„Je gombík knoflíkem?“

Návrh funkcí velkomoravského gombíku

Tento článek není ničím jiným než příspěvkem do sto let staré diskuze, jakým způsobem mohly být využívány nejznámější velkomoravské šperky, tzv. gombíky. Pod pojmem gombík rozumíme kulovité, zpravidla kovové předměty s očkem, které jsou význačným projevem svébytného velkomoravského šperkařství (Lutovský 2001: 75). V současné chvíli známe přinejmenším 628 gombíků, které byly objeveny zejména na Moravě, v Čechách a na Slovensku (Pavlovičová 1996: 99). V omezené míře známe gombíky také v dalších sousedních zemích a na Balkáně, přičemž aktuálnější propočty spíše hovoří o zhruba 1000 špercích (osobní diskuze s Mgr. Jiřím Koštou).

Přidržíme-li se počtu 628, pak 525 kusů je kovových, 77 skleněných a 26 nemá udaný materiál (Pavlovičová 1996: 100). U kovových exemplářů rozbor následující: 183 stříbrných kusů, 152 kusů z pozlacené slitiny mědi, 85 bronzových kusů, 39 zlatých exemplářů, 27 pozlacených kusů (bez udání podkladového materiálu), 26 pozlacených stříbrných kusů, 8 měděných zástupců, 4 železné kusy a pouze 1 kus postříbřený. Nejběžnější způsob výroby představuje tepání kombinované rytím a vytlačováním, ve 123 případech se objevuje granulace a v 51 případech filigrán (k výrobním postupům více Čáp – Macháček 2011). Co se týče skleněných gombíků, 39 kusů je zelených, 12 modrých, 4 žluté, 2 bílé, 2 duhové, 1 růžový, 1 žlutozelený a 1 kus je tmavý. Pro následující článek bude zásadní otázka rozměrů. Velké množství gombíků nemá udaný rozměr (celých 38 %) a další část gombíků je fragmentární, nicméně u gombíků s popsanými rozměry jsou průměry následující: <10 mm (7,9 %), 11–20 mm (31,7%), 21–30 mm (17,4 %), >30 mm (4,7 %) (Pavlovičová 1996: 100). Průměr gombíků se pohybuje od 9–40 mm (Chorvátová 2009: 7).

614 gombíků pochází z kostrových hrobů, zatímco ostatní byly nalezeny jámách, na sídlištích či kontext nebyl nalezen (Pavlovičová 1996: 99). V tomto článku nás budou zajímat zejména ty šperky, které byly nalezeny v hrobech v těsné blízkosti kostry. Gombíky se v hrobech objevují samostatně, v párů a ojediněle též ve větším množství. Obecně lze říci, že se často nacházejí v dětských hrobech a hrobech dospělých žen, méně často v hrobech mužů; Milan Hanuliak v případě slovenských hrobů uvádí, že 45,8 % gombíků pochází z dětských hrobů, 25 % z ženských hrobů, 5,5 % z mužských hrobů a 8,5 % gombíků pochází z hrobů nedospělých lidí (Hanuliak 2004: 179). Níže se můžeme podívat na detailnější statistiky (Kostelníková 1973: 39; Pavlovičová 1996: 99):

Podle zjištěného pohlaví: Podle zjištěného věku: Podle zjištěné pozice:
213 ženy 299 děti (z toho 13 děti do jednoho roku) 228 pod lebkou
40 muži 75 dospělé (14-50 let) 76 na hrudi
159 bez udání pohlaví dospělého 6 (víc než 51 let) 47 při klíčních kostech
202 bez udání pohlaví dítěte 234 neznámo 25 u ramenou
68 u jiných částí kostry
170 neznámo
Počet gombíků Počet případů
1 79 (36,2%)
2 110 (50,5 %)
3 11 (5 %)
4 12 (5,5 %)
5 3 (1,4 %)
6 3 (1,4 %)
Počet gombíků Dětské hroby Ženské hroby Mužské hroby
1 43 20 15
2 78 26 7
3 7 4 1
4 9 2 1
5 2 1 -
6 1 2 -

Přestože se zdá, že je gombíků značné množství, ve skutečnosti se objevují ve zlomku hrobů. Na pohřebišti Staré Město – Na Valách byly gombíky objeveny v 92 hrobech z celkového počtu 1492 (6 %), na pohřebišti Břeclav – Pohansko jsou gombíky známy v 32 hrobech z celkového množství 407 (7 %), u šestého mikulčického kostela se gombíky našli v 7,9 % hrobů, u druhého mikulčického kostela byly nalezeny v 33 hrobech z 285 (11,5 %), na pohřebišti Uherské Hradiště – Horní Kotvice byly gombíky nalezeny v 5 hrobech z 252 hrobů (1,98 %) a na lokalitě Devín – Za kostolom byl objeven pouze jeden gombík z celkového počtu 122 hrobů (0,82 %) (Chorvátová 2009: 13–14). Drahé kovy, vysoce dekorativní styl užívající náročné šperkařské techniky a umístění hrobů v důležitých administrativních centrech poskytuje oprávněné důvody k domněnce, že gombíky souvisí s nejvyšší vrstvou velkomoravské společnosti, která sídlila ve velkých jihomoravských hradištích.

gombik
Gombík z hrobu 35/50 ze Starého Města (Hrubý 1955: Tab. 73).

První pokusy o určení funkce tohoto šperku byly podniknuty již roku 1918 Josefem Schránilem (Schránil 1918), který k problematice zaujímá takový postoj, že menší gombíky interpretuje jako spínadla, zatímco větší a křehčí kusy jako našívané ozdoby. Lubor Niederle se roku 1930 domníval, že gombíky plnily roli knoflíků a sloužily k zapínání tunik a kabátů, ježto jinou formu spon z našich zemí postrádáme (Niederle 1930: 81). Zdeněk Klanica (Klanica 1970) hledal analogie na východě a s jejich pomocí navrhl jednoduchou rekonstrukci oděvu, v němž gombíky fungují jako spínadla výstřihu. Josef Poulík (Poulík 1975: 69) dodává, že východní typ oděvů nebyl na Velké Moravě převzat a že gombíky sice mohly sloužit k zapínání pod krkem, osobně se však kvůli křehkosti spíše kloní k našívání na podklad. Miloš Šolle myšlenku našité aplikace gombíků odmítl (Šolle 1965: 128) a domníval se, že i když byl gombík spínadlem u krku použitým v jenom nebo dvou párech, dnešní knoflík nenahrazoval – zřejmě v tom smyslu, že gombík byl provlékán skrze očko namísto obšitou látkou (Šolle 1984: 168). Magdalena Beranová (1988: 132) se domnívala, že gombíky sloužily k zapínání, které bylo prováděno provlečením šperku poutkem. Nesmírně cennou práci odvedla Eva Pavlovičová, která k tématu přistupuje maximálně objektivně, a sama navrhuje novou teorii – jelikož gombíky absentují v prostých hrobech, předpokládá, že mohly být také součástí speciálního oděvu, například čepic, na nichž visely tak, aby vynikla jejich komplexní dekorace, která je tímto směrem navíc mnohdy orientována (Pavlovičová 1996: 99). Milan Hanuliak, který zpracoval slovenské hroby, se rovněž o větším počtu gombíků ze Slovenska domnívá, že sloužily k sepnutí oděvu v horní části hrudi (Hanuliak 2004: 179). Přesně s opačným tvrzením přichází Hana Chorvátová, která zastává názor, že gombíky byly našívané na honosných oděvech a nebyly spínadly, jelikož pojem gombík je anachronní a protože „se ke spínání oděvů používaly šňůrky“ (Chorvátová 2009: 12). Tento seznam zajisté není úplný, je však reprezentativním výčtem dosud vyslovených teorií, které se během sta let neustále opakují.

Nyní, na po počátku 21. století, v době rozvinuté historické rekonstrukce, vzniká potřeba blíže určit tento šperk a tím identifikovat přesnou podobu oděvu, který by bylo možné použít při rekonstrukci. V této práci zastáváme názor, že jistá část gombíků, nikoli však všechny, reprezentuje spínadla. Našimi hlavními argumenty jsou tyto:

  • Jak můžeme demonstrovat následujícím katalogem, pro raně středověké evropské odívání je naprosto příznačné, že ženské oděvy jsou spínány párovými šperky. Je navíc zřejmé, že je věnován velký důraz na efektivní a estetické zapínání výstřihu, klopy či límečku u krku, které je v mnoha částech Evropy prováděno knoflíkem ne nepodobným gombíku. Lze se domnívat, že střední Evropa v tomto trendu, stejně jako v mnoha dalších, jistě nebyla pozadu oproti okolnímu světu.
  • Zřejmě poprvé v historii máme možnost oděvy kvalitně rekonstruovat a poučit se ze zkušeností lidí, kteří tyto oděvy nosí. Kovová spínadla se ukázala být nesmírně praktickými a vkusnými součástmi oděvů, která umožňují oděvu dokonale padnout na tělo. Nakolik je mi známo, všichni výše zmínění badatelé byli či jsou pouze teoretiky, kteří neměli možnost pobývat v ručně tkaných oděvech delší časové období. Například Klanicovy navržené rekonstrukce svědčí o tom, že si autor dobové odívání značně idealizoval. Doposud vyslovené protichůdné teorie vnímáme jako souboj „našitý gombík = ozdoba“ vs. „spínací gombík = není ozdoba“ (viz Chorvátová 2009: 11–12: „Gombíkům se poměrně jednoznačně přisoudila funkce spínadla a považují se za funkční součást oděvu […]. Názory badatelů, kteří je považovali za ozdobu šatů, stáli v ústraní.“), který je pokřiveným pohledem na dobové oděvnictví a odráží nepochopení tehdejší mentality. Obecně řečeno, u každého šperku je důležitá jeho estetická hodnota. V případně spínadla je šperk našit na podklad, ale současně je využita jeho schopnost fixovat či odjímat části oděvů podle potřeby. Plně se shodujeme s názorem, že čím větší šperk, tím méně pravděpodobně byl využit právě k takovému fixování.
  • Častým protiargumentem využití gombíku jakožto spínadla je jeho křehkost či dekorace provedená jemnou granulací či filigránem. Rozhodně souhlasíme s názorem, že plechové šperky jsou křehké a že u granulovaných a filigránových kusů může dojít ke snadnému poničení. Současně ale chceme naznačit, že:
    1. Jistou míru rizika poškození šperku lze očekávat i při prostém našití.
    2. Jakákoli manipulace s honosným oděvem musela být velmi pečlivá, a to jak při procesu nošení, tak při čištění. Lze očekávat, že gombíky byly nošeny na oděvech z nejlepších dostupných látek (Březinová 1997: 146–169; Kostelníková 1973: 38–40), a to při ceremoniálních příležitostech. Kromě toho z Velké Moravy známe jak utkané očko v textilii (vhodné k fixaci různých předmětů a přívěsků), tak poutka přišitá na textilii i poutka gombíky držící na podkladu, jakož i očka svědčící o fixaci gombíku (Kostelníková 1973: 33, 38). Jinými slovy máme vzácné doklady gombíků použitých jako spínadlo. Poutka se zdají být dosti jemná a tenká. Pokud odhlédneme od Velké Moravy například směrem do Čech (Radim) či Ruska (Pskov), lze najít hmotné doklady gombíkům podobných knoflíků se zachovanými očky.
    3. Některé gombíky nesou známky mírného poškození, jiné gombíky se zdají mít křehkou filigránovou dekoraci pouze na vrcholku (např. Milošević 2000: 349–350, heslo IV. 250, e–g).
    4. Ne všechny musely být nošené jako spínadla. Variant nošení mohla být celá řada, jak bude ukázáno níže.
    5. Konečně experimentální pokusy o nošení dutých a křehkých gombíků jakožto spínadel jsou nesmírně vzácné. V podstatě jediný řádný experiment podnikl badatel a reenactor Mgr. Petr Luňák Ph.D., který své poznatky shrnuje následovně: duté gombíky jsou funkčními spínadly pouze v případě, že nesou nízkou váhu. V případě těžkých plášťů či kožichů jsou nefunkční, stejně jako nefungují u spodního oblečení, kde tlačí, deformují se a nevynikne jejich dekorace. Gombíky se osvědčily při sepnutí krátkého pláště, výstřihů a klop na mužských i ženských šatech. Experimenty byly prováděny jak s hrubě granulovanými gombíky, jejichž granulky se občasně vydrolily, tak s filigránovými kusy, které používání vydržely bez úhony. Tepané gombíky doktor Luňák prozatím nezkoušel.

Z tohoto důvodu předkládáme sumář všech možných variant použití, které mají nějakou oporu v soudobém evropském oděvnictví. Řada z nich je sporná a hlavní zájmovou skupinou, tedy archeology i reenactory, bude zřejmě napadena. Jakákoli zpětná vazba bude velmi vítána, zejména pak detailní analýzy pozic gombíků v hrobových celcích, opomenutá ikonografie, analogie i literatura. Tento článek současně slouží jako apel nabádající k přesné rekonstrukci gombíků a experimentování s jejich funkcemi.

pohansko
Pozice gombíků v hrobu č. 336 v Břeclavi – Pohansku.
Kalousek 1971: 183, Obr. 336.


1. Párový šperk
  • 1a – sepnutí peplu (volných šatů) na ramenou
    Peplos je oděvem s jednoduchou konstrukcí, který se pohodlně nosí a je vhodný do teplého počasí. Je znám z antiky i raného středověku, např. Anglie (Owen-Crocker 1986: 42f.), Finska (Lehtosalo-Hilander 1984), baltských zemí (Zariņa 1988) a Ukrajiny (Vasìna 2003).

gombik-1Rekonstrukce peplu s dvoubodovým zapínáním.
Walton Rogers 2007: Fig. 5.14, kresba Anthony Barton.

iba
Zástěra vyrobená dílnou Vesna Craft. Veronika Tabáková.

  • 1b – sepnutí zástěry na hrudi
    Níže vyobrazená zástěra odpovídá skandinávské módě, která ovlivnila velkou část Evropy od Islandu po Rusko (ke konstrukci např. Geijer 1938: 153–156). Ke spínání těchto zástěr byly užívány různé druhy párových zdobených broží, které byly opatřené železnými jehlami. Ač je tato analogie sporná, pro podobné uchycení by svědčil fakt, že některé velkomoravské gombíky na sobě nesou známku dvou poutek, namísto toho, aby byly na podklad přímo našity (Kostelníková 1973: 38).

gombik-4Skandinávský typ ceremoniální zástěry.
Geijer 1938: 154, Abb. 49.

  • 1c – středové zapínání kabátu
    Myšlenka, že by gombíky mohly spínat hedvábný kaftan s úplně či po pás otevřenou přední stranou, je poměrně stará a často se pojí s vyobrazením z Menologia Basilea II. (zhruba rok 1000), na kterém Bulhaři odění do kaftanu zabíjejí křesťanské světce (Klanica 1970: 424). Nutno dodat, že by v úvahu musely přijít jen gombíky, které se v hrobových celcích objevují pouze ve větších počtech (Kostelníková 1973: 39). Tento typ oděvu se navíc, jak se zdá z vyobrazení orantů na mikulčicích nákončí, na Velké Moravě neuplatnil do té míry, že by se stal dominantní. Je přesto zajímavé o této možnosti uvažovat, poněvadž se zdá, že ač byly v Evropě oděvy tohoto typu spíše exotické, lze jejich užívání doložit jak na Kyjevské Rusi (např. Pskov, kde byl nalezen poměrně dobře zachovalý kus oděvu s knoflíky visícími na poutkách, viz Zubkova – Orfinskaja 2015: 380; též je vyobrazen v Izborniku Svjatoslava z 11. století), tak ve Skandinávii (Ewing 2006: 109; Geijer 1938: 143, Abb. 38) a dost možná v dnešním Maďarsku (Fodor 1996: 52–54). Původní pravlast těchto kaftanů však musí ležet v Asii, což dokládají jak vyobrazení (např. znázornění Omurtaga byzantským Janem Skylitzesem v 11. století), tak bohatý nálezový fond z kavkazské Moščevaji Balky (Jerusalimskaja 2012: 214, Il. 131).

balka-kaftan
Zachovaný kaftan z Moščevaji Balky.
Jerusalimskaja 2012: 214, Il. 131.

  • 1d – sepnutí středového výstřihu či límečku
    Zapínání středového výstřihu či límečku na dva a více knoflíčků se uplatnilo zejména v Rusku. Nálezy jsme našli v povodí horní Volhy, a to v mužských i ženských hrobech (Stepanova 2017: Fig. 106, 183, 185). Tato varianta zapínání límečku je také navrhnuta pro rekonstrukce oblečení Kyjevské Rusi (Vasìna 2003: 261) a navrhuje ji také Zdeněk Klanica pro konstrukci velkomoravského oděvu sepnutého gombíky, které umístil vedle sebe (Klanica 1970: 422, Obr. 1). Navzdory analogiím párové gombíky nenasvědčují umístění pod sebou, a máme-li přijmout tuto variantu, pak pouze s gombíky umístěnými vedle sebe, jak naznačuje Klanica.

volhaHrob 87 a 101 v lokalitě Berezovtskii a hrob 3 v lokalitě Kozlovo.
Stepanova 2017: Fig. 106, 183, 185.

gombik-10Šaty vyrobené dílnou Vesna Craft. Veronika Tabáková.

gombik14Navržené zapínání párových velkomoravských gombíků.
Klanica 1970: 422, Obr. 1.

  • 1e – sepnutí klopy se dvěma rozparky u krku
    Symetrické umístění dvou gombíků by mohlo vysvětlovat sepnutí klopy se dvěma prostřihy po stranách límečku. Klopa v tomto případě tvoří “bryndáček“, cíp textilu, který vybíhá směrem ke krku. Takovéto řešení je zaznamenáno u jedné z tunik v norském Guddalu (viz Vedeler Nilsen 1992).

gombik-6Střih tuniky BRM 31/2 z Guddalu. Vedeler Nilsen 1992: 34, Fig. 9.

  • 1f – sepnutí rozparků směřujících na ramena
    Umístění gombíků na ramenou by mohly odpovídat nepříliš dobře zdokumentované výstřihy, tvořené z přední strany půlkruhem, zatímco zadní strany jsou ponechány rovné. Z takto konstruovaného výstřihu do stran vybíhají rozparky, které je možné fixovat podle potřeby. Pod ilustrací uvádíme tři zdroje, které značně kolísají v čase i prostoru.

vystrihNahoře vlevo: výstřih dětské tuniky, Egypt, 7.–8. století.
Nahoře vpravo: tunika biskupa Bernarda de Lacarre, Francie, 12.–13. století.
Dole: dalmatika svatého Štěpána z Muretu, Francie, 13. století.

  • 1g – sepnutí dvojité klopy u krku
    Dvojitá klopa opatřená očky, kterou spatřujeme jak v středoasijské turkické tradici (např. Kubarev 2000), tak v arabské (např. al-Mughirův pyxis, truhla z Leyre) či byzantské ikonografii (např. fresky kostela v Pancarliku, Menologion Basilea II.), poskytuje praktické a elegantní zapínání s knoflíčky umístěnými symetricky u krku. Tento nesmírně rozšířený rys se objevuje jak u tunik, tak u kaftanů. Najít zafixované klopy je v ikonografii složité, jelikož nejsnadněji se identifikují klopy rozepnuté. Rozepnuté klopy nápadně podobného druhu lze spatřit na oděvu sokolníka na nákončí ze Moravského Jána (Klanica 1970: 425, Obr. 5), což by mohlo naznačovat, že tato varianta měla na Velké Moravě své zastoupení.

turkicka_tradiceStředoasijské sošky turkické tradice (Kubarev 2000).

gombik-7Verze Olega Kozlenka s arabskými a byzantskými předlohami.

gombik-8Gaome Jenkins a její verze s gombíky, zapnutý stav.

  • 1h – sepnutí klopy či bočního rozparku
    V případě této varianty lze uvažovat o klopě, která je zpola přišitá k oděvu, či o hlubokém rozparku, který vybíhal z výstřihu. Nakolik je nám známo, nálezové situace velkomoravských gombíků tuto variantu nedovolují, ale svislá řada malých knoflíčků nalezená v kyčelní oblasti kostry z radimského hradiště by tuto variantu mohla naopak umožňovat (Schránil 1918). Dlouhé rozparky či případně jedna strana překrývající druhou je rys, se kterým se setkáváme u kaftanů, o nichž byla řeč v 1c. Užití tato varianta nalezla opět mezi kočovníky, což potvrzují nálezy z Kavkazu (Jerusalimskaja 2012: Il. 116, Il. 140) i Maďarska (Fodor 1996: 54).

balkaZachovaný kaftan z Moščevaji Balky.
Jerusalimskaja 2012: 194, Il. 116.

gombik-11Tunika s klopou vyrobená dílnou Vesna Craft. Veronika Tabáková.

  • 1i – ozdoba šňůrek určených k zavazování výstřihu na jeden uzlík
    V souvislosti s nošením gombíků se často zmiňuje kamenná soška z balkánské Biskupije (11. století), jež vyobrazuje muže, z jehož vrchní části tuniky visí na šňůrkách kulovité předměty interpretované jako slavné velkomoravské šperky (Klanica 1970: 425). Výstřih na jeho tunice se zdá být poměrně nápadný, široce rozevřený. Pokud je naše představa správná, šňůrky s gombíkovitými koncovkami mohly sloužit k zapínání takového výstřihu. Lze si dobře představit, že podobné řešení operující s textilními šňůrkami bylo užíváno u ženských šatů raného středověku, u nichž byl hluboký výstřih z důvodu kojení potřebný (Pernoudová 2002: 165); příklad můžeme najít například u šatů z ruského Pskova (Zubkova – Orfinskaya – Mihailov 2010: 297). Vyobrazení analogické sošce z Biskupije můžeme nalézt v anglosaském Eadwigově žaltáři (British Lib., MS Arundel 155, fol. 93r, 1012–1023), kde je Goliáš zřejmě oděný do typické dánské módy – tuniky se čtvercovým výstřihem, v jehož okraji je zašitá šňůrka (opět s kulovitými koncovkami), jíž lze zavázat hned u krku (Ewing 2006: 17, 90). Jak se zdá, toto řešení se v důsledku politické situace v zemi stalo v 11. století poměrně populární, a tak jej nelze vztahovat pouze ke skandinávskému oblečení.

gombik-13
Kamenná soška z Biskupije. http://gliptoteka.mdc.hr.

gombik-12
Ženské šaty spínané u krku šňůrkami. Julia Kovalevskaja.

gombik-24
Eadwigův žaltář (British Lib., MS Arundel 155, fol. 93r, 1012–1023.

  • 1j – ozdoba a zarážka na šňůrkách se dvěma uzlíky
    Alternativní řešení, podobné vyobrazení z kamenné sošky z Biskupije, představuje tunika z dánského Viborgu z 11. století (Fentz 1992). Tato lněná, střihově netypická košile, která má boční rozparek u výstřihu, má čtvercový výstřih obehnán kolem dokola zašitou šňůrkou. Ta na přední straně ústí do dvou uzlíků, skrze které jsou do kříže provlečeny volné konce šňůrek, jež dále volně visí a jsou ukončeny dalšími uzlíky sloužícími jako zarážky. 

viborgKošile z Viborgu a její výstřih. Fentz 1992: kresba 23 a 21.

  • 1k – dvoubodové sepnutí pláště
    Někteří autoři se domnívali či domnívají, že párové gombíky sloužily k sepnutí pláště (Kalina 2010: 10), což je ještě více umocněno faktem, že Velké Moravy takřka nejsou známa jiná spínadla. S touto variantou experimentovali někteří reenactoři, ale výsledek nelze porovnat s žádným známým vyobrazením – mezi kraji pláště vznikl prostor, který byl vyplněn páskem zapínaným na dva gombíky. Buďto bude potřeba přijít s novým či estetičtějším řešením, které by bylo v souladu s některým z pramenů, nebo dát přednost plášti s jedním gombíkem. Jelikož soška z Biskupije je někdy interpretována jako vyobrazení muže s pláštěm, který je zapínán na dva řemínky zakončenými gombíky (Kostelníková 1973: 37), bylo by možné uvažovat nad tímto řešením. Ve archeologické expozici zámečku Pohansko je vystaven obraz, na němž je vyobrazen ženský přehoz s našitými gombíky, který je možné stáhnout pomocí šňůrky upevněné za poutka gombíků či za gombíky samotné.

gombik-20
Miloš Bernart s pláštěm fixovaným dvěma gombíky.

gombik-21Tomáš Humaj s pláštěm fixovaným dvěma gombíky.

  • 1l – šperk na náhrdelníku, koncovky řetízků
    Podle Pavlovičové jsou v 19 hrobech z České a Slovenské republiky gombíky použity jako součásti náhrdelníku (Pavlovičová 1996: 99). Jako příklady si můžeme uvést hrob 119/49 ve Starém Městě (Hrubý 1955: 436, Tab. 58) či hrob 20 z Kopčan (Hanuliak 2004: 179, Tab. LIV:8). Další případy uvádí Chorvátová (2009: 12). Zmínit v této souvislosti můžeme raně středověké oděvy z Kavkazu a Egypta, na kterých lze nalézt očka umístěná na ramenou (Jerusalimskaja 2012: 74, Il. 43, 206–7, Il. 124; egyptská paralela viz zde) – do takových oček byly zasouvány knoflíky, které byly umístěny na koncích řetízků, jež nebylo tím pádem potřeba navlékat na krk. Pokud by byly gombíky koncovkami řetízků, nacházely by se symetricky na ramenou.

hanuliak
Náhrdelník z lokality Kopčany, hrob 20. Hanuliak 2004: 326, Tab. XLVI:8.

veronika_nahrdelnikGombíky jako součást náhrdelníku. Veronika Tabáková.

balka3
Ženské šaty z Moščevaji Balky (Jerusalimskaja 2012: 206–7, Il. 124). Oděv, který má přes celou vrchní část našitou ohromnou připínací klopu, na níž jsou, kromě jiného, našitá očka k připínání řetízků s korálky.

balka-retizek
Řetízek z Moščevaji Balky (Jerusalimskaja 2012: 74, Il. 43), zakončený korálky či knoflíky, které je možné zasunout do oček.

  • 1m – našitá ozdoba
    Podle řady badatelů měly gombík představovat našité ozdoby, aniž by přitom plnily funkci spínadla (viz Chorvátová 2009: 11–12). Toto je dosti dobře možné u granulovaných a velmi velkých kusů. Přímé doklady tohoto ovšem nemáme. Denáry knížat Oldřicha a Břetislava zpodobňují gombíkům podobné kuličky na hrudi, ale jsou příliš schématické a bližší určení neumožňují (Schránil 1918). V okolní Evropě lze s určitostí nalézt drahé šperky našívané na oblečení, ale není nám znám žádný našívaný šperk ve formě kulovitého přívěsku. Ačkoli gombíky mohly být jednoduše připevněné na drahém textilu, kde plnily svůj reprezentační účel, zavrhovat bychom neměli ani myšlenku, že na našitá poutka s gombíky bylo možné připnout kus oděvu, jakož i šperk nebo jiný předmět (viz 1l).

gombik-18
Tomáš Humaj se svou verzí.

gombik-19Šaty vyrobené dílnou Vesna Craft. Veronika Tabáková.

chorvatova
Navržená rekonstrukce oděvu s našitými gombíky.
Chorvátová 2009: 14, Obr. 2.

  • 1n – ozdoba hlavy, čapky či čelenky
    Občasně se lze setkat s názorem, že gombíky mohly být ozdobou hlavy. Kupříkladu Eva Pavlovičová se domnívá, že gombík byl našit na čapku tak, aby by v horizontální poloze a vynikla jeho dekorace (Pavlovičová 1996: 99). Vilém Hrubý se na základě 11 staroměstských hrobů domníval, že se gombíky nosily jako ozdoba účesu a společně s náušnicemi, díky čemuž se objevují v oblasti spánků (Hrubý 1955: 92). Pravdou je, že připojení k čapce, šátku, čelence či zapletení do vlasů by mělo řadu slovanských paralel (Ristovska 2010). Některé velké ozdoby v maďarských hrobech (zejména z lokality Sárrétudvari-Hízóföld) jsou interpretovány tak, že mohly být zaplétány do vlasů (Nepper Ibolya 2002: 237. káp), což by mohlo být další zajímavé použití. Nejméně jedna čapka z Moščevaji Balky má na spáncích našité gombíkům podobné knoflíčky, za které je možné upnout spodní část čapky na způsob ušanky (Jerusalimskaja 2012: 186, Il. 112)

temple_ringsNěkteré navržené metody nošení „koltů“ a záušnic. Ristovska 2010: Pl. 6, 9, 14.

haidu2
Kresebná rekonstrukce hrobu č. 118 z Sárrétudvari-Hízóföld, Maďarsko.
Převzato z Nepper Ibolya 2002: 388, 237. káp.

celenkaPoužití gombíků jako ozdoba čelenky. Veronika Tabáková.

 

2. Nepárový šperk
  • 2a – sepnutí peplu na jednom rameni
    Stejné údaje, jako v případě 1a.

gombik-2Rekonstrukce peplu s jednobodovým zapínáním.
Walton Rogers 2007
: Fig. 5.11, kresba Anthony Barton.

  • 2b – sepnutí středového výstřihu či límečku
    Samostatná spínadla výstřihů a límečků bychom mohli najít snad každém koutě raně středověké Evropy. Některé gombíky k této variantě přímo vybízejí – kupříkladu v Žižicích byl jeden drobný gombík nalezen u krku kostry (Kalina 2010: 11). Zdeněk Klanica navrhuje tuto metodu pro rekonstrukci velkomoravského oděvu (Klanica 1970: 422, Obr. 1). Řadu analogií můžeme nalézt také v Rusku, u ženského i mužského oděvu (Stepanova 2017: Fig. 108, 165, 194).

gombik-23Šaty vyrobené dílnou Vesna Craft. Veronika Tabáková.

gombik-15Navržené zapínání samostatných velkomoravských gombíků.
Klanica 1970: 422, Obr. 1.

  • 2c – sepnutí bočního rozparku u výstřihu
    Boční rozparek, který vybíhá z výstřihu, se zdá mít dlouhou tradici nejen v evropském oděvnictví. Zmínit můžeme skandinávské tuniky z Bernuthsfeldu (Schlabow 1976: Abb. 149–150) a Viborgu (Fentz 1992), které mají boční rozparky výstřihů, jež by umožňovaly jednoduché sepnutí pomocí jednoho gombíku. Stejné řešení má dalmatika Rogera II., vyrobená v Palermu ve 12. století (Bauer 1998). Téže rozparky lze spatřit u oděvů z raně středověkého Kavkazu (Orfinskaja 2001: Рис. 2. 26). Podobný rys uplatňují také skvěle zachované dětské tuniky z raně středověké Sýrie (Pfister 1951: Tunika č. 119) a Egypta, které mají rozparek orientovaný směrem k levému rameni a je možné ho zapnout textilním knoflíkem či šňůrkami (viz např. zde, zde, zde, zde, zde, zde).

gombik-25Tunika z Bernuthsfeldu. Schlabow 1976: Abb. 149–150.

  • 2d – sepnutí klopy kryjící výstřih
    Tuniky z norského Skjoldehamnu (12. století) a turecké manazanské jeskyně (8.–11. století) aplikují límeček a středový výstřih, který je překryt zpola přišitou klopou na boku zapínanou knoflíkem či korálkem (Beatson 2008–13Løvlid 2009: Fig. 39, Fig. 41). Toto řešení se zřejmě vyskytuje i v byzantské ikonografii. Jestliže se ve většině mužských hrobů objevuje samotný gombík, může odpovídat právě variantám 2b, 2c, 2d.

gombik-27Schématický nákres tuniky z norského Skjoldehamnu.
Rebecca Lucas, http://www.medieval-baltic.us/skjold.html

gombik-28
Schématický nákres byzantské tuniky z turecké manazanské jeskyně.
Peter Beatson 2008-13.

gombik-29
Mozaika v kostele Nea Moni na ostrově Chios, Řecko, 11. století. Peter Beatson.

  • 2e – sepnutí pláště
    Řada dobové i pozdější evropské ikonografie ukazuje kruhové spínadlo pláště na pravém rameni. Jak jsme již naznačili výše, experiment ukázal, že gombík je schopný nést lehký či krátký plášť poměrně dobře. Množství kulovitých spínadel plášťů je zobrazeno v Kodexu vyšehradském (XIV.A.13) z 11. století. Ze stejné doby pochází Izbornik Svjatoslava, který rovněž znázorňuje podobné spínadlo pláště. Konečně musíme zmínit také plášť z Moščevaji Balky, který je sepnut kulovitým spínadlem (Jerusalimskaja 2012: 203, Il. 121).

gombik-30Spínadla plášťů z kodexu vyšehradského (XIV.A.13), 11. století – 3r, 4v, 13v, 29v.

balka2Plášť z Moščevaji Balky, který je sepnut kulovitým spínadlem.
Jerusalimskaja 2012: 203, Il. 121.

 

Literatura

Bauer, Rotraud (1998). The mantle of King Roger II and related textiles in the Schatzkammer of Vienna. The Royal Workshop at the court of Palermo. In: Rosalia Varoli-Piazza (ed.). Interdisciplinary Approach to the Study and Conservation of Medieval Textiles: interim meeting, Palermo 22–24 Ottobre 1998, Palazzo Steri, Rome, 15–20.

Beatson, Peter (2008–13). A Byzantine Shirt from Manazan Caves, Turkey. Dostupné z:
http://members.ozemail.com.au/~chrisandpeter/manazan_shirt/manazan_instructions.htm

Beranová, Magdalena (1988). Slované, Praha.

Březinová, Helena (1997). Doklady textilní výroby v 6. – 12. století na území Čech, Moravy a Slovenska. In: Památky archeologické 87, 124–179.

Čáp, Pavel – Macháček, Jiří (2011). Tajemství výroby velkomoravského šperku. Archeologický experiment, Praha.

Ewing, Thor (2006). Viking Clothing, Stroud.

Fentz, Mytte (1992). Vikingeskjorten fra Viborg, Viborg.

Fodor, István (1996). The Ancient Hungarians : exhibition catalogue, Budapest.

Geijer, Agnes (1938). Birka III. Die Textilfunde aus den Gräbern, Stockholm.

Hanuliak, Milan (2004). Veľkomoravské pohrebiská. Pochovávanie v 9.–10. storočí na území Slovenska, Nitra.

Hrubý, Vilém (1955). Staré Město: Velkomoravské pohřebiště „Na Valách“, Praha.

Chorvátová, Hana (2009). Kultúrno-historický význam gombíkov. In: Studia mediaevalia Bohemica, 1/1, 7–19.

Izbornik Svjatoslava = Изборник великого князя Святослава Ярославовича 1073 года / [С предисл. Геннадия Карпова], Санкт-Петербург 1880.

Jerusalimskaja 2012 = Иерусалимская, А.А. (2012). Мощевая Балка. Необычный археологический памятник на Северокавказском шёлковом пути, СПб.

Kalina, David (2010). Raně středověké gombíky z Čech, Praha : Univerzita Karlova v Praze [bakalářská práce].

Kalousek, František (1971). Břeclav-Pohansko. 1, Velkomoravské pohřebiště u kostela : archeologické prameny z pohřebiště, Brno.

Kostelníková, Marie (1973). Velkomoravský textil v archeologických nálezech na Moravě, Praha.

Klanica, Zdeněk (1970). Velkomoravský gombík. In: Archeologické rozhledy XXII, 421–446.

Kubarev 2000 = Кубарев Г.В. (2000). Халат древних тюрок Центральной Азии по изобразительным материалам // Археология, этнография и антропология Евразии. №3(3). Новосибирск, стр. 81–85.

Lehtosalo-Hilander, Pirkko-Liisa (1984). Ancient Finnish costumes, Helsinki.

Løvlid, Dan Halvard (2009). Nye tanker om Skjoldehamnfunnet, Bergen: Universitetet i Bergen [magisterská práce].

Lutovský, Michal (2001). Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Milošević, Ante (2000). Hrvati i Karolinzi. Katalog, Split.

Nepper Ibolya, Módyné (2002). Hajdú-Bihar megye 10–11. századi sírleletei, 1. rész, Budapest-Debrecen.

Niederle, Lubor (1930). Příspěvky k vývoji byzantských šperků ze IV.–X. století, Praha.

Orfinskaja 2001 = Орфинская, О. В. (2001). Текстиль VIII-IX вв. из коллекции Карачаево-Черкесского музея: технологические особенности в контексте культуры раннесредневековой Евразии, Москва.

Owen-Crocker, G. R. (1986). Dress in Anglo-Saxon England, Manchester.

Pavlovičová, Eva (1996). K vypovedacej schopnosti gombíka u naddunajských Slovanov v 9. storočí. In: Slovenská archeológia XLIV–1, 95–153.

Pernoudová, Regine (2002). Žena v době katedrál, Praha.

Pfister, R. (1951). Textiles de Halabiyeh (Zenobia), Paris.

Poulík, Josef (1975). Mikulčice – sídlo a pevnost knížat velkomoravských, Praha.

Ristovska, Natalija (2010). ‘Temple Pendants’ in Medieval Rus’: How were they Worn? In: Ch. Entwistle & N. Adams (ed.), ‘Intelligible Beauty’: Recent Research on Byzantine Jewellery, London, 203–211.

Schlabow, Karl (1976). Textilfunde der Eisenzeit in Norddeutschland, Neumünster.

Schránil, Josef (1918). Typy pravěkých a ranně středověkých knoflíků v Čechách. In: Zprávy Waldesova musea knoflíků – sbírka spínadel šatních všech způsobů a dob III., 3./4., 1918, 57–61.

Stepanova, Iuliia (2017). The Burial Dress of the Rus’ in the Upper Volga Region (Late 10th–13th Centuries), Leiden.

Šolle, Miloš (1965). Ohlas velkomoravského šperku v Čechách. In: Velká Morava – Almanach Moravského muzea, 125–128.

Šolle, Miloš (1984). Staroslovanské hradisko, Praha.

Vasìna, Zìnaïda (2003), Ukrainian Chronicle of Clothing, Kyiv.

Vedeler Nilsen, Marianne (1992). Draktmaterialet fra Guddal: Funksjon og visuell kommunikasjon, University of Bergen).

Walton Rogers, Penelope (2007). Cloth and Clothing in Early Anglo-Saxon England, AD 450–700, York.

Zariņa, Anna (1988). Lībiešu apģērbs 10.–13. gs., Riga.

Zubkova – Orfinskaja 2015 = Зубкова Е.С. – Орфинская О.В. (2015). Текстиль из камерных погребений Старовознесенского некрополя Пскова // Древнерусский некрополь Пскова X – начала XI в.: В 2 т. Т. 2. Камерные погребения древнего Пскова X в. (по материалам археологических раскопок 2003 – 2009 гг. у Старовознесенского монастыря), СПб., стр. 373–394.

Zubkova E.  Orfinskaya O.  Mihailov K. (2010). Studies of the Textiles from the 2006 Excavation in Pskov. In: North European Symposium from Archaeological Textiles X. Ancient Textiles series Vol. 5, Oxford, 291298.

Textilní vazby vikinské Skandinávie

weavesJe mi ctí čtenářům představit práci Elišky Chudomelové (skupina Herjan), která se věnuje textilním vazbám užitým na fragmentech nalezených ve skandinávských hrobech doby vikinské. Tato práce, která jako první pojednává o problematice v českém jazyce, je určena reenactorům, kteří chtějí věrohodně rekonstruovat oděvy jednotlivých skandinávských zemí. Pevně doufáme, že se Vám práce bude líbit!

Dokument si můžete otevřít či stáhnout pomocí následujícího tlačítka.

 

 

 

 

A note for English speakers

This short work discusses textile weaves found in Scandinavian Viking Age graves and is dedicated to reenactors interested in Viking Age textiles. The author, Eliška Chudomelová from Herjan group, prepared not only the text, but also beautiful charts in English. The most textiles were found rusted to oval brooches or imprinted to their inner shells. Therefore, it is suggested that linen/nettle/hemp tabby fragments come mostly from shirts, while different twill weaves reflect dissimilarities of local traditions – in various corners of Scandinavia, the most females made their aprons and shawls of slightly different combinations of materials. In the end, I would like to thank to Marled Mader (http://textileflaeche.blogspot.de) for her pictures of reconstructed textiles that helped the Czechoslovakian Early Medieval community.

Hlazení a žehlení oděvu

Deska z norského Lilleberge.

Poslední rok se detailněji zabývám dobovým textilem a snažím se prokázat, že dobové oděvy byly módní, zdobené a udržované. Tento můj zájem mě přivedl také k deskám z velrybí kosti a skleněným hladítkům, které jsou často interpretovány jako žehlicí prkna a žehličky.

Při pátrání na internetu jsem objevil aktuální práci Eva Isaksen Hvalbeinsplater fra yngre jernalder (“Desky z velrybí kosti z mladší doby železné”), která dle mého soudu výtečně shrnuje dosavadní bádání a shromažďuje celkově 40 norských (zejména z pobřeží západního a severního Norska) a 15 zahraničních desek.

Isaksen vymezuje čtyři období zkoumání desek:

  1. Období 1850-1900. Shromažďování materiálů
  2. Období 1900-1950. Teorie o funkci desek
  3. Období 1950-1990. Teorie žehlícího prkna
  4. Období od roku 1990. Důraz na symboliku
deska z velrybí kosti, Muzeum ve Stockholmu, Švédsko

Deska z Birky s atypickým skleněným hladítkem.

Již od konce 19. století se vedou spory, co přesně tyto desky reprezentují. Kromě žehlícího prkna se také diskutovalo o hřebenových stávcích nebo talířích (Petersen 1951: 336). Dnes mezi odborníky existuje shoda, že jde o žehlící prkna, ačkoli Isaksenová s teorií žehlícího prkna nesouhlasí a na základě zářezů na povrchu pěti desek zastává názor, že jde o talíře (Isaksen 2012: 100–105). Desky v hrobech podle ní reprezentují postavení hospodyně jakožto té, která připravuje a servíruje pokrmy (Isaksen 2012: 105–106). Žehlící funkci skleněných hladítek nezpochybňuje, ale poukazuje na to, že se spolu s deskami našly pouze ve dvou případech, a jde tedy spíše o samostatný nástroj než komplement k deskám (Isaksen 2012: 90–91).

Přestože řada argumentů Isaksenové dává smysl a je postavená na logickém základě (např. že porézní velrybí kosti obsahují tuk, který by špinil oblečení; že dekorace desek by trhala textil), s její prací se nemohu zcela ztotožnit. Drtivá většina desek byla objevena v ženských hrobech (Sjøvold 1974: 253), občas spolu s nástroji na zpracování textilu. Přesto známe jednu obdélníkovou a po okraji zdobenou desku z velrybí kosti (14 × 18 × 1,4 cm), která byla objevena v sídlištním kontextu Birky (SHM 5208:1611). Výroba textilu a péče o něj byla symbolem profese bohaté ženy, stejně jako v Písni o Rígovi (28–29):

(…) ale hospodyně    si hleděla rukou,
hladila lněný šat,       řasila rukávy.
Zdvihal se čepec,        na prsou byla spona,
spadal přehoz,             modře barvená košile;
obočí jasnější,             hruď světlejší,
krk bělejší,                    než čerstvý sníh.“

K zářezům na pěti deskách lze namítnout, že nevíme, jak byly způsobeny. Autorka sama potvrzuje, že zářezy mohly vzniknout nechtěně, během rituálů nebo během pohřbu (Isaksen 2012: 101). Dalších pět desek vykazuje v prostřední části stopy po hladítkách (Isaksen 2012: ibid.). Můžeme se tak spokojit se závěrem, že s jistotou nelze potvrdit ani jedno z navrhovaných řešení, protože můžeme najít stopy, které naznačují jak funkci žehlícího prkna, tak funkci talíře. Gale Owen-Crockerová (2004: 304) se domnívá, že desky hrály spíše jen symbolickou a kultovní funkci a v praxi nesloužily k žehlení.

hladítka York

Hladítka z Yorku (převzato z Rogers 1997: 1777, Fig. 827).

Desky z velrybí kosti i skleněná hladítka musíme považovat za pozoruhodné či výjimečné předměty. Jak již bylo řečeno, nejvíce desek bylo nalezeno v Norsku, kde mělo velrybářství jistou tradici. Skleněná hladítka musela být dovážena z kontinentu (Roesdahl – Wilson 2000: 242; Cat. n. 54). Byly nalezeny i kamenné varianty, ale o jejich funkčnosti Isaksenová pochybuje (Isaksen 2012: 90; Fig. 5.8.; naopak Owen-Crocker 2004: 304 tvrdí, že mohly být používány prostými obyvateli). Snažím se poukázat na to, že tyto nákladné předměty si mohly dovolit pouze bohatší ženy, zatímco nejpočetnější sedlácká vrstva musela mít nějakou alternativu. Žehlící prkno může být substituováno vyhlazeným dřevěným prknem (Gale Owen-Crocker 2004: 304) a žehličku ve formě březového hladítka můžeme nalézt například v oseberské mohyle. Kamenné a skleněné varianty mají však nespornou výhodu, že je lze nahřát, a tak lépe plní svůj úkol.

Otázku dobového žehlení můžeme shrnout následovně:

Ačkoli existují různé názory na funkci desek z velrybí kosti, archeologické nálezy potvrzují důkladnou péči bohatších vrstev o textil. Totéž potvrzuje Píseň o Rígovi, která popisuje typickou aristokratku, jež hladí svůj lněný oděv.

Pokud nepočítáme kostěné desky, jediným přesvědčivým argumentem zůstávají nálezy skleněných, kamenných a dřevěných hladítek. Anderssonová (2003: 127) spekuluje také o možném používání kostěných hladítek. Skleněná hladítka, která se v severní a západní Evropě poprvé objevují od 9. století a která se začala masivněji používat v 10. století, se hojně objevují ve Francii, Anglii, Norsku, Švédsku (Rogers 1997: 1777) i Dánsku (Schiezel 1998: 7476). Přestože se někteří autoři pokoušeli dokázat, že byly používány při finální fázi výroby lněné látky, podařilo se zjistit, že byly používány spíše k údržbě a rovnání textilu po vyprání, zejména pak švů (Rogers 1997: 1775). Norské kusy mají průměr 78,7 cm (Petersen 1951: 328), nálezy z Yorku 79 cm (Rogers 1997: 1775), nálezy z Haithabu 710 cm (Schiezel 1998: 75) a nálezy z Birky se blíží průměru 8 cm, ačkoli jeden atypický kus má rozměr 11,9 × 7,0 × 4,9 cm (Arwidsson 1984: 199). Z Norska je známo 28 skleněných hladítek (Petersen 1951: 328), z Yorku 41 fragmentů z 10.13. století (Rogers 1997: 1775), z Haithabu úctyhodných 103 kompletních nebo fragmentárních nálezů (Schiezel 1998: 74) a z Birky 8 kompletních nebo fragmentárních kusů (Arwidsson 1984: 199). Běžně se nacházejí v ženských hrobech nebo bezkontextovém prostředí. Byly používány až do novověku (přehled a bibliografie zde).

Stejnou funkci, tvar i rozměr měla také kamenná hladítka ve formě oblázků. Jejich okraje jsou vyhlazené. Kromě Norska a Yorku se jeden kus o průměru 6 cm nalezl také v orknejském Skaillu (Grieg 1940: 171). Zdá se, že se přestala používat v 10. století s masivnějším nástupem skleněných hladítek (Rogers 1997: 1779).

žehlička-oseberg

Dřevěné hladítko z Osebergu (převzato z Grieg 1928: 185, Fig. 115)

Pokud je mi známo, dřevěná hladítka jsou reprezentována jediným nálezem, a to březovým kusem z oseberské mohyly (začátek 9. století), jak již bylo řečeno. To je široké 6,5 cm, dlouhé 19,3 cm a vysoké 12 cm (Grieg 1928: 184).

Je vidět, že skleněná hladítka, která se objevila s nástupem draselného skla v 9. století, v 10. století vytlačila ostatní formy západoevropských a severoevropských hladítek. Přesto mi přijde nepravděpodobné předpokládat, že by tato nákladná dovozová hladítka vytlačila domácí produkci používanou většinovou populací. Za logičtější považuji předpoklad, že se dřevěná a oblázková hladítka jednoduše nedochovala. Rozhodně to však neznamená, že by o své oděvy pečovali pouze bohatí.

Tento článek věnuji Vandě Jakabové, která ve mně vzbudila hlubší zájem o dobové oblečení.


Zdroje a doporučená literatura:

Píseň o Rígovi (Rígsþula). Přel. Ladislav Heger. In: Edda, Praha 1962: 169–181. Originál zde.

ANDERSSON, Eva. Tools for Textile Production from Birka and Hedeby. Birka Studies 8: Excavations in the Black Earth 1990-1995, Stockholm 2003.

ARWIDSSON, Greta. Glättsteine und Glättbretter. In: Birka II:1, Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm 1984: 199-202.

GRIEG, Sigurd. Osebergfunnet II : Kongsgaarden, Oslo 1928.

GRIEG, Sigurd. Viking Antiquities in Great Britain and Ireland. Part 2, Oslo 1940.

HAEVERNICK, TH. E.  HABEREY, W. Glättsteine aus Glass. In: Jahrbuch des Römisch – Germanischen Museum Mainz 10, Mainz 1963: 130138.

ISAKSEN, Eva. Hvalbeinsplater fra yngre jernalder : en analyse av hvalbeinsplatenes kontekst og funksjon, Universitetet i Tromsø 2012. Dizertační práce. Online zde.

OWEN-CROCKER, Gale R. Dress in Anglo-Saxon England, Woodbridge 2004.

OWEN, O. A.  DALLAND, Magnar. Scar : a Viking age boat burial on Sanday, Orkney, East Linton 1999.

PETERSEN, Jan. Vikingetidens Redskaper, Oslo 1951.

ROGERS, P. W. Textile Production at 16–22 Coppergate, The Archaeology of York. The Small Finds AY 17/11, York 1997.

ROESDAHL, Else; WILSON, David M. From Viking to Crusader: Scandinavia and Europe 800-1200, Uddevalla 2000.

SCHIEZEL, Kurt. Die Glasfunde von Haithabu, Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu 32, Neumünster 1998.

SJØVOLD, Thorleif. The Iron Age settlement of artic Norway : a study in the expansion of European Iron Age culture within the arctic circle, Tromsø 1974.

Potištěné textilie ve východní Evropě

1601123_856125997736352_8654830607552975462_n

Jedna z potištěných látek Savelyevy Ekateriny.

Již nějakou dobu se zabývám dobovou módou a možnostmi její rekonstrukce. Proto jsem byl uchvácen, když se na Facebooku objevila práce Savelyevy Ekateriny z Moskvy, která vyrábí překrásné potištěné hedvábné a vlněné kostýmy. Zároveň mi však vrtalo hlavou, zda je potisk textilií podložen dobovými prameny, nakolik byl rozšířený a zda je adekvátní při rekonstrukci raného středověku. A tak jsem začal pátrat.

Hned na počátku bádání jsem si uvědomil dvě věci:

  1. že zájemce o toto téma musí být vybaven znalostí ruštiny.
  2. že internet není nejlepším médiem pro získávání podobných informací, protože jsem nebyl schopen nalézt jedinou komplexní práci o starých potištěných textiliích, třebaže potisk látek byl a doposud je ve východní Evropě poměrně populární (viz článek na Wikipedii).

Přesto jsem byl schopen najít několik základních informací. Potisk hedvábí, bavlny a lnu je znám z exotických končin, zejména Íránu, Egypta, centrální Asie nebo Indie. Lze předpokládat, že tyto potisk již utkané látky byl alternativou k vzorovanému hedvábí, i když natištěný motiv musel být poměrně nestálý. Jako názorné příklady si můžeme uvést tyto nálezy:

  • Potištěné hedvábí z Moščevaja Balky, Severní Kavkaz, 8.–9. století, fotky zde zde. Další potištěná textilie z téhož naleziště zde.
  • Potištěný a pozlacený len z Egypta, 9. století, fotka zde.
  • Potištěná a pomalovaná bavlna z Íránu, 10.–11. století, fotka zde.

I ve východní Evropě můžeme nalézt několik raných nálezů. Jeden z nich pochází z Gnězdova u Smolensku – jedná se o rudý hedvábný fragment utkaný v plátnové vazbě, který byl potištěn zelenými medailony s motivy gryfů (rekonstrukci viz zde):

Tkaniny, fragmenty látek z oděvů nalezených v mohylových komorách 11, 25, 56, 61, 62; tkaniny z mohyly 62 (…) byly zkoumány M. V. Fechnerovou. Nalezené fragmenty jsou hedvábné, utkané v plátnové vazbě. Jeden z fragmentů tvořila potištěná látka s rudým podkladem a zeleným vzorem; část zbytků měla olemovaný okraj. Druhý fragment měl olemovaný okraj a v dírce připevněný bronzový knoflík. Také byla nalezena jemná tkanina s plátnovou vazbou, která nesla stopy po drobných záhybech, zřejmě se jednalo o košili. Kromě toho tam byla nalezena vzorovaná stuha z hedvábí a pozlacených stříbrných nití. Nitě jsou byzantské, ale stuha byla utkána ve východní Evropě. Všechny zkoumané předměty se vyskytovaly v 10. století.” (Kamenetskaja 1991151)

Cenný nález představuje také potištěné hedvábí utkané v keprové vazbě, které bylo nalezeno v mohyle B u Rosavy a které se datuje do 10. století (Jakunina 1940). Tmavý motiv je natištěn na hnědém vybledlém podkladu, jehož původní barvy není možné určit.

Motivy z Levanki.

Další potištěné textilie byly nalezeny v mohyle č. 2 v obci Levanki u Černihovu. V té byly odkryty dva hnědé vlněné fragmenty utkané v různě kvalitní plátnové vazbě, na kterých byly natištěny černé medailony. Sporná je datace mohyly – Jakunina 1940 se domnívá, že pochází z 11.–12. století, zatímco Michailova 2010 zastává názor, že pochází z 10. nebo začátku 11. století a že natištěné motivy jsou byzantské. Bližší informace o mohyle a textilních nálezech naleznete zde. Fotky fragmentů textilu zde a zde.

Další nálezy byly odkryty v přiladožských mohylách pocházejících z 10.–12. století (konkrétně Gaygovo [Гайгово] 1 – II/10.1, I/5.1; Gaygovo [Гайгово] 3 – I/8.2; Kurgino [Кургино] 2 – I/10.2; I/11.1). Kočkurkina – Orfinskaja 2014 informují, že na hnědou vlnu utkanou v plátnové vazbě byly natištěny modré a žluté medailonky, a domnívají se, že potisk vlny byl lokální imitací importovaných kusů, které byly z hedvábí, lnu a bavlny (str. 18).

10347069_988414341174183_1182886997063418295_n

Razítko, které užívá Savelyeva Ekaterina k potisku.

V ugrofinských mohylnících (Krukovo-Kuznovský a Košibeevský) z 1. tisíciletí našeho letopočtu byly nalezeny další dva fragmenty potištěné vlny (Efimova 1966: 128). V obou případech je vlna utkána v plátnové vazbě, je hnědá a je potištěna tmavými pruhy.

V rajkoveckém hradišti (Райковецкое городище), které se datuje do 11.–13. století, bylo nalezeno malé razítko, které mohlo sloužit k potisku vlněné látky (Gončarov 1950: 126). Průměr kulatého razítka je 3,2 cm a délka dochované části držadla 4,6 cm.


Na rozdíl od 12. století, ve které lze potisk tkanin spolehlivě prokázat, se potisk na textilních nálezech z východní Evropy z období 9.–11. století špatně dochoval. Je přítomný na dvou hedvábných textiliích (Gnězdovo, Rosava) z 10. století, které lze považovat za import. Vlněné verze mohou daleko spíše představovat místní produkci, která dovážené potištěné hedvábí imitovala (Aristov 1866: 135; Jakunina 1940Orfinskaja 2011), čemuž nasvědčuje i použití medailonových motivů i nálezy razítek. Jinou kapitolou je pak potisk ugrofinských textilií, který je podle všeho starší a namísto medailonků sestává z pruhů. Vlněné textilie jsou dnes vlivem činnosti huminových kyselin hnědé.

Předpoklad, že hedvábné látky potištěné dekorativními medailonky nebyly ve staré Rusi původní, lze porovnat s byzantskými iluminacemi. Například Menologion Basila II. z konce 10. století vyobrazuje Bulhary, kteří mají při zabíjení Byzantinců hedvábné kaftany s “medailony”. Není možné říci, zda se autor snažil vyobrazit vzorované nebo potištěné hedvábí, ale můžeme s jistotou říci, že obě varianty se na území staré Rusi v omezené míře vykytovaly již v 10. století. V 11. století a 12. století bylo vzorované/potištěné hedvábí tak populární, že začaly vznikat vlněné imitace, které jsou archeologicky zachovány. Oděvy zdobené medailonky mají i kyjevské princezny Anna a Alžběta (manželka norského krále Haralda Krutého), které znázorňuje freska z chrámu svaté Žofie v Kyjevě z 11. století.

 

Zdroje:

Aristov 1866 = Аристов Н.Я. 1866. Промышленность Древней Руси. Санкт-Петербург.

Efimova 1966 = Ефимова Л. В. 1966. Ткани из финно угорских могиль ников I тыс. н. э. // Краткие сообщения Института археологии. Вып. 107. Москва: Наука, 127–134. Online.

Gončarov 1950 = Гончаров В. К. 1950. Райковецкое городище. Киев.

Jakunina 1940 = Якунина Л. И. 1940. О трёх курганных тканях // Труды ГИМ вып. 11, 147–158.

Kamenetskaja 1991 = Каменецкая Е. В. 1991. Заольшанская курганная группа Гнездова // Смоленск и Гнездово: к истории древнерусского города. Москва: МГУ, 125–174. Online.

Kočkurkina – Orfinskaja 2014 = Кочкуркина С. И., Орфинская О. В. 2014. Текстиль из погребений Приладожской курганной культуры (технологическое исследование) // Труды КарНЦ РАН. No 3. Петрозаводск: КарНЦ РАН, 9–20. Online.

Michailova 2010 = Михайлова К. А. 2010. Византийские влияния на парадный костюм североевропейской и древнерусской аристократии эпохи викингов //Диалог культур и народов средневековой Европы. Санкт-Петербург, 256–262.

Orfinskaja 2011 = Орфинская О. В.  2011. Текстильные находки с Селитренного и Водянского городищ (раскопки Поволжской экспедиции 1974 и 1981 гг.) // Диалог городской и степной культур на евразийском пространстве. Материалы V Международной конференции, посвященной памяти Г.А. Федорова-Давыдова 2-6 октября 2011. Астрахань, 235–240. Online.

Internetové odkazy a fóra:

Атрибуция набивных тканей из кургана №2 у с. Левенка Стародубского уезда из раскопок Д.Я. Самоквасова. Online.

Několik poznámek k ranně středověkým kaftanům východní a severní Evropy. Online.

Nohavice v době vikinské

Úvod

V médiích a popularizační literatuře panují tendence vyobrazovat středověk jako dobu hrubosti, surovosti a jednoduchosti. A o době vikinské toto platí dvojnásob. Těžko bychom v laické veřejnosti hledali člověka, který by si staré Seveřany v době vikinské spojoval s čistotou, komfortem a zdobeností. Opak je však pravdou, jak si můžeme ukázat právě na příkladu nohavic.

Různé druhy nohavic, punčoch a nadkolenek či podkolenek mají v evropské oděvní historii dlouhou tradici. Již Ötzi nosil v době kolem 3300 př. n. l. kozinkové nohavice, které si připevňoval na opasek. V horském prostředí tyrolského Rieserferneru byl nalezen pár vlněných nohavic datovaný do 8. – 6. století př. n. l. Během našeho letopočtu se tyto oděvy dočkaly rozsáhlejšího využití, díky čemuž se dochovalo více exemplářů. Jmenovat můžeme nálezy z francouzského Martres-de-Veyre (2. století), z dánských bažin (doba železná; Hald 1980: 335), z Brém (12. století), ze švédského Bockstenu (13. – 15. století; Nockert 1997: 64-73) či z grónského Herjólfsnesu (12. – 16. století; Østergård 2004: 223-228; Fransen et al. 2011: 134-136). Tyto a další nálezy hojně podporují iluminace, ve kterých jsou zaznamenány funkce nohavic, metody fixování a například zdobení. Samostatné nohavice byly používané do 1. poloviny 16. století, kdy byly nahrazeny renesančními punčochami (viz diskuzi zde). A jejich modifikované podoby používáme víceméně doposud.

U nohavic můžeme rozlišovat jejich módní a ochranný aspekt. Indikátorem módních nohavic je nákladné provedení z drahé barvené textilie (pravdou však je, že všechny nohavice byly módní v tom ohledu, že se snažily dodržovat podobný střih a vypasování). Tyto nohavice byly nošeny při slavnostních příležitostech a nejrůznějších ceremoniích. Oproti tomu ochranné nohavice sloužily proti chladu (jako dnešní podkolenky), při práci či proti úderům (příkladem může být tibialia římských legionářů vyráběná z plsti či bojové nohavice vrcholného středověku, nazývané ve staroseverštině treyjuhosa a brynhosa). Většina nohavic mohla být nošena muži, ale některé (např. nález z Martres-de-Veyre) byly nalezeny v ženských hrobech. Jelikož pod ženskými tunikami nebyly vidět, musely tyto nálezy přes všechno své případné zdobení sloužit primárně jako ochrana před zimou.

Na konci úvodu bych ještě rád poznamenal, že problematikou středověkých nohavic se u nás zabývá titul:

  • VAVERKA, Roman. Spodky, košile a nohavice ve středověku, vydáno vlastním nákladem, 2003.


Terminologie

Staroseverština pro označení nohavic používá výraz hosa (pl. hosur). Etymologicky přitom souvisí s anglosaským hosa, anglickým hose, starohornoněmeckým hose, německým Hosen či dánským hose. Latinské prameny používají označení tibialia (podle lat. tibia, “holenní kost”).

Slovníky staroseverštiny slovo hosa definují takto:

  • Kus oblečení, které sloužilo k zakrytí nohy mezi kotníkem a kolenem.” (Fritzner 1867: 284-285)
  • Nohavice nebo punčocha, která kryje nohu mezi kolenem a kotníkem a která slouží jako druh přiléhavých kalhot nebo kamaší.” (Cleasby – Vigfússon 1874: 280)
  • Ke koleni dosahující dlouhá punčocha, kamaše.” (Baetke 2006: 270)

Nejstarší výskyt slova hosa ve staroseverské literatuře se nachází v příležitostné strofě Steinara Sjónasona, která se datuje do 2. poloviny 10. století a která se dochovala v Sáze o Kormákovi (kap. 12).

 

Soudobá nebo pozdější móda? Aneb jak je to s prameny

Snorri Sturluson, známý islandský básník a historik, píše ve své Sáze o Óláfovi Mírném (Ólafs saga kyrra), že se v Norsku nohavice objevily až za vlády Óláfa Mírného (1067 – 1093), tedy v již v období, kdy doznívala doba vikinská. Snorri hodnotí tyto nohavice jako projev nové zahraniční módy:

Za dnů krále Óláfa se v obchodních městech rozmohly taverny a pitky. Tehdy se lidé začali oblékat podle nové módy, na nohou měli natěsno přivázané okázalé nohavice [drambhosur], někteří si dávali na nohy zlaté kruhy a muži nosili tuniky dlouhé po zem, se šněrováním na boku a s rukávy dlouhými na pět loktů a tak úzkými, že musely být zavazovány na provázky až po ramena. Měli vysoké boty celé obšité hedvábím, někteří také zlatem. A mnoho dalších novot bylo tehdy k vidění.” (Sága o Óláfovi Mírném, kap. 2)

Je možné, že nohavice dorazily do Skandinávie až s jižní módou na konci 11. století, když jsem předestřel, že nejstarší použití slova hosa spadá do 10. století? Nebo je možné, že nohavice byly používány do 10. století, následně zmizely a lidé se k nim o sto let později vrátili? To se, alespoň vzhledem k následujícímu komentáři, nezdá být příliš pravděpodobné. Nebo si zde Snorri vymýšlí? To také nelze říci s jistotou, protože Snorri platí za kapacitu své doby. Proto se mi zdá pravděpodobnější předpokládat, že sága zde reflektuje proměny v zahraniční kultuře a módě, kterou kupci a další cizozemci zanesli do “obchodních měst”, jak se psáno v úryvku. Tato móda mohla ovlivnit délku a zdobení nohavic (sága doslova používá výraz drambhosur, což lze přeložit jako “okázalé/honosné nohavice”), jejichž jiná podoba byla užívána v předchozích stoletích.

Nohavice jsou zmíněny přinejmenším ve třech ságách, jejichž děj se datuje do doby vikinské. Jako první jsem vybral zmínku ze Ságy o Egilu Skallagrímssonovi, ve které má Egil na pohřbu svého syna sváteční oblečení. To mu vlivem jeho opuchnutí prasklo, což je pro ságy typický projev zármutku ze ztráty syna. Mezi Egilovým oblečením můžeme najít také nohavice:

“A říká se, že když ukládali Boðvara do hrobu, byl Egil vystrojen takto: na nohou měl napevno přivázané nohavice, měl červenou barchetovou tuniku s těsným vrškem a šněrováním na boku. A lidé povídají, že natekl tak, že na něm tunika a nohavice praskly.“ (Sága o Egilu Skallagrímssonovi, kap. 80; v českém překladu kap. 78)

Zajímavou zmínku podává také Sága o Njálovi:

Ona odpověděla: ‚Zdálo se mi, že tvůj bratr Þorvald byl oblečený v červené tunice, která mi přišla tak těsná, jako by na něm byla přišitá. Zdálo se mi také, jako by byl v červených nohavicích, omotaných špatnými stužkami. Bylo mi úzko, když jsem ho viděla tak ubohého, ale nemohla jsem nic dělat.’” (Sága o Njálovi, kap. 134; Sága o Njálovi. Přel. Ladislav Heger. In: Staroislandské ságy, Praha 1965: 501-502; upraveno)

A potřetí jsou nohavice citovány ve dvou pasážích Ságy o Óláfu Svatém, které popisují oblečení norského lokálního krále Sigurða Svině (Sigurðr sýr):

O jeho oděvu se praví, že měl na sobě modrou tuniku a modré nohavice, vysoké holínky, sešněrované kolem lýtek, šedý plášť, široký šedivý klobouk, aby stínil tvář, v ruce hůl s pozlaceným stříbrným knoflíkem a stříbrným kruhem.
(…)
Když král dopověděl tato slova, posadil se a dal si zout holínky, natáhl si nohavice z korduánu a připevnil si pozlacené ostruhy. Sňal plášť a tuniku a oblékl si skvělé šaty a šarlatový plášť, opásal se zdobeným mečem a s pozlacenou přilbou na hlavě se vyhoupl na koně.” (Sága o Óláfu Svatém, kap. 33-34; STURLUSON, Snorri: Sága o svatém Olavu. Přel. Ladislav Heger, Praha 1967: 34-35; upraveno)

Vyjma ságové literatury zmiňuje nohavice také arabský vyslanec Ibn Fadlán kolem roku 921:

Oděli ho do kalhot, nohavic [rān], bot, tuniky a hedvábného kaftanu se zlatými knoflíky a na hlavu mu dali hedvábnou čepici lemovanou sobolí kožešinou.” (Ibn Fadlán: Risala, § 89)

nohavice-frankoveMimo písemných pramenů můžeme používat také soudobou ikonografii, která je mimořádně cenným pramenem. Jedná se zejména o výšivku z Bayeux (cca 1076), vyobrazení Knúta Velikého (cca 1031), anglosaské a franské žaltáře (např. Stuttgarský žaltář) a gotlandské obrazové kameny (Etelhem).

Ze všeho nejvýmluvnější jsou však hmotné prameny. Pokud je mi známo, v severském prostředí byl odkryt pouze jeden nález, který je interpretován jako fragment nohavice. Ten byl nalezen v Hedeby, datuje se do druhé čtvrtiny 9. století (Hägg 2015: 38) a jedná se o nohavici ze dvou kusů vlněné látky, které byly nejprve sešity horizontálně a pak vertikálně do trubice (Hägg 1984: 20-24). Šev se nachází na zadní straně. Na vrcholku přední strany pak byl připevněn řemínek z kozí kůže. Z 10. a 11. století se pak dochovaly nejméně tři páry honosných hedvábných nohavic se šlapkou, které ukazují, že nohavice byly nedílnou součástí soudobých oděvů vysokých církevních i světských hodnostářů (nohavice hraběte Raimonda z Toulouse, nohavice Jindřicha III. [obr. 1, obr.2], nohavice Klementa II.). Hedvábné punčochy neznámé délky byly uloženy také v hrobech českého knížete Boleslava II. a císaři Konrádu II. (Bravermannová 2006: 202-203)

 

Délka

4

Rekonstrukce fragmentu z Hedeby. Obrázek převzat z Elsner 2004: 46.

S mírnou obavou, že se dopouštíme jisté generalizace, můžeme konstatovat, že všechny typy pramenů poukazují na to, že se ve Skandinávii doby vikinské používaly nohavice dlouhé přibližně po kolena (viz také slovníková hesla v Terminologii). V soudobé Evropě však nalezneme i dlouhé nohavice, například nohavice hraběte Raimonda z Toulouse, které se datují před rok 978 a které se svými 84 cm dosahovaly po stehna (Kania 2010: 386). Oproti tomu fragment z Hedeby dosahoval nevysoko nad koleno (ačkoli nejnovější rekonstrukce připouští i jinou variantu, viz obrázek níže). Vysoké nohavice dosahující stehen patří až mezi pozdější skandinávské nálezy (Herjólfsnes, Bocksten) a tyto nohavice mohly být připevněny k samostatnému opasku nebo k bruchám. Můžeme také říci, že mohly být kombinovány dlouhé nohavice s dodatečnými punčochami dosahujícími kolen.

Zdá se, že byly používány nohavice bez šlapky (tzn. pouze trubice natažená přes lýtko, která nekryla chodidlo), které anglosaská literatura nazývá fótleáse lǽsthosan. Takový typ vyžadoval používání bot. Oproti tomu nohavice se šlapkou (šlapka, stsv. leistr), které musely být také používány a které bychom dnes spíše označili za podkolenky/nadkolenky, mohly být nošeny bez další obuvi (třebaže šlapka musela být tomuto účelu přizpůsobena – vyztužena). V případě, že byly používány s obuví, mohly nahrazovat ponožky (stsv. sg. sokkr / pl. sokkar).

 

Materiál

haithabu_nohavice

Novější rekonstrukce textilních fragmentů z Hedeby. Převzato z Schietzel 2014: 191.

Slovník Cleasby – Vigfússon uvádí, že “nohavice byly často ze skvělých látek” (Cleasby – Vigfússon 1874: 280), což je jistě založeno na ságových zprávách. Můžeme říct, že mohly být používány čtyři druhy materiálů, a sice vlna, len, hedvábí a kůže.

Dochovaný vlněný fragment z Hedeby je vyroben z čtyřvazného kepru, což obecně vzato není nejjednodušší vazba. Totéž platí i o nálezech z Herjólfsnesu (až na jeden, který má plátnovou vazbu) a Bockstenu. Vlněné nohavice hraběte Raimonda z Toulouse jsou vyrobeny z třívazného osnovního kepru.

Lněné varianty nohavic jsou písemně a archeologicky doloženy u karolinských Franků, a to je také důvod, proč se k této variantě přiklání Thor Ewing ve své knize Viking Clothing (Ewing 2006: 94), který považuje honosné nohavice popsané v ságách právě za lněné. Jediný hmotný podklad lněné varianty jsou punčochy sv. Germana ze 12. století, které jsou nålbindingované, opatřené šlapkou a dosahují nanejvýše kolen.

Hedvábné nohavice nejsou v ságách zmíněny, ale můžeme o nich uvažovat na základě nohavic Jindřicha III., Klementa II., Konráda II. a Boleslava II.

Zajímavé jsou kožené nohavice, které se zdají být populární jak u Seveřanů (viz leðrhosa, skinnhosa), tak u Anglosasů (viz leðerhosa). Podle mého soudu je to způsobeno tím, že kůže zaručuje noze oproti látce větší ochranu a lze ji dobře vypasovat.

Nelze jednoznačně říci, který z materiálů byl používán výlučně na honosné nohavice a který na pracovní nohavice. Místo toho se zdá, že hedvábí a len (jemnější tkaniny) sloužily spíše na výrobu honosných nohavic, zatímco vlna a kůže variovaly ve kvalitě zpracování (importované, jemněji utkané, barvené × domácí, hrubě utkané, nebarvené) a díky tomu existovaly dražší a levnější varianty.

 

Barva

Stejně jako u jiných staroseverských oděvů můžeme rozlišovat mezi barveným a nebarveným oblečením. Na toto téma již máme na těchto stránkách článek, ve kterém docházíme k závěru, že nebarvená textilie byla nejméně honosná, zatímco modrá byla honosnou barvou střední třídy a nejhonosnější barvou ze všech byla červená, která patřila ke dvorům.

Nebarvená látka (v přírodní šedé či hnědé barvě) byla použita v případě nálezů z Hedeby, Herjólfsnesu a Bokstenu. Modré nohavice zmiňuje Sága o Óláfu Svatém (kap. 33) a je zajímavé, že je zmíněn i kontext jejich používání – král Sigurð Svině je má na sobě, když dohlíží na práci na poli (sága dodává, že Sigurð si neliboval v přepychu), a jakmile se objeví poselstvo krále Óláfa, oblékne si namísto nich honosnější nohavice z korduánu (jemné kozinky). Lze předpokládat, že tyto modré nohavice jsou barveny borytem. Sága o Njálovi (kap. 134) zmiňuje červené nohavice a je jen otázkou, zda si posluchač představil nohavice barvené mořenou či košenilou. Nohavice hraběte Raimonda z Toulouse však byly barveny košenilou.

Také Královské zrcadlo (Konungs skuggsjá 30) ze 13. století udává: „Na nohavice vyber látku hnědé barvy. Na nošení nohavic z černé kůže rovněž není nic špatného, ale žádná jiná látka se nehodí vyjma šarlatu.

Již jsme zmínili, že v Sáze o Kormákovi (kap. 12) přednáší básník Steinar Sjónason strofu, která zmiňuje „lišejníkově rudá nohavice“ (hosa mosrauða). To naznačuje, že rudá mohla být dosažena také barvivem z lišejníků. Je tu ale jeden háček, na který se příliš často nehledí – a sice kontext, během kterého byla strofa přednesena. Steinar totiž strofu přednese Bersimu poté, co mu záměrně strhne talismany, aby prohrál v následujícím boji:

Dlouho už žiji,
nechám rozhodovat bohy,
nikdy jsem nenosil
lišejníkově rudou nohavici,
nikdy jsem si nepřipevnil
na krk váček
plný bylin.
Přesto stále žiji.
(doslovný překlad)

Strofa v kontextu vyzní přibližně tak, že Bersi talismany nepotřebuje, protože bohové mu jsou schopni poskytnout lepší ochranu. Nohavice je zde přitom popsána jako jeden z talismanů (ochranná zde zřejmě není nohavice jako taková, ale barvivo získané z lišejníku). Strofa také naznačuje, že význam tohoto talismanu byl všeobecně známý. Jinými slovy, pokud je strofa původní (2. polovina 10. století), znamená to, že nohavice nebyly pouze výsadou elit, ale byly plošně rozšířeny v chudší i dražší variantě, stejně jako tomu nasvědčují výše popsané materiály a barvy.


Fixování a vypasování

bayeux1Aby hotové nohavice plnily svůj módní účel, bylo potřeba je nějak upevnit a vypasovat. K tomuto úkoly se nejlépe mohly hodit podvazky, které jsou dochované jak v archeologických nálezech, tak v ikonografii i písemných pramenech. Mohlo jít o ozdobnou stuhu (tomuto nejlépe odpovídá staroseverský výraz hosnasterta či anglosaský hosebend, viz výjev na výšivce z Bayeux) či kožený řemínek s přezkou (tomuto nejlépe odpovídá staroseverský výraz hosnareim, viz nález hrobu Lejre 1058). Podvazky mohly být samozřejmě používány i bez nohavic k vypasování kalhot.

Ve výše citovaných úryvcích je fixování popsáno následujícími frázemi:

  • strengja fast at beini; doslova “napevno přivázat k noze”
  • lerka at beini; doslova “natěsno přivázat k noze”
  • setti á fætr sér; doslova “připevnit si na nohy”

Fráze se vztahují buď k přivázání k opasku či bruchám, nebo k upevnění podvazku. To implikuje vypasování, které je u nohavic podstatné. Předpokládáme, že se při dodržení správného střihu a použití podvazku dospělo požadovaného vypasování.

Mimo toho se v Sáze o Njálovi používají k fixování nohavic ovinky/stužky podobné ovinkám (vefja at dreglum; doslova “omotané stužkami”), pro něž se ve staroseveršině běžně užívají výrazy spjǫrr/vindingr. Thor Ewing na příkladu De Carolo Magno ukazuje, že ovinky přes nohavice byly používány také u Franků (Ewing 2006: 94). Nohavice z Bockstenu byly kolem stehna omotány jednoduchými koženými řemínky.

Podvazky mimo praktické funkce ukazují majitelovu movitost, což dobře koresponduje s výše uvedeným úryvkem ze Ságy o Njálovi, kde je Yngveld sklíčená ze snu o nehonosných ovinkách, kterými má její syn ovázané nohavice (!).

Třebaže jsem výše naznačil, že nohavice zřejmě dosahovaly po kolena, neznamená to, že nemohly být nějakým způsobem uchyceny k opasku nebo bruchám a tímto způsobem také fixovány. Vpravo můžete vidět rekonstrukci nohavic a podvazků, které byly nalezeny ve slezských Stěbořicích. Z předního horního okraje vybíhá provázek, který je zřejmě připevněn k opasku. U fragmentu z Hedeby vybíhá řemínek z téhož místa, ale zdá se, že měl dva konce. Z toho usuzuji, že nebyl přivázán k opasku, nýbrž byl zavázán na zadní straně nohy.

 

Závěr

Třebaže samostatné nohavice i kalhoty se šlapkou známe již od prehistorických dob, samostatné nohavice či podvazky jsme v době vikinské schopni zaznamenat až od roku cca 900, třebaže je pravděpodobné, že se používaly po celou dobu vikinskou (franské žaltáře, které je vyobrazují, pocházejí z 1. poloviny 9. století). Relevantní nálezy pocházejí z 10.-11. století a je možno je porovnávat s nálezy z 12.-15. století.

Zdařilá rekonstrukce. Autorkou je Ingrid Galadriel, http://vikingsnitt.blogg.no/1320438785_rickards_tuschlavsfar.html

Ukazuje se, že staří Seveřané velice dbali o svůj zevnějšek, řídili se kontinentálními módními trendy a rádi ukazovali své postavení pomocí zdobených oděvů, tunik a nohavic a dalších částí oděvu. Nohavice nejčastěji dosahovaly výšky kolen, ale nezavrhujeme ani delší varianty. Mohly mít šlapku.

Používány byly zřejmě dvě varianty, a sice dražší a levnější. Nákladnější nohavice byly ze lnu, vlny, hedvábí či jemné kůže. Látka je často barvená. Používají se pouze při speciálních příležitostech. Jsou fixovány podvazkem z brokátové stuhy vyrobené na karetkách, řemínkem s kováním či ovinkami. Méně nákladná varianta je vyrobena z nebarvené vlny či kůže. Místo vázání je použit jednoduchý řemínek, provázek nebo pruh látky. Jsou určeny i k práci. Musíme si však uvědomit, že i tyto levnější nohavice byly poměrně drahé.

Na úplný závěr bych chtěl poděkovat Janu Zajícovi a Romanu Královi za neutuchající pomoc při psaní tohoto článku.


Zdroje

Ibn Faldan: Risala. Anglický překlad online zde.

Královské zrcadlo (Konungs skuggsjá) = Speculum regale. Konungs-skuggsjá. Konge-speilet. Ed. Rudolph Keyser, Peter Andreas Munch, Carl Rikard Unger. Christiania 1848. Online. Anglický překlad.

Sága o Egilu Skallagrímssonovi = Egils saga Skallagrímssonar. Online zde. V češtině vyšlo: Saga o Egilovi, synu Skallagrímově. Přel. Karel Vrátný, Praha 1926.

Sága o Kormákovi = Kormáks saga. Online zde.

Sága o Njálovi = Njáls saga. Online zde. V češtině vyšlo: Sága o Njálovi. Přel. Ladislav Heger. In: Staroislandské ságy, Praha 1965: 321-559.

Sága o Óláfovi Mírném = Óláfs saga kyrra. Online zde.

Sága o Óláfu Svatém = Óláfs saga helga. Online zde. V češtině vyšlo: Sága o svatém Olavu. Přel. Ladislav Heger, Praha 1967.

BAETKE, Walter. Wörterbuch zur altnordischen Prosaliteratur [digitální verze], Greifswald 2006.

BRAVERMANOVÁ, Milena. Textil nejstarších Přemyslovců. In: P. SOMMER (ed.). České země v raném středověku, Praha 2006: 193-213.

CLEASBY, Richard – VIGFÚSSON, Gudbrand. An Icelandic-English dictionary, Toronto 1874.

ELSNER, Hildegard. Wikinger Museum Haithabu : Schafenster einer frühe Stadt, Neumünster 2004.

EWING, Thor. Viking Clothing, Stroud 2006.

FRANSEN, Lilli – NØRGAARD, Anna – ØSTERGÅRD, Else. Medieval Garments Reconstructed: Norse Clothing Patterns, Århus 2011.

FRITZNER, Johan. Ordbog over det gamle norske sprog, Kristiania 1867.

HALD, Margrethe. Ancient Danish Textiles from Bogs and Burials, København 1980.

HÄGG, Inga. Die Textilfunde aus dem Hafen von Haithabu. Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu [Bericht 20], Neumünster 1984.

HÄGG, Inga. Textilien und Tracht in Haithabu und Schleswig. Die Ausgrabungen in Haithabu [Band 18], Neumünster 2015.

KANIA, Katrin. Kleidung im Mittelalter, Köln – Weimar – Wien 2010.

SCHIETZEL, Kurt. Spurensuche Haithabu, Neumünster – Hamburg 2014.

NOCKERT, Margareta. Bockstensmannen och hans dräkt, Borås 1997.

THUNEM, Hilde. Viking Men: Clothing the legs. Online zde.

VAVERKA, Roman. Spodky, košile a nohavice ve středověku, vydáno vlastním nákladem, 2003.

ØSTERGÅRD, Else. Woven into the Earth: Textile finds in Norse Greenland, Århus 2004.

Mužské pláště v době vikinské

9sR26GtNlZMNa facebookové skupině Doba vikinská před časem padl dotaz, jak vypadaly vikinské pláště. Z toho důvodu jsem přeložil relevantní kapitolu z knihy Thora Ewinga Viking Clothing, ke které jsem připojil své poznámky.

Je potřeba připomenout, že článek popisuje typy, které jsou ve většině případů mužské. Ženy zřejmě častěji používaly přehozy, o nichž se můžete dočíst zde.

Článek si můžete stáhnout prostřednictvím tohoto odkazu:

 

 

Plisování na ženském oděvu

Převzato z Bau, 1981: 14.

Převzato z Bau, 1981: 14.

Na žádné současné rekonstrukci spodních šatů jsem plisování dosud neviděl, a když jsem dnes večer spatřil jisté album s rekonstrukcí na VK.com, nedalo mi to a rozhodl jsem se napsat krátký článek doplněný fotografiemi. Odborné informace čerpám z článků
http://urd.priv.no/viking/serk.html
http://urd.priv.no/viking/smokkr.html

Co o plisování víme? To, že se používalo na spodních i svrchních, nebarvených i barvených, lněných i vlněných ženských šatech, a to zpravidla šatech vysoce postavených žen. Je velmi pravděpodobné, že takto speciálně upravený len byl dovážen z Kyjeva, a to především v 10. století (první nálezy pocházejí z 9. století). Plisovaný len ve vikinském kontextu nacházíme ve 21 hrobech z Birky (z celkových 52), v jednom hrobu z dánského Haithabu (5/1964) a v ženském hrobu ze Pskova. V některých případech je plisování lnu doloženo v oblasti výstřihu (Pskov), jindy zase na rukávech (Birka) a ikonografické výjevy (viz vpravo dole) potvrzují plisování i na spodní části oděvu. Z toho lze sestavit přibližnou rekonstrukci kompletně plisovaných spodních šatů (viz obrázek vpravo nahoře). Fragmenty plisovaných svrchních vlněných šatů byly nalezeny v dánském Køstrupu (10. století), norském Vangsnesu (hrob B 5625) a norském Kaupangu (hrob C, 2. pol. 9. století), plisování se předpokládá i u svrchních šatů ze Pskova. Na rozdíl od lněných šatům vlněné nebyly plisované kompletně, nýbrž pouze mezi brožemi. Nedohledal jsem nic k místu původu plisované vlny; datování jednotlivých hrobů ukazuje, že se používala v 9.-10. století, tedy ve stejném období jako (zřejmě importovaný) plisovaný len, ale rozšíření se omezuje na Dánsko a Norsko.

plisovani

Rekonstrukce ženského oděvu včetně plisovaných šatů. Výrobce Savelyeva Ekaterina.

Lze předpokládat, že len byl označen za importovaný kvůli spojitosti nálezů z Birky s nálezem ze Pskova. Ale jak lze vidět, distribuce plisované vlny byla rozdílná a nález ze Pskova je pouze hypotetický. Oprávněně se tedy lze domnívat, že byla tuzemská, skandinávská. Pro to mluví také fakt, že šaty z Køstrupu byly modře barvené, přičemž modrá byla tradiční barva staroseverských oděvů.

Plisování mělo být prováděno tak, že se látka nejprve poskládala (v některých případech velmi natěsno, v hrobu 5/1964 byly sklady vytvořeny s odstupem pouhých šesti vláken) a prošila nití. Tím se vytvořily sklady, které se stáhly k sobě. Takto skládaný len se namočil do horké vody a poté se nechal uschnout. Po vyschnutí se plisovací stehy vytáhly, ačkoli u některých nálezů plisované vlny se předpokládá, že se stehy nevytahovaly.

plisování2

Valkýra na obrazovém kameni z Tjängvide.

Plisovaní má obecně malou trvanlivost a takto upravená látka nemohla být užívána při každodenních činnostech. K těm jisté lépe posloužil prostý hladký len, který se v Birce vyskytuje častěji (31 z 52 hrobů). Šaty z plisované látky jistě byly používány při slavnostech či byly součástí pohřební výbavy žen.

 

 

A nyní následují obrázky rekonstrukce (fotky Lesya Tkachuk):

Doporučená literatura:

BAU, Flemming. Seler og slaeb i Vikingetid: Birka’s kvindedragt i nyt lys. In: Kuml, Århus 1981: 13-47.

HÄGG, Inga. Kvinnodräkten i Birka: Livplaggens rekonstruktion på grundval av det arkeologiska materialet, Uppsala 1974.

HÄGG, Inga. Textilfunde aus der Siedlung und aus den Gräbern von Haithabu (Berichte über die ausgrabungen in Haithabu 29), Neumünster 1991.

RIMSTAD, Charlotte. Vikinger i Uld og Guld, Om de danske vikingetidsdragter baseret på tekstilfunn i grave, København 1998, Online.