Dokument “Vikingové”

Tímto příspěvkem bych Vám chtěl prezentovat výsledek projektu, na kterém jsem se poslední rok podílel. Jedná se maturitní práci kolektivu Vojtěch Krunt-Kryštof Čížek-Albert Pospíšil (absolventi Střední průmyslové školy sdělovací techniky) – přibližně desetiminutový dokument o době vikinské.

Musím přiznat, že první půlrok byl poměrně akční, protože jsme navštívili vikinské festivaly Wolin a Rogar a pořizovali záběry. Tímto bych chtěl za natáčecí tým poděkovat občanskému sdružení Midgard. S týmem jsme se navzájem obohatili – týmu jsem se snažil poskytnout náhled do staroseverského světa, zatímco tým mi dovolil proniknout pod slupku natáčení. Přes drobné komplikace jsme byli schopni přesně před půl rokem uvolnit trailer.

Postprodukce se doháněla na poslední chvíli, protože termín odevzdání maturitních prací hořel. V červnu, když už měli kluci z týmu zdárně odmaturováno, zveřejnili následující video, kterým Vás bude provázet doktor Jiří Starý a já. Přiznávám, že to byla moje první zkušenost s kamerou, a v některých momentech je to dost znát. Proto Vás prosím o shovívavost.

Děkuji za komentáře Davida Šimečka, který měl k obsahu filmu dvě výhrady: soud (þing) výkonnou mocí nedisponoval a tafl se v současné islandštině vyslovuje [tavl].

Železo a kámen v kosmologické perspektivě

Při pročítání knihy Jense Petera Schjødta Initiation between Two Worlds; Structure and Symbolism in Pre-Christian Scandinavian Religion jsem narazil na zajímavou pasáž (str. 237) ohledně používání železa a kamení ve staroseverské mytologii. Nejsem sice religionista, ale přesto se pokusím k tomuto tématu nějakým způsobem vyjádřit.

Na první pohled je patrné, že zde máme co dělat s otázkou řádu a chaosu, kultury a přírody. Prameny zásadně spojují bohy/lidi se železem, zatímco obry s kamenem. Do doby, než jsem si přečetl Schjødtovu pasáž, jsem si tohoto striktního rozdělení prakticky nevšiml. Kde má ale toto rozdělení svůj původ?

Kámen je dnes chápán jako neživá složka přírody, ale je otázka, zda tak byl viděn i starými Seveřany. Ásové, kteří na počátku světa zabili Ymiho, vytvořili kameny z jeho zubů a kostí (viz Gylfiho oblouzení 8). Kámen tedy chápán spíše jako něco organického původu. Každopádně – kámen je z pohledu mytologie starší surovina než železo.

“Tu řekl Gangleri: Co si pak počali synové Borovi, když věříš, že jsou bohy?
Vysoký dí: O tom bych mohl dlouho vypravovat. Odnesli Ymiho doprostřed Ginnungagapu a udělali z něj zemi – z krve udělali moře a jezera, z masa zem, z kostí skály. Balvany a kamení udělali ze zubů a stoliček a ze zlámaných kostí.

(Gylfiho oblouzení 8. In: Snorri Sturluson. Edda a Sága o Ynglinzích. Přel. Helena Kadečková. Praha 2003: 44)

Ve Vědmině písni (Vǫluspá) nacházíme strofu (7) o tom, jak si bohové osvojili kovářské dovednosti. Lze předpokládat, že toto umění pak předali lidem. Zpracování železa je tedy dodatečná (a nepůvodní), v očích starých Seveřanů povznášející činnost pocházející od Ásů. Bohové pomocí metalurgických znalostí zkulturňují lidstvo (nesmíme zapomínat, že lidstvo samo o sobě je rovněž božským výtvorem).

Sešli se Ásové
na Idské pláni,
co posvátné chrámy
postavili;
vyzdili výheň,
tepali zlato,
zrobili kleště,
kdejaký nástroj.

(Vědmina věštba 7. In. Edda. Přel. Ladislav Heger, Helena Kadečková (ed.). Praha 2004: 26)

Proto se zdá, že znalost zpracování kovu představuje kulturní výdobytek, který stojí v opozici k využívání kamene. Někteří skaldové používají kameny k dehonestaci či k vytvoření antipatií k dané osobnosti; kameny nabývají význam kulturní zaostalosti. Už to, že byl člověk opsán pomocí jména obra, znamenalo “povětšinou posměch nebo pohanu” (Jazyk básnický 39. In: Snorri Sturluson. Edda a Sága o Ynglinzích. Přel. Helena Kadečková. Praha 2003: 118). Kámen sám o sobě reprezentuje tvrdost, nehostinnost a nepřívětivost. Dokonale tak zapadá do staroseverského vidění světa:

centrum periferie
 Miðgarðr  Útgarðr
pastviny skály
 innihús  útihús
 innangarðs  útangarðs
 důvěrný  cizí
 známý  neznámý
 my oni
 uvnitř  vně
 řád, jistota, bezpečí  chaos, klam, ohrožení

(Starý – Kozák, 2010: 42)

Z tabulky vyplývá, že Útgarð je chápán jako místo, ve kterém vládne chaos, což by mohlo být zavádějící. Současné bádání se totiž snaží poukázat na fakt, že obyvatelé Útgarðu, tj. obři, rovněž žijí v kulturním světě; žijí v rodech a jsou spřízněni vazbami, sňatky i přísahami (Starý – Kozák, 2010: 48-49). Chaos, který tuto zemi naplňuje, pramení z jeho pradávnosti a odlišnosti od Miðgarðu. A není vždy jen negativní, nýbrž má i pozitivní aspekty – je naplněn tvořivou potencí a silou, za kterou neustále cestují bohové, kteří si zpět odvážejí nové kulturní výdobytky (Starý – Kozák, 2010: 48). Postačí, když si zmíníme například brousek, který vzešel ze souboje Þóra proti Hrungnimu.

Je paradoxní, že v tomto souboji, ve kterém železo překonalo kámen (kladivo Mjǫllni × zbraň-brus), vznikl nástroj, bez něhož by se železné nástroje v praxi neobešly. Tento fakt vnáší světlo do mytologických vztahů mezi lidmi a obry. Stejně jako železo a kámen, tak i bohové/lidé a obři jsou si navzájem jednou opaky, jindy komplementy.

Kámen je považován za starší surovinu, kterou Ásové svým zásahem a vytvořením Miðgarðu zatlačili do periferie, Útgarðu. Kámen přitom nahradili železem, jehož výroba byla technologicky poměrně náročná a drahá. Jakékoli narážky ze strany skaldů musíme vnímat jako předsudky a dehonestující označení úhlavního nepřítele, za jejichž řádky musíme vidět především osud světa. K tomu snad lze jen dodat to, že pojmy jako chaos a řád jsou pojmy dané lidmi. Obři, kteří byli v představách starých Seveřanů více než reální, jistě mají na danou věc svůj názor a lze předpokládat, že bychom se v obří tvorbě mohli dočíst opačné závěry.

Železo a kámen, z dnešního pohledu dvě banální a každodenní věci, poskytují jedinečný subjektivní vhled starých Seveřanů do vnímání kosmologie a kultury.


Zdroje:

Gylfiho oblouzení [Gylfaginning]. In: Snorri Sturluson. Edda a Sága o Ynglinzích. Přel. Helena Kadečková. Praha 2003: 37–101.

Jazyk básnický [Skáldskaparmál]. In: Snorri Sturluson. Edda a Sága o Ynglinzích. Přel. Helena Kadečková. Praha 2003: 102–144.

Vědmina věštba [Vǫluspá]. In. Edda. Přel. Ladislav Heger, Helena Kadečková (ed.). Praha 2004: 25-40.

SCHJØDT, Jens Peter. Initiation between Two Worlds; Structure and Symbolism in Pre-Christian Scandinavian Religion,  Odense 2008.

STARÝ, Jiří – KOZÁK, Jan. Hranice světů: Staroseverský Midgard a Útgard ve strukturalistických a poststrukturalistických interpretacích. In: Religio, 18/1, Brno 2010: 31-58. Online.

Připravované překlady do ČJ

V posledních několika letech zažíváme doslova staroseverský boom. Každý rok se v knihkupectvích objevuje minimálně jeden titul, který tématicky zapadá do doby vikinské či skandinávského středověku. Pojďme se podívat, na co se můžeme těšit v několika následujících letech.

Na začátku roku 2014 byla vydána Jiřího Starého Zákonem nechť je budována zem. Staroseverské zákony a zákoníky, která poutavým způsobem vystihuje specifika nejen staroseverského soudnictví, ale kultury obecně.

Na podzim roku 2014 byly vydány dva články Markéty Podolské v časopisu PLAV, “Sága o Álim Flekovi” a “Brocéliande středověké Skandinávie“. Na jaře roku 2015 byl témže časopise vydán také překlad Ságy o plášti. Jejich tématem jsou rytířské ságy a překladová literatura. Pro studium doby vikinské nejsou využitelné. Mohou však posloužit lingvistům či historikům, kteří se zabývají zavedením rytířské kultury do Norska či zmíněnými žánry. V lednu plánuje zmíněný časopis vydat další článek Markéty Podolské.

9. 12. 2014 vyšel překlad Theodorikovy Historie o starých norských králích. Překlad pořídil Vladimír P. Polách.

Na základě překladatelských seminářů, které Jiří Starý pořádá na FF UK, se plánují další dva větší počiny. Za prvé je to výbor Lživé ságy starého Severu, který bude vydán 15. 10. 2015. Dosud byla do češtiny přeložena pouze jediná lživá sága, a to sice Sága o Bósim a Herrauðovi ve výboru Sága o Völsunzích a jiné ságy o severském dávnověku. Již teď Vám mohu garantovat, že se nad stránkami této připravované knihy rozhodně zasmějete, protože Vás čeká mnoho romantiky, boje a erotiky. Druhý projekt se zabývá příběhů o skaldech. Jedná se o krátké útvary, které pojednávají o větším či menším období ze života staroseverských básníků. Pokud vím, tak jsou nyní tyto příběhy již přeloženy a čeká se na tématické číslo časopisu (zřejmě opět PLAV), ve kterém by mohly vyjít. To však může ještě nějakou dobu trvat a v roce 2014 to již určitě nebude.

Jiří Starý se ve spolupráci s Marií Novotnou snaží zajistit grant, s jehož pomocí by mohli vydat staroseverská historiografická díla. Podle nejnovějších informací grant zajištěn nebyl, ale Jiří Starý se nevzdává a snaží se nyní grant zajistit ve spolupráci s Vladimírem Poláchem. Marie Novotná mi sdělila, v tomto výboru by mohla být vydána Kniha o Islanďanech, jejíž část vyšla v časopisu PLAV 9/2009. Necháme se překvapit, zda tento projekt dojde ke zdárnému konci.

Jiří Starý s kolektivem překladatelů zrevidovali Hegerovy Staroislandské ságy. Vydání je podle edičního plánu naplánována na 16. 11. 2015.

Již zmíněná Marie Novotná v současné době pracuje na překladu Ságy o jómských vikinzích. Ten vzniká na základě dlouhodobé spolupráce s kolegy z Velké Británie, Islandu, Norska, Polska a Finska. V rámci této spolupráce se také v červnu 2013 na půdě FHS UK konal workshopu o jómských vikinzích. Zatím mi však není známo, kdy bude tento překlad vydán.

David Šimeček, který v současné době vyučuje staroseverštinu na FF UK, plánuje v horizontu několika let vydat první českou učebnici staroseverštiny.

Religionista Jan Kozák, překladatel Ságy o Hervaře, mi sdělil, že by rád přeložil Ságu o Hrólfu Krakim. Úryvek z této ságy vyšel již v časopisu PLAV 9/2009, ale dosud nebylo publikováno úplné dílo. Kozák se domnívá, že tato sága je společně se Ságou o Vǫlsunzích (vydanou u nás již dvakrát v překladech Zatočila a Dudkové/Kadečkové) zřejmě nejdůležitější částí hrdinského cyklu. Určitě jde o dlouhodobý plán, ale jak znám tvorbu a osobnost Jana Kozáka, určitě se vrhne na překlad s mravenčí pílí.

V neposlední řadě musím zmínit také Miroslava Černého, který se před několika lety na poli staroseverského překladatelství zviditelnil kontroverzním, leč kritiky dobře přijatým překladem Ságy o Hervör a králi Heidrekovi Moudrém. Dozvěděl jsem se totiž, že pan Černý přeložil Ságu o Gotlanďanech (vydanou u nás již v překladu Zatočila). Na vydání knihy si však musíme ještě nějakou dobu počkat.

To jsou prozatím všechny zprávy, které mám z oblasti překladatelství ze staroseverštiny. Pokud víte o dalších připravovaných překladech, můžete se mi ozvat.