Kotowiczova typologie seker

Zdravím pravidelné čtenáře i náhodné „kolemjdoucí“, kteří zavadili o tyto webové stránky.

Tentokrát bych Vás rád seznámil s velmi propracovanou typo-chronologií seker, která byla nedávno publikována Piotrem Kotowiczem v jeho otištěné diplomové práci „Early Medieval Axes from Territory of Poland“ (2018). Pravidelní čtenáři ví či si mohli povšimnout, že se tématu raně středověkých seker věnuji s velkým nadšením a mapováním skandinávských seker jsem strávil značné množství času. Během svého studia jsem se seznámil s Kotowiczovými pracemi (např. „Nie tylko żeleźca. O rzadziej postrzeganych elementach średniowiecznych toporów“, které mne uchvátily svou komplexností, citem pro detail a zaměřením na každodenní použití těchto předmětů. Panu Kotowiczovi, který spravuje sbírky muzea v polském Sanoku a podílí se na vydávání série Acta militaria mediaevalia, jsem tehdy napsal, dodnes jsme v kontaktu a vyměňujeme si materiály. S nadšením jsem uvítal, když publikoval svůj fenomenální korpus raně středověkých seker „Topory wczesnośredniowieczne z ziem polskich“ (2016), katalog více než devíti set raně středověkých seker z Polska. Na tuto práci navázal svou dizertační prací, která obsahuje jak předešlý katalog, tak velmi propracovanou typologii, se kterou Vás nyní seznámím.

toporyDvě stěžejní knihy Piotra Kotowicze z let 2014 a 2018.

Je nutno brát v potaz, že ačkoli někteří autoři sekerám věnovali velkou pozornost, prakticky žádný autor nevytvořil typologii, která by byla takto obsáhlá a do které by bylo možné libovolně přidávat nové varianty a nové typy. Přestože je typologie vytvořena pro polský soubor, v současné podobě je schopna do sebe zahrnout několik tisíc tvarů seker. Díky této univerzálnosti by stejný systém mohl být použit i na další oblasti raně středověké Evropy – do typologie lze již nyní bez problému zahrnout velké množství seker ze Skandinávie, Ruska nebo České republiky, náležící do typologií Petersena, Kirpičnikovova a Bartoškové. Další velkou výhodou je, že systém umožňuje hledání podobných forem jak vertikálně, tak horizontálně. Kotowicz každou formu, která se vyskytuje v polském souboru, opatřil detailním komentářem, což je další velmi užitečný nástroj pro hledání evropských paralel.

Kotowiczova klasifikace není ničím jiným než kombinací prvků tří úrovní. Typologické tabulky jsou v první řadě rozděleny na tři hlavní skupiny podle poměru šířky čepele k délce hlavy sekery. Pokud je tento poměr 0,01–0,49:1, mluvíme o skupině I (úzké sekery), skupina II (široké sekery) se vyznačuje poměrem 0,50–0,74:1 a skupina III (velmi široké sekery) mají poměr ≥1:1. Každá ze tří skupin má podskupinu A nebo B; A označuje symetrické čepele a B nesymetrické čepele. Dalším krokem je rozlišení mezi třinácti různými typy, které rozlišují různé tvary násadových částí z bočního pohledu:

typ 1: hlava sekery s rovnou násadovou částí
typ 2: hlava sekery s rovnou násadovou částí, která má na spodní přední části oka malý trn
typ 3: hlava sekery s násadovou částí opatřenou spodními trny
typ 4: hlava sekery s násadovou částí opatřenou vrchními trny
typ 5: hlava sekery s násadovou částí opatřenou trny na obou stranách
typ 6: hlava sekery se zakulacenou násadovou částí
typ 7: hlava sekery s rozšířeným výčnělkem oka na spodní straně oka
typ 8: hlava sekery s rozšířeným výčnělkem oka na spodní straně oka a malým trnem na spodní přední části oka
typ 9: hlava sekery s rozšířeným výčnělkem oka na vrchní straně oka a spodními trny
typ 10: hlava sekery s rozšířeným výčnělkem oka na spodní straně oka a vrchními trny
typ 11: hlava sekery s rozšířenými výčnělky oka na obou stranách, které zasahují do půlky násadové části
typ 12: hlava sekery s rozšířenými výčnělky oka na obou stranách
typ 13: hlava sekery s rozšířenými výčnělky oka na obou stranách a malými trny na obou předních stranách oka

Každý z typů do sebe zahrnuje 36 variant. Varianty rozlišují různě tvarované tlouky z vrchního a bočního pohledu v kombinaci s tvarem čepele z bočního pohledu:

Varianta 1: sekera, která má z vrchního pohledu zaoblený tlouk, z bočního pohledu rovný tlouk a čepel netvarovanou do brady
Varianta 2: sekera, která má z vrchního pohledu zaoblený tlouk, z bočního pohledu rovný tlouk a čepel tvarovanou do brady
Varianta 3: sekera, která má z vrchního pohledu plochý tlouk, z bočního pohledu rovný tlouk a čepel netvarovanou do brady
Varianta 4: sekera, která má z vrchního pohledu plochý tlouk, z bočního pohledu rovný tlouk a čepel tvarovanou do brady
Varianta 5: sekera, která má z vrchního pohledu polygonální tlouk, z bočního pohledu rovný tlouk a čepel netvarovanou do brady
Varianta 6: sekera, která má z vrchního pohledu polygonální tlouk, z bočního pohledu rovný tlouk a čepel tvarovanou do brady
Varianta 7: sekera, která má z vrchního pohledu zaoblený tlouk, který je na spodní straně opatřený trnem (tzv. čepičkou), a čepel netvarovanou do brady
Varianta 8: sekera, která má z vrchního pohledu zaoblený tlouk, který je na spodní straně opatřený trnem (tzv. čepičkou), a čepel tvarovanou do brady
Varianta 9: sekera, která má z vrchního pohledu plochý tlouk, který je na spodní straně opatřený trnem (tzv. čepičkou), a čepel netvarovanou do brady
Varianta 10: sekera, která má z vrchního pohledu plochý tlouk, který je na spodní straně opatřený trnem (tzv. čepičkou), a čepel tvarovanou do brady
Varianta 11: sekera, která má z vrchního pohledu polygonální tlouk, který je na spodní straně opatřený trnem (tzv. čepičkou), a čepel netvarovanou do brady
Varianta 12: sekera, která má z vrchního pohledu polygonální tlouk, který je na spodní straně opatřený trnem (tzv. čepičkou), a čepel tvarovanou do brady
Varianta 13: sekera, která má z vrchního pohledu zaoblený tlouk, který je na vrchní straně opatřený trnem (tzv. čepičkou), a čepel netvarovanou do brady
Varianta 14: sekera, která má z vrchního pohledu zaoblený tlouk, který je na vrchní straně opatřený trnem (tzv. čepičkou), a čepel tvarovanou do brady
Varianta 15: sekera, která má z vrchního pohledu plochý tlouk, který je na vrchní straně opatřený trnem (tzv. čepičkou), a čepel netvarovanou do brady
Varianta 16: sekera, která má z vrchního pohledu plochý tlouk, který je na vrchní straně opatřený trnem (tzv. čepičkou), a čepel tvarovanou do brady
Varianta 17: sekera, která má z vrchního pohledu polygonální tlouk, který je na vrchní straně opatřený trnem (tzv. čepičkou), a čepel netvarovanou do brady
Varianta 18: sekera, která má z vrchního pohledu polygonální tlouk, který je na vrchní straně opatřený trnem (tzv. čepičkou), a čepel tvarovanou do brady
Varianta 19: sekera, která má z vrchního pohledu zaoblený tlouk, který je na obou stranách opatřený trny (tzv. oboustrannou čepičkou), a čepel netvarovanou do brady
Varianta 20: sekera, která má z vrchního pohledu zaoblený tlouk, který je na obou stranách opatřený trny (tzv. oboustrannou čepičkou), a čepel tvarovanou do brady
Varianta 21: sekera, která má z vrchního pohledu plochý tlouk, který je na obou stranách opatřený trny (tzv. oboustrannou čepičkou), a čepel netvarovanou do brady
Varianta 22: sekera, která má z vrchního pohledu plochý tlouk, který je na obou stranách opatřený trny (tzv. oboustrannou čepičkou), a čepel tvarovanou do brady
Varianta 23: sekera, která má z vrchního pohledu polygonální tlouk, který je na obou stranách opatřený trny (tzv. oboustrannou čepičkou), a čepel netvarovanou do brady
Varianta 24: sekera, která má z vrchního pohledu polygonální tlouk, který je na obou stranách opatřený trny (tzv. oboustrannou čepičkou), a čepel tvarovanou do brady
Varianta 25: sekera, která má z vrchního pohledu nepatrný kladívkovitý tlouk, a s čepelí netvarovanou do brady
Varianta 26: sekera, která má z vrchního pohledu nepatrný kladívkovitý tlouk, a s čepelí tvarovanou do brady
Varianta 27: sekera, která má z vrchního pohledu nezužovaný kladivovitý tlouk, a s čepelí netvarovanou do brady
Varianta 28: sekera, která má z vrchního pohledu nezužovaný kladivovitý tlouk, a s čepelí tvarovanou do brady
Varianta 29: sekera, která má z vrchního pohledu zužovaný kladivovitý tlouk, a s čepelí netvarovanou do brady
Varianta 30: sekera, která má z vrchního pohledu zužovaný kladivovitý tlouk, a s čepelí tvarovanou do brady
Varianta 31: sekera, která má z vrchního pohledu úzký kladívkovitý tlouk a z bočního pohledu plochý tlouk, a s čepelí netvarovanou do brady
Varianta 32: sekera, která má z vrchního pohledu úzký kladívkovitý tlouk a z bočního pohledu plochý tlouk, a s čepelí tvarovanou do brady
Varianta 33: sekera, která má z kladivovitý tlouk s knoflíkovou koncovkou a čepel netvarovanou do brady
Varianta 34: sekera, která má z kladivovitý tlouk s knoflíkovou koncovkou a čepel tvarovanou do brady
Varianta 35: sekera, která má z vrchního pohledu zaoblený kladivovitý tlouk, který je na obou stranách opatřený trny (tzv. oboustrannou čepičkou), a čepel netvarovanou do brady
Varianta 36: sekera, která má z vrchního pohledu zaoblený kladivovitý tlouk, který je na obou stranách opatřený trny (tzv. oboustrannou čepičkou), a čepel tvarovanou do brady

Kotowicz navíc u každé varianty rozlišuje podvariantu a, která označuje bradu vybíhající z horního rohu čepele. Podle pana Kotowicze může mít tuto podvariantu každá varianta, a tak celkový počet kombinací v jeho typologii čítá 5616 (3×2×13×36×2). Sám Kotowicz byl schopný najít pouze 147 forem, které se objevují v polském souboru:

imgs174imgs175imgs176imgs177imgs178Kotowiczova klasifikace na příkladu polských seker.
Kotowicz 2018: 47–51, Fig. 10.

Je zatím otázka, jak se bude tomuto systému říkat, je však nesporné, že se jedná o nejserioznější počin na poli bádání seker, k jakému zatím došlo, a bylo by nesmírně užitečné, pokud by byl aplikován i na jiné soubory.

Literatura

Kotowicz, Piotr N. (2008). Nie tylko żeleźca. Uwagi na temat rzadziej postrzeganych elementów średniowiecznych toporów. In: Gruszka B. (red.). Ad Oderam fluviumKsięga pamiątkowa Edwarda Dąbrowskiego, Zielona Góra: s. 423–447.

Kotowicz, Piotr N. (2014). Topory wczesnośredniowieczne z ziem polskich : Katalog źródeł, Rzeszów.

Kotowicz, Piotr N. (2018). Early Medieval Axes from Territory of Poland, Kraków.

Slovanský štít z hradiště Lenzen

V Praze se zhotovují sedla, uzdy a málo trvanlivé štíty užívané v jejich zemích.
Ibrahím ibn Jákub, 10. století

S radostí toužíme čtenářovi přednést čerstvé informace, které k nám dorazily od německých kolegů Erika Panknina a Reinera Liebentrauta, a sice detaily ohledně štítu, který byl nalezen v západoslovanském hradišti Lenzen (Braniborsko).

Před samotným popisem objektu je potřeba naznačit dosavadní stav poznání. Problematika absence štítů v archeologickém materiálu slovanském prostoru je badatelům i reenactorům dobře známa. Badatelé – můžeme zmínit Petra Luňáka (2007) a Pawła M. Rudzińského (2009) – shromáždili řadu literárních zmínek, ikonografie a artefaktů interpretovatelných jako štítové fragmenty, které svědčí o tom, že Slované štíty vyráběli a používali. Jelikož se bavíme o ohromném množství lidí, kteří žili na velkém území v různých stoletích, nelze se bavit o jednotném provedení štítů. Katalog, který sestavil Rudziński, jasně eviduje nejméně 37 kovových komponentů, zejména puklic, které poukazují na používání dovozových štítů. Toto množství je samozřejmě velmi malé, což si výše zmínění badatelé vykládají tak, že typický slovanský štít měl organickou konstrukci, a tak se jednoduše nedochoval.  Zatímco konstrukce zůstává neznámá, základní materiály bylo možné odhadnout – dřevo, kůže, lýko, proutí a podobně. Nutno podotknout, že reenactoři zpravidla používají kruhové štíty s kovovou puklicí.

mikulčiceHypotetická rekonstrukce velkomoravského štítu na základě držadla z Mikulčic.
Převzato z Luňák 2007: obr 42.

Že klíč leží u Polabských Slovanů z dnešního Německa, se někteří badatelé domnívají už delší dobu. Často je zmiňována možná dřevěná puklice z Groß Radenu (Schuldt 1985: 171–2), která mohla odpovídat dřevěné puklici usazené na štítu z Tirské bažiny (Lotyšsko) z 9. století. Konkrétně první štít z Tirské bažiny poukazuje na zajímavé užití organických materiálů – kromě dřevěné puklice je prkenný korpus z obou stran potažen nejspíše vyčiněnou kůží, přičemž prostor mezi deskou a kůží je na přední straně vycpán travou (osobní diskuze s Rolfem Warmringem). Na základě této nepříliš vzdálené analogie se nám podporuje předpoklad, že slovanské štíty mohly být vyrobeny z organických materiálů.

gross_radenMožná dřevěná puklice z Groß Radenu. Převzato z Schuldt 1985: 172.

Do tohoto rozpoložení nám vstupuje štít nalezený v domě č. 8 v Lenzenu, který spadá do sídlištního horizontu 7, datovaného do 2. poloviny 11. století (Kennecke 2015: 91–2). Štít není kompletní – jedná se o fragment kruhové či mírně oválné desky, která měří zhruba 70 cm v průměru. Deska je vyrobena z dvouvrstvé překližky, jejíž vrstvy k sobě byly přilepeny tak, že vlákna směřují kolmo od sebe. Takto laminované štíty byly známy z doby římské, ale doklad z raného středověku chyběl, pokud nepočítáme píseň Waltharius (10. století), která hovoří o třívrstvých a sedmivrstvých štítech (Dickinson – Härke 1992: 50). Nejbližší analogií je v tomto ohledu štít z Trondheimu, o kterém bude ještě řeč. Nález z Lenzenu je o to zajímavější, pokud si uvědomíme, že „dvouvrstvé překližky není možné dosáhnout bez velmi efektivního lepidla a lisovacího nářadí“ (Dickinson – Härke 1992: 50). Dalším výjimečným rysem je neobvykle vyztužený okraj. Plocha cca 10 cm od samého okraje je zaplněná nejméně šesti soustřednými kruhy čtvercových otvorů. V soustředných kruzích mezi otvory byly umístěny pruhy splétaného lýčí, které byly obšity rovněž lýkem. Tento konstrukční rys dobře koresponduje se skandinávskými štíty, jejichž zužované okraje byly občas vyztuženy kovovými objímkami, či s již zmíněnou travou použitou coby tlumící vrstvy. V centrální části nacházíme také šest měděných nýtů s železnými hlavičkami. Nýty jsou uspořádané do dvou trojúhelníků a poblíž jsou umístěné další dva čtvercové otvory. Předpokládá se, že nýty a otvory sloužily k uchycení madla. Analýza zaznamenala na čelní straně stopy červené barvy. Červenou barvu užitou na štítech lze prokázat také u skandinávských štítů a může indikovat nákladnější provedení. Puklice u štítu z Lenzenu absentuje a není vůbec jasné, zda byla použita. Dnes je štít uložený v Zemském archeologickém muzeu v Brandenburg an der Havel (Landesmuseum Brandenburg).

lenzen
Nákres štítu z Lenzenu. Převzato z Kennecke 2015: 92; Abb. 128.

lenzen
Fotografie štítu z Lenzenu. Fotografii poskytl Erik Panknin.

Konstrukce okraje štíty za použití trávy.
Převzato z https://asmund-pgd.blogspot.cz/.

Jako analogie štítu z Lenzenu můžeme uvést nálezy z pohřebiště Usadel (Mecklenburg-Strelitz). V tamějších hrobech 38, 100 a 119 byly nalezeny poměrně uniformní a jasně rozpoznatelné pozůstatky dřeva, kůže a nýtů, zatímco v hrobech 83, 94 a 120 byly nalezeny pouze fragmenty dřeva a nýtů a přináležitost ke štítům je problémová (Kennecke 2015: 92). Ve velkomoravském prostředí lze uvažovat nejméně o dvou štítech pohřbených v bohatých hrobech v lokalitě Staré Město – Na Valách (Luňák 2007: 3441), o kterých víme pouze to, že byly organické a obsahovaly dílčí kovové komponenty. Poměrně často hovoří o možném fragmentu štítu z Mikulčic, který je ovšem oficiálně interpretován jako dno sudu (Poláček et al. 2000: 252). Pokud opustíme slovanský prostor, můžeme zmínit také další překližkový štít nalezený roku 1973 v Trondheimu. Jedná se o oválný štít o rozměrech 1 m × 0,5 m, který je pokrytý kůží a který je datovaný do 10. až 11. století.

Překližkový oválný štít z Trondheimu. Fotografie pořídil Håkon Torstensen.

Věříme, že se nám podařilo otevřít novou kapitolu raně středověké výzbroje, která může pomoci při dalším bádání a rekonstrukci dob dávno minulých. V případě zájmu či poznámek se neváhejte ozvat!


Bibliografie

Dickinson, Tania – Härke, Heinrich (1992). Early Anglo-Saxon Shields, Society of Antiquaries Archaeologia 110, London.

Kennecke, Heike (2015). Burg Lenzen : Eine frühgeschichtliche Befestigung am westlichen Rand der slawischen Welt, Materialien zur Archäologie in Brandenburg 9, Rahden.

Luňák, Petr (2007). Slovanské štíty v archeologických nálezech na území ČR. Bakalářská práce, Masarykova Univerzita, Brno.

Poláček, L. – Marek, O. – Skopal, R. (2000). Holzfunde aus Mikulčice. In: Poláček, L. (ed.). Studien zum Burgwall von Mikulčice IV, Brno, s. 177–302.

Rudziński, Paweł M. (2009). Tarcza we wczesnośredniowiecznej Polsce na tle europejskim : od plemienia do państwa. In: Acta Militaria Mediaevalia, t. 5 (2009), s. 21–78.

Schuldt, E. 1985: Gross Raden. Ein slawischer Tempelort des 9.–10. Jahrhundert in Mecklenburg, Schwerin.

Praporce doby vikinské

Otázkou praporců jsme se zabývali již v předchozím článku Boj v době vikinské, ale byl jsem požádán, abych sepsal článek, který shrnuje dohromady všechny informace, které máme, aby bylo možné vytvořit co nejvěrohodnější rekonstrukci. Zároveň si řekneme také něco o symbolice staroseverských praporců.

JACOBSEN, Lis, - MOLTKE, Erik. Danmarks runeindskrifter : Atlas, København 1941: 91 (výjev 248).

JACOBSEN, Lis, – MOLTKE, Erik. Danmarks runeindskrifter : Atlas, København 1941: 91 (výjev 248).

Jsem si vědom pouze dvou vyobrazení vikinských praporců a několika literárních popisů (zájemce o literární popisy praporců odkazuji na tento článek). Současně existují archeologické nálezy několika spon ve tvaru praporců, které spíše odpovídají větrným lodním korouhvičkám a podle mého názoru sdílí některé podobnosti s praporci. Skaldské básně, které praporce často zmiňují, ukazují jasnou terminologii: praporec tvoří žerď (stǫng), na které je pověšená textilní vlajka (merki či ).

Začněme vyobrazeními. Tím nejjednodušším je rytina z runového kamene DR 96, který se datuje do pojellinské doby vikinské (950-1066). Výjev ukazuje jezdce na koni, který v levé ruce drží štít a v pravé třímá žerď praporce. Praporec má trojúhelníkový tvar a je bez motivu.

raven banner2Nejdůležitější výjev se nachází na mincích dublinského a northumbrijského krále Óláfa (kvárana) Sigtryggssona ze 1. poloviny 10. století. Na jedné minci nacházíme také žerď s trojúhelníkovým praporcem a třásněmi. Na praporci je vidět nedetailní silueta letícího havrana. Na jiné minci téhož panovníka se nachází pouze havran, a to ve velice kvalitním provedení. Havraní praporec je také vyobrazen na výšivce z Bayeux (konec 11. století) v rukou normanského jezdce.

Pokud se zaměříme na písemné prameny, zjistíme, že havraní praporec (staroseversky hrafnsmerki) je typickou standartou významných severských vládců. Popisy severských praporců jsou dochovány jak v islandských ságách, tak v anglosaských a normanských pramenech. Je patrné, že havraní praporce se používaly po celou dobu vikinskou, od 9. do 11. století, a že šlo o celoskandinávskou zvyklost.

Prameny věnují velkou pozornost praporci Ubby, syna Ragnara loðbróka, který roku 865 napadl Anglii a který padl roku 878 v bitvě u Cynwitu v Devonshire. Jeho praporec, který se nazývá “Havran”, popisují hned tři prameny:

Praporec na výšivce z Bayeux.

V zimě toho roku přistál bratr Ívara a Hálfdana v Devonshire ve ve Wessexu s 23 loděmi. Tam byl zabit s osmi sty muži a dalšími čtyřiceti z jeho vojska. Měli s sebou praporec, kterému říkali Havran. Anglosaská kronika 878

Říká se, že tři sestry Hingwara a Habby, dcery Lodbrokovi, utkaly praporec a připravily ho k používání za jedno poledne. Dále se říká, že pokud měli vyhrát bitvu, ve které následovali praporec, bylo možné vidět, že uprostřed praporce havran vesele třepotá křídly. Ale pokud měli prohrát, padl a ani se nepohnul. A to se vždycky osvědčilo.
Neotské anály

Ubba měl praporec Havran. Byl bratrem Iwara a byl pohřben vikingy v obrovské mohyle v Devonshiru, nazývané Ubbelawe.
Geoffrey Gaimar: Dějiny Angličanů

birka_korouhev

Šperk z Birky ve tvaru praporce či větrné korouhve. Převzato z SALIN, Bernhard. Förgylld flöjel från Söderala kyrka. In: Fornvännen 11, 1921: 5 (Fig. 4).

Další panovník, který podle pramenů vlastnil havraní praporec, je orknejský jarl Sigurð Tlustý. Na praporci však podle Ságy o orknejských jarlech (o praporci vypráví také Sága o Þórsteinu Síðu-Hallssonovi a Sága o Njálovi) ležela kletba, která stála Sigurða v bitvě u Clontarfu život:

“Teď si vezmi tento praporec, který jsem pro tebe vytvořila se všemi svými dovednostmi. Věřím, že přinese vítězství tomu, před nímž je nesen, ale smrt tomu, kdo ho nese.” Byl to skvělý praporec, velmi důmyslně vyšívaný postavou havrana. A když se třepotal ve větru, vypadalo to, že havran letí.
Sága o orknejských jarlech, kap. 11

Další havraní praporec měl dánský král Knút Veliký v bitvě u Ashingdonu (1016). Praporec je popisován takto:

Tento praporec byl utkán z nejčistějšího a nejbělejšího hedvábí a nebyl na něm žádný obrázek ani postava. Ale v případě války se na něm objevoval havran, jako kdyby byl do něj vetkán.
Encomium Emmae

Ale pravděpodobně nejslavnější je příběh o praporci Haralda Krutého, který nesl jméno Landeyðan (“Pustošitel země”?) a který měl rovněž vyobrazovat havrana. Jak dokazují následující ukázky, Harald pod ním vždy zvítězil, a proto ho považoval za nejcennější část svého majetku (hodnotu naznačuje již fakt, že praporec měl často vlastní jméno).

aland_korouhev

Šperk z Åland ve tvaru praporce či větrné korouhve. Převzato z SALIN, Bernhard. Förgylld flöjel från Söderala kyrka. In: Fornvännen 11, 1921: 20 (Fig. 21).

Svein se Haralda zeptal, jaké části svého majetku si váží nejvíce. Odpověděl, že svého praporce Landeyðanu. Svein se zeptal, co na něm je tak pozoruhodného, že si ho natolik cení. Harald odpověděl, že se říká, že ten, před nímž je nesen, získá vítězství, řka, že se toto osvědčilo po dobu co ho vlastní. Svein pravil: “Uvěřím, že praporec má takovou vlastnost, pokud svedeš tři bitvy se svým příbuzným králem Magnúsem a ve všech zvítězíš.”
Sága o Haraldu Sigurðarsonovi, kap. 22

A když král Harald spatřil, že šik Angličanů sestupoval podél příkopu k nim, nechal zatroubit na válečné trubky a důrazně povzbuzoval vojsko. Nechal před sebou nést praporec Landeyðan a zaútočil tak tvrdě, že před ním vše ustoupilo.
Sága o Haraldu Sigurðarsonovi, kap. 85

Král Harald tehdy odvětil: “Rád bych se řídil jiným plánem – posadíme tři naše nejlepší muže nejrychlejší koně a necháme je co nejrychleji jet, aby vyřídili vzkaz našim mužům, kteří rychle přijdou s pomocí – protože Angličané spíše dočkají nejtvrdšího boje, než my utrpíme porážku!” Poté jarl řekl, že se zařídí podle jeho plánu, stejně jako v jiných ohledech, a že také není ochotný prchnout. Nato nechal král Harald vztyčit svůj praporec Landeyðan. Muž, který nesl praporec, se jmenoval Frírek. Král Harald sešikoval své vojsko do dlouhé a husté formace. Křídla ohnul dozadu tak, že se potkala a vytvořila široký a hustý kruh, na všech stranách rovnoměrný. Štíty se navzájem překrývaly. Královský doprovod byl uprostřed kruhu u praporce. Ten tvořili vybraní bojovníci. Jarl Tósti byl se svými muži jinde a měl další praporec.
Sága o Haraldu Sigurðarsonovi, kap. 88-89

Král Harald Sigurðarson byl zasažen šípem do krku. To byla jeho smrt. Padl a s ním všichni, kteří s ním postoupili dopředu, kromě těch, kteří se vzdali a kteří měli v držení praporec. Nato se spustil nejtěžší boj a pod královským praporcem kráčel jarl Tósti.
Sága o Haraldu Sigurðarsonovi, kap. 92

Právě v tu chvíli dorazil z lodí Eystein orri s těmi muži, kteří ho následovali. Byli v plné zbroji. Eystein se zmocnil praporce krále Haralda Landeyðanu. Tu se střetli potřetí a nejostřeji. Padlo mnoho Angličanů a nebyli daleko od útěku. Tomuto střetu se říká Orrahríð.
Sága o Haraldu Sigurðarsonovi, kap. 93

detsky_vlajkonos

Dětský vlajkonoš.

Chtěl bych poukázat, že funkce vlajkonoše (staroseversky merkismaðr) byla velice čestná; panovník si vybíral různé vážené osobnosti ve svém okolí, které chtěl poctít. Po době vikinské se tato funkce institucionalizovala jako titul člena dvora. Zájemce, kteří by se chtěli dozvědět více o staroseverských vlajkonoších, odkazuji sem. V současné rekonstrukci je trend vybírat jako vlajkonoše lidi, kteří nemohou bojovat (neozbrojené, ženy či děti), tedy přesně naopak. Jako zajímavost mohu uvést, že jeden z vlajkonošů na výšivce z Bayeux třímá troubicí roh a je zároveň trubačem. Skaldské básně udávají, že vlajkonoši svěřenými praporci mávali; jakýkoli pohyb praporců v písemných pramenech značí válečný kontext.

Z ukázek si lze povšimnout, že praporec je symbol jednotlivých osobností nebo rodů, nikoli však skupin, jako v případě současné rekonstrukce. Tento fakt je o to patrnější, když je praporec nazván králova zástava (konungsmerki). Praporec sloužil jako orientační bod v bitvě, který vlastním jednotkám i nepřátelům oznamoval pozici panovníka. Pádem vlajky obvykle bitva končí – zejména proto, že se vlajkonoš permanentně nacházel poblíž panovníka a padl-li praporec, padl s největší pravděpodobností i vůdce. Jak však můžeme vidět na příkladu bitvy u Stamfordského mostu (1066), po pádu krále a jeho vlajkonoše se vlajky zmocňovali nižší, přeživší vůdci. Praporců bylo na bojišti více, v ságách má praporec každý jarl.


Pečeť východofranského krále Konráda ze začátku 10. století.
Král je vyobrazen s korunou, praporcem, pláštěm a štítem.

Padlý praporec na výšivce z Bayeux.

Vyobrazení severský praporců shodně ukazují jednoduchou žerď namísto ratiště s kopím, které je vyobrazeno pouze v jezdecké scéně na výšivce z Bayeux. Je to logické, protože kopí je účinná jezdecká zbraň. Seveřané však jízdní boj nepoužívali (nebo rozhodně ne v takové míře) a soustředili se na pozemní boj, přičemž vlajkonoš byl za štítovou hradbou (viz tento obrázek) a do boje příliš nezasahoval (pouze v případě, že byl ve vlastním ohrožení). Mince Óláfa Sigtryggssona ukazuje na vrcholu žerdi jistou ozdobnou koncovku připomínající kříž (nebo kopí s křidélky), zřejmě kovovou. Na druhou stranu je pravdou, že jeden ze staroseverských výrazů pro praporec – darraðr – může současně znamenat “kopí” a že i v soudobé evropské ikonografii pěšáci třímají trojúhelníkové praporce připevněné na kopí.

Větrná korouhev z norského Heggenu, 11. století.

Všechny vyobrazené praporce mají vždy tvar pravoúhlého trojúhelníku, což je možná dáno povahou materiálu (např. do kamene lze rýt pouze rovné linky). Výše zobrazený normanský praporec na výšivce z Bayeux se zdá být mírně zakřivený a lze předpokládat, že měl spíše čtvrtkruhový tvar. Jiný praporec na téže výšivce má ale opět trojúhelníkový tvar. Čtvrtkruhové či čtvercové jsou též severské větrné korouhve, které se připevňovaly na lodní stěžně nebo přídě. Při rekonstrukci jsou dnes častěji používány čtvrtkruhové tvary, ačkoli bych na základě zde uvedených nálezů upřednostňoval trojúhelníkový tvar.

Praporec skupiny Midgard.

Praporec skupiny Midgard.

Prameny se shodují, že královské praporce byly zhotovovány z těch nejnákladnějších materiálů a s tou největší pílí. Již jsme se dočetli, že praporec Knúta Velikého byl vyroben z “nejčistějšího a nejbělejšího hedvábí“. Možná na základě toho se někteří vexilologové domnívají, že vikinské praporce měly bílé pole (viz SMITH, Whitney. The Flag Book of the United States, Morrow 1975: 11). Oba výše uvedené praporce na výšivce z Bayeux mají rovněž bílé pole a jsou obšité zlatým lemem. Také Magnús Dobrý měl podle skalda Arnóra jarlaskalda v boji zkrvavovat “jasné praporce” (frán merki). Skald Þorleik fagri popisuje zlatem vyšívané praporce (gullmerkð vé).

Na spodní straně praporců jsou vyobrazeny střapce. Ikonografie jich zobrazuje 4-9 (praporec bez motivu na výšivce z Bayeux 4; Óláfova mince 5, spona ve tvaru praporce z Birky 6, spona ve tvaru praporce z Åland 8, praporec s motivem havrana na výšivce z Bayeux 9). Při rekonstrukci těchto střapců se často používají koňské žíně, přičemž minimálně na dvou vyobrazení (praporec bez motivu na výšivce z Bayeux, spona ve tvaru praporce z Birky) existuje nápadná podobnost. Současně máme také obdélníkové a trojúhelníkové střapce, které musely vyrobeny z textilu.

Krátce bych se chtěl popsat společné prvky vyobrazených havranů. Ti vždy směřují zobákem od žerdi. Zajímavé jsou literární popisy vyšívaných havranů, které se shodují s výjevem na minci Óláfa Sigtryggssona – je zdůrazněno, že havran je vyobrazen v letu. Na praporci nacházejícím se na výšivce z Bayeux havran stojí; existuje dokonce diskuze o tom, proč je na normanském praporci vyobrazen havran a jeden z možných výkladů zní, že je to kvůli severskému původu Normanů. Ryze staroseverské popisy a ikonografie jsou však zajedno v tom, že havran je vyobrazován v letu.

gunnar

Praporec skupiny Gunnar.

Havrani na mincích Óláfa Sigtryggssona jsou vyobrazeni v letu pod úhlem 45°. Každý detail těchto havranů je přizpůsoben tak, aby byl vytvořen dojem, že letí. Těla jsou znázorněna frontálním pohledem, křídla jsou roztažená, stejně tak ocasní pera. Hlavy jsou vyobrazeny z profilu. To mě přivádí k myšlence a upozornění, že pokud hodláte havrana rekonstruovat, nesmíte ho zapomenout přizpůsobit určitému uměleckému stylu, který je typický pro století, které rekonstruujete.

Havran v letu, který se vznáší na žerdi nad vojskem, perfektně zapadá mezi staroseverské popisy bitev. Marně bychom hledali oslavnou skaldskou báseň, ve které by nebyl zmíněn havran sytící se na padlých bojovnících. Havrani jsou současně atributem Óðina, a je proto zajímavé, že havraní praporce měli i křesťanští panovníci Knút Veliký a Harald Krutý. To znamená, že náboženský aspekt byl po christianizaci vytlačen, zatímco funkce havrana jako symbolu dravce hodujícího na mrtvolách přetrvala. Havraní praporec nepříteli věstil smrt na bojišti.

Praporec skupiny Hersir.

Praporec skupiny Hersir.

Lze předpokládat, že existovalo širší spektrum motivů na praporcích, ale havran byl zcela jistě nejčastější. Óláf Svatý měl údajně dračí praporec, což nápadně připomíná kontinentální dračí standartu, která je vyobrazena i na výšivce z Bayeux. Mezi další “bitevní zvířata” patřili medvědi a vlci, kteří se eventuálně mohli objevovat i praporcích. V době vendelské a snad i na počátku doby vikinské byli ve velké úctě chováni i kanci, jejichž malé postavy byly umisťováni na hřebeny přileb. Na staroseverských štítech se objevovali také jeleni a jestřábi.

 

Další doporučené odkazy:

http://www.vikingage.org/wiki/index.php?title=Banners

http://www.vikingage.org/wiki/index.php?title=Banners_from_Literature

http://www.vikinganswerlady.com/banners.shtml

http://en.wikipedia.org/wiki/Raven_banner