Origins of “kolovrat” symbol

Over more than a decade, during which I have been intensively interested in studying the Early Middle Ages, I have sought to uncover disinformations and set straight mystifications that has been created and used by both laymen and professional public. After all, one of the main points of creating this website was to set up a platform, which would set partial and often controversial topics straight, putting them into the proper context. This article is no different, very possibly impacting a wide audience. Today, we will talk about Slavs, neopaganism, nationalism, metal music and a symbol known as “kolovrat”.


A symbol commonly known as “kolovrat” nowadays.


Modern usage of “kolovrat”

Quite a major part of nowadays nationalists, neopagans and reenactors can often be seen wearing a multi-armed whirling symbol – most often in the form of a tattoo, worn as a necklace, printed on a shirt, music album or military patch, or as a shield painting. This symbol, resembling swastika, is known among its users as “kolovrat”. The neopagans recognize many of these whirling symbols, each having its own name and meaning (click for an example). For the sake of simplicity, we will only focus on more-than-four-arms variants with heel and arbitrary direction of rotation. We must keep in mind though that terminology is not unified and thus we can often come across an argument that “kolovrat” is a Slavic version of swastika.

The interpretation of the eight-armed “kolovrat” is often provided to a modern day neopagan by websites profiting from the promotion of the symbol, such as themed e-shops. On these, “kolovrat” is interpreted as “a panslavic pagan symbol of the Sun” (Wulflund.com), “an ancient sacred symbol of our Slavic ancestors” (sperkyluneta.cz), “a symbol of reasonable man, which symbolises the Day star” (symboleswiata.pl) or as a symbol representing the “circle of life, victory of winter over summer, victory of night over day, alternating ruling of Morena and Vesna” (www.valkiria.sk). This ancient symbol is also said to be connected to the gods of Slavic pantheon and prosperity. Print literature which could be used for citation of the origin and meaning is almost non-existent, and the known titles are very general and provide no sources (eg. Kushnir 2014Kushnir 2016: 67). It therefore seems that “kolovrat” was established as the main symbol of Slavic faith in times when Neopaganism was forming in eastern Europe, and there was a demand for unifying symbol based on Slavic material culture (Pilkington – Popov 2009: 282). Despite the fact, both the symbolism and offshoots of the Neopagan movement (of which we register several hundreds) remain ununified and fragmented, as their members are being recruited from those interested in esoterism, folklore, LARP, history and metal music, who rarely find a common ground. This process can be dated to last two decades of 20th century and can be tied directly to a Russian dissident, neopagan and extremist Alexei “Dobroslav” Dobrovolsky. In the Czech Republic, the symbol and term “kolovrat” started to appear around the end of 20th century, and more increasingly after the year 2000 thanks to the expansion of the internet network.

By those means the symbol found its way to the now-spreading re-enactment scene, which came to adopt it for use during its performance. Part of neopagan movement was and partially still is a bearer of nationalistic and right-wing ideologies to a point. After the fall of Soviet Union, various political and paramilitary units started to appear in Eastern Europe, who found neopagan ideology, symbolism and terminology attractive and adopted their more or less overturned form. This way, “kolovrat” became an important symbol among extremist groups. One of the most famous promoters of the symbol is Russian National Unity (see here), which explicitly avows to Nazism, but tries to bear the impression of Russian origin at the same time, through the usage of Slavic history, orthodoxy and mystic symbolism (Jackson 1999: 36; Shenfield 2001: chap. 5). Estonian branch of Russian National Unity also has the name “Kolovrat” and used to publish a same-named magazine. Symbolism based on “kolovrat” can also be seen nowadays at both fighting sides of the Eastern Ukraine conflict (especially the Rusič battalion); for more details I suggest the article by Matouš Vencálek (Vencálek 2018). To its wearer, “kolovrat” represents a symbol which provides God’s protection and strength in battle, and demoralizes the enemy, who is seen in both religious and political opponents (Jackson 1999: 36). It should be noted that the symbol is absent in Czech literature mapping extremist symbols (Mareš 2006), as compared to our neighbour Slovakia (see here). On the other hand, “kolovrat” is present in the expert opinions that were written for trials with Czech radical extremists (see here). Conservative neopagans see the usage of this symbol as a “fashion abuse”.

It is understandable that the symbol appears in many product descriptions, which target this narrowly focused, yet greatly fragmented community, which at best totals between tens and hundreds thousands of people living in Slavic countries. “Kolovrat” can be found on shirts, caps, patches, flags, in the form of amulets, earrings or bracelets, but also used by various music interprets: black metal (eg. 1389, Děti Noci, Devilgasm), folk metal (eg. Apraxia, Arkona, Obereg, Żywiołak), thrash metal (eg. Коловрат, Strzyga), folk (eg. Jar, Perciwal, Tomáš Kočko), neo-folk (eg. Parzival, Slavogorje), hard rock (Rune) and others.

The truly important question we ought to ask is how accurate the original attempts to reconstruct the original pre-Christian religion were, that is whether the modern use of “kolovrat” reflects the use throughout the history. This question shall be answered in the following chapters.


Usage of “kolovrat” throughout European history

The symbol we now call “kolovrat” has been appearing in European material culture throughout the past three millennia, but very sporadically. It is crucial to note that is it evidently a version of swastika, simply with more than four arms. During all the epochs, from which we know the occasional appearance of “kolovrat”, swastika was commonly used, in severely higher numbers. Swastika is being interpreted as “a symbol of movement, growth, eternity, rhythmical time-flow measured by the Sun, and a symbol which brings good luck and provides protection from evil” (Váňa 1973: 210; Váňa 1990: 186–187). Thanks to this universal meaning, swastika can be found all over the globe. Its doubling (in the form of “kolovrat”) can thus be interpreted as an increase in its power.

The eldest appearance of the symbol can be dated back to Ancient Greece, especially the so-called Geometrical art (900-700BC) applied in pottery industry. Such an example could be terracotta statuettes from Thebes provenience (eg. Boston 98.891Louvre CA 573) and amphoras with ears (Spanish National Archaeological Museum 19482National Museum in Prague H10 5914). All of these examples depict eight-armed left-rotating symbols.

Examples of Greek painted ceramics with “kolovrat”. Click here for higher definition..
Left: terracotta statuettes from Thebes provenience (
Boston 98.891Louvre CA 573) and amphoras with ears (Spanish National Archaeological Museum 19482, National Museum in Prague H10 5914).

Logically, one would expect the highest amount of these symbols in connection to Slavic culture, but the archaeological finds (or the lack thereof) do not support this claim. Unlike the four-armed swastikas, “kolovrat” is almost non-existent and can only be found on the bottom of ceramics from Czech Republic and Poland, rarely also on pendants or as a graffiti on Russian coins. They are also absent in such monumental works such as Paganism of the Ancient Slavs by B. A. Rybakov (Рыбаков 1987), and cannot even be found in major agglomerations where one would expect them most. As far as we know, in Czech Republic, “kolovrat” can only be found on two ceramic bottoms from Zabrušany and Bílina hillforts (Váňa 1973: Pic. 2: F7, Pic. 4: F4). A similar symbol, though lacking the arm-heels, can be found on ceramics from Stará Boleslav (Varadzin 2007: 76: 296). From Poland, we know of a five-armed right-rotating swastika from Kruszwice (Buko 2008: 384, Fig. 176) and six-armed left-rotating swastika from Hedeč (Kołos-Szafrańska 1962: 455, Rys. 4:1). From Russia, we know of six Early Middle Ages uses: one is a five-armed right-rotating symbol engraved into coin as graffiti (Багдасаров 2001: Рис. 87:6), we also know a seven-armed right-rotating bronze pendant from Vladimir (Рыбаков 1997: Табл. 92:16) and four depictions on shield-like pendants from Eastern Europe (Коршун 2012: 33-35; Новикова 1998: Рис. 2:13). 

In general, we can claim that there are dozens, if not hundreds of variants, among which the more-than-four-armed swastikas play but a marginal role. It is therefore not possible to regard “kolovrat” as “the most important Slavic symbol”. Such a conclusion is also deemed by authors of several blogs (see herehere a here). Similar multi-armed whiling motifs, which could be connected to doubled swastika, can be found in The Great Moravia and Přemyslid Bohemia (eg. Kouřil 2014: 418, Kat. nr. 333), in Scandinavia and Frankish Empire (see Duczko 1989), but also in Armenia (see here). From later Middle Age periods we know of no records, even though it is possible that this symbol might have appeared in some of the Orthodox icons we will take a look at later. While Kołos-Szafrańska (1962: 455, Rys. 4:1) claims that a six-armed left-rotating “kolovrat” was a part of an old Polish aristocratic coat-of-arms, she does not provide any specifics. Neither the old Czech clan of Kolowrats has the symbol in its coat-of-arms.



Early Middle Ages “kolovrats”.

From top left: The finds from Bílina and Zabrušany (Váňa 1973: Pic. 2: F7, Pic. 4: F4), Stará Boleslav (Varadzin 2007: 76: 296), Kruszwice (Buko 2008: 384, Fig. 176), Hedeč (Kołos-Szafrańska 1962: 455, Rys. 4:1), unknown Russian coin (Багдасаров 2001: Рис. 87:6), Vladimir (Рыбаков 1997: Табл. 92:16), Pereslavl Rayon (Коршун 2012: 34, B.3.05), Žukov (Новикова 1998: Рис. 2:13) and unknown locations (Коршун 2012: 33, 35, B.3.03, B.3.08)

The usage of “kolovrat” is often argumented by its appearance in Slavic folk culture, but this is a questionable claim at best. Let us take a look at key work often cited for the origins on “kolovrat” by its users. We are talking about Teka prasłowiańskich motywów architektonicznych (“Collection of Ancient Slavic architectonic motifs”) by Stanisław Jakubowski. The collection consists of 27 graphics depicting ancient buildings and monuments, which decoration is a supposed proof for “kolovrat” being an ancient symbol often used by Slavic nations. But if we undergo a more thorough research, we find out that “kolovrat” only appears in a single graphics. Jakubowski was a painter and graphic, who can be compared to Czech artist Jan Konůpek, with Jakubowski’s work only being an artistic expression, not a credible interpretation of the past. While he might have used the folk culture as a source of inspiration, his work cannot be considered a collection of folk research, thus making this work an irrelevant source.


Stanisław Jakubowski and his woodcut nr. 8 (Jakubowski 1923).

There is only very little true evidence of “kolovrat” being used in Slavic folk culture. Six- and eight-armed variants can be found on the 12th century Wang church tower , which was relocated from Norway to present-day Poland in 1841–1844. It is important to note though that the original church did not have these decorations; they were added by an architect F. W. Schiertz during the second construction (see documentation here a here). The reasons for using these specific symbols are not known.

The original church from 1841 and the reconstructed state.
Source: Drawings by F. W. Schiertz and Fr. Preller.

Eight-armed symbols similar to “kolovrat” are still used nowadays during traditional Easter eggs decoration, specifically during painting and crocheting. Whirling multi-armed motifs can also be found carved on wooden tools used for laundering and knocking fabric in 20th century. It is important to note that “kolovrat” and other whirling motifs are quite common in Orthodox iconography (eg. Багдасаров 2001: Рис. 75:2, 76:3, 79:7, 82:2, 93:1), thus failing our current assumption that they carry a reference to ancient Paganism. The usage by Orthodox church is partially abused by extremists and soldiers, who, as we have mentioned in previous chapter often, put themselves into the role of Orthodoxy protectors.

Russian “beaters” for laundry (called вальки). Source: http://sueverija.narod.ru/Muzei/Valek.htm.

Russian smoothener of laundered clothes (called рубель). Source: http://sueverija.narod.ru/Muzei/Rubel.htm.

Identical whirling discs which are sometimes also called “sun symbols” were found during architectonical expedition of V. P. Orfinsky and his colleagues to Karelia in 50s and 60s. Members of this expedition recored several structural and decorative details of the buildings by drawing. These reproductions of drawing and painting are now stored in The Kizhi Federal Museum of Cultural History and Architecture (see collection online).


Decoration of houses from Karelian villages of Lambiselga (Ламбисельга), Inžunavolok (Инжунаволок) and Veškelica (Вешкелица).

Six-armed “kolovrat” also became an emblem of the 67th Division of British Army during the World War I., which only proves the popularity of the symbol prior to World War II.


Etymological interpretation of “kolovrat”

In one of his discussion, Russian historian and theologian Roman Bagdasarov refuted the claim that the name “kolovrat” would have ever been used in Russia as a synonym for swastika (Багдасаров 2008). Elsewhere, he added that Russian folklore nomenclature knows several alternatives for the word swastika, which is most often being connected to Sun, wind, flames, hare, horses, horse legs, rings with fingers or the plants Camelina and Stipa (Багдасаров 2001). This diversity of meanings contradicts the idea that the term “kolovrat” might had been uniformly used by the Slavic nations in the past. For interest we can add that in Russian language, the term for swastika had often been presented in plural.

In order to make our research of origins of the symbol complete, here is the etymological interpretation of the term. It is clear that in the past, the term “kolovrat” had no meaning connected to decorative or magical symbol, in any Slavic language whatsoever:

Kolovrat, from *kolovortьkolo (“wheel”) a vortь (“wiggle, rotate in both directions”).

  • Description of natural phenomena:
    • “water whirl” (Трубачев 1983: 149)
    • “meander” (Трубачев 1983: 149)
    • “plant Euphorbia” (Electronic dictionary of Old Czech language)
  • Description of a tool of its circular axis-rotating part:
    • “wheel”, “shaft” (Urbańczyk 1960–1962: 320)
    • “spinning wheel”, “spindle”, “niddy-noddy”, “tap wrench” (Electronic dictionary of Old Czech language)
    • “press” (Electronic dictionary of Old Czech language), “wine press” (Gebauer 1916: 85)
    • “auglet”, “drill” (Трубачев 1983: 149)
    • “rope reel” (Трубачев 1983: 149)
    • “gate”, “door”, “door latch”, “turnstile”, “two-wing wicket” – therefore also “station on the way” and “fence around the village” (Трубачев 1983: 149)
    • “rotary part of cart” (Трубачев 1983: 149)
    • “windlass”, “pulley”, “winch”, “reel” (Electronic dictionary of Old Czech language)
    • “rack” (Трубачев 1983: 149)
    • “windmill shaft” (Трубачев 1983: 149)
    • “rotating mechanism for hanging a kettle over fireplace in shepherd’s hut” (Frolec – Vařeka 2007: 117)
    • “a wheel on musical instrument” (Electronic dictionary of Old Czech language)
    • “crossbow winch” (Electronic dictionary of Old Czech language)
    • “a type of fishing net” (Urbańczyk 1960–1962: 321)
  • Description of circular movement or change:
    • “circulation”, “circular movement”, “rotation” (Трубачев 1983: 149)
    • “turning point” (Трубачев 1983: 149)
    • “hard reversal” (Трубачев 1983: 149)
    • “cycle” (Трубачев 1983: 149)

Conclusion

This article shows that the “kolovrat” symbol is mere modification of swastika and only has been appearing much less throughout the history than it is attributed in present day. Also, the name itself is of modern origin. “Kolovrat” only gained on importance in the last decades of 20th century because of an attempt of Slavic Paganism reconstruction, where this symbol became a imaginary symbol of the movement. Nowadays, it is widely used by neopagans, reenactors, soldiers and companies targeting these groups with their marketing campaigns. A major part of this community has its own interpretation of the past with “kolovrat” playing its irreplaceable role, in which they deviate from scientific research and knowledge on purpose. In conclusion the whole phenomenon proves the ignorance of these groups towards official research and searching for true origins, while coming with alternatives to mass culture, increased extremism and syncretism of religious ideas in postmodern society.


Literature

Багдасаров, Роман (2001). Свастика: священный символ. Этнорелигиоведческие очерки, Москва : Белые Альвы. Available at: bagdasarovr.narod.ru/swastika.htm

Багдасаров, Роман (2008). “Свастика: благословение или проклятие”. “Цена Победы”. “Echo of Moscow”, 15 декабря 2008. Available at: https://echo.msk.ru/programs/victory/559590-echo/

Buko, Andrzej (2008). The Archaeology of Early Medieval Poland : Discoveries – Hypotheses – Interpretations, Leiden – Boston : Brill.

Duczko, Władysław (1989). Runde Silberblechanhänger mit punzierten Muster. In: Arwidsson, Greta. Birka II:3. Systematische Analysen der Gräberfunde. Stockholm : KVHAA, 8–18.

Electronic dictionary of Old Czech language. Praha, department of language development Czech Language Institute of the Czech Academy of Sciences, v. v. i., 2006–, available online: http://vokabular.ujc.cas.cz (data version 1.1.8, cited on 9. 12. 2018).

Frolec, Václav – Vařeka, Josef (2007). Lidová architektura, 2. updated edition, Praha: Grada.

Gebauer, Jan (1916). Slovník staročeský, II. díl, Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie.

Jackson, W. D. (1999). Fascism, Vigilantism, and the State: The Russian National Unity Movement. In: Problems of Post-Communism, 46(1), 34–42.

Jakubowski, Stanisław. Teka prasłowiańskich motywów architektonicznych, Krakow : Orbis, 1923.

Kołos-Szafrańska, Zoja (1962). Nowa próba interpretacji funkcji znaków na dnach wczesnośredniowiecznych naczyń słowiańskich. In: Światowit 24, 443–458.

Коршун В.Е. (2012). Языческие привески Древней Руси X–XIV веков. Выпуск I: Обереги, Москва : Группа ИскателИ.

Kouřil, Pavel (ed.) (2014). Velká Morava a počátky křesťanství, Brno : Archeologický ústav AV ČR.

Kushnir, Dmitriy (2014). Slavic Light Symbols, The Slavic Way Book 5, CreateSpace Independent Publishing Platform.

Kushnir, Dmitriy (2016). The Source of Life: Slavic Heritage, The Slavic Way Book 16, CreateSpace Independent Publishing Platform.

Lutovský, Michal (2001). Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha : Libri.

Mareš, Miroslav (2006). Symboly používané extremisty na území ČR v současnosti : manuál pro Policii ČR, Praha : Ministerstvo vnitra.

Новикова, Г.Л. (1998). Щитообразные подвескииз Северной и Восточной Европы // Историческая археология. Традиции и перспективы, Москва, 165–172.

Pilkington, Hilary – Popov, Anton (2009). Understanding neo-paganism in Russia : Religion? Ideology? Philosophy? Fantasy? In: McKay, George et al. (eds.) Subcultures and new religious movements in Russia and east-central Europe. Cultural Identity Studies, Volume 15 . Oxford ; New York: Peter Lang, 253–304.

Рыбаков, Б. А. (1987). Язычество Древней Руси, Москва : Наука.

Рыбаков Б. А. (ред.) (1997). Древняя Русь. Быт и культура, Москва : Наука.

Shenfield, Stephen (2001). Russian Fascism: Traditions, Tendencies and Movements, London : Routledge.

Urbańczyk, Stanisław (red.) (1960–1962). Słownik staropolski, t. 3, I–K, Wrocław–Kraków–Warszawa.

Трубачев, О.Н. (ed.) ( 1983). Kolovortъ. In: Этимологический словарь славянских языков, Выпуск 10. Москва: Наука, 149.

Váňa, Zdeněk (1973). Značky na keramice ze slovanských hradišť v Zabrušanech a v Bílině, okr. Teplice. In: Archeologické rozhledy 25, 196–217.

Váňa, Zdeněk (1990). Svět slovanských bohů a démonů, Praha : Panorama.

Varadzin, Ladislav (2007). Značky na dnech keramických nádob ze Staré Boleslavi / Bodenmarken auf den Keramikgefäßen aus Stará Boleslav. In: Archeologické rozhledy 59, 53–79.

Vencálek, Matouš (2018). Kříž, půlměsíc, kolovrat a kalašnikov: O roli náboženství v ukrajinské válce : Deník Referendum. Available at : http://denikreferendum.cz/clanek/27403-kriz-pulmesic-kolovrat-a-kalasnikov-o-roli-nabozenstvi-v-ukrajinske-valce

 

Slovanský štít z hradiště Lenzen

V Praze se zhotovují sedla, uzdy a málo trvanlivé štíty užívané v jejich zemích.
Ibrahím ibn Jákub, 10. století

S radostí toužíme čtenářovi přednést čerstvé informace, které k nám dorazily od německých kolegů Erika Panknina a Reinera Liebentrauta, a sice detaily ohledně štítu, který byl nalezen v západoslovanském hradišti Lenzen (Braniborsko).

Před samotným popisem objektu je potřeba naznačit dosavadní stav poznání. Problematika absence štítů v archeologickém materiálu slovanském prostoru je badatelům i reenactorům dobře známa. Badatelé – můžeme zmínit Petra Luňáka (2007) a Pawła M. Rudzińského (2009) – shromáždili řadu literárních zmínek, ikonografie a artefaktů interpretovatelných jako štítové fragmenty, které svědčí o tom, že Slované štíty vyráběli a používali. Jelikož se bavíme o ohromném množství lidí, kteří žili na velkém území v různých stoletích, nelze se bavit o jednotném provedení štítů. Katalog, který sestavil Rudziński, jasně eviduje nejméně 37 kovových komponentů, zejména puklic, které poukazují na používání dovozových štítů. Toto množství je samozřejmě velmi malé, což si výše zmínění badatelé vykládají tak, že typický slovanský štít měl organickou konstrukci, a tak se jednoduše nedochoval.  Zatímco konstrukce zůstává neznámá, základní materiály bylo možné odhadnout – dřevo, kůže, lýko, proutí a podobně. Nutno podotknout, že reenactoři zpravidla používají kruhové štíty s kovovou puklicí.

mikulčiceHypotetická rekonstrukce velkomoravského štítu na základě držadla z Mikulčic.
Převzato z Luňák 2007: obr 42.

Že klíč leží u Polabských Slovanů z dnešního Německa, se někteří badatelé domnívají už delší dobu. Často je zmiňována možná dřevěná puklice z Groß Radenu (Schuldt 1985: 171–2), která mohla odpovídat dřevěné puklici usazené na štítu z Tirské bažiny (Lotyšsko) z 9. století. Konkrétně první štít z Tirské bažiny poukazuje na zajímavé užití organických materiálů – kromě dřevěné puklice je prkenný korpus z obou stran potažen nejspíše vyčiněnou kůží, přičemž prostor mezi deskou a kůží je na přední straně vycpán travou (osobní diskuze s Rolfem Warmringem). Na základě této nepříliš vzdálené analogie se nám podporuje předpoklad, že slovanské štíty mohly být vyrobeny z organických materiálů.

gross_radenMožná dřevěná puklice z Groß Radenu. Převzato z Schuldt 1985: 172.

Do tohoto rozpoložení nám vstupuje štít nalezený v domě č. 8 v Lenzenu, který spadá do sídlištního horizontu 7, datovaného do 2. poloviny 11. století (Kennecke 2015: 91–2). Štít není kompletní – jedná se o fragment kruhové či mírně oválné desky, která měří zhruba 70 cm v průměru. Deska je vyrobena z dvouvrstvé překližky, jejíž vrstvy k sobě byly přilepeny tak, že vlákna směřují kolmo od sebe. Takto laminované štíty byly známy z doby římské, ale doklad z raného středověku chyběl, pokud nepočítáme píseň Waltharius (10. století), která hovoří o třívrstvých a sedmivrstvých štítech (Dickinson – Härke 1992: 50). Nejbližší analogií je v tomto ohledu štít z Trondheimu, o kterém bude ještě řeč. Nález z Lenzenu je o to zajímavější, pokud si uvědomíme, že „dvouvrstvé překližky není možné dosáhnout bez velmi efektivního lepidla a lisovacího nářadí“ (Dickinson – Härke 1992: 50). Dalším výjimečným rysem je neobvykle vyztužený okraj. Plocha cca 10 cm od samého okraje je zaplněná nejméně šesti soustřednými kruhy čtvercových otvorů. V soustředných kruzích mezi otvory byly umístěny pruhy splétaného lýčí, které byly obšity rovněž lýkem. Tento konstrukční rys dobře koresponduje se skandinávskými štíty, jejichž zužované okraje byly občas vyztuženy kovovými objímkami, či s již zmíněnou travou použitou coby tlumící vrstvy. V centrální části nacházíme také šest měděných nýtů s železnými hlavičkami. Nýty jsou uspořádané do dvou trojúhelníků a poblíž jsou umístěné další dva čtvercové otvory. Předpokládá se, že nýty a otvory sloužily k uchycení madla. Analýza zaznamenala na čelní straně stopy červené barvy. Červenou barvu užitou na štítech lze prokázat také u skandinávských štítů a může indikovat nákladnější provedení. Puklice u štítu z Lenzenu absentuje a není vůbec jasné, zda byla použita. Dnes je štít uložený v Zemském archeologickém muzeu v Brandenburg an der Havel (Landesmuseum Brandenburg).

lenzen
Nákres štítu z Lenzenu. Převzato z Kennecke 2015: 92; Abb. 128.

lenzen
Fotografie štítu z Lenzenu. Fotografii poskytl Erik Panknin.

Konstrukce okraje štíty za použití trávy.
Převzato z https://asmund-pgd.blogspot.cz/.

Jako analogie štítu z Lenzenu můžeme uvést nálezy z pohřebiště Usadel (Mecklenburg-Strelitz). V tamějších hrobech 38, 100 a 119 byly nalezeny poměrně uniformní a jasně rozpoznatelné pozůstatky dřeva, kůže a nýtů, zatímco v hrobech 83, 94 a 120 byly nalezeny pouze fragmenty dřeva a nýtů a přináležitost ke štítům je problémová (Kennecke 2015: 92). Ve velkomoravském prostředí lze uvažovat nejméně o dvou štítech pohřbených v bohatých hrobech v lokalitě Staré Město – Na Valách (Luňák 2007: 3441), o kterých víme pouze to, že byly organické a obsahovaly dílčí kovové komponenty. Poměrně často hovoří o možném fragmentu štítu z Mikulčic, který je ovšem oficiálně interpretován jako dno sudu (Poláček et al. 2000: 252). Pokud opustíme slovanský prostor, můžeme zmínit také další překližkový štít nalezený roku 1973 v Trondheimu. Jedná se o oválný štít o rozměrech 1 m × 0,5 m, který je pokrytý kůží a který je datovaný do 10. až 11. století.

Překližkový oválný štít z Trondheimu. Fotografie pořídil Håkon Torstensen.

Věříme, že se nám podařilo otevřít novou kapitolu raně středověké výzbroje, která může pomoci při dalším bádání a rekonstrukci dob dávno minulých. V případě zájmu či poznámek se neváhejte ozvat!


Bibliografie

Dickinson, Tania – Härke, Heinrich (1992). Early Anglo-Saxon Shields, Society of Antiquaries Archaeologia 110, London.

Kennecke, Heike (2015). Burg Lenzen : Eine frühgeschichtliche Befestigung am westlichen Rand der slawischen Welt, Materialien zur Archäologie in Brandenburg 9, Rahden.

Luňák, Petr (2007). Slovanské štíty v archeologických nálezech na území ČR. Bakalářská práce, Masarykova Univerzita, Brno.

Poláček, L. – Marek, O. – Skopal, R. (2000). Holzfunde aus Mikulčice. In: Poláček, L. (ed.). Studien zum Burgwall von Mikulčice IV, Brno, s. 177–302.

Rudziński, Paweł M. (2009). Tarcza we wczesnośredniowiecznej Polsce na tle europejskim : od plemienia do państwa. In: Acta Militaria Mediaevalia, t. 5 (2009), s. 21–78.

Schuldt, E. 1985: Gross Raden. Ein slawischer Tempelort des 9.–10. Jahrhundert in Mecklenburg, Schwerin.

Lamelové zbroje ze Snäckgärde?

vikingerikrig

Rekonstrukce člena posádky z Birky. Převzato z Hjardar – Vike 2011: 347.

Otázka lamelových zbrojí je populární jak mezi odborníky, tak mezi reenactory a laiky. Sám jsem se jí několikrát zabýval a shromáždil jsem odbornou literaturu. Tím spíše mě zaujaly prakticky neznámé nálezy z gotlandského Snäckgärde u Visby, které se sice nezachovaly, ale jsou popsány knězem Nilsem Johanem Ekdahlem (1799–1870), kterého lze mimo jiné nazvat prvním gotlandským vědeckým archeologem.

Nálezy ze Snäckgärde jsou neznámé zejména proto, byly nalezeny před necelými 200 lety a byly ztraceny. Literatura, která o nich píše, je špatně dostupná a nešvédským badatelům mnohdy neznámá. Vše, co se mi podařilo zjistit, je to, že roku 1826 byly prozkoumány 4 kostrové hroby v lokalitě Snäckgärde (Visby, Land Nord; SHM 484), přičemž nejzajímavější jsou zřejmě hroby 2 a 4 (Carlsson 1988: 245; Thunmark-Nylén 2006: 318):

Hrob č. 2: kostrový hrob orientovaný ve směru J-S, kulovitá mohyla osazená kameny. Pohřební výbavu tvořila železná sekera, kroužek v oblasti pasu, dva neprůhledné korálky u krku, (spona s kroužkem?) a „na hrudi se zachovaly nějaké kousky pancíře“ (något fanns kvar av pansaret på bröstet).

Hrob č. 4: kostrový hrob orientovaný ve směru Z-V, kulovitá mohyla o výšce 0,9 m s propadlým vrškem. Uvnitř mohyly se nacházela vápencová rakev o rozměrech 3 × 3 m (?). Na pravém rameni zemřelého se nacházela spona s kroužkem. V úrovni pasu byl nalezen kroužek z opasku. Další výbavu tvořila sekera a „nějaké šupiny pancíře“ (några pansarfjäll), které se nacházely na hrudi.

Pozůstatky „pancířů“ se do dnešních dnů nedochovaly. Soudě podle pohřebních výbav můžeme předpokládat, že v mohylách byli uloženi muži, kteří byli oděni do zbrojí. Samozřejmě nemůžeme tvrdit s určitostí, o jaký typ zbroje se jednalo, ale zřejmě šlo o šupinové nebo lamelové zbroje, přičemž lamelové jsou na základě analogií pravděpodobnější (Thunmark-Nylén 2006: 318). Datace je problematická – Lena Thunmark-Nylén zařadila hroby ze Snäckgärde do svých publikací o vikinském Gotlandu. Zařazení do doby vikinské nasvědčují spona/spony i pozůstatky opasků. Důležité jsou však nálezy seker – sekera z hrobu č. 2 je v Ekdahlových kresbách vyobrazena jako široká sekera, zatímco sekera z hrobu č. 4 měla mít podle Ekdahla toporo pobité mosazí (Thunmark-Nylén 2006: 318). Široká sekera nasvědčuje dataci od konce 10. století, či spíše 11. století (viz zde). Pobití topora je popisováno v literárních pramenech (viz zde) a bylo rovněž používáno u pobaltských kmenů, zatímco topora několika seker z 11. století (Temže, Langeid) byla zdobena vrstvou mosazi/bronzu. Zdá se logické předpokládat, že hroby od sebe nedělí delší časový úsek, ačkoli dochází k odchylkám v konstrukci a orientaci hrobů.

lamely_birka

Síň s nálezy kroužkového pletiva a lamel. Převzato z Ehlton 2003: 16, Fig. 18. Vytvořil Kjell Persson.

Ve Skandinávii nám doposud byla známa pouze jedna lamelová zbroj – respektive její fragmenty – a sice z Birky (viz např. Thordeman 1939: 268; Stjerna 2001; Stjerna 2004Hedenstierna-Jonson 2006: 55, 58; Hjardar – Vike 2011: 193–195; Dawson 2013 a další). Lamely byly roztroušené po tzv. Posádce (Garrison/Garnison) v celkovém počtu 720 kusů (největší jednolitý kus čítá 12 lamel), z nichž bylo možné analyzovat jen 267 lamel. Z analyzovaného materiálu bylo vyčleněno 8 typů, které zřejmě sloužily k ochraně různých částí těla. Předpokládá se, že zbroj z Birky chránila hruď, záda, ramena, břicho a nohy až po kolena (Stjerna 2004: 31). Datována je do 1. poloviny 10. století (Stjerna 2004: 31). Badatelé se shodují na jejím nomádském původu, který lze, vzhledem k nejpodobnější zbroji z lokality Balyk-Sook, hledat na předním či středním Východě (např. Dawson 2002Gorelik 2002: 145Stjerna 2004: 31). Stjerna (2007: 247) zbroj a další exkluzivní vybavení pokládá za nebojové a spíše symbolické („důvod vlastnictví (…) spočíval v něčem jiném než v boji nebo praktičnosti“). V částečné opozici ke klasickému pohledu stojí Dawson (2013), který říká, že zbroj byla špatně interpretovaná, protože pouze tři typy z vyčleněných osmi je možné považovat za lamely, a že množství opravdových lamel by nestačilo ani na polovinu hrudního plátu, což ho vede k závěru, že interpretuje lamely z Birky jako hromadu recyklovaného šrotu. To se mi však ve světle zbrojí ze Snäckgärde, které autor nezohlednil, zdá jako ukvapený závěr.

lamelovka_birka

Rekonstrukce zbroje z Birky na základě zbroje z Balyk-Sooku. Převzato z Hjardar – Vike 2011: 195.

Často se argumentuje nálezy z území staré Rusi. Nálezů, které je možné datovat do 9.11. století, je však málo a jsou rovněž považovány za východní import, stejně jako v případě zbroje z Birky (osobní konverzace se Sergejem Kainovem; viz Kirpičnikov 1971: 1420). Nálezy z oblasti Ruska z tohoto období pocházejí například z Novgorodu a z Gnězdova. Ruský materiál z 11.13. století je sice mnohem rozsáhlejší a čítá 270 nálezů (viz Medvěděv 1959Kirpičnikov 1971: 1420), ale je důležité poznamenat, že až do 2. poloviny 13. století je počet kroužkových fragmentů čtyřnásobně vyšší než počet lamelových fragmentů, což z kroužkového pletiva činí dominantní typ staroruské zbroje (Kirpičnikov 1971: 15). Je nanejvýše pravděpodobné, že staroruské lamelové zbroje doby vikinské pocházely z Byzantské říše, kde byly díky své jednodušší konstrukci a nižší ceně dominantním typem zbroje již v 10. století (Bugarski 2005: 171).


Poznámka pro reenactory:
V současné době je lamelová zbroj mezi reenactory velmi populární a na některých festivalech a bitvách tvoří i přes 50% všech zbrojí. Hlavními argumenty pro jejich používání jsou:

  • nižší výrobní náklady
  • lepší odolnost
  • rychlejší výroba
  • skvělý vzhled

Argumenty jsou to rozhodně pochopitelné. Problémem však je často opomíjený fakt, že lamelová zbroj není v žádném případě vhodná při rekonstrukci starých Seveřanů během doby vikinské. Mnohdy zmiňovaný argument, že lamelová zbroj byla používána v Kyjevské Rusi, může být vyvrácen protiargumentem, že i v době největšího rozmachu lamelových zbrojí na Rusi byl počet kroužkových zbrojí čtyřnásobný a že lamelové zbroje nebyly původními ruskými výrobky, nýbrž byly dováženy. Držíme-li se základního předpokladu, že reenactment by se měl zakládat na rekonstrukci typických předmětů, pak musíme jednoznačně říci, že lamelová zbroj je vhodná pouze při rekonstrukci nomádských etnik a byzantského vojska. Totéž platí samozřejmě i pro kožené lamelové zbroje.

Příklad kvalitně zrekonstruované lamelové zbroje. Viktor Kralin.

Nálezy z Birky a Snäckgärde na druhou stranu ukazují, že lamelové zbroje se do východní části Skandinávie mohly dostávat. Před jakýmikoli závěry musíme zohlednit zahraniční vztahy Birky a Gotlandu s okolním světem. Birka i Gotland byly hojně navštěvovanými tranzitními stanicemi, ve kterých se uskutečňovaly dálkové obchody a které zajišťovaly pohyby velké masy osob na dlouhé vzdálenosti, zejména do oblasti východní Evropy a Byzance. To je také důvodem kumulace artefaktů východní provenience, které jinak ze Skandinávie neznáme. Svým způsobem by bylo spíše podivné, kdyby se podobné nálezy na zmíněných lokalitách nevyskytovaly, zejména v obdobích, kdy dochází k jejich dominanci v Byzanci. To však neznamená, že by lamelové zbroje byly v této oblasti časté – právě naopak: lamelové zbroje stojí mimo severskou zbrojní tradici, kterou ovlivnily jen do té míry, že se v baltském prostoru tu a tam objevují až do 14. století (Thordeman 1939: 268269). Kroužkové brně lze jednoznačně označit, stejně jako v případě staré Rusi, za dominantní skandinávskou zbroj, což mimo jiné názorně ukazuje fakt, že v Posádce Birky můžeme doložit dílnu kroužkových zbrojí (Ehlton 2003). Výrobu lamelových zbrojí na území Skandinávie a staré Rusi doby vikinské nelze nijak prokázat a je krajně nepravděpodobná.

Pokud má být lamelová zbroj zahrnuta do vikinské rekonstrukce, pak:

  • pouze při rekonstrukci baltského prostoru a Rusi
  • pouze v omezené míře (např. 1 zbroj na skupinu, 1 lamelová zbroj / 4 kroužkové zbroje)
  • pouze kovové, nikoli kožené
  • použité lamely musí zachovávat doložené tvary z Birky (případně Novgorodu či Gnězdova), nikoli z Visby; vyříznutí laserem nesmí být patrné (pokud možno by lamely neměly být takto vyráběné)
  • nesmí být kombinována s severskými komponenty, např. přezkami

Zbroj zkrátka musí vypadat jako originál a musí být doplněna odpovídajícími součástmi kostýmu. Pokud se budeme při schvalování lamelových zbrojí pohybovat na černobílé stupnici „lamelové zbroje ANO“ – „lamelové zbroje NE“ a vynecháme „lamelové zbroje ANO, ALE (výše zmíněné výhrady)“, pak jsem zastánce tábora „lamelové zbroje NE“. A jaký názor máte Vy?


Bibliografie:

Bugarski, Ivan (2005). A contribution to the study of lamellar armors. In: Starinar 55, 161—179. Online: http://www.doiserbia.nb.rs/img/doi/0350-0241/2005/0350-02410555161B.pdf.

Carlsson, Anders (1988). Penannular brooches from Viking Period Gotland, Stockholm.

Ehlton, Fredrik (2003). Ringväv från Birkas garnison, Stockholm [vysokoškolská práce]. Online: http://www.erikds.com/pdf/tmrs_pdf_19.pdf.

Dawson, Timothy (2002). Suntagma Hoplôn: The Equipment of Regular Byzantine Troops, c. 950 to c. 1204. In: D. Nicolle (ed.). Companion to Medieval Arms and Armour, Woodbridge, 81–90.

Dawson, Timothy (2013). Armour Never Wearies : Scale and Lamellar Armour in the West, from the Bronze Age to the 19th Century, Stroud.

Gorelik, Michael (2002). Arms and armour in south-eastern Europe in the second half of the first millennium AD. In: D. Nicolle (ed.). Companion to Medieval Arms and Armour, Woodbridge, 127–147.

Hedenstierna-Jonson, Charlotte (2006). The Birka Warrior – the material culture of a martial society, Stockholm [doktorská práce]. Online: http://su.diva-portal.org/smash/get/diva2:189759/FULLTEXT01.pdf.

Kirpičnikov, Anatolij N. (1971). Древнерусское оружие. Вып. 3. Доспех, комплекс боевых средств IX—XIII вв, Moskva.

Medvěděv, Аlexandr F. (1959) К истории пластинчатого доспеха на Руси // Советская археология, № 2, 119—134. Online: http://swordmaster.org/2010/05/10/a-f-medvedev-k-istorii-plastinchatogo-dospexa-na.html.

Stjerna, Niklas (2001). Birkas krigare och deras utrustning. In: Michael Olausson (ed.). Birkas krigare, Stockholm, 39–45.

Stjerna, Niklas (2004). En stäppnomadisk rustning från Birka. In: Fornvännen 99:1, 28–32. Online: http://samla.raa.se/xmlui/bitstream/handle/raa/3065/2004_027.pdf?sequence=1. Česky: http://livinghistory.cz/node/370.

Stjerna, Niklas (2007). Viking-age seaxes in Uppland and Västmanland : craft production and eastern connections. In: U. Fransson (ed). Cultural interaction between east and west, Stockholm, 243–249.

Thordeman, Bengt (1939). Armour from the Battle of Wisby: 1361. Vol. 1 – Text, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (2006). Die Wikingerzeit Gotlands III: 1–2 : Text, Stockholm.