Norské saxy a bojové nože

Nůž z Osebergu.

Po článcích o bojových nožích z Haithabu, Švédska a Ruska mám tu čest představit přehled norských dlouhých nožů doby vikinské. Každý exemplář je opatřen krátkým popisem a pokud možno obrázkem. Kromě nožů jsou rozebrány také pochvy.

Článek je možné prohlédnout či stáhnout zde:
Norské saxy a bojové nože doby vikinské



English summary

This article is a short summary of what we know about long knives in the Viking Age Norway. Two main sources were used – Petersen’s Vikingetidens Redskaper and UNIMUS catalogue. The result is only a representative number; the article is not complete.

In Norway, long knives were used until the 10th century. From 16 more or less preserved blades, 2 knives belong to the Merovingian type (ca. 100 years old by that time) and were deposited in 9th century graves. In the 9th century, Merovingian type was replaced with lighter, narrower and shorter knives. The typical knife used in Viking Age Norway had a straight blade with relatively uniform features:

  • 20–50 cm in length (ca. 10 cm long handle), 2–3 cm in width

  • in most cases, both blade and back are evenly straight; the blade tapers near the point

  • the wooden handle, sometimes with a bronze ferrule

Sheaths covered both blades and handles and were decorated sometimes. Sheaths show that Anglo-Saxon seaxes and Swedish scabbard knives were rarely used in Norway .

In 14 cases, knives were found in graves/mounds, eight times with a sword, seven times with an axehead, six times with a spearhead, sometimes with other tools. Graves belonged to women in at least two cases.

The function is difficult to guess. Merovingian type were probably deposited from symbolical reasons. Light long knives could serve as kitchen knives, hunting knives and weapons in case of need.

Jan Petersen

Můj přítel Šimon Tesař, který studuje norštinu, se rozhodl napsat shrnující článek o významném norském archeologovi Janu Petersenovi, jehož jméno je v českém prostředí poměrně neznámé. Tuto práci jsme doplnili obrázky a přeložili jsme ji do angličtiny. Doufáme, že se Vám článek bude líbit!

Článek si můžete stáhnout zde (v PDF):
Jan Petersen – CZ


My friend Šimon Tesař who studies Norwegian language decided to write a comprehensive article about important norwegian archaeologist Jan Petersen, since there is no such an article in Czech or English on the internet. The article was supplemented by pictures and translated to English. We hope you will like it!

The article can be downloaded here (in PDF):
Jan Petersen – EN

Inspiromat #13, norský šlechtic

Ve třináctém dílu si představíme muže mnohých kvalit, přátelského a zručného řemeslníka, velitele skupiny Marobud a mého dobrého přítele, který je v českém „vikinském“ prostředí dobře znám. Nejde o nikoho jiného než o Jana Zbránka, alias „Jóna“.

Jan a jeho dvojče Jakub (Valgarð) se na české reenactorské scéně pohybují od roku 2007, respektive od roku 2010, kdy začali jezdit na historické festivaly. Od té doby si vybudovali solidní jméno díky svým bojovým a řemeslným dovednostem, které zahrnují zpracování kovu, dřeva a kůže. V současné době provozují Skallagrim – Viking Jewelry a Janovo zboží můžete zhlédnout v níže přiložené galerii. V současné době se Jan věnuje výrobě odlévaných replik a ražbě replik dobových mincí.

Jan se snaží rekonstruovat norského hersiho (dědičný titul nižšího šlechtice) v 10. století. Je si vědom, že jeho kostým obsahuje spoustu výpůjček z jiných částí Skandinávie, a dodává, že kostým je rozdělaný projekt, který neustále upravuje, doplňuje a který nebude nikdy hotov. Zpětně přiznává, že inspiromat mu pomohl uvědomit si řadu kostýmových nedostatků. Jelikož znám Jana dlouho, tak vím, že jeho kostým bude za dva roky vypadat úplně jinak, protože je člověkem, který se neustále přehodnocuje své názory a podle nich formuje vybavení.

Kostým se skládá z vlněné čapky lemované kožešinou (na fotkách též vlněná čapka s textilním lemem), lněné košile a vlněné tuniky lemované červeným hedvábím (na fotkách si můžeme také všimnout bílé vlněné nebo červené vlněné tuniky), úzkých kalhot stažených modrými ovinkami z ručně tkané a přírodně barvené vlny, které jsou fixované tkanicí nebo replikou háčku z norského Vesle Hjerkinn. Na nohou si můžeme všimnout kotníkové převrácené kožené obuvi. Tunika je přepásána opaskem s mosazným/bronzovým kováním zdobeným ve stylu Borre, na kterém je zavěšený nůž se širokým hřbetem v pochvě s bronzovým kováním a kožená brašna podle ruského nálezu (originál uložený v Moršansku). Civilní kostým dozdobuje stříbrný drátkový náhrdelník („knit“) s replikou kladiva z dánského z Tågesmosenu (kladivo odpovídá typu používanému v 10. a 11. století) a kladiva z norského Huse. Ručně tkaný modrý plášť je sepnut replikou spony z norské lokality Averøen.

Bojový kostým tvoří krzno s vlněné deky, nýtovaná kroužková zbroj s krátkým rukávem a sahající do půli stehen, meč typu O podle nálezu z Dukstadu s pochvou s dřevěným jádrem zavěšenou přes rameno, sekera typu Y, kopí typu G, prkýnkový štít s umbem zdobeným bronzovým plíškem podle nálezu z Birky, replika jednokusové přilby z Olomouci , která je opatřena nýtovaným závěsem přišitým na batvat, který je do přilby upevněn koženým řemínkem, a jednoduchý kožený nátepník.

Následuje galerie. Jan varuje, že některé fotky jsou zastaralé, neaktuální a neodráží současný stav kostýmu.

 

Za poskytnutí fotek a za popis svého kostýmu děkuji svému hersimu Janu Zbránkovi.

Dvůr Hákona Starého Hákonarsona

Tímto článkem bych chtěl prezentovat pozoruhodný článek své kamarádky Markéty Ivánkové, který se zabývá strukturou norského dvora za vlády Hákona Hákonarsona (1217–1263). Práce, která tématicky nesouvisí s dobou vikinskou, musí nutně zaujmout každého zájemce o skandinávský středověk. Autorka svým poutavým jazykem a zejména svými znalostmi otvírá kapitolu, která byla českému publiku dosud uzavřená.

Markéta Ivánková vystudovala skandinavistiku a germanistiku na FF UK. V současné době je doktorandkou tamtéž na Ústavu germánských studií a specializuje se na recepci rytířské epiky ve Skandinávii. Kromě toho se zajímá o runové památky severského středověku. Spolupracovala na překladu povídek Gyrðira Elíassona Mezi stromy (z islandštiny) a překládá i z moderní norštiny a staroseverštiny. V současné době se podílí na revidovaném vydání Staroislandských ság.

Práci si můžete prohlédnout či stáhnout prostřednictvím tohoto odkazu: