„Je gombík knoflíkem?“

Návrh funkcí velkomoravského gombíku

Tento článek není ničím jiným než příspěvkem do sto let staré diskuze, jakým způsobem mohly být využívány nejznámější velkomoravské šperky, tzv. gombíky. Pod pojmem gombík rozumíme kulovité, zpravidla kovové předměty s očkem, které jsou význačným projevem svébytného velkomoravského šperkařství (Lutovský 2001: 75). V současné chvíli známe přinejmenším 628 gombíků, které byly objeveny zejména na Moravě, v Čechách a na Slovensku (Pavlovičová 1996: 99). V omezené míře známe gombíky také v dalších sousedních zemích a na Balkáně, přičemž aktuálnější propočty spíše hovoří o zhruba 1000 špercích (osobní diskuze s Mgr. Jiřím Koštou).

Přidržíme-li se počtu 628, pak 525 kusů je kovových, 77 skleněných a 26 nemá udaný materiál (Pavlovičová 1996: 100). U kovových exemplářů rozbor následující: 183 stříbrných kusů, 152 kusů z pozlacené slitiny mědi, 85 bronzových kusů, 39 zlatých exemplářů, 27 pozlacených kusů (bez udání podkladového materiálu), 26 pozlacených stříbrných kusů, 8 měděných zástupců, 4 železné kusy a pouze 1 kus postříbřený. Nejběžnější způsob výroby představuje tepání kombinované rytím a vytlačováním, ve 123 případech se objevuje granulace a v 51 případech filigrán (k výrobním postupům více Čáp – Macháček 2011). Co se týče skleněných gombíků, 39 kusů je zelených, 12 modrých, 4 žluté, 2 bílé, 2 duhové, 1 růžový, 1 žlutozelený a 1 kus je tmavý. Pro následující článek bude zásadní otázka rozměrů. Velké množství gombíků nemá udaný rozměr (celých 38 %) a další část gombíků je fragmentární, nicméně u gombíků s popsanými rozměry jsou průměry následující: <10 mm (7,9 %), 11–20 mm (31,7%), 21–30 mm (17,4 %), >30 mm (4,7 %) (Pavlovičová 1996: 100). Průměr gombíků se pohybuje od 9–40 mm (Chorvátová 2009: 7).

614 gombíků pochází z kostrových hrobů, zatímco ostatní byly nalezeny jámách, na sídlištích či kontext nebyl nalezen (Pavlovičová 1996: 99). V tomto článku nás budou zajímat zejména ty šperky, které byly nalezeny v hrobech v těsné blízkosti kostry. Gombíky se v hrobech objevují samostatně, v párů a ojediněle též ve větším množství. Obecně lze říci, že se často nacházejí v dětských hrobech a hrobech dospělých žen, méně často v hrobech mužů; Milan Hanuliak v případě slovenských hrobů uvádí, že 45,8 % gombíků pochází z dětských hrobů, 25 % z ženských hrobů, 5,5 % z mužských hrobů a 8,5 % gombíků pochází z hrobů nedospělých lidí (Hanuliak 2004: 179). Níže se můžeme podívat na detailnější statistiky (Kostelníková 1973: 39; Pavlovičová 1996: 99):

Podle zjištěného pohlaví: Podle zjištěného věku: Podle zjištěné pozice:
213 ženy 299 děti (z toho 13 děti do jednoho roku) 228 pod lebkou
40 muži 75 dospělé (14-50 let) 76 na hrudi
159 bez udání pohlaví dospělého 6 (víc než 51 let) 47 při klíčních kostech
202 bez udání pohlaví dítěte 234 neznámo 25 u ramenou
68 u jiných částí kostry
170 neznámo
Počet gombíků Počet případů
1 79 (36,2%)
2 110 (50,5 %)
3 11 (5 %)
4 12 (5,5 %)
5 3 (1,4 %)
6 3 (1,4 %)
Počet gombíků Dětské hroby Ženské hroby Mužské hroby
1 43 20 15
2 78 26 7
3 7 4 1
4 9 2 1
5 2 1 -
6 1 2 -

Přestože se zdá, že je gombíků značné množství, ve skutečnosti se objevují ve zlomku hrobů. Na pohřebišti Staré Město – Na Valách byly gombíky objeveny v 92 hrobech z celkového počtu 1492 (6 %), na pohřebišti Břeclav – Pohansko jsou gombíky známy v 32 hrobech z celkového množství 407 (7 %), u šestého mikulčického kostela se gombíky našli v 7,9 % hrobů, u druhého mikulčického kostela byly nalezeny v 33 hrobech z 285 (11,5 %), na pohřebišti Uherské Hradiště – Horní Kotvice byly gombíky nalezeny v 5 hrobech z 252 hrobů (1,98 %) a na lokalitě Devín – Za kostolom byl objeven pouze jeden gombík z celkového počtu 122 hrobů (0,82 %) (Chorvátová 2009: 13–14). Drahé kovy, vysoce dekorativní styl užívající náročné šperkařské techniky a umístění hrobů v důležitých administrativních centrech poskytuje oprávněné důvody k domněnce, že gombíky souvisí s nejvyšší vrstvou velkomoravské společnosti, která sídlila ve velkých jihomoravských hradištích.

gombik
Gombík z hrobu 35/50 ze Starého Města (Hrubý 1955: Tab. 73).

První pokusy o určení funkce tohoto šperku byly podniknuty již roku 1918 Josefem Schránilem (Schránil 1918), který k problematice zaujímá takový postoj, že menší gombíky interpretuje jako spínadla, zatímco větší a křehčí kusy jako našívané ozdoby. Lubor Niederle se roku 1930 domníval, že gombíky plnily roli knoflíků a sloužily k zapínání tunik a kabátů, ježto jinou formu spon z našich zemí postrádáme (Niederle 1930: 81). Zdeněk Klanica (Klanica 1970) hledal analogie na východě a s jejich pomocí navrhl jednoduchou rekonstrukci oděvu, v němž gombíky fungují jako spínadla výstřihu. Josef Poulík (Poulík 1975: 69) dodává, že východní typ oděvů nebyl na Velké Moravě převzat a že gombíky sice mohly sloužit k zapínání pod krkem, osobně se však kvůli křehkosti spíše kloní k našívání na podklad. Miloš Šolle myšlenku našité aplikace gombíků odmítl (Šolle 1965: 128) a domníval se, že i když byl gombík spínadlem u krku použitým v jenom nebo dvou párech, dnešní knoflík nenahrazoval – zřejmě v tom smyslu, že gombík byl provlékán skrze očko namísto obšitou látkou (Šolle 1984: 168). Magdalena Beranová (1988: 132) se domnívala, že gombíky sloužily k zapínání, které bylo prováděno provlečením šperku poutkem. Nesmírně cennou práci odvedla Eva Pavlovičová, která k tématu přistupuje maximálně objektivně, a sama navrhuje novou teorii – jelikož gombíky absentují v prostých hrobech, předpokládá, že mohly být také součástí speciálního oděvu, například čepic, na nichž visely tak, aby vynikla jejich komplexní dekorace, která je tímto směrem navíc mnohdy orientována (Pavlovičová 1996: 99). Milan Hanuliak, který zpracoval slovenské hroby, se rovněž o větším počtu gombíků ze Slovenska domnívá, že sloužily k sepnutí oděvu v horní části hrudi (Hanuliak 2004: 179). Přesně s opačným tvrzením přichází Hana Chorvátová, která zastává názor, že gombíky byly našívané na honosných oděvech a nebyly spínadly, jelikož pojem gombík je anachronní a protože „se ke spínání oděvů používaly šňůrky“ (Chorvátová 2009: 12). Tento seznam zajisté není úplný, je však reprezentativním výčtem dosud vyslovených teorií, které se během sta let neustále opakují.

Nyní, na po počátku 21. století, v době rozvinuté historické rekonstrukce, vzniká potřeba blíže určit tento šperk a tím identifikovat přesnou podobu oděvu, který by bylo možné použít při rekonstrukci. V této práci zastáváme názor, že jistá část gombíků, nikoli však všechny, reprezentuje spínadla. Našimi hlavními argumenty jsou tyto:

  • Jak můžeme demonstrovat následujícím katalogem, pro raně středověké evropské odívání je naprosto příznačné, že ženské oděvy jsou spínány párovými šperky. Je navíc zřejmé, že je věnován velký důraz na efektivní a estetické zapínání výstřihu, klopy či límečku u krku, které je v mnoha částech Evropy prováděno knoflíkem ne nepodobným gombíku. Lze se domnívat, že střední Evropa v tomto trendu, stejně jako v mnoha dalších, jistě nebyla pozadu oproti okolnímu světu.
  • Zřejmě poprvé v historii máme možnost oděvy kvalitně rekonstruovat a poučit se ze zkušeností lidí, kteří tyto oděvy nosí. Kovová spínadla se ukázala být nesmírně praktickými a vkusnými součástmi oděvů, která umožňují oděvu dokonale padnout na tělo. Nakolik je mi známo, všichni výše zmínění badatelé byli či jsou pouze teoretiky, kteří neměli možnost pobývat v ručně tkaných oděvech delší časové období. Například Klanicovy navržené rekonstrukce svědčí o tom, že si autor dobové odívání značně idealizoval. Doposud vyslovené protichůdné teorie vnímáme jako souboj „našitý gombík = ozdoba“ vs. „spínací gombík = není ozdoba“ (viz Chorvátová 2009: 11–12: „Gombíkům se poměrně jednoznačně přisoudila funkce spínadla a považují se za funkční součást oděvu […]. Názory badatelů, kteří je považovali za ozdobu šatů, stáli v ústraní.“), který je pokřiveným pohledem na dobové oděvnictví a odráží nepochopení tehdejší mentality. Obecně řečeno, u každého šperku je důležitá jeho estetická hodnota. V případně spínadla je šperk našit na podklad, ale současně je využita jeho schopnost fixovat či odjímat části oděvů podle potřeby. Plně se shodujeme s názorem, že čím větší šperk, tím méně pravděpodobně byl využit právě k takovému fixování.
  • Častým protiargumentem využití gombíku jakožto spínadla je jeho křehkost či dekorace provedená jemnou granulací či filigránem. Rozhodně souhlasíme s názorem, že plechové šperky jsou křehké a že u granulovaných a filigránových kusů může dojít ke snadnému poničení. Současně ale chceme naznačit, že:
    1. Jistou míru rizika poškození šperku lze očekávat i při prostém našití.
    2. Jakákoli manipulace s honosným oděvem musela být velmi pečlivá, a to jak při procesu nošení, tak při čištění. Lze očekávat, že gombíky byly nošeny na oděvech z nejlepších dostupných látek (Březinová 1997: 146–169; Kostelníková 1973: 38–40), a to při ceremoniálních příležitostech. Kromě toho z Velké Moravy známe jak utkané očko v textilii (vhodné k fixaci různých předmětů a přívěsků), tak poutka přišitá na textilii i poutka gombíky držící na podkladu, jakož i očka svědčící o fixaci gombíku (Kostelníková 1973: 33, 38). Jinými slovy máme vzácné doklady gombíků použitých jako spínadlo. Poutka se zdají být dosti jemná a tenká. Pokud odhlédneme od Velké Moravy například směrem do Čech (Radim) či Ruska (Pskov), lze najít hmotné doklady gombíkům podobných knoflíků se zachovanými očky.
    3. Některé gombíky nesou známky mírného poškození, jiné gombíky se zdají mít křehkou filigránovou dekoraci pouze na vrcholku (např. Milošević 2000: 349–350, heslo IV. 250, e–g).
    4. Ne všechny musely být nošené jako spínadla. Variant nošení mohla být celá řada, jak bude ukázáno níže.
    5. Konečně experimentální pokusy o nošení dutých a křehkých gombíků jakožto spínadel jsou nesmírně vzácné. V podstatě jediný řádný experiment podnikl badatel a reenactor Mgr. Petr Luňák Ph.D., který své poznatky shrnuje následovně: duté gombíky jsou funkčními spínadly pouze v případě, že nesou nízkou váhu. V případě těžkých plášťů či kožichů jsou nefunkční, stejně jako nefungují u spodního oblečení, kde tlačí, deformují se a nevynikne jejich dekorace. Gombíky se osvědčily při sepnutí krátkého pláště, výstřihů a klop na mužských i ženských šatech. Experimenty byly prováděny jak s hrubě granulovanými gombíky, jejichž granulky se občasně vydrolily, tak s filigránovými kusy, které používání vydržely bez úhony. Tepané gombíky doktor Luňák prozatím nezkoušel.

Z tohoto důvodu předkládáme sumář všech možných variant použití, které mají nějakou oporu v soudobém evropském oděvnictví. Řada z nich je sporná a hlavní zájmovou skupinou, tedy archeology i reenactory, bude zřejmě napadena. Jakákoli zpětná vazba bude velmi vítána, zejména pak detailní analýzy pozic gombíků v hrobových celcích, opomenutá ikonografie, analogie i literatura. Tento článek současně slouží jako apel nabádající k přesné rekonstrukci gombíků a experimentování s jejich funkcemi.

pohansko
Pozice gombíků v hrobu č. 336 v Břeclavi – Pohansku.
Kalousek 1971: 183, Obr. 336.


1. Párový šperk
  • 1a – sepnutí peplu (volných šatů) na ramenou
    Peplos je oděvem s jednoduchou konstrukcí, který se pohodlně nosí a je vhodný do teplého počasí. Je znám z antiky i raného středověku, např. Anglie (Owen-Crocker 1986: 42f.), Finska (Lehtosalo-Hilander 1984), baltských zemí (Zariņa 1988) a Ukrajiny (Vasìna 2003).

gombik-1Rekonstrukce peplu s dvoubodovým zapínáním.
Walton Rogers 2007: Fig. 5.14, kresba Anthony Barton.

iba
Zástěra vyrobená dílnou Vesna Craft. Veronika Tabáková.

  • 1b – sepnutí zástěry na hrudi
    Níže vyobrazená zástěra odpovídá skandinávské módě, která ovlivnila velkou část Evropy od Islandu po Rusko (ke konstrukci např. Geijer 1938: 153–156). Ke spínání těchto zástěr byly užívány různé druhy párových zdobených broží, které byly opatřené železnými jehlami. Ač je tato analogie sporná, pro podobné uchycení by svědčil fakt, že některé velkomoravské gombíky na sobě nesou známku dvou poutek, namísto toho, aby byly na podklad přímo našity (Kostelníková 1973: 38).

gombik-4Skandinávský typ ceremoniální zástěry.
Geijer 1938: 154, Abb. 49.

  • 1c – středové zapínání kabátu
    Myšlenka, že by gombíky mohly spínat hedvábný kaftan s úplně či po pás otevřenou přední stranou, je poměrně stará a často se pojí s vyobrazením z Menologia Basilea II. (zhruba rok 1000), na kterém Bulhaři odění do kaftanu zabíjejí křesťanské světce (Klanica 1970: 424). Nutno dodat, že by v úvahu musely přijít jen gombíky, které se v hrobových celcích objevují pouze ve větších počtech (Kostelníková 1973: 39). Tento typ oděvu se navíc, jak se zdá z vyobrazení orantů na mikulčicích nákončí, na Velké Moravě neuplatnil do té míry, že by se stal dominantní. Je přesto zajímavé o této možnosti uvažovat, poněvadž se zdá, že ač byly v Evropě oděvy tohoto typu spíše exotické, lze jejich užívání doložit jak na Kyjevské Rusi (např. Pskov, kde byl nalezen poměrně dobře zachovalý kus oděvu s knoflíky visícími na poutkách, viz Zubkova – Orfinskaja 2015: 380; též je vyobrazen v Izborniku Svjatoslava z 11. století), tak ve Skandinávii (Ewing 2006: 109; Geijer 1938: 143, Abb. 38) a dost možná v dnešním Maďarsku (Fodor 1996: 52–54). Původní pravlast těchto kaftanů však musí ležet v Asii, což dokládají jak vyobrazení (např. znázornění Omurtaga byzantským Janem Skylitzesem v 11. století), tak bohatý nálezový fond z kavkazské Moščevaji Balky (Jerusalimskaja 2012: 214, Il. 131).

balka-kaftan
Zachovaný kaftan z Moščevaji Balky.
Jerusalimskaja 2012: 214, Il. 131.

  • 1d – sepnutí středového výstřihu či límečku
    Zapínání středového výstřihu či límečku na dva a více knoflíčků se uplatnilo zejména v Rusku. Nálezy jsme našli v povodí horní Volhy, a to v mužských i ženských hrobech (Stepanova 2017: Fig. 106, 183, 185). Tato varianta zapínání límečku je také navrhnuta pro rekonstrukce oblečení Kyjevské Rusi (Vasìna 2003: 261) a navrhuje ji také Zdeněk Klanica pro konstrukci velkomoravského oděvu sepnutého gombíky, které umístil vedle sebe (Klanica 1970: 422, Obr. 1). Navzdory analogiím párové gombíky nenasvědčují umístění pod sebou, a máme-li přijmout tuto variantu, pak pouze s gombíky umístěnými vedle sebe, jak naznačuje Klanica.

volhaHrob 87 a 101 v lokalitě Berezovtskii a hrob 3 v lokalitě Kozlovo.
Stepanova 2017: Fig. 106, 183, 185.

gombik-10Šaty vyrobené dílnou Vesna Craft. Veronika Tabáková.

gombik14Navržené zapínání párových velkomoravských gombíků.
Klanica 1970: 422, Obr. 1.

  • 1e – sepnutí klopy se dvěma rozparky u krku
    Symetrické umístění dvou gombíků by mohlo vysvětlovat sepnutí klopy se dvěma prostřihy po stranách límečku. Klopa v tomto případě tvoří “bryndáček“, cíp textilu, který vybíhá směrem ke krku. Takovéto řešení je zaznamenáno u jedné z tunik v norském Guddalu (viz Vedeler Nilsen 1992).

gombik-6Střih tuniky BRM 31/2 z Guddalu. Vedeler Nilsen 1992: 34, Fig. 9.

  • 1f – sepnutí rozparků směřujících na ramena
    Umístění gombíků na ramenou by mohly odpovídat nepříliš dobře zdokumentované výstřihy, tvořené z přední strany půlkruhem, zatímco zadní strany jsou ponechány rovné. Z takto konstruovaného výstřihu do stran vybíhají rozparky, které je možné fixovat podle potřeby. Pod ilustrací uvádíme tři zdroje, které značně kolísají v čase i prostoru.

vystrihNahoře vlevo: výstřih dětské tuniky, Egypt, 7.–8. století.
Nahoře vpravo: tunika biskupa Bernarda de Lacarre, Francie, 12.–13. století.
Dole: dalmatika svatého Štěpána z Muretu, Francie, 13. století.

  • 1g – sepnutí dvojité klopy u krku
    Dvojitá klopa opatřená očky, kterou spatřujeme jak v středoasijské turkické tradici (např. Kubarev 2000), tak v arabské (např. al-Mughirův pyxis, truhla z Leyre) či byzantské ikonografii (např. fresky kostela v Pancarliku, Menologion Basilea II.), poskytuje praktické a elegantní zapínání s knoflíčky umístěnými symetricky u krku. Tento nesmírně rozšířený rys se objevuje jak u tunik, tak u kaftanů. Najít zafixované klopy je v ikonografii složité, jelikož nejsnadněji se identifikují klopy rozepnuté. Rozepnuté klopy nápadně podobného druhu lze spatřit na oděvu sokolníka na nákončí ze Moravského Jána (Klanica 1970: 425, Obr. 5), což by mohlo naznačovat, že tato varianta měla na Velké Moravě své zastoupení.

turkicka_tradiceStředoasijské sošky turkické tradice (Kubarev 2000).

gombik-7Verze Olega Kozlenka s arabskými a byzantskými předlohami.

gombik-8Gaome Jenkins a její verze s gombíky, zapnutý stav.

  • 1h – sepnutí klopy či bočního rozparku
    V případě této varianty lze uvažovat o klopě, která je zpola přišitá k oděvu, či o hlubokém rozparku, který vybíhal z výstřihu. Nakolik je nám známo, nálezové situace velkomoravských gombíků tuto variantu nedovolují, ale svislá řada malých knoflíčků nalezená v kyčelní oblasti kostry z radimského hradiště by tuto variantu mohla naopak umožňovat (Schránil 1918). Dlouhé rozparky či případně jedna strana překrývající druhou je rys, se kterým se setkáváme u kaftanů, o nichž byla řeč v 1c. Užití tato varianta nalezla opět mezi kočovníky, což potvrzují nálezy z Kavkazu (Jerusalimskaja 2012: Il. 116, Il. 140) i Maďarska (Fodor 1996: 54).

balkaZachovaný kaftan z Moščevaji Balky.
Jerusalimskaja 2012: 194, Il. 116.

gombik-11Tunika s klopou vyrobená dílnou Vesna Craft. Veronika Tabáková.

  • 1i – ozdoba šňůrek určených k zavazování výstřihu na jeden uzlík
    V souvislosti s nošením gombíků se často zmiňuje kamenná soška z balkánské Biskupije (11. století), jež vyobrazuje muže, z jehož vrchní části tuniky visí na šňůrkách kulovité předměty interpretované jako slavné velkomoravské šperky (Klanica 1970: 425). Výstřih na jeho tunice se zdá být poměrně nápadný, široce rozevřený. Pokud je naše představa správná, šňůrky s gombíkovitými koncovkami mohly sloužit k zapínání takového výstřihu. Lze si dobře představit, že podobné řešení operující s textilními šňůrkami bylo užíváno u ženských šatů raného středověku, u nichž byl hluboký výstřih z důvodu kojení potřebný (Pernoudová 2002: 165); příklad můžeme najít například u šatů z ruského Pskova (Zubkova – Orfinskaya – Mihailov 2010: 297). Vyobrazení analogické sošce z Biskupije můžeme nalézt v anglosaském Eadwigově žaltáři (British Lib., MS Arundel 155, fol. 93r, 1012–1023), kde je Goliáš zřejmě oděný do typické dánské módy – tuniky se čtvercovým výstřihem, v jehož okraji je zašitá šňůrka (opět s kulovitými koncovkami), jíž lze zavázat hned u krku (Ewing 2006: 17, 90). Jak se zdá, toto řešení se v důsledku politické situace v zemi stalo v 11. století poměrně populární, a tak jej nelze vztahovat pouze ke skandinávskému oblečení.

gombik-13
Kamenná soška z Biskupije. http://gliptoteka.mdc.hr.

gombik-12
Ženské šaty spínané u krku šňůrkami. Julia Kovalevskaja.

gombik-24
Eadwigův žaltář (British Lib., MS Arundel 155, fol. 93r, 1012–1023.

  • 1j – ozdoba a zarážka na šňůrkách se dvěma uzlíky
    Alternativní řešení, podobné vyobrazení z kamenné sošky z Biskupije, představuje tunika z dánského Viborgu z 11. století (Fentz 1992). Tato lněná, střihově netypická košile, která má boční rozparek u výstřihu, má čtvercový výstřih obehnán kolem dokola zašitou šňůrkou. Ta na přední straně ústí do dvou uzlíků, skrze které jsou do kříže provlečeny volné konce šňůrek, jež dále volně visí a jsou ukončeny dalšími uzlíky sloužícími jako zarážky. 

viborgKošile z Viborgu a její výstřih. Fentz 1992: kresba 23 a 21.

  • 1k – dvoubodové sepnutí pláště
    Někteří autoři se domnívali či domnívají, že párové gombíky sloužily k sepnutí pláště (Kalina 2010: 10), což je ještě více umocněno faktem, že Velké Moravy takřka nejsou známa jiná spínadla. S touto variantou experimentovali někteří reenactoři, ale výsledek nelze porovnat s žádným známým vyobrazením – mezi kraji pláště vznikl prostor, který byl vyplněn páskem zapínaným na dva gombíky. Buďto bude potřeba přijít s novým či estetičtějším řešením, které by bylo v souladu s některým z pramenů, nebo dát přednost plášti s jedním gombíkem. Jelikož soška z Biskupije je někdy interpretována jako vyobrazení muže s pláštěm, který je zapínán na dva řemínky zakončenými gombíky (Kostelníková 1973: 37), bylo by možné uvažovat nad tímto řešením. Ve archeologické expozici zámečku Pohansko je vystaven obraz, na němž je vyobrazen ženský přehoz s našitými gombíky, který je možné stáhnout pomocí šňůrky upevněné za poutka gombíků či za gombíky samotné.

gombik-20
Miloš Bernart s pláštěm fixovaným dvěma gombíky.

gombik-21Tomáš Humaj s pláštěm fixovaným dvěma gombíky.

  • 1l – šperk na náhrdelníku, koncovky řetízků
    Podle Pavlovičové jsou v 19 hrobech z České a Slovenské republiky gombíky použity jako součásti náhrdelníku (Pavlovičová 1996: 99). Jako příklady si můžeme uvést hrob 119/49 ve Starém Městě (Hrubý 1955: 436, Tab. 58) či hrob 20 z Kopčan (Hanuliak 2004: 179, Tab. LIV:8). Další případy uvádí Chorvátová (2009: 12). Zmínit v této souvislosti můžeme raně středověké oděvy z Kavkazu a Egypta, na kterých lze nalézt očka umístěná na ramenou (Jerusalimskaja 2012: 74, Il. 43, 206–7, Il. 124; egyptská paralela viz zde) – do takových oček byly zasouvány knoflíky, které byly umístěny na koncích řetízků, jež nebylo tím pádem potřeba navlékat na krk. Pokud by byly gombíky koncovkami řetízků, nacházely by se symetricky na ramenou.

hanuliak
Náhrdelník z lokality Kopčany, hrob 20. Hanuliak 2004: 326, Tab. XLVI:8.

veronika_nahrdelnikGombíky jako součást náhrdelníku. Veronika Tabáková.

balka3
Ženské šaty z Moščevaji Balky (Jerusalimskaja 2012: 206–7, Il. 124). Oděv, který má přes celou vrchní část našitou ohromnou připínací klopu, na níž jsou, kromě jiného, našitá očka k připínání řetízků s korálky.

balka-retizek
Řetízek z Moščevaji Balky (Jerusalimskaja 2012: 74, Il. 43), zakončený korálky či knoflíky, které je možné zasunout do oček.

  • 1m – našitá ozdoba
    Podle řady badatelů měly gombík představovat našité ozdoby, aniž by přitom plnily funkci spínadla (viz Chorvátová 2009: 11–12). Toto je dosti dobře možné u granulovaných a velmi velkých kusů. Přímé doklady tohoto ovšem nemáme. Denáry knížat Oldřicha a Břetislava zpodobňují gombíkům podobné kuličky na hrudi, ale jsou příliš schématické a bližší určení neumožňují (Schránil 1918). V okolní Evropě lze s určitostí nalézt drahé šperky našívané na oblečení, ale není nám znám žádný našívaný šperk ve formě kulovitého přívěsku. Ačkoli gombíky mohly být jednoduše připevněné na drahém textilu, kde plnily svůj reprezentační účel, zavrhovat bychom neměli ani myšlenku, že na našitá poutka s gombíky bylo možné připnout kus oděvu, jakož i šperk nebo jiný předmět (viz 1l).

gombik-18
Tomáš Humaj se svou verzí.

gombik-19Šaty vyrobené dílnou Vesna Craft. Veronika Tabáková.

chorvatova
Navržená rekonstrukce oděvu s našitými gombíky.
Chorvátová 2009: 14, Obr. 2.

  • 1n – ozdoba hlavy, čapky či čelenky
    Občasně se lze setkat s názorem, že gombíky mohly být ozdobou hlavy. Kupříkladu Eva Pavlovičová se domnívá, že gombík byl našit na čapku tak, aby by v horizontální poloze a vynikla jeho dekorace (Pavlovičová 1996: 99). Vilém Hrubý se na základě 11 staroměstských hrobů domníval, že se gombíky nosily jako ozdoba účesu a společně s náušnicemi, díky čemuž se objevují v oblasti spánků (Hrubý 1955: 92). Pravdou je, že připojení k čapce, šátku, čelence či zapletení do vlasů by mělo řadu slovanských paralel (Ristovska 2010). Některé velké ozdoby v maďarských hrobech (zejména z lokality Sárrétudvari-Hízóföld) jsou interpretovány tak, že mohly být zaplétány do vlasů (Nepper Ibolya 2002: 237. káp), což by mohlo být další zajímavé použití. Nejméně jedna čapka z Moščevaji Balky má na spáncích našité gombíkům podobné knoflíčky, za které je možné upnout spodní část čapky na způsob ušanky (Jerusalimskaja 2012: 186, Il. 112)

temple_ringsNěkteré navržené metody nošení „koltů“ a záušnic. Ristovska 2010: Pl. 6, 9, 14.

haidu2
Kresebná rekonstrukce hrobu č. 118 z Sárrétudvari-Hízóföld, Maďarsko.
Převzato z Nepper Ibolya 2002: 388, 237. káp.

celenkaPoužití gombíků jako ozdoba čelenky. Veronika Tabáková.

 

2. Nepárový šperk
  • 2a – sepnutí peplu na jednom rameni
    Stejné údaje, jako v případě 1a.

gombik-2Rekonstrukce peplu s jednobodovým zapínáním.
Walton Rogers 2007
: Fig. 5.11, kresba Anthony Barton.

  • 2b – sepnutí středového výstřihu či límečku
    Samostatná spínadla výstřihů a límečků bychom mohli najít snad každém koutě raně středověké Evropy. Některé gombíky k této variantě přímo vybízejí – kupříkladu v Žižicích byl jeden drobný gombík nalezen u krku kostry (Kalina 2010: 11). Zdeněk Klanica navrhuje tuto metodu pro rekonstrukci velkomoravského oděvu (Klanica 1970: 422, Obr. 1). Řadu analogií můžeme nalézt také v Rusku, u ženského i mužského oděvu (Stepanova 2017: Fig. 108, 165, 194).

gombik-23Šaty vyrobené dílnou Vesna Craft. Veronika Tabáková.

gombik-15Navržené zapínání samostatných velkomoravských gombíků.
Klanica 1970: 422, Obr. 1.

  • 2c – sepnutí bočního rozparku u výstřihu
    Boční rozparek, který vybíhá z výstřihu, se zdá mít dlouhou tradici nejen v evropském oděvnictví. Zmínit můžeme skandinávské tuniky z Bernuthsfeldu (Schlabow 1976: Abb. 149–150) a Viborgu (Fentz 1992), které mají boční rozparky výstřihů, jež by umožňovaly jednoduché sepnutí pomocí jednoho gombíku. Stejné řešení má dalmatika Rogera II., vyrobená v Palermu ve 12. století (Bauer 1998). Téže rozparky lze spatřit u oděvů z raně středověkého Kavkazu (Orfinskaja 2001: Рис. 2. 26). Podobný rys uplatňují také skvěle zachované dětské tuniky z raně středověké Sýrie (Pfister 1951: Tunika č. 119) a Egypta, které mají rozparek orientovaný směrem k levému rameni a je možné ho zapnout textilním knoflíkem či šňůrkami (viz např. zde, zde, zde, zde, zde, zde).

gombik-25Tunika z Bernuthsfeldu. Schlabow 1976: Abb. 149–150.

  • 2d – sepnutí klopy kryjící výstřih
    Tuniky z norského Skjoldehamnu (12. století) a turecké manazanské jeskyně (8.–11. století) aplikují límeček a středový výstřih, který je překryt zpola přišitou klopou na boku zapínanou knoflíkem či korálkem (Beatson 2008–13Løvlid 2009: Fig. 39, Fig. 41). Toto řešení se zřejmě vyskytuje i v byzantské ikonografii. Jestliže se ve většině mužských hrobů objevuje samotný gombík, může odpovídat právě variantám 2b, 2c, 2d.

gombik-27Schématický nákres tuniky z norského Skjoldehamnu.
Rebecca Lucas, http://www.medieval-baltic.us/skjold.html

gombik-28
Schématický nákres byzantské tuniky z turecké manazanské jeskyně.
Peter Beatson 2008-13.

gombik-29
Mozaika v kostele Nea Moni na ostrově Chios, Řecko, 11. století. Peter Beatson.

  • 2e – sepnutí pláště
    Řada dobové i pozdější evropské ikonografie ukazuje kruhové spínadlo pláště na pravém rameni. Jak jsme již naznačili výše, experiment ukázal, že gombík je schopný nést lehký či krátký plášť poměrně dobře. Množství kulovitých spínadel plášťů je zobrazeno v Kodexu vyšehradském (XIV.A.13) z 11. století. Ze stejné doby pochází Izbornik Svjatoslava, který rovněž znázorňuje podobné spínadlo pláště. Konečně musíme zmínit také plášť z Moščevaji Balky, který je sepnut kulovitým spínadlem (Jerusalimskaja 2012: 203, Il. 121).

gombik-30Spínadla plášťů z kodexu vyšehradského (XIV.A.13), 11. století – 3r, 4v, 13v, 29v.

balka2Plášť z Moščevaji Balky, který je sepnut kulovitým spínadlem.
Jerusalimskaja 2012: 203, Il. 121.

 

Literatura

Bauer, Rotraud (1998). The mantle of King Roger II and related textiles in the Schatzkammer of Vienna. The Royal Workshop at the court of Palermo. In: Rosalia Varoli-Piazza (ed.). Interdisciplinary Approach to the Study and Conservation of Medieval Textiles: interim meeting, Palermo 22–24 Ottobre 1998, Palazzo Steri, Rome, 15–20.

Beatson, Peter (2008–13). A Byzantine Shirt from Manazan Caves, Turkey. Dostupné z:
http://members.ozemail.com.au/~chrisandpeter/manazan_shirt/manazan_instructions.htm

Beranová, Magdalena (1988). Slované, Praha.

Březinová, Helena (1997). Doklady textilní výroby v 6. – 12. století na území Čech, Moravy a Slovenska. In: Památky archeologické 87, 124–179.

Čáp, Pavel – Macháček, Jiří (2011). Tajemství výroby velkomoravského šperku. Archeologický experiment, Praha.

Ewing, Thor (2006). Viking Clothing, Stroud.

Fentz, Mytte (1992). Vikingeskjorten fra Viborg, Viborg.

Fodor, István (1996). The Ancient Hungarians : exhibition catalogue, Budapest.

Geijer, Agnes (1938). Birka III. Die Textilfunde aus den Gräbern, Stockholm.

Hanuliak, Milan (2004). Veľkomoravské pohrebiská. Pochovávanie v 9.–10. storočí na území Slovenska, Nitra.

Hrubý, Vilém (1955). Staré Město: Velkomoravské pohřebiště „Na Valách“, Praha.

Chorvátová, Hana (2009). Kultúrno-historický význam gombíkov. In: Studia mediaevalia Bohemica, 1/1, 7–19.

Izbornik Svjatoslava = Изборник великого князя Святослава Ярославовича 1073 года / [С предисл. Геннадия Карпова], Санкт-Петербург 1880.

Jerusalimskaja 2012 = Иерусалимская, А.А. (2012). Мощевая Балка. Необычный археологический памятник на Северокавказском шёлковом пути, СПб.

Kalina, David (2010). Raně středověké gombíky z Čech, Praha : Univerzita Karlova v Praze [bakalářská práce].

Kalousek, František (1971). Břeclav-Pohansko. 1, Velkomoravské pohřebiště u kostela : archeologické prameny z pohřebiště, Brno.

Kostelníková, Marie (1973). Velkomoravský textil v archeologických nálezech na Moravě, Praha.

Klanica, Zdeněk (1970). Velkomoravský gombík. In: Archeologické rozhledy XXII, 421–446.

Kubarev 2000 = Кубарев Г.В. (2000). Халат древних тюрок Центральной Азии по изобразительным материалам // Археология, этнография и антропология Евразии. №3(3). Новосибирск, стр. 81–85.

Lehtosalo-Hilander, Pirkko-Liisa (1984). Ancient Finnish costumes, Helsinki.

Løvlid, Dan Halvard (2009). Nye tanker om Skjoldehamnfunnet, Bergen: Universitetet i Bergen [magisterská práce].

Lutovský, Michal (2001). Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Milošević, Ante (2000). Hrvati i Karolinzi. Katalog, Split.

Nepper Ibolya, Módyné (2002). Hajdú-Bihar megye 10–11. századi sírleletei, 1. rész, Budapest-Debrecen.

Niederle, Lubor (1930). Příspěvky k vývoji byzantských šperků ze IV.–X. století, Praha.

Orfinskaja 2001 = Орфинская, О. В. (2001). Текстиль VIII-IX вв. из коллекции Карачаево-Черкесского музея: технологические особенности в контексте культуры раннесредневековой Евразии, Москва.

Owen-Crocker, G. R. (1986). Dress in Anglo-Saxon England, Manchester.

Pavlovičová, Eva (1996). K vypovedacej schopnosti gombíka u naddunajských Slovanov v 9. storočí. In: Slovenská archeológia XLIV–1, 95–153.

Pernoudová, Regine (2002). Žena v době katedrál, Praha.

Pfister, R. (1951). Textiles de Halabiyeh (Zenobia), Paris.

Poulík, Josef (1975). Mikulčice – sídlo a pevnost knížat velkomoravských, Praha.

Ristovska, Natalija (2010). ‘Temple Pendants’ in Medieval Rus’: How were they Worn? In: Ch. Entwistle & N. Adams (ed.), ‘Intelligible Beauty’: Recent Research on Byzantine Jewellery, London, 203–211.

Schlabow, Karl (1976). Textilfunde der Eisenzeit in Norddeutschland, Neumünster.

Schránil, Josef (1918). Typy pravěkých a ranně středověkých knoflíků v Čechách. In: Zprávy Waldesova musea knoflíků – sbírka spínadel šatních všech způsobů a dob III., 3./4., 1918, 57–61.

Stepanova, Iuliia (2017). The Burial Dress of the Rus’ in the Upper Volga Region (Late 10th–13th Centuries), Leiden.

Šolle, Miloš (1965). Ohlas velkomoravského šperku v Čechách. In: Velká Morava – Almanach Moravského muzea, 125–128.

Šolle, Miloš (1984). Staroslovanské hradisko, Praha.

Vasìna, Zìnaïda (2003), Ukrainian Chronicle of Clothing, Kyiv.

Vedeler Nilsen, Marianne (1992). Draktmaterialet fra Guddal: Funksjon og visuell kommunikasjon, University of Bergen).

Walton Rogers, Penelope (2007). Cloth and Clothing in Early Anglo-Saxon England, AD 450–700, York.

Zariņa, Anna (1988). Lībiešu apģērbs 10.–13. gs., Riga.

Zubkova – Orfinskaja 2015 = Зубкова Е.С. – Орфинская О.В. (2015). Текстиль из камерных погребений Старовознесенского некрополя Пскова // Древнерусский некрополь Пскова X – начала XI в.: В 2 т. Т. 2. Камерные погребения древнего Пскова X в. (по материалам археологических раскопок 2003 – 2009 гг. у Старовознесенского монастыря), СПб., стр. 373–394.

Zubkova E.  Orfinskaya O.  Mihailov K. (2010). Studies of the Textiles from the 2006 Excavation in Pskov. In: North European Symposium from Archaeological Textiles X. Ancient Textiles series Vol. 5, Oxford, 291298.

Skandinávské mačky

Po celou dobu mého působení na scéně českého reenactmentu se pravidelně setkávám s problémem klouzajících bot. Někteří reenactoři mají gumové podrážky, ale – řekněme si to otevřeně – nejedná se o zrovna dvakrát dobové řešení. Jiní si nechávají podbít kožené podrážky kovovými hřeby, což také není ideální řešení, protože podbití není u skandinávských bot dochováno. Kožené podrážky přitom na mokrém nebo zmrzlém povrchu poměrně prokluzují (zejména pak ochozené podrážky), takže je potřeba problém nějakým způsobem řešit.

Při svých toulkách staroseverskou literaturou jsem několikrát narazil na výrazy skóbroddr (“bodák na botu”) a mannbroddr (doslova “lidský bodák”). V literatuře se tyto bodáky využívají obvykle ve chvílích, když ságoví hrdinové hodlají cestovat přes zamrzlé plochy (jindy se například přivazují na čela koní a tvoří tak “cheat” při koňských zápasech). Z toho vyplývá to, že bodáky bylo možné nasadit či sundat podle potřeby a že nebyly permanentní. Výraz mannbroddr zároveň naznačuje, že existovaly i koňské bodáky, které jsou archeologicky dochovány (viz tento můj článek).

Literární mačky/nesmeky mají skvěle zachovalé a četné analogie mezi archeologickými nálezy z celé Skandinávie. V některých případech je samozřejmě složité rozlišit, které mačky sloužily k připevňování na boty a které na kopyta. Zde se budeme zabývat primárně mačkami, které byly připevňovány na boty. Podíváme se na nálezy z Birky a Haithabu, ke kterým uvedeme další analogie. Pokládám za důležité dodat, že některé z hrobů z Birky, které obsahovaly mačky, jsou interpretovány jako zimní hroby – mačky (spolu s bruslemi) v tomto případě mohou hrát nějakou symbolickou úlohu (Gräslund 1980: 7576).

Nejprve si, prosím, stáhněte doprovodné soubory o mačkách:
Švédské mačky (včetně typů Birka 1, 2 a 3)
Mačky z Haithabu

Obecně lze říci, že mačky doby vikinské byly nanejvýše čtyřhroté. Hroty jsou na mačce rozloženy tak, aby kladly co největší odpor vůči povrchu. Mačky jsem rozdělil do čtyř kategorií:

  • Typ A, “bodové”. Jedná se o samostatné ohnuté pásky pouze s jedním hrotem. Tyto ohnuté pásky se prokazatelně připevňovaly na kožená nebo dřevěná jádra, a to v maximálním počtu tří kusů. Kožená/dřevěná jádra kopírovala šířku chodidla a na jejich okrajích se musela nacházet připevněná poutka, jejichž pomocí se mačky fixovala k botám. Tomuto typu odpovídá typ Birka 1 a 2 (Arwidsson 1986: 111; ačkoli typ 2 lze označit za mačky používané u koní; konverzace se Sergejem Kainovem). Tento typ je běžný také v Norsku (Petersen 1951: 62–63) a na staré Rusi (Spasov–Kainov 2005).

    typA

    Metoda fixace podle Spasov–Kainov 2005.

  • Typ B, “trojhroté”. Prakticky vzato o jde o různě konstruované trojúhelníky – mačky tvaru rovnostranného trojúhelníku s prázdným vnitřkem (typ Birka 3), mačky tvaru Y (typ Haithabu 1 a 2), mačky tvaru T (typ Haithabu 3) a mačky tvaru V (švédský Typ 5). Mačky ve tvaru rovnostranného trojúhelníku s prázdným vnitřkem jsou nacházeny v Norsku, Švédsku, na Islandu i na území staré Rusi (Petersen 1951: 62–63; Arwidsson 1986: 111; Kirpičnikov 1973: 170; Spasov–Kainov 2005; Petrov 2006: 174). Mačky tvaru Y byly nalezeny kromě Haithabu také v Lundu a v západoslovanském prostředí (Westphalen 2002: 271), ve středověké Rize (Petrov 2005), Šlesviku (Saggau 2000: 99100) či Novgorodu (Petrov 2006: 173–174); analogické kusy byly nalezeny také v mästermyrské truhle na Gotlandu (Arwidsson–Berg 1999: 16, No. 92–93). Tři mačky tvaru T byly nalezeny v Haithabu (Westphalen 2002: 271). Mačka tvaru V byla nalezena pouze ve švédském hrobu Valsgärde 7, který se datuje do 7. století (Arwidsson 1977: 91, No. 1097; Arwidsson 1986: 112). Co se týče metody fixace, nemůžeme předložit žádný jistý způsob. Jsou však známy přinejmenším tři různé metody, které pochází z mladšího období:
typB1

Fixace “moderní mačky”. Kovová mačka je uchycena v přehnuté kůži, která je provázkem uchycena k botě. Převzato ze Saggau 2000: Abb. 67:4.

typB4

Možná podoba uchycení mačky podle Schietzel 2014: 214. Zajímavé je zde obšití.

typB2

Metoda uchycení, která byla objevena v Rize u nálezů ze 13.–14. století. Převzato z Petrov 2005.

typB5

Metoda fixace zjištěná u nálezu z Novgorodu, 13.–14. století. Oblast mačky je vyztužena další vrstvou kůže. Převzato z Petrov 2006: 172, 176 (obr. 1, 4).

typB3

Metoda fixace podle Spasov–Kainov 2005.

77

Hypotetická fixace v podání skupiny NorraVind.

  • Typ C, “čtyřhroté”. Tři mačky tvaru X byly nalezeny v Haithabu (typ Haithabu 4Westphalen 2002: 271). Přestože metoda uchycení není známa, může být podobná, jako u předchozího bodu.
  • Atypické druhy. Zde máme na mysli zejména švédský Typ 4, který byl objeven v hrobech Tuna Alsike X a Bengtsarvet 2. Je tvořen kovovou ploškou, na jejích spodní straně se nacházejí tři hroty. Ramena plošky jsou zahnutá a na koncích se nacházejí očka. Za tato očka musela být mačka připevněna k botě. Zajímavé tvary také zaznamenává Kirpičnikov (1973), ačkoli jsou mladšího data:

    typX

    Mačky nalezené ve Staré Ladoze (č. 3; 17. století) a na Knížecí hoře (Княжа Гора; č. 4, období 1150–1240). Převzato z Kirpičnikov 1973: 170, obr. 47.


Osobní zkušenost

Na festivalu Libušín 2015 jsem měl první možnost mačky vyzkoušet. Zvolil mačky typu B (typ Haithabu 2, tvaru Y) a tímto děkuji Jiřímu “Linkovi” Novákovi, který mi je zdarma zhotovil. Metodu fixování jsem okoukal od dánských reenactorů, protože jsem neměl k dispozici materiály, které mám nyní. Svou rekonstrukci pokládám za první pokus, během které jsem se chtěl seznámit s klady a zápory tohoto kostýmového doplňku. Získal jsem cenné zkušenosti a jsem si jist, že příště budu k tvorbě přistupovat zodpovědněji.

Moje zkušenost je taková, že mačka činí z boty velice použitelnou věc, jejíž kožená podrážka se rázem vyrovná gumové podrážce/podbití. Je doloženo, že mačky stejného typu se používaly až do poměrně moderních dob (bylo mi dokonce řečeno, že v některých místech Slovenska se podobné mačky používaly ještě za minulého režimu). Neměl jsem možnost vyzkoušet mačky na ledě, ale na mokré i suché trávě se výtečně osvědčily a velmi se hodí při chůzi do kopce. Při chůzi po tvrdém povrchu mohu jenom doporučit tlustou plstěnou vložku, díky které není mačka vůbec cítit. Při jemnějším našlapování je dokonce možné chodit i krátké vzdálenosti na štěrku a asfaltu (mačka se příliš neničí a přes vložku cítíte pouze tlak na klenbu chodidla). V bitvě je mačka užitečnou pomůckou, která Vám zajistí stabilitu – ale za cenu toho, že občas šlapete na “mrtvé” kolegy (což je v reálném boji jistě výhodou, zatímco dnes se stanete cílem kritiky, a proto není vhodné mačky v bitvě používat). Kvůli výše zmíněným důvodům se domnívám, že mačky/nesmeky byly používány zejména v zimě a že v létě nenašly uplatnění. Proto jsou skvělým doplňkem na zimních akcích (pochody), ale na letních festivalech by neměly být používány vůbec či, a pokud ano, tak pouze v omezeném rozsahu.

První pokus odhalil, že je třeba uchytit mačky do pevnější kůže (nebo nejlépe do dvou vrstev – přehnutého či vyztuženého plátku, jak lze spatřit u typu B), protože mačka má tendenci se pohybovat a trhat kůži. Ze stejného důvodu je třeba, aby měla vůli a nebyla uchycena přímo u okraje, protože by se mohla vytrhnout a ztratit (což se mi stalo). Pomoci by mohlo také obšití mačky, které jsem však nezkoušel. Moje metoda uchycení operuje hlavně s řemínky, které mám na botě a které nedovolují uchycené mačce “cestovat” dopředu a dozadu. Pokud tyto řemínky na botách nemáte, bude potřeba uchytit kůži s mačkou nejméně na dvou místech boty, stejně jako na obrázcích uvedených výše. Níže pak můžeme spatřit fotografie mého pokusu.


Použitá literatura:

ARWIDSSON, Greta (1977). Valsgärde 7, Lund.

ARWIDSSON, Greta (1986). Die Eissporen. In: ARWIDSSON, Greta (ed.) Birka II: 2. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 111–112.

ARWIDSSON, Greta – BERG, Gösta (1999). The Mästermyr find : a Viking age tool chest from Gotland, Lompoc.

GRÄSLUND, Anne-Sofie (1980). Birka IV. The Burial Customs. A study of the graves on Björkö, Stockholm.

KIRPIČNIKOV 1973 = А. Н. Кирпичников (1973). Снаряжение всадника и верхового коня на Руси IX—XIII вв,  Ленинград.

PETERSEN, Jan (1951). Vikingetidens Redskaper, Oslo.

PETROV 2005 = М. И. Петров (2005). Еще раз об обувных шипах. Online: http://asgard.tgorod.ru/libri.php3?cont=_brodd1

PETROV 2006 = М. И. Петров (2006). Обувные шипы из новгородских раскопок // Новгород и Новгородская земля: история и археология : материалы науч. конференции. Новгород, 24-26 янв. 2006 г, Великий Новгород, 171–178. Online: http://bibliotekar.ru/rusNovgorod/144.htm

SAGGAU, Hilke Elisabeth (2000). Mittelalterliche Eisenfunde aus Schleswig : Ausgrabung Schild 1971-1975, (Ausgrabungen in Schleswig 14), Neumünster.

SCHIETZEL, Kurt (2014). Spurensuche Haithabu, Neumünster / Hamburg.

SPASOV–KAINOV 2005 = Федор Спасов; Сергей Каинов (2005). Обувные шипы. Исторический экскурс и практическое применение. Online: http://asgard.tgorod.ru/libri.php3?cont=_brodd

WESTPHALEN, Petra (2002). Die Eisenfunde von Haithabu, (Die Ausgrabungen in Haithabu 10), Neumünster.