodné podmínky, takže „vikingem“ se může stát i Afričan, Ind, Číňan. Nerad bych komukoli odepíral právo na rekonstrukci, rád bych však poukázal na to, že „být vikingem“ je in, doba vikinská se stala spíše zástupným pojmem pro určitý soubor hodnot a dochází k obrovské idealizaci. Lidé jsou fascinovaní tímto zidealizovaným obrazem, který vznikl povrchním čtením pramenů nebo prezentací v médiích, a rekonstruují ho. Vzniká tak fenomén zavilého pohana a zabijáka s brýlovou helmou a kruhovým štítem, rekonstrukce se omezuje na boj a chlastačku, mentalita a detaily kostýmu se neřeší. K naprosté zvrácenostem pak patří vnášení metalové kultury do rekonstrukce. V mých očích dochází ke špatné interpretaci doby vikinské a rekonstrukce ztrácí na významu a funkci, protože se stává fantazy adaptací. Kostýmy se navzájem kopírují, čímž se tímto tento přístup ještě posiluje. A není se čemu divit, protože vikinské literatury je v našich poměrech málo a není hojně čtena. Vždy, když si český viking postěžuje na nedostatek literatury, napíšu: „Ona ta literatura existuje, ale 1) je v AJ, NJ či skandinávských jazycích, a 2) zde není sehnatelná“. Moderní čeští vikingové si vybrali špatné místo, nejsou ochotní se naučit cizí jazyk a nečtou.

Kain ve výše zmíněném článku chce provádět reformu shora, chce upravit pravidla a změnit podobu akcí. Já naopak vidím cestu v reformě zezdola, ve změně každého jednotlivce. Tyto apely by měly být směřovány hlavně na šéfy skupin, kteří určují skupinové politiky. Cesta bude však někde uprostřed, pravidla by měla pružně reagovat na tendence reenactorů a naopak.

To, co děláte ve svém soukromém životě, prosím před akcí odložte do šatníku a soustřeďte se na co nejvěrnější ztvárnění své postavy (a pokud ji nemáte, tak si jí vytvořte). Občas vezměte do ruky nějakou literaturu a přečtěte si něco o době, kterou rekonstruujete, bohatě postačí prolistovat publikace s nálezy (díky tomu se nebudou kopírovat stále tytéž věci). Tím, co dělá většina moderních vikingů na akcích, se podle mě jedná proti duchu historie. Dobové ležení se spíše podobá hudebnímu festivalu v historických kostýmech.

Vylezme, prosím, z této slepé uličky a nastartujme něco, co nás posune dál. Díky, těším se na Vaše komentáře.

České historické akce

Zde jsem pro Vás připravil seznam raně středověkých historických akcí. Některé z nich jsou divácké, jiné nikoli. Seznam je vytvořený pouze pro Českou republiku. Doporučuji se zaměřit i na plány akcí jednotlivých skupin.

 

ROK 2019

Jméno akce Místo akce Termín Typ akce Stránky akce
Blakkr Ulfr Praha, Kunratický les 2.2.2019 jednodenní bitva https://www.facebook.com/events/284191172294668/
Konec berserků v Čechách Praha, Divoká Šárka 9.3.2019 jednodenní bitva https://www.facebook.com/events/2058525787601009/
Libušínská bitva Libušín 26.-28.4.2019 víkendový festival https://www.facebook.com/groups/146632196118213/
Za slávu bohů (na pozvání) Kolšov 10.5.2019 víkendový festival https://www.facebook.com/events/264563137547321/
Čas vlků (na pozvání) Milovanice víkendový festival https://www.facebook.com/Skjaldborg-236807366527386/
Svatobor Nová Ves u Oslavan 15.-16.6.2019 víkendový festival https://www.sigurd.cz/svatobor/
Na jantarové stezce Chotěbuz víkendový festival https://www.facebook.com/groups/220464458039020/about/
Dobývání Horní Vítkov 20.-21.7.2019 víkendový festival https://www.facebook.com/events/391705051400771/
Veligrad Modrá, Velehrad 10.-11.8.2019 víkendový festival https://www.facebook.com/events/432375580849780/
Rogar Brdečný u Neveklova 17.-18.8.2019 víkendový festival https://www.facebook.com/rogarbitva/
Mikulčice Mikulčice 27.-29.9.2019 víkendový festival https://www.facebook.com/events/139927810244940/