Petersen type W sword

In the next article about swords, we would like to introduce the not yet well-known Petersen type W. As far as we know, this type of sword is rarely reconstructed among reenactors. In the following article we will describe, map and reveal this interesting type.


Description

Type W denotes a sword whose hilt consists of one-piece pommel and cross-guard cast from copper alloy. From the frontal look, the cross-guard is straight, with slightly rounded shorter sides. The one-piece pommel has a simple, semicircular shape with rounded edges and peened tang on the upper side of the pommel. When viewed from above, the shape of both components is lenticular, i.e. tapering towards the edges. Both copper-alloy components are hollow shells (see X-ray). All known components are characteristically decorated. The pommel is decorated by a series of lines that divide the pommel into four fields, which are usually filled with zigzag pattern. This pattern is well visible on the cross-guard as well. In two cases, cross-guards are decorated with concentric rings (Nedošivina 1991: 166), in one case the components are decorated by massive Borre-style knot decoration (Brøgger 1921: Fig. 10). The decoration appears to be cast, although the lines (both dividing and those around the edge) might have been additionally highlighted. Some pieces have a shiny gold finish. The division of the pommel follows the type E and stands very close to the types U, V and X. Type W can be dated to the 10th century. Norwegian pieces date back to the first half of the 10th century (Petersen 1919: 157). Other swords with copper alloy components date back to this period, especially the Petersen type O, which were influenced by the same trend. In Eastern Europe, type W can be found in graves dating to the second half of the 10th century (Nedošivina 1991: 166).

typ_WDetail of copper alloy W type sword components. Found in 1816 at an unknown Norwegian site (B998). Author:
Svein Skare, Unimus.

The W type hilt is always a part of the double-edged sword. Swords of this type have relatively uniform dimensions. The complete swords are 878-930 mm long, with the blade always around 745-760 mm long. The blades are 50–60 mm wide and are embedded in prepared grooves on the undersides of the guards. The blades are usually without inscriptions, although the swords from Timerevo (grave 100) has a clearly readable Latin letter C on the blade (Nedošivina 1991: 166). The guards are 80–100 mm long, 12–18 mm high and 17–22 mm thick. The preserved pommels have a length of 58–67 mm, a height of 34–37 mm and a thickness of 19–21 mm (Androščuk 2014: 79–80 and self-observation). The handles are 85–105 mm long, which corresponds to the average width of the palms and testifies to the customized production. We were only able to find four pieces with preserved handles; in three cases, the tang forming the handle is covered with wooden scales, which in the case of the sword from Breivold (T3107) is additionally coated with canvas and wound iron wire. The fourth case, the sword from Klepp (S2453), has an antler handle. As far as sheaths are concerned, they can be assumed to have taken on standard forms. The Klepp sword has a preserved wooden scabbard with a leather cover, while the Timerevo sword (grave 100) is covered with fragments of a wooden scabbard (Nedošivina 1991: Рис I.I; see the picture here). At the end of the sword from Šestovica, a copper alloy chape has been preserved.

typ_W5
Detail of a preserved sword hilt from Breivold (T3107).
Author: Ole Bjørn Pedersen, Unimus.


Sword components of the sword from Hundstad, Norway (C16699). Guard length 90 mm, pommel length 66 mm. Both components are decorated with Borre-style patterns. Brøgger 1921: Fig. 10  

To illustrate the anatomy of this type of sword, we will show four well-preserved examples:

typ_W1Bikavėnai, Lithuania. Overall length 930 mm, blade width 50 mm, handle length 105 mm, guard length 85 mm, guard height 18 mm. Wooden pieces of the handle. Photo and description: Kazakevičius 1996: 64–67.

typ_W2Östveda, Sweden (SHM 25370). Overall length 878 mm, blade length 743 mm, blade width 50–31 mm, guard length 100 mm, guard height 14 mm, guard thickness 22 mm, pommel length 60 mm, pommel height 37 mm, pommel thickness 20 mm, handle length 86 mm, handle width 20–26 mm, total weight 892 g. Photo and description: Androščuk 2014: 79, 337–338, Fig. 35.

typ_W3Šestovica, grave 42, Ukraine. Total length 890 mm, total length of hilt 145 mm, blade width 60 mm, guard length 85 mm, guard height 17 mm, pommel length 60 mm, pommel height 35 mm. The tip of the sword is covered with a chape. Photo & description: Androščuk – Zocenko 2012: 212, Fig. 151; Jana Korkodim, Wojtek Szanek.

kleppKlepp (S2453), Norway. Overall length 899 mm, total length of hilt 139 mm, blade length 760 mm, blade width 58 mm, guard length 100 mm, guard height 12 mm, guard thickness 21 mm, pommel length 59 mm, head height 36 mm, head thickness 21 mm, handle length 91 mm. By: Unimus.


Distribution

Generally speaking, the type W does not have too much representation among European swords – we currently register 18 pieces. However, distribution is interesting and deserves attention. Not surprisingly, we know the highest number from Norway. While Petersen knew 8 Norwegian W type swords (Petersen 1919: 156), Hernæs already knew nine of them and this number still seems to be current (Hernæs 1985). Only four of them have partially preserved blades, the rest being hilt components. In Sweden, we know one sword and two hilt components (Androščuk 2014: 79). We also know two components – one pommel and one guard – from the Schleswig region, Germany (Geibig 1991: Tab. 164: 4-5). There are two representatives from Timerevo, Russia (graves 100 and 287), where we find one complete sword and one fragment of the pommel (Nedošivina 1991: 166–167, Рис. I.I). We know one complete sword from the Lithuanian site Bikavėnai (Kazakevičius 1996: 64–67) and one sword from the Ukrainian Šestovica (Androščuk – Zocenko 2012: 212).

Several hybrid pieces stand very close to the W type swords and they do not fit to standard typology. First and foremost, a fragment of a two-piece pommel cast from copper alloy, found  during a settlement excavation in Pohansko, Czech Republic, in 2015, has to be mentioned (Košta et al. 2019: 215-6, Fig. 57-8). This piece is decorated with typical W type zigzag decoration. Another hybrid piece is the sword from Latvian Bēnes Kaijukrogs, which uses H/I type shape, but the components are cast in copper alloy and decorated with a zigzag pattern typical of type W (Jērums 2012: 2. att). The third hybrid piece is a detector finding of a one-piece pommel from Ukraine, which corresponds to a typical pommel of type W, but instead of a typical decor, it is decorated with a pit decoration typical of type E (personal discussion with Sergei Kainov). Three Latvian pieces that were mapped by Artūrs Tomsons (2019: 70) could be labeled as close to W type; their shape corresponds to type V pommels, but they are cast in bronze and decorated with patterns typical for R-S types. Significantly, hybrid pieces combine elements of types that stand very close each other. The total does not include finds from the United Kingdom (Jakobsson 1992: 213; Żabiński 2007: 65), since all these swords have iron components and therefore do not meet the basic W type criterion.

The hybrid piece from Pohansko, Czech Republic (Košta et al. 2019: Obr. 57-8).

The hybrid piece from Bēnes Kaijukrogs, Latvia (Jērums 2012: 2. att).

The hybrid piece from Ukraine (source: Sergei Kainov).

Of the total of 18 pieces, 8 are swords or fragments thereof, while the remaining 10 are separate copper alloy components. W type swords have been found in 7 countries, so they are relatively scattered compared to total numbers. The main distribution area is Northern and Eastern Europe, where swords are located in important sites.

typ_W4W type sword distribution, according to Jakobsson (1992: 228).


Reconstruction

In this chapter, we would like to present five successful reconstructions of the Petersen type W made by various European swordsmiths.

Blade width 68–40 mm. Weight 1540 grams, balanced 170 mm from the guard. Producer: Tomáš Zela, 2017.

Reconstruction of the sword from Šestovica 42. Weight 1200 grams.
Producer: Dmitry Chramcov, 2015.

Reconstruction of the sword from Šestovica 42 compared to the original.
Producer: Wojtek Szanek, 2016.

bobrProducers: Petr Floriánek, Radek Lukůvka, 2018.


Producer: Arma Epona.

Acknowledgments

This work exists thanks to the initiative of Tomáš Břenek from the group Goryničové, who owns the reconstruction made by Tomáš Zela. Since this type has not yet been seen on the Czech battlefields, there was a need to point out the finds and their distribution. We would like to thank every persistent enthusiast who was not discouraged by waiting. Sergei Kainov, who pointed to two Russian findings, and Ferenc Tavasz, who helped me with his advice, also have their merit in the article.


Here we will finish this article. Thank you for your time and we look forward to any feedback. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.


Bibliography

Androščuk, Fedir (2014). Viking Swords : Swords and Social aspects of Weaponry in Viking Age Societies, Stockholm.

Androščuk, Fedir – Zocenko, Vladimir = Андрощук Ф. O. – Зоценко В. (2012). Скандинавские древности Южной Руси: каталог, Paris.

Brøgger, A. W. (1921). Rolvsøyætten : et arkeologisk bidrag til vikingetidens historie. In: Bergens Museums Aarbok 1920–21, Hist.antikv. Række 1, 3–42.

Geibig, Alfred (1991). Beiträge zur morphologischen Entwicklung des Schwertes im Mittelalter : eine Analyse des Fundmaterials vom ausgehenden 8. bis zum 12. Jahrhundert aus Sammlungen der Bundesrepublik Deutschland, Neumünster.

Hernæs, Per (1985). De østnorske sverdfunn fra yngre jernalder : en geografisk analyse. Magistergradsavhandling i nordisk arkeologi – Universitetet i Oslo, Oslo.

Jakobsson, Mikael (1992). Krigarideologi och vikingatida svärdstypologi, Stockholm : Stockholms Universitet.

Jērums, Normunds (2012). Divasmeņu zobeni Zemgaļu apdzīvotajās teritorijās (5.–14. gs.). In: Arheoloģija un etnogrāfija XXVI, Rīga, 74-104.

Kazakevičius, Vytautas (1996). IX–XIII a. baltų kalavijai, Vilnius.

Košta, Jiří et al. (2019). Velkomoravské meče z Pohanska u Břeclavia okolí – nová revize. In: Památky archeologické CX, 173-235.

Petersen, Jan (1919). De Norske Vikingesverd: En Typologisk-Kronologisk Studie Over Vikingetidens Vaaben. Kristiania.

Nedošivina N. G. = Недошивина Н. Г. (1991). Предметы вооружения, снаряжение всадника и верхового коня тимеревского могильника // Материалы по средневековой археологии Северо-Восточной Руси, Москва: 165–181.

Tomsons, Artūrs (2019). Zobeni Latvijas teritorijā no 7. līdz 16. gadsimtam, Rīga.

Żabiński, Grzegorz (2007). Viking Age Swords from Scotland. In: Studia i Materiały – Studies and Materials, Acta Militaria Mediaevalia III., Kraków – Sanok: 29–84.

Meče Petersenova typu W

V dalším článku o mečích bychom rádi představili doposud nepříliš známý Petersenův typ W. Nakolik víme, tento typ meče byl v České republice doposud rekonstruován pouze dvakrát. V následujícím článku tento zajímavý typ popíšeme, zmapujeme a odhalíme i jeho rekonstrukce.


Popis

Typ W označuje meč, jehož jílec má komponenty – tedy jednodílnou hlavici a záštitu – odlité z bronzu. Záštita je z čelního pohledu rovná, s mírně zaoblenými kratšími stranami. Jednodílná hlavice, na jejíž horní straně je roznýtován řap, má jednoduchý, půlkruhový tvar se zaoblenými hranami. Při pohledu shora je tvar obou komponentů čočkovitý, tj. ke krajům se zužující. Oba bronzové komponenty byly zhotovovány duté (viz rentgen), a to do té míry, že bronz tvoří tenkou, uvnitř dutou skořápku. Všechny známé bronzových komponenty přináležící k tomuto typu jsou dekorované; hlavice je sériemi linek členěna do čtyř polí, které jsou obvykle vyplněné cikcakovým vzorem. Tento vzor je dobře patrný i na záštitách; ve dvou případech je záštita zdobena soustřednými kroužky (Nedošivina 1991: 166). V jednom případě jsou komponenty zdobené masivními uzly provedenými ve stylu Borre (Brøgger 1921: Fig. 10). Dekorace se zdá být odlitá, ačkoli dělící a ohraničující linie mohly být dodatečně zvýrazněny. Některé kusy se projevují blyštivě zlatavou povrchovou úpravou. Členění hlavice navazuje na typ E a stojí velmi blízko mečům typu U, V a X. Datace spadá do 10. století. Norské kusy lze datovat do 1. poloviny 10. století (Petersen 1919: 157). Do tohoto období se datují také jiné meče s bronzovými komponenty, zejména Petersenův typ O, které byly ovlivněny stejným trendem. Ve východní Evropě lze typ W objevit v hrobech datovaných do 2. poloviny 10. století (Nedošivina 1991: 166).

typ_WDetail bronzových komponentů meče typu W. Nález objevený roku 1816 na neznámé norské lokalitě (B998). Autor: Svein Skare, Unimus.

Jílec typu W je vždy součástí dvoubřitého meče. Meče tohoto typu mají poměrně uniformní rozměry. Kompletní meče jsou dlouhé 878–930 mm, přičemž délka čepele se vždy pohybuje kolem 745-760 mm. Čepele jsou široké 50–60 mm a jsou zanořené do připravených drážek na spodních stranách záštit. Čepele jsou obvykle bez nápisů, ačkoli meč z Timereva (hrob 100) má na čepeli jasně čitelné latinské písmeno C (Nedošivina 1991: 166). Záštity dosahují délky 80–100 mm, výšky 12–18 mm a tloušťky 17–22 mm. Dochované hlavice mají délku 58–67 mm, výšku 34–37 mm a tloušťku 19–21 mm (Androščuk 2014: 79–80 a vlastní pozorování). Rukojeti jsou dlouhé 85–105 mm, což odpovídá průměrným šířkám dlaní a svědčí o výrobě na míru. Byli jsme schopni nalézt pouze čtyři kusy se zachovanými rukojetěmi; ve třech případech je řap tvořící rukojeť obložen dřevěným základem, který je v případě meče z norského Breivoldu (T3107) dodatečně potažený plátnem a spirálovitě obtočený železným drátem. Čtvrtý případ, a sice meč z Kleppu (S2453), má rukojeť parohovou. Co se týče pochev, lze předpokládat, že nabývaly standardních podob. Meč z Kleppu má zachovanou dřevěnou pochvu s koženým potahem, zatímco meč z Timereva (hrob 100) je na kresebné rekonstrukci pokryt fragmenty dřevěné pochvy (Nedošivina 1991: Рис. I.I). Na konci meče ze Šestovice se zachovalo bronzové nákončí.

typ_W5Detail zachovalého jílce meče z Breivoldu (T3107).
Autor: Ole Bjørn Pedersen, Unimus.

Bronzové komponenty meče z norského Hundstadu (C16699). Délka záštity 90 mm, délka hlavice 66 mm. Oba komponenty jsou dekorovány motivy ve stylu Borre. Brøgger 1921: Fig. 10  

Abychom názorně ilustrovali anatomii tohoto typu meče, ukážeme si čtyři dobře zachované příklady:

typ_W1Bikavėnai, Litva. Celková délka 930 mm, šířka čepele 50 mm, délka rukojeti 105 mm, délka záštity 85 mm, výška záštity 18 mm. Dřevěné kusy rukojeti. Foto a popis: Kazakevičius 1996: 64–67.

typ_W2Östveda, Švédsko (SHM 25370). Celková délka 878 mm, délka čepele 743 mm, šířka čepele 50–31 mm, délka záštity 100 mm, výška záštity 14 mm, tloušťka záštity 22 mm, délka hlavice 60 mm, výška hlavice 37 mm, tloušťka hlavice 20 mm, délka rukojeti 86 mm, šířka rukojeti 20–26 mm, celková váha 892 g. Foto a popis: Androščuk 2014: 79, 337–338, Fig. 35.

typ_W3Šestovica, hrob 42, Ukrajina. Celková délka 890 mm, celková délka jílce 145 mm, šířka čepele 60 mm, délka záštity 85 mm, výška záštity 17 mm, délka hlavice 60 mm, výška hlavice 35 mm. Hrot meče opatřen nákončím. Foto a popis: Androščuk – Zocenko 2012: 212, Fig. 151; Jana Korkodim, Wojtek Szanek.

kleppKlepp (S2453), Norsko. Celková délka 899 mm, celková délka jílce 139 mm, délka čepele 760 mm, šířka čepele 58 mm, délka záštity 100 mm, výška záštity 12 mm, tloušťka záštity 21 mm, délka hlavice 59 mm, výška hlavice 36 mm, tloušťka hlavice 21 mm, délka rukojeti 91 mm. Autor: Unimus.


Rozšíření

Obecně vzato typ W nemá mezi evropskými meči příliš velké zastoupení – v současné době evidujeme 18 kusů. Distribuce je však zajímavá a zaslouží si pozornost. Není překvapivé, že nejvyšší počet známe z Norska. Zatímco Petersen znal 8 norských mečů typu W (Petersen 1919: 156), Hernæs jich zná již devět a tento počet se zdá být stále aktuální (Hernæs 1985). Pouze čtyři z nich mají částečně zachované čepele, zbytek tvoří jílcové komponenty. Ve Švédsku známe jeden meč a dva jílcové komponenty (Androščuk 2014: 79). Dva komponenty – jednu hlavici a jednu záštitu – známe z německého Šlesvicka (Geibig 1991: Tab. 164:4–5). Dva zástupce známe z Timereva v Rusku (hroby 100 a 287), kde nalezneme jeden kompletní meč a jeden fragment hlavice (Nedošivina 1991: 166–167, Рис. I.I). Jeden kompletní meč známe z litevské lokality Bikavėnai (Kazakevičius 1996: 64–67) a jeden meč z ukrajinské Šestovice (Androščuk – Zocenko 2012: 212).

Blízko k mečům typu W stojí několik hybridních kusů, které nezapadají do standardní typologie. Je to v první řadě fragment dvoudílné hlavice odlité z bronzu, který je zdoben typickou výzdobou typu W a který byl nalezen roku 2015 při sídlištním výkopu v moravském Pohansku (Košta et al. 2019: 215-6, Obr. 57-8). Dalším hybridním kusem je meč z lotyšského Bēnes Kaijukrogs, tvarově odpovídající typu H/I, který má komponenty odlité z bronzu s cikcakovým vzorem typickým pro typ W (Jērums 2012: 2. att). Třetím hybridním kusem je detektorářský nález jednodílné hlavice z Ukrajiny, která odpovídá typické hlavici typu W, avšak místo typického dekoru je ozdobena jamkovou dekorací typickou pro typ E (osobní diskuze se Sergejem Kainovem). Jako kusy stojící blízko typu W by se daly označit i tři lotyšské kusy, které vymapoval Artūrs Tomsons (2019: 70) – tvarově se jedná o kusy analogické s typem V, ale jsou odlité z bronzu a výzdobu mají analogickou s typy R-S. Je příznačné, že hybridní kusy kombinují prvky typů, které stojí velmi blízko sebe. Do celkového počtu nezahrnujeme také nálezy z Velké Británie (Jakobsson 1992: 213; Żabiński 2007: 65), protože všechny tyto meče mají železné komponenty, takže nesplňují základní kritérium typu W.

Hybridní kus z Pohanska (Košta et al. 2019: Obr. 57-8).

Hybridní kus z lotyšského Bēnes Kaijukrogs (Jērums 2012: 2. att).

Hybridní kus z Ukrajiny (zdrojem fotografie je Sergej Kainov).

Z celkového počtu 18 kusů tvoří 8 meče či jejich fragmenty, zatímco zbývajících 10 představuje tvoří oddělené bronzové komponenty. Meče typu W byly nalezeny v 7 zemích, jsou tedy poměrně rozptýleny v porovnání s celkovými počty. Hlavní nálezovou oblastí je severní a východní Evropa, kde se meče nacházejí na významných lokalitách.

typ_W4Distribuce typu W podle Jakobssona (1992: 228).


Rekonstrukce

V této kapitole bychom chtěli představit pět zdařilých rekonstrukcí Petersenova typu W, které zhotovili různí evropští mečíři.

Šířka čepele 68–40 mm. Váha 1540 gramů, vyváženo 170 mm od záštity.
Výrobce: Tomáš Zela, 2017.

Rekonstrukce meče ze Šestovice 42. Váha 1200 gramů.
Výrobce: Dmitrij Chramcov, 2015.

Rekonstrukce meče ze Šestovice 42 v porovnání s originálem.
Výrobce: Wojtek Szanek, 2016.

bobrVýrobce: Petr Floriánek, Radek Lukůvka, 2018.


Výrobce: Arma Epona.

Poděkování a věnování

Tato práce vznikla díky podnětu Tomáše Břenka ze skupiny Goryničové, který vlastní rekonstrukci vyrobenou Tomášem Zelou. Jelikož tento typ nebyl na českých bojištích dosud k vidění, vznikla potřeba poukázat na nálezy a jejich rozšíření. Poděkování si zaslouží každý vytrvalý zájemce, který se nenechal odradit vyčkáváním. Své zásluhy na článku má také Sergej Kainov, který poukázal na dva ruské nálezy, a Ferenc Tavasz, který mi vypomohl svými radami. Článek bych chtěl konečně věnovat svému příteli, mečíři Janu Motyčkovi a jeho potomkovi, který právě přichází na tento svět.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Literatura

Androščuk, Fedir (2014). Viking Swords : Swords and Social aspects of Weaponry in Viking Age Societies, Stockholm.

Androščuk, Fedir – Zocenko, Vladimir = Андрощук Ф. O. – Зоценко В. (2012). Скандинавские древности Южной Руси: каталог, Paris.

Brøgger, A. W. (1921). Rolvsøyætten : et arkeologisk bidrag til vikingetidens historie. In: Bergens Museums Aarbok 1920–21, Hist.antikv. Række 1, 3–42.

Geibig, Alfred (1991). Beiträge zur morphologischen Entwicklung des Schwertes im Mittelalter : eine Analyse des Fundmaterials vom ausgehenden 8. bis zum 12. Jahrhundert aus Sammlungen der Bundesrepublik Deutschland, Neumünster.

Hernæs, Per (1985). De østnorske sverdfunn fra yngre jernalder : en geografisk analyse. Magistergradsavhandling i nordisk arkeologi – Universitetet i Oslo, Oslo.

Jakobsson, Mikael (1992). Krigarideologi och vikingatida svärdstypologi, Stockholm : Stockholms Universitet.

Jērums, Normunds (2012). Divasmeņu zobeni Zemgaļu apdzīvotajās teritorijās (5.–14. gs.). In: Arheoloģija un etnogrāfija XXVI, Rīga, 74-104.

Kazakevičius, Vytautas (1996). IX–XIII a. baltų kalavijai, Vilnius.

Košta, Jiří et al. (2019). Velkomoravské meče z Pohanska u Břeclavia okolí – nová revize. In: Památky archeologické CX, 173-235.

Petersen, Jan (1919). De Norske Vikingesverd: En Typologisk-Kronologisk Studie Over Vikingetidens Vaaben. Kristiania.

Nedošivina N. G. = Недошивина Н. Г. (1991). Предметы вооружения, снаряжение всадника и верхового коня тимеревского могильника // Материалы по средневековой археологии Северо-Восточной Руси, Москва: 165–181.

Tomsons, Artūrs (2019). Zobeni Latvijas teritorijā no 7. līdz 16. gadsimtam, Rīga.

Żabiński, Grzegorz (2007). Viking Age Swords from Scotland. In: Studia i Materiały – Studies and Materials, Acta Militaria Mediaevalia III., Kraków – Sanok: 29–84.