Typologie amuletů Þórových kladiv

V tomto přehledovém článku představíme typologii amuletů Þórových kladiv, jak byla prezentována Jörnem Staeckerem roku 1999. Jak bylo řečeno v článcích „Přátelství s bohem“ a „Ryji runy léčby“, v době vikinské měla už jen zmínka nebo vyobrazení Þóra a jeho zástupných symbolů apotropaickou funkci: obrázek kladiva vyrytého na runovém kameni má stejnou funkci jako runové fráze „Þór posvěť tento památník“ (Þórr vígi þessi kuml) nebo „Þór posvěť tyto runy“ (Þórr vígi þessar rúnar). Co činilo Þóra funkčním bohem, je fakt, že každé jeho zmínění posvěcuje (vígja) a ochraňuje (gæta). Fráze „Þór tě posvěť, þursů vládče“, kterou známe z dobových písemných pramenů, ukazuje, že posvěcení kladivem může fungovat proti obrům, což dokládá také Norská runová báseň, kde je obr označen jako původce ženských nemocí. Amulety kladiv, hromové kameny a některé další amulety, jakož rytiny kladiva a jméno Þór je třeba chápat jako zdroj univerzálního posvěcení, které mělo ochraňovat, přinášet štěstí, léčit, zajistit plodnost v loži a prosperující potomstvo (Boudová 2012: 34–37; Elgqvist 1934). S tím by mohl korespondovat fakt, počet amuletů kladiv v hrobech čítá 28% : 72% ve prospěch ženských hrobů (Jensen 2010: 107).

Amulety kladiv se obvykle rozdělují do dvou základních kategorií – samostatná kladiva (loose hammers) a kladiva na železných náhrdelnících (Thor’s hammer-rings). V této práci se budeme věnovat samostatnými kladivy. Jensen (2010) ve svém katalogu shromáždil celkem 237 nálezů. Přes 100 z nich bylo nalezeno v sídlištním kontextu, přes 60 pochází z hrobů, zhruba 40 bylo uloženo v depotech a zhruba 35 z nich bylo nalezeno náhodně. Staecker rozdělil samostatná kladiva na základě prostých kritérií do tří hlavních typů:

1. Prostá kladiva

Jednoduchá, nezdobená kladiva vyrobená ze železa, jantaru, bronzu, olova či stříbra.

  • 1.1 Železná kladiva
    Jak dokládá četnost těchto kladiv (Jensen eviduje okolo 130 kusů), jednalo se o velmi populární model, který lze datovat do 9. a 10. století. Některé kusy jsou opatřeny kruhem na zavěšení.

kladiva-typ1.1Rozšíření kladiv typu 1.1. Staecker 1999: Karte 41.

kladivo-aggersborgkladivo-hasta
Kladiva z Aggersborgu (vlevo) a Hästy (vpravo).
Staecker 1999: Abb. 111; katalog SHM ve Stockholmu.

  • 1.2 Jantarová kladiva
    Tento typ kladiv, který se zdá být rozšířený kolem Baltského moře, se nachází zhruba v patnácti exemplářích. Lze jej zařadit do 10. století.

kladiva-typ1.2Rozšíření kladiv typu 1.2. Staecker 1999: Karte 42.

kladivo-wolinkladivo-nordby
Kladiva z Wolinu (vlevo) a Nordby (vpravo).
Stanisławski 2013: Rys. 43f; Staecker 1999: Abb. 112.

  • 1.3 Kladiva odlitá z bronzu
    Bronzové exempláře jsou rozprostřené ve velkém geografickém i časovém rozptylu. Celkem zhruba 15 zástupců pochází z období 8.-10. století. Jsou známé také odlévací formy.

kladiva-typ1.3Rozšíření kladiv typu 1.3. Staecker 1999: Karte 43.

kladivo-birka kladivo-haithabu
Kladiva z Birky (vlevo) a Haithabu (vpravo).
Arbman 1940: Taf. 104:6; Staecker 1999: Abb. 113.

  • 1.4 Kladiva odlitá z olova
    Nakolik je nám známo, existuje zhruba deset kusů, které zapadají do tohoto podtypu. Nepocházejí z doby mladší než 11. století.

kladiva-typ1.4Rozšíření kladiv typu 1.4. Staecker 1999: Karte 44.

  • 1.5 Kladiva odlitá ze stříbra
    Stříbrné odlitky byly, jak ještě uvidíme, velmi populární. Jörn Staecker eviduje 18 nálezů, zatímco Bo Jensen ve svém katalogu zmiňuje zhruba 30 kusů. Největší zastoupení mají nezdobená kladiva v depotech, ojediněle se vyskytují také v hrobech. Datována jsou do 9.-11. století.

kladiva-typ1.5Rozšíření kladiv typu 1.5. Staecker 1999: Karte 45.

kladivo-upplandkladivo-stens-prestgard
Kladiva z Låby (vlevo) a Stens prestgård (vpravo).
Montelius 1874: kat č. 624; Staecker 1999: Abb. 114.

 

2. Zdobená kladiva

Zpravidla stříbrná kladiva, odlitá či zhotovená z plechu, která jsou ozdobená. Zdobení je dosaženo odlitím, ražením, granulací či filigránem.

  • 2.1 Stříbrná kladiva s ražbou
    • 2.1.1 Kladiva s ražbou
      Raznicemi ozdobené amulety se zdají být další populární kategorií. Staecker shromáždil 15 nálezů, zatímco Jensenův katalog čítá 19 položek. O dalším, novějším nálezu, jsme referovali ve článku „Amulet kladiva z Flekstadu“. Téměř všechny kladiva pocházejí z depotů nebo náhodných nálezů. Zdá se, že datace směřuje k 10. a 11. století.

kladiva-typ2.1.1Rozšíření kladiv typu 2.1.1. Staecker 1999: Karte 46.

kladivo-hallandkladivo-tagemosen
Kladiva z Slottsmöllanu (vlevo) a Tågemosenu (vpravo).
Montelius 1874: kat č. 626; Staecker 1999: Abb. 115.

    • 2.1.2 Kladiva s ražbou ve tvaru kříže
      U prozatím šesti kladiv je klasická ražba doplněna o motiv kříže, v jednom případě i tří křížů. Nakolik je nám známo, všechny pocházejí z depotů, které jsou datované do konce 10. století a 11. století. 

kladiva-typ2.1.2Rozšíření kladiv typu 2.1.2. Staecker 1999: Karte 47.

kladivo-haithabu2
Kladivo z Haithabu. Staecker 1999: Abb. 116.

  • 2.2 Kladiva s rostlinnými motivy
    Speciální kategorií jsou kladiva s florálními ornamenty, kterých evidujeme 5 kusů. Dekorace je, zdá se, dosaženo odlitím. Čtyři kusy známe z depotů, zatímco jen jeden pochází z hrobu. Datace směřuje k 10. a 11. století.

kladiva-typ2.2Rozšíření kladiv typu 2.2. Staecker 1999: Karte 48.

kladivo-palstorpkladivo-mickels
Kladiva z Pålstorpu (vlevo) a Mickelsu (vpravo).
Montelius 1874: kat č. 627; Staecker 1999: Abb. 117.

  • 2.3 Kladiva zhotovená z tenkého plechu
    Stříbrná kladiva, která jsou zhotovena z tenkého plechu, patří k těm nejzdobenějším a tudíž dnes nejpopulárnějším a nejčastěji napodobovaným. Čtyři kusy, které jsou nám známé, jsou pozlacené či zdobené filigránem a granulací. Některé kusy mají nápadné podobnosti s přívěsky typu Hiddensee. Datace směřuje k 10. století.

kladiva-typ2.3Rozšíření kladiv typu 2.3. Staecker 1999: Karte 49.

kladivo-skane
Kladivo ze Skåne. Katalog SHM ve Stockholmu.


kladivo-bredsatra
Kladivo z Bredsätry. Staecker 1999: Abb. 118.

 

3. Větší počet kladiv zavěšených na jednom kruhu

Do tohoto typu náleží všechna kladiva, která jsou na kruh zavěšena ve více než jednom kusu. Staecker eviduje 9 kusů, zatímco Jensen shromáždil kolem patnácti exemplářů. Jsou známé především z hrobů, kde musely plnit speciální funkci, podobně jako kladiva na železných náhrdelnících. Datace směřuje k 10. století.

kladiva-typ3Rozšíření kladiv typu 3. Staecker 1999: Karte 50.

kladivo-hilda
Amulet z Hildy (vlevo). Katalog Unimus.


kladivo-thumby

Kladiva z Thumby-Bienebek. Staecker 1999: Abb. 119.

 

Bibliografie

Boudová, Eliška (2012). Tórovo kladivo: Význam Tórova kladiva v mýtu a kultu. Masarykova univerzita [bakalářská práce]. Dostupné na adrese: http://is.muni.cz/th/362009/ff_b/.

Elgqvist, Eric (1934). Brudhammare och hammarsäng. In: Folkminnen och Folktankar, XXI: 1–19.

Jensen, Bo (2010). Viking Age Amulets in Scandinavia and Western Europe, Oxford.

Montelius, Oskar (1874). Sveriges forntid. Försök till framställning af den svenska fornforskningens resultat, Text: 1. Stenäldern. 2. Jernäldern, Stockholm.

Staecker, Jörn (1999). Rex regum et dominus dominorum. Die wikingerzeitlichen Kreuz- und Kruzifixanhänger als Ausdruck der Mission in Altdänemark und Schweden, Stockholm.

Stanisławski, Błażej M. (2013). Jómswikingowie z Wolina-Jómsborga. Studium archeologiczne przenikania kultury skandynawskiej na ziemie polskie, Wrocław.

Náhrdelník ze Senji

senja

Náhrdelník ze Senji. Převzato z portálu Unimus.no.

Roku 1905 byl na severonorském ostrově Senja (lze též objevit jako Botnhamn či Hillesøy) objeven velkolepý poklad, který sestával ze dvou masivních stříbrných náhrdelníků a dvou stříbrných řetízkových náhrdelníků se sekerovitými přívěsky a křížkem. Menší z masivních náhrdelníků vyvolal a dosud vyvolává velký zájem. Jeho unikátnost spočívá v tom, že má na spodní straně rozšířených plošek u zapínání runový nápis, který i přes svou poněkud spornou interpretaci dává možnost nahlédnout do světa starých Seveřanů na počátku 11. století, jejich zahraničních kontaktů a šperkařského umění.

Srovnání
Náhrdelník ze Senji spadá do specifické kategorie západoslovanských náhrdelníků se zapínáním. Nejprve se blíže podíváme na tuto kategorii a posléze zařadíme náhrdelník ze Senji do zmíněných kategorií.

Untitled 2

Rozšíření západoslovanské skupiny náhrdelníků (Wiechmann 1996: 594, Karte 50). Náhrdelníky ze Senji nejsou zakresleny.

Náhrdelníky jsou obecně definovány tak, že mají nejméně 100 mm v průměru a jsou opatřeny otvíratelným zapínáním (Hårdh 1976: 47; Wiechmann 1996: 39). Skupina, do něhož náleží náhrdelníky ze Senji, je poměrně homogenní. Tato skupina čítá přes sto náhrdelníků či jejich fragmentů, z velké části z území dnešního Německa, Polska, Dánska, méně často pak Švédska a Norska (přičemž norské náhrdelníky jsou obzvláště zachovalé a těžké). Skupina je pokládána za západoslovanskou či velkopolskou (Wiechmann 1996: 39ff.; titul byl použit i pro následující odstavce).

Náhrdelníky zmíněného typu jsou charakteristické třemi kategoriemi – krouceným tělem, jehož konce jsou rozklepány do plošek zakončených háčkem a očkem (viz obrázek níže).

Untitled 1

Tvary drátů, plošek a háčků u západoslovanské skupiny náhrdelníků (Wiechmann 1996: 41, Abb. 9).

Tělo může být vyrobeno z prutů o kruhovém (I) nebo méně častěji čtvercovém (II) průřezu. U některých náhrdelníků jsou pruty na koncích kruhové a v prostředku čtvercové. Tělo může být vyrobeno z jednoho prutu (A), dvou prutů (B) či více prutů (C). Běžně se užívají párové pruty (párový prut označuje dva zkroucené pruty).

Můžeme rozlišovat dvě formy těla:

  1. masivní náhrdelníky, jejichž pruty jsou natěsno zkroucené (obrázek níže, vlevo). Vždy jsou vyrobeny ze dvou a více prutů nebo z většího množství párových prutů. Některé kusy jsou u konců hustěji kroucené, zatímco uprostřed je kroucení řidší. Nejstarší nálezy této formy pocházejí z doby kolem roku 940 a používaly se ještě na začátku 12. století. Kulminace této formy nastala během let 1000–1050. Náhrdelníky s těly této formy se vždy nacházejí jako fragmenty či náhodné nálezy, nebo se stávají součástí větších depotů.
  2. náhrdelníky, které jsou spleteny volněji (obrázek níže, vpravo), takže se v jejich středu nachází nevyplněná dutina (ve které se původně nacházel rovný organický materiál – nejspíše dřevo, který byl oplétán). Jsou zásadně pletené z většího počtu párových prutů, který převyšuje počet prutů u formy 1. Tato forma byla datována do 1. pol. 11. století. Náhrdelníky s těly této formy jsou nalézány jako součásti depotů, ale objevují se také v hrobech (přičemž pohlaví se v původní práci neuvádí).
forma1-2

Náhrdelníky s těly formy 1 (vlevo) a 2 (vpravo). Nálezy z Wangels I (Wiechmann 1996: 674, Taf. 24, Kat.-Nr. 43 A 5; 684, Taf. 34, Kat.-Nr. 43 A 17).

Kroucení párových prutů a kroucení celého náhrdelníku je obvykle opačné. U náhrdelníků z párových prutů jsou pruty obvykle zapletené po směru hodinových ručiček a následně pokračují v protisměru. Mezi tlustší párové pruty jsou často vplétány úzké drátky šňůrkovitého nebo šroubovicovitého tvaru (viz obrázek níže vlevo). Toto vplétání nacházíme pouze u masivních náhrdelníků formy 1, ale nikdy ne u volněji spletených náhrdelníků formy 2. Tenké drátky se používaly také na dekorativní oplety (viz obrázek níže vpravo), které byly umístěny na již hotové výrobky a které se nacházejí pouze na několika náhrdelnících z polského pobřeží a severního Německa, datovaných do 1. pol. 11. století.

dekorace

Vlevo: náhrdelník, mezi jehož pruty jsou vplétány ozdobné drátky. Vpravo: oplety z ozdobných drátků. Nálezy z Wangels I (Wiechmann 1996: 681, Taf. 31, Kat.-Nr. 43 A 13; 682, Taf. 32, Kat.-Nr. 43 A 15).

Co se týče plošek, je obvyklé, že v rámci náhrdelníku jsou obě plošky stejně tvarované, ale existují i výjimky, které se od sebe odlišují. Plošky lze roztřídit do tří typů:

  • Typ 1: plošky tvaru pravidelného oválu; nejširší bod plošky leží uvnitř střední třetiny.
  • Typ 2: plošky tvaru kosočtverce; nejširší bod plošky leží uvnitř střední třetiny.
  • Typ 3: rovné plošky s krátkými rovnoběžnými stranami.

Většinu prostoru těchto plošek zaplňuje ražená dekorace. Hlavními používanými vzory jsou trojúhelníčky, čtverečky a kroužky.

Háčky se objevují ve třech různých formách:

  • Forma a – kulovitý háček.
  • Forma b – ohnutý a srolovaný háček.
  • Forma c – jednoduše ohnutý háček.
plosky

Fotografie spodních stran plošek. Převzato z portálu Unimus.no. Fotograf Leif Pedersen.

Jednotlivé typy plošek a formy háčků od sebe nelze chronologicky rozlišit. Kombinace 1a (oválná ploška a kulovitý háček) je rovnoměrně zastoupena během celého období výskytu, zatímco 1c (oválná ploška a jednoduchý háček) je zřejmě o něco mladší než 1b a 2b (oválné a kosočtvercové plošky se srolovanými háčky). Zároveň ploška typu 2 se ve většině případů vyskytuje s háčky formy b, pouze v jednom případě s háčky formy c.

Popis náhrdelníku ze Senji
Náhrdelník je vyroben ze stříbra, má 19 cm v průměru a váží 296 gramů (Samplonius 1998: 90). James Graham-Campbell (1980: 87; Cat. no. 303) zmiňuje, že náhrdelník má průměr 17,4 cm, a je možné, že první badatel počítal průměr vnější, zatímco druhý badatel průměr vnitřní.

Untitled 3

Kroucení čtyř párových prutů na náramku z Nore, Vamlingbo, Gotland (Kóčka-Krenz 1983: Tabl. VII: 3, dle Stenberger 1958).

Tělo je vyrobené z pěti párových prutů kruhového průřezu a dodržuje formu 1 (viz ilustrační obrázek vpravo). Párové pruty jsou vyplněny pěti ozdobnými drátky (Graham-Campbell 1980: 87; Cat. no. 303). Kroucení je provedeno bez viditelných chyb a plynule přechází do plošek.

Je obtížné stanovit, zda plošky přináleží k typu 1 či typu 2, ale vzhledem k ostrým vrcholům a rovným stranám se domnívám, že jde o typ 2. S tím souvisí i háček formy b, ačkoli musíme připustit že kombinace 1b a 2b jsou možné. Na vrchních stranách plošek lze spatřit raženou výzdobu, která byla prováděna razidlem z trojúhelníkovým profilem; trojúhelníčky jsou opatřeny třemi hrbolky, „kuličkami“. Ražba lemuje okraje plošek, přičemž v jejich středech jsou vyraženy dva útvary (na plošce s háčkem jde o dva čelící si trojúhelníky s pěti kuličkami a slabě viditelná rytá triquetra, na druhé plošce jde o křížový motiv, který je tvořen sedmi raženými kolečky). Na spodní stranách plošek se nachází runový nápis, o němž ještě bude řeč.

Náhrdelník lze na základě analogií datovat do 1. pol. 11. století. Již dříve došlo k datování nápisu do roku cca 1025 (Olsen 1960: 137; Samplonius 1998: 89).

napis

Kresba spodní strany plošek s runovým nápisem (Graham-Campbell 1980: 263, Cat. no. 303).

Runový nápis
Runový nápis je bezpochyby tím, co činí z náhrdelníku výjimečný nález. Nápis nese označení N 540. Je rozdělen do dvou polovin, přičemž jeho začátek se nachází na plošce s háčkem.

Přepis runového nápisu:

Transliterace:
furu- trikia frislats a
uit auk uiks fotum uir skiftum

Transkripce:
Fóru[m] drengja Fríslands á vit, ok vígs fǫtum vér skiptum.

Při bližším pohledu si můžeme povšimnout, že jde o aliterační verše:
Fórum drengja                 Fríslands á vit,
ok vígs fǫtum                     vér skiptum.

Co by se dalo přeložit jako:
„Šli jsme smělým         Frísanům vstříc,
válečnou jsme                   dělili výstroj.“

Nyní se dostáváme k problému interpretace. Existují totiž přinejmenším tři možná čtení této polostrofy v metru fornyrðislag. První, tradiční výklad vykládá nápis jako důkaz pirátských aktivit ve Frísku, které lze na počátku 11. století potvrdit skaldskou básní Vestrfararvísur. Tento náhled zastával například Magnus Olsen (1960: 127ff.) a je i v dnešní době nejpopulárnější. Roku 1997 přišla Judith Jeschová (1997: 7ff.) s novým čtením, podle něhož nápis svědčí o obchodních aktivitách a kooperaci Seveřanů s frískými obchodníky. Svoje tvrzení zakládá na dvou nápisech z upplandských runových kamenů (U 379, U 391), jejichž zadavateli byli „fríští cechovní bratři“ (Frísa gildar). Zároveň kritizuje chápání slova drengjar jako „protivníci“, protože podle ní se tento termín používá vždy jako pozitivní označení. Fríslands drengjar by proto mělo označovat spřátelené fríské obchodníky. Sloveso skipta zároveň chápe jako „vyměňovat“, v přeneseném slova smyslu jako „nakupovat“, „prodávat“. Spojení vígs fǫt rozumí jako „válečné vybavení“, které interpretuje jako zbraně.

Na práci Jeschové navazuje Kees Samplonius (1998: 89ff.), který se snaží najít kompromis mezi oběma tezemi. Zastává názor, že nápis je důkazem o společných pirátských aktivitách Seveřanů a Frísů. Podobné spolupráce jsou podle něj písemně podložené.

V tomto bodě bych se také rád vyjádřil a přiklonil k jedné z vyslovených teorií. Důležité je zmínit, že pojem drengjar není ve všech případech použit v souvislosti s vlastními jednotkami, jak tvrdí Jeschová. Například skald Vigfúss Víga-Glúmsson, bojující v norských řadách, jím označuje dánské bojovníky, kterým má čelit. Jeschová (2001: 232) sice v tomto případě tvrdí, že použití drengjar je zde podivné a že strofa nemusí být autentická, ale tento její závěr byl odmítnut jako nepravděpodobný, protože se spíše zdá, že drengr obecně označuje bojovníka hodného úcty (Whaley 2012: 364). I jiné závěry Judith Jeschové je možné zpochybnit – například vígs fǫt (doslova „bitevní odění“) zcela jistě odkazuje na kroužkové zbroje (viz analogie herváðir či herklæði). Sloveso skipta, jak ukazuje Samplonius (1998: 96–97), mnohem spíše odkazuje na dělení zisku, než na reciproční výměnu. Proto se zdá pravděpodobnější, že nápis odkazuje na proběhlý boj – dělení zbrojí zde může označovat jak dělbu kořisti, tak i bitvu samotnou (viz analogie skipta vápnum). Třebaže Samploniovu teorii pokládám za propracovanější než teorii Jeschové, osobně jsem nakloněn tradiční interpretaci.

senja2

Fotografie náhrdelníku ze Senji (Graham-Campbell 1980: 263, Cat. no. 303).

Používání náhrdelníků
Chtěl bych se také krátce zmínit o náhrdelnících jakožto špercích. Je až překvapivé, že náhrdelníky nebyly zahrnuty do některých přehledových pracích o vikinských špercích. Zároveň je zajímavé, že zde diskutované náhrdelníky jsou do velké míry nalézány pouze v pokladech. Toto platí zejména u velkých a těžkých náhrdelníků.

Opakovaně se poukazuje na to, že náhrdelníky byly ženskou doménou. Ukazují na to jak četné nálezy korálkových náhrdelníků v ženských hrobech, tak religionistické práce a písemná svědectví (tím nejlepším je zřejmě Ibn Fadlanova Risala). Na přináležitost náhrdelníků k ženám upozorňuje již četnost slova men- („náhrdelník“) v kenninzích na ženy menbrekka, menbrík, mendǫll, mengefn, mengrund, mengunnr, menhlín, menreið, menskǫgul, menskorð. V mytologii se objevuje dívka Menglǫð; také náhrdelník Brísingamen je vlastněn Freyjou. Pro sestavení úplného seznamu by byl potřeba samostatný článek. Přesto nesmíme vyloučit také mužské vlastnictví – mýtický král z rodu Ynglingů Agni měl být oběšen na náhrdelníku. Náhrdelníky se objevují také v Béowulfovi a celá řada výrazů (menbroti, menbrjótr, menfergir, menmyrðir, menrýrir, menstríðir, menvǫrðr, menþverrir) označuje panovníka jako dárce či ničitele náhrdelníků. Je však otázkou, do jaké míry lze brát tato označení doslova. Nejsem si vědom hrobu, ve kterém by náhrdelník součástí výbavy muže. Na druhou stranu je mi známo ugrofinské vyobrazení válečníka s náhrdelníkem, pobaltské kmeny pohřbívali válečníky s náhrdelníky a také náhrdelník ze Senji odkazuje na válečnou výpravu, a proto může být označen za mužský majetek.


Náhrdelník ze Senji nastiňuje šíři staroseverského světa na počátku 11. století – náhrdelník byl nalezen v severním Norsku, přičemž pravděpodobně pochází ze západoslovanské oblasti a nápis na něm odkazuje na aktivity ve Frísku. Je názorným svědectvím cestovatelského a šperkařského ducha doby, na němž lze demonstrovat mnoho dobových reálií.


Použité prameny a literatura:

Ibn Fadlan: Risala. Anglický překlad online zde.

GRAHAM-CAMPBELL, James. Viking Artefacts: A Select Catalogue, London 1980.

HÅRDH, Birgitta. Wikingerzeitliche Depotfunde aus Südschweden. Probleme und Analysen, Katalog und Tafeln. Bonn / Lund 1976.

JESCH, Judith. The Senja Neck-ring and Viking Activity in the Eleventh Century. In: Blandade runstudier 2, Uppsala 1997, 7–12.

JESCH, Judith. Ships and Men in the Late Viking Age The Vocabulary of Runic Inscriptions and Skaldic Verse, Woodbridge 2001.

KÓČKA-KRENZ, Hanna. Złotnictwo skandynawskie IX-XI wieku, Poznań 1983.

OLSEN, Magnus. Norges innsrifter med de yngre runer. Band V, Oslo 1960.

SAMPLONIUS, Kees. Friesland en de vikingtijd. De ring van Senja en de Vierentwintig Landrechten. In: It Beaken 60, 1998, 89–101. Online.

STENBERGER, Mårten. Die Schatzfunde Gotlands. Der Wikingerzeit. I. Text, II. Fundbeschreibung und Tafeln. Stockholm 1958.

WIECHMANN, Ralf. Edelmetalldepots der Wikingerzeit in Schleswig-Holstein. Offa-Bücher 77, Neumünster 1996.

WHALEY, Diana (ed.). Vigfúss Víga-Glúmsson, Poem about Hakon jarl(?) 1. In: Skaldic poetry of the Scandinavian Middle Ages. Vol. 1, [Poetry from the kings’ sagas 1 : from mythical times to c. 1035]. Ed. Diana Whaley. Turnhout 2012, 362–364.

“Valkýra” z Høje Hyld

10628530_749108358496308_6328389774730061075_n

“Valkýra” z Høje Hyld. Obrázek převzat ze stránek Vikinského muzea v Ladby.

S radostí mohu čtenářům oznámit, že při detektorovém průzkumu v dánském Høje Hyld byla nalezena další figurka “valkýry”. O závěsném šperku ženské postavy informovalo 1. prosince 2014 Vikinské muzeum v Ladby (Vikingemuseet Ladby) skrze svou facebookovou stránku.

Šperk je vyroben z pozlacené slitiny mědi (bronzu) a je vysoký 3,5 cm. Stejně jako u postavy z Revninge, která byla nalezena dříve tohoto roku, lze předpokládat, že původně patřila ženě a že byla zavěšena na broži v oblasti hrudi. Na obdobných špercích jsou “valkýry” obvykle znázorňovány s picími rohy (samostatně či spolu s jezdci na koních), ačkoli známe i několik velice podobných šperků, na kterých jsou “valkýry” vyobrazeny se štítem, mečem nebo kopím. Jedná se zejména o “valkýru” z Vrejlevu, “valkýru” z Hårby“valkýru” z Gammel Hviding “valkýru” z Extonu či “valkýru” z Cawthorpu. Naprosto totožná je pak stříbrná “valkýra” z anglického Wickham Market, která je vysoká 4 cm a která mohla být vytvořena někdy v letech 850–900.

Mimo rozdílů v rozměrech a použitém materiálu ukazují oba šperky téže detaily: postava je oděna v dlouhých ženských (plisovaných?) šatech, přilbě s hřebenem, v pravici třímá meč a v levé ruce štít. Držení štítu v otočené poloze (madlem od těla) je přitom charakteristické pouze pro tyto dvě “valkýry”. Podobnost obou šperků jistě povede k debatám o stejném místě vzniku a bude potvrzen a dále rozvíjen předpoklad, že “valkýra” z Wickham Market souvisí s dánskou aktivitou v Anglii kolem roku 880. Stejně jako u jiných typů předmětů, tak i každý amulet “valkýry” rozšiřuje omezený soubor nálezů, ze kterého jsme následně schopni vyvozovat určité závěry, a to jak o funkci těchto předmětů, tak třeba o vyobrazeném oblečení či válečném vybavení.

Třebaže “valkýra” z Høje Hyld není ojedinělým nálezem, jedná se o cenný šperk, který v budoucnosti může pomoci při bádání na poli staroseverských amuletů. Zároveň je dalším důkazem o koexistenci dánských archeologů a detektorářů, kteří ruku v ruce spolupracují na zachování dánského kulturního dědictví.

Ženská postava z Revninge

Minulé pondělí (2.6.) byl na stránkách Archeologie na dosah zveřejněn můj článek o nedávném dánském nálezu.

Článek můžete nalézt na této internetové adrese:

http://www.archeologienadosah.cz/o-archeologii/dejiny-oboru/vyznamne-nalezy/zenska-postava-z-revninge

Necelých 14 dní po umístění do muzea a zveřejnění nálezu se již objevují první rekonstrukce na prodej. Můj známý a kolega Jan Bana vyrobil jejich poměrně zdařilé repliky – bronzová verze vyjde na 33€, stříbrná na 55€ + poštovné. Objednávat můžete na stránkách jeho obchodu, nebo mu můžete napsat na honza.bana@gmail.com.

Nález a model

Nález a model

valkyra

Výsledný výrobek.