The helmet from Gjermundbu

On March 30 1943, Universitetets Oldsaksamling in Oslo gained the information that a farmer named Lars Gjermundbo found and dug into a huge mound on his land near the farm of Gjermundbu, Buskerud county, southern Norway. The place was examined by archaeologists (Marstrander and Blindheim) the next month and the result was really fascinating.


The plan of the mound. Taken from Grieg 1947: Pl. I.

The mound was 25 meters long, 8 meters broad in the widest place and 1.8 meters high in the middle part. The most of the mound was formed by stony soil; however, the interior of the middle part was paved with large stones. Some stones were found even on the surface of the mound. In the middle part, about one meter below the surface and under the stone layer, the first grave was discovered, so called Grav I. 8 meters from Grav I, in the western part of the mound, the second grave was found, Grav II. Both graves represent cremation burials from the 2nd half of the 10th century and are catalogized under the mark C27317. Both graves were documented by Sigurd Grieg in Gjermundbufunnet : en høvdingegrav fra 900-årene fra Ringerike in 1947.

Grav I consists of dozens of objects connected to personal ownership and various activities, including fighting, archery, horse riding, playing games and cooking. Among others, the most interesting are unique objects, like the chain-mail and the helmet, which became very famous and are mentioned or depicted in every relevant publication.

Předpokládaná rekonstrukce bojovníka uloženého v Gjermundbu, 10. století. Podle

Possible reconstruction of the gear that was found in Grav I, Gjermundbu. Taken from Hjardar – Vike 2011: 155. The shape of the aventail is the weak point of the reconstruction.

© 2016 Kulturhistorisk museum, UiO

The helmet is often described as being complete and being the only known Viking Age helmet we know. Unfortunately, it is not true, for at least two reasons. Firstly, the helmet is not by any means complete – it shows heavy damage and consists of only 17 fragments in the current state, which means one-fourth or one-third of the helmet. To be honest, fragments of the helmet are glued onto a plaster matrix (some of them in the wrong position) that has the rough form of the original helmet. Careless members of academia present this version as a reconstruction in the museum and in books, and this trend is then copied by reenactors and the general public. I have to agree with Elisabeth Munksgaard (Munksgaard 1984: 87), who wrote: “The Gjermundbu helmet is neither well preserved nor restored.

The current state of the helmet. Picture taken by Vegard Vike.

Secondly, there are at least 5 other published fragments of helmets spread across Scandinavia and areas with strong Scandinavian influence (see the article Scandinavian helmets of the 10th century). I am aware of several unpublished depictions and finds, whose reliability can not be proven. Especially, helmet fragments found in Tjele, Denmark, are very close to Gjermundbu helmet, since they consist of a mask and eight narrow metal bands 1 cm wide (see the article The helmet from Tjele). Based on the Gjermundbu helmet, Tjele helmet fragments and Kyiv mask (the shape of the original form of Lokrume fragment is unknown), we can clearly say that spectacle helmet type with decorated mask evolved from Vendel Period helmets and was the most dominant type of Scandinavian helmet until 1000 AD, when conical helmets with nasals became popular.


An old reconstruction of the helmet, made by Erling Færgestad. Taken from Grieg 1947: Pl. VI.

To be fair, the helmet from Gjermundbu is the only spectacle type helmet of the Viking Age, whose construction is completely known. Let’s have a look at it!


The scheme of the helmet. Made by Tomáš Vlasatý and Tomáš Cajthaml.

My mate Tomáš Cajthaml made a very nice scheme of the helmet, according to my instructions. The scheme is based on Grieg´s illustration, photos saved in the Unimus catalogue and observations made by researcher Vegard Vike.

The dome of the helmet is formed by four triangular-shaped plates (dark blue). Under the gap between each two plates, there is a narrow flat band, which is riveted to a somewhat curved band located above the gap between each two plates (yellow). In the nape-forehead direction, the flat band is formed by a single piece, that is extended in the middle (on the top of the helmet) and forms the base for the spike (light bluethe method of attaching the spike is not known to me). There are two flat bands in the lateral direction (green). Triangular-shaped plates are riveted to each corner of the extended part of the nape-forehead band. A broad band, with visible profiled line, is riveted to the rim of the dome (red; it is not known how the ends of this piece of metal connected to each other). Two rings were connected to the very rim of the broad band, probably remnants of the aventail. In the front, the decorated mask is riveted onto the broad band.

© 2016 Kulturhistorisk museum, UiO

Since all known dimensions are shown in the scheme, let me add some supplementary facts. Firstly, four somewhat curved bands are shown a bit differently in the scheme – they are more curved in the middle part and tapering near ends. Secondly, the spike is a very important feature and rather a matter of aesthetic than practical usage. Regarding the aventail, 5 rings were found around the brim, having the spacing of 2,4-2,7 cm. On contrary to chain-mail, rings from the helmet are very thick and probably butted, since no trace of rivets were found. It can not be said whether they represent the aventail, and if so, what it looked like and whether the aventail was hanging on rings or on a wire that was drawn through the rings (see my article about hanging devices of early medieval aventails). The maximum number of rings used around the brim is 17. Talking about the mask, X-ray showed at least 40 lines, which form eyelashes, similarly to Lokrume helmet mask (see the article The helmet from Lokrume). The lines are too shallow for inlayed wires. Instead, lead-tin alloy was applied and melted during the cremation. The mask shows a two-part construction, overlaped and forge-welded at each temple and in the nose area (according to the X-ray picture taken by Vegard Vike). There is a significant difference between the thickness of plates and bands and the mask; even the mask shows uneven thickness. Initially, the surface of the helmet could be polished, according to Vegard Vike.

I believe these notes will help to the new generation of more accurate reenactors. Not counting rings, the helmet could be formed from 14 pieces and at least 33 rivets. Such a construction is a bit surprising and seems not so solid. In my opinion, this fact will lead to the discussion of reenactors whether the helmet represents a war helmet or rather a ceremonial / symbolical helmet. I personally think there is no need to see those two functions as separated.

I am very indebted to my friends Vegard Vike, who answered all my annoying question, young artist and reenactor Tomáš Cajthaml and Samuel Collin-Latour. I hope you liked reading this article. If you have any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.


GRIEG, Sigurd (1947). Gjermundbufunnet : en høvdingegrav fra 900-årene fra Ringerike, Oslo.

HJARDAR, Kim – VIKE, Vegard (2011). Vikinger i krig, Oslo.

MUNKSGAARD, Elisabeth (1984). A Viking Age smith, his tools and his stock-in-trade. In: Offa 41, Neumünster, 85–89.

Norské saxy a bojové nože

Nůž z Osebergu.

Po článcích o bojových nožích z Haithabu, Švédska a Ruska mám tu čest představit přehled norských dlouhých nožů doby vikinské. Každý exemplář je opatřen krátkým popisem a pokud možno obrázkem. Kromě nožů jsou rozebrány také pochvy.

Článek je možné prohlédnout či stáhnout zde:

English summary

This article is a short summary of what we know about long knives in the Viking Age Norway. Two main sources were used – Petersen’s Vikingetidens Redskaper and UNIMUS catalogue. The result is only a representative number; the article is not complete.

In Norway, long knives were used until the 10th century. From 16 more or less preserved blades, 2 knives belong to the Merovingian type (ca. 100 years old by that time) and were deposited in 9th century graves. In the 9th century, Merovingian type was replaced with lighter, narrower and shorter knives. The typical knife used in Viking Age Norway had a straight blade with relatively uniform features:

  • 20–50 cm in length (ca. 10 cm long handle), 2–3 cm in width

  • in most cases, both blade and back are evenly straight; the blade tapers near the point

  • the wooden handle, sometimes with a bronze ferrule

Sheaths covered both blades and handles and were decorated sometimes. Sheaths show that Anglo-Saxon seaxes and Swedish scabbard knives were rarely used in Norway.

In 14 cases, knives were found in graves/mounds, eight times with a sword, seven times with an axehead, six times with a spearhead, sometimes with other tools. Graves belonged to women in at least two cases.

The function is difficult to guess. Merovingian type were probably deposited from symbolical reasons. Light long knives could serve as kitchen knives, hunting knives and weapons in case of need.

Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.

Typology of Fire Strikers From the Viking Age Norway

C3463, which belongs to what I call Type 1.

I would like to present my typology of fire strikers used in Viking Age Norway, more particulary 700-1000 AD. This typology is based on Jan Petersen’s works and it is not complete. I am sure there are many other finds that are not included. Please, let me know if you find what I missed. Thank you.

The typology can be downloaded or seen via this button:

Jan Petersen

Můj přítel Šimon Tesař, který studuje norštinu, se rozhodl napsat shrnující článek o významném norském archeologovi Janu Petersenovi, jehož jméno je v českém prostředí poměrně neznámé. Tuto práci jsme doplnili obrázky a přeložili jsme ji do angličtiny. Doufáme, že se Vám článek bude líbit!

Článek si můžete stáhnout zde (v českém PDF):

My friend Šimon Tesař who studies Norwegian language decided to write a comprehensive article about important Norwegian archaeologist Jan Petersen, since there is no such an article in Czech or English on the internet. The article was supplemented by pictures and translated to English. We hope you will like it!

The article can be downloaded here (in English PDF):

Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.

I hope you liked reading this article. If you have any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.

Inspiromat #13, norský šlechtic

Ve třináctém dílu si představíme muže mnohých kvalit, přátelského a zručného řemeslníka, velitele skupiny Marobud a mého dobrého přítele, který je v českém „vikinském“ prostředí dobře znám. Nejde o nikoho jiného než o Jana Zbránka, alias „Jóna“.

Jan a jeho dvojče Jakub (Valgarð) se na české reenactorské scéně pohybují od roku 2007, respektive od roku 2010, kdy začali jezdit na historické festivaly. Od té doby si vybudovali solidní jméno díky svým bojovým a řemeslným dovednostem, které zahrnují zpracování kovu, dřeva a kůže. V současné době provozují Skallagrim – Viking Jewelry a Janovo zboží můžete zhlédnout v níže přiložené galerii. V současné době se Jan věnuje výrobě odlévaných replik a ražbě replik dobových mincí.

Jan se snaží rekonstruovat norského hersiho (dědičný titul nižšího šlechtice) v 10. století. Je si vědom, že jeho kostým obsahuje spoustu výpůjček z jiných částí Skandinávie, a dodává, že kostým je rozdělaný projekt, který neustále upravuje, doplňuje a který nebude nikdy hotov. Zpětně přiznává, že inspiromat mu pomohl uvědomit si řadu kostýmových nedostatků. Jelikož znám Jana dlouho, tak vím, že jeho kostým bude za dva roky vypadat úplně jinak, protože je člověkem, který se neustále přehodnocuje své názory a podle nich formuje vybavení.

Kostým se skládá z vlněné čapky lemované kožešinou (na fotkách též vlněná čapka s textilním lemem), lněné košile a vlněné tuniky lemované červeným hedvábím (na fotkách si můžeme také všimnout bílé vlněné nebo červené vlněné tuniky), úzkých kalhot stažených modrými ovinkami z ručně tkané a přírodně barvené vlny, které jsou fixované tkanicí nebo replikou háčku z norského Vesle Hjerkinn. Na nohou si můžeme všimnout kotníkové převrácené kožené obuvi. Tunika je přepásána opaskem s mosazným/bronzovým kováním zdobeným ve stylu Borre, na kterém je zavěšený nůž se širokým hřbetem v pochvě s bronzovým kováním a kožená brašna podle ruského nálezu (originál uložený v Moršansku). Civilní kostým dozdobuje stříbrný drátkový náhrdelník („knit“) s replikou kladiva z dánského z Tågesmosenu (kladivo odpovídá typu používanému v 10. a 11. století) a kladiva z norského Huse. Ručně tkaný modrý plášť je sepnut replikou spony z norské lokality Averøen.

Bojový kostým tvoří krzno s vlněné deky, nýtovaná kroužková zbroj s krátkým rukávem a sahající do půli stehen, meč typu O podle nálezu z Dukstadu s pochvou s dřevěným jádrem zavěšenou přes rameno, sekera typu Y, kopí typu G, prkýnkový štít s umbem zdobeným bronzovým plíškem podle nálezu z Birky, replika jednokusové přilby z Olomouci , která je opatřena nýtovaným závěsem přišitým na batvat, který je do přilby upevněn koženým řemínkem, a jednoduchý kožený nátepník.

Následuje galerie. Jan varuje, že některé fotky jsou zastaralé, neaktuální a neodráží současný stav kostýmu.


Za poskytnutí fotek a za popis svého kostýmu děkuji svému hersimu Janu Zbránkovi.

Dvůr Hákona Starého Hákonarsona

Tímto článkem bych chtěl prezentovat pozoruhodný článek své kamarádky Markéty Ivánkové, který se zabývá strukturou norského dvora za vlády Hákona Hákonarsona (1217–1263). Práce, která tématicky nesouvisí s dobou vikinskou, musí nutně zaujmout každého zájemce o skandinávský středověk. Autorka svým poutavým jazykem a zejména svými znalostmi otvírá kapitolu, která byla českému publiku dosud uzavřená.

Markéta Ivánková vystudovala skandinavistiku a germanistiku na FF UK. V současné době je doktorandkou tamtéž na Ústavu germánských studií a specializuje se na recepci rytířské epiky ve Skandinávii. Kromě toho se zajímá o runové památky severského středověku. Spolupracovala na překladu povídek Gyrðira Elíassona Mezi stromy (z islandštiny) a překládá i z moderní norštiny a staroseverštiny. V současné době se podílí na revidovaném vydání Staroislandských ság.

Práci si můžete prohlédnout či stáhnout prostřednictvím tohoto odkazu:

Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.