„Je gombík knoflíkem?“

Návrh funkcí velkomoravského gombíku

Tento článek není ničím jiným než příspěvkem do sto let staré diskuze, jakým způsobem mohly být využívány nejznámější velkomoravské šperky, tzv. gombíky. Pod pojmem gombík rozumíme kulovité, zpravidla kovové předměty s očkem, které jsou význačným projevem svébytného velkomoravského šperkařství (Lutovský 2001: 75). V současné chvíli známe přinejmenším 628 gombíků, které byly objeveny zejména na Moravě, v Čechách a na Slovensku (Pavlovičová 1996: 99). V omezené míře známe gombíky také v dalších sousedních zemích a na Balkáně, přičemž aktuálnější propočty spíše hovoří o zhruba 1000 špercích (osobní diskuze s Mgr. Jiřím Koštou).

Přidržíme-li se počtu 628, pak 525 kusů je kovových, 77 skleněných a 26 nemá udaný materiál (Pavlovičová 1996: 100). U kovových exemplářů rozbor následující: 183 stříbrných kusů, 152 kusů z pozlacené slitiny mědi, 85 bronzových kusů, 39 zlatých exemplářů, 27 pozlacených kusů (bez udání podkladového materiálu), 26 pozlacených stříbrných kusů, 8 měděných zástupců, 4 železné kusy a pouze 1 kus postříbřený. Nejběžnější způsob výroby představuje tepání kombinované rytím a vytlačováním, ve 123 případech se objevuje granulace a v 51 případech filigrán (k výrobním postupům více Čáp – Macháček 2011). Co se týče skleněných gombíků, 39 kusů je zelených, 12 modrých, 4 žluté, 2 bílé, 2 duhové, 1 růžový, 1 žlutozelený a 1 kus je tmavý. Pro následující článek bude zásadní otázka rozměrů. Velké množství gombíků nemá udaný rozměr (celých 38 %) a další část gombíků je fragmentární, nicméně u gombíků s popsanými rozměry jsou průměry následující: <10 mm (7,9 %), 11–20 mm (31,7%), 21–30 mm (17,4 %), >30 mm (4,7 %) (Pavlovičová 1996: 100). Průměr gombíků se pohybuje od 9–40 mm (Chorvátová 2009: 7).

614 gombíků pochází z kostrových hrobů, zatímco ostatní byly nalezeny jámách, na sídlištích či kontext nebyl nalezen (Pavlovičová 1996: 99). V tomto článku nás budou zajímat zejména ty šperky, které byly nalezeny v hrobech v těsné blízkosti kostry. Gombíky se v hrobech objevují samostatně, v párů a ojediněle též ve větším množství. Obecně lze říci, že se často nacházejí v dětských hrobech a hrobech dospělých žen, méně často v hrobech mužů; Milan Hanuliak v případě slovenských hrobů uvádí, že 45,8 % gombíků pochází z dětských hrobů, 25 % z ženských hrobů, 5,5 % z mužských hrobů a 8,5 % gombíků pochází z hrobů nedospělých lidí (Hanuliak 2004: 179). Níže se můžeme podívat na detailnější statistiky (Kostelníková 1973: 39; Pavlovičová 1996: 99):

Podle zjištěného pohlaví: Podle zjištěného věku: Podle zjištěné pozice:
213 ženy 299 děti (z toho 13 děti do jednoho roku) 228 pod lebkou
40 muži 75 dospělé (14-50 let) 76 na hrudi
159 bez udání pohlaví dospělého 6 (víc než 51 let) 47 při klíčních kostech
202 bez udání pohlaví dítěte 234 neznámo 25 u ramenou
68 u jiných částí kostry
170 neznámo
Počet gombíků Počet případů
1 79 (36,2%)
2 110 (50,5 %)
3 11 (5 %)
4 12 (5,5 %)
5 3 (1,4 %)
6 3 (1,4 %)
Počet gombíků Dětské hroby Ženské hroby Mužské hroby
1 43 20 15
2 78 26 7
3 7 4 1
4 9 2 1
5 2 1 -
6 1 2 -

Přestože se zdá, že je gombíků značné množství, ve skutečnosti se objevují ve zlomku hrobů. Na pohřebišti Staré Město – Na Valách byly gombíky objeveny v 92 hrobech z celkového počtu 1492 (6 %), na pohřebišti Břeclav – Pohansko jsou gombíky známy v 32 hrobech z celkového množství 407 (7 %), u šestého mikulčického kostela se gombíky našli v 7,9 % hrobů, u druhého mikulčického kostela byly nalezeny v 33 hrobech z 285 (11,5 %), na pohřebišti Uherské Hradiště – Horní Kotvice byly gombíky nalezeny v 5 hrobech z 252 hrobů (1,98 %) a na lokalitě Devín – Za kostolom byl objeven pouze jeden gombík z celkového počtu 122 hrobů (0,82 %) (Chorvátová 2009: 13–14). Drahé kovy, vysoce dekorativní styl užívající náročné šperkařské techniky a umístění hrobů v důležitých administrativních centrech poskytuje oprávněné důvody k domněnce, že gombíky souvisí s nejvyšší vrstvou velkomoravské společnosti, která sídlila ve velkých jihomoravských hradištích.

gombik
Gombík z hrobu 35/50 ze Starého Města (Hrubý 1955: Tab. 73).

První pokusy o určení funkce tohoto šperku byly podniknuty již roku 1918 Josefem Schránilem (Schránil 1918), který k problematice zaujímá takový postoj, že menší gombíky interpretuje jako spínadla, zatímco větší a křehčí kusy jako našívané ozdoby. Lubor Niederle se roku 1930 domníval, že gombíky plnily roli knoflíků a sloužily k zapínání tunik a kabátů, ježto jinou formu spon z našich zemí postrádáme (Niederle 1930: 81). Zdeněk Klanica (Klanica 1970) hledal analogie na východě a s jejich pomocí navrhl jednoduchou rekonstrukci oděvu, v němž gombíky fungují jako spínadla výstřihu. Josef Poulík (Poulík 1975: 69) dodává, že východní typ oděvů nebyl na Velké Moravě převzat a že gombíky sice mohly sloužit k zapínání pod krkem, osobně se však kvůli křehkosti spíše kloní k našívání na podklad. Miloš Šolle myšlenku našité aplikace gombíků odmítl (Šolle 1965: 128) a domníval se, že i když byl gombík spínadlem u krku použitým v jenom nebo dvou párech, dnešní knoflík nenahrazoval – zřejmě v tom smyslu, že gombík byl provlékán skrze očko namísto obšitou látkou (Šolle 1984: 168). Magdalena Beranová (1988: 132) se domnívala, že gombíky sloužily k zapínání, které bylo prováděno provlečením šperku poutkem. Nesmírně cennou práci odvedla Eva Pavlovičová, která k tématu přistupuje maximálně objektivně, a sama navrhuje novou teorii – jelikož gombíky absentují v prostých hrobech, předpokládá, že mohly být také součástí speciálního oděvu, například čepic, na nichž visely tak, aby vynikla jejich komplexní dekorace, která je tímto směrem navíc mnohdy orientována (Pavlovičová 1996: 99). Milan Hanuliak, který zpracoval slovenské hroby, se rovněž o větším počtu gombíků ze Slovenska domnívá, že sloužily k sepnutí oděvu v horní části hrudi (Hanuliak 2004: 179). Přesně s opačným tvrzením přichází Hana Chorvátová, která zastává názor, že gombíky byly našívané na honosných oděvech a nebyly spínadly, jelikož pojem gombík je anachronní a protože „se ke spínání oděvů používaly šňůrky“ (Chorvátová 2009: 12). Tento seznam zajisté není úplný, je však reprezentativním výčtem dosud vyslovených teorií, které se během sta let neustále opakují.

Nyní, na po počátku 21. století, v době rozvinuté historické rekonstrukce, vzniká potřeba blíže určit tento šperk a tím identifikovat přesnou podobu oděvu, který by bylo možné použít při rekonstrukci. V této práci zastáváme názor, že jistá část gombíků, nikoli však všechny, reprezentuje spínadla. Našimi hlavními argumenty jsou tyto:

  • Jak můžeme demonstrovat následujícím katalogem, pro raně středověké evropské odívání je naprosto příznačné, že ženské oděvy jsou spínány párovými šperky. Je navíc zřejmé, že je věnován velký důraz na efektivní a estetické zapínání výstřihu, klopy či límečku u krku, které je v mnoha částech Evropy prováděno knoflíkem ne nepodobným gombíku. Lze se domnívat, že střední Evropa v tomto trendu, stejně jako v mnoha dalších, jistě nebyla pozadu oproti okolnímu světu.
  • Zřejmě poprvé v historii máme možnost oděvy kvalitně rekonstruovat a poučit se ze zkušeností lidí, kteří tyto oděvy nosí. Kovová spínadla se ukázala být nesmírně praktickými a vkusnými součástmi oděvů, která umožňují oděvu dokonale padnout na tělo. Nakolik je mi známo, všichni výše zmínění badatelé byli či jsou pouze teoretiky, kteří neměli možnost pobývat v ručně tkaných oděvech delší časové období. Například Klanicovy navržené rekonstrukce svědčí o tom, že si autor dobové odívání značně idealizoval. Doposud vyslovené protichůdné teorie vnímáme jako souboj „našitý gombík = ozdoba“ vs. „spínací gombík = není ozdoba“ (viz Chorvátová 2009: 11–12: „Gombíkům se poměrně jednoznačně přisoudila funkce spínadla a považují se za funkční součást oděvu […]. Názory badatelů, kteří je považovali za ozdobu šatů, stáli v ústraní.“), který je pokřiveným pohledem na dobové oděvnictví a odráží nepochopení tehdejší mentality. Obecně řečeno, u každého šperku je důležitá jeho estetická hodnota. V případně spínadla je šperk našit na podklad, ale současně je využita jeho schopnost fixovat či odjímat části oděvů podle potřeby. Plně se shodujeme s názorem, že čím větší šperk, tím méně pravděpodobně byl využit právě k takovému fixování.
  • Častým protiargumentem využití gombíku jakožto spínadla je jeho křehkost či dekorace provedená jemnou granulací či filigránem. Rozhodně souhlasíme s názorem, že plechové šperky jsou křehké a že u granulovaných a filigránových kusů může dojít ke snadnému poničení. Současně ale chceme naznačit, že:
    1. Jistou míru rizika poškození šperku lze očekávat i při prostém našití.
    2. Jakákoli manipulace s honosným oděvem musela být velmi pečlivá, a to jak při procesu nošení, tak při čištění. Lze očekávat, že gombíky byly nošeny na oděvech z nejlepších dostupných látek (Březinová 1997: 146–169; Kostelníková 1973: 38–40), a to při ceremoniálních příležitostech. Kromě toho z Velké Moravy známe jak utkané očko v textilii (vhodné k fixaci různých předmětů a přívěsků), tak poutka přišitá na textilii i poutka gombíky držící na podkladu, jakož i očka svědčící o fixaci gombíku (Kostelníková 1973: 33, 38). Jinými slovy máme vzácné doklady gombíků použitých jako spínadlo. Poutka se zdají být dosti jemná a tenká. Pokud odhlédneme od Velké Moravy například směrem do Čech (Radim) či Ruska (Pskov), lze najít hmotné doklady gombíkům podobných knoflíků se zachovanými očky.
    3. Některé gombíky nesou známky mírného poškození, jiné gombíky se zdají mít křehkou filigránovou dekoraci pouze na vrcholku (např. Milošević 2000: 349–350, heslo IV. 250, e–g).
    4. Ne všechny musely být nošené jako spínadla. Variant nošení mohla být celá řada, jak bude ukázáno níže.
    5. Konečně experimentální pokusy o nošení dutých a křehkých gombíků jakožto spínadel jsou nesmírně vzácné. V podstatě jediný řádný experiment podnikl badatel a reenactor Mgr. Petr Luňák Ph.D., který své poznatky shrnuje následovně: duté gombíky jsou funkčními spínadly pouze v případě, že nesou nízkou váhu. V případě těžkých plášťů či kožichů jsou nefunkční, stejně jako nefungují u spodního oblečení, kde tlačí, deformují se a nevynikne jejich dekorace. Gombíky se osvědčily při sepnutí krátkého pláště, výstřihů a klop na mužských i ženských šatech. Experimenty byly prováděny jak s hrubě granulovanými gombíky, jejichž granulky se občasně vydrolily, tak s filigránovými kusy, které používání vydržely bez úhony. Tepané gombíky doktor Luňák prozatím nezkoušel.

Z tohoto důvodu předkládáme sumář všech možných variant použití, které mají nějakou oporu v soudobém evropském oděvnictví. Řada z nich je sporná a hlavní zájmovou skupinou, tedy archeology i reenactory, bude zřejmě napadena. Jakákoli zpětná vazba bude velmi vítána, zejména pak detailní analýzy pozic gombíků v hrobových celcích, opomenutá ikonografie, analogie i literatura. Tento článek současně slouží jako apel nabádající k přesné rekonstrukci gombíků a experimentování s jejich funkcemi.

pohansko
Pozice gombíků v hrobu č. 336 v Břeclavi – Pohansku.
Kalousek 1971: 183, Obr. 336.


1. Párový šperk
  • 1a – sepnutí peplu (volných šatů) na ramenou
    Peplos je oděvem s jednoduchou konstrukcí, který se pohodlně nosí a je vhodný do teplého počasí. Je znám z antiky i raného středověku, např. Anglie (Owen-Crocker 1986: 42f.), Finska (Lehtosalo-Hilander 1984), baltských zemí (Zariņa 1988) a Ukrajiny (Vasìna 2003).

gombik-1Rekonstrukce peplu s dvoubodovým zapínáním.
Walton Rogers 2007: Fig. 5.14, kresba Anthony Barton.

  • 1b – sepnutí zástěry na hrudi
    Níže vyobrazená zástěra odpovídá skandinávské módě, která ovlivnila velkou část Evropy od Islandu po Rusko (ke konstrukci např. Geijer 1938: 153–156). Ke spínání těchto zástěr byly užívány různé druhy párových zdobených broží, které byly opatřené železnými jehlami. Ač je tato analogie sporná, pro podobné uchycení by svědčil fakt, že některé velkomoravské gombíky na sobě nesou známku dvou poutek, namísto toho, aby byly na podklad přímo našity (Kostelníková 1973: 38).

gombik-4Skandinávský typ ceremoniální zástěry.
Geijer 1938: 154, Abb. 49.

  • 1c – středové zapínání kabátu
    Myšlenka, že by gombíky mohly spínat hedvábný kaftan s úplně či po pás otevřenou přední stranou, je poměrně stará a často se pojí s vyobrazením z Menologia Basilea II. (zhruba rok 1000), na kterém Bulhaři odění do kaftanu zabíjejí křesťanské světce (Klanica 1970: 424). Nutno dodat, že by v úvahu musely přijít jen gombíky, které se v hrobových celcích objevují pouze ve větších počtech (Kostelníková 1973: 39). Tento typ oděvu se navíc, jak se zdá z vyobrazení orantů na mikulčicích nákončí, na Velké Moravě neuplatnil do té míry, že by se stal dominantní. Je přesto zajímavé o této možnosti uvažovat, poněvadž se zdá, že ač byly v Evropě oděvy tohoto typu spíše exotické, lze jejich užívání doložit jak na Kyjevské Rusi (např. Pskov, kde byl nalezen poměrně dobře zachovalý kus oděvu s knoflíky visícími na poutkách, viz Zubkova – Orfinskaja 2015: 380; též je vyobrazen v Izborniku Svjatoslava z 11. století), tak ve Skandinávii (Ewing 2006: 109; Geijer 1938: 143, Abb. 38) a dost možná v dnešním Maďarsku (Fodor 1996: 52–54). Původní pravlast těchto kaftanů však musí ležet v Asii, což dokládají jak vyobrazení (např. znázornění Omurtaga byzantským Janem Skylitzesem v 11. století), tak bohatý nálezový fond z kavkazské Moščevaji Balky (Jerusalimskaja 2012: 214, Il. 131).

balka-kaftan
Zachovaný kaftan z Moščevaji Balky.
Jerusalimskaja 2012: 214, Il. 131.

  • 1d – sepnutí středového výstřihu či límečku
    Zapínání středového výstřihu či límečku na dva a více knoflíčků se uplatnilo zejména v Rusku. Nálezy jsme našli v povodí horní Volhy, a to v mužských i ženských hrobech (Stepanova 2017: Fig. 106, 183, 185). Tato varianta zapínání límečku je také navrhnuta pro rekonstrukce oblečení Kyjevské Rusi (Vasìna 2003: 261) a navrhuje ji také Zdeněk Klanica pro konstrukci velkomoravského oděvu sepnutého gombíky, které umístil vedle sebe (Klanica 1970: 422, Obr. 1). Navzdory analogiím párové gombíky nenasvědčují umístění pod sebou, a máme-li přijmout tuto variantu, pak pouze s gombíky umístěnými vedle sebe, jak naznačuje Klanica.

volhaHrob 87 a 101 v lokalitě Berezovtskii a hrob 3 v lokalitě Kozlovo.
Stepanova 2017: Fig. 106, 183, 185.

gombik-10Šaty vyrobené dílnou Vesna Craft. Veronika Tabáková.

gombik14Navržené zapínání párových velkomoravských gombíků.
Klanica 1970: 422, Obr. 1.

  • 1e – sepnutí klopy se dvěma rozparky u krku
    Symetrické umístění dvou gombíků by mohlo vysvětlovat sepnutí klopy se dvěma prostřihy po stranách límečku. Klopa v tomto případě tvoří “bryndáček“, cíp textilu, který vybíhá směrem ke krku. Takovéto řešení je zaznamenáno u jedné z tunik v norském Guddalu (viz Vedeler Nilsen 1992).

gombik-6Střih tuniky BRM 31/2 z Guddalu. Vedeler Nilsen 1992: 34, Fig. 9.

  • 1f – sepnutí rozparků směřujících na ramena
    Umístění gombíků na ramenou by mohly odpovídat nepříliš dobře zdokumentované výstřihy, tvořené z přední strany půlkruhem, zatímco zadní strany jsou ponechány rovné. Z takto konstruovaného výstřihu do stran vybíhají rozparky, které je možné fixovat podle potřeby. Pod ilustrací uvádíme tři zdroje, které značně kolísají v čase i prostoru.

vystrihNahoře vlevo: výstřih dětské tuniky, Egypt, 7.–8. století.
Nahoře vpravo: tunika biskupa Bernarda de Lacarre, Francie, 12.–13. století.
Dole: dalmatika svatého Štěpána z Muretu, Francie, 13. století.

  • 1g – sepnutí dvojité klopy u krku
    Dvojitá klopa opatřená očky, kterou spatřujeme jak v středoasijské turkické tradici (např. Kubarev 2000), tak v arabské (např. al-Mughirův pyxis, truhla z Leyre) či byzantské ikonografii (např. fresky kostela v Pancarliku, Menologion Basilea II.), poskytuje praktické a elegantní zapínání s knoflíčky umístěnými symetricky u krku. Tento nesmírně rozšířený rys se objevuje jak u tunik, tak u kaftanů. Najít zafixované klopy je v ikonografii složité, jelikož nejsnadněji se identifikují klopy rozepnuté. Rozepnuté klopy nápadně podobného druhu lze spatřit na oděvu sokolníka na nákončí ze Moravského Jána (Klanica 1970: 425, Obr. 5), což by mohlo naznačovat, že tato varianta měla na Velké Moravě své zastoupení.

turkicka_tradiceStředoasijské sošky turkické tradice (Kubarev 2000).

gombik-7Verze Olega Kozlenka s arabskými a byzantskými předlohami.

gombik-8Gaome Jenkins a její verze s gombíky, zapnutý stav.

  • 1h – sepnutí klopy či bočního rozparku
    V případě této varianty lze uvažovat o klopě, která je zpola přišitá k oděvu, či o hlubokém rozparku, který vybíhal z výstřihu. Nakolik je nám známo, nálezové situace velkomoravských gombíků tuto variantu nedovolují, ale svislá řada malých knoflíčků nalezená v kyčelní oblasti kostry z radimského hradiště by tuto variantu mohla naopak umožňovat (Schránil 1918). Dlouhé rozparky či případně jedna strana překrývající druhou je rys, se kterým se setkáváme u kaftanů, o nichž byla řeč v 1c. Užití tato varianta nalezla opět mezi kočovníky, což potvrzují nálezy z Kavkazu (Jerusalimskaja 2012: Il. 116, Il. 140) i Maďarska (Fodor 1996: 54).

balkaZachovaný kaftan z Moščevaji Balky.
Jerusalimskaja 2012: 194, Il. 116.

gombik-11Tunika s klopou vyrobená dílnou Vesna Craft. Veronika Tabáková.

  • 1i – ozdoba šňůrek určených k zavazování výstřihu na jeden uzlík
    V souvislosti s nošením gombíků se často zmiňuje kamenná soška z balkánské Biskupije (11. století), jež vyobrazuje muže, z jehož vrchní části tuniky visí na šňůrkách kulovité předměty interpretované jako slavné velkomoravské šperky (Klanica 1970: 425). Výstřih na jeho tunice se zdá být poměrně nápadný, široce rozevřený. Pokud je naše představa správná, šňůrky s gombíkovitými koncovkami mohly sloužit k zapínání takového výstřihu. Lze si dobře představit, že podobné řešení operující s textilními šňůrkami bylo užíváno u ženských šatů raného středověku, u nichž byl hluboký výstřih z důvodu kojení potřebný (Pernoudová 2002: 165); příklad můžeme najít například u šatů z ruského Pskova (Zubkova – Orfinskaya – Mihailov 2010: 297). Vyobrazení analogické sošce z Biskupije můžeme nalézt v anglosaském Eadwigově žaltáři (British Lib., MS Arundel 155, fol. 93r, 1012–1023), kde je Goliáš zřejmě oděný do typické dánské módy – tuniky se čtvercovým výstřihem, v jehož okraji je zašitá šňůrka (opět s kulovitými koncovkami), jíž lze zavázat hned u krku (Ewing 2006: 17, 90). Jak se zdá, toto řešení se v důsledku politické situace v zemi stalo v 11. století poměrně populární, a tak jej nelze vztahovat pouze ke skandinávskému oblečení.

gombik-13
Kamenná soška z Biskupije. http://gliptoteka.mdc.hr.

gombik-12
Ženské šaty spínané u krku šňůrkami. Julia Kovalevskaja.

gombik-24
Eadwigův žaltář (British Lib., MS Arundel 155, fol. 93r, 1012–1023.

  • 1j – ozdoba a zarážka na šňůrkách se dvěma uzlíky
    Alternativní řešení, podobné vyobrazení z kamenné sošky z Biskupije, představuje tunika z dánského Viborgu z 11. století (Fentz 1992). Tato lněná, střihově netypická košile, která má boční rozparek u výstřihu, má čtvercový výstřih obehnán kolem dokola zašitou šňůrkou. Ta na přední straně ústí do dvou uzlíků, skrze které jsou do kříže provlečeny volné konce šňůrek, jež dále volně visí a jsou ukončeny dalšími uzlíky sloužícími jako zarážky. 

viborgKošile z Viborgu a její výstřih. Fentz 1992: kresba 23 a 21.

  • 1k – dvoubodové sepnutí pláště
    Někteří autoři se domnívali či domnívají, že párové gombíky sloužily k sepnutí pláště (Kalina 2010: 10), což je ještě více umocněno faktem, že Velké Moravy takřka nejsou známa jiná spínadla. S touto variantou experimentovali někteří reenactoři, ale výsledek nelze porovnat s žádným známým vyobrazením – mezi kraji pláště vznikl prostor, který byl vyplněn páskem zapínaným na dva gombíky. Buďto bude potřeba přijít s novým či estetičtějším řešením, které by bylo v souladu s některým z pramenů, nebo dát přednost plášti s jedním gombíkem. Jelikož soška z Biskupije je někdy interpretována jako vyobrazení muže s pláštěm, který je zapínán na dva řemínky zakončenými gombíky (Kostelníková 1973: 37), bylo by možné uvažovat nad tímto řešením. Ve archeologické expozici zámečku Pohansko je vystaven obraz, na němž je vyobrazen ženský přehoz s našitými gombíky, který je možné stáhnout pomocí šňůrky upevněné za poutka gombíků či za gombíky samotné.

gombik-20
Miloš Bernart s pláštěm fixovaným dvěma gombíky.

gombik-21Tomáš Humaj s pláštěm fixovaným dvěma gombíky.

  • 1l – šperk na náhrdelníku, koncovky řetízků
    Podle Pavlovičové jsou v 19 hrobech z České a Slovenské republiky gombíky použity jako součásti náhrdelníku (Pavlovičová 1996: 99). Jako příklady si můžeme uvést hrob 119/49 ve Starém Městě (Hrubý 1955: 436, Tab. 58) či hrob 20 z Kopčan (Hanuliak 2004: 179, Tab. LIV:8). Další případy uvádí Chorvátová (2009: 12). Zmínit v této souvislosti můžeme raně středověké oděvy z Kavkazu a Egypta, na kterých lze nalézt očka umístěná na ramenou (Jerusalimskaja 2012: 74, Il. 43, 206–7, Il. 124; egyptská paralela viz zde) – do takových oček byly zasouvány knoflíky, které byly umístěny na koncích řetízků, jež nebylo tím pádem potřeba navlékat na krk. Pokud by byly gombíky koncovkami řetízků, nacházely by se symetricky na ramenou.

hanuliak
Náhrdelník z lokality Kopčany, hrob 20. Hanuliak 2004: 326, Tab. XLVI:8.

veronika_nahrdelnikGombíky jako součást náhrdelníku. Veronika Tabáková.

balka3
Ženské šaty z Moščevaji Balky (Jerusalimskaja 2012: 206–7, Il. 124). Oděv, který má přes celou vrchní část našitou ohromnou připínací klopu, na níž jsou, kromě jiného, našitá očka k připínání řetízků s korálky.

balka-retizek
Řetízek z Moščevaji Balky (Jerusalimskaja 2012: 74, Il. 43), zakončený korálky či knoflíky, které je možné zasunout do oček.

  • 1m – našitá ozdoba
    Podle řady badatelů měly gombík představovat našité ozdoby, aniž by přitom plnily funkci spínadla (viz Chorvátová 2009: 11–12). Toto je dosti dobře možné u granulovaných a velmi velkých kusů. Přímé doklady tohoto ovšem nemáme. Denáry knížat Oldřicha a Břetislava zpodobňují gombíkům podobné kuličky na hrudi, ale jsou příliš schématické a bližší určení neumožňují (Schránil 1918). V okolní Evropě lze s určitostí nalézt drahé šperky našívané na oblečení, ale není nám znám žádný našívaný šperk ve formě kulovitého přívěsku. Ačkoli gombíky mohly být jednoduše připevněné na drahém textilu, kde plnily svůj reprezentační účel, zavrhovat bychom neměli ani myšlenku, že na našitá poutka s gombíky bylo možné připnout kus oděvu, jakož i šperk nebo jiný předmět (viz 1l).

gombik-18
Tomáš Humaj se svou verzí.

gombik-19Šaty vyrobené dílnou Vesna Craft. Veronika Tabáková.

chorvatova
Navržená rekonstrukce oděvu s našitými gombíky.
Chorvátová 2009: 14, Obr. 2.

  • 1n – ozdoba hlavy
    Občasně se lze setkat s názorem, že gombíky mohly být ozdobou hlavy. Kupříkladu Eva Pavlovičová se domnívá, že gombík byl našit na čapku tak, aby by v horizontální poloze a vynikla jeho dekorace (Pavlovičová 1996: 99). Vilém Hrubý se na základě 11 staroměstských hrobů domníval, že se gombíky nosily jako ozdoba účesu a společně s náušnicemi, díky čemuž se objevují v oblasti spánků (Hrubý 1955: 92). Pravdou je, že připojení k čapce, šátku, čelence či zapletení do vlasů by mělo řadu slovanských paralel (Ristovska 2010). Některé velké ozdoby v maďarských hrobech (zejména z lokality Sárrétudvari-Hízóföld) jsou interpretovány tak, že mohly být zaplétány do vlasů (Nepper Ibolya 2002: 237. káp), což by mohlo být další zajímavé použití.

temple_ringsNěkteré navržené metody nošení „koltů“ a záušnic. Ristovska 2010: Pl. 6, 9, 14.

haidu2
Kresebná rekonstrukce hrobu č. 118 z Sárrétudvari-Hízóföld, Maďarsko.
Převzato z Nepper Ibolya 2002: 388, 237. káp.

celenkaPoužití gombíků jako ozdoba čelenky. Veronika Tabáková.

 

2. Nepárový šperk
  • 2a – sepnutí peplu na jednom rameni
    Stejné údaje, jako v případě 1a.

gombik-2Rekonstrukce peplu s jednobodovým zapínáním.
Walton Rogers 2007
: Fig. 5.11, kresba Anthony Barton.

  • 2b – sepnutí středového výstřihu či límečku
    Samostatná spínadla výstřihů a límečků bychom mohli najít snad každém koutě raně středověké Evropy. Některé gombíky k této variantě přímo vybízejí – kupříkladu v Žižicích byl jeden drobný gombík nalezen u krku kostry (Kalina 2010: 11). Zdeněk Klanica navrhuje tuto metodu pro rekonstrukci velkomoravského oděvu (Klanica 1970: 422, Obr. 1). Řadu analogií můžeme nalézt také v Rusku, u ženského i mužského oděvu (Stepanova 2017: Fig. 108, 165, 194).

gombik-23Šaty vyrobené dílnou Vesna Craft. Veronika Tabáková.

gombik-15Navržené zapínání samostatných velkomoravských gombíků.
Klanica 1970: 422, Obr. 1.

  • 2c – sepnutí bočního rozparku u výstřihu
    Boční rozparek, který vybíhá z výstřihu, se zdá mít dlouhou tradici nejen v evropském oděvnictví. Zmínit můžeme skandinávské tuniky z Bernuthsfeldu (Schlabow 1976: Abb. 149–150) a Viborgu (Fentz 1992), které mají boční rozparky výstřihů, jež by umožňovaly jednoduché sepnutí pomocí jednoho gombíku. Stejné řešení má dalmatika Rogera II., vyrobená v Palermu ve 12. století (Bauer 1998). Téže rozparky lze spatřit u oděvů z raně středověkého Kavkazu (Orfinskaja 2001: Рис. 2. 26). Podobný rys uplatňují také skvěle zachované dětské tuniky z raně středověké Sýrie (Pfister 1951: Tunika č. 119) a Egypta, které mají rozparek orientovaný směrem k levému rameni a je možné ho zapnout textilním knoflíkem či šňůrkami (viz např. zde, zde, zde, zde, zde, zde).

gombik-25Tunika z Bernuthsfeldu. Schlabow 1976: Abb. 149–150.

  • 2d – sepnutí klopy kryjící výstřih
    Tuniky z norského Skjoldehamnu (12. století) a turecké manazanské jeskyně (8.–11. století) aplikují límeček a středový výstřih, který je překryt zpola přišitou klopou na boku zapínanou knoflíkem či korálkem (Beatson 2008–13Løvlid 2009: Fig. 39, Fig. 41). Toto řešení se zřejmě vyskytuje i v byzantské ikonografii. Jestliže se ve většině mužských hrobů objevuje samotný gombík, může odpovídat právě variantám 2b, 2c, 2d.

gombik-27Schématický nákres tuniky z norského Skjoldehamnu.
Rebecca Lucas, http://www.medieval-baltic.us/skjold.html

gombik-28
Schématický nákres byzantské tuniky z turecké manazanské jeskyně.
Peter Beatson 2008-13.

gombik-29
Mozaika v kostele Nea Moni na ostrově Chios, Řecko, 11. století. Peter Beatson.

  • 2e – sepnutí pláště
    Řada dobové i pozdější evropské ikonografie ukazuje kruhové spínadlo pláště na pravém rameni. Jak jsme již naznačili výše, experiment ukázal, že gombík je schopný nést lehký či krátký plášť poměrně dobře. Množství kulovitých spínadel plášťů je zobrazeno v Kodexu vyšehradském (XIV.A.13) z 11. století. Ze stejné doby pochází Izbornik Svjatoslava, který rovněž znázorňuje podobné spínadlo pláště. Konečně musíme zmínit také plášť z Moščevaji Balky, který je sepnut kulovitým spínadlem (Jerusalimskaja 2012: 203, Il. 121).

gombik-30Spínadla plášťů z kodexu vyšehradského (XIV.A.13), 11. století – 3r, 4v, 13v, 29v.

balka2Plášť z Moščevaji Balky, který je sepnut kulovitým spínadlem.
Jerusalimskaja 2012: 203, Il. 121.

 

Literatura

Bauer, Rotraud (1998). The mantle of King Roger II and related textiles in the Schatzkammer of Vienna. The Royal Workshop at the court of Palermo. In: Rosalia Varoli-Piazza (ed.). Interdisciplinary Approach to the Study and Conservation of Medieval Textiles: interim meeting, Palermo 22–24 Ottobre 1998, Palazzo Steri, Rome, 15–20.

Beatson, Peter (2008–13). A Byzantine Shirt from Manazan Caves, Turkey. Dostupné z:
http://members.ozemail.com.au/~chrisandpeter/manazan_shirt/manazan_instructions.htm

Beranová, Magdalena (1988). Slované, Praha.

Březinová, Helena (1997). Doklady textilní výroby v 6. – 12. století na území Čech, Moravy a Slovenska. In: Památky archeologické 87, 124–179.

Čáp, Pavel – Macháček, Jiří (2011). Tajemství výroby velkomoravského šperku. Archeologický experiment, Praha.

Ewing, Thor (2006). Viking Clothing, Stroud.

Fentz, Mytte (1992). Vikingeskjorten fra Viborg, Viborg.

Fodor, István (1996). The Ancient Hungarians : exhibition catalogue, Budapest.

Geijer, Agnes (1938). Birka III. Die Textilfunde aus den Gräbern, Stockholm.

Hanuliak, Milan (2004). Veľkomoravské pohrebiská. Pochovávanie v 9.–10. storočí na území Slovenska, Nitra.

Hrubý, Vilém (1955). Staré Město: Velkomoravské pohřebiště „Na Valách“, Praha.

Chorvátová, Hana (2009). Kultúrno-historický význam gombíkov. In: Studia mediaevalia Bohemica, 1/1, 7–19.

Izbornik Svjatoslava = Изборник великого князя Святослава Ярославовича 1073 года / [С предисл. Геннадия Карпова], Санкт-Петербург 1880.

Jerusalimskaja 2012 = Иерусалимская, А.А. (2012). Мощевая Балка. Необычный археологический памятник на Северокавказском шёлковом пути, СПб.

Kalina, David (2010). Raně středověké gombíky z Čech, Praha : Univerzita Karlova v Praze [bakalářská práce].

Kalousek, František (1971). Břeclav-Pohansko. 1, Velkomoravské pohřebiště u kostela : archeologické prameny z pohřebiště, Brno.

Kostelníková, Marie (1973). Velkomoravský textil v archeologických nálezech na Moravě, Praha.

Klanica, Zdeněk (1970). Velkomoravský gombík. In: Archeologické rozhledy XXII, 421–446.

Kubarev 2000 = Кубарев Г.В. (2000). Халат древних тюрок Центральной Азии по изобразительным материалам // Археология, этнография и антропология Евразии. №3(3). Новосибирск, стр. 81–85.

Lehtosalo-Hilander, Pirkko-Liisa (1984). Ancient Finnish costumes, Helsinki.

Løvlid, Dan Halvard (2009). Nye tanker om Skjoldehamnfunnet, Bergen: Universitetet i Bergen [magisterská práce].

Lutovský, Michal (2001). Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Milošević, Ante (2000). Hrvati i Karolinzi. Katalog, Split.

Nepper Ibolya, Módyné (2002). Hajdú-Bihar megye 10–11. századi sírleletei, 1. rész, Budapest-Debrecen.

Niederle, Lubor (1930). Příspěvky k vývoji byzantských šperků ze IV.–X. století, Praha.

Orfinskaja 2001 = Орфинская, О. В. (2001). Текстиль VIII-IX вв. из коллекции Карачаево-Черкесского музея: технологические особенности в контексте культуры раннесредневековой Евразии, Москва.

Owen-Crocker, G. R. (1986). Dress in Anglo-Saxon England, Manchester.

Pavlovičová, Eva (1996). K vypovedacej schopnosti gombíka u naddunajských Slovanov v 9. storočí. In: Slovenská archeológia XLIV–1, 95–153.

Pernoudová, Regine (2002). Žena v době katedrál, Praha.

Pfister, R. (1951). Textiles de Halabiyeh (Zenobia), Paris.

Poulík, Josef (1975). Mikulčice – sídlo a pevnost knížat velkomoravských, Praha.

Ristovska, Natalija (2010). ‘Temple Pendants’ in Medieval Rus’: How were they Worn? In: Ch. Entwistle & N. Adams (ed.), ‘Intelligible Beauty': Recent Research on Byzantine Jewellery, London, 203–211.

Schlabow, Karl (1976). Textilfunde der Eisenzeit in Norddeutschland, Neumünster.

Schránil, Josef (1918). Typy pravěkých a ranně středověkých knoflíků v Čechách. In: Zprávy Waldesova musea knoflíků – sbírka spínadel šatních všech způsobů a dob III., 3./4., 1918, 57–61.

Stepanova, Iuliia (2017). The Burial Dress of the Rus’ in the Upper Volga Region (Late 10th–13th Centuries), Leiden.

Šolle, Miloš (1965). Ohlas velkomoravského šperku v Čechách. In: Velká Morava – Almanach Moravského muzea, 125–128.

Šolle, Miloš (1984). Staroslovanské hradisko, Praha.

Vasìna, Zìnaïda (2003), Ukrainian Chronicle of Clothing, Kyiv.

Vedeler Nilsen, Marianne (1992). Draktmaterialet fra Guddal: Funksjon og visuell kommunikasjon, University of Bergen).

Walton Rogers, Penelope (2007). Cloth and Clothing in Early Anglo-Saxon England, AD 450–700, York.

Zariņa, Anna (1988). Lībiešu apģērbs 10.–13. gs., Riga.

Zubkova – Orfinskaja 2015 = Зубкова Е.С. – Орфинская О.В. (2015). Текстиль из камерных погребений Старовознесенского некрополя Пскова // Древнерусский некрополь Пскова X – начала XI в.: В 2 т. Т. 2. Камерные погребения древнего Пскова X в. (по материалам археологических раскопок 2003 – 2009 гг. у Старовознесенского монастыря), СПб., стр. 373–394.

Zubkova E.  Orfinskaya O.  Mihailov K. (2010). Studies of the Textiles from the 2006 Excavation in Pskov. In: North European Symposium from Archaeological Textiles X. Ancient Textiles series Vol. 5, Oxford, 291298.

Tuniky se čtvercovými výstřihy

Pro všechny, kteří rádi zkoumají a rekonstruují raně středověké odívání, jsem přeložil článek “Square Neck Tunics“, který napsal Gavin Archer v roce 2013. Archer se velice podrobně věnuje otázce původu těchto tunik, jejich dataci, kontinentálním paralelám, lemování a zapínání výstřihů a konečně jejich rekonstrukci. Přestože ukazuje, že šlo o etablovanou součást anglosaské módy, zmiňuje také, že mohlo jít o oděvy přináležející k dánské módě. 


Obr. 1 : Goliáš v Tiberiově žaltáři, fol. 9r, rok cca 1050.

Původ
Někdy ke konci 10. století byl zřejmě opatem Ælfricem z Eynshamu (Clayton 2007: 32) napsán dopis neidentifikovanému bratru Edwardovi, v němž kritizuje přejímání dánské módy Angličany:

Také ti povím, bratře Edwarde, když ses mě na to zeptal, že jednáš nesprávně, když se zříkáš anglických způsobů, kterých se přidržovali tví otcové, a miluješ způsoby pohanů, kteří tě omezují na životě, a tímto dáváš najevo, že pohrdáš svým rodem i staršími, když je urážíš přečiny, že se odíváš do dánské módy s holým krkem a vlasy zaslepujícími oči.

Dopis bratru Edwardovi“, rok cca 1000 (Bremmer 2007: 33).

Třebaže je možné, že Ælfric kritizuje Edwarda pouze z úpravy vlasů po dánském způsobu, je možné (ne však jisté), že dalším typem dánské módy převzaté Angličany kolem přelomu prvního milénia byly čtvercové výstřihy na mužských tunikách. Mnoho badatelů se domnívá, že tuniky se čtvercovými výstřihy jsou vikinského původu. Tato domněnka se opírá o tři teorie:

  1. Přejímání dánské módy Angličany v souvislosti s obnovenými vikinskými nájezdy od roku 980. Právě v té době se objevují tuniky se čtvercovými výstřihy v anglosaském umění.
  2. Archeologický materiál potvrzuje, že dva ze tří oděvů se čtvercovým výstřihem pocházejí ze Skandinávie: košile z dánského Viborgu (11. století; obr. 4), a tunika ze švédského Högom (5. století). Třetí nález pochází z německého Bernuthsfeldu – kousek od Severního moře mezi dnešním Dánskem a Nizozemím – a datuje se k roku 800 (Ewing 2006: 90). Je však důležité poznamenat, že žádný z výstřihů těchto tunik nenesl známku lemování. Tuniky z Viborgu a Bernuthsfeldu místo toho mají výstřihy zakončené bočními rozparky.
  3. Poslední a zřejmě nejméně přesvědčivá teorie spočívá ve vyobrazeních Goliášů, které jsou v 11. století zpodobňováni v tunikách se čtvercovými výstřihy (obr. 1 a obr. 2). Tato vyobrazení mohou znázorňovat vikinské nájezdníky, jako například Þorkela Vysokého, a umělec mohl záměrně zvýraznit zlého Goliáše tím, že jej oblékl do soudobé dánské módy (Ewing 2006: 17).

Ať už byl jejich původ jakýkoli, běžně jsou vyobrazeny v anglických ilustrovaných rukopisech 11. století. Nosí je králové i pracující lid, a tak se zdá, že nijak nesouvisí se sociálním postavením (Owen-Crocker 2004: 247–248).

Obr. 2 : Goliáš z Eadwigova žaltáře, fol. 93r, 1012–1023.

Předběžně můžeme říci, že se všechny iluminace z 11. století, které vyobrazují olemovaný výstřih, ve skutečnosti snaží znázornit čtvercový výstřih. Stejně jako u všech výroků tohoto druhu musíme i v tomto případě dodat, že existují vyobrazení, pro která toto neplatí – této teorii odporují dva anglické prameny. První představují neobvykle velká lemování kruhových výstřihů, která jsou vyobrazena v Herefordském tropáři (British Library, MS Cotton Caligula A XIV), jenž se datuje k roku c. 1050. Podobně tvarovaný výstřih lze spatřit na obr. 7 (sedící postava). Tento rukopis však můžeme vyřadit z pramenů, které vyobrazují typické anglické oblečení, protože se zdá, že umělec výstřihy okopíroval od svých románských předloh z německého a vlámského umění (Brown 2007: 133). Pokud je tomu tak, pak bychom mohli tento oděv přiřadit spíše ke kontinentální Evropě a otonské módě, která se v mnohém shodovala s tou byzantskou (Mayr-Harting 1999: 210). Druhý pramen, který odporuje výše navržené teorii, je výšivka z Bayeux, která je datována k roku c. 1076. Ta vyobrazuje podobný styl lemování jako v Herefordském tropáři – lemování kruhového výstřihu, které v některých případech vybíhá do šířky a dosahuje ramen. Možná jsme svědky zavedení evropské protorománské módy. Někteří badatelé zastávají názor, že výšivka z Bayeux je normanským dílem (Grape 1994: 54), a pokud je tomu opravdu tak, pak je její výpovědní hodnota k soudobé anglické módě pochybná.

Je pozoruhodné, že se mi v karolinských a otonských rukopisech nepodařilo najít jedinou iluminaci, který by vyobrazovala čtvercový výstřih [pozn. ed. nutno však dodat, že pro karolinské iluminace platí stejný procentuální odhad, jako pro ty anglosaské (viz níže), a je třeba brát v úvahu, že vyobrazené výstřihy nejsou mnohdy jednoznačně interpretovatelné]. Stejně tak jediný výstřih, který bylo možné identifikovat na fragmentech oděvů z Hedeby, které původně náleželo Dánsku, byl kruhový (Hägg 1984: 50). To vede k možnosti, že tuniky se čtvercovými výstřihy mohou být dosti anglické.

 

Obr. 3 : Pracující muž v Tiberiově kalendáři, fol. 4r, 1025–1050.

Popularita
Stylistická povaha anglosaského umění značně ztěžuje jakýkoli pokus o určení, kolik procent lidí nosilo v 11. století tuniky s lemovanými výstřihy. Po zběžném přezkoumání dostupných vyobrazení světských lidí jsem stanovil tyto přibližné odhady:

  • 50% vyobrazuje muže s krátkým pláštěm, který naprosto zakrývá výstřih.
  • 45% vyobrazuje jednoduchý klikyhák, který naznačuje vršek tuniky.
  • 5% vyobrazuje detail výstřihu a většina z nich jednoduše znázorňuje kulatý okraj, stejně jako v obr. 3.

Pokouším se naznačit, že na základě statistik nemůžeme přesvědčivě odpovědět na otázku, nakolik populární byly lemované výstřihy. V rámci jedné iluminace mohou být jedni vyobrazeni s olemovaným výstřihem a druzí nikoli, viz obr. 6.

Obr. 4 : Rekonstrukce lněné košile z dánského Viborgu, 11. století (podle Fentz 1987).

Život krále Edwarda, který pojednává o Edwardu Vyznavači a který byl sepsán v době kolem normanského záboru neznámým mnichem z Saint-Bertinu, zachycuje následující:

Zatímco nebylo zvykem dřívějších králů v minulých dnech, aby se odívali do vznešených šatů kromě plášťů a šatů s vršky zdobenými zlatem po národním způsobu, (…).“

Život krále Edwarda“, 60. léta 11. století (Barlow 1992: 25).

To naznačuje, že zdobení tunik v oblasti krku mohlo být běžné (Owen-Crocker 2004: 247), a to přinejmenším mezi bohatými, ačkoli to ilustrované důkazy nepotvrzují. Ve zkratce bych řekl, že většina lidí v 11. století neměla lemovaný výstřih.

 

Obr. 5 : Jered se naklání nad Mahalalelu rakev. Caedmonův rukopis, str. 59, kolem roku 1000.

Zapínání výstřihu
Je pravděpodobné, že hlavní metodou zapínání výstřihu byly šňůrky. Dvě vyobrazení Goliáše (obr. 1 a obr. 2) jasně ukazují šňůrky u krku a v obou případech jsou šňůrky zakončeny kuličkami. Předpokládá se, že se tyto šňůrky zavazovaly, aby uzavíraly výstřih. Zavázané šňůrky jsou vidět na krku pracujícího muže z Tiberiova kalendáře (obr. 3).

Další metodu zapínání u krku můžeme nalézt u rekonstrukce košile z Viborgu, která je popisována takto:

Okraj výstřihu tvoří páska, která vybíhá do dvou volných konců, které procházely skrze posuvné uzly, které byly zřejmě připevněny v předních rozích výstřihu. Je pravděpodobné, že pásky končily koncovým uzlem.“ (Fentz 1987)

Páska na košili z Viborgu byla připevněna jako lemování – tenký proužek materiálu je ohnutý kolem okraje výstřihu do písmene U. Tato objímka často vytváří malý zvýšený límeček. V případě košile z Viborgu bylo lemování ponecháno dlouhé, aby tvořilo šňůrky.

Alternativou k použití šňůrek mohou být spony, háčky nebo háčky a očka (Owen-Crocker 2004: 247), ale brože neznáme ani z vyobrazení, ani z archeologických nálezů. Musíme poznamenat, že Angličané v této tobě již stovky let nepohřbívali mrtvé s pohřební výbavou, a tak jsou referenčními hroby ty severské.

V Caedmonově rukopisu (obr. 5) nacházíme vzácný příklad, kdy je tunika rozevřená v oblasti krku. Jered se sklání nad hlavou svého mrtvého otce a zdá se, že se umělec pokoušel vyjevit límeček spodní tuniky [pozn. ed. přinejmenším ze Skandinávie víme o několika případech, kdy truchlící vyjadřovali svůj zármutek svým neupraveným vzhledem, a tato otevřená tunika by mohla vyjadřovat totéž].

 

Obr. 6 : Souhvězdí Blíženci z rukopisu Arundel 60, fol. 4r, rok cca 1073.

Tunika 11. století
Obr. 1 a obr. 6 zobrazují typický vzhled tuniky z 11. století. Suknice se záhyby obvykle dosahuje vrcholku kolen a nikdy není tak dlouhá, aby zakryla celé koleno. Rukávy jsou dlouhé a řasené u zápěstí.

Tunika, která dosahuje po holeně, se neobjevuje až do druhé poloviny 11. století, kdy je vyobrazena v Harleyském žaltáři (British Museum, MS 603, fol. 29v, 1050–1100). Není jasné, jaký druh výstřihu měly tyto dlouhé tuniky, ale je pravděpodobné, že měly zaoblenější výstřih románského stylu, stejně jako mají tuniky na výšivce z Bayeux.

Vyobrazení Goliáše v obr. 1 ukazuje dekoraci lemování výstřihu, kterou tvoří série teček. Dekorace se občasně vyskytuje také na manžetách, ale na lemech zřídkakdy. To neznamená, že suknice nebyly nezdobené. Obr. 6 ukazuje typické vyobrazení zdobení tunik, které se skládá z linií, teček a kruhů. Tento styl zdobení suknic můžeme spatřit také v karolinských rukopisech, jako například z Psychomachie z bruselské Národní knihovny (ms. 10066–77), která se datuje do 10. století.

Obr. 7 : Codex Aureus Epternacensis. Norimberk, Germanisches Nationalmuseum Hs. 156142, fol. 78r, 1020–1040.

Další formu dekorace mohou tvořit pásky na pažích. Není pravděpodobné, že by se jednalo o náramky, protože nošení stříbrných náramků vyšlo z módy kolem roku 1000 (Graham-Campbell – Batey 1998: 237) a protože byly nošeny na zápěstích. Zdobení na pažích má kontinentální paralely, které jsou dobře vidět například ve Zlatém evangeliáři z Echternachu (Codex Aureus Epternacensis, obr. 7). Povšimněte si, že sedící postava má stejný tvar protorománského lemování výstřihu jako postavy vyobrazené v Herefordském tropáři a ve výšivce z Bayeux.

S obvyklou výjimkou, kterou tvoří výšivka z Bayeux, se na žádných vyobrazeních z 11. století neobjevují opasky. Vyobrazené tuniky jsou řaseny takovým způsobem, aby zároveň kryly opasky, a kvůli tomu je obzvlášť složité určit, jaký druh opasku se používal. Není nepravděpodobné, že se k řasení tunik používaly tkanice – příklad takového pásku máme dochovaný z norského Skjoldehamnu z 11. století (Løvlid 2009).

Lemování výstřihu obvykle končí hrotovitým výstupkem na hrudi. Výjimky tvoří král z Harleyského žaltáře (British Museum, MS 603, fol. 58r, 1050–1100), který má rozparek lemovaný obdélníkovým lemováním, a Lamech z Caedmonova rukopisu (Bodleian Lib., MS Junius 11, str. 53), jehož rozparek je lemovaný zakulaceným lemováním.

 

Výroba vlastního čtvercového výstřihu
Výroba olemovaného čtvercového výstřihu je v mnoha ohledech jednodušší než výroba kruhového. Potřebujete méně materiálu na lemování a podle mé zkušenosti se takové lemovky rychleji našívají.

Rozměry jsou udány pro hotové lemování, a tak musíte ke všem okrajům přidat nejméně centimetrovou vůli. Tento výstřih je přizpůsoben mému krku o velikosti 42 a každý by si jej měl přizpůsobit své velikosti. Hlavně mějte v paměti, že výstřih můžete vždy zvětšit, ale je mnohem těžší ho zmenšit! Výstřih by měl těsně přiléhat ke krku, stejně jako ve vyobrazeních. Boční a zadní lemování jsou jednoduše pásky, které k sobě přiléhají pod úhlem 45º. Dvě přední části jsou o něco složitější a je třeba je vystřihnout a našít přesně. Nejsložitější částí našívání lemů je moment, kdy se snažíte dosáhnout hrotu uprostřed tuniky. Doporučuji je nejprve našpendlit, vyzkoušet tuniku před zrcadlem a až potom šít.

Šířka hotového lemování by měla být mezi 25–40 mm a větší šířku již nedoporučuji. Můj osobní názor je, že materiál lemovky by vždy měl být přinejmenším stejně jemný a nóbl, jako je materiál tuniky. Zdá se, že díky nově otevřeným obchodním trasám na východ bylo v 11. století hedvábí dostupnější než dříve, a tak mohlo být používáno k lemování tunik (Fleming 2007). Ale používejte ho střídmě, prosím.

Šňůrky mohou být vyrobeny z jednoduché lněné nebo vlněné tkanice a připevnit se mohou do rohů lemování. Vyobrazení Goliáše (obr. 1 a obr. 2) naznačují, že mohly být zakončeny uzly nebo malými skleněnými korálky. Upozorňuji však, že z vlastní zkušenosti vím, že korálky mají zlozvyk poskakovat a mlátit do obličeje!

 

Katalog rukopisů

Následující anglosaské rukopisy vyobrazují lemované čtvercové výstřihy.

  • Konec 10. stol. – Boulogneská evangelia, Bodleian Lib., MS 11
    • fol. 11v : Azór z Listiny rodu Ježíše Krista podle Matouše
  • Kolem 1000 – Caedmonův rukopis, Bodleian Lib., MS Junius 11
  • 1012–1023 – Eadwigův žaltář, British Lib., MS Arundel 155
  • Kolem 1031 – Liber Vitae z Newminsteru a Hyde, British Lib., MS Stowe 944
  • 1025–1050 – Tiberiův kalendář, British Lib., MS Cotton Tiberius B V
    • fol. 4r, 4v, 5r a 6v : Zemědělci
  • Kolem 1050 – Tiberiův žaltář, British Lib., MS Cotton Tiberius C VI
    • fol. 8v a 9r: Goliáš
    • fol. 11r : Lid zdravící Krista při příchodu do Jeruzaléma
  • kolem 1073 – British Lib., MS Arundel 60

 

Zdroje

Barlow 1992 = BARLOW, Frank. The Life of King Edward, who rests at Westminster, Oxford 1992.

Bremmer 2007 = BREMMER, Rolf H. jr. The Gesta Herewardi: Transforming an Anglo-Saxon into an Englishman. In: SUMMERFIELD, Thea – BUSBY, Keith. People and Texts: Relationships in Medieval Literature, Amsterdam/New York 2007: 29–42.

Brown 2007 = BROWN, Michelle P. Manuscripts from the Anglo-Saxon Age, London 2007.

Clayton 2007 = CLAYTON, Mary. Letter to Brother Edward, a student edition. In: Old English Newsletter, 40/3, 2007: 31–46.

Ewing 2006 = EWING, Thor. Viking Clothing, Stroud 2006.

Fentz 1987 = FENTZ, Mytte. En hørskjorte fra 1000-årenes Viborg. In: Kuml – Årsborg for Jysk Arkæologisk Selskab, 1987: 23–44. Přel. Maggie Mulvaney.

Fleming 2007 = FLEMING, Robin. Acquiring, flaunting and destroying silk in late Anglo-Saxon England. In: Early Medieval Europe, 15/2, 2007: 127–158.

Graham-Campbell – Batey 1998 = GRAHAM-CAMPBELL, James – BATEY, Colleen E. Vikings in Scotland, an archaeological survey, Edinburgh 1998.

Grape 1994 = GRAPE, Wolfgang. The Bayeux Tapestry: Monument to a Norman Triumph, New York 1994.

Hägg 1984 = HÄGG, Inga. Die Textilfunde aus dem Hafen von Haithabu. Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu [Bericht 20], Neumünster 1984.

Løvlid 2009 = LØVLID, Dan H. Nye tanker om Skjoldehamnfunnet. Universitet i Bergen, magisterská práce, 2009.

Mayr-Harting 1999 = MAYR-HARTING, Henry. Ottonian Book Illumination: an Historical Study, London 1999.

Owen-Crocker 2004 = OWEN-CROCKER, Gale R. Dress in Anglo-Saxon England, Woodbridge 2004.