Středověké evropské kostěné sekery

Při pročítání výtečné práce Petra Luňáka Velkomoravské sekery mne zaskočila věta “Zatímco dřevěné meče se v průběhu středověku občas objevují (…), dřevěné sekery mi nejsou známy. Snad bylo zbytečné takto všudypřítomný předmět napodobovat ve dřevě (…)” (Luňák 2018: 108). Překvapila mne zejména proto, že z evropského středověku známe hned několik desítek kostěných a parohových seker. Abych zvýšil povědomí o tomto zajímavém typu nálezů, rozhodl jsem se zmapovat kostěné a parohové sekery a mlaty ze středověké Evropy. V následujících interpretacích budu přihlížet i k zauralským nálezům, které mohou na korpus vrhat zajímavé světlo. Nutně však musí zaznít, že seznam, který níže předkládá 49 nálezů a tři kandidáty, je prvním serioznějším pokusem o zpracování celoevropského fenoménu v češtině, a protože jde o problém archeology špatně probádaný, je velmi pravděpodobné, že některé předměty byly opomenuty. Proto budu rád za upozornění na jakýkoli nález.


Rozšíření seker z kosti a parohu.
Modrá barva = velrybí kost; zelená barva = kost; žlutá barva = paroh; šedá barva = neznámé.

Naprosto zásadní prací na poli kostěných a parohových seker a mlatů je Paulsenova kniha Axt Und Kreuz bei den Nordgermanen (1939) a její následné rozšíření Axt und Kreuz in Nord- und Osteuropa (1956). Paulsen v těch knihách vymapoval 11 kusů a 1 možného kandidáta. Jisté navázání na Paulsena představuje Artemev (1994), který jej reflektuje a podává informaci o třech novějších staroruských sekerách. Na Paulsena v roce 2000 navázal Mugurēvičs (2000) svou výjimečnou prací, která mapuje 12 nových lotyšských nálezů organických seker a mlatů. Další rozšíření představují práce Plavinského (Plavinskij 2014) a zejména Jeremejeva, jehož práce, která sebrala 35 seker, je v současnosti nejlepším počinem na tomto poli (Jeremejev 2015: 612-625). Další východoevropší badatelé, kteří popisovali tatarstánské a permské nálezy – reprezentovaní Zakirovou (1988), Lenzem (2002) a Krylasovou (2013) – nereflektují ani Paulsena, ani jeho následovníky. Estonští badatelé Luik a Haak (2017) analogicky reflektují pouze Paulsena. Vznikají tak tři paralelní proudy, které o sobě navzájem nevědí. Dalším úskalím provázejícím bádání tohoto fenoménu je fakt, že organické sekery nejsou začleňovány do stejných prací, jako jejich železné protějšky. Například Kotowicz již na počátku svého monumentálního katalogu uvádí, že sekery z jiných materiálů než železa nejsou zahrnuty (Kotowicz 2014: 7). Badatel, který by v moderních monografiích o sekerách hledal sekery organické, by hledal marně, a mohl tak by dojít k přesvědčení, že podobné nálezy vůbec neexistují.

Nakolik se zdá, sekery z kosti a parohu nejsou závislé na kultuře, avšak je důležité podotknout, že prostor, kde o nich máme evidenci, se nápadně kryje s prostorem, ve kterém se vyskytuje los (Bělorusko, Dánsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Polsko, Rusko, Ukrajina). Z dostupných informací lze říci, že losí paroh představoval preferovaný materiál pro výrobu tohoto typu předmětu. Dalším možným zdrojem materiálu pro výrobu seker byly lopatky velkých zvířat (Hołubowicz 1938: 95). Velrybí kost se v korpusu objevuje výjimečně u grónského nálezu. Paulsen tvrdí, že použití organického materiálu svědčí o nedostatku železné rudy (Paulsen 1939: 52), s čímž nemůžeme souhlasit. Organické sekery jsou výrobky záměrně vyráběné pro jiný účel.

Již z letmého prozkoumání je patrné, že máme co dělat s heterogenní skupinou předmětů. Tvarově často lépe či hůře kopírují kovové varianty, zatímco jindy mají velmi hrubé tvary a sekerám se podobají pouze vzdáleně a další jsou spíše podobné kladivům. Některé dodržují ostřený břit, ale větší množství má břit tupý a široký 1-2 cm. V celkové délce variují mezi cca 8-19 cm, přičemž velká část se pohybuje okolo délky 12-15 cm. Nadpoloviční většina shromážděných nálezů je dekorována; dekor variuje od jednoduchého pletence až celoplošnou výzdobu. Konečně datace seker je sama o sobě problematická, zdá se však směřovat do období 10.-15. století. Jeremejev uvádí, že hlavní období užívání organických seker v ruských městech nastává ve 13. století, avšak již v 10.-11. století se tento fenomén etabluje (Jeremejev 2015: 618). Tyto rozdílnosti znemožňují interpretovat předměty pouze jedním, univerzálním způsobem. Pokusíme se shrnout teorie, které by mohly objasnit výrobu těchto nezvyklých předmětů.

  • hračka
    Nejčastější interpretací kostěných a parohových seker zní, že jde o dětské hračky. Jakkoli je sekera nejběžnější slovanskou zbraní, jejich dřevěné imitace určené pro děti se objevují výjimečně – v Novgorodu bylo do roku 1998 známo 87 dřevěných mečů, 5 nožů, 14 luků a pouze jediná sekera, zatímco ve Staré Ladoze bylo objeveno 28 dřevěných mečů, 4 kopí a žádná sekera (Jeremejev 2015: 625). Dřevěná sekera z polského Těšína je vykládána jako hračka (Hensel 1965: 208). Jako hračky byly interpretovány parohové sekery ze Pskova (Kildjuševskij 1980) a Roždestvenského hradiště (Krylasova 2013), miniaturní sekerka ze zauralského Ňagaňu (11.-12. století, Goskatalog 2020) a imitace seker ze Chantsko-mansijského autonomního okruhu a Salechardu (Zykov – Kokšarov 2001: 92. Рис. 40, 19). Zejména malé kusy s délkou 8 cm (Ňagaň) lze interpretovat tímto způsobem. Nelze si však nepovšimnout, že se někteří autoři řídí spíše vlastní fantazií než-li důkazy; Krylasova doslova píše: “když byly na sekeře objeveny stopy po zubech štěněte, okamžitě se nám vyjevil obrázek dítěte hrajícího si se psem” (Krylasova 2013: 128). Na druhou stranu Jeremejev poukazuje na nápadný nedostatek celodřevěných seker, který vykládá tím, že odolnější parohové sekery byly pro tento účel vhodnější.

 

  • tréninková zbraň, zbraň do města
    Pokud některé ze seker byly hračkami, mohly současně velmi dobře posloužit jako výuková pomůcka při učení šermu. Pokud Luňák navrhuje, že výuka šermu mohla probíhat se sekerami chráněnými pouzdry či obalenými do látek (Luňák 2018: 108), pak organické sekery představují poměrně dobrou alternativu. Tupé břity mohou být odrazem právě této praktické funkce. Petrohradský archeolog Ivan Jeremejev navrhuje, že organické sekery představují zbraně adolescentů používané při pouličních bitkách (Pskovskaja Lenta Novostej 2017). Nález z estonského hradu Otepää má do tupého břitu zaraženo několik železných hřebů, což si autoři studie vykládají tak, že sekera mohla sloužit jako plnohodnotný kyj (Luik – Haak 2017: 87).

 

  • odznak
    Paulsen zmiňuje používání kostěných seker s topůrky v baltském prostoru až do 18. století, kdy takový předmět představoval mocnářský odznak důstojnosti a spravedlnosti (Paulsen 1939: 86; Paulsen 1956: 58).

 

  • pokusný výrobek
    Sekery mohou reprezentovat pokusné výrobky, které sloužily jako šablony pro lepší odhadnutí tvaru nebo dekorace. Tato teorie byla použita A. Kirpičnikovem u kamenné dekorované sekery z 10. století, nalezené ve Staré Ladoze (Kirpičnikov – Sarabjanov 2013: 67, 69).

 

  • řemeslný nástroj či hudební nástroj
    Lenz navrhuje, že parohové sekerky z hradiště Anjuškar jsou praktickými nástroji ke štípání parohu (Lenz 2002: 222). Lze se ptát, jak k tomuto zjištění autor dospěl, nicméně ani takovou funkci bychom neměli vyloučit, zejména pokud zohledníme skutečnost, že se v některých případech sekerky nalezly v řemeslných dílnách (Mugurēvičs 2000: 64-7; Zakirova 1988: 236, Рис. 100.8) a že některé námi vymezené mlaty velikostí i tvarem připomínají kladívka. Sekerka by tak mohla být pevným a lehkým kladívkem, rydlem nebo štípacím nástrojem, podobně jako kladívka zhotovená z parohu (Luik – Haak 2017: 86-7; MacGregor 1985: 171-2). Další teorií je, že lehká kladívka mohla posloužit jako paličky na buben (Rainio 2013).

 

  • votivní dar
    Jak jsem popsal na jiném místě (Vlasatý 2019), sekera jakožto nástroj lidské práce hrála důležitou symbolickou úlohu při kultivaci země, a tak se již od pravěku setkáváme s deponovanými sekerami, které demarkují hranice statků (Rønne 2008Starý – Kozák 2010: 44–45). Fenomén organických seker může souviset s rozmachem miniaturních seker ve východní Evropě a/nebo změnou sídelní struktury vrcholného a pozdního středověku (Vlasatý 2019). Teorii o votivních kostěných variantách skutečných seker prosazují Golognev a Zaicev (1992: 12-13) u hradištních nálezů z 11.-12. století ze západní Sibiře. Organické sekeromlaty navíc silně připomínají kamenné prehistorické sekeromlaty, které se ve středověku i v novověku těšily velké oblibě, byly sbírány a aktivně používány v domácnostech pro své údajné schopnosti odhánět negativní agenty (např. Boudová 2010: 22).

 

  • souvislost s ceremoniemi, přechodovými a cyklickými rituály
    Paulsen zmiňuje norský a švédský zvyk, že pokud se mladík ženil, dostával darem hůl ve tvaru sekery, která byla předávána z generace na generaci a představovala otcovskou sílu, a naznačuje, že kostěné sekery mohou odrážet tentýž zvyk (Paulsen 1939: 86; Paulsen 1956: 59). Dobrou analogií jsou zde sekery valašky. Oproti tomu Kulakov a Skvorcov navrhují, že kostěné sekery byly rituálními předměty, reprezentujícími kult Perkuna a užívanými ke symbolickému klučení na počátku jara, což mělo označovat začátek polních prací (Kulakov – Skvorcov 2000: 184, 188). Podle pskovských archeologů vedených Sergejem Salminem byly organické sekery používány během svátků k nápodobě skutečného boje (Pskovskaja Lenta Novostej 2017).

 

  • kultický předmět
    Mugurēvičs (2000: 70-71) interpretuje lotyšské sekery a mlaty, které jsou průměrně menší a méně propracované, jako kultické objekty, které sloužily mužům “k odhánění zlých duchů, zajištění zdraví a plodnosti, uctívání nebeských těles a pravděpodobně věštění budoucnosti“. Tuto teorii zakládá autor jak na samotné dekoraci, tak na materiálu, který porovnává se středověkými literárními zmínkami, které popisují použití kostěné lopaty k věštění. Faktickým nedostatkem však je skutečnost, že kostěné lopaty byly praktickými nástroji používanými již od pravěku, a nejedná se o speciálně vyráběný věštící nástroj; jejich využití pro věštění je tak náhodné či podmíněné nějakou skutečností. Fakt, že organické sekery a mlaty jsou natolik rozšířené, může právě tak naznačovat, že šlo spíše o užitkové předměty, které byly v některých případech využity ke kultickým aktivitám. Darkevič (1961: 91) uvádí existenci litevského kultu kladiva v 15. století.

 

  • zástupný pohřební předmět
    Podceňovat bychom neměli ani možnost využití těchto zbraní jako zástupných insignií při pohřebních rituálech, jak naznačují některé meče ve středověkých pramenech i skutečných hrobech (Vlasatý 2017). V případě organických seker toto naznačují nálezy z Øster Egesborg, z Jaunpiebalgy, ale také ze Starého Města, kde se v hrobě 307/AZ objevuje zřejmě dřevěná sekera či jí podobný předmět (Luňák 2018: 167-8).

Katalog

BĚLORUSKO

  • Mscislaŭ, Bělorusko. Kostěná bradatice, nalezena roku 1905 v Mscislaŭ na Zámkové hoře a nyní uložená ve Vilniu, má kruhový otvor umístěný uprostřed své délky. Na listu je pak oboustranně zdobena rytými linkami a cikcak ornamentem, které jsou orientovány souběžně s břitem. Délka sekery 13,8 cm, délka břitu 9,2 cm. Tlouk a břit jsou ztupené; tlouk má přibližně čtverhranný průřez a je vyboulený, břit má šíři 1,5 cm. Druhá sekera nalezená ve městě Mscislaŭ, rovněž dekorována a s kruhovým otvorem, byla objevena ve vrstvě B přesně pod požárovým horizontem označujícím rok 1359, a může tak být datována do 14. století (Jeremejev 2015: 613-5).
    LiteraturaJeremejev 2015: 613-5, Рис. П.4.12; Paulsen 1939: 82, Abb. 37.3; Paulsen 1956: 54, Abb. 20c.

První sekera z Mscislaŭ. Paulsen 1939: Abb. 37.3.


Druhá sekera z Mscislaŭ. Jeremejev 2015: Рис. П.4.12.

  • Druck (Друцк), Bělorusko. Na hradišti Druck byly nalezeny dvě parohové sekery (Plavinskij 2014: 396-397, Рис. 12.25). Jedna z nich má vytvarované břit, tupé ostří a velmi drobný, pouze naznačený násadový otvor. Druhý předmět představuje sekeromlat.
    LiteraturaPlavinskij 2014: 396-397, Рис. 12.25.

Sekery z hradiště Druck. Plavinskij 2014: Рис. 12.25.

  • Turov (Туров), Bělorusko. V Turovu byly nalezeny dvě hrubě opracované sekery. Jedna z nich, sekera bez ryté dekorace, byla nalezena ve 4. stratigrafické úrovni, datované do první poloviny 13. století. Druhá sekera se spirálovitým ornamentem byla nalezena na periferii Turova na vrchu kulturní vrstvy a není možné ji datovat.
    LiteraturaJeremejev 2015: 613, Рис. П.4.11; Lysenko 2004: 72-3.

Sekery z Turova. Jeremejev 2015: Рис. П.4.11.

  • Minsk, Bělorusko. Další dvě sekery byly nalezeny při vykopávkách provedených v Zámčišti v Minsku. První sekera byla nalezena v roce 1988 ve vrstvě z 12.-13. století, má tupé ostří, kruhový otvor a drobnou rytou dekoraci. Druhá sekera, jejíž přesná datace není známa, je mlatem s kruhovým otvorem a poškozeným čelem.
    LiteraturaJeremejev 2015: 613, Рис. П.4.11; Plavinski 2007: 73–74.

Sekery z Minsku. Jeremejev 2015: Рис. П.4.11.

  • Polock, Bělorusko. Sekera z Polocku byla objevena při vykopávkách ve Vrchním hradě. Jedná se o bradatici s kruhovým násadovým otvorem, která je z obou stran zdobena rytou dekorací. Sekeru je možné datovat do 12.-13. století.
    LiteraturaJeremejev 2015: 613, Рис. П.4.12; Polock 2012: рис. 36: 7.


Sekera z Polocku. Jeremejev 2015: Рис. П.4.12.

  • Vitebsk, Bělorusko. Sekera z Vitebsku je bradaticí s kruhovým otvorem a nepříliš tupým břitem. Její list je dekorován rytými linkami. Sekeru je možné datovat do 12.-13. století.
    LiteraturaJeremejev 2015: 613, Рис. П.4.12; Levko 2010: 89–90, рис. 40: 11, фото 29.

Sekera z Vitebska. Jeremejev 2015: Рис. П.4.12.

 

DÁNSKO

  • Vesterbygden, Grónsko (Kbhn.D 11706). Hlava široké sekery vyrobená z velrybí kosti, která svým tvarem připomíná kovovou sekeru nalezenou v grónském Eirikfjordu, datovatelné do 10.-11. století. Délka 13 cm, délka břitu 8,6 cm. Jedna ze stran je vyleštěná, zatímco druhá je ponechána v surovém stavu. Násadový otvor je z jedné strany ulomen, tlouk se zdá být tupý. Břit je ponechán ostrý.
    Literatura: Paulsen 1939: 80, Abb. 37.1; Paulsen 1956: 52, Abb. 19c; Nørlund 1934: 69.


Sekera z velrybí kosti, Vesterbygden, Grónsko.
Paulsen 1939: Abb. 37.1.

  • Øster Egesborg, Dánsko (Kbhn. 11776). Široká sekera, která je ze všech stran leštěná a která má oválný násadový otvor. Byla nalezena v hrobu vedle těla zemřelého. Délka 18,2 cm, délka břitu 8,2 cm. Tlouk je tupý, zaoblený. Břit je ponechán ostrý.
    Literatura: Paulsen 1939: 80, Abb. 36.1; Paulsen 1956: 52, Abb. 19a.


Sekera z Øster Egesborgu.
Paulsen 1939: Abb. 36.1.

 

ESTONSKO

  • Řeka Pärnu, Estonsko (PäMu 4 A 1335 Gl 717). Sekera z Pärnu, nalezená mezi lety 1920-6, byla dlouho považována za prehistorický artefakt, dokud nebyla podrobena analýze, která zjistila dataci do 14.-15. století. Sekera je vyrobena z losího parohu a je zřejmě podélně prasklá. Ze zachované většiny sekery je patrné, že násadový otvor byl kruhový a umístěný ve středu délky předmětu. Břit je tupý. List je vyzdoben řadou soustřednými kruhy.
    Literatura: Luik – Haak 2017: 78, 80, Fig. 2.

Sekera z řeky Pärnu. Luik – Haak 2017: Fig. 2.

  • Otepää (AI 3371: 289), Estonsko. Sekera z hradu Otepää je vyrobena z losího parohu a má kruhový násadový otvor umístěný uprostřed délky předmětu. Téměř není zužována. Do břitu je zaraženo 5 železných hřebů a jeden hřeb je zaražen do tlouku. Snad jde o snahu zpevnit měkčí, pórovitý materiál. List je oboustranně dekorován linkami a rozetou.
    Literatura: Luik – Haak 2017: 80, Fig. 4.

Sekera z hradu Otepää. Luik – Haak 2017: Fig. 4.

 

LITVA

  • Rokiškis, Litva. Úzká sekera z kosti s oválným násadovým otvorem. Jedna strana se takřka nezužuje, zatímco druhá se plynule zužuje. V linii u břitu je sekera zdobena jamkami. Délka sekery 14,2 cm, délka břitu 8 cm. Tlouk a břit jsou ztupené; tlouk má přibližně čtverhranný průřez 4,3 × 4,5 cm. Sekera je zřejmě uložena v Berlíně.
    Literatura: Paulsen 1939: 80, Abb. 36.2; Paulsen 1956: 52-3, Abb. 19b.


Sekera z Rokiškis.
Paulsen 1939: Abb. 36.2.

  • Svėdasai, Litva. Široká sekera, nalezená zřejmě ve vodě poblíž litevského Svėdasu, je podobná předchozí sekeře. Je opatřena kruhovým otvorem a rytými dekoracemi na bocích. Dekorace sestává z linek a křivek. Délka sekery 13 cm, délka břitu 10 cm. Tlouk a břit jsou ztupené; tlouk má přibližně čtverhranný průřez a břit je velmi poškozen. Sekera je zřejmě uložena v Kaunasu.
    LiteraturaPaulsen 1939: 82, Abb. 38.1; Paulsen 1956: 54, Abb. 21a.

Sekera ze Svėdasu.
Paulsen 1939: Abb. 38.1; Paulsen 1956: Abb. 21a.

  • Vilnius, Litva. Vaitkevičius (2019) ve svém blogovém příspěvku referuje o sekeromlatu, který byl nalezen v Geminidově hradním kopci (Gedimino kalnas) ve Vilniu a který je velmi podobný nálezu z Jaunpiebalgy. Podle tohoto autora k nálezu došlo roku 1982 ve 7. horizontu, který se datuje do 10.-11. století. Sekeromlat je vyroben k parohu, na délku má 11 cm a je ozdoben svastikami, které jsou umístěné proti sobě. V současné chvíli je sekeromlat umístěn ve sbírkách Litevského národního muzea.
    Literatura: Vaitkevičius 2010: 123; Vaitkevičius 2019.

Sekera z Vilniu. Vaitkevičius 2019.

  • Jurgaičiai, Litva. Na hradišti Jurgaičiai byly nalezeny dva parohové předměty – mlat a sekera. Oba mají kruhový násadový otvor. Mlat je dekorován rytými linkami. Sekera má ostrý břit.
    LiteraturaJeremejev 2015: 619, Рис. П.4.14; Mahčiulis – Kuzmickas 2012: fig. 14, 18.

Sekera z Jurgaičiai. Jeremejev 2015: Рис. П.4.14.

 

LOTYŠSKO

  • Jaungulbene, Lotyšsko (Riga, CVVM 64707, DMI 1857). Široká sekera vyrobená z losího parohu. Otvor se nachází uprostřed a je oválného tvaru o průměru 1,5 × 2 cm. List sekery je zdoben jamkami, které jsou uspořádány tak, že při pohledu od tlouku představují kříž s kroužkem visící na náhrdelníku. Délka sekery 14 cm, délka břitu 12,1 cm. Tlouk a břit jsou ztupené; tlouk má přibližně čtverhranný průřez o rozměru 3,5 × 4,3 cm, břit je velmi poškozen a má tloušťku zhruba 2 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12.-13. století.
    Literatura: Katalog … 1896: 100, Taf. 28.20; Paulsen 1939: 80-1, Abb. 38.2; Paulsen 1956: 53-4, Abb. 21b; Mugurēvičs 2000: 63, 69.

Sekera z Jaungulbene.
Paulsen 1939: Abb. 38.2; Paulsen 1956: Abb. 21b.

  • Jaunpiebalga, Lotyšsko (Cēsis, CM 8325:3). V hrobu č. 4 v lotyšské lokalitě Jaunpiebalga byl roku 1960 spolu s kopím nalezen oboustranný sekeromlat z losího parohu. Otvor se nachází zhruba uprostřed a je kruhového tvaru o průměru 2,3 cm; vězel v něm kus násady, který byl jištěn 7,5 cm dlouhým hřebem. List sekery je zdoben jamkami uspořádanými do kruhů a linkami. Délka sekery 11,3 cm, šířka sekery 4,1-4,6 cm. Tlouk se zdá být tupý, břit je poněkud ostrý. Tloušťka sekery 2,5-3,4 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 14. století.
    Literatura: Mugurēvičs 2000: 63-4, 69, Abb. 1.


Sekera z Jaunpiebalgy. Mugurēvičs 2000: Abb. 1.

  • Koknese, Lotyšsko (Riga, LVI 62/1755). Ve 2. výkopu v podhradí lotyšské pevnosti Koknese byl roku 1962 nalezen hrubě opracovaný mlat z losího parohu. Otvor je kruhového tvaru o průměru 1,7 cm. Délka mlatu 12,6 cm, šířka mlatu 6,7 cm, tloušťka úderné plochy 2,7 cm. Tlouk i břit jsou tupé. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12. století.
    Literatura: Mugurēvičs 2000: 64, 69, Abb. 2.3.


Mlat z Koknese. Mugurēvičs 2000: Abb. 2.3.

  • Koknese, Lotyšsko (Riga, LVI 62/2521). Ve 4. výkopu v lotyšské pevnosti Koknese byl roku 1962 nalezen opracovaný mlat či sekera z losího parohu. Otvor je oválného tvaru o průměru 2,1-2,5 cm, bok oka je poškozen a ulomen společně s přední částí předmětu. Strany předmětu jsou zdobeny jamkovou dekorací. Délka v současném stavu 9,5 cm, šířka 6,3 cm, rozměry tupého tlouku 3,5 × 5 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12.-13. století a byl nalezen v souvislosti s dílnou, která zpracovávala kosti.
    Literatura: Mugurēvičs 2000: 64, 69, Abb. 2.1.

Mlat či sekera z Koknese. Mugurēvičs 2000: Abb. 2.1.

  • Koknese, Lotyšsko (Riga, LVI 62/7338). Ve 10. výkopu v podhradí lotyšské pevnosti Koknese byla roku 1962 nalezena opracovaná a mírně prohnutá, hraněná sekera z losího parohu. Otvor je oválného tvaru o průměru 1,5-1,8 cm. Délka sekery 10,7 cm, šířka břitu 7,2 cm, tloušťka břitu 1,6 cm, šířka tlouku 3,3 cm. Tlouk i břit jsou tupé. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 10.-11. století.
    Literatura: Mugurēvičs 2000: 64, 69, Abb. 2.2.


Sekera z Koknese. Mugurēvičs 2000: Abb. 2.2.

  • Sabile, Lotyšsko (Riga, LVI 200/735). Ve 12. výkopu na lokalitě Sabile byl roku 1977 nalezen opracovaný mlat z losího parohu. Otvor je oválného tvaru o průměru 0,8-1,2 cm. Strany předmětu jsou zdobeny jamkovou dekorací. Délka mlatu 6,6 cm, úderné hrany mají šířku 3-3,3 cm, tloušťka předmětu 1,9 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12.-13. století a byl nalezen v souvislosti s výrobní dílnou.
    Literatura: Mugurēvičs 2000: 67, 69, Abb. 3.2.

Mlat ze Sabile. Mugurēvičs 2000: Abb. 3.2.

  • Sabile, Lotyšsko (Riga, LVI 200/803). Ve 13. výkopu na lokalitě Sabile byla roku 1977 nalezena opracovaná sekera z losího parohu. Otvor je kruhové tvaru o průměru 1,2 cm. Strany předmětu jsou zdobeny jamkovou dekorací. Délka sekery 8,1 cm, šířka břitu 3,1 cm, tloušťka břitu 2,6 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12.-13. století a byl nalezen v souvislosti s výrobní dílnou.
    Literatura: Mugurēvičs 2000: 67, 69, Abb. 3.3.

Sekera ze Sabile. Mugurēvičs 2000: Abb. 3.3.

  • Sabile, Lotyšsko (Riga, LVI 200/907). Ve 13. výkopu na lokalitě Sabile byla roku 1977 nalezena hrubě opracovaná sekera z losího parohu. Otvor je přibližně oválného tvaru o průměru 0,6-1,5 cm. Délka sekery 12,2 cm, šířka břitu 10,7 cm. Břit je ztupený. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12.-13. století a byl nalezen v souvislosti s výrobní dílnou.
    Literatura: Mugurēvičs 2000: 67, 69, Abb. 2.6.

Sekera ze Sabile. Mugurēvičs 2000: Abb. 2.6.

  • Sabile, Lotyšsko (Riga, LVI 200/891). Ve 16. výkopu na lokalitě Sabile byl roku 1977 nalezen opracovaný mlat z losího parohu. Otvor je oválného tvaru o průměru 1,3-2,2 cm. Strany předmětu jsou zdobeny jamkovou dekorací, čela mlatu jsou opatřeny hlubokými jamkami. Délka mlatu 7,8 cm, šířka 3,1 cm, tloušťka předmětu 2,6 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12.-13. století a byl nalezen v souvislosti s výrobní dílnou.
    Literatura: Mugurēvičs 2000: 67, 69, Abb. 3.1.

Mlat ze Sabile. Mugurēvičs 2000: Abb. 3.1.

  • Sabile, Lotyšsko (Riga, LVI 200/1143). Ve 26. výkopu na lokalitě Sabile byl roku 1977 nalezen hrubě opracovaný mlat z losího parohu. Otvor je oválného tvaru o průměru 1,1-2,2 cm, konického profilu. Délka mlatu 8,5 cm, šířka 2,7 cm, tloušťka předmětu 3,5 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12.-14. století a byl nalezen v souvislosti s výrobní dílnou.
    Literatura: Mugurēvičs 2000: 67, 69.

 

  • Daugavpils, Lotyšsko (Riga, LVI 265/312). Ve 2. výkopu na lokalitě Daugavpils byla roku 1982 nalezena sekera z losího parohu. Otvor je oválného tvaru o průměru 1,4-2,1 cm. Délka sekery 10,9 cm, šířka břitu 7,7 cm, tloušťka tupého břitu 1,9 cm, tloušťka tlouku 3,1 cm. Sekera je dekorována kruhovými útvary a linkami uspořádanými do křížů. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 14. století a souvisí s hradištním osídlením.
    Literatura: Mugurēvičs 2000: 67-9, Abb. 4.

Sekera z Daugavpils. Mugurēvičs 2000: Abb. 4.

  • Daugavpils, Lotyšsko (Riga, LVI 265/526). V 1. výkopu na lokalitě Daugavpils byla roku 1983 nalezena sekera z losího parohu. Otvor je kruhového tvaru o průměru 2,1 cm. Délka sekery 10,5 cm, šířka břitu 7,9 cm, tloušťka tupého břitu 1,6 cm, tloušťka tlouku 2,6 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12-13. století a souvisí s hradištním osídlením.
    Literatura: Mugurēvičs 2000: 68-9, Abb. 2.5.


Sekera z Daugavpils. Mugurēvičs 2000: Abb. 2.5.

  • Daugavpils, Lotyšsko (Riga, LVI 265/1138). V 1. výkopu na lokalitě Daugavpils byla roku 1984 nalezena sekera z losího parohu. Otvor je kruhového tvaru o průměru 1,3 cm. Délka sekery 9,3 cm, šířka břitu 9,1 cm, tloušťka tupého břitu 1,5 cm, tloušťka tlouku 3 cm. Podle Mugurēvičse je předmět datovatelný do 12-13. století a souvisí s hradištním osídlením.
    Literatura: Mugurēvičs 2000: 68-9, Abb. 2.4.


Sekera z Daugavpils. Mugurēvičs 2000: Abb. 2.4.

 

POLSKO

  • Czeszowo, Polsko (Muzeum Uniwersytetu Jagiellońskiego, Krakov). Široká sekera, která má násadový otvor posunut směrem do středu sekery. Otvor je obdélného průřezu. Délka 14 cm, délka břitu 12 cm. Tlouk a břit jsou ztupené; břit má šířku 1,5 cm.
    Literatura: Paulsen 1939: 80, Abb. 37.2; Paulsen 1956: 52, Abb. 20a.


Sekera z Czeszowa.
Paulsen 1939: Abb. 37.2.

  • Tarnobrzeg, Polsko. Široká sekera, která má násadový otvor posunut směrem do středu sekery. Otvor je obdélného průřezu. Délka 14,5 cm, délka břitu 13,5 cm. Tlouk a břit jsou ztupené. Je jedné straně listu je patrný pletenec. Sekera je směrem od tlouku po list prasknutá.
    Literatura: Paulsen 1956: 58, Abb. 20b.


Sekera z Tarnobrzegu. Paulsen 1956: Abb. 20b.

  • Bydhošť, Polsko. Bradatice, nalezená při výkopu kanalizace v prostoru náměstí Rybi Rynek, věrně napodobuje kovou předlohu a patří mezi nejdekorovanější zástupce organických seker. Má kruhový otvor, přičemž oko je na jedné straně zničené. Na všech čtyřech stranách je sekera zdobena rytými linkami a cikcak ornamentem. Délka sekery 12,5 cm, délka břitu 8,8 cm. Tlouk mohl být původně vyboulený. Břit je ztupené a má šíři 1,5 cm. Sekera je zřejmě uložena v Bydhošti.
    LiteraturaPaulsen 1939: 82, Abb. 37.4; Paulsen 1956: 54, 58, Abb. 20d.

Sekera z Bydhoště.
Paulsen 1939: Abb. 37.4.

  • Ełk, Polsko. Sekera z losího parohu nalezená v polském Ełku patří mezi nejdekorovanější zástupce organických seker. Má kruhový otvor, který je umístěn do středu délky. Na všech čtyřech stranách je sekera zdobena rytými linkami, florálním ornamentem, kroužidlovým ornamentem, pletenci a křížky. Délka sekery 14,5 cm, délka břitu 10,5 cm. Tlouk a břit jsou ztupené, břit má šíři 2 cm.  Sekera je mírně prohnutá. Paulsen za základě dekorace navrhuje dataci do 12.-13. století. Sekera byla uložena v kaliningradském muzeu, její současný osud je nejasný.
    LiteraturaPaulsen 1939: 82, Abb. 39; Paulsen 1956:58, Abb. 22.

Sekera z Ełku.
Paulsen 1939: Abb. 39.

 

RUSKO

  • Deučevo (Деушево), Tatarstán, Rusko. Velmi podobná předchozí sekeře je sekera nalezená v tatarstánském Deučevu. Otvor je kruhového průřezu. Tlouk a břit jsou ztupené.
    Literatura: Paulsen 1939: 80, Abb. 36.4; Paulsen 1956: 52, Abb. 19a; Tallgren 1918: Taf. VI.37.


Sekera z Deučeva.
Paulsen 1939: Abb. 36.4.

  • Novgorod, Rusko. Kostěná sekera z Novgorodu vyniká v souboru tím, že je šestiboká. Má kruhový násadový otvor a je dekorována rytými vlnovkami ve tvaru písmene S. Nacházela se v bezkontextovém prostředí, a tak je její datování složité.
    Literatura: Artemev 1994: Рис. 5.

Sekera z Novgorodu. Artemev 1994: Рис. 5.

  • Nižnij Novgorod a Pskov, Rusko. Kromě Novgorodu Artemev uvádí také analogické nálezy z Nižního Novgorodu a Pskova, kde byly nalezeny jednotlivé sekery lišící se výzdobou. Kildjuševskij uvádí, že sekera nalezená při vykopávkách na ulici Prvního Máje ve Pskovu kopíruje sekery 14.-15. století a je dětskou hračkou. Jejich bližší dokumentaci bohužel nemáme k dispozici. Místní pskovský tisk roku 2017 informoval, že byla nalezeny další organická sekera, tentokráte v Mstislavském rozkopu ve Pskovu (Pskovskaja Lenta Novostej 2017). Nález je pouze fragmentární, ale je patrné, že má tupý břit, list dekorovaný výčnělkem a jamkami poskládanými do tvaru kříže.
    Literatura: Artemev 1994: Рис. 5; Kildjuševskij 1980; Pskovskaja Lenta Novostej 2017.

Fragmentární sekera ze Pskova. Pskovskaja Lenta Novostej 2017.

  • Roždestvenské hradiště, Perm, Rusko. Při archeologické expedici na Roždestvenském hradišti v Permské oblasti v letech 2008-2011 byly nalezeny dvě organické sekery. První, zřejmě vyrobena z losího parohu, byla objevena roku 2010 ve výkopu VII a má tvar bradatice, délku 9,7 cm, šířku břitu 5,8 cm, má ztupený břit a je dekorována jamkami. Druhá sekera byla objevena roku 2011 ve výkopu V, má délku 10,5 cm a maximální šířku břitu 4,2. Druhý sekerka je rovněž zdobena jamkovou dekorací, a byla po celém povrchu ohlodána psem. Tato skutečnost vede Krylasovou k domněnce, že jde o dětské hračky, které lze datovat do 12.-13. století.
    Literatura: Krylasova 2013.

Sekery z Roždestvenského hradiště. Krylasova 2013: Рис. 1.

  • Kylasovo hradiště (Кыласово городище), Perm, Rusko. Lenz popsal dva parohové předměty pocházející z Kylasova hradiště (permsky Anjuškar), z nichž jeden zapadá do užší skupiny námi vymezených seker. Sekera je vymodelovaná, má oválné oko, tlouk a ostrý břit. V listu, který je ozdoben rytinou ptačí stopy, se nachází otvor. Předměty jsou interpretovány jako nástroje na štípání parohu. Datace směřuje do 12.-14. století.
    Literatura: Lenz 2002: 222, Рис. 70.13-14.

Sekery z Kylasova hradiště. Lenz 2002: Рис. 70.13-14.

  • Bulgar, Tatarstán, Rusko. V polozemnici 3 ve výkopu 36 v tatarstánském Bulgaru byl nalezen oboustranný sekeromlat z parohu, který má kruhové oko a tupé břity. Je zdoben kružidlovou dekorací. Objekt, ve kterém byl předmět nalezen a který je datován do 13. století, je interpretován jako nožířská dílna.
    Literatura: Zakirova 1988: 236, Рис. 100.8.


Sekera z Bulgaru. Zakirova 1988: Рис. 100.8.

  • Hranice Jurjevy hory, Usvjat (Урочище Юрьевы Горы, Усвят), Rusko. Při 2. výkopu byla objevena parohová sekera, tvarově odpovídající široké sekeře Petersenova typu M. Otvor je kruhový, konicky se zužující směrem vzhůru. Břit je ztupený. Předmět lze datovat do 10.-13. století.
    LiteraturaJeremejev 2015: 283-4, Рис. 165.


Sekera z hranice Jurjevy hory. Jeremejev 2015: Рис. 165.

  • Toropec, Rusko. V souvislosti s budovou č. 19 v lokalitě Toropec byla nalezena parohová sekera bez násadového otvoru. Sekera má tupý, poškozený břit, a není dekorovaná. V budově byl také nalezen fragment bronzového svícnu typického pro 12.-13. století.
    LiteraturaJeremejev 2015: 619, Рис. П.4.12.


Sekera z lokality Toropec. Jeremejev 2015: Рис. П.4.12.

  • Voronič, Rusko. Ve výkopu 5 byla roku 2004 nalezena spolu s keramikou také parohová sekera, která má kruhový otvor a tupý břit. Lze ji datovat do 12.-13. století.
    LiteraturaJeremejev 2015: 615, Рис. П.4.15.


Sekera z Voroniče. Jeremejev 2015: Рис. П.4.15.

  • Znamenka, Kaliningradská oblast, Rusko. Kandinátem na polotovar sekery je parohový nález ze Znamenky (Hoppenbruch), objevený v 19. století. Tomuto předmětu chybí násadový otvor. Jedna strana se takřka nezužuje, zatímco druhá se plynule zužuje. Boční strana předmětu je zdobena křížky a polokruhy, na základě čehož ho Paulsen datuje do 11. století. Délka předmětu 13 cm, délka břitu 8,5 cm. Tlouk je ztupený, břit je ostrý, nicméně svažitý.
    LiteraturaPaulsen 1939: 80, Abb. 36.3.


Možný polotovar sekery ze Znamenky.
Paulsen 1939: Abb. 36.3.

 

UKRAJINA

  • Verchnestriženskoje 2 (Верхнестриженское 2), Ukrajina. V této lokalitě byla byla v letech 1984-5 objevena jáma se staroruskou keramikou a hrubě opracovanou parohovou sekerou bez otvoru a s tupým břitem. Jedná se o nejstarší nález na území Staré Rusi.
    Literatura: Gorjunova et al. 1985Jeremejev 2015: 615-8, Рис. П.4.16.


Sekera z Verchnestriženskoje 2. Jeremejev 2015: Рис. П.4.16.

  • Kyjev, Ukrajina. Dalším kandidátem může být opracovaný kus parohu z Kyjeva, který nabývá tvaru sekery s ostrým břitem. Předmět není opatřen otvorem. Na listu je zvýrazněn propletenec, který umožňuje dataci do 10.-11. století.
    Literatura: Jeremejev 2015: Рис. П.4.16; Sergejeva 2011: табл. 24, 64.

Možná sekera z Kyjeva. Sergejeva 2011: табл. 24, 64.


Poděkování

Při přípravě tohoto článku jsem se neobešel bez pomoci Aleksandry Ščedriny, která mne nezištně vybavila ruským materiálem a pomohla s jeho překladem. Za tuto pomoc jsem velmi vděčný a moc za ni děkuji.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Bibliografie

Artemev 1994 = Артемьев А.Р. Орнаментированные топоры из раскопок средневекового Новгорода // Новгород и Новгородская земля: История и археология. Новгород, 1994. Вып. 8. С. 156— 166.

Boudová, Eliška (2012). Tórovo kladivo: Význam Tórova kladiva v mýtu a kultu. Masarykova univerzita [bakalářská práce]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/362009/ff_b/.

Darkevič 1961 = Даркевич В. П. Топор как символ Перуна в древнерусском язычестве // СА 1961. М. Вып. 4. С. 91–102.

Golognev – Zaicev 1992 = Головнев А.В., Зайцев Г.С. История Ямала. Тобольск, 1992.

Gorjunova et al. 1985 = Горюнова, Романова, Щеглова А-1985 – Горюнова В. М., Романова Г. А., Щеглова О. А. Отчет о работе Днепровского Левобережного отряда Ленинградского отделения Института археологии АН СССР на поселениях Верхнестриженское 2 и 3 близ с. Сибереж Репкинского района Черниговской области в 1984–1985 гг. // НА ИА АН Украины. 1985/153.

Goskatalog (2020). Костяной топорик. Elektronický zdroj: http://goskatalog.ru/portal/?fbclid=IwAR0nAlyfPBK7JUSK677vMQ22PRD7-y_G-ehs-KvaLzhWk597XH1U1l4JKDk#/collections?id=16262510, navštíveno 16.4.2020.

Hensel, Witold (1965). Słowiańszczyzna wczesnośredniowieczna. Zarys kultury materialnej. Wyd. 3, Warszawa.

Hołubowicz, Włodzimierz (1938). Wczesnohistoryczny toporek kościany z Mścisławia. In: Z Otchłani Wieków : pismo poświęcone pradziejom Polski, 13 /7-8, 94-95.

Jeremejev 2015 = И. И. Еремеев. Древности Полоцкой земли в историческом изучении Восточно-Балтийского региона : (очерки средневековой археологии и истории Псковско-Белорусского Подвинья), Санкт-Петербург 2015.

Katalog der Ausstellung zum X archäologischen Kongress in Riga 1896, Riga 1896.

Kildjuševskij 1980 = Кильдюшевский В.И. Раскопки в г. Пскове на ул. Первомайской // Археологические открытия 1979 года. М.: Наука, 1980. С. 9.

Kirpičnikov – Sarabjanov 2013 = Кирпичников А.Н., Сарабьянов В.Д. Старая Ладога. Первая столица Руси. СПб.; Изд. «Славия», 2013.

Kotowicz, Piotr N. (2014). Topory wczesnośredniowieczne z ziem polskich : Katalog źródeł, Rzeszów.

Krylasova 2013 = Крыласова Н.Б. Роговые топорики с Рождественского городища // Российская археология. – 2013. – №3. – С. 125-128.

Kulakov – Skvorcov 2000 = Кулаков В. И., Скворцов К. Н. Топорик из Варген // Slavia Antiqua, XLI, 2000. С. 173–190.

Lenz 2002 = Ленц Г.Т. Косторезное производство в Верхнем Прикамье // Очерки по археологии Пермского Предуралья, Пермь, 2002. С. 213-238.

Levko 2010 = Левко О. Н. Витебск. Минск, 2010.

Luik, Heidi – Haak, Arvi (2017). Decorated antler hammers and axes from Estonia. In: Archaeologia Baltica, 24, 78−92.

Luňák, Petr (2018). Velkomoravské sekery, Brno: Masarykova univerzita [disertační práce].

Lysenko 2004 = Лысенко П. Ф. Древний Туров. Минск, 2004.

MacGregor, Athur (1985). Bone, Antler, Ivory & Horn: The Technology of Skeletal Materials Since the Roman Period, London.

Mahčiulis, M. – Kuzmickas, A. (2012). Jurgaičių piliakalnis ir papėdės gyvenvietė // Archeologiniai
tyrinėjimai Lietuvoje 2011 metais, Vilnius. S. 81–90.

Mugurēvičs, Ēvalds (2000). Die Funde der Hammeräxte und Hämmer aus Horn auf dem Territorium Lettlands und ihre mythologische Deutung. In: Iš baltų kultūros istorijos, Vilnius, 63-74.

Nørlund, Poul (1934). De gamle Nordbobygder ved verdens ende, København.

Paulsen, Peter (1939). Axt Und Kreuz bei den Nordgermanen, Berlin.

Paulsen, Peter (1956). Axt und Kreuz in Nord- und Osteuropa, Bonn.

Plavinski 2007 = Плавінскі М. А. Сякеры другой паловы XI–XIII стст. З раскопак Мінскага Замчышча // Acta Archaeologica Albarutenica. Miнск, 2007. Vol. II. С. 68–77.

Plavinskij 2014 = Плавинский Н.В. Оружие и доспехи // Левко О.Н., Довнар А.Б., Мацук А.В. Древнейшие города Беларуси. Друцк – Минск, 2014.

Polock 2012 = Древнейшие города Беларуси. Полоцк. Минск, 2012.

Pskovskaja Lenta Novostej 2017 = Редкий костяной топорик для боев «понарошку» нашли на Мстиславском раскопе в Пскове // Псковская Лента Новостей, 2017. Elektronický zdroj: https://pln-pskov.ru/culture/282935.html, navštíveno 17.4.2020.

Rainio, Riitta (2013). A shaman drum hammer from the medieval city of Turku, Finland. In: R. Jimenéz – R. Till – M. HOWELL (eds). Music & Ritual. Bridging Material & Living Cultures. Publications of the ICTM Study Group on Music Archaeology, 1. Berlin, 307-326.

Rønne, Ola (2008). Langhus, økser, gårder og grenser under senneolitikum. In: Konstantinos Childis – Julie Lund – Christopher Prescott (eds.), Facets of Archeology: Essays in Honour of Lotte Hedeager on her 60th Birthday, Oslo, 577-584.

Sergejeva 2011 = Сергеева М. С. Косторізна справа у стародавньому Киеві. Киïв 2011.

Starý, Jiří – Kozák, Jan (2010). Hranice světů: Staroseverský Midgard a Útgard ve strukturalistických a poststrukturalistických interpretacích. In: Religio, 18/1, Brno, 31–58.

Tallgren, A.-M. (1918). Collection Zaoussailov au Musee Historique de Finlande a Helsingfors. Vol. II: Monographie de la section de l`Âge du Fer et l`époque dite de Bolgary, Helsingfors.

Vaitkevičius, Gediminas (2010). Vilniaus įkūrimas, Vilnius.

Vaitkevičius, Vykintas (2019). Gedimino kalne – prieš 1000 metų vykusių apeigų pėdsakas. In: Vykinto keliai. Elektronický zdroj: https://www.vykintokeliai.lt/post/gedimino-kalne-prie%C5%A1-1000-met%C5%B3-vykusi%C5%B3-apeig%C5%B3-p%C4%97dsakas, navštíveno 16.4.2020.

Vlasatý, Tomáš (2017). Meče s organickým jílcem. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda. Dostupné z: http://sagy.vikingove.cz/mece-s-organickym-jilcem/

Vlasatý, Tomáš (2019). Možné funkce „Perunovy sekery“. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda. Dostupné z: http://sagy.vikingove.cz/mozne-funkce-perunovy-sekery/

Zikov – Kokšarov 2001 = Зыков А.П., Кокшаров С.Ф. Древний Эмдер. Екатеринбург, 2001.

Zakirova 1988 = Закирова И.А. Косторезное дело Болгара // Город Болгар. Очерки ремесленной деятельности. М., 1988. С. 218-241.

Soukromá sekera z Kaliningradu

Na konci července roku 2019 mne oslovil dánský sběratel, který chtěl před koupí zkonzultovat několik kusů raně středověkých seker. Sekeru, kterou níže popisujeme, zakoupil na moje doporučení od soukromého sběratele z Německa, neboť u ní dle mého soudu byla nejmenší pravděpodobnost padělku. Pokud by se jednalo o padělek, byl by mimořádně dobře zpracován, a náklady na výrobu by se zřejmě pohybovaly výše, než byla dražební cena. Sekera mi byla v srpnu téhož roku propůjčena na zdokumentování, za což majiteli srdečně děkuji!

 

Zběžný popis artefaktu

Do rukou se nám dostává mimořádně dobře zachovalá hlava sekery, kterou lze přiřadit k Petersenovu typu M (Petersen 1919: 46-47), konkrétněji k jeho podtypu M1 (Atgāzis 1997: 56), nejpřesněji Kotowiczovu typu IIIA.5.3 (Kotowicz 2018: 85-87), jde tedy o širokou hlavu sekery, která má násadovou část opatřenou trny po obou stranách a která má z vrchního pohledu plochý tlouk, z bočního pohledu rovný tlouk a čepel netvarovanou do brady. Jde o velmi známý a v minulosti oblíbený typ bojové obouruční sekery, rozšířený od Irska po Rusko v období 10.-14. století. Dle slov sběratele artefakt pochází z mnichovské soukromé sbírky, do které se dostal po náhodném objevu v 80. letech 20. století v Kaliningradu. Na základě znalosti původu a analogií lze tuto sekeru datovat do 11. či 12. století (Atgāzis 1997: 56). V baltském prostředí se jedná o populární militárii, kterou známe u Lotyšska (250 exemplářů, Atgāzis 1997: 53), Estonska (nejméně 18 exemplářů, Atgāzis 1997: 1. att), Litvy (nejméně 13 exemplářů, Atgāzis 1997: 1. att) a Kaliningradské oblasti (nejméně 8 exemplářů, Kazakevičius 1996: 234).

Předmět působí kompaktním dojmem, pouze špice trnů jsou zkřehlé a hrozí jejich odlomení. Povrch předmětu, včetně vrchní i spodní strany, je zvrásněný vyrezlými důlky. Plocha čepele a vnitřní strana násadového otvoru vykazuje známky rzi. Na několika místech násadového otvoru se zřejmě nacházejí otisky dřeva, které mělo dlouhá vlákna a jeví se jako pravděpodobné, že se jedná o dřevo listnatého stromu. Je přinejmenším patrné, že na pohledových stranách byla sekera důkladně očištěna, a je možné, že byla ošetřena lakem. Pouhým okem nelze ze současné podoby odvodit proces přesný výroby, je nicméně pravděpodobné, že předmět byl vyroben z železného a lépe kujného ingotu, na jehož přední hranu byl navařen plát oceli, z něhož byl vyformován břit a který je patrný jak díky charakteristickému zvýšenému profilu na čepeli, tak zkorodovanému břitu. Problematickým bodem je proces výroby násadového otvoru, které mohlo být vytvořeno jak rozseknutím, proražením nebo obtočením (Kotowicz 2018 : 25-27). Můj osobní názor, zakládající se na velmi špatně viditelných vrstvách na horní a spodní straně krčku, asymetrické tloušťce stěn násadového oka a slabé tendenci čepele vybíhat mimo osu danou středem tlouku a břitem, je takový, že oko bylo vytvořeno obtočením, tedy Kotowiczovou variantou 5 (Kotowicz 2018: 27).

Hlava sekery v současné chvíli váží 333 (332.84) g. Délka od středu tlouku do středu břitu činí 160 mm (délka od středu tlouku po horní roh břitu 173 mm; délka od středu tlouku po spodní roh břitu 160 mm), šířka břitu je 175 mm, délka břitu 181 mm. Minimální výška krčku je 23 mm, tloušťka krčku na hranici násadového otvoru je 16.5 mm. Maximální tloušťka sekery na úrovni násadového otvoru činí 28 mm, odkud se svažuje na 25.5 mm na tlouku. Výška násadového otvoru s trny je 39-41 mm. Výška tlouku činí 20.5 mm. Velikost násadového otvoru, který je zhruba kapkovitého otvoru, je zhruba 25.7 × 21 mm; na vnitřní straně je patrný otisk dřeva. Méně dominantní horní trny se zužují až na tloušťku cca 2.5 mm, výraznější spodní trny se zřejmě zužovaly do ostrých špicí, ze kterých dnes zbývají zakulacené vršky o tloušťce 1.5-2 mm. Nejtenčí bod čepele má tloušťku 2.6 mm, avšak tloušťku pod 3 mm si čepel udržuje na 45 mm z celkové délky čepele 138 mm (délka od hranice násadového otvoru po horní roh). Šířka navařeného břitu je zhruba 17-31 mm (nejméně uprostřed břitu, nejvíce na rozích), maximální tloušťka 7.5 mm, která se plynule snižuje do ostří s plochým výbrusem, které má i dnes tloušťku pod 1 mm.

Přináležitost k podtypu M1 soudíme na základě zařaditelnosti do baltského souboru: podtyp M1 má šířku krčku 20-25 mm, šířku tlouku 20-25 mm a tloušťku tlouku až 7 mm, na rozdíl od podtypu M2 (šířka krčku 25-35 mm) a M3 (šířka krčku 35-50 mm) (Atgāzis 1997: 56). Vložený břit je však typičtější pro sekery podtypu M2, a tak se nabízí možnost širší datace. Svými parametry sekera dobře zapadá mezi baltské protějšky. Baltské sekery jsou dlouhé 125–235 mm a široké 12–22.5 cm (Kazakevičius 1996: 233), zatímco polské sekery jsou dlouhé 136–210 mm a široké 110-206 mm (Kotowicz 2014) a ruské jsou 170-220 mm dlouhé a 130-200 mm široké (Kirpičnikov 1966: 39). Co se týče váhy, 333 gramů neodpovídá původnímu stavu, kdy sekera mohla být i o třetinu těžší. Baltské sekery málokdy váží nad 500-600 gramů, a jsou spíše lehčí, okolo 400 gramů (Atgāzis 1997: 55). Podobně jsou na tom také ruské (200–450 gramů; Kirpičnikov 1966: 39) nebo polské sekery (100–450 gramů; Kotowicz 2014). S toporem, které vzhledem k malým rozměrům násadového otvoru muselo být velmi tenké a tudíž lehké, vážila celá zbraň jistě pod 1 kg. Toporo mohlo být zhruba do 110-120 cm vysoké, a sekera na něj zřejmě nebyla nasazována zespoda, nýbrž svrchu, jak je u seker tohoto typu obvyklé, a tak toporo bylo těsně pod hlavou poněkud širší. Jedná se o skvěle zkonstruovanou zbraň, u které je materiál dokonale a účelně rozprostřen, takže nemá ani jeden přebytečný gram a kvalitní materiál na břitu je nesen méně kvalitním zbytkem. Zejména v této konstrukci můžeme spatřovat důvod, proč se zbraň udržela čtyři staletí v užívání.


Baltské analogie z lokalit Palanga, Vilkumuiža, Pasilciems.
Zdroj: Kazakevičius 1996: Rys. 1.


Rentgenové snímky a jejich vyhodnocení

Na počátku září téhož roku byla sekera představena Ing. Jiřímu Hoškovi Ph.D. z Archeologického ústavu AV ČR, který v současné době platí za největší českou kapacitu na poli středověké metalurgie. V rámci našeho setkání jsme provedli zběžné ohledání i rentgenové snímkování. Pan Hošek se v popisu shoduje, a nedomnívá se, že by se jednalo o falzum. Dle jeho slov splňuje parametry raně středověkých seker.

Rentgenové snímky byly pořízeny přístrojem Comet MXR-225HP/11. Zaměřili jsme se na oblast násadového oka a břitu, kde jsme očekávali známky svědčící o svárech. Jedinou známku po sváru jsme však zaznamenali pouze v oblasti násadového otvoru, což potvrzuje předpoklad, že oko bylo vytvořeno obtočením, nikoli probitím. Z boku po tomto sváru nejsou stopy, a žádné další náznaky svárů se neobjevují ani na břitu. Pan Hošek se domnívá, že břit zcela jistě je navařený. Důvodů, proč se sváry neukazují, může být několik – jak pan Hošek poznamenává, sváry samy o sobě nelze rentgenem detekovat, pouze linie příměsí, kterými lépe prostupuje záření. Fakt, že takové linie nejsou u dotyčné sekery patrné, může být dáno kombinací kvalitního zpracování, dobrým stupněm zachovalosti a geometrií sváru, který není veden v linii. Dodává, že pokud by bylo použito výpočetního tomografu či invazivních metod, výsledek by mohl být lépe patrný.

Kromě sváru v oblasti oka jsme si povšimli ještě dvou zajímavostí – v horní části čepele jsme objevili prasklinu, která se táhne od jamky na horní hraně, vytvořené zřejmě tvrdým úderem. Druhou zajímavostí je fakt, že spodní hrot má oproti ose tvořené prostředkem tlouku a vrchních rohem sklon zahýbat do vrtule. Zdá se rovněž, že násadový otvor je z bočního pohledu mírně kónický.

Za milé přijetí a odbornou konzultaci děkuji Ing. Jiřímu Hoškovi Ph.D.


 


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Bibliografie

Atgāzis 1997 = Atgāzis, Māris (1997). Āvas cirvji Latvijā // Archeologija un etnogrāfija XIX. Riga: 53-63.

Atgāzis 1998 = Atgāzis, Māris (1998). Tuvcīņas ieroči senajā Latvijā 10.-13.gadsimtā. Doktorská práce, Latvijas Universitāte.

Kazakevičius 1996 = Kazakevičius, Vytautas (1996). Topory bojowe typu M. Chronologia i pochodzenia na źiemiach Bałtów. In: Słowiańszczyzna w Europie średniowiecznej, Wrocław: 233–241.

Kirpičnikov 1966 Кирпичников А. Н. (1966). Древнерусское оружие. Вып. 2: Копья, сулицы, боевые топоры, булавы, кистени IX – XIII вв, Москва.

Kotowicz 2014 = Kotowicz, Piotr N. (2014). Topory wczesnośredniowieczne z ziem polskich : Katalog źródeł, Rzeszów.

Kotowicz 2018 = Kotowicz, Piotr N. (2018). Early Medieval Axes from Territory of Poland, Kraków.

Petersen 1919 = Petersen, Jan (1919). De Norske Vikingesverd: En Typologisk-Kronologisk Studie Over Vikingetidens Vaaben. Kristiania.

Konstrukce raně středověkých seker

Raně středověké sekery náleží mezi populární nástroje, pokud však jde o kovové hlavy, nejsou vždy rekonstruovány věrohodně. Materiálem se dnes stává homogenní ocel. Poměrně velká část seker stylizovaných do raného středověku je vyráběna z výpalku vyřazeného z plechu, na který je navařen kus trubky coby oko sekery a břit je jednoduše naostřen. Raně středověké ukazují naprosto diametrální situaci – kvalitnější materiál byl drahý a nepříliš dostupný, a tak vznikala potřeba úsporně nakládat s materiálem. Standardním materiálem bylo svářkové železo a ocel, tedy materiál překládaný nebo tvořený zbytky skutými dohromady (Kotowicz 2018: 24–25). Ten se jeví jako vláknitý, mnohovrstvý a nestejně zbarvený. Sekery byly často svařené z dílů, přičemž podřadnější materiál byl obvykle použit na oko a čepel, zatímco na ostří byla použita ocel, ať už ve formě vloženého plátu či klínu, tak jako plát navařený z jedné či z obou stran čela čepele. Setkáváme se také s tím, že měkký a méně kvalitní materiál je doslova obalen materiálem kvalitnějším a tvrdším.

Dnes jsou kompletně kované sekery spíše na ústupu a kováři kvůli poptávce od tradičních postupů upouštějí. Kované sekery přesto nikdy nemohou být nahrazeny, a to kvůli estetičnosti, kvalitě projevující se časem i váze. Svařovaný výrobek má tu výhodu, že umožňuje efektivně nakládat s tloušťkami stěn, díky čemuž sekera nemá ani o gram více, než je zbytečně nutné, a současně působí ladně a funkčně. Toto vyžaduje po kováři zručnost, letitou praxi ve výrobě a používání nástroje a speciální přípravky.

Článek, který zde předkládáme, prezentuje základní konstrukční principy, podle kterých byly vyráběny sekery. Primárním cílem je otevřít problematiku mezi českými reenactory, kteří často rekonstruují jen původní tvar seker, nikoli však konstrukci a materiálové složení. V případě zájmu může vzniknout dodatek týkající se finálních tepelných úprav. Z níže navržených schémat existuje řada výjimek, které by bylo možné zkoumat v případových studiích. Různé konstrukce odrážejí různé funkce – je to právě požadovaná funkce, co ovlivňuje jak materiál, tak způsob, jak se s ním nakládá (konstrukce, tvar ostří atd.).

kolčinPrůřezy staroruských seker. Kolčin 1953: Ris. 68.

pleiner
Průřezy raně středověkých seker. Pleiner 1962: Obr. 22.


Varianta 1
Nejjednodušší konstrukce představuje železný, zřídkakdy ocelový ingot, ve kterém je za tepla proražen otvor a následně je dotvarována sekera (Pleiner 1962: 33). Tuto variantu můžeme nalézt v Polsku (Kotowicz 2018: 25), na území tehdejší Velké Moravy (Baxa et al. 2010: 503–504) i ve východní Evropě (Anteins 1976: Fig. 21:6; Sorokin 1959: 146; Tolmačeva 1989).

sekery_1Schématický postup výroby sekery pomocí varianty 1.
Kotowicz 2018: Fig. 5:1.

Varianta 2
Další jednoduchou a rozšířenou konstrukcí je ingot obtočený kolem tyče, který je následně skut dohromady a dotvarován. Tuto variantu můžeme nalézt v České republice (Pleiner 1962: 141–144) a v Polsku (Kotowicz 2018: 25), přičemž byla zcela jistě mnohem rozšířenější. V Rusku se můžeme sejít i s ocelovým břitem navařeným na čelo takto konstruované čepele (Kolčin 1953: 102–107)

sekery_2Schématický postup výroby sekery pomocí varianty 2.
Kotowicz 2018: Fig. 5:2.

Varianta 3
Nejjednodušší vícedílnou konstrukci představuje ingot, ve kterém je za tepla proražen otvor a na jehož čelo či bok je navařen ocelový plát. Tuto variantu můžeme nalézt na území tehdejší Velké Moravy (Pleiner 1967: 79), v Polsku (Kotowicz 2018: 27), Estonsku (Peets 2003: 113), ve východní Evropě (Bubenko 2003: 284), na území chazarského kaganátu (Chomutova 1986: 59) i v Anglii (Tylecote – Gilmour 1986: 59).

sekery_3Schématický postup výroby sekery pomocí varianty 3.
Kotowicz 2018: Fig. 5:3.

sekery_3_2Schématický postup výroby velkomoravské sekery pomocí varianty 3.
Pleiner 1967: 80, Abb. 1:II.

Varianta 4
Další poměrně jednoduchou konstrukcí představuje ingot, který je v zadní části rozštěpen vedví, následně je skut tak, že vznikne oko, a na čelo je navařen ocelový plát. Tuto variantu můžeme nalézt v Polsku (Kotowicz 2018: 27) a Estonsku (Peets 2003: 114).

sekery_4Schématický postup výroby sekery pomocí varianty 4.
Kotowicz 2018: Fig. 5:4.

Varianta 5
Pátou variantu představuje ingot, který je rozklepán a asymetricky obtočen tak, aby tvořil oko, a na čelo je navařen ocelový plát. Tuto variantu můžeme nalézt u velkomoravských seker (Pleiner 1967: 79), v Polsku (Kotowicz 2018: 27) a v severní části východní Evropy až do 14. století (Anteins 1976: Fig. 29, 35:2).

sekery_5Schématický postup výroby sekery pomocí varianty 5.
Kotowicz 2018: Fig. 5:5.

sekery_5_2Schématický postup výroby velkomoravské sekery pomocí varianty 5.
Pleiner 196780, Abb. 1:I.

Varianta 6
Další vícedílnou variantu tvoří dva ingoty, přičemž jeden z nich tvoří oko, do něhož je vložen druhý ingot tvořící čepel a na čelo čepele je navařen ocelový břit. Tuto variantu můžeme nalézt v Polsku (Kotowicz 2018: 27) a v severní části východní Evropy (Anteins 1976: Fig. 21:3, 35:1; Peets 2003: 114).

sekery_6Schématický postup výroby sekery pomocí varianty 6.
Kotowicz 2018: Fig. 5:6.

Varianta 7
Poslední vícedílnou variantou je přehnutý ingot, který je rozklepán a asymetricky obtočen tak, aby tvořil oko, mezi přehnuté části je vložen plát oceli (Pleiner 1962: 145). Na čelo čepele mohl být navařen ocelový břit. Tuto variantu můžeme nalézt v Polsku (Kotowicz 2018: 27), České republice (Hošek 2003: 50), v Lotyšsku (Peets 2003: 114), v Bělorusku (Gurin 1982: 48), Rusku (Kolčin 1953: 106), ve Velké Británii (Tylecote – Gilmour 1986: 59) a Dánsku (Buchwald 1978: 107–121).

sekery_7Schématický postup výroby sekery pomocí varianty 7.
Kotowicz 2018: Fig. 5:7.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Bibliografie

Anteins 1976 = Anteins, Aleksis (1976). Melnais metāls Latvija, Rīga.

Baxa et al. 2010 = Baxa, Peter – Hošek, Jiří – Ottenwelter, Estelle – Děd, Jiří (2010). Restaurátorsko-konzervátorský průzkum vybraných nálezů z lokality Kopčany. In: Archeologické rozhledy 62, č. 3, s. 492–513.

Bubenko 2003 = Бубенько Т.С. Кузнечное ремесло средневекового Витебска // Актуальныя праблемы гісторыі Беларусі: стан, здабыткі і супярэчнасці, перспектывы развіцця, Гродна, 283–289.

Buchwald 1978 = Buchwald, Vagn F. (1978). En metallografisk undersøgelse af en vikingetidsøkse fra Sønder Onsild. In: Aarbøger for nordisk oldkyndighed og historie 1976, 96–123.

Gurin 1982 = Гурин М.Ф. (1982), Древнее железо Белорусского Поднепровья (I тысячелетие н.э.), Минск.

Hošek 2003 = Hošek, Jiří (2003). Metalografie ve službách archeologie, Praha – Liberec.

Chomutova 1986 = Хомутова Л. С. (1973). Техника кузнечного ремесла в древнерусском городе Серенске (вторая половина XII–XIV в.) // Советская археология, № 2, 216–225.

Kolčin 1953 = Колчин, Б. А. (1953). Черная металлургия и металлообработка в Древней Руси // Материалы и исследования по археологии СССР. № 32, Москва.

Kotowicz 2018 = Kotowicz, Piotr N. (2018). Early Medieval Axes from Territory of Poland, Kraków.

Peets 2003 = Peets, Jüri (2003). On forging technologies of Estonian iron age and Medieval axes. In: Nørbach, Lars Christian (ed.). Prehistoric and medieval direct iron smelting in Scandinavia and Europe: aspects of technology and society; proceedings of the Sandbjerg conference, 16th to 20th September 1999, Århus, 111–117.

Pleiner 1962 = Pleiner, Radomír (1962). Staré evropské kovářství, Praha.

Pleiner 1967 = Pleiner, Radomír (1967). Die Technologie des Schmiedes in der großmährischen Kultur. In: Slovenská archeológia 15/1, 77–188.

Sorokin 1959 = Сорокин, С. С. (1959). Железные изделия Саркела— Белой Вежи. // МИА 75, стр. 135–199.

Thomsen 1971 = Thomsen, Robert (1971). Metallografische Untersuchungen an drei wikingerzeitlichen Eisenäxten aus Haithabu. In: Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu, Berichte 5, Neumünster, 30–57.

Tolmačeva 1989 = Толмачева, М.М. (1989). Кузнечные изделия салтово-маяцкой культуры по материалам Ютановского могильника // Краткие собщения Института археологии 198, М., стр. 107–112.

Tylecote – Gilmour 1986 = Tylecote, R.F. – Gilmour, B.J.J. (1986). The Metallography of Early Ferrous Edge Tools and Edged Weapons. BAR 155, Oxford.

Kotowiczova typologie seker

Zdravím pravidelné čtenáře i náhodné „kolemjdoucí“, kteří zavadili o tyto webové stránky.

Tentokrát bych Vás rád seznámil s velmi propracovanou typo-chronologií seker, která byla nedávno publikována Piotrem Kotowiczem v jeho otištěné diplomové práci „Early Medieval Axes from Territory of Poland“ (2018). Pravidelní čtenáři ví či si mohli povšimnout, že se tématu raně středověkých seker věnuji s velkým nadšením a mapováním skandinávských seker jsem strávil značné množství času. Během svého studia jsem se seznámil s Kotowiczovými pracemi (např. „Nie tylko żeleźca. O rzadziej postrzeganych elementach średniowiecznych toporów“, které mne uchvátily svou komplexností, citem pro detail a zaměřením na každodenní použití těchto předmětů. Panu Kotowiczovi, který spravuje sbírky muzea v polském Sanoku a podílí se na vydávání série Acta militaria mediaevalia, jsem tehdy napsal, dodnes jsme v kontaktu a vyměňujeme si materiály. S nadšením jsem uvítal, když publikoval svůj fenomenální korpus raně středověkých seker „Topory wczesnośredniowieczne z ziem polskich“ (2016), katalog více než devíti set raně středověkých seker z Polska. Na tuto práci navázal svou dizertační prací, která obsahuje jak předešlý katalog, tak velmi propracovanou typologii, se kterou Vás nyní seznámím.

toporyDvě stěžejní knihy Piotra Kotowicze z let 2014 a 2018.

Je nutno brát v potaz, že ačkoli někteří autoři sekerám věnovali velkou pozornost, prakticky žádný autor nevytvořil typologii, která by byla takto obsáhlá a do které by bylo možné libovolně přidávat nové varianty a nové typy. Přestože je typologie vytvořena pro polský soubor, v současné podobě je schopna do sebe zahrnout několik tisíc tvarů seker. Díky této univerzálnosti by stejný systém mohl být použit i na další oblasti raně středověké Evropy – do typologie lze již nyní bez problému zahrnout velké množství seker ze Skandinávie, Ruska nebo České republiky, náležící do typologií Petersena, Kirpičnikovova a Bartoškové. Další velkou výhodou je, že systém umožňuje hledání podobných forem jak vertikálně, tak horizontálně. Kotowicz každou formu, která se vyskytuje v polském souboru, opatřil detailním komentářem, což je další velmi užitečný nástroj pro hledání evropských paralel.

Kotowiczova klasifikace není ničím jiným než kombinací prvků tří úrovní. Typologické tabulky jsou v první řadě rozděleny na tři hlavní skupiny podle poměru šířky čepele k délce hlavy sekery. Pokud je tento poměr 0,01–0,49:1, mluvíme o skupině I (úzké sekery), skupina II (široké sekery) se vyznačuje poměrem 0,50–0,74:1 a skupina III (velmi široké sekery) mají poměr ≥1:1. Každá ze tří skupin má podskupinu A nebo B; A označuje symetrické čepele a B nesymetrické čepele. Dalším krokem je rozlišení mezi třinácti různými typy, které rozlišují různé tvary násadových částí z bočního pohledu:

typ 1: hlava sekery s rovnou násadovou částí
typ 2: hlava sekery s rovnou násadovou částí, která má na spodní přední části oka malý trn
typ 3: hlava sekery s násadovou částí opatřenou spodními trny
typ 4: hlava sekery s násadovou částí opatřenou vrchními trny
typ 5: hlava sekery s násadovou částí opatřenou trny na obou stranách
typ 6: hlava sekery se zakulacenou násadovou částí
typ 7: hlava sekery s rozšířeným výčnělkem oka na spodní straně oka
typ 8: hlava sekery s rozšířeným výčnělkem oka na spodní straně oka a malým trnem na spodní přední části oka
typ 9: hlava sekery s rozšířeným výčnělkem oka na vrchní straně oka a spodními trny
typ 10: hlava sekery s rozšířeným výčnělkem oka na spodní straně oka a vrchními trny
typ 11: hlava sekery s rozšířenými výčnělky oka na obou stranách, které zasahují do půlky násadové části
typ 12: hlava sekery s rozšířenými výčnělky oka na obou stranách
typ 13: hlava sekery s rozšířenými výčnělky oka na obou stranách a malými trny na obou předních stranách oka

Každý z typů do sebe zahrnuje 36 variant. Varianty rozlišují různě tvarované tlouky z vrchního a bočního pohledu v kombinaci s tvarem čepele z bočního pohledu:

Varianta 1: sekera, která má z vrchního pohledu zaoblený tlouk, z bočního pohledu rovný tlouk a čepel netvarovanou do brady
Varianta 2: sekera, která má z vrchního pohledu zaoblený tlouk, z bočního pohledu rovný tlouk a čepel tvarovanou do brady
Varianta 3: sekera, která má z vrchního pohledu plochý tlouk, z bočního pohledu rovný tlouk a čepel netvarovanou do brady
Varianta 4: sekera, která má z vrchního pohledu plochý tlouk, z bočního pohledu rovný tlouk a čepel tvarovanou do brady
Varianta 5: sekera, která má z vrchního pohledu polygonální tlouk, z bočního pohledu rovný tlouk a čepel netvarovanou do brady
Varianta 6: sekera, která má z vrchního pohledu polygonální tlouk, z bočního pohledu rovný tlouk a čepel tvarovanou do brady
Varianta 7: sekera, která má z vrchního pohledu zaoblený tlouk, který je na spodní straně opatřený trnem (tzv. čepičkou), a čepel netvarovanou do brady
Varianta 8: sekera, která má z vrchního pohledu zaoblený tlouk, který je na spodní straně opatřený trnem (tzv. čepičkou), a čepel tvarovanou do brady
Varianta 9: sekera, která má z vrchního pohledu plochý tlouk, který je na spodní straně opatřený trnem (tzv. čepičkou), a čepel netvarovanou do brady
Varianta 10: sekera, která má z vrchního pohledu plochý tlouk, který je na spodní straně opatřený trnem (tzv. čepičkou), a čepel tvarovanou do brady
Varianta 11: sekera, která má z vrchního pohledu polygonální tlouk, který je na spodní straně opatřený trnem (tzv. čepičkou), a čepel netvarovanou do brady
Varianta 12: sekera, která má z vrchního pohledu polygonální tlouk, který je na spodní straně opatřený trnem (tzv. čepičkou), a čepel tvarovanou do brady
Varianta 13: sekera, která má z vrchního pohledu zaoblený tlouk, který je na vrchní straně opatřený trnem (tzv. čepičkou), a čepel netvarovanou do brady
Varianta 14: sekera, která má z vrchního pohledu zaoblený tlouk, který je na vrchní straně opatřený trnem (tzv. čepičkou), a čepel tvarovanou do brady
Varianta 15: sekera, která má z vrchního pohledu plochý tlouk, který je na vrchní straně opatřený trnem (tzv. čepičkou), a čepel netvarovanou do brady
Varianta 16: sekera, která má z vrchního pohledu plochý tlouk, který je na vrchní straně opatřený trnem (tzv. čepičkou), a čepel tvarovanou do brady
Varianta 17: sekera, která má z vrchního pohledu polygonální tlouk, který je na vrchní straně opatřený trnem (tzv. čepičkou), a čepel netvarovanou do brady
Varianta 18: sekera, která má z vrchního pohledu polygonální tlouk, který je na vrchní straně opatřený trnem (tzv. čepičkou), a čepel tvarovanou do brady
Varianta 19: sekera, která má z vrchního pohledu zaoblený tlouk, který je na obou stranách opatřený trny (tzv. oboustrannou čepičkou), a čepel netvarovanou do brady
Varianta 20: sekera, která má z vrchního pohledu zaoblený tlouk, který je na obou stranách opatřený trny (tzv. oboustrannou čepičkou), a čepel tvarovanou do brady
Varianta 21: sekera, která má z vrchního pohledu plochý tlouk, který je na obou stranách opatřený trny (tzv. oboustrannou čepičkou), a čepel netvarovanou do brady
Varianta 22: sekera, která má z vrchního pohledu plochý tlouk, který je na obou stranách opatřený trny (tzv. oboustrannou čepičkou), a čepel tvarovanou do brady
Varianta 23: sekera, která má z vrchního pohledu polygonální tlouk, který je na obou stranách opatřený trny (tzv. oboustrannou čepičkou), a čepel netvarovanou do brady
Varianta 24: sekera, která má z vrchního pohledu polygonální tlouk, který je na obou stranách opatřený trny (tzv. oboustrannou čepičkou), a čepel tvarovanou do brady
Varianta 25: sekera, která má z vrchního pohledu nepatrný kladívkovitý tlouk, a s čepelí netvarovanou do brady
Varianta 26: sekera, která má z vrchního pohledu nepatrný kladívkovitý tlouk, a s čepelí tvarovanou do brady
Varianta 27: sekera, která má z vrchního pohledu nezužovaný kladivovitý tlouk, a s čepelí netvarovanou do brady
Varianta 28: sekera, která má z vrchního pohledu nezužovaný kladivovitý tlouk, a s čepelí tvarovanou do brady
Varianta 29: sekera, která má z vrchního pohledu zužovaný kladivovitý tlouk, a s čepelí netvarovanou do brady
Varianta 30: sekera, která má z vrchního pohledu zužovaný kladivovitý tlouk, a s čepelí tvarovanou do brady
Varianta 31: sekera, která má z vrchního pohledu úzký kladívkovitý tlouk a z bočního pohledu plochý tlouk, a s čepelí netvarovanou do brady
Varianta 32: sekera, která má z vrchního pohledu úzký kladívkovitý tlouk a z bočního pohledu plochý tlouk, a s čepelí tvarovanou do brady
Varianta 33: sekera, která má kladivovitý tlouk s knoflíkovou koncovkou a čepel netvarovanou do brady
Varianta 34: sekera, která má kladivovitý tlouk s knoflíkovou koncovkou a čepel tvarovanou do brady
Varianta 35: sekera, která má z vrchního pohledu zaoblený kladivovitý tlouk, který je na obou stranách opatřený trny (tzv. oboustrannou čepičkou), a čepel netvarovanou do brady
Varianta 36: sekera, která má z vrchního pohledu zaoblený kladivovitý tlouk, který je na obou stranách opatřený trny (tzv. oboustrannou čepičkou), a čepel tvarovanou do brady

Kotowicz navíc u každé varianty rozlišuje podvariantu a, která označuje bradu vybíhající z horního rohu čepele. Podle pana Kotowicze může mít tuto podvariantu každá varianta, a tak celkový počet kombinací v jeho typologii čítá 5616 (3×2×13×36×2). Sám Kotowicz byl schopný najít pouze 147 forem, které se objevují v polském souboru:

imgs174imgs175imgs176imgs177imgs178Kotowiczova klasifikace na příkladu polských seker.
Kotowicz 2018: 47–51, Fig. 10.

Je zatím otázka, jak se bude tomuto systému říkat, je však nesporné, že se jedná o nejserioznější počin na poli bádání seker, k jakému zatím došlo, a bylo by nesmírně užitečné, pokud by byl aplikován i na jiné soubory.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Literatura

Kotowicz, Piotr N. (2008). Nie tylko żeleźca. Uwagi na temat rzadziej postrzeganych elementów średniowiecznych toporów. In: Gruszka B. (red.). Ad Oderam fluviumKsięga pamiątkowa Edwarda Dąbrowskiego, Zielona Góra: s. 423–447.

Kotowicz, Piotr N. (2014). Topory wczesnośredniowieczne z ziem polskich : Katalog źródeł, Rzeszów.

Kotowicz, Piotr N. (2018). Early Medieval Axes from Territory of Poland, Kraków.