Norské saxy a bojové nože

Nůž z Osebergu.

Po článcích o bojových nožích z Haithabu, Švédska a Ruska mám tu čest představit přehled norských dlouhých nožů doby vikinské. Každý exemplář je opatřen krátkým popisem a pokud možno obrázkem. Kromě nožů jsou rozebrány také pochvy.

Článek je možné prohlédnout či stáhnout zde:


English summary

This article is a short summary of what we know about long knives in the Viking Age Norway. Two main sources were used – Petersen’s Vikingetidens Redskaper and UNIMUS catalogue. The result is only a representative number; the article is not complete.

In Norway, long knives were used until the 10th century. From 16 more or less preserved blades, 2 knives belong to the Merovingian type (ca. 100 years old by that time) and were deposited in 9th century graves. In the 9th century, Merovingian type was replaced with lighter, narrower and shorter knives. The typical knife used in Viking Age Norway had a straight blade with relatively uniform features:

  • 20–50 cm in length (ca. 10 cm long handle), 2–3 cm in width

  • in most cases, both blade and back are evenly straight; the blade tapers near the point

  • the wooden handle, sometimes with a bronze ferrule

Sheaths covered both blades and handles and were decorated sometimes. Sheaths show that Anglo-Saxon seaxes and Swedish scabbard knives were rarely used in Norway.

In 14 cases, knives were found in graves/mounds, eight times with a sword, seven times with an axehead, six times with a spearhead, sometimes with other tools. Graves belonged to women in at least two cases.

The function is difficult to guess. Merovingian type were probably deposited from symbolical reasons. Light long knives could serve as kitchen knives, hunting knives and weapons in case of need.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.

Baltské široké bojové nože

rozsireni

Rozšíření širokých nožů v rámci dnešní Litvy a Lotyšska. Převzato z Kazakevičius 1988: 110, Obr. 44.

Při toulkách Pobaltím jsem v muzeích spatřil něco, co jsem pokládal za neuvěřitelné – masivní sekáče baltských bojovníků. Rozhodl jsem se, že o těchto nožích napíši krátký článek, který zařadím do série o raně středověkých bojových nožích. Mým cílem není tvorba katalogu všech nálezu, což by při mé neznalosti baltských jazyků byl nemožný úkol, spíše bych chtěl rozšířit povědomí o tomto zajímavém typu zbraně, popsal jeho základní charakteristiky, uvedl fotky a základní literaturu.

Široké bojové nože jsou výlučně baltskou záležitostí, kterou nelze zaznamenat za hranicemi dnešní Litvy a Lotyšska. Používaly se v rozmezí 7.–11. století (alternativně 6.–12. století). Populární byly u kmenů Latgalů, Sélů, Zemgalů a Žemaitů. Žemaitové je užívali v 7.–8. století (naleziště Maudžiorai, Kaštaunaliai, Požerė a další), někdy je uváděno užívání již v 6. století (Griciuvienė 2005: 119Tautavičius 1996: 140; Vaškevičiūtė 2004: 49). Sélové je užívali přinejmenším do 10. století (naleziště Visėtiškės, Boķi; Griciuvienė 2007: 176ff.). Stejně tomu bylo u Latgalů (Tautavičius 1996: 140). Nejdéle se široké nože používaly u Zemgalů, a to nejméně od 8. do 11. století (naleziště Šukionaia, Ringuvėnai, Jauneikiai, Linksmučiai, Pamiškiai, Papilė, Jakštaičiai–Meškiai; Griciuvienė 2005: 119Tautavičius 1996: 140; Vaškevičiūtė 2004: 48). V současné době je známo přes padesát lokalit, na kterých bylo nalezeno celkem přes 200 těchto nožů (Kazakevičius 1988: 109ff.Tautavičius 1996: 140). Z toho vyplývá, že šlo o masově užívanou zbraň, jejíž původ je jasný.

cetnost

Četnost nálezů širokých nožů v Litvě: I – do 5 kusů na jednom pohřebišti, II – do 10 kusů na jednom pohřebišti, III – více než 10 kusů na jednom pohřebišti. Převzato z Kazakevičius 1988: 111, Mapa XVII.

Hlavním charakteristickým rysem širokých bojových nožů je rozšiřující se čepel, čímž se oddělují od úzkých bojových nožů. Jejich čepele jsou dlouhé až 65 cm (Tautavičius 1996: 139), ale nejčastěji měří 27–53 cm (Vaškevičiūtė 2004: 49). Řapy čepelí jsou široké 2–3 cm a byly zasazeny do dřevěných rukojetí (Tautavičius 1996: 139; Vaškevičiūtė 2004: 48). Nože nemají záštity. Šířka čepele v nejširším bodě může dosahovat až 9,5 cm (Tautavičius 1996: 139). Za nejširším bodem čepele se čepel šikmě skloňuje a vytváří hrot. Ukazuje se, že starší čepele (do 9. století) byly kratší a tenčí, s průměrnou délkou 35–40 cm a šířkou 4,5–5 cm, zatímco mladší čepele (9.–11. století) jsou delší a širší, s průměrnou délkou 40–55 cm a šířkou 5–6 cm (Kazakevičius 1988: 113). Při technologické analýze bylo zjištěno, že čepele byly kovány z paketů karbonizovaného železa a že některé byly vyrobeny ze svařených třídílných paketů ze železných a ocelových prutů, což jim dodávalo pevnost a pružnost (Stankus 1970: 121; Tautavičius 1996: 139). Nože byly uchovávány ve dřevěných pochvách, které byly potažené kůží a někdy též tepaným bronzem – pozůstatky pochev jsou však velmi vzácné a jejich absence naznačuje, že nože byly běžně ukládány do hrobů bez pochev (Kazakevičius 1988: 149; Tautavičius 1996: 139).

Široké nože byly nalezeny výlučně v mužských hrobech, a to v různých pozicích. U Žemaitů jsou obvykle uloženy spolu s opasky ke stěnám komory či podél nohou (Kazakevičius 1988: 148). U Zemgalů jsou nože obvykle umístěné v oblasti stehen či pánve zemřelého, méně často na ramenou či hlavě (Griciuvienė 2005: 119; Kazakevičius 1988: 148–149; Tautavičius 1996: 139). Rukojeť často směřuje k pravé ruce zemřelého. Spolu s masivními noži se v hrobech občas objevují jejich zmenšené verze, „miniatury“ s délkou 11–24 cm a šířkou hrotu 2–3 cm (Kazakevičius 1988: 114). Tyto miniatury jsou považovány za symbolické zbraně, které neměly žádný praktický význam (Griciuvienė 2005: 119Kazakevičius 1988: 114; Tautavičius 1996: 139; Vaškevičiūtė 2004: 49).


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Bibliografie

GRICIUVIENĖ, Eglė et al. (2005). Žiemgaliai : Baltų archeologijos paroda : katalogas = The Semigallians : Baltic archaeological exhibition : catalogue, Vilnius.

GRICIUVIENĖ, Eglė et al. (2007). Sėliai : Baltų archeologijos paroda : katalogas = The Selonians : Baltic archaeological exhibition : catalogue, Vilnius.

KAZAKEVIČIUS, Vytautas (1998) = Казакявичюс В. (1998). Оружие балтских племен II—VIII вв. на территории Литвы, Вильнюс.

STANKUS, Jonas (1970). Kalavijų ir ietigalių gamybos technologija Lietuvoje IX–XIII amžiais. In: Lietuvos TSR mokslų akademijos darbai. A serija, 113130.

TAUTAVIČIUS, Adolfas (1996). Vidurinis geležies amžius Lietuvoje: V – IX a., Vilnius.

VAŠKEVIČIŪTĖ, Ilona (2004). Žiemgaliai V–XII amžiuje, Vilnius.

Bojové nože z Haithabu

Čtenářům těchto stránek tímto předkládám další článek ze série o saxech neboli bojových nožích. V následujícím překladu se můžete seznámit s nálezy z Haithabu / Hedeby.

Článek si můžete přečíst či stáhnout kliknutím na následující odkaz:


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.

Vikinské saxy z Upplandu a Västmanlandu

Před dvěma měsíci jsem zveřejnil svou rozsáhlou práci, která se zabývá staroruskými saxy a bojovými noži. A nyní bych rád zveřejnil práci, která ve mě vzbudila zájem o saxy. Jedná se o článek švédského archeologa Niklase Stjerny. Bibliografický záznam článku je:

Stjerna, N. (2007). Viking-age seaxes in Uppland and Västmanland : craft production and eastern connections. In: U. Fransson (ed). Cultural interaction between east and west, Stockholm, 243–249.

Pevně věřím, že se Vám bude článek líbit, protože je jedním z mála, který se zabývá problematikou vikinských saxů. V případě zájmu rád poskytnu kvalitní sken původní studie.

Překlad si můžete stáhnout prostřednictvím tohoto odkazu:


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Saxy a bojové nože z východní Evropy

Čtenáře těchto stránek bych rád upozornil, že jsem sepsal článek s názvem “Saxy a bojové nože východní Evropy“, ve kterém shromažďuji všechny známé informace o raně středověkých bojových nožích z území Ruska a Ukrajiny. V níže přiloženém práci o 28 stranách můžete najít katalog staroruských saxů včetně rozměrů, fotek, nákresů a interpretace.

Článek je možné prohlédnout či stáhnout zde:


For English-speakers
I would like to inform the readers that I have finished the article “East European Seaxes and Fighting Knives” (the article is in Czech language). In the article, I collect all known pieces of information about early medieval fighting knives from Russia and Ukraine. The article contains 28 pages with a catalog of Old Russian seaxes, their sizes, pictures, drawings and interpretation.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.

Kresebná rekonstrukce Olega Fedorova na základě výzkumu T. A. Puškiny v gnězdovském komplexu.
Převzato z http://www.kulturologia.ru/files/u1834/ancient-russian-warrior-4.jpg.