Zdobená bradatice z Hořicka

V květnu roku 2019 byla v České Republice nalezena výjimečná militárie, která prozatím nebyla publikována tiskem – stříbrem tausovaná bradatice z Hořicka ve východních Čechách. V tomto příspěvku bychom tento nález rádi okomentovali, zasadili jej do kontextu středoevropské zbrojní tradice a jako první přinesli jeho digitální podobu, která lépe poslouží k docenění tohoto vzácného artefaktu veřejností.


Okolnosti nálezu a prezentace v médiích

Informace, které jsou prozatím k dispozici, nejsou příliš jednoznačné. S jistotou můžeme říci, že sekera byla nalezena v okolí Hořicka na pomezí Jičínska a Královéhradecka v květnu roku 2019. Přesnou lokalitu archeologové tajili z důvodu probíhajícího ohledání okolí, nyní je však známo, že místem nálezu je ves Bašnice. Nálezce ji objevil pomocí detektoru na neoraném poli poblíž lesa v hloubce zhruba 15 cm pod úrovní terénu, a protože se mu nezdála příliš atraktivní, ponechal ji na blízkém pařezu, kde ji objevil spolupracovník Muzea východních Čech v Hradci Králové. Ten v artefaktu rozpoznal raně středověkou sekeru, a jakmile sloupl kus koroze, objevil stříbrnou výzdobu a nález ohlásil. Na místě byla provedena sonda, která neobjevila známky pohřebiště, archeologové nicméně nevylučují přítomnost rozoraného hrobu.

Přibližné místo nálezu v rámci České republiky.

Předmět od května do července plnil hledáčky českých online médií. Zásadní informace o nálezu přinesly webové stránky Muzea východních Čech v Hradci Králové („Nový nález Tauzované sekyry“, „Tajemství ptačí sekery“, „Jak se konzervovala unikátní ptačí sekerka“), které informovaly o nálezu, konzervaci a vystavení exponátu. Informaci o nálezu převzaly veřejnoprávní média ČT24 („Hradečtí archeologové objevili unikátní sekeru. Je zdobená stříbrem“) a Rozhlas.cz („Sekera ne za dva zlatý, ale nevyčíslitelné hodnoty. To je artefakt z 9. století zdobený stříbrem“, „Co už o sobě prozradila vzácná sekera z dob Velkomoravské říše? A kdy ji uvidí veřejnost?“, „Nález, který nemá v Česku obdoby. Na Královéhradecku našli sekeru z raného středověku“). Pozadu nezůstaly ani deníky iDnes („Pole vydalo unikát, stříbrem zdobenou sekeru z dob Velké Moravy“), Deník N („Nálezce na Jičínsku objevil stříbrem zdobenou sekeru z dob Velké Moravy“), Novinky.cz („Archeologové našli unikátní, stříbrem zdobenou sekeru z dob Velké Moravy“), Lidovky.cz („Archeologové našli velkomoravskou sekeru, která v Česku nemá obdoby. Naleziště raději neprozradili“) a lokální weby Deník.cz („Jedinečný nález. Muž „zakopl” u lesa o vzácnou sekeru z dob Velké Moravy“), Hořice.org („Na Hořicku byla nalezena vzácná zdobená sekera z období Velké Moravy“), Hradecký deník („Muž „zakopl“ u lesa o vzácnou sekeru z dob Velké Moravy“), Jičínský deník („Bradatice z období Velké Moravy je unikátním nálezem“) a Hradecká drbna („V hradeckém kraji našli velkomoravskou sekeru, v ČR nemá obdoby“). V neposlední řadě o nálezu informovaly weby sciencemag.cz  („Výjimečná sekera z velkomoravské doby“), instory.cz („Archeologové objevili vzácnou sekeru z devátého století. Je zdobená stříbrem“), Propamatky.info („Na Hořicku byla nalezena vzácná zdobená sekera z období Velké Moravy“) a dokonce Parlamentní listy („Hořice: Na Hořicku byla nalezena vzácná zdobená sekera z období Velké Moravy“) a Sputnik News („Archeologové v České republice předvedli jedinečný objev. Nic takového jinde ve střední Evropě není“).


Zběžný popis nálezu a jeho analogie

Na přelomu let 2019 a 2020 byla sekera očištěna ultrazvukovým skalpelem a mikropískováním a byla konzervována (detaily z konzervace viz Muzeum východních Čech v Hradci Králové 2020). Po očištění vynikl původní tvar sekery i její dekorace.

Fotografie mapující konzervaci sekery.
Muzeum východních Čech v Hradci Králové. 

Sekera z Hořicka, která je místními odborníky přiřazována k vágně definovaným „velkomoravským bradaticím“, představuje dobře zachovaný exemplář Kotowiczova typu IB.5.34 (Kotowicz 2018: 110-111), jde tedy o úzkou hlavu sekery s nesymetrickou čepelí tvarovanou do brady, má násadovou část opatřenou trny po obou stranách a je vybavena kladivovitým tloukem s knoflíkovou koncovkou. Kotowicz popisuje dvě základní podvarianty tohoto typu – první má zploštělý tlouk a objevuje se v období 8.-10. století ve střední, východní a jižní Evropě, zatímco druhá má hříbkovitý tlouk a lze ji nalézt v období 7.-10. století pouze ve střední Evropě (Kotowicz 2018: 110). Není pochyb o tom, že sekera z Hořicka přináleží k podvariantě s hříbkovitým tloukem, který se v 7.-8. století užíval v avarském prostředí, avšak o století později zdomácněl ve slovanském prostředí, a tak jej můžeme v 9. a 10. století potkávat v dnešní České Republice, Slovensku a Polsku (Kotowicz 2018: 111). Tvarově nejbližší analogii reprezentuje sekera z polské lokality Barkowice Mokre (Lodžské vojvodství), která se odlišuje pouze čepelí zdobenou sekaným geometrickým ornamentem a tloukem s profilovaným krčkem (Kotowicz 2014: 15-16, Tabl. II.2; Kotowicz 2018: Pl. XII.4). Právě profilovaný krček tlouku je nejběžnější dekorativní úpravou seker tohoto typu, ale sekera z Hořicka tento rys postrádá. Další blízké analogie hořické sekery, které přináleží k typu IB.5.34, avšak nemají tak vysoké trny a úzkou čepel, pocházejí ze slovenské Bojné (Kouřil 2008: Obr. 3.7), moravských Mikulčic (Kouřil 2006: Obr. 4.6-7), české Staré Kouřimi (Profantová 2005: Obr. 8C.3) a polské lokality Niedźwiedź (Kotowicz 2014: 89, Tabl. LIII.5). Pokud bychom odhlédli od kladivovitého tlouku, do našeho hledáčku se rázem dostane bradatice typu IB.5.30, která je rozšířena od Polsko po Albánii, ale největší koncentrace – čítající zřejmě významně přes 100 kusů – je úzce spjata s velkomoravským obdobím na Moravě, Slovensku, v Polsku, Rakousku a Česku (Hrubý 1955: 170; Kotowicz 2018: 104-109; Ruttkay 1976: 306). Je evidentní, že typy IB.5.34 (kladivovitý tlouk) a IB.5.28 (lopatovitý tlouk) tvoří pouze boční větve dominantního typu IB.5.30, jinými slovy tvar sekery z Hořicka nasvědčuje výrobě na Velké Moravě, Čechách či Polsku.

Nejbližší tvarové analogie hořické sekery:
Kotowiczův typ IB.5.34 s hříbkovitým tloukem. 

Zleva nahoře: Barkowice Mokre (Kotowicz 2014: Tabl. II.2); Bojná (Kouřil 2008: Obr. 3.7); Mikulčice (Kouřil 2006: Obr. 4.7); Niedźwiedź (Kotowicz 2014: Tabl. LIII.5); Stará Kouřim (Profantová 2005: Obr. 8C.3); Mikulčice (Kouřil 2006: Obr. 4.6).

 


Vymapování seker typu IB.5.34 s hříbkovitým tloukem z 9.-10. století.

Co činí sekeru výjimečnou, je tausie provedená stříbrným drátem. Podstata tausie (též inlay) spočívá v tom, že na povrchu předmětu jsou vysekány drážky, které jsou vyplňovány kontrastním materiálem v určitém motivu. Na rozdíl od plátování, kde je dražší kov plošně nanesen na podklad, drážky korespondují s motivem. Obě strany čepele hořické sekery jsou lemovány jednoduchými linkami, které jsou na straně u břitu zdvojeny. Linky jsou v pravidelných odstupech překříženy shluky kolmých čárek (v počtu 5-7). V prostoru, které linky vymezují, je znázorněna dvojice ptáčků s křížky. Motivy nejsou symetrické; na jedné straně jsou ptáčci doplněny další linky překřížené shluky čárek. Trny jsou zdobeny vertikálními linkami, které jsou překřížené jak shluky čárek, tak velkým křížem se stromečkovým vzorem. Boční strany tlouků zdobí centrální linky překřížené shluky čárek, které lemují shluky čar obkružující tlouk. Vrchní i spodní část jsou zdobeny trojúhelníčky, které jsou na straně čepele vyplněné stříbrem, na straně tlouku jsou prázdné.

Symbolika ptáčka se objevuje u řady elitních předmětů vytvořených velkomoravskou a přemyslovskou kulturou – opasky, gombíky, rukojeti nožů, vědra, nákončí pochev, sekery, prsteny a dekorativní terčíky (Vlasatý 2020). Rozhodně šlo o symbol s pozitivním významem. Je velmi pravděpodobné, že ptáček byl na Velké Moravě zakomponován do křesťanské symboliky, jak nasvědčují liturgické nádoby (Kavánová 2014), nicméně se zdá, že jeho význam není svázán pouze s křesťanstvím. Snad mohl mít jisté postavení v dynastickém mýtu nebo mýtu o stvoření. Další možný výklad lze spojovat s faktem, že člověk má významný předpoklad asociovat se se zvířetem, se kterým si je biobehaviorálně podobný, mohl ptáček pro vyšší společenskou vrstvu vyjadřovat odraz některých žádoucích kvalit. Hořickou sekeru lze na základě této symboliky spojit s kulturním okruhem velkomoravského a raného přemyslovského období.

Skutečnost, že sekera je vykládaná jiným kovem, je pracovníky hradeckého muzea považována za unikátní rys, který nemá obdobu. Je pravdou, že bradatice typu IB.5.30 (s přidruženými typy IB.5.34 a IB.5.28) jsou zdobené vzácně, avšak několik analogií existuje. Tou nejbližší je sekera z polské lokality Bardy, která patří k typu IB.5.30 a která je na trnech a krčku a tlouku vykládána drátem ze slitiny mědi (Kotowicz 2014: Tabl. II.1; Kotowicz 2018: 34-35). I tato sekera je v Polsku považována za unikát, a z důvodu absence analogie se dosud spekulovalo o skandinávském vlivu, o kterém – jak se domníváme – není třeba díky hořické sekeře diskutovat (Kotowicz 2018: 35). Sekera z Hořicka je dlouhá 10,8 cm, břit je široký 3 cm dlouhý a oko široké kolem 2 cm, což je výrazně méně, než je u typu IB.5.30 obvyklé (běžně 15-20 cm na délku), avšak sekera z Bardy dosahuje podobných rozměrů (délka 13,4 cm, šířka břitu 4,6 cm, průměr oka 2,1 cm). Za zmínku stojí také délka trnů, který je 4,75 cm. Jiří Košta, kurátor Národního muzea, se na základě této velikosti domnívá, že se jednalo o miniaturu sekery, která byla vytvořena pro dětský pohřeb. Stejný názor má Naďa Profantová, která poukazuje na drobnost sekery typu IB.5.34 z hrobu č. 79 ze Staré Kouřimi (osobní diskuze s Naďou Profantovou). Další zdobenou sekerou, avšak bez aplikovaného drahého kovu, je zmíněný sekera z polské lokality Barkowice Mokre. Kotowicz navrhuje možnost, že sekané drážky na některých sekerách mohly být původně vyplněny drahým kovem a postupem času opadaly (Kotowicz 2018: 34), ale zda toto byl případ i sekery z Barkowic, není možné říci. Fakt, že obě zdobené bradatice se nacházejí v Polsku, ve kterém byla tradice zdobení seker zavedenější, může naznačovat konexe velkomoravského prostředí s územím dnešního jižního Polska, ale vylučovat nemůžeme ani možný polský původ hořické sekery. Další zdobenou bradaticí, která byla zřejmě plošně dekorována neželezným kovem, je sekera z hrobu 221 objeveném ve slovenské lokalitě Borovce (Staššíková-Šťukovská – Brziak 1995). Z území České republiky jsou doposud známy pouze tři nálezy raně středověkých seker zdobených neželezným kovem – jednou je čakan z hrobu 120 ze Staré Kouřimi, jehož původ je kladen do Chazarského chanátu či dnešního Iránu (Macháček 2000), druhou je atypicky tvarovaná širočina z hrobu 1994 v Mikulčicích, která shořela při požáru depozitu (Luňák 2018: 79-80), třetí je sekera českého typu z hrobu 22/05 z Klecan, která je zdobena dvěma pásky z různých měděných slitin (Profantová 2010: 72-74; 2015: Tab. 18.3, Fototab. 16.6).


Sekera typu IB.5.30 zdobená drátem ze slitiny mědi, lokalita Bardy, Polsko.
Kotowicz 2014: Tabl. II.1.

Sekera z Bašnic představuje 65. sekeru datovatelnou do období 8.-10. století, nalezenou v českém prostředí (Profantová 2019: Abb. 4). Na základě tvaru a výzdoby lze sekeru zařadit do období let 800-950, přičemž období 9. století se přihlédnutí k analogiím jeví jako pravděpodobnější. Sekeru z lokality Barkowice Mokre lze datovat do první poloviny 9. století (Kotowicz 2018: 111), zatímco sekera z Bardy je datována do období od začátku 9. po přelom 9./10. století (Kotowicz 2014: 15). Velkomoravské sekery typu IB.5.30 a přidružených typů jsou datovány zánikovým horizontem do období od 9. po začátek 10. století. V českém prostředí, ve kterém byla sekera nalezena, symbolika ptáčků dobíhala ještě v 1. pol. 10. století, stejně jako tomu bylo v Polsku (Vlasatý 2020).


Digitální rekonstrukce

Ve spolupráci s chilským strojním grafikem a reenactorem Carlosem Benavidesem jsme připravili digitální rekonstrukci hořické sekery. Obrázky rekonstrukce a video nabízíme volně k šíření a je možné je stáhnout prostřednictvím následujícího odkazu:

 


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Literatura

Hrubý, Vilém (1955). Staré Město: Velkomoravské pohřebiště „Na Valách“, Praha.

Kavánová, Blanka (2014). Rekonstrukce relikviáře z Mikulčic. In: Kouřil, Pavel (ed.). Cyrilometodějská misie a Evropa – 1150 let od příchodu soluňských bratří na Velkou Moravu, Brno, 114-117.

Kotowicz, Piotr N. (2014). Topory wczesnośredniowieczne z ziem polskich : Katalog źródeł, Rzeszów.

Kotowicz, Piotr N. (2018). Early Medieval Axes from Territory of Poland, Kraków.

Kouřil, Pavel (2006). Zu einigen Äußerungen der materiellen Nomadenkultur auf dem Mikulčicer Burgwall. K některým projevům nomádské hmotné kultury na mikulčickém hradě. In: Přehled výzkumů Archeologického ústavu AV ČR v Brně 47, Brno, 69–76.

Kouřil, Pavel (2008). Archeologické doklady nomádského vlivu a zásahu na území Moravy v závěru 9. a v 10. století. In: Štefanovičová, T. – Hulínek, D. (ed.). Bitka pri Bratislave v roku 907 a jej význam pre vývoj stredného Podunajska, Bratislava, 113–135.

Luňák, Petr (2018). Velkomoravské sekery, Brno: Masarykova univerzita [disertační práce].

Macháček, Jiří (2000). 07.02.02. Streitaxt. In: Wieczorek, A. – Hinz, H.-M. (eds.). Europas mitte um 1000, Katalog, Stuttgart, 162.

Muzeum východních Čech v Hradci Králové (2020). Jak se konzervovala unikátní ptačí sekerka. In: Muzeum východních Čech v Hradci Králové, navštíveno 8.3.2020, dostupné z https://www.muzeumhk.cz/aktuality/748-jak-se-sanovala-unikatni-ptaci-sekerka.html.

Profantová, Naďa (2005). Elita v zrcadle dětských pohřbů 9. a 10. století v Čechách. In: Študijné zvesti AÚ SAV 37, 63-78.

Profantová, Naďa et al. (2010-2015). Klecany. Raně středověká pohřebiště, 1. svazek (2015), 2. svazek (2010), Praha.

Profantová, Naďa (2019). Neue Funde von Waffen und Reitzeug aus Mittel- und Ostböhmen. In: Poláček, L. – Kouřil, P. (Hrsg.). Bewaffnung und Reiterausrüstung des 8. bis 10. Jahrhunderts in Mitteleuropa. Waffenform und Waffenbeigaben bei den mährischen Slawen und in den Nachbarländern, Brno, 263–282.

Ruttkay, Alexander (1976). Waffen und Reiterausrüstung des 9. bis zur ersten Hälfte des 14. Jahrhunderts in der Slowakei (II). In: Slovenská Archeológia XXIV / 2, Bratislava.

Staššíková-Šťukovská, Danica – Brziak, Peter (1995). Pôvod povrchových vrstiev železnej sekery z pohrebiska v Borovciach. In: Študijné zvesti AÚ SAV, 31, 1995, 193–202.

Vlasatý, Tomáš (2020). Specifický typ moravského opasku. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda. Dostupné z: http://sagy.vikingove.cz/specificky-typ-moravskeho-opasku/

Možné funkce „Perunovy sekery“

V tomto článku se zaměříme na raně středověké miniatury seker, tzv. „Perunovy sekery“, kterým je v současné době ze strany reenactorů a novopohanů přikládána velká pozornost. Pokusíme se v hrubých obrysech nastínit nejstěžejnější práce, ze kterých je možné čerpat, a následně se podíváme na možnou funkci, která jistě vyvolá kontroverzi.

Hned v úvodu je třeba říci, že přinejmenším v období 9.–12. století se miniaturní sekery používaly od Irsko po Rusko a nejsou vázané na slovanská území, jak se často soudí. Je zřejmé, že se kopírovaly běžné domácí typy seker, a pokud v určité zemi najdeme miniaturu o tvaru, který nekopíruje lokální sekery, můžeme spekulovat o pohybu zboží či lidí. Obecně se nejčastěji vyrábějí ze slitiny mědi („bronzu“), jantaru, stříbra, železa, slitin cínu, olova a kosti. Označení „Perunova sekera“ je, jak bude řečeno, založeno na interpretaci ze 60. let 20. století, která již neodpovídá současnému diskurzu, a tak se budeme přidržovat označení „miniatura sekery“.

Výzkum miniaturních seker má za sebou zhruba stoletý vývoj, který na problematiku přinesl rozmanité názory. Celý problém provází nedostatečná katalogizace a nespolupráce východoevropských, skandinávských a západoevropských badatelů, což zapříčinilo oddělených vznik katalogů, které se navzájem nereflektují. V současné chvíli nejlepším soupisem miniatur východoevropských seker představují katalogy sestavené P. Kucyperou, P. Prankem a S. Wadylem (Kucypera – Pranke – Wadyl 2010Kucypera – Pranke – Wadyl 2011) a čítají 154 exemplářů z období 10.–13. století. Skandinávské a západoevropské miniatury seker shromáždil Bo Jensen (Jensen 2010) do katalogu, který čítá 44 kusů. Od doby sestavení katalogů zveřejněno mnoho nových nálezů, z nichž některé byly uvedeny na těchto webových stránkách (Vlasatý 2018a; Vlasatý 2018b).

Rozšíření miniatur seker v západní, severní a východní Evropě.
Jensen 2010: 44; Kucypera – Pranke – Wadyl 2011: 33, Mapa 3.

Miniatury východoevropských seker, které nás budou provázat zbytek tohoto článku, lze rozdělit do následujících skupin (Kucypera – Pranke – Wadyl 2011: 11–26, 29):

  • miniatury Makarovova typu I (74 kusů), datované do období přelomu 10./11. století – konec 12. století
  • miniatury blízké Makarovova typu I (21 kusů), datované do období od pol. 11. století – přelom 12./13. století
  • miniatury Makarovova typu II (30 kusů), datované do období od začátku 11. století – 1. pol. 12. století
  • minuatury netypických tvarů (29 kusů)

Funkce

Velká skupina předmětů, jako je tato, vzbudila v řadě badatelů zájem o interpretaci. Výkladů již nyní existuje celá řada, a mezi ty nejčastěji zmiňované patří následující:

  • amulety v tom smyslu, že byly diskrétně nošeny svými majiteli (Jensen 2010: 43–45; Koktvedgaard Zeitzen 1997: 3, 17; Beck – Jahnkuhn 1973: 567–568)
  • předměty spojené s hromovládným božstvem (Darkevič 1961Kulakov 1993)
  • dary chlapcům při postřižinách (Paulsen 1939: 159; Panasiewicz – Wołoszyn 2002: 261)
  • předměty spojené s členy staroruské družiny (Makarov 1992: 48–51; Wołoszyn 2006: 591–593)
  • předměty spojené s kultem sv. Olava (Kucypera – Pranke – Wadyl 2010: 116)
  • dětské hračky (Shetelig 1912aPaulsen 1939: 159; Nadolski 1953: 390)

O funkci jakožto závěsných přívěsků nelze v případě některých miniatur pochybovat, neboť jsou opatřeny kroužky či celými řetízky – toto je však případ pouze tří miniatur (Kucypera – Pranke – Wadyl 2010: 36). Je zřejmé, že tuto funkci měly i další sekerky, které mají velmi malý rozměr a drobné očko. Přívěsky ve tvaru sekerek v Evropě známe již od antiky (např. Tejral 1982: 131). Nejméně v jednom případě je raně středověká miniatura sekery zavěšena na drobné oděvní sponě (Paulsen 1956: Abb. 98g) – toto je zajímavý detail ve vztahu k oděvní sponě z Daugmale, jejíž součástí je sekerkovitý útvar (Paulsen 1956: Abb. 99d). Nejméně dvě sekery bez oček, pocházející z ženských hrobů, byly nalezeny na hrudích společně s dalšími amulety a korálky, které tvořily náhrdelníky.

Kucypera – Pranke – Wadyl 2010: Tabl. VII:9, VIII:3, XIV:6; Paulsen 1956: Abb. 98g.

Spojení s hromovládným božstvem, nejčastěji Perunem, se ve velké míře zakládá na ornamentu, který můžeme na miniaturách nalézt. Tato interpretace je přesto problematická a nalezne i své kritiky, kteří varují před opatrností (Kucypera – Pranke – Wadyl 2011: 43). Dekorace ve své podstatě pouze naznačuje, že miniatury mohly být ozdobami, o čemž mnohdy svědčí také vybraný materiál. Nejednou se zdá, že dekorace pouze kopíruje ornament užívaný na skutečných sekerách.

Skutečné sekery (vrchní řada) v porovnání s miniaturami, 10.–12. století.
Atgāzis 1998; Paulsen 1956; Kucypera – Pranke – Wadyl 2011.
Větší rozlišení zde.

Věrnost předlohám jde však mnohem dál než jen k dekoraci. Břit těchto miniatur má výraznou ostrost, podobně jako u skutečných seker. Nejméně v deseti (tedy zhruba v 7%) případech byly miniatury opatřeny dřevěnými topůrky, z nichž se zachovaly pouze fragmenty (Kucypera – Pranke – Wadyl 2010: kat. 13, 21, 48, 51, 57, 65, 120, 124, 135, 152). Další dva nálezy, pocházející z detektorové činnosti v Bělorusku a Ukrajině, byly publikovány Koršunem (Koršun 2012: kat. D-6, D-44). Jeden detektorový nález je v současnosti na prodej na portálu eBay (eBay 2019), další na portálech Mešok (Mešok 2019) a Violity (Violity 2019). Tři sporné detektorové kusy můžeme nalézt na serveru Arkaim (Arkaim 2019). Nejméně v jednom případě byla hlava sekerky pojištěna železným klínem (Kucypera – Pranke – Wadyl 2010: kat. 21, tabl. III: 3). Jeví se jako pravděpodobné, že větší množství sekerek bylo opatřeno topůrky, která se ale nedochovala do dnešních dnů.

Fragmenty dřevěných topůrek.
Kucypera – Pranke – Wadyl 2010: Tabl. II:1, III:3, IV:8, V:1,6, VI:3, XI:1,5, XIV:3; Koršun 2012: 152, 160, kat. D-6, D-44; eBay 2019; Mešok 2019; Violity 2019Arkaim 2019.

Nadpoloviční většina miniatur byla nalezena v hradištích, v podhradí či v osadách. Poměrně velké množství pochází z bezkontextových situací. Je důležité uvést, že 11 miniatur pochází z hrobů. V pěti případech jde o hroby mužů, ve dvou případech o hroby žen. Celkem sedm hrobů jsou hroby dětí. Nejčastější pozice uložení je oblast pravého boku, nohou a v případě žen také hrudi (Kucypera – Pranke – Wadyl 2011: 30).

Miniatury sekerek nalezené v hrobech.
Kucypera – Pranke – Wadyl 2011.

Na základě přítomnosti topůrek se autoři nejnovějšího katalogu domnívají, že se takové předměty nehodily k zavěšení na krk a spíše byly umístěny za opasek (Kucypera – Pranke – Wadyl 2011: 37). V případě dětských hrobů zřejmě nebudeme daleko od pravdy, když se budeme domnívat, že miniatura v hrobu slouží jako symbolický milodar nahrazující skutečnou sekeru. Miniaturní sekerky s topůrky můžeme nalézt i v jiných částech Evropy – některé sekerky byly určené k zavěšení, jiné postrádají jakýkoli otvor a byly spíše vhodné k uschování do brašny.

Miniaturní sekery s topůrky.
Zleva: železná sekerka z Estonska (zdroj Edvards Puciriuss), mastková forma z Ribe (zdroj The Northern Emporium project), jantarové sekerky z Ribe (nálezy z let 2018 a 1990/1, zdroj The Northern Emporium project), bronzová sekerka z Haithabu (Elsner 2004: 79), bronzová sekerka z Mülheimu (Koch 1970), bronzová sekerka z Menzlinu (Schoknecht 1977).

Jak si můžeme povšimnout, výše uvedené sekerky tvoří velmi nesourodou skupinu – jsou vyrobeny z různých materiálů, různým způsobem a jejich vzhled se liší. Východoevropské sekerky naproti tvoří poměrně ucelené skupiny a variují pouze v detailech. Pokud vezmeme v potaz detektorové nálezy, máme zde co dělat se stovkami miniatur a můžeme mluvit o množstevně, časově a geograficky rozšířeném fenoménu. Představa, že velká část těchto sekerek sloužila jako symbolické milodary nebo jako přívěšky, nemá oporu v hrobových situacích, ve kterých se nenachází ani desetina všech oficiálně zkoumaných exemplářů. K výše zmíněných interpretacím bychom proto rádi přidaly několik dalších, které by mohly pomoci rozklíčovat komplexní význam těchto miniatur.


Další navržené interpretace autora

Rozšířenost napříč východní Evropou v průběhu několika staletí je varovným ukazatelem, že se mohlo jednat o populární předmět s praktickou a dekorativní funkcí. Tuto četnost se kromě využití jako přívěsku a symbolickými milodary snažíme vyložit třemi dodatečnými interpretacemi.

Výběr oděvních spon a jehlic ze západní, severní a východní Evropy.
Tvorba grafiky: Tomáš Cajthaml, grafikacajthaml.cz.

 

Oděvní jehlice
Miniatury seker s topůrky lze srovnat se třiceti kostěnými a pěti bronzovými oděvními / vlasovými jehlicemi ze západní a severní Evropy. Pojďme se nyní podívat na tyto analogie podrobněji. V Nizozemsku máme přes 20 nálezů kostěných jehlic ve tvaru sekery (Roes 1963: 67–69, Pl. LIV: 1–9). Ze Spojeného království je známo nejméně 6 dalších raně středověkých kostěných jehlic (MacGregor 1985: 118, Fig. 64). V německém Haithabu byly nalezeny další tři kostěné jehlice (Schwarz-Mackensen 1976: 27, Abb. 7: 2–3; Schietzel 2014: 355). Jeden exemplář je znám z dánského Århusu (Roesdahl et al. 2014: 285).

Kostěné jehlice ve tvaru seker.
Roes 1963: Pl. LIV: 1–9; MacGregor 1985: Fig. 64: 15–17, 22; Schwarz-Mackensen 1976: Abb. 7: 2–3.

Kovové varianty sekerkovitých jehlic nejsou tak četné, ale přesto existují. Jeden kus byl objeven v dánském Aggersborgu (Roesdahl et al. 2014: 283–285). V Dánsku nalezneme ještě jednu jehlici, která byla objevena v Avnsøgårdu (Pedersen 2014: 239, Fig. 7.5). Třetí nález představuje sekerka z irského Islandbridge (Harrison – Ó Floinn 2014: 157–158, III. 90). Čtvrtý pochází z norské lokality Svingesæter (Shetelig 1912b: 206, Fig. 482). Pátá sekerka byla nalezena v norském Bjålandu (Petersen 1951: 338, Fig. 184).

Kovové jehlice ve tvaru seker.
Roesdahl et al. 2014: 283; Pedersen 2014: Fig. 7.5; Harrison – Ó Floinn 2014: 158, III. 90; Shetelig 1912b: Fig. 482; Petersen 1951: Fig. 184.

Přestože kvůli nekompletnosti východoevropských miniatur s topůrky nemáme žádné solidní důkazy, existuje řada argumentů hovořících ve prospěch této interpretace.

  • takřka 40 analogií z tehdejší Evropy a užívání sekerkovitých výstupků či zavěšených miniatur na některých oděvních sponách východní Evropy
  • praktičnost a příhodná konstrukce, která se experimentálně osvědčila
  • estetický odznak ukazující společenský status
  • velikostně a materiálově nevybočují z raně středověkých oděvních spon s dlouhou jehlicí
  • předpolí vytvořené četným užíváním skandinávských spon s kroužkem a spon s korouhvičkou ve východní Evropě (Chvoščinskaja 2004; Schmidt 2005)
  • specificky zlámaná topůrka těsně pod hlavou sekerky
  • pozice v hrobech na pravém boku nevylučuje použití jako oděvní spony, neboť řada severo- a východoevropských spon byla nošena tímto způsobem (Thunmark-Nylén 1984: 11, Abb. 2.3; Lehtosalo-Hilander 2000: 206–207; Stepanova 2009: Rys. 19, 194) a celá sekerka z Nikolskoje III byla „ovinuta tkaninou“ (Kucypera – Pranke – Wadyl 2011: 88, kat. 56).

Experiment: bronzový odlitek sekery (výroba: Drakkaria) namontovaný na dřevěné jehlici, která fixuje oděv. Vyzkoušeli jsme různé způsoby upevnění řemínku, nejvíce se nám osvědčila pevná fixace na dvou bodech jehlice.

Tuto teorii jsme předložili Pawlu Kucyperovi, autoru katalogu východoevropských miniaturních sekerek, který ji komentoval následujícími slovy: „Nemohu tuto možnost vyvrátit. Nápad porovnat miniatury s tehdejšími jehlicemi je zajímavý, ale není možné tento koncept více rozpracovat.“ Musíme proto počkat na další nálezy, které pomohou potvrdit nebo vyvrátit tuto interpretaci.


Rekonstrukce pouzdra ze Šlesviku. Výroba: Stephan Meinhardt.

 

Klínek fixující pouzdro k sekeře
Ačkoli je to vzhledem k nálezovým situacím nepravděpodobné, není vyloučeno, že by některé miniatury s topůrkem nemohly sloužit jako klínky fixující pouzdra k sekerám. Z raně středověké Evropy známe pouze jeden takový klínek, a sice z Haithabu (HbH.432.002; Westphal 2007: 55, Taf. 30:3), který se vkládal do pouzdra z vnitřní strany směrem od sekery, avšak existují i další pouzdra, která naznačují použití klínku. Je to zejména pouzdro z Novgorodu, na jehož jazykovitých výběžcích nalezneme otvory, které korespondují s otvory na východoevropských sekerách (Kainov – Singh 2016). Můžeme tedy předpokládat, že otvory nacházené na břitech seker sloužily k jednoduchému způsobu upevnění pouzdra, které bylo přikolíčkováno zboku, a takové uniformní řešení by vyžadovalo velké množství klínků, jež by vysvětlovalo rozšíření v čase a prostoru. Tvar hlav miniatur je příhodný pro tento účel. Navíc, jak ukazuje pouzdro ze Šlesviku, dekorované rytinami dvou seker, že v dobové mentalitě nebylo přitěžující, pokud by pouzdro bylo zdobeno další sekerou (Saggau 2006: 264; Abb. 44:13, Abb. 45). V minulosti bylo naznačeno, že i miniatury mohly být opatřeny pouzdry, které by byly připevněny k sekerkám pomocí dírky (Makarov 1992: 37; Panasiewicz – Wołoszyn 2002: 251), toto se však prozatím nepotvrdilo.

Raně středověká pouzdra seker s navrženými způsoby fixace.
Westphal 2007: Taf. 30:3; Kainov – Singh 2016: Rys. 2.
Tvorba grafiky: Tomáš Cajthaml, grafikacajthaml.cz.

 

Votivní dar při kolonizaci
V 11. století jsme svědky výrazné přeměny staroruské sídlištní soustavy směrem do dříve nekolonizovaných oblastí. Stará sídla zanikají a vzniká hustá síť malých měst a vesnic v podhradí, která se pod vlivem nově nabitého ekonomického a politického potenciálu osamostatňuje a snaží vymanit zpod kyjevského jařma (Kotyčev 2016: 246–248). Epocha, která se někdy nazývá jako „doba malých měst“ (эпоха малых городов), kopíruje používání miniaturních seker ve východní Evropě.

Z jiných částí Evropy víme, že rané středověku sekera jakožto nástroj lidské práce hrála důležitou symbolickou úlohu při kultivaci země, a nebylo nezvyklé, že pokud se osidlovala nová země, záborci na ní rozdělali oheň nebo do ní zakopali sekeru, aby do ní symbolicky vnesli řád (Starý – Kozák 2010: 44–45). Zakopané sekery navíc již od pozdního neolitu sloužily k vymezení hranic statků, které chránily před narušením (Rønne 2008). Připomeňme si, že většina seker byla nalezena v okolí malých měst, pevností a v osadách. Fenomén miniaturních seker ve východní Evropě tak může souviset s vnitřní kolonizací a změnou sídelní struktury 11.–13. století.


Závěr

V této práci jsme se zaměřili na přiblížení fenoménu miniaturních východoevropských seker českému čtenáři. Velký prostor jsme věnovali diskutování pravděpodobné funkce. Naším předpokladem je, že geografické a časové rozšíření může svědčit o praktickém použití. Předpokládáme následující funkce:

  1. ženské náhrdelníky, oděvní spony
  2. symbolický milodar v hrobu dítěte
  3. votivní uložení do země

Tyto funkce mohou naznačovat, že miniatury v životě majitele měly poměrně důležité významy:

  • vymezení kulturní prostoru, vnášení řádu do chaotického prostředí
  • přinášení zdaru (zachování dobré zdravotní i mentální kondice a ochrana před nebezpečím)
  • dekorace
  • zastoupení sekery skutečné

Zde tento článek završíme. Děkujeme Vám za strávený čas a budeme se těšit na případné ohlasy.


Bibliografie

Publikované články, knihy

Atgāzis 1998 = Atgāzis, Māris (1998). Tuvcīņas ieroči senajā Latvijā 10.-13.gadsimtā. Doktorská práce, Latvijas Universitāte, Riga.

Beck – Jahnkuhn 1973 = Beck, H. – Jahnkuhn, H. (1973). Axtkult. In: Hoops, J. (red.). Reallexikon der Germanischen Altertumskunde, B. 1, 562–568.

Darkevič 1961 = Даркевич, В. Л. (1961). Топор как символ Перуна в древнерусском язычестве // Советская археология, № 4, 91–102.

Elsner 2004 = Elsner, Hildegard (2004). Wikinger Museum Haithabu : Schafenster einer frühe Stadt, Neumünster.

Harrison – Ó Floinn 2014 = Harrison, Stephen H. – Ó Floinn, Raghnall (2014). Viking Graves and Grave-Goods in Ireland. Medieval Dublin Excavations 1962-81, Series B, Dublin.

Chvoščinskaja 2004 = Хвощинская, Н.В. (2004). Некоторые аспекты изучения кольцевидных булавок на территории Древней Руси // Славяне и финно-угры. Контактные зоны и взаимодействие культур. Доклады российско-финляндского симпозиума по вопросам археологии и истории (7-10 октября 2004 г., Пушкинские Горы), СПб., 130-140.

Jensen 2010 = Jensen, Bo (2010). Viking Age Amulets in Scandinavia and Western Europe, Oxford.

Kainov – Singh 2016 = Каинов С.Ю. – Сингх В.К. (2016). Деревянный чехол топора с Троицкого раскопа // Новгород и Новгородская земля. Вып. 30, 196–203.

Koch 1970 = Koch, Robert (1970). Waffenförmige Anhänger aus merowingerzeitlichen Frauengräbern. In: Jahrbuch des Römisch-germanischen Zentralmuseums Mainz 17, 285-293

Koktvedgaard Zeitzen 1997 = Koktvedgaard Zeitzen, Miriam (1997). Amulets and Amulet Use in Viking Age Denmark. In: Acta Archaeologica 68, 1–74.

Koršun 2012 = Коршун В.Е. (2012). Языческие привески Древней Руси X–XIV веков. Выпуск I: Обереги, Москва : Группа ИскателИ.

Kotyčev 2016 = Котышев, Дмитрий (2016). Русская земля в X-XII вв.: центр и периферия // Древняя Русь: во времени, в личностях, в идеях, Т. 5, 233-252.

Kucypera – Pranke – Wadyl 2010 = Kucypera P. – Pranke P. – Wadyl S. (2010). Wczesno-średniowieczne miniaturowe toporki metalowe z Europy Środkowo-Wschodniej i Północnej. Korpus zabytków. In: P. Kucypera, S. Wadyl (eds.). Życie codzienne przez pryzmat rzeczy, t. 1, Toruń, s. 103–176.

Kucypera – Pranke – Wadyl 2011 = Kucypera P. – Pranke P. – Wadyl S. (2011). Wczesnośredniowieczne toporki miniaturowe, Toruń.

Kulakov 1993 = Кулаков В.И. (1993). Культовое оружие балтов и славян X-XII вв. // Slavia Antiqua, t. XXXIII, 115–130.

Lehtosalo-Hilander 2000 = Lehtosalo-Hilander, Pirkko-Liisa (2000). Luistari: A History of Weapons and Ornaments: Luistari IV, Helsinki.

MacGregor 1985 = MacGregor, Athur (1985). Bone, Antler, Ivory & Horn: The Technology of Skeletal Materials Since the Roman Period, London.

Makarov 1992 = Макаров Н.А. (1992). Древнерусские амулеты-топорики // Российская археология, №2, 41–56.

Nadolski 1953 = Nadolski, Andrzej (1953).Miniaturowy toporek z grodziska w Tumie pod Łęczycą. In: Przegląd
Archeologiczny, t. 9, 389–391.

Panasiewicz – Wołoszyn 2002 = Panasiewicz, W. – Wołoszyn, M. (2002). Staroruskie miniaturowe toporki z Gródka, pow. Hrubieszów. In: Archeologia Polski, t. 47:1–2, 245–286.

Paulsen 1939 = Paulsen, Peter (1939). Axt Und Kreuz bei den Nordgermanen, Berlin.

Paulsen 1956 = Paulsen, Peter (1956). Axt und Kreuz in Nord- und Osteuropa, Bonn.

Pedersen 2014 = Pedersen, Anne (2014a). Dead Warriors in Living Memory. A study of weapon and equestrian burials in Viking-age Denmark, AD 800-1000, Publications from the National Museum. Studies in Archaeology & History Vol. 20:1 1. (Text), Copenhagen.

Petersen 1951 = Petersen, Jan (1951). Vikingetidens redskaper. Skrifter utgitt av Det Norske videnskapsakademi i Oslo 2, Oslo.

Roes 1963 = Roes, Anna (1963). Bone and Antler Objects from the Frisian Terp-mounds, Haarlem.

Roesdahl et al. 2014 = Roesdahl, E. – Sindbæk, S. M. – Pedersen, A. – Wilson, D. M. (ed.) (2014). Aggersborg : The Viking-Age settlement and fortress, Højbjerg.

Rønne 2008 = Rønne, Ola (2008). Langhus, økser, gårder og grenser under senneolitikum. In: Konstantinos Childis – Julie Lund – Christopher Prescott (eds.), Facets of Archeology: Essays in Honour of Lotte Hedeager on her 60th Birthday, Oslo, 577-584.

Saggau 2006 = Saggau, H. E. (2006). Gehauene und geschnitzte Holzfunde aus dem mittelalterlichen Schleswig. In: Holzfunde aus dem mittelalterlichen Schleswig (Ausgrabungen in Schleswig. Berichte und Studien 17), Neumünster: 199–304.

Shetelig 1912a = Shetelig, Haakon (1912). En miniatyrøks av bronse fra vikingetiden. In: Bergens Museums Årkbok, 13, 3–18.

Shetelig 1912b = Shetelig, Haakon (1912). Vestlandske graver fra jernalderen, Bergen.

Schietzel 2014 = Schietzel, Kurt (2014). Spurensuche Haithabu, Neumünster – Hamburg.

Schoknecht 1977 = Schoknecht, Ulrich (1977). Menzlin. Ein frühgeschichtlicher Handelsplatz an der Peene. Beiträge zur Ur- und Frühgeschichte der Bezirke Rostock, Schwerin und Neubrandenburg 10, Berlin.

Schmidt 2005 = Шмидт, Е.А. (2005). Курганный могильнику пос. Новоселки // Смоленские древности, Вып. 4, Смоленск, 146–218.

Schwarz-Mackensen 1976 = Schwarz-Mackensen, Gesine (1976). Die Knochennadeln von Haithabu. Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu, Bericht 9, Neumünster.

Starý – Kozák 2010 = Starý, Jiří – Kozák, Jan (2010). Hranice světů: Staroseverský Midgard a Útgard ve strukturalistických a poststrukturalistických interpretacích. In: Religio, 18/1, Brno, 31–58.

Stepanova 2009 = Степанова, Ю.В. (2009). Древнерусский погребальный костюм Верхневолжья, Тверь, Тверской государственный университет.

Tejral 1982 = Tejral, Jaroslav (1982). Morava na sklonku antiky, Praha.

Thunmark-Nylén 1984 = Thunmark-Nylén, Lena (1984). Ringnadeln. In: Arwidsson, Greta (ed.) Birka II:1. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 5–14.

Westphal 2007 = Westphal, Florian (2007). Die Holzfunde von Haithabu, (Die Ausgrabungen in Haithabu 11), Neumünster.

Wołoszyn 2006 = Wołoszyn, Marcin (2006). Ze studiów nad obecnością ruską i skandynawską na ziemiach polskich w X–XII wieku. In: M. Dworaczyk et al. (red.). Świat Słowian Wczesnego Średniowiecza, Szczecin–Wrocław, 595–614.

 

Online zdroje

Arkaim 2019 = „Амулеты и обереги“. In: Arkaim [online]. [cit. 2019-03-16]. Dostupné z: http://arkaim.co/gallery/category/88-amulety-i-oberegi/

eBay 2019 = „Bronze Axe amulet pendant 51mm. 800-1300AD. Viking“. In: eBay [online]. [cit. 2019-03-16]. Dostupné z: https://www.ebay.com/itm/Bronze-Axe-amulet-pendant-51mm-800-1300AD-Viking/223315384736?hash=item33fea259a0:g:6fsAAOSwRK9b1i–

Mešok 2019 = „Амулет топорик с остатаками древка Редкость!“. In: Мешок [online]. [cit. 2019-03-16]. Dostupné z: https://meshok.net/item/78088655_%D0%90%D0%BC%D1%83%D0%BB%D0%B5%D1%82_%D1%82%D0%BE%D0%BF%D0%BE%D1%80%D0%B8%D0%BA_%D1%81_%D0%BE%D1%81%D1%82%D0%B0%D1%82%D0%B0%D0%BA%D0%B0%D0%BC%D0%B8_%D0%B4%D1%80%D0%B5%D0%B2%D0%BA%D0%B0_%D0%A0%D0%B5%D0%B4%D0%BA%D0%BE%D1%81%D1%82%D1%8C

Violity 2019 = „Амулет-топорик с частью топорища“. In: Violity [online]. [cit. 2019-03-16]. Dostupné z:
http://arc.violity.com/amulet-toporik-s-chastyu-toporicsha-29739585

Vlasatý 2018a = Vlasatý , Tomáš (2018). „Z manažera archeologem“ : Dokumentace detektorového nálezu středověkých šperků. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [cit. 2019-03-12]. Dostupné z: http://sagy.vikingove.cz/z-manazera-archeologem/

Vlasatý 2018b = Vlasatý , Tomáš (2018). Interní soutěž skupiny Herjan. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [cit. 2019-03-12]. Dostupné z: http://sagy.vikingove.cz/interni-soutez-skupiny-herjan/